19 C 192/2020 - 293

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o náhrada nemajetkové újmy ve výši 1 314 679 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 888 006 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku, tedy co do částky 426 673 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 211 277 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení, jejíž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 314 679 Kč s příslušenstvím na základě toho, že bylo prokázáno, že dne 9. 6. 2018, v době kolem 22:10 hod až 22:55 hod ve venkovních prostorách restaurace [jméno FO] [právnická osoba], [adresa], po předchozí slovní potyčce, žalovaný úmyslně fyzicky napadl žalobce, který měl v době napadení na očích dioptrické brýle, a to úderem hlavou do obličeje (tzv. hlavičkou) a strčením, po kterém žalobce upadl na zem a dále opakovaně kopy do hlavy, zejména do oblasti obličeje, čímž mu způsobil středně těžké až těžké poranění, konkrétně otřes mozku, se zvracením a amnesií na úraz, tříštivou zlomeninu lícní kosti vlevo, tříštivou zlomeninu očnice vlevo s dislokací, zlomeninu horní čelisti vlevo, zlomeninu výběžku levé spánkové kosti, zlomeninu očnice vpravo, zlomeninu horní čelisti vpravo, na kost pronikající tržně zhmožděnou ránu dolního víčka levého oka, s přítomností velkého množství drobných několikamilimetrových cizích těles - sklo, krevní výron obou očních víček vlevo, tržně zhmožděnou ránu nosu a podkožní emfysem (bubliny plynu v podkoží měkkých tkání) v levé očnici a podkoží obličeje, tedy zranění hodnocená ze soudně lékařského hlediska jako vážná porucha zdraví, jež lze považovat za korelát soudně lékařského hodnocení těžké újmy na zdraví, s dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu života, spočívající mj. v upoutání na lůžko, operačním řešení v celkové anestezii, krytí antibiotiky, nutnosti intenzivní lékařské péče na oddělení JIP, následném domácím ošetřování ran, obtížemi při smrkání, a užívání očních kapek, a to po dobu 4-6 týdnů a s pracovní neschopností v délce 3 týdny (od 10. 6. 2018 do 30. 6. 2018) a též s komplikací v podobě snížené koncentrace draslíku v krvi. Výše uvedeným trestným a společensky závažným jednáním byla žalobci způsobena závažná újma na zdraví a rovněž další nemajetková újma spojená s rekonvalescencí a následnou lékařskou péčí po způsobené újmě na jeho zdraví. Za daný čin byl žalovaný odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2019 pod sp. zn. [spisová značka], kdy toto rozhodnutí bylo následně změněno odvolacím soudem, a to rozhodnutím Městského Soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 11. 2. 2020. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na náhradu za ublížení na zdraví dle § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“). Žalobci bylo přiznáno v rámci trestního řízení bolestné ve výši 76 710 Kč. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] (dále i jako „Znalec“) č. [Anonymizováno] (dále i jako „ZP“) však měla být hodnota bolestného vyšší, a to o částku 121 556,48 Kč (vyšší o 412 bodů po 295,04 Kč za bod). Dále měla být dle Znalce přiznána žalobci částka 385 783 Kč za ztížení společenského uplatnění (3,02 % omezení násobeno výchozí částkou 12 754 000 Kč). Dále žalobce nárokuje i další nemajetkovou újmu. Výše další nemajetkové újmy vyplývá zejména z omezení v žalobcově obvyklém způsobu života spočívající mj. v upoutání na lůžko, operačním řešení následků napadení v celkové anestezii, krytí antibiotiky, nutnosti intenzivní lékařské péče na oddělení JIP, následném domácím ošetřování ran, obtížemi při smrkání, a užívání očních kapek, a to po dobu 4-6 týdnů a s pracovní neschopností v délce 3 týdny (od 10. 6. 2018 do 30. 6. 2018) a též s komplikací v podobě snížené koncentrace draslíku v krvi. Rovněž byl nucen v důsledku způsobených zranění přijímat po dobu několika týdnů jen kašovitou stravu. Jedná se o zásahy úrazu a s ním související léčby do běžného života žalobce. Žalobci vznikla další nemajetková újma ve formě dočasného zhoršení kvality jeho života v důsledku samotné léčby, jelikož byl v prvních týdnech po útoku podstatně omezen v obvyklém způsobu života, jak je uvedeno i v rámci znaleckého posudku č. [Anonymizováno] kdy v rámci hospitalizace vedle jiného nemohl trávit čas se svou rodinou, a především nezletilou dcerou, a byl omezen ve svém způsobu života i po propuštění do domácího ošetřování, což rovněž vyplývá z uvedeného znaleckého posudku, vzhledem k závažnosti způsobených zranění. Do doby opětovné stabilizace stavu žalobce nemohl prožívat svůj život tím způsobem, jakým jej prožíval před tímto závažným útokem a úrazy, musel určitou dobu trávit v nemocnici, což žalobci působilo určitý psychický diskomfort, jelikož nemocniční prostředí ho velmi deprimuje, proto z nemocnice odešel předčasně na tzv. revers. Musel se též podrobit léčbě a z ní vyplývajícím omezením včetně trávení času v nemocnici, a následné docházení na několikaměsíční rehabilitaci k odstranění následků útoku. I v současné době pociťuje následky útoku, tedy konkrétně sníženou citlivost v levé tváři a pocity brnění, výrazně omezená průchodnost levé nosní dutiny, otoky levé očnice a slzení levého oka, malá pohyblivost levého oka, zhoršené vidění při přechodu ze světla do tmy, která vyžaduje nošení zatemňovacích skel, častá únava, omezená délka práce na počítači, obtíže s kousáním, což žalobci způsobuje i nadále podstatný diskomfort v běžném soukromém i pracovním životě. S ohledem na to, že žalobce byl závažným a viditelným způsobem zraněn v obličeji, zažíval a nadále zažívá i určité duševní útrapy spojené se vztahy k dalším osobám, reakcí okolí na jeho vzhled způsobený útokem žalovaného a žalobcovým sociálním postavením. I v současné době má žalobce obavu z dalšího podobného útoku, ve společnosti jiných lidí se necítí bezpečně, obává se pohybu v davu, a lidem se proto vyhýbá. S ohledem na jeho pracovní pozici je však kontakt s dalšími osobami nezbytnou nutností. Následky tohoto útoku pak mají i nadále dopad na sociální vazby žalobce. Navíc v době útoku žalobce prožíval silný strach o svou nezletilou dceru, které bylo v době útoku teprve 7 let, jelikož se žalobce bál, aby ji žalovaný rovněž nenapadl, ve strachu o její zdraví se ji proto snažil z místa odehnat, až následně se obával o své vlastní zdraví. Žalovaný současně svým hrubým fyzickým útokem na veřejnosti před blízkou rodinnou žalobce, navíc při oslavě 70. narozenin matky žalobce, za přítomnosti nezletilé sedmileté dcery žalobce hrubě zasáhl do žalobcova práva na ochranu důstojnosti a soukromého života. Dále žalobce zmínil, že jeho omezení spočívala i v tom, že nemohl odcestovat na dovolenou k moří kvůli slané vodě a možnosti zánětu, že nemohl s rodinou chodit do bazénu, nemohl jezdit na kole a byl celkově vyřazen z mnoha rodinných aktivit z důvodu častého bolení hlavy, zubů a únavy. Po dobu 4 měsíců se nemohl účastnit žádné oslavy kvůli nutnosti požívání toliko kašovité stravy. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Jak vyplývá z ustanovení § 2910 občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Mezi absolutní práva, která požívají ochrany pak patří zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Z ustanovení § 2956 občanského zákoníku vyplývá, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Žalobce tak nárokoval částky: - bolestné ve výši 243 113 Kč jakožto částku 121 556,48 Kč uvedenou výše dle ZP zvýšenou na dvojnásobek kvůli brutalitě útoku a závažnosti poranění, - ztížení společenského uplatnění (ZSU) ve výši 771 566 Kč jakožto částku 385 783 Kč uvedenou výše dle ZP zvýšenou na dvojnásobek kvůli brutalitě útoku a závažnosti poranění, - částku 300 000 Kč jakožto náhradu další nemajetkové újmy, zde myšleno zčásti jakožto zásah do osobnostních práv a zčásti jakožto duševní útrapy, - částku 10 000 Kč jakožto náhradu nákladů řízení za ZP.

2. Žalovaný uvedl, že s podanou žalobou neztotožňuje, že žalobci již byla přiznána náhrada nákladů řízení v trestním řízení a že tvrzení o duševních útrapách žalobce a nemožnosti prožívat život jako před útokem se nezakládají na pravdě. Například žalobce uvedl, že ho omezuje nošení brýlí při řízení, avšak žalobce byl již předtím tupozraký, takže je jasné, že brýle již dříve nosil a nosí je dodnes. Požadavek na zdvojnásobení bolestného a společenského uplatnění není ničím podložen. Žalobce měl sám před napadením eskaloval danou situaci a vulgárně napadal žalovaného. Nadto žalobce sám ukončil hospitalizaci na tzv. revers, a tedy řádnou hospitalizaci nedokončil. Žalobcem navrhované částky tak jsou nepřiměřené a nemají oporu v důkazech.

3. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění: K napadení žalobce žalovaným a dopadům napadení do osobního života žalobce 4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], vyplývá, že žalovaný byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a zaplacení části bolestného žalobci ve výši 76 110 Kč na základě toho, že ho dne 9. 6. 2018 napadl tak, že uštědřil žalobci nejméně třemi údery do oblasti obličeje (první úder mohla být i tzv. hlavička) a po pádu žalobce na zem byl žalobce ještě nejméně dvakrát kopnut či udeřen pěstí do oblasti obličeje. Žalobce byl se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy dokázán do civilního řízení (prokázáno rozsudkem, viz PO k č.l. 1 – žalobě). Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno pouze do výroku o trestu, kdy žalovaný byl následně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (prokázáno rozsudkem, viz PO k č.l. 1 – žalobě).

5. Z fotografií z nemocnice týkající se hospitalizace žalobce vyplývá, že žalobce byl hospitalizován na JIP – to je patrné z monitoru dechu (zastrčený do nosních dírek), srdečního tepu – to je patrné u přísavek na hrudi, a zřejmě tlaku – viz manžeta na ruce a poté byl hospitalizován na standardním pokoji (prokázáno fotografiemi z nemocničního prostředí, viz PO k č.l. 1 – žalobě).

6. Z fotografií z kuchyně [jméno FO] a z článku „[podezřelý výraz]“ vyplývá, že žalobce působil jakožto kuchař ve výše uvedené [podezřelý výraz]. Dále je patrné, že v té době již byl po poškození zdraví ze strany žalovaného, neboť na fotografiích má asymetrické oči – oko vlevo je nižší než pravé oko (prokázáno fotografiemi, viz PO k č.l. 121-128 spisu). Z další fotky je patrné, že žalobce se účastnil závodu v [Anonymizováno] v rámci týmu [podezřelý výraz] [jméno FO] (prokázáno fotografií, viz PO k č.l. 121-128). Žalobce se v rámci práce ve výše uvedené [podezřelý výraz] účastnil i akcí s celebritami, předními českými [Anonymizováno] a také ministry (prokázáno fotografií, viz PO k č.l. 121-128 spisu a fotografiemi založenými na jednání dne 21. 2. 2024) a také focení reklamních fotografií (prokázáno fotografií, viz PO k č.l. 121-128). Žalobce k tomuto uvedl, že na fotografiích v článku došlo k úpravě fotek tak, aby rozdíl mezi asymetrií očí nebyl tak výrazný, kdežto na soukromých fotkách tato retuš chybí a také nosí pro zakrytí asymetrie brýle s tmavými skly nebo se snaží nedívat do fotoaparátu při focení. Tomuto soud nemá důvod nevěřit, neboť se to tak jeví i z fotografií.

7. Před poškozením zdraví ze strany žalovaného je z článku „[Jméno žalobce]“ a z fotografií z eventů (rozuměj společenských akcí/událostí) patrné, že žalobce před úrazem otevřel vlastní restaurační zařízení a že se účastnil dalších akcí jakožto kuchař [fotky: (i) s velkým hrncem v rukou žalobce, která je zmenšená i ve výše uvedeném článku, a (ii) stojícího se založenýma rukama za zády u výdejního pultu (prokázáno fotografiemi, viz PO k č.l. 121-128)].

8. Z účastnického výslechu žalobce (viz č.l. 46-49 spisu) vyplývá, že po napadení si ledoval obličej, kdy následně pro něj přijela sanitka, která ho odvezla do [podezřelý výraz] [právnická osoba], kde čekal na specialistu kvůli operaci 2 dny, kdy v té době nemohl nic jíst kvůli operaci. Bylo zjištěno, že pravá strana obličeje mu sroste sama, ale levá potřebuje lékařský zákrok. Po operaci zjistil, že mu dali pod levé oko titanovou vložku a dále mu dali do hlavy tři dlahy: od ucha dolů, směrem k nosu a v místě nosní přepážky. Dlahy musely kvůli vložce dávat skrze řez v dásni. Ústa měl zadrátovaná s tím, že mu bylo sděleno, že minimálně 3-4 měsíce musí jíst pouze tekutou (kašovitou) stravu. To mu vadilo, jelikož v té době byl šéfkuchařem velké hotelové společnosti. Neschopenku a na základě toho nemocenskou měl po 30 dní, kdy měl příjem velmi nízký, proto ukončil léčbu dříve a z nemocnice odešel do domácího léčení, aby mohl alespoň hlídat dceru. Byl v nemocnic domluvený, že bude chodit na kontroly cca po půl roce, dodnes chodí do nemocnice na kontroly kvůli tlaku v oku. Žalobce dále uvedl, že byl plný nejistoty ohledně práce, jelikož řídil 3 ze 7 hotelů v jedné společnosti (co se týče stravování), kdy měl lidi vítat, zjišťovat, jak jsou spokojeni s jídlem apod. Po odchodu z nemocnice se naštěstí domluvil, že prozatím bude řídit vše na dálku s tím, že jeho zaměstnavatel musel přijmout hostesku, která vyřizovala komunikaci s lidmi, a také žalobce v tu dobu nemohl ochutnávat jídla. Má do dnešního dne problém se skusem kvůli odříznutí dásně i se zuby při operaci a vložené dlaze. Dále má brnění v levé části obličeje a dále má snížené levé oko, kdy víčko přes dané oko je zkráceno a oko nejde zavírat. Žalobce dále uvedl, že 50 % náplně jeho práce tvoří práce s počítačem, kdy na pravém (zdravém, resp. nesníženém) oku má již 3-4 roky 6,5 dioptrie a na levém (poškozeném, resp. sníženém oku) má tupozrakost, která zde byla již před napadením ze strany žalovaného. Komplikace po napadení spočívají v tom, že nemůže nyní oko pořádně zavřít, nemůže mrkat, tedy pravé oko je více namáhané a také má žalobce tlaky v hlavě v oblasti za očima, protože obě oči jsou propojené, proto také chodí na kontroly, protože z tlaků vznikají šedé zákaly. Žalobce po napadení neukousne rohlík, když si chce dát steak, tak si ho musí cpát na stoličky vpravo, vlevo mu již stolička praskla a má tam implantát. Nechodí na rauty předtím kvůli poruše oka a úst, nyní z důvodu Covid-19. Po 7 měsících od napadení ukončil práci pro svého tehdejšího zaměstnavatele, kdy následně měl možnost pracovat buďto pro [Anonymizováno] anebo pro [podezřelý výraz], kdy se rozhodl kvůli svému zdravotnímu stavu pro [podezřelý výraz], jelikož tam mu provádí kontroly. Změnu zaměstnavatele žalobce odůvodnil i tím, že v soukromém sektoru zaměstnavatelé dávají oficiální plat nízký a on chtěl, aby měl veškerý plat přiznaný oficiálně. Operace byla komplikovaná, bylo zde více operačních týmů, kdy se však vše vměstnalo do jedné operace. V důsledku napadení se dnes již žalobce stará více „sám o sebe“ a má větší odstup k lidem. Předtím byl reklamní tváří společnosti. Na Vánoce pak změnil práci a oženil se se svou tehdejší přítelkyní, dnes tedy již manželkou. Během prvních dní byl závislý na nemocničním personálu. Kvůli zraněním se zrušily veškeré rodinné dovolené, kdy žalobce byl zvyknutý jezdit 2x ročně k moři a 2x ročně na hory, kdy se jich nemohl účastnit, protože byl „pod dozorem“, kdy měl číslo na primáře s tím, že kdyby se jeho stav zhoršil, tak má volat s tím, že by ho hned hospitalizovali. Po úrazu přestal s reklamami na hotely a restaurace, s účastí na rautech, s propagací výrobků pro gastronomii (např. [Anonymizováno]). V současnosti by jeho tvář měla být na reklamě pro [Anonymizováno]. Důvodem pro změnu práce byla i historie týkající se úrazu, kdy v původní práci se ho ptali například, zda má skleněné oko a byl vystaven soucitu, o což nestál a co pro něj nebylo příjemné. V nové práci znali toliko jeho profesní úspěchy, nikoliv historii týkající se daného napadení. Rád se fotil, oblíkal a vystupoval, po úrazu to vše muselo jít pryč. Jako profesionální kuchař, který chtěl stoupat v profesním žebříčku nahoru musel chodit na akce a vcházet do povědomí lidí s tím, že to pak bylo omezeno, což ale může mít vliv i na jeho profesionální kuchařskou kariéru. Žalobce se účastnil 2-3 akcí za týden, někdy i 2 akcí za večer, kdy například v prosinci si byl schopen takto na akcích vydělat i 200 000 Kč, například v říjnu, kdy akce moc nejsou, to bylo 30 000 Kč. V současnosti bere Ibalgin na bolest, paralen, dále chodí na ultrazvuk levé čelisti a užívá mast na předpis, která slouží k zvlhčení titanové vložky pod okem, neboť oko se i kvůli jeho profesi kuchaře často vysouší. Chodí na vyšetření, co se týče krevního tlaku a se zuby. Z nemocnice odešel po 7 dnech kvůli dceři a tomu, že dané prostředí špatně snášel. Na začátku chodil ven do parku, ale s dozorem dcery nebo manželky, neboť titanová destička pod okem byla pouze vložená a trvalo, než srostla s kostí. S dcerou byl do doby, než přišla manželka, pak šel spát, byl velmi unavený a chodil často a brzy spát, dle sdělení lékařů kvůli tomu, že jeho tělo si zvykalo na cizí prvky (implantáty) v těle. Od doby napadení a léčby byl jednou s rodinou na dovolené v Egyptě. V době napadení měl v krvi 0,85 promile, neboť popíjel průběžně od pěti do desíti, co přesně řekl žalovanému před incidentem si již přesně nevybavuje.

9. Žalobce na jednání dne 21. 2. 2024 upustil od navrhovaného výslechu své dcery a manželky a trval na tom, aby soud rozhodl bez provedení těchto důkazů. Ke znaleckým posudkům ohledně bolestného a ZSU 10. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] (odvětví soudní lékařství) k č.j. [Anonymizováno] vyplývá, že žalobce měl napadením ze strany žalovaného utrpět: tříštivou zlomeninu lícní kosti vlevo, tříštivou zlomeninu očnice vlevo, zlomeninu horní čelisti vlevo, zlomeninu výběžku levé spánkové kosti, zlomeninu očnice vpravo, zlomeninu horní čelisti vpravo, tržně-zhmožděná rána dolního víčka levého oka, krevní výron obou očních víček vlevo, tržně-zhmožděná rána nosu, podkožní emfysem v levé očnici a v podkoží obličeje. Znalec zpracoval znalecký posudek pro PČR, tedy se zabýval především způsobem poranění, intenzitou útoku, apod. Bodové ohodnocení neprováděl (prokázáno posudkem, viz PO k .čl. 1 – žalobě). Z výslechu znalce provedeného na jednání dne 25. 10. 2021 (viz č.l. 105-108 spisu) vyplývá, že znalec setrval na svých závěrech. Znalec uvedl, že by neoznačil dané poranění jako Le Fort I, jelikož dané poranění vzniká jednorázovým násilím a zasahuje kosti jak na pravé, tak na levé strany, typicky třeba při autonehodě skrze náraz obličejem do volantu. Z dokumentace není patrné, že by byl přerušen trojklanný či lícní nerv.

11. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (odvětví oční lékařství) č.[hodnota] vyplývá, že znalec ocenil bolestné, a to za mnohočetné povrchní poranění hlavy, poranění trojklanného nervu vlevo, rána levého dolního víčka 3 cm, zlomenina očnice blow-out vlevo, zlomenina spodiny očnice vpravo, otřes mozku, a to celkem na 260 bodů za 295,04 Kč za 1 bod. V rámci ZSU znalec uvedl, že zde je deformace okolí levého bulbu a traumatické postižení trojklanného nervu, celkem 380 bodů za 295,04 Kč za jeden bod (prokázáno posudkem, viz PO k č.l. 1 – žalobě). Z výslechu znalce provedeného na jednání dne 25. 10. 2021 (viz č.l. 108-111 spisu) vyplývá, že znalec setrval na svých závěrech. Znalec uvedl, že byla poškozena 4 víčka. Položku S0110-Rána dolního víčka by do bodového hodnocení nezahrnoval, jelikož je zahrnuta již v tzv. blow-outu. Spodní očnice byla zlomená. Není schopen říci, zda se jedná o zlomeninu Le Fort I či nikoliv, to nemůže jako specialista na oči říci. Došlo k porušení trojklanného nervu. Co se týče nedovíravosti víčka, zde se nejedná o poruchu nervu ale o zjizvení. Co se týče bodového hodnocení výkonu anestezie při operaci, k tomu by byl nejpovolanější anesteziolog.

12. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (Znalec) (specializace chirurgie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví) č. [Anonymizováno] vyplývá, že znalec provedl vyšetření žalobce dne 12. 2. 2020 (viz kapitola 1.7.8 posudku) a uvedl, že žalobce prodělal otřes mozku, hematom horního i dolního víčka levého oka tržně zhmožděné rány dolního víčka asi 3 cm, největší zasahovala ke kosti a obsahovala četná cizí tělesa, patrně střepy skla z brýlí, drobnější rány horního víčka, tříštivá otevřená zlomenina lícní kosti vlevo, horní čelist typu Le Fort I vlevo a očnice vlevo typu blow out. Dále zlomeniny horní čelisti a očnice vpravo, zhmoždění nosu a poškozené nosní přepážky, vyvinula se pneumoorbita. Znalec ocenil bolestné na 657 bodů a ZSU na 385 783 Kč jakožto 3,02 % z částky 12 754 000 Kč (prokázáno posudkem, viz PO k č.l. 94-96). Z výslechu znalce na jednání dne 4. 6. 2021 (viz č.l. 64-67 spisu) vyplynulo, že znalec setrval na svých závěrech, uvedl, že posouzení bolestného bylo možné provést již v roce 2019, kdy znalecký posudek bylo možné zpracovat již v roce 2020. K úrazu došlo dne 10. 6. 2018, vyšetření žalobce proběhlo 12. 2. 2020 a znalecký posudek byl vyhotoven 1. 4. 2020, mezi poškozením zdraví a vyhotovením znaleckého posudku tak uběhly přibližně dva roky, a tedy v době vyšetření již bylo možné mít zdravotní stav žalobce za ustálený (viz č.l. 65 spisu). V rámci ZSU při hodnocení omezení kontaktu s lidmi v důsledku napadení znalec uvedl, že to hodnotil kvalifikátorem 1, kdy pro použití vyššího kvalifikátoru by bylo zapotřebí, aby žalobce například vyhledal pomoc psychiatra či psychologa, což se však nestalo. Také bylo zohledněno to, že žalobce trpěl již před incidentem tupozrakostí, která sama o sobě vede k problémům v rámci očního kontaktu. To, že žalobce odešel z nemocnice již po 7 dnech na „revers“ dle znalce nemá vliv na jeho aktuální (míněno při vyšetření znalcem) zdravotní stav. Znalec by se klonil k navýšení dle § 6 vyhl. č. 440/2001 Sb., ale současná metodika mu to neumožňuje.

13. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (odvětví chirurgie se zvláštní specializací onkochirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví), číslo posudku neuvedeno, vyplývá, že znalec provedl bodové ohodnocení bolestného ve výši 217 bodů po 295,04 Kč za bod, tedy celkem 64 0024Kč (prokázáno posudkem, viz PO k č.l. 1 – žalobě). Z výslechu znalce provedeného na jednání dne 25. 10. 2021 (viz č.l. 100-105 spisu) vyplývá, že znalec setrval na svých závěrech. Vyjadřoval se k jiným posudkům týkající se poranění žalobce tak, že u posudku p. [jméno FO] nesouhlasil s tím, že by měl být poškozen trojklanný nerv, že by se mělo přiznávat bolestné za anestezii při operaci, že by zde měl být zahrnut Le Fotr I dvakrát. Došlo k poruše lícního nervu, nikoliv trojklanného.

14. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] vyplývá, že znalec prozkoumal znalecké posudky od [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], [tituly před jménem] D[Anonymizováno], [tituly za jménem], [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO] a vypořádal se s jejich rozdílnými popisy zranění žalobce následovně: - u posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] mělo být nesprávně uvedeno, že žalobce utrpěl tříštivou zlomeninu lícní kosit vlevo, když žalobce utrpěl tříštivou zlomeninu maxily, tedy horní čelisti a lícní kosti. - u posudku [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], [tituly za jménem], zda mělo být nesprávně uvedeno, že byla poškozena 4 víčka, což ale není pravda. Znalec naopak správně uvedl, že se jedná o porušení trojklanného nervu a že lícní nerv porušen nebyl. - u posudku [tituly před jménem] [jméno FO] znalec uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] má specializaci chirurgie, což se ale neshoduje s charakterem poranění žalobce, a tedy tento znalec tak není zcela kompetentní posuzovat poranění v oblasti obličejové části lebky. Bylo zde nesprávně uvedeno, že žalobce měl mezičelistní fixaci (žalobce jí ve skutečnosti neměl). Dále není pravda, že by musela být deviaci nosního septa doprava způsobena úrazem, neboť mnoho lidí zde má deviaci od narození, aniž by to bylo patrné. Dále není pravda, že bylo konstatováno poškození nosní přepážky. Není pravda, že se projevily poruchy hybnosti v oblasti inervované lícním nervem. - u posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] znalec uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] napsal, že fraktura je zřejmě i vpravo, ale že si radiolog nebyl jistý, zda tam zlomenina je či není, což není pravda, jelikož radiolog napsal, že je vpravo fraktura spodiny očnice bez dislokace či herniace svalových struktur. Dále je nesprávně uvedeno, že zlomenina zygomatomaxilárního komplexu je zlomenina typu Le Fort I, což není pravda, jelikož zlomenina je jasně definována jako odlomení oblouku alveolárních (zubních) výběžků horních čelistí. Zároveň není pravda, že by poranění trojklanného nervu nebylo uvedeno ve zdravotnické dokumentaci. Dále uvádí nesprávně závěry ohledně lícního a trojklanného nervu, kdy nakonec dochází k nesprávnému závěru, že byl poškozen lícní nerv. Znalec dále podrobně popsal i vizuálně na fotce lidské lebky poškození utrpěné žalobcem, a to jak z levé, tak z pravé strany lebky (viz č.l. 245-246 spisu), kdy je vidět, že žalobce utrpěl četné rány a zlomeniny na obou stranách lebky, ale zejména na levé straně lebky. To ostatně souhlasí i s vizuální stránkou, kdy je patrné, že žalobcovo levé oko je nyní posazeno níže a je vidět, že zde došlo k většímu poškození (pozn. soudu). Znalec pak podrobně popsal i jednotlivá poškození na č.l. 247-249 spisu, kde podrobně uvedl jednotlivé poranění a body v přehledné tabulce, kterou je zde zbytečné vypisovat a soud takto odkazuje na předmětná čísla listů spisu. Celkem mělo dojít k ocenění poranění žalobce 532 body po 295,04 Kč za bod, tedy celkem 156 961 Kč (viz č.l. 250 spisu). Znalec ke ztížení společenského uplatnění uvedl, že nemá certifikát na provádění ohodnocení nemateriální újmy v rámci ZSU, ale že souhlasí se závěry [tituly před jménem] [jméno FO] (Znalec), nicméně v rámci vyšetření žalobce v současné době, tedy dne 1. 12. 2023, nebylo pozorováno nedovírání víček levého oka, tedy víčka a lícní nervy normálně fungovaly tak, že zakryly oko úplně. Nebylo tak přítomno nedovírání víček levého oka a také nebyly přítomny viklající se zuby (viz č.l. 250 spisu). Soud vyzýval účastníky přípisem ze dne 11. 12. 2023 (viz č.l. 258 spisu), aby sdělili, zda požadují výslech znalce u jednání, kdy tito ho nepožadovali, proto výslech znalce proveden nebyl. Soud má za to, že znalec již v písemném vyhotovení znaleckého posudku přesvědčivě odstranil rozpory mezi dříve předloženými posudky v rámci oblasti ocenění bolestného za poškození zdraví utrpěné žalobcem. K duševním útrapám 15. Žalobce, byť si byl vědom předběžného právního názoru soudu, že za účelem prokázání duševních útrap je potřeba odborných znalostí (znaleckých, viz č.l. 111 spisu), následně na provedení znaleckého posudku v tomto ohledu na jednání dne 21. 2. 2024 již netrval. Žalobce uvedl, že nechce, aby v řízení byly vyhotovovány jakékoliv další znalecké posudky. Z pohledu soudu si tak byl žalobce dobře vědom možných následků neprovedení znaleckého posudku v tomto ohledu, a i přesto na jeho provedení netrval, resp. jakékoliv další znalecké posudky odmítal. Ostatní 16. Žalobce vyzval skrze svého právního zástupce žalovaného k úhradě bolestného, ZSU, další nemajetkové újmy a vyhotovení znaleckého posudku dopisem ze dne 21. 5. 2020, který byl odeslán žalovanému poštou dne 21. 5. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem, viz PO k č.l. 1 - žalobě).

17. Z faktury č. [Anonymizováno] vyplývá, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] požadoval za zpracování znaleckého posudku celkem 10 000 Kč (prokázáno fakturou, viz PO k č.l. 1 – žalobě).

18. Ze sdělení o pohledávce Ministerstva spravedlnosti č.j. [Anonymizováno] ze dne 25. 11. 2020 a z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 30. 10. 2020, č.j. [Anonymizováno] vyplývá, že žalobci byla přiznána peněžitá pomoc jakožto oběti trestného činu ve výši 88 474 Kč (prokázáno sdělením o pohledávce a rozhodnutím, viz důkazy založené na ú.j. 21. 2. 2024).

19. Soud hodnotil důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud vycházel z listinných důkazů, které mu byly předloženy, kdy pravost listin ani jejich obsah nebyly jakkoliv sporovány, a tedy soud neměl důvod o nich jakkoliv pochybovat. Ostatně účastníci se i shodli u fotografií na tom, že byly pořízeny, kdy každý z účastníků z nich dovozoval něco jiného – žalobce to, že jeho život byl omezen, žalovaný to, že naopak pracovní a sociální život žalobce dál pokračuje jako před napadením. Soud dále vycházel i z účastnického výslechu žalobce, kterému neměl důvod nevěřit, neboť ten se jevil v souladu s dalšími důkazy, zejména fotografiemi. Co se týče znaleckých posudků, pak zde soud vycházel: - v rámci určení výše bolestného z revizního posudku p. [jméno FO], který podrobně vyhodnotil posudku [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a přesvědčivě bodově ohodnotil bolestné žalobce 532 body po 295,04 Kč za bod, tedy celkem 156 961 Kč. - v rámci určení výše ZSU z posudku p. [jméno FO], který ohodnotil ZSU žalobce na 385 783 Kč jakožto 3,02 % z částky 12 754 000 Kč, kdy se závěry znalce jevily rovněž jako dostatečně uvážené a přesvědčivé. Závěry ostatně potvrdil i p. [jméno FO], který však uvedl, že na vyšetření dne 1. 12. 2023 již nepozoroval nedovírání víčka oka a také viklání zubů. Zde však soud podotýká, že toto vyšetření je již značně vzdálené od ustálení zdravotního stavu. Z posudku p. [jméno FO] vyplývá, že k úrazu došlo dne 10. 6. 2018, vyšetření žalobce proběhlo 12. 2. 2020 a znalecký posudek byl vyhotoven 1. 4. 2020, kdy znalec hovořil o tom, že k 12. 2. 2020 již byl zdravotní stav ustálen. Zde je potřeba zohlednit, že zdravotní stav po ustálení nemusí být vždy zcela neměnný, tedy se může zlepšovat či zhoršovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3014/2018 „Při zhoršení již ustáleného zdravotního stavu, který zakládá nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, nebo projeví-li se nové následky související s původním úrazem, vzniká v důsledku původní škodné události další – nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, u nějž se porovnává stav před zhoršením zdravotního stavu se stavem nynějším.“). Shlédnutí žalobce znalcem s takovýmto časovým odstupem od shlédnutí ze strany doktora [jméno FO] (mezi vyšetřeními jsou téměř tři roky), tak již není schopno zpochybnit závěry doktora [jméno FO] o tehdejším ustálení zdravotního stavu žalobce. Mohlo by toliko podložit závěry o zlepšení daného stavu, což se jeví jako pravděpodobné. Pokud totiž původně nebylo víčko dovíráno a nyní je s tím, že i žalobce uváděl, že víčka musel „trénovat“ kvůli tomu, aby je mohl lépe ovládat, pak to, že se nyní již oko dovírá lépe, je možné.

20. Co se pak týče prokazování duševních útrap, zde soud shledává, že dle odborné literatury: „Komentovaná pravidlo stanoví, že vedle vytrpěné fyzické bolesti má být postiženému poskytnuta též peněžitá náhrada, která plně vyváží další nemajetkové újmy. Ty mohou mít formu psychické bolesti nebo jiných duševních útrap (jak k nim odkazuje § 2956 věta za středníkem). Určení psychické bolesti je ještě náročnější než určení bolesti fyzické. I zde je však nutno vyjít z určitých skutečností, které jsou z vnějšku rozpoznatelné, přezkoumatelné, a tudíž objektivizují určení výše zadostiučinění. Opět můžeme primárně vzít v úvahu druh a rozsah ublížení na zdraví – zde především jejich dopad na zdravotní stav postiženého (jaký byl průběh léčení včetně náročnosti použité léčby, zda došlo ke komplikacím apod.). Jsou zde však i další objektivně zjistitelné okolnosti. Proto je např. vedle rozsahu fyzického zranění nutno zohlednit to, že zraněný musel dlouho čekat na pomoc, ač věděl, že jeho stav vyžaduje okamžité lékařské ošetření. Určení psychické bolesti je záležitostí znalce z oboru neurologie a psychiatrie. Úlohou znalce je analyzovat a popsat vzniklou újmu. Při určování výše náhrady se lze opět inspirovat rakouskou pomůckou zohledňující určitou částkou intenzitu a délku bolesti. Skutečnosti, že lidé jsou různě bojácní, mají větší sklon k sebelítosti nebo si naopak dokážou obdivuhodně poradit se svým osudem, nelze brát zpravidla v potaz. Způsob vnitřního zpracování pocitů se totiž vymyká ověřitelnosti. Z tohoto důvodu se při určování výše zadostiučinění za duševní útrapy bere za východisko člověk s běžným, obvyklým emocionálním způsobem prožívání různých životních situací – to, jak by situaci vnímal v postavení poškozeného. Stejně tak se počítá s určitým „ideálním“ (běžným) následkem. Mohou však nastat výjimečné případy, při jejichž řešení tato hlediska selhávají (viz níže oddíl věnovaný predispozici poškozeného k těžšímu následku). Mezi konkrétní duševní útrapy spojované s ublížením na zdraví lze zařadit například strach o život (v případě těhotné ženy strach o zdraví nenarozeného dítěte), úzkost v době léčení (z dalšího průběhu léčby, strach z komplikací nebo z další operace), starost o budoucnost (strach z následků zranění), duševní deprese během léčby, šok ze zranění, odloučení od rodiny (zvláště od dětí či od rodičů) v průběhu dlouhé hospitalizace, potrat, pocit méněcennosti apod. (viz BEZOUŠKA, Petr. § 2958 [Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1708–1709, marg. č. 21–24.). S ohledem na výše uvedené tak má soud za to, že duševní útrapy nebyly v rámci daného řízení dostatečně prokázány, neboť k jejich prokázání je zapotřebí znaleckého zkoumání, a to konkrétně znalcem z oboru neurologie a psychiatrie. Žalobce však daný posudek odmítl (viz výše). Nebylo tak možné toto jakkoliv prokázat. Nadto je patrné, že žalobce hodně odkazuje na své subjektivní vnímání, kdy se však v rámci dokazování má vycházet z objektivizovaného náhledu na věc.

21. Soud posoudil výše zjištěný skutkový stav po právní stránce následovně:

22. Dle § 2894 o. z. (1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

23. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

24. Dle § 2951 o. z. (1) Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. (2) Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

25. Dle § 2952 o. z. Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

26. Dle § 2953 o. z. (1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. (2) Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče.

27. Dle § 2954 o. z. způsobil-li škůdce škodu úmyslným trestným činem, z něhož měl majetkový prospěch, může soud na návrh poškozeného rozhodnout o uspokojení z věcí, které škůdce z majetkového prospěchu nabyl, a to i nepodléhají-li jinak výkonu rozhodnutí. Do uspokojení práva na náhradu škody nesmí škůdce nakládat s takovými věcmi uvedenými v rozhodnutí.

28. Dle § 2955 o. z. Nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

29. Dle § 2956 o. z. Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

30. Dle § 2957 o. z. Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

31. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

32. Soud konstatuje, že je nepochybné, že žalovaný odpovídá žalobci dle § 2958 o. z. za způsobenou újmu na zdraví, kdy je povinen tuto žalobci odčinit ve finanční podobě. Ohledně zavinění žalovaného zde není pochyb, neboť vina byla vyslovena trestním soudem (viz výše) a žalobce byl výslovně trestním soudem odkázán k tomu, aby zbývající část svého nároku dle § 2958 o. z. uplatnil v rámci občanského soudního řízení. Je tak prokázané, že je zde daná aktivní legitimace na straně žalobce a pasivní legitimace na straně žalovaného ve smyslu § 2958 o. z. K nároku na bolestné 33. V rámci určení výše nároku na bolestné (existence samotného nároku byla prokázána, viz výše) lze připomenout, že za dřívější úpravy se postupovalo dle vyhl. č. 440/2001 Sb., tato vyhláška však byla následně zrušena od účinnosti tzv. nového občanského zákoníku. Ústavní soud ČR se k tomuto vyjadřuje následovně „V této souvislosti je třeba poukázat na zjevnou a dlouhodobou disproporci mezi základními sazbami odškodnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. a skutečným rozsahem újmy poškozených, a to zejména v typově závažnějších případech. Tato disproporce a celkově problematická konstrukce bodového hodnocení ostatně vedla ke zrušení vyhlášky tzv. novým občanským zákoníkem s účinností od 1. 1. 2014. Ve vztahu k úpravě povinnosti k odčinění újmy na zdraví podle občanského zákoníku následně došlo k celkové koncepční změně právní úpravy, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává na posouzení soudu. Jako nezávazné vodítko byla následně Nejvyšším soudem vydána Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 obč. zák.), dostupná na www.nssoud.cz, která sice zavádí určitou podobu bodového hodnocení, avšak pouze pro oblast odčinění bolestí. Pro oblast ztížení společenského uplatnění metodika bodový systém zcela opouští a vymezuje obecný rámec vlivu na dosavadní aktivity a participace, přičemž vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví vypracované Světovou zdravotnickou organizací. Lze dodat, že z hlediska ochrany ústavnosti může být problematické i omezené bodové hodnocení podle metodiky Nejvyššího soudu, neboť při o odčinění újmy pojmově nelze rozhodovat na základě určitých tabulkově předvídaných bodových počtů, nýbrž výhradně vycházeje z dokazování a s náležitým zřetelem k okolnostem konkrétní věci, což dal ostatně s účinností od 1. 1. 2014 jasně najevo i zákonodárce.“ (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3122/15). Byť zákonodárce projevil vůli odklonit se od původního bodového systému uvedeného ve vyhlášce č. 440/2001 Sb., pak odborná literatura uváděla, že je potřeba určitým způsobem přesně stanovit, resp. objektivizovat, postup výpočtu bolestného a v tomto ohledu se přiklonila k principů uvedeným ve vyhl. č., 440/2001 Sb. [viz „V případě fyzické bolesti se na prvním místě jako objektivizační kritéria nabízejí ta, se kterými počítala již vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění: rozsah a způsob ublížení na zdraví, jeho závažnost. Podle těchto kritérií lze dospět k závěru, jak intenzivní je bolest a jak dlouho trvá. O tom by měl učinit závěr znalec z příslušného lékařského oboru, který je zcela obeznámen se stavem a léčbou pacienta. Rakouská judikatura (blíže Hinteregger, 2010, s. 3406 a násl.) si pak v této oblasti pomáhá určitými sazbami počítanými podle dnů vytrpěné bolesti (Schmerzengeldsätze); jejich výše je odlišena podle toho, zda jde o lehkou, střední, těžkou či nesnesitelnou bolest (s touto klasifikací přišel v 70. letech 20. století vídeňský soudní lékař Wilhelm Holczabek): lehká bolest (100 až 120 eur na den), střední bolest (150 až 220 eur na den), silná bolest (300 až 350 eur na den), nesnesitelná bolest (350 až 400 eur na den).“ (citováno z: BEZOUŠKA, Petr. § 2958 [Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1707, marg. č. 15.)]. Ostatně následně se i exekutiva přiklonila principiálně k postupům dle vyhl. č. 440/2001 Sb., když způsob výpočtu bolestného stanovila ve vyhl. č. 277/2015 Sb., vyhláška o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, a v nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, principiálně na úrovni vyhl. č. 440/2001 Sb. Tohoto přístupu exekutivy si následně všiml i Ústavní soud ČR, který k tomu poznamenal „Pro oblast odškodňování bolestí a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání bylo po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. s výrazným časovým odstupem na základě zmocňovacího ustanovení § 271c zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 10. 2015, přistoupeno k vydání prováděcího nařízení č. 276/2015 Sb. účinného od 26. 10. 2015, které pro oblast pracovních vztahů znovuzavádí systém bodového hodnocení, a to jak pro odčinění bolestí, tak i ztížení společenského uplatnění. Takový postup se nicméně z pohledu Ústavního soudu jeví jako problematický jednak tím, že prováděcí předpis přinejmenším ve vztahu k odčinění ztížení společenského uplatnění nerespektuje systém stanovení náhrady podle metodiky Nejvyššího soudu. Zejména však opomíjí výchozí premisu rekodifikovaného civilního soukromého práva, na níž staví rovněž metodika Nejvyššího soudu (srov. bod I. preambule), totiž že rozhodovací činnost soudů při stanovení konkrétních částek odčinění je třeba oprostit od vlivu moci výkonné, která není oprávněna limitovat soudy v přiznávání spravedlivé a dostatečné náhrady. Nařízení č. 276/2015 Sb. mimoto fixuje hodnotu 1 bodu na 250 Kč, avšak metodika Nejvyššího soudu odvozuje hodnotu bodu od průměrné mzdy.“. Lze tak shrnout, že stanovení výše náhrady za bolestné se v současné době jeví do jisté míry jako problematické, kdy vyhl. č. 440/2001 Sb. byla zrušena k 1. 1. 2014 a tedy zákonodárce projevil vůli, aby se dle ní dále nepostupovalo, ale oproti tomu odborná literatura i exekutiva stále na principy vyhlášky odkazují či se k nim vrací. Z pohledu soudu je rozhodně vhodné, aby výpočet bolestného byl do jisté míry objektivizován, tedy aby vycházel z určitých pevně stanovených postupů či metody výpočtů, a to kvůli předvídatelnosti rozhodnutí soudu i postupu soudu v souladu s § 13 o. z.

34. Nejvyšší soud ČR k určování bolestného uvádí následující: „Za účelem stanovení přiměřené náhrady soudní praxe od roku 2014 využívá k výkladu § 2958 o. z. nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány pod č. 63/2014 Sb. rozh. obč. a která je zveřejněna na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Ostatně i důvodová zpráva k § 2958 o. z. připouští, aby si soudní praxe vytvořila vlastní podrobnější pravidla, kterými eliminuje dopady odstranění relativně exaktního podzákonného předpisu. Metodika pro oblast odčinění bolestí zčásti využívá dosavadní etiologicky pojatý systém užitý vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, zejména pro podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Podkladem pro stanovení výše náhrady za bolest je zpravidla posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (viz vyhláška č. 505/2020 Sb.; do 31. 12. 2020 odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, viz vyhláška č. 123/2015 Sb., zrušená ustanovením § 49 bodu 11 zákona č. 254/2019 Sb.). Pouze v jednoduchých případech se lze spokojit s odborným vyjádřením lékaře. Účelem posudku znalce, který disponuje příslušnou specializací, osvědčil k tomu potřebné znalosti a byl pro uvedený obor zapsán do seznamu znalců, je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující příslušný odborný lékařský závěr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod č. 39/2018 Sb. rozh. tr.).“. Z Metodiky Nejvyššího soudu ČR (viz sp. zn. Cpjn 14/2014) je patrné, že „Přestože vyhláška č. 440/2001 Sb. byla jako celek zrušena, lze nadále zčásti využít jí nastavený systém ve vztahu k odškodnění bolesti. Zde je totiž namístě etiologický přístup vycházející z klasifikace bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957, věty třetí, o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby (nad rámec komplikací ocenitelných procentním zvýšením), představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z.; pro určení výše náhrady těchto výjimečných případů nelze zřejmě pro různorodost situací vytvořit předem vodítko. Příkladem takových újem mohou být mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze při tvorbě a přenosu různých laloků při rekonstrukční chirurgii, diskomfort při délce hospitalizace přesahující obvyklou mez pro obdobné případy, selhání funkce orgánů následkem úrazu, které samo o sobě nebolí, ale zraněného ohrožuje na životě apod. Je tedy zřejmé, že i z hlediska požadavků § 13 o. z. lze jak pro nastavení proporcí, tak k zajištění odborného přístupu k rozhodování v těchto věcech, využít dosavadní zkušenosti z aplikace vyhlášky č. 440/2001 Sb. Příloha 1. vyhlášky byla proto z tohoto pohledu podrobena revizi odborných lékařských společností a s přihlédnutím k jejich doporučením byl vypracován nový přehled bodového ohodnocení bolesti, který nastavuje pozměněné proporce mezi jednotlivými bolestivými stavy. Vzhledem k tomu, že skutečně zásadní a hluboké přepracování systému ohodnocení bolesti vyžaduje delší dobu a že práce v tomto směru stále pokračují, představuje předkládaný přehled bolesti východisko pro účely počátku aplikace nové úpravy s tím, že nejsou vyloučeny jeho úpravy či změny cestou aktualizace Metodiky tak, aby postupně dopracovávaný systém co nejlépe vystihoval charakter jednotlivých bolestivých stavů a s nimi spojených obtíží. Přehled bolesti je obsahem části B. Metodiky. Skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Z důvodů, které jsou popsány níže u ztížení společenského uplatnění, doporučuje se hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest (viz bod X. – průměrná mzda za rok 2013 činila 25 1280 Kč, tj. hodnota jednoho bodu činí 251,28 Kč, vznikla-li bolest v roce 2014). Zaokrouhlení alespoň na celé koruny se provede ve vztahu k výsledné částce, nikoliv k hodnotě jednoho bodu. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví.“. Soud tak konstatuje, že byť vyhl. č. 440/2001 Sb. byla zrušena, pak na její principy odkazuje odborná literatura, exekutiva se k ní (principiálně) zčásti vrací v nových vyhláškách a nařízeních a Metodika Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále i jako „Metodika“) také přejímá její principy, které však přepracovala. Z výše uvedeného má tak soud za to, že ačkoliv Metodika není zákonným předpisem a není tak pro soud v podstatě závazná, tak její principy a metody jsou v rámci ocenění bolesti obecně přijímány a Metodika se tak jeví jako přijatelný základ pro určení výše bolestného. Soud tak v rámci bolestného vycházel z posudku doktora [jméno FO] (viz výše), který na základě Metodiky a přesvědčivých lékařských závěrů bodově ohodnotil bolestné žalobce 532 body po 295,04 Kč za bod, tedy celkem 156 961 Kč. K nároku na náhradu ZSU 35. K ustálení zdravotního stavu a nároku na vznik škody soud uvádí následující: Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1711/2022 ze dne 28. 7. 2022, kde je uvedeno „Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se při výkladu § 620 o. z. přiklonila k návaznosti na výklad § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, zdůrazňující, že škoda (zde soud pouze mimo citaci poznamenává, že k ZSU je přistupováno jako k náhradě nemajetkové újmy, nikoliv k náhradě škody, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1309/2019) spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony má změněný (zhoršený) zdravotní stav, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění. O škodě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést zhodnocení jeho trvalých obtíží, neboť tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, resp. její rozsah zjistit. Není tak rozhodný okamžik reálného vyhotovení lékařského posudku, nýbrž okamžik, kdy je lékařský posudek za účelem zhodnocení ztížení společenského uplatnění možné vyhotovit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000, ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2877/2004, publikovaný v časopise Soudní judikatura, č. 52, ročník 2006, ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod číslem 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní (dále jen „Sb. rozh. obč.“), ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2724/2020, ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod číslem 4/2021 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3543/2021). Ustálení zdravotního stavu je tak třeba spojovat s momentem, v němž již lze objektivně seznat přetrvávající nepříznivé následky poškození zdraví na další život poškozeného, aniž by se však muselo jednat o okamžik, k němuž již lze vyloučit vznik případných dalších komplikací dále ztěžujících jeho zdravotní stav a prohlubujících jeho újmu. V případě pozdějšího zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projevu nových následků souvisejících s původním poškozením zdraví v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně nebyly, příp. ani nemohly být předvídané, může poškozenému vzniknout z původní škodní události další (nový) nárok na náhradu. Jednalo by se o další dílčí nárok, u nějž by se promlčení posuzovalo jako u nároku se samostatnou promlčecí lhůtou a rozdílným začátkem jejího běhu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1106/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 275/2006). Opačný závěr by ostatně stavěl poškozené do nevýhodné pozice, v níž by museli se svým nárokem vyčkávat na moment, v němž by, nehledě na setrvalost a ustálenost jejich zdravotních obtíží, byly vyloučeny jakékoliv další komplikace a bylo možné seznat veškeré negativní následky s konečnou platností. Rozhodovací praxe současně vychází z toho, že posouzení otázky okamžiku ustálení zdravotního stavu, si zpravidla žádá vyjádření lékaře (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3196/2010), jak se však podává z předestřeného, odborné posouzení zdravotního stavu by mělo být jako jedno z podstatných skutkových zjištění zasazeno do rámce právních úvah vykládajících zásadní hmotněprávní moment počátku běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu za ztížení společenského uplatnění v podobě ustálení zdravotního stavu tak, aby i v tomto směru bylo učiněno zadost požadavku na předvídatelnost soudních rozhodnutí ve smyslu § 13 o. z. a rovného přístupu soudů ke všem poškozeným. Jakkoliv tedy může být posouzení ustálení zdravotního stavu úzce spjato s odborným vyjádřením lékaře reflektujícím specifika každého individuálního případu, nelze ztrácet ze zřetele právní rámec daného pojmu, jenž by měl bránit přílišné arbitrárnosti v přístupu k poškozeným. Je tak na soudu, aby prostřednictvím odborných podkladů zjišťoval naplnění výkladu daného právního pojmu, včetně případného zohlednění (odlišení) původně neočekávaného, leč následně nastalého zhoršení zdravotního stavu. Dále lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 752/2010, dle kterého: „Dovolací soud proto dospěl (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1.11.2000 sp. zn. 21 Cdo 2107/99 uveřejněného v časopise Soudní judikatura roč. 2001, pod č. 36, popřípadě rozsudek ze dne 15.7.2003 sp. zn. 21 Cdo 642/2003) k závěru, že ztížení společenského uplatnění za účinnosti vyhlášky č. 32/1965 Sb. vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci z povolání nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení. Ztížení společenského uplatnění tedy vzniká – jinými slovy řečeno – v době, kdy se zdravotní stav poškozeného zaměstnance po léčení natolik ustálil, že bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke ztížení jeho uplatnění v životě a ve společnosti došlo, a kdy lze tedy na základě skutkových okolností, které má lékař k dispozici, objektivně provést jeho hodnocení.“.

36. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 „Nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují. … Dovolací soud dospěl k závěru, že výkladem nové občanskoprávní úpravy nelze dospět k závěru, že úmyslem zákonodárce byl odklon od dosavadní koncepce samostatných nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví. Není tedy důvod se od tohoto pojetí odchýlit, když navíc by takový odklon mohl ve svém důsledku omezit poškozeného při jejich uplatňování. Zejména v případě závažných a komplikovaných újem na zdraví, které vyžadují dlouhé léčení, rekonvalescence a stabilizace zdravotního stavu poškozeného může trvat i několik let, není důvod, aby poškozený nemohl uplatnit zvlášť nárok na bolestné, tedy náhradu za vytrpěné fyzické i duševní útrapy spojené se samotnou škodnou událostí a následnou léčbou, hned po jejich vzniku, zatímco při akceptaci koncepce jediného nároku by musel čekat na ustálení zdravotního stavu pro ohodnocení celkové nemajetkové újmy. Ve zvlášť závažných případech újmy na zdraví je totiž celkový proces ustálení zdravotního stavu, bylo-li zasaženo do řady oblastí osobního života jednotlivce, složený z ustálení zdravotního stavu v jednotlivých oblastech následků újmy na zdraví (např. případ jiné poškozené, jejíž zdravotní stav se po automobilové nehodě v květnu 2006 ustálil asi v polovině roku 2007, ve sféře trvalých psychických následků pak až na konci roku 2009; viz věc vedenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 222/2015 a Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1796/16). V případě jediného nároku by pak rozhodnutí o podané žalobě na bolestné představovalo překážku věci rozsouzené pro případné odškodnění ztížení společenského uplatnění. Rovněž není důvod udržovat škůdce po dlouhou dobu v nejistotě, zda bude vůči němu nárok uplatněn a v jaké výši. Vzhledem k výše uvedenému lze proto přisvědčit dovolateli a uzavřít, že nárok na náhradu újmy na zdraví dle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují.“. Oddělitelnost nároků dle § 2958 o. z. je pak zmiňována například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1309/2019.

37. V daném případě je z posudku (ZP) Znalce patrné, že k úrazu došlo dne 10. 6. 2018, vyšetření žalobce proběhlo 12. 2. 2020 a znalecký posudek byl vyhotoven 1. 4. 2020, kdy v době vyšetření dne 12. 2. 2020 již měl být zdravotní stav žalobce ustálen. Tomu lze přisvědčit, neboť zde není nic, co by daný závěr zpochybňovalo. Daný časový úsek mezi vyšetření lékařem 12. 2. 2020 a datem úrazu 10. 6. 2018 (tedy přibližně jeden rok a osm měsíců) se jeví i jako dostatečně dlouhý pro to, aby mohlo nastat ustálení zdravotního stavu.

38. Co se týče určení výše náhrady za ZSU, pak soud vychází z výkladu § 2958 o. z. a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, kde je uvedeno „Při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je výklad § 2958 o. z. založený na posouzení funkčních schopností poškozeného podle nezávazné pomůcky, označené též jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, způsobilým a vhodným přístupem k naplnění zákonného principu slušnosti (§ 2958 věta druhá o. z.) i požadavku legitimního očekávání (§ 13 o. z.). Soud k objektivizaci a medicínské klasifikaci trvalých zdravotních následků na základě znaleckého posudku zjistí procento, v němž je poškozený vyřazen ze zapojení do životních činností definovaných v upravené Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Tímto procentem ze čtyřsetnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok, předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, pak vyjádří objektivizovanou náhradu, kterou do výsledné podoby upraví zvýšením či snížením podle konkrétních okolností případu a poměrů poškozeného tím, že zohlední zejména jeho věk, intenzitu předchozího zapojení do společenských aktivit nebo okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z.“. Soud tak má vycházet především z Metodiky (metodika byla vzata na vědomí občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího sodu ČR, viz sp. zn. Cpjn 14/2014).

39. Je vhodné poznamenat, že Ústavní soud ČR akcentuje u Metodiky individuální posuzování daných případů s tím, že je potřeba akcentovat zásadu slušnosti a automaticky nesnižovat náhradu dle určitých kritérií (např. věk), viz nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1010/22, ze dne 8. 3. 2023, kde je uvedeno „I. Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku) není právní předpis ani výkladová pomůcka, která by vzešla z rozhodovací praxe obecných soudů. Aby obecný soud dostál požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je při jejím využití povinen do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky tak, aby přiznal odčinění újmy na zdraví jednotlivce, spočívající ve ztížení společenského uplatnění, ve výši odpovídající zásadám slušnosti, jak mu ukládá zákon, kterým jediným je ve své rozhodovací činnosti podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán. II. Princip předvídatelnosti soudního rozhodování požívá jako jeden ze základních principů materiálního právního státu ústavněprávní ochrany prostřednictvím samotného čl. 1 odst. 1 Ústavy, ale i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako součást práva na soudní ochranu. Aby mu obecné soudy dostály při rozhodování, jaká výše odčinění nemajetkové újmy v penězích je přiměřená, je třeba při srovnávání jiné rozhodovací praxe vzít v potaz nejen skutkovou obdobnost případu, nýbrž zasadit srovnávanou částku také do ekonomického kontextu doby jejího přiznání. III. Není souladné s právem na rovné zacházení (čl. 3 odst. 1 Listiny) a ochranou lidské důstojnosti, aby se z věku jako neovlivnitelné osobní charakteristiky jedince vytvářelo pravidelně aplikované kritérium při posuzování výše přiměřeného odčinění nemajetkové újmy na zdraví.“.

40. Dále lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 190/2017, kde je uvedeno „I. Snížení náhrady nemajetkové újmy podle § 2953 odst. 1 o. z. za použití § 2894 odst. 2 o. z. v obecné rovině u bolestného a ztížení společenského uplatnění stanoveného podle § 2958 o. z. není vyloučeno, bude však přicházet v úvahu spíše výjimečně, neboť toto snížení lze použít jen z důvodů zvláštního zřetele hodných. Snížit náhradu nemajetkové újmy bude však možné jen tehdy, jestliže kritéria (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14), na jejichž základě lze uvedené moderační ustanovení uplatnit, nebyla brána v úvahu již při určení vlastní výše náhrady nemajetkové újmy. II. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, nepřísluší, aby na základě Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši podle předem daných kritérií. Účelem znaleckého posudku je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného ze životních činností definovaných v Metodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu.“.

41. Soud s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR uvádí, že postupoval dle Metodiky, kdy ze znaleckého posudku p. [jméno FO] vyplynula výše ZSU žalobce na 385 783 Kč jakožto 3,02 % z částky 12 754 000 Kč, kdy se závěry znalce jevily jako dostatečně uvážené a přesvědčivé, proto se k nim soud přiklonil. Jak už bylo uvedeno výše, závěry znalce p. [jméno FO] byly potvrzeny i p. [jméno FO], kdy ten sice uvedl, že některé poškození již u žalobce v době pozdějšího vyšetření nepozoroval, nicméně s ohledem na časový odstup mezi vyšetřením p. [jméno FO] a p. [jméno FO], a to cca 3 let, již z pohledu soudu nelze sporovat závěry znalce p. [jméno FO] ohledně zdravotního stavu, který zde byl v rámci ustálení zdravotního stavu v roce 2020. Lze toliko dospět k závěru, že v mezidobí došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce v některých ohledech. Judikatura (viz výše) nicméně uvádí, že lze nárokovat náhradu v případě zhoršení zdravotního stavu následně po ustálení zdravotního stavu, nicméně ohledně zlepšení se nevyjadřuje. Dle názoru soudu nelze zlepšení zdravotního stavu po ustálení zdravotního stavu zcela zohlednit, neboť dle zákona a judikatury má žalobce právo na náhradu nemajetkové újmy dle stavu, který zde byl v době ustálení zdravotního stavu. O tom, že by následně škůdci, zde žalovanému, vznikalo právo na vrácení těchto prostředků v případě zlepšení zdravotního stavu po ustálení zdravotního stavu, zákon ani judikatura ničeho nestanoví. Nadto zlepšení zdravotního stavu může být způsobeno například vysokými investicemi poškozeného do rehabilitací a zdravotních pomůcek, nadstandardním cvičením, objevením nových lékařských metod odstranění poškození zdraví, podstoupením nového a riskantního lékařského zákroku apod. Nejeví se však, že by na základě toho měl být škůdce zvýhodňován tak, že by mu následně měla být vrácena část prostředků, kterou zaplatil poškozenému v rámci náhrady za vytrpěnou bolest a ZSU. K možnému zvýšení či snížení náhrady újmy na zdraví 42. Soud ještě poznamenává v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 190/2017 ze dne 20. 9. 2017, které akcentuje nutnost posouzení i snížení náhrady z důvodu hodného zvláštního zřetele, že: - v daném případě nedošlo ke snížení náhrady dle § 2953 odst. 1 o. z. kvůli spoluzavinění poškozeného (žalobce), neboť nebylo prokázáno, že ten by se na vzniku daného poškození jakkoliv podílel. Byť zde byla určitá slovní výměna názorů mezi žalobcem a žalovaným před napadením, tak není patrné, že by žalobce cíleně žalovaného jakkoliv provokoval či že by se jinak zasloužil o to, že ho žalovaný napadl. Ani trestní soud v tomto ohledu, a to rozhodoval již částečně o náhradě bolestného, neshledal, že by zde bylo spoluzavinění žalobce. - nedošlo ke zvýšení či snížení náhrady dle § 2894 odst. 2 o. z., neboť ze zjištěného skutkového stavu nevyplývaly žádné okolnosti, které by vedly ke snížení či zvýšení náhrady v rámci daného zákonného ustanovení.

43. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, které akcentuje nutnost posouzení i zvýšení náhrady z důvodu hodného zvláštního zřetele, soud uvádí, že: - došlo ke zvýšení náhrady dle § 2957 o. z., neboť ze zjištěného skutkového stavu vyplývaly okolnosti, které vedly ke zvýšení náhrady v rámci daného zákonného ustanovení. Těmito okolnostmi byly především: úmyslné způsobení poškození (úmyslné napadení), kdy se žalovaný toliko kvůli slovní výměně názorů vrhl na žalobce a napadl ho velmi brutálně, o čemž svědčí to, že žalovaný musel být následně komplikovaně operován, kdy mu musela být dávána dohromady levá část obličeje, a to za pomocí tří dlah a titanové destičky, kdy dodnes je deformace levé části obličeje v oblasti oka patrná. Útok byl veden do oblasti obličeje, kdy v kombinaci s brutalitou útoku bylo nasnadě, že se žalobce bál o svůj život, neboť silný útok na hlavu může ohrožovat člověka na životě. S ohledem na to, že se útok udál na rodinné oslavě lze mít za pravděpodobné, že se žalobce bál i o životy svých blízkých, kteří se nacházeli v okolí. Zejména úmysl a brutalita útoku je tak důvodem pro zvýšení bolestného v této oblasti. Na použití § 2957 o. z. odkazuje i samotná Metodika „Ustanovení § 2957 o. z. pak vymezuje další výjimečné okolnosti, které odůvodňují přiměřené zvýšení náhrady, a to způsobem, který nelze Metodikou přesněji upravit. Jediným měřítkem je, aby celkově stanovená částka byla i v kontextu dalších dílčích nároků přiměřená.“ (viz Cpjn 14/2014).

44. Soud uvádí v návaznosti na § 2958 o. z. a výše uvedenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1361/2021) a také na čl. X. Metodiky (zohlednění věku a zapojení do společenských aktivit), že: - nedošlo k jakékoliv modifikaci s ohledem na věk žalobce, jelikož Metodika počítá se „základním věkem“ pro výpočet mezi 45-55 lety, míněno tak, že pokud došlo k poškození zdraví ve věku 45-55 let člověka, pak zde nejsou doporučené korekce výpočtu (viz citace Metodiky „Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let“ let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10%, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 – 44 let, o 20% ve věku 25 – 34 let a o 30 – 35% ve věku 0 – 24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10% ve věku 55 – 69 let a o 20% od 70 let výše.“). Žalobci bylo v době napadení 49 let, tedy pro navýšení či snížení zde není důvod. - ze zjištěného skutkového stavu vyplývaly okolnosti, které by vedly ke snížení či zvýšení náhrady v rámci daného zákonného ustanovení s ohledem na zapojení do společenského života, neboť z fotografií je patrné, že žalobce žil v rámci společenského života nadprůměrně, kdy v rámci své práce se účastnil různých akcí, na kterých potkával i známé osobnosti, celkově se prezentoval navenek nadprůměrně, figuroval i v článcích v časopisech týkajících se gastronomie, byl na reklamách apod. Tedy v tomto ohledu je zde prostor pro zvýšení náhrady nemajetkové újmy. - ze zjištěného skutkového stavu nevyplývaly žádné významnější okolnosti, které by vedly ke snížení či zvýšení náhrady v rámci daného zákonného ustanovení kvůli ztrátě skutečně výjimečně lepší budoucnosti (kariéry). Je sice pravdou, že žalobce se zřejmě nyní hůře prezentuje ve společnosti, což s jeho prací souvisí, nicméně není to tak, že by mu zranění zcela zabránilo dále pokračovat v jeho kariéře. Jak žalobce sám uvedl, je kuchař, a tedy může pracovat i tak, že nebude „tolik na očích“. Jiná situace by zde byla, pokud by byl žalobce např. módním modelem, kdy poškození v obličeji by mohlo mít zcela zásadní dopad na jeho kariéru (lze si představit i případy, kdy by kariéra takového člověka díky úrazu v obličeji zcela skončila).

45. V rámci další nemajetkové újmy u bolestného [viz Metodika „Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby (nad rámec komplikací ocenitelných procentním zvýšením), představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z.“] lze zmínit, že žalobce dozajista prodělal určitý další diskomfort například tím, že nemohl přijímat po dobu několika měsíců jinou než tekutou (kašovitou) stravu. Finální výpočet bolestného a ZSU 46. S ohledem na to, že byly dány podmínky pro zvýšení bolestného a ZSU, a také s ohledem na to, že část bolestného již byla zaplacena, přistoupil soud k výpočtu následovně: - přiznal bolestné ve výši 156 961 Kč, a to zvýšil o 50 % na 235 441,50 Kč, kdy tato částka následně musí být ponížena o 76 110 Kč, které již byly přiznány rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka]. Celkem tak na bolestném soud přiznal 159 331,50 Kč, viz výrok I. tohoto rozsudku. - přiznal ZSU ve výši 385 783 Kč, a to zvýšil o 50 % na 578 674,50 Kč, viz výrok I. tohoto rozsudku. Celkem tak za bolestné a ZSU bylo žalobci ve výroku I. tohoto rozsudku přiznáno soudem 738 006 Kč (159 331,50 Kč + 578 674,50 Kč). Dále bylo žalobci ve výroku I. tohoto rozsudku přiznáno soudem i 150 000 Kč za zásah do práva na ochranu osobnosti, které nepokrývá bolestné a ZSU, viz níže. Celkem tak ve výroku I. tohoto rozsudku soud přiznal žalobci 888 006 Kč (159 331,50 Kč + 578 674,50 Kč + 150 000 Kč). K zásahu do osobnostních práv dle § 81 a násl. o. z.

47. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. června 2007, sp. zn. 30 Cdo 154/2007, který mj. konstatoval, že: „Občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby vycházející z uvedené úpravy se uplatní u těch zásahů do osobnosti osoby chráněné všeobecným osobnostním právem, které lze kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, t.j. s právním řádem, přičemž, jak již bylo naznačeno, dotčena tak může být jakákoliv z chráněných složek osobnosti fyzické osoby. Právo na ochranu zdraví je pak bez jakékoliv pochybnosti pro každého jedním z nejvýznamnějších, neboť má bezprostřední dopad na kvalitu existence fyzické osoby, resp. na její existenci vůbec. Lze proto uzavřít, že dovolatelka se mýlí, pokud dovozuje (případně spíše dovozuje účelově), že uplatnění nároků z titulu práva na ochranu osobnosti supluje resp. doplňuje a rozšiřuje rozsah náhrady škody podle ustanovení § 442 násl. o.z. (resp. § 420 násl. o.z.), neboť se jedná o zcela svébytné a samostatné nároky podmíněné rozrůzněnou sférou ochrany, kterou poskytuje občanský zákoník.“. Byť je tento názor občas sporován argumentací, že náhrada za zásah nemajetkové újmy je zde obsažena již v § 2958 o. z. a že přiznání náhrady dle § 81 a násl. o. z. je tak duplicitním přiznáváním náhrady za újmu, pak se soud s tímto zcela neztotožňuje. Je pravdou, že určité nároky, jakožto vytrpěná bolest a ztížení společenského uplatnění, jsou nahrazovány skrze § 2958 o. z., ale v podstatě se jedná „jen“ o obtíže spojené se zdravotním stavem. Oblast uvedená v § 81 a násl. o. z. je však dle názoru soudu mnohem širší. Zatímco bolestné odčiňuje konkrétní vytrpěné bolesti a ZSU obecné (procentuální) omezení života v budoucnu, pak dle § 81 a násl. o. z. lze odčinit i konkrétní zásahy do rodinného života – např. konkrétní zrušené dovolené, to, že nemohl být tráven dostatečně kvalitní čas s rodinou v určitém konkrétním období atd. Dále je zde rovněž zohledněno určité subjektivní vnímání sebe sama, kdy každou (průměrnou) osobu by dozajista zasáhlo, že má nyní deformovaný obličej – toto však nelze dle názoru soudu podřadit pod klinickou diagnózu a dostatečně zohlednit v rámci bolestného či ZSU, tedy soud toto posuzuje vlastní úvahou, a to jak samotnou existenci zásahu do osobnostních práv, tak výši částky k odčinění daného zásahu. Obdobně je to v případě vzniklé nedůvěry k lidem a uzavření se do sebe.

48. Soud nicméně připouští, že právní kvalifikace výše uvedeného není jednoduchá. Zatímco (jak bylo popsáno výše) duševní útrapy odborná literatura podřazuje pod oblast, kterou je nutné odborně zkoumat v rámci neurologického a psychiatrického vyšetření, kdy se tedy jeví, že se jedná o nějaké „vnitřně“ bolestné či útrpné vztahy, které však nelze kompenzovat dle bolestného a ZSU (dle výpočtů z Metodiky), pak je patrné, že soudy v rozhodovací praxi přistupují občas k duševním útrapám tak, že je znalecky nezkoumají a přiznávají je toliko na základě své vlastní úvahy, posouzení [viz článek: Zadostiučinění za další nemajetkové újmy dle § 2958 o. z. od Mgr. Kateřiny Hájkové, LL.M., dostupný na www.pravniprostor.cz, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 „K posouzení existence a rozsahu další nemajetkové újmy není zpravidla zapotřebí (na rozdíl od posouzení bolesti) znalecký posudek ani odborné vyjádření z oboru zdravotnictví.).“]. Rovněž byť výše uvedená judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. června 2007, sp. zn. 30 Cdo 154/2007) uvádí, že nároky na zásah do osobnosti existují vedle nároků na odčinění nemajetkové újmy za ublížení na zdraví, kdy nárokem dle § 81 a násl. o. z. je zásah do osobního, rodinného života, pak některá rozhodnutí podřazují takovýto nárok pod § 2958 o. z. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 „Další nemajetková újma při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. může spočívat i v tom, že poškozený není dočasně schopen se postarat o osobu blízkou, závislou na jeho péči, a má důvodnou obavu, že se o takovou osobu nepostará někdo jiný. Další nemajetkovou újmou může být i nemožnost strávit s osobami blízkými Vánoce. Vzhledem k tomu, že tyto svátky jsou v českém kulturním prostředí tradičně spojovány s rodinnou pospolitostí, tj. jsou obvykle tráveny v rodinném kruhu, je ztrátu této možnosti nutno považovat za další nemajetkovou újmu, jejíž existenci není třeba zvlášť dokazovat, byť nelze vyloučit důkaz opaku, tedy důkaz o tom, že v konkrétním případě, např. s ohledem na odlišné sociálně-kulturní zvyklosti dotčených osob či jejich narušené osobní vztahy, taková nemajetková újma nevznikla.“. Je tak patrné, že právní klasifikace ohledně nároků týkajících se zásahu do rodinného života a další nemajetkové újmy není zcela jednotná, nicméně soud se přiklonil k variantě, že nároky dle § 81 a násl. o. z. lze uplatnit vedle § 2958 o. z. s tím, že v tomto ohledu přiznal částku 150 000 Kč. Oproti tomu, nároky za duševní útrapy je dle soudu nutno zkoumat znalecky, a proto tento nárok soud nepřiznal.

49. Soud poznamenává, že v rámci úvah o zásahu do osobnostních práv vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 710/2019, které popisuje jakých vazeb se konkrétně týká právo na ochranu osobnosti „Ustálená judikatura soudů dovodila, že právo na soukromí uvedené v ustanovení § 11 předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013) se neomezuje jen na svobodné rozhodování fyzické osoby o zpřístupňování skutečností týkajících se jejího soukromí jiným osobám a na ochranu proti neoprávněným zásahům do tohoto oprávnění fyzické osoby (ochranu před zpřístupňováním skutečností soukromého života fyzické osoby veřejnosti bez jejího souhlasu), ale že zahrnuje rovněž do určité míry právo vytvořit a udržovat vztahy s jinými lidskými bytostmi, zejména v citové oblasti, aby tak bylo možné rozvíjet a naplňovat vlastní osobnost. Jestliže proto mezi fyzickými osobami existují sociální, morální, citové a kulturní vztahy vytvořené v rámci jejich soukromého a rodinného života, může porušením práva na život jedné z nich dojít k neoprávněnému zásahu do práva na soukromí druhé z těchto osob (srov. například rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 1998 sp. zn. 23 C 52/96, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 5/1998, s. 258–260).“. V daném případě pak jednoznačně došlo k tomu, že mezilidské vazby žalobce byly v důsledku jednání žalovaného narušeny (podrobněji k tomuto, viz výše). Náhrada nákladů řízení 50. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 3 o. s. ř. „I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu“, kdy náhrada za bolestné a ZSU spočívá v ohodnocení znalcem, kterou zároveň modifikuje soud, a v případě zásahu do osobnostních práv přiznaná výše tohoto nároku závisí na úvaze soudu, tedy žalovanou částku nelze v drtivé většině případů dopředu přesně odhadnout. Proto soud přiznal žalobci náhradu nákladů v plné výši. Ovšem úkon právní služby se zde počítá z toliko přisouzené částky, jak je uvedeno v usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2101/22 ze dne 25. 10. 2022 „Základem pro určení výše náhrady nákladů řízení při aplikaci tohoto ustanovení však není částka požadovaná žalobou, jak namítá stěžovatel v ústavní stížnosti, nýbrž základem pro ohodnocení tohoto nároku za účelem určení výše náhrady nákladů řízení je až částka přisouzená, a z ní se určuje též odměna advokáta. Je totiž spravedlivé v případě, že žalobce musí výši požadované částky sdělit na základě své úvahy, ačkoli z povahy věci je zřejmé, že výše nároku závisí na znaleckém posouzení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), aby se podkladem stala částka přisouzená, nikoliv požadovaná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3976/15, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969 sp. zn. 3 Cz 13/69, uveřejněné pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ Soud si je vědom i judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. 5. 2021, kde je uvedeno „Ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)“, avšak s ohledem na to, že rozhodnutí Ústavního soudu je z pozdějšího data a také s ohledem na to, že Ústavní soud ČR je soudem „nadřízeným“ Nejvyššímu soudu ČR, resp. může zrušit rozhodnutí soudů (i Nejvyššího soudu ČR) dle § 82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., postupuje zdejší soud v souladu s postupem Ústavního soudu ČR.

51. Výrokem III. tohoto rozsudku tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 211 277 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 888 006 Kč sestávající z částky 11 860 Kč za každý z 13 úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání 6. 1. 2021 přesahující dvě hodiny (2 úkony), podání ze dne 1. 4. 2021, účast na jednání 4. 6. 2021 přesahující dvě hodiny (2 úkony), účast na jednání dne 25. 10. 2021 přesahující dvě hodiny (2 úkony), podání ze dne 24. 11. 2021, účast na jednání dne 21. 2. 2024 přesahující dvě hodiny (2 úkony)], tedy 154 180 Kč, 13 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy 3 900 Kč, a jednadvacetiprocentní daně z přidané hodnoty z částky 158 080 Kč ve výši 33 197 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru). K těmto nákladům je třeba dále připočíst žalobcem uhrazenou zálohu na zpracování revizního znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč, stanovenou v usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 9. 2023, č. j. [spisová značka], a dále pak náklad za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 10 000 Kč (prokázáno fakturou č. [Anonymizováno]). K posledně uvedenému znaleckému posudku soud pro úplnost dodává, že i v tomto případě se jedná o účelně vynaložený náklad žalobce na vypracování znaleckého posudku, neboť bez uvedeného znaleckého posudku by žalobce nemohl ani přibližně určit výši požadované náhrady za nemajetkovou újmu. Ze závěrů znaleckého posudku navíc vycházel při posouzení věci (ve vztahu k ZSU) také soud. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

52. Soud žalobci nepřiznal odměnu za úkony spočívající v dalších poradách (dne 5. 1. 2021, 18. 11. 2021 a 4. 1. 2024), neboť soud má předně za to, že nebyla ani prokázána účelnost těchto porad, neboť ze záznamů o provedení těchto porad nevyplývá jejich obsah, nelze proto posoudit, zda byly tyto porady v předmětné délce účelné. Bez ohledu na již uvedené má však soud za to, že v řízení nedošlo k žádným podstatným změnám, na něž by bylo třeba poradou, resp. poradou přesahující jednu hodinu, reagovat. Jak např. uvedl Krajský soud v Brně v rozsudku 19. 10. 2023, č. j. 14 Co 282/2022-4291: „Nutnost porady s klientem v občanském soudním řízení mimo převzetí věci a mimo účast na jednání může být dána v případech, kdy v průběhu řízení dojde k zásadním změnám, ohledně nichž je objektivně nutné připravit se na nařízené jednání soudu v podstatně jiném rozsahu, než který vyplýval z převzetí věci advokátem.“ Nic takového tvrzeno není a ani z obsahu soudního spisu důvodnost dalších porad nevyplývá.

53. Soud rozhodl rovněž výrokem IV. tohoto rozsudku o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, kdy, jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce byl ve věci zcela úspěšný, a proto náhrada nákladů státu (náklady na znalečné) byla uložena žalovanému. Rozhodnutí o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu si soud vyhradil do samostatného rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že při vyhlašování rozsudku ještě nebylo pravomocné usnesení, kterým soud rozhodl o znalečném znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a nebyla tak jistá jejich celková výše. Praha 21. února 2024 Mgr. Ing. Tomáš Černý v.r. samosoudce

Poučení