19 C 19/2015-597

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 135 134,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 135 134,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 112 046,50 Kč od 16. 6. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku, 29 848 Kč a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náklady státu ve výši 13 216 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána dne 3. 7. 2015 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 114 592,50 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že ode dne 23. 2. 2006 do [datum] [anonymizováno] u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soudní spor, ve kterém se [právnická osoba] s. r. o. domáhala proti žalobkyni vydání rozhodnutí určujícího, že [právnická osoba] je vlastníkem bytových jednotek [číslo] nebytové jednotky [číslo] včetně odpovídajících spoluvlastnických podílů nacházejících se v budově [adresa], [územní celek], k. ú. [část obce]. V průběhu uvedeného řízení byla do katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí zapsána namísto žalobkyně [právnická osoba] s. r. o. Řízení pod uvedenou spisovou značkou bylo ukončeno dne [datum] ve prospěch žalobkyně, kdy [název soudu] potvrdil rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] tak, že žalobkyně se stala vlastníkem předmětné nemovitosti, kdy vklad vlastnického práva byl proveden 24. 9. 2014 s právními účinky ke dni 17. 7. 2014. Žalobkyně je na základě kupních smluv z roku 2002 výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. [právnická osoba] pronajala smlouvou o nájmu ze dne 10. 9. 2009 nebytovou jednotku [číslo] žalované, která nebytovou jednotku od této doby ke dni podání žaloby využívá jako kancelář. Dne 29. 7. 2014 vyzvala žalobkyně žalovanou k vyklizení nebytové jednotky. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou nemovitost nevyklidila, bylo o jejím vyklizení rozhodnuto [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kde řízení bylo ukončeno smírem, ve kterém se žalovaná zavázala nemovitost vyklidit do 31. 8. 2015. Vzhledem k tomu se žalovaná na úkor žalobkyně užíváním nebytové jednotky [číslo] bezdůvodně obohatila, neboť nebytovou jednotku užívala nejpozději od srpna 2014 bez právního důvodu. Znalecký posudek žalobkyně stanovil, že obvyklá výše nájmu nebytové jednotky [číslo] v roce 2014 činí 225 Kč 1 m2 Měsíční výše nájmu je tedy 10 417,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná užívala nebytovou jednotku nejpozději od měsíce srpna 2014, žalovaná se bezdůvodně obohatila částkou ve výši 114 592,50 Kč.

2. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 10. 2016, právní moc 26. 10. 2016, soud připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala rozšíření žaloby o částku 23 613 Kč s odůvodněním, že žalovaná vyklidila a předala nebytovou jednotku žalobkyně dne 8. 9. 2015, přičemž po dobu užívání nehradila žalobkyni žádné nájemné.

3. Žalovaná ve svém podání ze dne 26. 11. 2015 sdělila, že si je vědoma, že žalobkyně je vlastníkem nebytové jednotky [číslo] nepopřela, že nebytovou jednotku v rozhodné době neužívala. Nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení předloženého žalobkyní ve výši 10 417,50 Kč měsíčně, kdy měla za to, že částka neodpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném čase a místě za užívání obdobných nebytových prostor. Navrhla vypracování znaleckého posudku a současně vznesla obranu ve smyslu ust. § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve výši 31 413 Kč s odůvodněním, že tento nárok se skládá z částky 18 425 Kč odpovídající ceně dveří, které nechal jednatel žalované koupit před dnem 21. 11. 2014, kdy došlo ze strany jednatele žalobkyně k násilnému otevření dveří nebytové jednotky, čímž bylo znemožněno žalované v pozici nájemce využívání nebytových prostor. Další je částka 3 688 Kč, kterou musela žalovaná uhradit zámečníkovi v okamžiku, kdy jednatel žalobkyně odmítl jednatele žalované do prostor nebytové jednotky vpustit a částka 9 300 Kč, kterou žalovaná uhradila za poplatky za tři popelnice, jež patří k bytovým jednotkám, které užívali podnájemníci žalobkyně.

4. Soud v dané věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, č. j. [číslo jednací], kde výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 135 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 6. 2015 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba z části o zaplacení částky 3 071 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 6. 2015 do zaplacení zamítnuta, výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu.

5. Usnesením ze dne 25. 1. 2019, č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. odvolacím soudem zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

6. Předmětem řízení je částka 135 134,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 112 046,50 Kč od 16. 6. 2015 do zaplacení.

7. Odvolací soud v rámci přezkumu rozhodnutí nalézacího soudu zjistil, že rozsudkem [název soudu] ze dne 21. května 2014, č. j. [číslo jednací], právní moc 26. 6.2014, byl potvrzen rozsudek [název soudu] ze dne 18. června 2008, č. j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se [právnická osoba] s.r.o. domáhala na [právnická osoba], s.r.o., zde žalobkyně určení, že je vlastníkem mj. nebytové jednotky [číslo] s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa] na pozemku č. par. [číslo] a pozemcích č. parc. [číslo], [číslo] v k.ú. [část obce], v obci [obec] [název soudu] zrekapituloval, že soud I. stupně ve věci rozhodl, jeho rozhodnutí bylo zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. listopadu 2006, č. j. [číslo jednací], o odvolání proti napadenému rozsudku rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. [číslo jednací], tak, že určil, že [právnická osoba] s.r.o. je vlastníkem předmětných nemovitostí. Rozsudek byl z důvodu dovolání zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, č. j. 29 Cdo 3619/2009-292. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. října 2011, č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že určil, že [právnická osoba] s.r.o. je vlastníkem předmětných nemovitostí. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 29 Cdo 1212/2012-341, tento rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2014, č j. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] ze dne 18. června 2008 [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [číslo], právní moc 26.6. 2014.

8. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí ze dne 10. října 2006, sp. zn. 22 Cdo 778/2005, kde Nejvyšší soud uzavřel, že smlouva o převodu vlastnictví není neplatná jen proto, že převodce vlastnické právo odvozoval z rozhodnutí, které bylo po uzavření této smlouvy zrušeno dovolacím soudem a novým rozhodnutím bylo ve věci rozhodnuto jinak a uvedl, že ust. § 243d odst. 2 o. s. ř. poskytuje třetím osobám ochranu pro případ nabytí věci od nevlastníka a z tohoto důvodu nemůže být pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. neplatná smlouva, kterou byla věc na třetí osobu převedena v době od právní moci rozhodnutí do jeho zrušení dovolacím soudem a že ochrana podle § 243d odst. 2 o. s. ř. nedopadá na případy neplatnosti takové smlouvy podle ust. § 37, § 38 a § 39 obč. zák. pro obcházení zákona nebo rozpor s dobrými mravy. Současně odkázal na rozsudek ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 22 Cdo 2178/2013, kde Nejvyšší soud ČR konstatoval, že při posuzování právních vztahů někoho jiného než účastníka řízení se i nadále vychází z původního zrušeného rozhodnutí; třetí osoby nemohou pozbýt práva a povinnosti jenom proto, že původní rozhodnutí bylo zrušeno a že právní poměry účastníků byly nově upraveny jinak. Právní postavení třetích osob je ovšem tímto způsobem chráněno jen tehdy, jestliže v mezidobí jejich práva a povinnosti vznikla platně (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 892/2012). Ochrana poskytovaná ust. § 243d odst. 2 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2012 (nyní § 243g odst. 2 o. s. ř.), se týká jak konstitutivních, tak i deklaratorních rozhodnutí soudu. Odvolací soud konstatoval, že tyto závěry se v projednávané věci projeví tak, že byla-li smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřena dne 10. 9. 2009 mezi žalovanou jako nájemcem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako pronajímatelem, poté, co nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] byl změněn rozsudek [název soudu] ze dne 18. 6. 2008, č. j. [číslo jednací], právní moc 26. 6. 2014 mimo jiné tak, že bylo určeno, že [právnická osoba] s. r. o. je vlastníkem předmětné nebytové jednotky a zároveň před jeho zrušením rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011, č. j. 29 Cdo 3619/2009-292, pak smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 10. 9. 2009 nelze považovat za neplatnou ve smyslu ust. § 39 obč. zák. (použití obč. zák. srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „o. z.“) jen proto, že později byla citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], pravomocně žaloba [právnická osoba] s. r. o. na určení vlastnického práva zamítnuta, v důsledku čehož je na žalobkyni (vzhledem k deklaratorní povaze rozhodnutí o určení vlastnictví) nutno nahlížet jako na vlastníka předmětné nebytové jednotky, která vlastnictví nabyla na základě kupních smluv uzavřených v roce 2002. Dodal, že v případě, že bude dalším dokazováním prokázáno, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 10. 9. 2009 byla uzavřena v mezidobí od pravomocného určení [právnická osoba] s. r. o. vlastníkem předmětného nebytového prostoru do zrušení takového rozhodnutí tedy nebude možno ji považovat za neplatnou z důvodu, že byla uzavřena nevlastníkem a bude namístě se zabývat, zda zde neexistují jiné důvody její neplatnosti podle ust. § 37, § 38 a § 39 obč. zák. pro obcházení zákona, rozpor s dobrými mravy, či zejména neurčitosti ujednání o nájemném.

9. V intencích zrušovacího usnesení odvolacího soudu soud vyzval žalobkyni i žalovanou k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

10. Soud pro úplnost uvádí, jaké důkazy byly v rámci řízení před rozhodnutím odvolacího soudu nalézacím soudem provedeny a které soud doplnil a provedl v rámci dalšího dokazování. Z těchto důkazů i vzhledem k výše uvedenému má prokázaný následující skutkový stav:

11. Z výpisu katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 27. 8. 2009 a k datu 30. 11. 2009 má soud prokázané, že [právnická osoba] s. r. o. byla zapsaná jako vlastník mimo jiné nebytové jednotky [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] na parc. [číslo] k. ú. [část obce].

12. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] prokazující stav evidovaný k datu 2. 7. 2015 má soud prokázané, že žalobkyně je vlastníkem mimo jiné jednotky [číslo] jiný nebytový prostor, nacházející se na parc. [číslo] v budově [adresa], bytový dům, zapsaný na [list vlastnictví], s právními účinky zápisu ke dni 17. 7. 2014, na základě rozsudku [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne 18. 6. 2008, právní moc ke dni 26. 6. 2014, s tím, že zápis byl proveden dne 24. 9. 2014.

13. Z rozsudku [název soudu], č. j. [spisová značka], ze dne 2. 6. 2015, výrok III., právní moc 28. 8. 2015 (součást připojeného spisu [název soudu]) má soud prokázané, že účastníci řízení uzavřeli smír, ve kterém se žalovaná zavázala vyklidit a žalobkyni předat nebytovou jednotku [číslo] jiný nebytový prostor, sloužící jako kancelář, umístěnou v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa], k. ú. [část obce], k datu 31. srpna 2015.

14. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 10. 9. 2009 má soud prokázané, že [právnická osoba] s. r. o. pronajala žalované nebytový prostor - kancelář [číslo] umístěnou v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa], k. ú. [část obce], na dobu neurčitou za účelem dalšího podnájmu třetím osobám, kdy nájemce, resp. podnájemce, je oprávněn pronajatý nebytový prostor užívat jako kanceláře za účelem provozování své podnikatelské činnosti ve shodě se svým předmětem podnikání. Nájemce se zavazuje platit pronajímateli měsíční nájemné ve výši ceny podnájmu (čl. III, 1.). V čl. III,3. se nájemce zavázal platit zálohy vedle nájemného ve výši předepsané společenstvím vlastníků jednotek, které poskytne pronajímatel nájemci k nahlédnutí ….

15. Z předávacího protokolu ze dne 8. 9. 2015 má soud prokázané, že k tomuto dni došlo k předání nebytových prostor užívaných žalovanou žalobkyni.

16. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [jméno] [příjmení] má soud prokázané, že obvyklá cena nájemných prostor, konkrétně kanceláře [číslo] o velikosti 46,30 m2 činí měsíčně [částka].

17. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 10. 1. 2018 vypracovaného soudem ustanovenou znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud prokázané, že výše obvyklého nájemného v období od srpna 2014 do září 2015 za nebytovou jednotku [číslo] umístěnou v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa] na staveb. parc. č. staveb. [číslo], zapsané na [list vlastnictví], pro k. ú. [část obce], je [částka] za měsíc, tj. 220 Kč/m2/měsíc.

18. Z výslechu znalkyně provedeného u jednání soudu dne 19. 7. 2018, 16. 3. 2021 má soud za to, že znalkyně setrvala na závěrech svého znaleckého posudku a potvrdila i sdělení ze dne 15. 4. 2018, týkající se výše nájemného předmětných prostor vzhledem k jejich faktickému užívání žalovanou, která tvrdila, že prostory v rozhodném období fakticky užívala jako sklad. Uvedla, že prostory byly kolaudovány jako jiný nebytový prostor s převažující funkcí bydlení svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením, prostor nebyl kolaudován pro účely skladování. Znalkyně uvedla, že předmět ocenění provedla tak, jak bylo definováno v nájemní smlouvě, s tím, že nebytový prostor nebyl kolaudován jako sklad a je věcí samotného nájemce jakým způsobem prostor užívá. Znalci nemají žádné prostředky jakým způsob užívání předmětu nájmu do znaleckého posudku zapojit a zohlednit.

19. Vzhledem k námitce žalované, že předmětný nebytový prostor byl využíván jako sklad, soud vyslechl svědka [příjmení] [jméno], který uvedl, že žalovaná předmětné nebytové prostory využívala jako sklad, kanceláře měla na [obec a číslo]. V nebytovém prostoru byl osobně, působil na něho jako sklad. Svědek neměl za to, že by uvedené nebytové prostory byly pronajaty 3. osobě.

20. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud prokázané, že věděl o tom, že žalovaná měla mít v obvodu [obec a číslo] pronajatou kancelář, která působila spíš jako sklad. Jednalo se o vybydlené prostory, koukaly tam dráty ze zdi, byly tam nějaké kartony a šanony, umístěny věci. Nevzpomínal si se, že by tam byl nějaký nábytek. Neměl povědomost o tom, že by tyto prostory byly pronajímané dál. Byl tam jednou a to při předávání nemovitosti majiteli, nevěděl, kdy přesně.

21. Z prohlášení ze dne 9. 9. 2020 učiněného [jméno] [příjmení] má soud prokázané, že byl účasten se svým bratrem stěhování věcí z nebytového prostoru dne 31. 8. 2015, kde po vyklizení bezúspěšně čekali na majitele- žalobce, který si měl nemovitost převzít, ale nepřišel. Jednatel žalované mu volal, ale nedovolal se. Následně společně s odjeli k jednateli žalované domů a tam věci vyložili.

22. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 1. 12. 2014 má soud prokázané, že žalované byla vyúčtovaná cena bezpečnostních dveří ve výši 18 425 Kč. Součástí dokladu je i příjmový pokladní doklad [číslo] na předmětnou částku, kterou žalovaná uhradila.

23. Z předávacího protokolu ze dne 21. 11. 2014 má soud prokázané, že žalovaná uhradila v hotovosti částku 3 688 Kč za zámečnické práce.

24. Ze dvou listin nazvaných poplatek za komunální odpad má soud prokázané, že společnosti [právnická osoba] byly vyfakturovány částky za odvoz odpadků z popelnic za období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 a období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 v celkové výši 9 300 Kč.

25. Z emailu Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky žalobkyně ze dne 3. 9. 2015 14:34 hod. adresovaného jednateli žalované má soud prokázané, že sděluje žalované, že v návaznosti na telefonický hovor zasílá rozhodnutí [název soudu] ze dne 2. 6. 2015 o schválení smíru mezi účastníky řízení ohledně vyklizení a předání nebytové jednotky [číslo] s tím, že ohledně termínu předání ho bude zítra (4. 9. 2015) informovat.

26. Z emailu ze dne 5. 9. 2015 Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky žalobkyně, adresovaného žalované má soud prokázané, že tato žádá o sdělení předání nebytové jednotky [číslo] s tím, že žalobkyně je připravena se přizpůsobit a tento email je činěn v návaznosti na telefonický hovor. Současně v něm uvádí, že pokud nedojde k předání jednotky, podá na žalovanou bez zbytečného odkladu návrh na nařízení exekuce.

27. Z emailu adresovaného Mgr. [jméno] [příjmení] advokátky žalobkyně jednatelem žalované dne 7. 9. 2015 má soud prokázané, že žalovaná zde sděluje, že Mgr. [příjmení] již byla informována (telefonicky viz email č. l. 569), že nemovitost je vyklizená a ujištěna, že k předání dojde v nejbližším možném termínu v týdnu, kdy byl email psán.

28. Z emailu učiněného Mgr. [příjmení] dne 7. 9. 2015 adresovaného žalované má soud prokázané, že žalovaná byla vyrozuměna o termínu předání nemovitosti na den 8. 9. 2015 ve 12:00 hod.

29. Soud vyzval žalovanou důvodu námitky započtení ze dne 15. 10. 2019 v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů, kdy se započítávaná pohledávka stala splatnou, tedy zdali kompenzační úkon vůči žalobkyni učinila žalovaná před započtením pohledávky v tomto řízení. Žalovaná byla rovněž upozorněna na následky nesplnění této výzvy.

30. Žalovaná na usnesení, ve kterém byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů, žádným způsobem nereagovala, a tudíž neprokázala splatnost započítávaných pohledávek.

31. Z takto provedeného a doplněného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu věci:

32. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebytové jednotky [číslo] umístěné v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa] v [obec a číslo] na základě tvrzení, že tato byla žalované pronajatá nájemní smlouvou ze dne 10. 9. 2009 [právnická osoba] s. r. o., která se žalobkyní vedla spor o určení vlastnického práva k předmětné jednotce, že v průběhu tohoto sporu byla [právnická osoba] s. r. o. zapsaná namísto žalobkyně do katastru nemovitostí jako vlastník jednotky, nicméně její žaloba byla pravomocně zamítnutá a žalobkyně byla zapsána do katastru nemovitostí jako vlastník jednotky s právními účinky vkladu ke dni 17. 7. 2014, tedy že žalovaná předmětnou jednotku užívá nejpozději od srpna 2014 bez právního důvodu.

33. Soud má prokázané z listinných důkazů, že [právnická osoba] s. r. o. v době uzavření nájemní smlouvy s žalovanou dne 10. 9. 2009 byla vlastníkem nebytové jednotky [číslo] dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], právní moc ke dni 26. 3. 2009, ve znění opravného usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 5. 2009, právní moc 23. 6. 2009. Rovněž má soud prokázané, že žalobkyně je dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2014, č. j. [číslo jednací], právní moc 26. 6. 2014, zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník nebytové jednotky [číslo] právní účinky zápisu ke dni 17. 7. 2014 s tím, že zápis byl proveden dne 24. 4. 2014.

34. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto právnímu závěru.

35. Byla-li smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 10. 9. 2009 mezi žalovanou jako nájemcem a [právnická osoba] s. r. o. jako pronajímatelem uzavřena poté, co nabyl právní moc rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], kterým byl změněn rozsudek [název soudu] ze dne 18. 6. 2008, č. j. [číslo jednací] tak, že bylo určeno, že [právnická osoba] s. r. o. je vlastníkem předmětné nebytové jednotky a zároveň před jeho zrušením rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011, č. j. 29 Cdo 3619/2009-292, nelze smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 10. 9. 2009 ve smyslu ust. § 39 obč. zák. považovat za neplatnou jen proto, že byla později rozsudkem [název soudu] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], pravomocně žaloba [právnická osoba] s. r. o. na určení vlastnického práva zamítnuta. V projednávané věci to znamená, že v době uzavření nájemní smlouvy dne 10. 9. 2009 byla vlastníkem předmětné nemovitosti [právnická osoba] s. r. o. (srovnej Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 778/2005). V řízení bylo doplněním dokazování prokázáno, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 10. 9. 2009 byla uzavřena v mezidobí od pravomocného určení [právnická osoba] s. r. o. vlastníkem předmětného nebytového prostoru do zrušení tohoto rozhodnutí, a tudíž nelze smlouvu o nájmu považovat za neplatnou z důvodu, že byla uzavřena nevlastníkem.

36. Soud se v intencích rozhodnutí odvolacího soudu dále zabýval jinými důvody neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 10. 9. 2009 dle ust. § 37, 38 a 39 obč. zák. Dle ustálené judikatury citované v usnesení odvolacího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5092/2014, ze dne 30. 3. 2017 - sp. zn. 21 Cdo 5747/2016, ze dne 14. 2. 2018 - sp. zn. 28 Cdo 4753/2017, ze dne 4. 12. 2015) platí, že závazky vzniklé z neplatné smlouvy uzavřené před účinností o. z. se řídí stejnou právní úpravou, jak se řídí tato smlouva.

37. Smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 10. 9. 2009 byla uzavřena dle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Dle ust. § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a pronájmu nebytových prostor, nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechá nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru, nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru.

38. Ve smlouvě musí být sjednána úhrada za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním. Sjednání výše úplaty bez přesné specifikace její výše a další nespecifikované úhrady jsou s přihlédnutím k § 37 odst. obč. zák. neurčité a nesrozumitelné s důsledky tam uvedenými. Pokud tomu tak není a právní úkon některou z těchto náležitosti nesplňuje, jde o neplatnost právního úkonu. Absolutní neplatnost právního úkonu působí ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc) bez ohledu na to, zda se této neplatnosti někdo dovolal (srov. ÚS sp. zn. Pl 83/06).

39. Vzhledem k tomu, že v článku III. 1. a 3. smlouvy o nájmu nebytových prostor sjednali smluvní strany nájemné ve výši jedné poloviny ceny podnájmu a způsob úhrady služeb je rovněž zcela neurčitý a neodpovídá ust. § 3 zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a pronájmu nebytových prostor má soud za to, že nájemní smlouva v části týkající se ujednání výše nájemného a způsobu hrazení služeb trpí absencí zákonných náležitostí výše citovaného ustanovení. Soud má za to, že nájemní smlouva je dle ust. §§ 37, a 39 obč. zák. je absolutně neplatná.

40. Podle ust. § 37 odst. 2 obč. zák. právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.

41. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

42. Vzhledem k tomu, že závazky vzniklé z neplatné smlouvy uzavřené před účinností zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) se řídí právní úpravou, jakou se řídí smlouva, v daném případě zákonem č. 116/1990 Sb., k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 451 obč. zák. jsou věcně legitimováni pouze účastníci smlouvy, v daném případě [právnická osoba] s. r. o. a žalovaná (smluvní strany smlouvy o nájmu), a to bez ohledu na skutečnost, zda v souvislosti s plněním došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Vůči vlastníku nemovité věci se tedy neobohacuje přímo její faktický uživatel - v daném případě žalovaná - ale subjekt, který ji za úplatu přenechává třetí osobě k užívání - v daném případě [právnická osoba] s. r. o., a to i tehdy, jestliže mezi skutečným vlastníkem věci a jejím neoprávněným pronajímatelem neexistuje žádný smluvní vztah.

43. Užívání nebytových prostor od srpna 2014 do 31. 8. 2015.

44. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětné nebytové jednotky v období od srpna 2014 do 31. 8. 2015 není pasivně věcně legitimována. Žalobkyně by se plnění za splnění podmínek uvedených v § 451 obč. zák. mohla domáhat vydání bezdůvodného obohacení toliko po [právnická osoba], s.r.o., nikoli po žalované. Nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaná v této části nároku subjektem tvrzené povinnosti a žaloba pro ti ní nemůže být úspěšná.

45. Užívání nebytových prostor v období od 1. 9. 2015 do 8. 9. 2015.

46. Vzhledem k rozsudku [název soudu] ze dne 2. 6. 2015, č. j. [číslo jednací], jehož výrok III. nabyl právní moci dne 28. 8. 2015 a kterým byl schválen smír, kde se žalovaná zavázala vyklidit a předat žalobkyni jednotku [číslo] do 31. 8. 2015 se vtéto části nároku žalobkyně nejedná o užívání nebytové jednotky z titulu neplatné smlouvy, ale věc je posuzována dle ust. § 2991 a násl. o. z.

47. Soud doplnil dokazování výslechem svědků [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], prohlášením [jméno] [příjmení], z nichž má prokázáno, že nebytová jednotka byla užívána žalovanou k datu 31. 8. 2015 jako sklad, k tomuto datu byla vyklizena a připravena k předání žalobci, který se k předání nebytových prostor nedostavil.

48. Žalobkyně neprokázala, že žalovaná užívala nebytové prostory od 1. 9. 2015 do 8. 9. 2015, neprokázala, že došlo k zásahu do jejího vlastnického práva, které požívá ochrany dle ust. § 1040 o. z. Skutečnost, že žalobkyně byla nečinná a prostory od žalované po urgencích žalované nepřevzala, nemůže jít k tíži žalované. Žalovaná se na úkor žalobkyně neobohatila, prostory vyklidila a byla připravena k jejich předání. Žalované nevznikl žádný majetkový prospěch a bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby jednání žalobkyně, která svou nečinností prodlužovala předání nebytových prostor, požívalo právní ochrany.

49. Soud veden těmito úvahami žalobu jako nedůvodnou zamítl.

50. Námitka započtení.

51. Žalovaná uplatnila v průběhu řízení námitku započtení ve výši 31 413 Kč jako náhradu škody, která žalované vznikla v souvislosti s investicemi na pořízení dveří a úhradu popelářských služeb. O části nároku ve výši 3 071 Kč s přísl. již byl výrokem II rozsudku č.j. [číslo jednací] pravomocně rozhodnuto.

52. Podle ust. § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemné plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a splnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při plnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

53. Podle ust. § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

54. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), je její vymahatelnost. Součástí vymahatelnosti je - mimo jiné splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně v souladu s ust. § 1982 odst. 1 o. z. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon) musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem). Bez výzvy k plnění není aktivně započítávaná pohledávka splatná, a tudíž způsobilá k započtení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017). Soud veden těmito úvahami vyzval žalovanou v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů, kdy se započítávaná pohledávka ve výši 31 413 Kč stala splatnou, tj. zdali kompenzační úkon vůči žalobkyni učinila žalovaná před započtením pohledávky v tomto řízení. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala, skutková tvrzení nedoplnila a nepředložila žádné důkazy. Soud při nesplnění povinností žalované má za to, že žalovaná neprokázala, že by před námitkou započtení vznesenou v rámci řízení vyzvala žalobkyni k úhradě započítávané pohledávky. Vzhledem k tomu, že pohledávka není splatná, není způsobilá k započtení, a proto se soud námitkou započtení nezabýval.

55. Žalovaná tvrdila, že jí vůči žalobkyni vznikly i další pohledávky, k nimž předložila důkazy. Tyto pohledávky však žádným procesním návrhem v řízení neuplatnila, a proto se jimi soud nezabýval a neprováděl k nim dokazování.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého úspěšný účastník v řízení má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil při bránění svého práva. Náklady úspěšné žalované spočívají v nákladech právního zastoupení žalované advokátem dle ust. § 7, § 11 odst. 1 a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby, z toho 2x po 5 700 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření ze dne 26. 11. 2015), 1 úkon právní služby po 6 500 Kč (vyjádření ze dne 13. 6. 2017), náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč a náhrada za 21% DPH z přiznané odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 948 Kč, celkem náhrada za právní zastoupení žalované ve výši 22 748 Kč. K nákladům žalované náleží i paušální náhrada za 7 úkonů dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu po 300 Kč (odůvodnění odvolání, účast u jednání dne 15. 10. 2019, 14. 1. 2020, 28. 5. 2020, 1. 9. 2020, 16. 3. 2021 a vyjádření ze dne 12. 11. 2019), tedy 2 100 Kč. K nákladům úspěšné žalované náleží i záloha na vypracování znaleckého posudku, kterou žalovaná uhradila ve výši 5 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalované částku 29 848 Kč.

57. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady tvoří znalečné ve výši 9 055 Kč, náklady za účast znalce u jednání dne 19. 7.2020 a 21. 3. 2021 ve výši 2 250 Kč, soudní poplatek z odvolání ve výši 6 911 Kč dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Náklady státu tvoří částku 18 216 Kč. Soud uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 5 000 Kč v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení (záloha za vypracování znaleckého posudku, kterou z částky 18 216 Kč odečetl. Celkem náklady státu jsou ve výši 13 216 Kč.

Poučení