19 C 20/2025 - 71

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale pobytem náměstí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o 30 139 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila 3 jednotlivé nároky na zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Nároky odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela tři smlouvy o nájmu: 2. 1.) Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [hodnota], jejíž součástí byly Obchodní podmínky pro nájem elektroniky k nepodnikatelským účelům (dále jen „obchodní podmínky“), na jejímž základě přenechala žalobkyně žalované k dočasnému užívání zařízení Apple iPhone 13 Pro 128 GB [jméno FO], výrobní číslo [Anonymizováno], žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši [částka] měsíčně po dobu nájmu sjednanou na 24 měsíců. Žalovaná převzala předmět nájmu dne [datum]. Žalovaná neplatila nájemné řádně a včas, žalobkyně tak z důvodu uplynutí doby nájmu vyzvala žalovanou, aby předmět nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky. 3. 2.) Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o [Anonymizováno] č. [hodnota], jejíž součástí byly obchodní podmínky pro nájem elektroniky k nepodnikatelským účelům, na jejímž základě přenechala žalobkyně žalované k dočasnému užívání zařízení Sony PlayStation 5, výrobní číslo [Anonymizováno]-[Anonymizováno], žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši [částka] měsíčně po dobu nájmu sjednanou na 36 měsíců. Žalovaná převzala předmět nájmu dne [datum]. Žalovaná neplatila nájemné řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou, aby předmět nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky. 4. 3.) Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o nájmu č. [hodnota], jejíž součástí byly obchodní podmínky pro nájem elektroniky k nepodnikatelským účelům, na jejímž základě přenechala žalobkyně žalované k dočasnému užívání zařízení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], výrobní číslo [Anonymizováno], žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši [částka] měsíčně po dobu nájmu sjednanou na 36 měsíců. Žalovaná převzala předmět nájmu dne [datum]. Žalovaná neplatila nájemné řádně a včas, žalobkyně tak z důvodu uplynutí doby nájmu vyzvala žalovanou, aby předmět nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky.

5. Žalobkyně požaduje po žalované úhradu částky v celkové výši [částka], spočívající v 1.) dlužném nájemném ve výši [částka] a zbytkové ceně předmětu nájmu ve výši [částka], 2.) dlužném nájemném ve výši [částka], budoucích splatných splátkách nájemného ve výši [částka] a zbytkové ceně předmětu nájmu ve výši [částka] a 3.) dlužném nájemném ve výši [částka] a zbytkové ceně předmětu nájmu ve výši [částka].

6. Žalobkyně v rámci ústního jednání doplnila, že (v případě každého z nároků) uzavřená smlouva, ačkoliv označená jako nájemní, je ve skutečnosti inominátní smlouvou o operativním leasingu, neboť žalovaná měla po skončení smlouvy povinnost předmětná zařízení vrátit. K otázce povinnosti platit budoucí splátky i v případě předčasného ukončení smlouvy tuto povinnost vyvozuje z povahy leasingové smlouvy, odkazujíc na (zároveň soudu předkládaný) rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [incidenční spisová značka] /viz č. l. 64-67 spisu/. V tomto rozhodnutí bylo dle žalobkyně konstatováno s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, že v případě leasingové smlouvy vzniká právo na úhradu celého nájemného (všech jeho splátek) již v okamžiku účinnosti leasingové smlouvy, pokud jeho vznik není navázán na další právní skutečnosti, nikoliv až dle splatnosti jednotlivých splátek, tedy žalobkyně měla i v nynějším případě právo na úhradu všech, i budoucích splátek sjednaného nájemného bez dalšího. V rámci upřesnění k výzvě soudu uvedla, že není žádné jiné konkrétní ustanovení smlouvy či obchodních podmínek, které má zakládat právo na úhradu zbývajících zesplatněních splátek nájmu, vyjma odkazu na č. l. 10.2.3 obchodních podmínek. Co se týče nároku na zbývající zbytkovou cenu předmětu nájmu (kupní ceny), tak se nejedná o smluvní pokutu, ale o náhradu škody způsobenou žalobkyni nevrácením jednotlivých zařízení. Toto právo bylo založeno v ustanoveních 10.2.3. obchodních podmínek, zároveň odkazuje na ustanovení 2.[právnická osoba] podmínek, kde je v rámci definic pojmů a výkladových pravidel v sekci „pohledávka pronajímatele“ v závěru též uvedeno, že pohledávka pronajímatele zahrnuje též běžnou tržní cenu předmětu nájmu, která je výše definována tak, že představuje cenu, za kterou lze nebo by bylo možné předmět nájmu prodat v okamžiku uplynutí doby nájmu ve vztahu a vlastnostmi odpovídajícímu běžnému opotřebení předmětu nájmu. Co se týče konkrétní výše způsobené škody, tedy odpovídající zbývající „běžné tržní ceně“, tak k tomu má žalobkyně nějaký postup, který byl schválen i uvedeným rozhodnutím KS v [adresa], pro jehož doplnění žalobkyně požádala o poskytnutí dodatečné lhůty v rámci ústního jednání, kterou však soud s ohledem na dále uvedené závěry neposkytl.

7. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající také skutkovému závěru:

9. Žalobkyně jako podnikatelka uzavřela s žalovanou jako spotřebitelkou tři nájemní smlouvy: 10. 1.) Dne [datum] smlouvu o nájmu č. [hodnota], jejíž součástí byly Obchodní podmínky pro nájem elektroniky k nepodnikatelským účelům, na jejímž základě přenechala žalobkyně žalované k dočasnému užívání zařízení Apple iPhone 13 Pro 128 GB [jméno FO], výrobní číslo ST02R46HK3K, žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši [částka] měsíčně po dobu nájmu sjednanou na 24 měsíců /viz smlouvu o nájmu na č. l. 33, obchodní podmínky na č. l. 57-62/. Žalovaná převzala předmět nájmu dne [datum]. Žalovaná neplatila nájemné řádně a včas, žalobkyně z důvodu uplynutí doby nájmu vyzvala žalovanou, aby předmět nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky /viz fakturu a informace o platbách na č. l. 35-37, výzvu k vrácení předmětu nájmu na č. l. 38/. 11. 2) Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o nájmu č. [hodnota], jejíž součástí byly Obchodní podmínky pro nájem elektroniky k nepodnikatelským účelům, na jejímž základě přenechala žalobkyně žalované k dočasnému užívání zařízení Sony PlayStation 5, výrobní číslo S01-F21A01SMQ12640970, žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši [částka] měsíčně po dobu nájmu sjednanou na 36 měsíců /viz smlouvu o nájmu na č. l. 40, obchodní podmínky na č. l. 57-62/. Žalovaná převzala předmět nájmu dne [datum]. Žalovaná neplatila nájemné řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou, aby předmět nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky /viz fakturu a informace o platbách na č. l. 42-47, odstoupení od nájemní smlouvy na č. l. 31/. 12. 3) Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o nájmu č. [hodnota], jejíž součástí byly Obchodní podmínky pro nájem elektroniky k nepodnikatelským účelům, na jejímž základě přenechala žalobkyně žalované k dočasnému užívání zařízení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], výrobní číslo [Anonymizováno], žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši [částka] měsíčně po dobu nájmu sjednanou na 36 měsíců /viz smlouvu o nájmu na č. l. 27, obchodní podmínky na č. l. 57-62/. Žalovaná převzala předmět nájmu dne [datum]. Žalovaná neplatila nájemné řádně a včas, žalobkyně z důvodu uplynutí doby nájmu vyzvala žalovanou, aby předmět nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky /viz fakturu a informace o platbách na č. l. 28 – 30 a výzvu k vrácení předmětu nájmu na č. l. 38/.

13. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 48/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

14. Všechny tři smlouvy shodně stanovily, že práva a povinnosti stran neupravené ve smlouvě se řídí obchodními podmínkami /viz č. l. 57-62/, které v bodě 10.2 mimo jiné stanoví, že v případě porušení nájemní smlouvy (mezi které patří i neuhrazení platby v termínu), má pronajímatel právo odstoupit od smlouvy a požadovat úhradu pohledávky pronajímatele a/nebo požádat o vrácení předmětu nájmu, pokud nájemce předmět nájmu nevrátí, je pronajímatel oprávněn ho odebrat a/nebo má právo vymáhat neuhrazené částky podle nájemní smlouvy. V případě skončení nájmu má pronajímatel právo na vrácení předmětu nájmu, pokud ho nájemce nevrátí, má pronajímatel právo uplatnit stanovenu smluvní pokutu. Definice pojmů v bodě 2. [právnická osoba] podmínek pak stanoví, že pohledávkou pronajímatele vůči nájemci se myslí součet veškerých neuhrazených splátek nájemného, na něž by měl pronajímatel nárok po celou dobu trvání nájemní smlouvy, splatný úrok z prodlení a další platby. V tomto bodě je také stanoveno, že pokud nájemce nevrátil předmět nájmu řádně a včas, zahrnuje pohledávka pronajímatele také běžnou tržní cenu předmětu nájmu.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

16. Podle ustanovení § 10 odst. 1 o. z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. Dle odst. 2 není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

17. Dle ust. § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Dle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

18. Dle ust. § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

19. Nájemní smlouvou se dle ustanovení § 2201 o. z. pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

20. Dle ust. § 2225 o. z. odevzdá při skončení nájmu nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci.

21. Dle ust. § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

22. Dle ust. § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

23. Dle ust. § 1753 o. z. je ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

24. Dle ust. § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

25. Dle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

26. Dle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

27. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle odst. 2 se zneužívající povaha ujednání posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

28. Dle ust. § 1814 odst. 1 písm. l) o. z. jsou zneužívající vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.

29. Dle ust. § 1815 o. z. se ke zneužívajícímu ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

30. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

31. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela tři nájemní smlouvy. Žalovaná předměty nájmu převzala, ve všech případech však řádně neplatila stanovené nájemné. Ohledně nároků 1.) a 3.) žalobkyně žalovanou z důvodu uplynutí doby nájmu vyzvala, aby předměty nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky, ohledně nároku 2.) žalobkyně zaslala žalované odstoupení od smlouvy z důvodu nehrazení splátek, a dále žalovanou vyzvala, aby předmět nájmu ve stanovené lhůtě vrátila a uhradila dlužné nájemné a veškeré neuhrazené splátky. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, předměty plnění nevrátila a dlužné splátky neuhradila. Žalobkyně požaduje ve všech třech případech dlužné nájemné 1.) ve výši [částka], 2.) ve výši [částka], 3.) ve výši [částka], dále zbytkovou kupní cenu předmětů nájmu 1.) [částka], 2.) [částka] a 3.) [částka] a u nároku 2.) rovněž budoucí (zesplatněné) splátky nájemného ve výši [částka].

32. Soud má prokázané, že žalobkyni vznikl nárok na dlužné nájemné ve výši 1.) [částka], 2.) [částka], 3.) [částka], neboť smlouvy o nájmu mezi žalobkyní a žalovanou byly platně uzavřeny, žalovaná předměty plnění převzala, avšak nájemné řádně nezaplatila.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila tyto částky řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

34. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

35. Co se týče právního posouzení povahy uvedených smluv, tak soud oproti žalobkyni a závěrům uvedeným v odkazovaném rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] dospěl k závěru, že mezi účastníky byla vždy uzavřena toliko nájemní smlouva, nikoliv inominátní smlouva o operativním leasingu. Tato skutečnost vyplývá jednoznačně z koncepce a označení jednotlivých nájemních smluv včetně obchodních podmínkách, když ve všech nájemních smlouvách je výslovně uvedeno, že se jedná o „smlouvu o nájmu“, jsou použity dále pojmy „nájemce“, „nájemní smlouva“, „předmět nájmu“, „nájemné“, „doba nájmu“ aj. Ve dvoustránkové nájemní smlouvě jsou vždy uvedeny základní povinnosti účastníků, odpovídající svou povahou nájemní smlouvě ve smyslu ust. § 2201 a násl. o. z., a to poskytnout předmět nájmu dle čl. 1.1. každé ze smluv. Ohledně jakosti předmětů nájmu je ve smlouvách uvedeno, že stav je „nový“, ale není nikde ve smlouvách sjednáno, že žalobkyně musí předměty nájmů nově pořídit, případně že těmito smlouvami zajišťuje financování pořízení předmětů nájmu, což by mohlo nasvědčovat povaze uzavřených smluv jakožto smluv o operativním leasingu. Dále je ve smlouvách specifikováno nájemné (čl. 2 smluv), doba nájmu (čl. 3 smluv) včetně následku ukončení – povinnosti žalované předměty nájmu žalobkyni vrátit (čl. 3.2 smluv). Žádné jiné „podstatné povinnosti“ (vyjma nyní v řízení neuplatňované smluvní pokuty dle čl. 5 smluv) v samotných nájemních smlouvách uvedeny nejsou, byť je do nich včleněn dodatek o souhlasu se zněním obchodních podmínek v čl. 6.1. smluv. I v těchto obchodních podmínkách nazvaných „obchodní podmínky pro nájem elektroniky k nepodnikatelským účelům“ jsou vždy používány pojmy odpovídající „nájemní smlouvě“, není nikde zmíněno, že by se mělo jednat o smlouvu leasingovou. Toliko z výkladu některých povinností žalované v případě (i předčasného) ukončení smlouvy soud tuto skutečnost nepovažuje za rozhodující, kdy naopak za rozhodující soud považuje jinak jednoznačné označení smluv a jejich jednotlivých ujednání, to vše i s ohledem na (dále uvedený) právní závěr soudu o překvapivosti těchto ujednání, sjednaných pouze v obchodních podmínkách, jakožto i s ohledem na skutečnost, že pakliže by se skutečně jednalo o nepojmenované právní jednání (leasingovou smlouvu), tak by musela jednotlivá práva a povinnosti jednoznačně vymezit, neboť nelze v případě absence takovýchto ujednání aplikovat zákonnou právní úpravu.

36. Soud se navíc neztotožňuje ani s tvrzením žalobkyně, že v případě sjednání leasingové smlouvy, včetně smlouvy o operativním leasingu, by žalobkyni vzniklo bez dalšího právo na úhradu všech leasingových splátek již v okamžiku uzavření smlouvy, bez ohledu na následnou splatnost jednotlivých splátek. V zmiňovaném rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] soud tuto povinnost dovodil s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V citovaných rozhodnutích však byla odlišná skutková situace oproti nynějšímu sporu – jednak byly posuzovány ustanovení smluv, ve kterých si účastníci výslovně sjednali, že věřitelka má právo na veškeré splátky leasingu již od počátku smlouvy (v nynějším sporu žádné takové ujednání mezi účastníky sjednáno není), a zároveň se v obou citovaných případech jednalo o tzv. finanční leasing, kdy na konci leasingového vztahu dlužníkovi vzniká právo na převod vlastnického práva k předmětu nájmu, čímž Nejvyšší soud odůvodnil svůj závěr, že ujednání u možnosti požadovat budoucí splátky leasingu není bez dalšího v rozporu s dobrými mravy či se zásadami poctivého obchodního styku (dle tehdy platné právní úpravy). Tedy i v případě, že by mezi účastníky nyní byla skutečně uzavřena smlouva o operativním leasingu a nikoliv o nájmu, tak z ničeho nevyplývá „bez dalšího“ povinnost dlužníka uhradit vždy zbývající (budoucí) splátky leasingu v případě jeho předčasného ukončení (to platí zejména za situace, že ani dle dřívější zákonné úpravy podle občanského zákoníku - zákona č. 40/1964 Sb., účinného do [datum], ani dle nyní účinného občanského zákoníku - zákona č. 89/2012 Sb, účinného od [datum], není „smlouva o leasingu“ žádným způsobem zákonem upravena, a jedná se tak o nepojmenované smluvní ujednání, u něhož jednotlivá práva a povinnosti musí být vždy konkrétně účastníky ujednána).

37. Soud nemohl přisvědčit tomu, že má žalobkyně nárok rovněž na „zbytkovou kupní cenu“ předmětů nájmů. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení předmětů nájmů (u nároků 1.) a 3.) z důvodu uplynutí doby nájmu, u nároku 2.) z důvodu odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně), žalovaná předměty nájmů nevrátila. Článek 3.2 každé z nájemních smluv stanoví, že po uplynutí doby nájmu je nájemce povinen předmět nájmu vrátit. Tato povinnost ostatně nájemci vyplývá i ze zákona. O vrácení v případě odstoupení od smlouvy ve smlouvě není zmínka, ze zákona však vyplývá, že odstoupením od smlouvy závazek od počátku zaniká, z čehož nájemci plyne povinnost vrátit předmět nájmu. Smluvní podmínky, na které všechny nájemní smlouvy odkazují, v bodě 10.2.3 tuto povinnost nezakládají, když tento článek obchodních podmínek zakládá toliko právo požadovat úhradu „nezbytných, účelně vynaložených a prokazatelných nákladů pronajímatele spojených s převzetím předmětu nájmu (…), a vymáhání dlužných částek“, nikoliv na úhradu „zbytkových cen předmětů nájmů“, tedy zbytkové hodnoty předmětů nájmů. Obchodní podmínky však v bodě 2.1 zmiňují, že pohledávka pronajímatele zahrnuje v případě, že nájemce nevrátí předmět nájmu řádně a včas též „běžnou tržní cenu“ předmětu nájmu. S ohledem na znění ustanovení § 1753 o. z., týkající se tzv. překvapivých ustanovení vložených do obchodních podmínek, nelze k této části ustanovení 2.[právnická osoba] podmínek přihlížet, neboť žalovaná je nemohla rozumně očekávat, když ani ze smlouvy, ani ze zákona, nevyplývá, že by nájemce měl při odstoupení od smlouvy nebo uplynutí doby nájmu bez dalšího při nevrácení předmětu nájmu uhradit běžnou tržní cenu (hodnotu) předmětu nájmu a nikoliv pouze vrátit předmět nájmu, aniž by například bylo sjednáno, že v takovém případě účastníci uzavírají kupní smlouvu, tedy že si nájemce v takovém případě ponechá předmět nájmu oproti povinnosti uhradit zbývající „běžnou tržní cenu“. Dané ustanovení 2.1 navíc výslovně nestanovuje tuto povinnost, obsahuje pouze „definici pojmů“, což odpovídá i jeho začlenění v části 1 „definice pojmů a výkladová pravidla“ obchodních podmínek, nikoliv v části 10 „porušení nájemní smlouvy“, kde jsou jinak uvedeny veškeré sjednané povinnosti pro případ porušení nájemní smlouvy, zejména specifikovaných v čl. 10.[právnická osoba] podmínek, a jak již soud uvedl výše, ze znění ustanovení čl. 10.2.3 obchodních podmínek tuto povinnost vyvodit nelze.

38. Toto ustanovení čl. 2.[právnická osoba] podmínek je tak pro jeho překvapivost neúčinné ve smyslu ust. § 1753 o. z., a soud proto nárok žalobkyně v části týkající se zbytkové kupní ceny ve výši 1.) [částka], 2.) [částka], 3.) [částka] i s příslušenstvím zamítl. Soud uvádí, že i kdyby se nejednalo o překvapivé ustanovení, tak by se jednalo o ustanovení smlouvy, které je zneužívajícím ujednáním v rozporu s ust. § 1813 odst. 1 a § 1814 odst. 1 písm. l) o. z., ke kterému soud v případě spotřebitelského vtahu nemůže ve smyslu ust. § 1815 o. z. přihlížet. Dané ustanovení totiž nezakládá přechod vlastnického práva na žalovanou, nýbrž toliko jednostrannou sankci vůči žalované za nepředání jednotlivých předmětů nájmů, žalobkyně se tak i nadále může domáhat vrácení předmětů nájmu; jedná se tak pouze o nepřiměřenou sankci.

39. K tomu je třeba uvést, že i za účinností dřívějšího občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., účinného do [datum] (dále jen „obč. zák“) bylo Ústavním soudem shledáno v jeho nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), to vše s odkazem na ust. § 56 obč. zák. (dle aktuální právní úpravy se jedná o ust. § 1813 odst. 1 o. z.). V nynějším případě jsou požadovány nároky, které vznikají v případě porušení primárních povinností žalované dle nájemních smluv (hradit řádně nájemné, vrátit předměty nájmu), přičemž uvedená ujednání jsou obsažena nepřípustně pouze v obchodních podmínkách. K tomu viz odůvodnění bodu 30 zmiňovaného, a stále i v poměrech aktuální právní úpravy aplikovatelného nálezu Ústavního soudu: „Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 40. Stejně tak soud postupoval i v případě v budoucnu splatných splátek nájemného ve výši [částka] požadovaných žalobkyní u nároku 2.), kde nárok na jejich úhradu žalobkyně dovozuje rovněž pouze z obchodních podmínek, které v bodě 2.1 stanoví, že pohledávkou pronajímatele je součet veškerých neuhrazených splátek nájemného, na které by pronajímatel měl nárok při řádném trvání smluvního vztahu po celou dobu trvání smlouvy. K tomu soud nejprve uvádí, že z uvedeného ustanovení obchodních podmínek jednoznačně nevyplývá žádná povinnost uhradit žalobkyni zbývající, budoucí splátky nájmů v případě předčasného ukončení smluv. Navíc žalobkyně jako pronajímatelka v případě 2.) nároku odstoupila od smlouvy, nájemní vztah nadále netrvá, neboť byl od počátku zrušen, a žalobkyně tak nemá nárok na splátky, které by vznikly v budoucnu z neexistujícího nájemního vztahu, neboť nájemkyně – žalovaná při odstoupení nemá právo nadále (do budoucna) užívat předmět nájmu. I kdyby tato povinnost byla (při jednoznačném vymezení této povinnosti ve smlouvě, resp. obchodních podmínkách) stanovena, tak by uvedené ujednání o povinnosti uhradit veškeré „budoucí nájemné“ opět toliko jednostrannou sankci vůči nájemkyni, která je ve smyslu ust. § 1814 odst. 1 písm. l) o. z. nepřípustná. Navíc stejně jako v případě zbytkové kupní ceny předmětů nájmu by platilo, že takové ustanovení obchodních podmínek by bylo překvapivé, neboť jej žalovaná nemohla rozumně očekávat (ve smlouvě samotné je uvedena vždy pouze povinnost vrátit předmětné zařízení). Soud proto i nárok žalobkyně v části týkající se budoucí splatné splátky nájemného ve výši [částka] (12 × [částka]) nároku 2.) včetně příslušenství zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení