19 C 17/2019-180

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] bytem [adresa žalobce a původního účastníka] zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] proti žalovaným: 1. [celé jméno původního účastníka], [datum narození] bytem [adresa původního účastníka a žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] 3. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] o zdržení se zásahů do vlastnického práva a odstranění protiprávního stavu takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá toho, aby byli žalovaní povinni zdržet se rušení vlastnického práva žalobce nad míru přiměřenou poměrům, a to spadem listí, jehněd a větví ze stromu ořešáku vlašského, rostoucího na pozemku žalovaných par. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] na sousední pozemek žalobce stavební parcely [číslo] v katastrálním území a obci [obec] a aby byli dále povinni se zdržet zásahu do vlastnického práva žalobce ke st. par. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] stíněním, které působí ořešák vlašský rostoucí na pozemku žalovaných č. par. 330 v katastrálním území a obci [obec] při hranici s pozemkovou parcelou žalobce st. par. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], se zamítá.

II. Žalovaný č. 1 je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 5 435 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Stručná rekapitulace obsahu žaloby a průběhu řízení

1. Žalobce, vlastník pozemku parcelní číslo st. [číslo], se žalobou ze dne [datum] domáhal toho, aby spoluvlastníkům pozemku parcelní [číslo] na kterém roste inkriminovaný strom – ořešák vlašský (dále též jen„ strom“), byla uložena povinnost odstranit větve tohoto stromu a zajistit statiku jeho kmene, a dále povinnost„ zdržet se spadu listí na pozemek žalobce a stínění“. V žalobě přitom žalobce zdůraznil, že předmětný strom, nacházející se ve vzdálenosti zhruba jednoho metru od zdi rodinného domu ve vlastnictví žalobce, má v prvé řadě z důvodu své výšky porušenou statiku, dochází k naklánění do stran a hrozí, že při větších poryvech větru dojde k jeho vyvrácení a v důsledku toho rovněž k demolici stavby ve vlastnictví žalobce. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že kořeny stromu ořešáku vlašského prorůstají do pozemku žalobce a rozrušují základy na něm stojícího rodinného domu. Spadové listí pak zanáší střechu sousední kůlnu a následně ucpává její okapy a svody. Nadto žalobce v žalobě poukázal na to, že daný strom stíní celoročně nejméně ze dvou třetin dvůr ve vlastnictví žalobce a zhoršuje tak pěstování zeleniny a ostatních plodin.

2. Žalobce původně žaloval vedle nyní označeného prvního žalovaného rovněž pana [celé jméno původního účastníka], narozeného [datum], a pana [jméno] [jméno], narozeného dne [datum], jelikož ke dni podání žaloby byly tyto tři osoby v katastru nemovitostí zapsanými spoluvlastníky pozemku parcelní [číslo] na kterém roste inkriminovaný strom.

3. Ve vyjádření k žalobě nynější první žalovaný a pan [celé jméno původního účastníka] označili žalobu za nedůvodnou a namítli, že korunu ořešáku upravují s pomocí odborníků, přičemž větve překračující hranice pozemku odstraňují. Současně ve vyjádření žalovaní uvedli, že [celé jméno původního účastníka], [datum narození], dne [datum] zemřel.

4. Na jednání, konaném dne [datum], žalovaná strana namítla, že v té době první žalovaný – pan [celé jméno původního účastníka], [datum narození], ztratil před zahájením řízení způsobilost být účastníkem řízení, a z tohoto důvodu žalovaní navrhli, aby bylo řízení zastaveno. Současně žalovaní poukázali na skutečnost, že se na jednání dostavil v pozici žalobce pan [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], ovšem v katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku parcelní číslo st. [číslo] uveden pan [celé jméno žalobce], narozený dne [datum].

5. V reakci na námitky žalované strany soud – vzhledem k povaze věci, u které za dané procesní situace nešlo vyloučit její možnou naléhavost – dospěl k závěru, že rozhodnutí o zastavení – celého – řízení, by bylo rozhodnutím přepjatě formalistickým, zvláště když panu [celé jméno původního účastníka], narozenému [datum], podle zápisu v katastru nemovitostí svědčila toliko jedna šestina vlastnického práva k inkriminovaným nemovitostem.

6. V případě skutečnosti, že právnímu zástupci, jenž se za žalobce dostavil na jednání, vystavila plnou moci osoba od žalobce odlišná, soud uložil právnímu zástupci žalobce, aby soudu ve lhůtě tří dnů předložil plnou moc vystavenou panem [celé jméno žalobce], narozeným dne [datum]; soud tímto způsobem postupoval proto, že absence písemné plné moci představuje podle ustálené judikatury odstranitelný nedostatek podmínek řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996 sp. zn. 2 Cdon 1007/96, respektive rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 10. 1982 sp. zn. 3 Cz 73/82).

7. V poskytnuté lhůtě byla soudu předložena řádná plná moc žalobce, vystavená jeho právnímu zástupci. Současně žalobce prostřednictvím svého právního zástupce navrhl vstup pana [celé jméno žalobce], narozeného [datum], do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce. V souladu s dikcí ustanovení § 93 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud vstup vedlejšího účastníka do řízení toliko fakticky akceptoval.

8. Dne [datum] provedl soud místní ohledání na pozemku parcelní číslo st. [číslo] a následně poskytl žalobci lhůtu k doplnění důkazních návrhů; v poskytnuté lhůtě žalobce mj. navrhl provedení znaleckého posudku z důvodu zjištění stability předmětného stromu. Dne [datum] proto soud ustanovil [celé jméno znalce] znalcem z oboru dendrologie, hodnocení vitality a statiky stromů, kterému uložil následující otázky:

1. Jaká je statika stromu – ořešáku vlašského, nacházejícího se na pozemku ve vlastnictví žalovaných, tedy na pozemku par. [číslo] v katastrálním území [územní celek]

2. Je možno predikovat, že se předmětný strom bude v budoucnu naklánět směrem na kůlnu ve vlastnictví žalobce, a případně v jakém rozsahu je možno takový náklon očekávat? Jaká je přitom celková prognóza statiky daného stromu, resp. je možno očekávat její zhoršení v horizontu příštích pěti až deseti let?

3. Mohou kyselé sloučeni z listí tohoto stromu (mají-li vůbec tuto charakteristiku) podporovat ve zvýšené míře růst mechu na povrchu střešní krytiny?

4. Do jaké minimální výšky je možno předmětný strom„ ořezat“, aby takový ořez nezpůsobil jeho posléze nehojitelné poškození?

5. Jaké potenciální důsledky na okolní nemovitosti by mělo případné odstranění tohoto stromu?

9. Jelikož Ing. [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku dospěl k závěru, že odolnost stromu vůči vývratu je velmi snížená, nicméně odolnost vůči zlomu je velmi vysoká (v podrobnostech viz dále), soud – aniž formálně řízení přerušil – před nařízením dalšího jednání vyčkal postavení na jisto, kdo je právním nástupcem pana [celé jméno původního účastníka], narozeného [datum], zvláště když v mezidobí došlo k úmrtí pana [jméno] [jméno]. Soud proto až usnesením ze dne [datum] přibral – na místo zesnulého [jméno] [jméno] – druhou a třetí žalovanou, přičemž v tu dobu již bylo zřejmé, že podle výpisu z katastru nemovitostí se právním nástupcem pana [celé jméno původního účastníka], narozeného [datum], stal první žalovaný, jenž je nyní dvoutřetinovým spoluvlastníkem pozemku parcelní [číslo] (ve vztahu k panu [celé jméno původního účastníka], narozenému [datum], pak soud řízení zastavil).

10. Žalobce i první žalovaný k dotazu soudu daly najevo, že nesouhlasí se závěry přijatými znalcem v předloženém znaleckém posudku, soud proto provedl při jednání dne [datum] výslech znalce; poněvadž účastníci řízení přes dříve prezentované výhrady při jednání závěry znalce v zásadě akceptovaly (viz níže), vyzval soud procesní strany opětovně ke smírnému řešení. Současně soud připomněl, že pro vyčerpání celého předmětu řízení – bude-li žalobce trvat na stávajícím petitu – je nutno doplnit dokazování tak, aby soud mohl učinit závěr, zda namítaný spad listí a stínění stromu jsou, nebo nejsou„ v míře nepřiměřené místním poměrům“ ve smyslu ustanovení § 1013 občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, pročež procesní strany poučil v tom smyslu, že je případně třeba v poskytnuté lhůtě označit důkazy tak, aby žalující strana prokázala, že spad listí a stínění není přiměřené místním poměrům a naopak žalovaná strana prokázala, že spad listí a stínění je přiměřené místním poměrům. Pro případ, že by strany ke smírnému řešení nedospěly, pak soud zdůraznil, že v případném meritorním rozhodnutí bude vycházet striktně ze závěrů a doporučení, obsažených ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalce].

11. V návaznosti na poučení soudu žalobce podáním ze dne [datum] zdůraznil, že dochází k nadměrnému stínění jeho pozemku, k nadměrnému spadu listí a v důsledku toho i k nadměrnému růstu mechu na střechách kůlny a rodinného domu; k těmto tvrzením označil žalobce důkazy (viz dále). První žalovaný v podání ze dne [datum] toliko zdůraznil, že došlo k radikálnímu ořezu větví a koruny podle pokynů znalce, přičemž přiložil fotografie, ze kterých je zjevné, že na střeše kůlny není spadené žádné listí.

12. Přes dříve avizovanou snahu procesní strany ke smírnému řešení nedospěl, soud proto při jednání dne [datum] provedl některé žalobcem navrhované důkazy (viz níže) a zbývající důkazní návrhy z dále pojednaných důvodů zamítl, a poté dal stranám možnost v poskytnuté lhůtě předložit písemné závěrečné návrhy. Ještě předtím soud poučil žalobce, že bude-li trvat na stávajícím znění petitu, bude nutno žalobu přinejmenším v části zamítnout, neboť je zjevné, že v současnosti není důvodným požadavek na odstranění větví, pakliže po podání žaloby došlo k podstatné redukci koruny předmětného stromu.

13. V návaznosti na uvedené poučení žalobce při jednání upravil petit žaloby způsobem specifikovaným v prvním výroku tohoto rozsudku. O návrhu na změnu žaloby soud při jednání nerozhodl a učinil tak až samostatným usnesením ze dne [datum] s odůvodněním, že žalobní petit sice považuje stále za nevykonatelný (jak žalobci předběžně sdělil již při jednání), nicméně že plně respektuje skutečnost, že žalobce je pánem sporu, jehož výlučným právem je formulovat žalobní petit způsobem, který uzná za vhodný (optimální); poněvadž žalobce a první žalovaný předložili své závěrečné návrhy dříve než soud – formálně – připustil změnu žaloby, poskytl soud účastníkům další lhůtu pro případné doplnění závěrečných návrhů (v této lhůtě již však účastníci žádné doplnění nepředložili).

14. Žalobce v závěrečném návrhu opakovaně zdůraznil, že po provedeném dokazování je zřejmé, že je nad míru nepřiměřenou místním poměrům obtěžován spadem listí ořešáku vlašského, jenž roste na pozemku žalovaných. Na základě provedených důkazů je přitom podle žalobce rovněž zjevné, že koruna stromu a olistění způsobuje nepřiměřené stínění na pozemek žalobce, nepřiměřený spad listí na pozemek žalobce a zanášení střech staveb, chodníků a zahrad umístěných na pozemku žalobce. V dané lokalitě (městská zástavba rodinných domů) jde podle žalobce„ o míru nad míru přiměřenou poměrům, když v dané lokalitě se v okolí nenachází podobně vzrostlý strom, spad listí obtěžuje i jiné sousedy žalobce“. Nadto bylo podle žalobce prokázáno, že stromem je zastíněn celý pozemek žalobce, a to po významnou část dne.

15. První žalovaný v závěrečném návrhu vyjádřil přesvědčení, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětný strom způsoboval narušování práv žalobce nad míru přiměřenou místním poměrům. Současně zdůraznil, že podle znaleckého posudku je strom zdravý a po provedené redukci jeho koruny i dostatečně stabilní. Jde-li o problém spadu listí, první žalovaný namítl, že žalovaní vždy činili a dosud činí vše pro to, aby zabránili spadu listí na pozemek žalobce. Nad pozemkem žalobce se podle něj nenacházejí žádné větve, neboť žalovaní pravidelně upravují korunu ořešáku a odstraňují větve přesahující na pozemek žalobce, ačkoliv tím stromu ořešáku škodí, což potvrdil i znalec. První žalovaný také pro případ, že bude nějaké listí větrem zaváto na pozemek žalobce, žalobci navrhl, že listí sám odklidí, nicméně to mu mělo být žalobcem zakázáno. V případě namítaného stínění pak první žalovaný připomněl, že v době, kdy má ořešák listí a kdy tak hrozí největší stínění, probíhá slunce přímo nad jeho korunou, a tudíž nemůže zastiňovat pozemek žalobce, natož nad míru přiměřenou místním poměrům.

II. Dokazování

16. Klíčový důkaz v daném řízení představoval znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] (na č. l. 56), a to v kombinaci s výslechem tohoto znalce. V případě třetí a páté položené otázky sice znalec poskytl rozsáhlou odpověď, současně ale v případě těchto dvou otázek zdůraznil, že se v zásadě týkají témat vně jeho znalecké specializace, resp.„ dosavadní vědomosti“.

17. Na první otázku znalec odpověděl tak, že statiku (resp. mechanickou stabilitu) ořešáku zhodnotil stupněm 3 jako výrazně zhoršenou. Stabilita ořešáku jako schopnost jedince odolat vývratu z kořenů je totiž na základě provedené tahové zkoušky nízká, stejně tak jako je nízká odolnost některých tlustých defektních větví v koruně ořešáku (na nichž lze spatřit otevřené dutiny, pahýly ořezaných větví apod.), vůči jejich zlomu a pádu na zem; současně v této souvislosti znalec uvedl, že ve větrné zátěži o síle 25 m/s by mohlo dojít k vývratu hodnoceného stromu a jeho pádu na zem, nikoliv však ke zlomu jeho kmene.

18. V souvislosti s druhou položenou otázkou znalec uvedl, že statika (mechanická stabilita) ořešáku se v následujících pěti až deseti letech nebude zlepšovat, spíše bude docházet k jejímu pomalému poklesu, ale pouze v případě jeho nízké odolnosti vůči vývratu z kořenů. Stabilita kmene je a bude ještě dlouhou dobu vysoká. Proto bude nutné v následujících letech nejen ořešák opakovaně stabilizovat obvodovým redukčním řezem, ale pravidelně sledovat i vývoj stability pomocí diagnostických přístrojů (přičemž doporučil zejména opakovat tahovou zkoušku ořešáku každé tři až čtyři roky). Navíc znalec zdůraznil, že nízká odolnost ořešáku vůči vývratu z kořenů úzce souvisí jak s fyzikálními vlastnostmi půdního prostředí, v němž rostou, tak i s architekturou a mírou mechanického poškození či dokonce absence kořenového systému, zejména tlustých kotevních kořenů v těsné blízkosti kmene. Každopádně na položenou otázku znalec odpověděl tak, že není nutné se obávat zlomu stromu ve směru náklonu; kmen je sice vykloněný, ale dále se nad kůlnu žalobce naklánět nebude, a pokud ano, tak pouze v případě, že by se celý ořešák vyvracel ve vichřici z kořenů. V takovém případě by se ale podle znalce„ nakláněla významně i celá jeho koruna, ne jen samotný kmen a jednalo by se o proces nikoliv pomalý, ale rychlý v řádech desítek vteřin či několika málo minut jako reakce na větrnou zátěž. K této situaci ale nesmí v žádném případě dojít, a proto znalec důrazně doporučuje nestabilní a k vývratu z kořenů náchylný ořešák stabilizovat obvodovým redukčním řezem, který takové situaci účinně zabrání“.

19. Na základě čtvrté položené otázky konečně znalec doporučil obvodovou redukci ořešáku o 25 % z jeho současné výšky 12,1 m a náporové plochy koruny 55 m na konečnou výšku po redukci maximálně 10 m a náporovou plochu koruny cca 42 m; v následujících letech přitom bude podle znalce nutné opakovanými a pravidelnými redukcemi neustále se rozrůstající korunu stromu udržovat do výšky 10 m a náporové plochy koruny cca 40 m. Znalec současně zdůraznil, že„ pokácení nestabilního ořešáku z provozně bezpečnostních důvodů není zatím dle názoru znalce bezpodmínečně nutné, a proto tento typ pěstebního zásahu ani nedoporučuje“.

20. Při místním ohledání, ke kterému došlo dne [datum], soud toliko zjistil, že pod předmětným – v dané době z podstaty věci neolistěným – stromem je na eternitové střeše kůlny ve vlastnictví žalobce zelený mech, obdobně jako na střechách okolních domů.

21. Z žalobcem předloženého videozáznamu (na CD nosiči v přílohové obálce na č. l. 131), obsahujícím zrychlenou sekvenci přechodu slunce nad předmětným pozemkem, vyplynulo, že slunce v měsíci březnu prochází v době od 12. do 15. hodiny korunou předmětného stromu.

22. Z fotografií (založených na č. l. 3-7, 115-118, 146 a 148) se podává, že v přesně neurčité době před podáním žaloby větve předmětného stromu zjevně přesahovaly (minimálně v jednom případě poměrně podstatným způsobem) hranice pozemku a že na pozemku žalobce, respektive na střechách na něm stojících staveb byl viditelný spad listí, přičemž ke spadu listí zjevně došlo i v říjnu 2021. Z fotografie založené na č. l. 118 je zjevné, že v nespecifikované době došlo k radikální redukci koruny stromu, patrně v souladu s výše uvedenými doporučeními znalce. Z fotografií založených na č. l. 146 vyplývá, že zachycená část žalobcova pozemku byla dne [datum] v 13:55 hodin z většinové části zastíněna (patrně předmětným stromem) a fotografie na č. l. 148 obsahují grafické vyznačení žalobcem požadované redukce koruny stromu. II. a) Důvod neprovedení některých žalobcem navržených důkazů 23. Pro nadbytečnost soud neprovedl následující žalobcem navrhované důkazy. Žalobce v průběhu řízení navrhl provedení důkazu větrnou mapou, fotodokumentací velikosti koruny stromu od roku 2012 do roku 2020, fotodokumentací spadeného listí, zastínění pozemku a koruny nad kůlnou (vše v přílohové obálce na č. l. 48), fotografiemi na webu [webová adresa]“, dále důkaz e-mailem Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum] (na č. l. 125-128), výslechem svědků ([jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], obou bytem [adresa]) a zpracováním odborného vyjádření, které by se zabývalo otázkou důsledků spadu listí na žalobcův pozemek.

24. Jelikož soud dospěl z níže rozvedených důvodů k závěru, že petitu žaloby není na základě jakéhokoliv výsledku dokazování možno vyhovět, byly veškeré žalobcem navrhované důkazy z podstaty věci nadbytečné. Ani v případě, že by žalobce přikročil na základě předchozích poučení ke změně znění petitu, by nicméně v kontextu jím předložených tvrzení bylo třeba uvedené důkazní návrhy zamítnout, neboť podle mínění soudu žádný z nich není s to (a to ani ve svém souhrnu) prokázat, že zásah do žalobcových práv je nepřiměřený místním poměrům.

III. Důvod zamítnutí žaloby (ratio decidendi)

25. Podepsaný soud má za to, že žalobce žalobou ve své podstatě žádá toliko o deklaraci svého práva, respektive povinnosti povinností žalovaných, jež jim ovšem vyplývají přímo z ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku, účinného do 1. 1. 2014, podle kterého se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

26. Žádá-li tudíž žalobce, aby byli žalovaní povinni zdržet se rušení vlastnického práva žalobce nad míru přiměřenou poměrům, a to spadem listí, jehněd a větví ze stromu ořešáku vlašského, a jeho stíněním, je jeho požadavek možno – jazykově – vyložit dvojím způsobem. Buď se žalobce domáhá toho, aby se žalovaní zdrželi zásahu do žalobcova práva tím, že zamezí jakémukoliv stínění, spadu listí, jehněd a větví, což je ovšem požadavek poněkud maximalistický, a to přinejmenším pokud jde o požadavek na nulové stínění, neboť takovému požadavku podle mínění soudu neodpovídá hmotné právo, jmenovitě norma obsažené v ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku. Anebo se žalobce – a tomu by odpovídal obsah jeho procesních návrhů – petitem žaloby domáhá toho, aby naříkané stínění a spad nešly nad míru přiměřenou (místním) poměrům, čímž se ovšem ve svém důsledku domáhá uložení povinnosti žalovaným, kterážto jim nicméně vyplývá již přímo ze zákona, aniž by ovšem tuto zákonnou povinnost petitem žaloby potřebným způsobem konkretizoval.

27. Jakkoli v soudní praxi nelze ve výjimečných případech vyloučit ani vyhlášení rozsudku obsahující v zásadě pouze„ akademický výrok“, nelze podle mínění podepsaného soudu současně připustit, aby soudní výrok – a tudíž potenciální exekuční titul – obsahoval tzv. neurčitý právní pojem, v daném případě pojem„ nad míru přiměřenou poměrům“, neboť v takovém případě by byl daný soudní výrok výrokem nevykonatelným v tom smyslu, že až v případném vykonávacím (exekučním) řízení by bylo třeba se zabývat otázkou, zda tvrzené porušení takového soudního výroku již je místním poměrům nepřiměřené, nebo naopak místním poměrům ještě přiměřené je. Vykonávací (exekuční) řízení by se tak fakticky stalo řízením – alespoň v prvotní fázi – nalézacím, neboť bez vyřešení této„ předběžné“ otázky by k výkonu (exekuci) takového výroku nemohlo dojít, a co je daleko závažnější, předchozí nalézací řízení by se tak stalo řízením v posledku nadbytečným (obsoletním), neboť v něm učiněné závěry, odrážející se ve výroku daného rozsudku, by byly pro následné vykonávací (exekuční) řízení natolik vágní, že by pro ně nemohly být jakkoli prospěšné.

28. V kontextu dané věci by tak vyhovění žalobě nutně znamenalo, že v případě spadu již několika málo listů (přičemž některé z nich by hypoteticky nemusely pocházet ani z předmětného ořešáku vlašského) by mohl žalobce požadovat výkon rozhodnutí s argumentem, že žalovaní porušili exekučním titulem stanovenou povinnost. Takové možné důsledky soudního rozhodnutí, vydaného v občanském soudním řízení, je proto nutno v podmínkách právního státu předem odmítnout, pročež za dané procesní situace je nutno žalobu bez dalšího zamítnout.

29. Jelikož je zjevné, že žalobce formuloval znění petitu žaloby na základě výroku jím doloženého rozsudku [název soudu] (dále jen„ krajský soud“) ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], je namístě zdůraznit, že podepsaný soud důsledně respektuje pokyn obsažený v ustanovení § 13 občanského zákoníku, tento pokyn je však třeba vnímat v tom kontextu, že odkazované rozhodnutí krajského soudu nebylo podrobeno dovolacímu přezkumu, a jak nepřímo vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [číslo] dovolacímu přezkumu nikdy podrobeno nebude (nelze přitom přehlížet, že určité problematičnosti žalobcem zvoleného požadavku si byl zjevně vědom i krajský soud, jak vyplývá z bodu 19. odůvodnění odkazovaného rozsudku). Je-li proto podepsaný soud přesvědčen, že navržené znění petitu by vedlo k nevykonatelnému soudnímu výroku, nezbylo mu než žalobu v plném rozsahu zamítnout, a to i přes to, že z dále uvedených důvodů je namístě žalobci v řadě jeho tvrzení (alespoň dílčím způsobem) přisvědčit.

30. Nadto se sluší zdůraznit, že přijatý závěr učinil soud i na základě přesvědčení, že žalobní petit je bez nepřiměřených obtíží možno naformulovat způsobem (viz níže), aby mohl vést k vykonatelnému soudnímu výroku. Ostatně sám žalobce v závěrečném návrhu uvádí, že„ existují technická řešení, která zamezí spadu listí“. Žalobce tudíž mohl po soudu kupříkladu požadovat, aby nařídil žalovaným instalovat nějakou síť, která by spad listí významně omezila (viz dále).

IV. Další možný důvod zamítnutí žaloby

31. Jelikož výše uvedený důvod zamítnutí žaloby může být vnímán jako nepřiměřeně tvrdý či dokonce – zvláště prizmatem skutečnosti, že žalobce při formulaci pozměněného petitu žaloby vycházel z výroku pravomocného rozsudku krajského soudu – nepřípustně formalistický, považuje soud za vhodné zmínit důvody, pro které by – na základě provedeného dokazování – byl rovněž k dispozici závěr o nedůvodnosti podané žaloby.

32. Podle závěrů zaznamenaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. 22 Cdo 2573/2019 je na žalobci, aby v obdobném imisním sporu tvrdil a prokázal, že spad a stínění je nepřiměřené místním poměrům. Břemeno tvrzení žalobce zjevně unesl, neboť – po poučení – v doplnění žaloby tvrdí, že se v dané lokalitě v okolí nenachází podobně vzrostlý strom. V kontextu procesních povinností prokazovat tzv. negativní skutečnosti (srov. Pulkrábek, Z.: O dokazování negativních skutečností v civilním řízení (a o některých zásadách zjišťování skutkového stavu vůbec, in: Právní rozhledy 17/2013, s. 573)) by tak mohl být namístě závěr, že – za situace, kdy žalovaná strana poněkud překvapivě zcela rezignovala na snahu prokázat opak – žalobce ve svém důsledku rovněž unesl důkazní břemeno v tom smyslu, že předmětný strom již samotnou svou existencí zasahuje do práva žalobce nebýt nad míru přiměřenou místním poměrům obtěžován jeho imisemi. Ani optikou stěží pochopitelné procesní pasivity žalované strany však soud za podmínek předvídaných ustanovením § 121 o. s. ř. nemůže ztrácet ze zřetele, že se sice – jak prokazuje žalobce – v bezprostředním okolí inkriminovaných pozemků skutečně nenachází žádný obdobně vzrostlý (či košatý) strom, viděno z širší perspektivy však předmětný strom – zvláště po jeho znalcem doporučené objemové redukci – v podmínkách širšího okolí rozhodně nepředstavuje dominantu, která by neměla obdobu (jakkoli ani takový závěr bez dalšího nevylučuje možnou úspěšnost imisní žaloby).

33. V návaznosti na předchozí závěry je třeba uvést, že i kdyby podepsaný soud považoval navržené znění petitu za základ vykonatelného soudního rozhodnutí, měl by za to, že je namístě žalobu zamítnout. Z procesního postoje žalobce je totiž od samého počátku (a to i kontextu neúspěšného„ pokusu“ o smírné řešení) zjevné, že primárním cílem podané žaloby je dosáhnout„ faktické odstranění“ předmětného stromu. Jakkoli žalobce, vědom si konstantní judikatury Nejvyššího soudu v případě odstranění stromů zasazených před 1. 1. 2014, v řízení formálně vzato nikdy nepožadoval odstranění předmětného stromu, z jeho procesních postojů bylo zjevné, že za„ ideální“ považuje pouze variantu odstranění stromu, respektive takovou jeho redukci, po níž by ze stromu v zásadě zůstal pouze jeho kmen; jinými slovy, přes deklarovanou vůli dospět ke smírnému řešení dávala žalující strana najevo, že ani závěry znaleckého posudku, jehož kvalitu a komplexnost lze podle mínění soudu označit za vysoce nadstandardní, nevedou ke kýženému cíli, neboť znalcem navržená redukce i nadále vede k určité míře stínění i spadu listí (a možná i jehněd a větví, jakkoli v omezené míře).

34. Za situace, kdy znalecký posudek ve svém důsledku – bude-li se žalovaná strana držet jeho doporučeními – vyloučil akutní hrozbu vyvrácení předmětného stromu, a tím i možnost důvodnosti požadavku přistoupit k výjimečnému rozhodnutí o odstranění předmětného stromu (srov. závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5259/2015), žalobce zjevně setrval na svých„ maximalistických“ požadavcích, o čemž nepřímo svědčí i fakt, že ačkoliv jeho právní zástupce při jednání dne [datum] navrhl přerušení řízení za účelem oslovení žalované strany s návrhem na smírné řešení sporu (srov. č. l. 120), z posléze předložené písemné komunikace (srov. č. l. 142) vyplynulo, že žalobce žádný konkrétní návrh smírného řešení protistraně nenavrhl, toliko označil (ovšem opět poněkud nekonkrétně) svoje priority. Jinými slovy řečeno, je poněkud příznačné, že žalobce je sice schopen srozumitelně formulovat své požadavky (priority), není však již s to tyto požadavky artikulovat v podobě konkretizace povinností, které mají žalovaní podle jeho mínění dodržovat, aby neporušovali své sousedské povinnosti, jak jim přikazuje ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku. Pakliže toho žalobce schopen není, nemůže soud jeho žalobě vyhovět, neboť v daném řízení nemůže jít nad rámec závěrů a doporučení obsažených ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalce], neboť pouze v tomto rozsahu byl případně (a to pouze k určitému časovému okamžiku) prokázán zásah do práv žalobce, respektive pouze v tomto rozsahu byla prokázána jasná povinnost žalovaných.

35. Jakkoli je povinnost žalovaných v ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku formulována negativně, tedy jakkoli je povinnost něčeho se zdržet (jmenovitě imisí) povinností negativní, podle mínění podepsaného soudu musí být žalobní petit v obdobné žalobě naopak formulován pozitivně, tedy jako povinnost žalované strany něco učinit, respektive něco (ve stanovení lhůtě) zajistit. V kontextu souzené věci byt tak bylo kupříkladu možno požadovat, aby byli žalovaní povinni pravidelně ořezávat předmětný strom, pravidelně provádět tahovou zkoušku, pravidelně (a to i s různou intenzitou v závislosti na konkrétním ročním období) zajišťovat úklid spadeného listí (a případně i spadených jehněd a větví), případně zajistit, aby předmětný strom nepřesáhl stanovenou výšku či stanovenou náporovou plochu koruny, jak doporučil znalec [příjmení] [celé jméno znalce]. Nic takového však žalobce v průběhu řízení nikdy petitem žaloby nepožadoval, a co je podstatnější, žádný takový – konkrétní – požadavek žalobce v průběhu řízení ani neprezentoval způsobem, který by bylo možno považovat za relevantní procesní úkon; v podmínkách kontradiktorního řízení pak soud do žalobních požadavků nemůže jakkoli zasahovat, a proto i touto optikou by nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

V. Stručná sumarizace

36. Podepsaný soud považuje za nutné nad rámec shora uvedených skutečností zdůraznit, že shora akcentovanou nevykonatelnost žalobcem předloženého petitu – ve spojení s výše uvedenou absencí konkrétních požadavků – považuje za„ nepřekročitelnou“ formální vadu, jež musí nevyhnutelně vést k zamítnutí žaloby. Pakliže by žalující strana považovala tento právní závěr soudu za nedůvodně formalistický, soud připomíná, že v průběhu řízení formalistický přístup opakovaně odmítl, když přes počáteční shora rekapitulované formální nedostatky v řízení pokračoval.

37. Skutečnost, že ze dvou shora pojednaných důvodů nebylo možno žalobě vyhovět, ovšem současně neznamená, že žalobu bylo možno považovat od počátku za nedůvodnou. Nelze totiž přehlížet, že žalobce předložil fotodokumentaci, ze které je zřejmé, že v minulosti větve ořešáku podstatným způsobem přesahovaly hranice pozemku, a konsekventně tak vedly ke spadu listí, který by patrně bylo třeba označit za nepřiměřený místním poměrům. Obdobně nelze ztrácet ze zřetele, že podle znaleckého zkoumání nelze vyloučit (byť toliko v případě mimořádně silného větru) reálnou možnost zlomu kmene a jeho následný pád na pozemek žalobce, stejně jako skutečnost, že právě i z tohoto důvodu je/byla namístě určitá redukce objemu koruny předmětného stromu.

38. Konečně nelze nemít na zřeteli, že se žalující strana sice v průběhu řízení vyznačovala výše popsaným„ ultimativním charakterem“ svých (jakkoli povýtce implicitních) požadavků, ovšem rovněž žalovaná strana, přesněji řečeno první žalovaný vystupoval po celé řízení poněkud neústupně v tom smyslu, že žaloba je a priori nedůvodná, přestože výsledek dokazování takovému postoji žalované strany zcela neodpovídá. V této souvislosti je vhodné připomenout, že právo vlastníka pozemku má vždy určité limity (viz ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), přičemž v případě možného imisního sporu tyto limity stanovuje mj. právě ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku.

VI. Náklady řízení

39. Z posledně zaznamenaných důvodů se soud v případě nákladů řízení uchýlil k částečné aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., neboť dospěl k závěru, že právě popsané okolnosti dané věci jinak zcela výjimečné použití tohoto zákonného ustanovení ospravedlňují. Soud tudíž zohlednil, že navzdory zamítavému výroku není vhodné tvrdit, že žaloba byla od počátku v plném rozsahu nedůvodná, neboť nelze přehlížet, že přinejmenším v počáteční fázi řízení jisté ratio rozhodně nepostrádala. Jakkoli je zjevné, že druhé a třetí žalované a vedlejšímu účastníkovi v zásadě (a případně i formálně vzato) žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly, týká se třetí výrok tohoto rozsudku všech účastníků i vedlejšího účastníka, jelikož na základě použití ustanovení § 150 o. s. ř. soud rozhodl, že si každý z účastníku své náklady řízení ponese sám.

40. Obdobně rozhodl soud o nákladech státu, jmenovitě o náhradě za náklady znaleckého posudku, respektive vyplacené znalečné. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a výslechem znalce při jednání vznikly státu celkové náklady ve výši 20 435 Kč. Jelikož žalobce složil celkovou zálohu ve výši 15 000 Kč, uložil soud zbývající náhradu za přiměřeného použití ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. k zaplacení prvnímu žalovanému (a nikoliv všem žalovaným, neboť zohlednil, že procesní aktivitu ve své podstatě v daném řízení vyvíjel pouze první žalovaný, nikoliv druhá a třetí žalovaná, které přistoupily do řízení až v jeho závěrečné fázi). V této souvislosti se konečně sluší – žalobci snad na vysvětlenou – poznamenat, že skutečnost, že se na nákladech znaleckého posudku podílel ve větším rozsahu než první žalovaný, odráží výsledek řízení, tedy zamítnutí žaloby (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), i v tomto případě však soud přiměřeně aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., neboť v opačném případě by musel druhým výrokem rozsudku částku 5 435 Kč uložit k náhradě právě žalobci.

Poučení