19 C 192/2020-47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 99 734 Kč s zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 94 361 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 800 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že toto řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo ukončeno až dne [datum] a trvalo tedy celkem 5088 dnů. V řízení se vyskytly značné průtahy, přičemž žalobce se se svým chováním na délce řízení nijak nepodílel. Věc také nebyla nikterak složitá, neboť v řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. K žalované částce žalobce dospěl tak, že 5088 dnů přepočetl na roky, tyto vynásobil částkou 15 000 Kč (když za první dva roky nárokuje částku v poloviční výši).

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 194 095 Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], a to dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl k dispozici předmětný spis, činil spornou existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy. Z poznatků, které žalovaný získal neshledal, že by v řízení došlo k období nečinnosti, délka řízení byla ovlivněna zejména složitostí věci a četností rozhodování soudu. Proto má žalovaný za to, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako přiměřenou.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne [datum] uplatnil u žalovaného nárok na nemajetkovou újmu ve výši 194 095 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka].

5. Soud provedl dokazování spisem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto spisu se podává, že žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného a předmětem řízení bylo zaplacení vypořádacího podílu ve výši 3 146 470 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum]. Tento se k žalobě vyjádřil podáním došlým soudu dne [datum]. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto jednání si účastníci sdělili svá procesní stanoviska a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Unesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalec z oboru ekonomika. Věc byla znalci zaslána dne [datum]. Znalecký posudek byl soudu vypracovaný zaslán dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo znalci přiznáno znalečné. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne [datum] odvolání. Věc byla předložena Vrchnímu soudu s odvoláním dne [datum]. Tento usnesením ze dne [datum] usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a bylo rozhodnuto ve věci samé. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne [datum] odvolání. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce vyzván ke sdělení rozhodných skutečností stran podaného odvolání. Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] vyžadoval soud u České pošty sdělení stran doručení zásilky (rozhodnutí). Na to bylo reagováno poštou přípisem ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního oplatku za odvolání. Žalovaný se k odvolání vyjádřil dne [datum]. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze s odvoláním dne [datum]. Pokynem předsedy odvolacího soudu ze dne [datum] bylo nařízeno odvolací jednání na den [datum]. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo usnesení soudu prvého stupně zrušeno, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Přípisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k předložení mimořádné účetní závěrky. Podáním ze dne [datum] žádal žalovaný o prodloužení lhůty k předložení mimořádné účetní závěrky do [datum]. Tato lhůta byla usnesením ze dne [datum] prodloužena. Následně podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] žádal žalovaný opět o prodloužení lhůty. Tato mu byla prodloužena usnesením ze dne [datum] do [datum]. Pokyn soudu žalovaný splnil dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k předložené účetní závěrce. Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k vyjádření žalobce. Opakovaně pak bylo soudem urgováno vyjádření, a to usnesením ze dne [datum]. Na to žalovaný reagoval podáním došlým soudu dne [datum] s tím, že žádal o prodloužení lhůty do [datum] a následně pak o další prodlužení lhůty. Vyjádření žalovaný zaslal soudu dne [datum]. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno za účelem dokončení výslechu svědka na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo pokračováno ve výslechu svědka a jednání bylo odročeno za účelem vyjádření se svědka k ocenění nemovitosti a upřesnění důkazního návrhu ze strany žalobce v podobě forenzního auditu na neurčito. Usnesením ze dne [datum] byl svědek vyzván, aby se vyjádřil k výpočtu ceny nemovitosti a dále byl vyzván žalobce, aby upřesnil důkazní návrh provedením forenzního auditu. Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. Dne [datum] byl soudu zaslán doplněk znaleckého posudku (od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – svědek). Přípisem ze dne [datum] byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili k doplňku znaleckého posudku. Na to žalovaný reagoval podáním došlým soudu dne [datum] a žalobce podáním ze dne [datum]. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že znalecký ústav [právnická osoba] byl požádán o sdělení odhadu ceny znaleckého posudku na forenzní audit společnosti. Následně byl urgován o sdělení této skutečnosti dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Na to znalecký ústav reagoval podáním ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce vyzván ke sdělení rozhodných skutečností stran navrhovaného auditu. Usnesením ze dne [datum] soud vyzýval žalovaného ke sdělení rozhodných skutečností zejména stran termínu k nahlédnutí do účetních dokladů žalovaného. Na to žalovaný reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobce upřesnil návrh na provedení forenzního auditu. Přípisem ze dne [datum] žádal soud znalecký ústav [právnická osoba] ke sdělení, zda specifikace rozsahu prověrky mimořádné účetní závěrky je dostatečná. Na to bylo reagováno znaleckým ústavem dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] vyzval žalobce k zaplacení zálohy na znalecký posudek v podobě zpracování forenzního auditu. Na to žalobce reagoval podáním ze dne [datum] se žádostí o zproštění povinnosti platit zálohu na náklad důkazu. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce zproštěn povinnosti zaplatit zálohu na náklad důkazu v rozsahu jedné poloviny a byl vyzván k zaplacení zálohy ve výši 50 000 Kč. Usnesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalecký ústav [právnická osoba], ke zpracování forenzního auditu k mimořádné účetní závěrce žalovaného. Usnesením ze dne [datum] soud s ohledem na zúžení oboru znalecké činnosti znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], vyzval účastníky řízení, aby sdělili návrhy na znalecký ústav či znalce. Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. K touto návrhu soud usnesením ze dne [datum] sděloval, že návrh žalobce na jmenování znalce není vhodné použít, neboť tento nemá oprávnění k výkonu znalecké činnosti v daném oboru. Usnesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalec – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – znalecký ústav. Spis byl znaleckému ústavu zaslán dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal znalecký ústav o upřesnění otázek, následně dne [datum] o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku, opětovně pak dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], kdy lhůty k vypracování znaleckého posudku byly soudem opakovaně prodlužovány, nejpozději do [datum]. Znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo znaleckému posudku přiznán znalečné. Následně byli usnesením ze dne [datum] účastníci vyzváni, aby se vyjádřili ke znaleckému posudku do [datum]. Žalobce se vyjádřil podáním došlým soudu dne [datum]. Žalovaný se vyjádřil podáním došlým soudu dne [datum]. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto ústním jednání si účastníci řízení sdělovali svá procesní stanoviska, bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem a jednání bylo odročeno za účelem ustanovení znalce ke zpracování doplňku znaleckého posudku, popřípadě za účelem mimosoudních jednání. Usnesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven tentýž znalecký ústav k doplnění znaleckého posudku. Přípisem ze dne [datum] sděloval žalovaný výsledky mimosoudního jednání. Přípisem ze dne [datum] soud vyzýval žalobce ke sdělení, zda dosud probíhá mimosoudní jednání. Přípisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, zda účastníci nadále vedou mimosoudní jednání. Následně odpověď soud urgoval přípisem ze dne [datum]. Na to reagoval žalovaný podáním ze dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal znalecký ústav o zaslání podkladů pro vypracování znaleckého posudku. K danému soud vyzval účastníky řízení přípisem ze dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] žádal znalec o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku a následně pak přípisem ze dne [datum] Lhůta k vypracování znaleckého posudku byla prodloužena do [datum]. Dodatek znaleckého posudku byl soudu předložen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo znalci přiznáno znalečné. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] si účastníci řízení vyjasňovali svá procesní stanoviska a žalovaný byl poučen podle ust. § 118a odst. 3 k prokázání tvrzení, že poskytoval žalobci platby na vypořádací podíl. Jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo provedeno dokazování listinami a bylo vyhlášeno rozhodnutí ve věci samé. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaným vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne [datum] podal proti usnesení odvolání žalobce. Usnesením ze dne [datum] bylo opraveno usnesením ze dne [datum] stran částky o zaplacení soudního poplatku za odvolání žalobcem. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním ze dne [datum]. Věc byla předložena s odvoláním Vrchnímu soudu v Praze dne [datum]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] bylo odvolání žalobce stran výroku I. týkající se příslušenství pohledávky odmítnuto, ve výroku I. a II. v části týkající se příslušenství pohledávky bylo usnesení zrušeno a dále bylo zrušeno ve výroku III. a IV. a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci samé ve znění opravného usnesení ze dne [datum]. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání dne [datum]. Proti usnesení podal odvolání i žalovaný podáním ze dne [datum]. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne [datum]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] bylo odvolací řízení ve výroku III. ve vztahu k žalobci zastaveno. Usnesením ze dne [datum] vyzval odvolací soud účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Následně k žádosti Krajského soudu v Plzni mu byl spis zapůjčen dne [datum]. Tento spis byl Vrchnímu soudu v Praze vrácen dne [datum]. Řízení není ukončeno, neboť o odvolání nebylo dosud v plném rozsahu rozhodnuto.

6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

8. Po provedeném dokazování soud vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od [datum], kdy žalobce, který v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce, podal žalobu do dne [datum], kdy byla věc pravomocně ukončena, tedy celkem 15 let a 8 měsíců. Předmětem řízení pak byla žaloba o vypořádacím podílu obchodní společnosti. K jednotlivých kritériím podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení V rámci řízení soud zjistil, že v posuzovaném řízení nebylo postupováno řádně, v přiměřených lhůtách, naopak v řízení se vyskytly opakované průtahy, a to jak před soudem nalézacím, tak před soudem odvolacím, konkrétně před nalézacím soudem od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a před odvolacím soudem od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], tedy do data zapůjčení přílohového spisu zdejšímu soudu, neboť odvolací soud od doby, kdy mu věc byla předložena Krajským soudem v Plzni, dosud ve věci neučinil žádný úkon. Tento postup soudu se podstatným způsobem promítl do celkové délky řízení. Soud také v řízení zaznamenal nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, když tento od účastníků vyžadoval„ vyjádření k vyjádření“ a poskytoval zbytečně dlouhé lhůty, ve kterých se účastníci řízení měli vyjádřit. Kritérium počtu soudní soustavy S procesním rozhodnutím – odvoláním proti usnesení o určení znalečného, se věc nacházela jedenkrát u Vrchního soudu v Praze. Ve věci samé pak rozhodoval soud I. stupně třikrát a odvolací soud rovněž třikrát. V této souvislosti soud připomíná, že nelze účastníkům řízení dávat k tíži využití procesních práv v podobě podání procesních návrhů, řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je logické, že se daný postup může podílet na celkové délce řízení, protože se s těmito procesními návrhy orgány státu musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což nelze přisuzovat ani k tíži žalovaného. V popsaném případě je pak zřejmé, že věc byla řešena na dvou stupních soudní soustavy, opakovaně, což také podstatným způsobem přispělo k celkové délce řízení. Kritérium složitosti řízení Soud uvedenou věc hodnotil jako obtížnější jak po stránce skutkové, tak po stránce procesní, přičemž se v tomto směru neztotožňuje s názorem žalobce, že obtížnost věci lze spatřovat toliko v případě, je-li do řízení zapojen mezinárodní prvek. Posuzovaná věc byla obtížnější po stránce skutkového zjištění, neboť byl v řízení vyslechnut svědek, znalce, vypracován znalecký posudek, včetně jeho doplňku, byl zpracován revizní znalecký posudek včetně forenzního auditu k mimořádné účetní závěrce a jeho dodatku. Procesní obtíže soud spatřuje zejména v tom, že strany byly soudem opakovaně vyzývány k umožnění forenzního auditu, ke sdělení podstatných skutečností, dále se vyskytly obtíže při ustanovení znalce pro revizní znalecký posudek, neboť původně ustanovený znalec ztratil odbornost k vypracování znaleckého posudku, resp. tato odbornost byla zúžena. Znalec také žádal pro vypracování znaleckého posudku v podobě auditu, o prodloužení lhůty, a to opakovaně. Obdobně pak stran vypracování dodatku ke znaleckému posudku, byla lhůta soudem dvakrát prodlužována. Kritérium chování žalobce v rámci řízení Soud zjistil, že žalobce se na celkové délce určitým způsobem podílel, když opakovaně, (5x) žádal soud o prodloužení lhůty k vyjádření, rovněž v této souvislosti byl soudem o další vyjádření urgován. I tato skutečnost měla částečný vliv na celkovou dobu řízení. Kritérium významu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva není s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud s ohledem na sdělené proto význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní.

9. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení a jeho celkovou délku, dospěl soud k závěru, oproti závěru žalovaného, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť nelze jinak, než uzavřít, že celková délka 15 let a 8 měsíců je dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušením práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Soud přistoupil k odškodnění v relutární formě, neboť se jedná o přednostní formu odškodnění v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, nad to pro shora vylíčený průběh uvedeného řízení, nelze uvažovat o odškodnění toliko ve formě morálního zadostiučinění. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ustavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za rok trvání řízení činí 17 000 Kč za rok trvání řízení, neboť vzhledem k tomu, že řízení trvá již skoro 16 let, je částka 15 000 Kč za rok trvání řízení nedostatečná. Za první dva roky trvání řízení soud počítal s částkou v poloviční výši, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat (viz stanovisko Nejvyššího soudu). Celkem tedy základní částka za uvedenou délku řízení činí 249 336 Kč. Od této částky soud odečetl 40 % z důvodu procesní a skutkové obtížnosti věci, 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc opakovaně nacházela a o 10 % z důvodu částečného podílu žalovaného na délce řízení. Naopak soud navýšil základní částku z důvodu postupu orgánů státu v rámci řízení o 10 % a stran významu řízení, který soud hodnotil jako standardní, nečinil žádné procentuální ohodnocení. Tyto procentuální výpočty soud učinil na základě shora uvedeného zdůvodnění a celkem proto od základní částky odečetl 60 %, což je částka ve výši 149 602 Kč a žalobci na přiměřeného zadostiučinění poskytl částku ve výši 99 734 Kč, výrokem I. rozsudku.

10. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona, podle něhož se domáhat náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobce předběžně svůj nárok uplatnil u žalovaného dne [datum], mohl se žalovaný dostat do prodlení až od [datum]. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěšný nebyl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, který se vyjádřil tak, že i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 6 200 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby á 3 100 Kč - převzetí věci a sepsání žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby á 300 Kč - převzetí věci a sepsání žaloby) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

Poučení