19 C 208/2016-455

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], M., LL.M. sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazují: obytný vůz [anonymizováno] [registrační značka], [značka automobilu] [registrační značka], dluh vůči panu [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], dluhu vůči synovi účastníků [celé jméno žalobce] v celkové výši 30.000 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalované přikazují: zůstatek na důchodovém pojištění žalované u společnosti [právnická osoba], č. smlouvy 1551666094 ve výši 71.414 Kč; zůstatek na univerzálním životním pojištění [anonymizováno] žalované u společnosti [právnická osoba], č. smlouvy 1420912362 ve výši 69.061 Kč; zůstatek na penzijním pojištění žalované u [právnická osoba], č. smlouvy 3119969728 ve výši 159.522,30 Kč, dluhu vůči dceři účastníků [jméno] [celé jméno žalované] v celkové výši 47.000 Kč, dluhu vůči synovi účastníků [celé jméno žalobce] v celkové výši 30.000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vzájemné vypořádání podílů částku 97.498,65 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Návrh žalované na vypořádání dosud nezjištěného objemu finančních prostředků, které se nacházejí nebo měly nacházet na dosud nezjištěných účtech žalobce u tuzemských peněžních ústavů, popřípadě v podobě jiných finančních produktů znějících na jméno žalobce, se odmítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 432.252 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Účastníci jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení, a to každý ve výši 10.049 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou soudu dne 28. 11. 2016 požadoval žalobce vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále SJM). Žaloba byla odůvodněna tím, že manželství účastníků uzavřené dne 2. 12. 1989 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 6. 2016 ve věci sp. zn. 16 C 204/2015-13. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 6. 2016. Mezi účastníky po zániku manželství nedošlo k dohodě o vypořádání zaniklého SJM. Proto byla podána žaloba v této věci. Žalobce předně navrhl vypořádání pozemku p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, stojící na pozemku st. [anonymizováno] a pozemku p. [číslo] s příslušenstvím, vše v k.ú. a obci [obec], zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, [stát. instituce]; dále pozemek p. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, [stát. instituce]. Dále žalobce navrhl k vypořádání obytný vůz [anonymizováno] [registrační značka], [značka automobilu] [registrační značka], přívěsný vozík [registrační značka], investiční životní pojištění žalobce u [právnická osoba], životní pojištění žalované u [právnická osoba] smlouvy [číslo], životní pojištění Perspektiva žalované u [právnická osoba] č smlouvy [číslo], důchodové pojištění žalované u [právnická osoba], č. smlouvy 3119969728; vybavení prodejny v domě [adresa] a to to 3 mrazáky, 1 kráječ uzenin, 5 lednic, kamerový systém, zabezpečovací systém, počítač, 2 hasicí přístroje, váha Tonava elektrická, stolní váha, regály Gondela, klimatizace. Dále v reakci na vyjádření žalované k žalobě a jí navržené položky k vypořádání žalobce navrhl k vypořádání dar od otce žalobce ve výši 430.000 Kč použitý na fotovoltaiku, která je součástí obchodního závodu žalobce, dluh účastníků u pana [jméno] [příjmení] ve výši 460.000 Kč a zůstatek na účtu žalované č. [bankovní účet] u [právnická osoba] ve výši 8.168,58 Kč.

2. Žalovaná navrhla k vypořádání nad rámec výše uvedeného bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] v katastrálním území Rtyně v Podkrkonoší a s ní související spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na: a) společných částech budovy [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], b) pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov na LV č. 1980 pro obec a k. ú. [obec]; obchodní závod žalobce [celé jméno žalobce], [IČO], [ulice a číslo], [obec]; dále následující movité věci: sedací soupravu, pračku AEG, televizor Panasonic, posilovací stroj Eliptical, kuchyňskou polici (bez zásuvek), vysavač Kärcher, medomed, medomed velký nerez, konve na med, rozehřívání medu, dřevozpracujícící stroj [příjmení] [číslo], dřevozpracujícící stroj NSP 300, dřevozpracujícící stroj [číslo] křovinořez, sněhovou frézu, kompresor Extol Craft, tiskárnu Epson, slunečník šedé barvy s kovovou konstrukcí kulatého tvaru, venkovní nábytek - kovový oplastovaný černé barvy - 6 židlí, 2 stoly a křeslo, sporák Zanussi, myčku [příjmení], nábytek – dětský pokoj syna [jméno] – postel, šatní skříň, stůl a komoda v barvě světlého dřeva, materiál lamino; aluminiové štafle, aluminiový žebřík, ložnici - manželská postel, 2 noční stolky, čtyřdveřová skříň, zrcadlo a toaletka z lesklého béžového lamina + bílá dvoudveřová skříň nacházející se na chodbě, kuchyň, dětský pokoj dcery [jméno], vybavení vstupní haly - stůl, 3 židle, 2 skříně z tmavého dřeva a skříň používaná jako botník, centrálu [příjmení], pilu elektrickou, pilu motorovou, plynový kotel Nvova Avio VIP, kotel na tuhá paliva, sestavu PC, sekačku červené barvy (stáří cca 15 let), gril [příjmení] nacházející se na zahradě domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], plastové pařeniště nacházející se na zahradě domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], televizor Sony (stáří cca 10 let), lednici Gorenje (stáří cca 25 let) nacházející se v kuchyni domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], elektrické nůžky [příjmení], plastový bazén modré barvy s nafukovacím límcem, pískovou filtrací a solárním ohřevem vody nacházející se na zahradě domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec].

3. Dále navrhla žalovaná k vypořádání fotovoltaickou elektrárnu, včely, inventuru ve [stát. instituce], vnos ze svého výlučného majetku na společný majetek ve výši 190.000 Kč coby kupní cenu z prodeje lesa v jejím výlučném vlastnictví, dluh SJM ve vztahu k dceři účastníků [jméno] [celé jméno žalované] ve výši 47 000 Kč, a dluh SJM ve vztahu k synovi účastníků [celé jméno žalobce] ve výši 30 000 Kč.

4. Dále navrhla žalovaná k vypořádání původně vklad do [právnická osoba] SE [IČO] ve výši 2.000.000 Kč, následně pak namísto toho finanční prostředky ve výši 1.400.000 Kč, které žalobce bez vědomí a souhlasu žalované převedl na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] nebo [právnická osoba] SE [IČO] č. ú. [bankovní účet]. Dále navrhla žalovaná k vypořádání částku 3.412.927 Kč, kterou žalobce v období od 8. 6. 2011 do 7. 6. 2016 vybral ze svého účtu č. [bankovní účet] a konečně částku ve výši 398 868,78 Kč, která byla získaná žalobcem ze zrušených pojištění v období od 27. 12. 2011 do 20. 9. 2013 ([anonymizováno] – 37.332 Kč dne 27. 12. 2011, 53.146 Kč dne 27. 12. 2011, 71.832 Kč dne 5. 9. 2013, 88.437,38 Kč dne 5. 9. 2013, 34.840 Kč dne 20. 9. 2013; ING – 111.393,20 Kč dne 27. 4. 2012, 1.888,20 Kč dne 25. 6. 2012).

5. V podání ze dne 23. 4. 2020 doplněném a upřesněném podáním ze dne 1. 6. 2020 učinila žalovaná předmětem vypořádání i výnosy z obchodního závodu žalobce vedeného na žalobce jako fyzickou osobu podnikatele pod [IČO] za dobu po zániku manželství, tj. od 8. 6. 2016, a to v souladu s aktuální judikaturou NS ČR (viz. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3210/2018 ze dne 27. 11. 2018).

6. Ohledně následujících položek navržených k vypořádání: bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] v katastrálním území Rtyně v Podkrkonoší a s ní související spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na: a) společných částech budovy [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], b) pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov na LV č. 1980 pro obec a k. ú. [obec], přívěsný vozík [registrační značka], vybavení prodejny nacházející se v přízemí - nebytovém prostoru v domě [adresa], v ulici [ulice] ve [obec], a to 3 mrazáky, 1 kráječ uzenin, 5 lednic, kamerový systém, zabezpečovací systém, počítač, 2 hasicí přístroje, váha Tonava elektrická, stolní váha, regály Gondela, klimatizace; dále sedací souprava, pračka AEG, televizor Panasonic, posilovací stroj Eliptical, kuchyňská police (bez zásuvek), medomed, medomed velký nerez, konve na med, rozehřívání medu, křovinořez, posilovací stroj, slunečník šedé barvy s kovovou konstrukcí kulatého tvaru, venkovní nábytek - kovový oplastovaný černé barvy - 6 židlí, 2 stoly a křeslo, myčka [příjmení], nábytek – dětský pokoj syna [jméno] – postel, šatní skříň, stůl a komoda v barvě světlého dřeva, materiál lamino, aluminiové štafle, ložnice - manželská postel, 2 noční stolky, čtyřdveřová skříň, zrcadlo a toaletka z lesklého béžového lamina + bílá dvoudveřová skříň nacházející se na chodbě, vybavení vstupní haly - stůl, 3 židle, 2 skříně z tmavého dřeva a skříň používaná jako botník, sekačku červené barvy (stáří cca 15 let), gril Weber, nacházející se na zahradě domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], plastové pařeniště, nacházející se na zahradě domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], televizor Sony (stáří cca 10 let), lednice Gorenje (stáří cca 25 let), nacházející se v kuchyni domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], elektrické nůžky Hecht, plastový bazén modré barvy s nafukovacím límcem, pískovou filtrací a solárním ohřevem vody, nacházející se na zahradě domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec] – účastníci předložili soudu dohodu o částečném vypořádání společného jmění manželů ze dne 24. 7. 2019, kterou si vypořádali společné jmění manželů ohledně výše vyjmenovaných položek, když současně dohoda obsahovala i ujednání o vyrovnání vypořádacích podílů ve vztahu k uvedeným položkám tak, že toto vyrovnání má nulovou hodnotu. Soud posoudil podání dle jeho obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby, resp. částečné zpětvzetí vzájemného návrhu ve vtahu k položkám, které navrhla k vypořádání žalovaná a usnesením ze dne 16. 10. 2019 č.j. 19 C 208/2016-352 řízení v části o jejich vypořádání zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 11. 2019.

7. Dále vzala žalobkyně u jednání dne 12. 3. 2020 žalobu zpět ohledně následujících položek navržených k vypořádání: vnos žalované ve výši 190.000 Kč, dřevozpracující stroj Core 2687, dřevozpracující stroj NSP, dřevozpracující stroj č. 6022, sněhová fréza, dětský pokoj dcery účastníků [jméno] a pila elektrická s tím, že vynaložení vnosu ve výši 190.000 Kč není žalovaná schopna prokázat (viz. čl. 383 p.v.) a ohledně dalších výše uvedených položek z provedeného dokazování vyplynulo, že nenáleží do zaniklého SJM účastníků (viz. čl. 384). Řízení v části o vypořádání těchto položek bylo zastaveno usnesením ze dne 4. 5. 2020 č.j. 19 C 208/2016-396. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 5. 2020.

8. Konečně ohledně následujících položek navržených k vypořádání došlo mezi účastníky dne 12. 8. 2020 k uzavření smlouvy o dílčím vypořádání společného jmění manželů a následně u jednání dne 19. 11. 2020 ke zpětvzetí návrhu na jejich vypořádání v rámci vypořádání SJM účastníků: -) obchodní závod žalobce vedený na žalobce jako fyzickou osobu podnikatele pod [IČO], -) výnosy z obchodního závodu žalobce vedeného na žalobce jako fyzickou osobu podnikatele pod [IČO] za dobu od 8. 6. 2016 do 12. 8. 2020, -) práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o investičním životním pojištění žalobce u [právnická osoba] [číslo] se zůstatkem ke dni zániku SJM 13.211 Kč, -) kompresor Extol Craft, tiskárna Epson, aluminiový žebřík, centrála [příjmení], pila motorová, sestava PC, fotovoltaická elektrárna, včely, inventura [část obce] (účastníci učinili ohledně těchto položek nesporným, že náleží do obchodního závodu žalobce – viz. čl. 384), sporák Zanussi, kuchyně, plynový kotel Nvova Avio VIP a kotel na tuhá paliva (účastníci učinili ohledně těchto položek nesporným, že jsou součástí domu [adresa] – viz. čl. 384), vysavač Kärcher, -) pohledávka k bankovním účtu žalované č. [bankovní účet] u [právnická osoba] -) pozemek p.č. st. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, dále pozemek p. [číslo], pozemek p. [číslo] orná půda; vše v obci a k.ú. [obec], část [územní celek], zaspáno u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec k. ú. [obec] a to včetně součástí a příslušenství nemovitostí. Dohoda ze dne 12. 8. 2020 obsahovala i ujednání o vyrovnání vypořádacích podílů ve vztahu k uvedeným položkám, dle které žalobce uhradil žalované na vypořádání nemovitých věcí vypořádací podíl ve výši 2.400.000 Kč a na vypořádání obchodního závodu žalobce, výnosů z tohoto obchodního závodu za dobu po rozvodu manželství účastníků do dne uzavření dohody, práv a povinnosti vyplývajících ze smlouvy o investičním životním pojištění žalobce u [právnická osoba], vysavač Kärcher a pohledávku k bankovním účtu žalované č. [bankovní účet] u [právnická osoba] uhradil žalobce žalované vypořádací podíl ve výši 588.411 Kč. Soud usnesením ze dne 19. 11. 2020 č.j. 19 C 208/2016-438 řízení v části o vypořádání výše uvedených položek zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 11. 2020.

9. Po shora citovaných částečných zastavení řízení tedy k vypořádání ze zaniklého SJM účastníků zbývají následující položky: -) obytný vůz [anonymizováno] [registrační značka] -) [značka automobilu] [registrační značka] -) zůstatek na důchodovém pojištění žalované u [právnická osoba] smlouvy 1551666094 ve výši 71.414 Kč -) zůstatek na univerzálním životním pojištění [anonymizováno] žalované u [právnická osoba] smlouvy 1420912362 ve výši 69.061 Kč -) zůstatek na penzijním pojištění žalované u [právnická osoba] smlouvy 3119969728 ve výši 159.522,30 Kč -) částka 1.400.000 Kč – finanční prostředky, které žalobce bez vědomí a souhlasu žalované převedl na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] nebo [právnická osoba] SE [IČO] č. ú. [bankovní účet] -) vnos žalobce ve výši 430.000 Kč – dar od otce, použitý na pořízení fotovoltaické elektrárny -) dluh SJM u [jméno] [příjmení] ve výši 460.000 Kč -) dluh SJM ve vztahu k dceři účastníků [jméno] [celé jméno žalované] ve výši 47 000 Kč, a dluh SJM ve vztahu k synovi účastníků [celé jméno žalobce] ve výši 30 000 Kč -) dosud nezjištěný objem finančních prostředků, které se nacházejí nebo měly nacházet na dosud nezjištěných účtech žalobce u tuzemských peněžních ústavů, popřípadě v podobě jiných finančních produktů znějících na jméno žalobce -) částka 3.412 927 Kč, kterou žalobce v období od 8. 6. 2011 do 7. 6. 2016 vybral ze svého účtu č. [bankovní účet] -) částka ve výši 398.868,78 Kč, která byla získaná žalobcem ze zrušených pojištění v období od 27. 12. 2011 do 20. 9. 2013 10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 16 C 204/2015 bylo zjištěno, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 2. 12. 1989, bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 6. 2016, č.j. 16 C 204/2015-13, jenž nabyl právní moci dne 7. 6. 2016.

11. Manželství účastníků zaniklo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, při vypořádání společného jmění manželů vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. soud postupuje při vypořádání podle zákona č. 89/2012 Sb. Proto soud při rozhodování o vypořádání zaniklého SJM postupoval dle dále citovaných ustanovení nyní platného občanského zákoníku.

12. Žaloba v této věci byla podána dne 28. 11. 2016, tedy v zákonné tříleté lhůtě běžící od zániku manželství a všechny výše uvedené položky byly uplatněny k vypořádání taktéž v této tříleté lhůtě (poslední položky ze strany žalované podáním ze dne 3. 6. 2019 (čl. 257) doručeném do datové schránky soudu dne 6. 6. 2019). Byly proto splněny podmínky, aby ve věci rozhodl soud.

13. Dle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen o.z.) součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Dle § 710 o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Dle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Dle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Soud dle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku rozhodl po provedeném dokazování o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků tak, jak je popsáno níže.

14. Ohledně položky obytný vůz [anonymizováno] [registrační značka] učinili účastníci nespornou cenu ve výši 895.000 Kč, současně se účastníci shodli na tom, že má být tato položka přikázána žalobci (viz. čl. 453). Ohledně položky [značka automobilu] [registrační značka] učinili účastníci nespornou cenu ve výši 100.000 Kč, současně se se účastníci shodli na tom, že má být tato položka přikázána žalobci (viz. čl. 453). V souladu se shodnými stanovisky účastníků rozhodl soud o přikázání těchto movitých věcí do vlastnictví žalobce.

15. V souladu se shodnými stanovisky účastníků rozhodl soud o přikázání následujících zůstatků na pojištění z pojistných smluv znějících na jméno žalované do výlučného vlastnictví žalované: zůstatek na důchodovém pojištění žalované u [právnická osoba] smlouvy 1551666094 ve výši 71.414 Kč (výše zjištěna zprávou pojišťovny - čl. 34), zůstatek na univerzálním životním pojištění [anonymizováno] žalované u společnosti [právnická osoba], č. smlouvy 1420912362 ve výši 69.061 Kč (výše zjištěna zprávou pojišťovny - čl. 34); zůstatek na důchodovém pojištění žalované u [právnická osoba], č. smlouvy 3119969728 ve výši 159.522,30 Kč (výše zjištěna zprávou pojišťovny - čl. 32).

16. V souladu se shodnými stanovisky účastníků rozhodl soud o přikázání dluhu SJM vůči dceři účastníků [jméno] [celé jméno žalované] ve výši 47.000 Kč a dluhu SJM vůči synovi účastníků [celé jméno žalobce] ve výši 30.000 Kč každému z účastníků . Existenci a výši těchto dluhů pocházejících z finančních prostředků (vkladů) ve vlastnictví jejich dětí [jméno] a [jméno] u ČMSS, které použili účastníci v rámci SJM, prohlásili účastníci za nespornou (viz. čl. 383 p.v.).

17. Žalobce dále k vypořádání navrhl dluh SJM vůči panu [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [obec a číslo] ve výši 460.000 Kč s tím, že si od něj účastníci půjčili dne 12. 12. 2011 částku 200.000 Kč, dne 15. 11. 2012 částku 130.000 Kč a dne 12. 1. 2013 částku 130.000 Kč a tato půjčka nebyla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků vrácena. Finanční prostředky byly poskytnuty hotovostně. Žalobce navrhl, aby mu byl tento dluh přikázán. Žalovaná ve svém prvním vyjádření k této položce ze dne 25. 1. 2017 (čl. 35 p.v.) uvedla, že dluh byl vypořádán v roce 2014, tj. nepopřela jeho vznik, avšak tvrdila, že ke dni zániku manželství již neexistoval. Následně změnila své tvrzení v tom smyslu, že půjčka měla být vrácena do 20. 1. 2017 a žalované není známo, zda se tak stalo. Poslední stanovisko žalované k této položce bylo takové, že ji žalovaná neuznává (čl. 208, 245, 453) s tím, že je z jejích zjištění z bankovního účtu žalobce zřejmé, že přebytek příjmů čerpaných žalobcem ze společných prostředků nad žalobcovými výdaji činil v období čerpání údajné půjčky (roky 2011 až 2013) 729.599,77 Kč. K položce byla k důkazu provedena smlouva o půjčce ze dne 12. 12. 2011 na 200.000 Kč čl. 159, dále doklad o uzavření smluv o půjčce dne 15. 11. 2012 na 130.000 Kč a dne 12. 1. 2013 na 130.000 Kč (čl. 159 p.v.), zástavní smlouva ze dne 10. 9. 2012 čl. 160 a svědecká výpověď [jméno] [příjmení] (čl. 224 p.v.) Svědek potvrdil poskytnutí výše uvedených půjček s tím, že byly poskytnuty ve všech třech případech v hotovosti a bezúročně, a to v prvním případě coby přátelům, jejichž rodina se aktuálně ocitla v nesnázích a v dalších dvou případech šlo o půjčku na splátky bance, zřejmě úvěru. Původně sjednaná doba splatnosti byla na žádost žalobce po dohodě prodloužena do doby, kdy budou účastníci vypořádáni. Na půjčky nebylo splaceno ničeho. Soud na základě výše uvedeného dokazování má za prokázáno, že pan [jméno] [příjmení] poskytl účastníkům žalobcem tvrzené půjčky a dále to, že tyto půjčky nebyly ke dni zániku manželství splaceny. Předložené listinné důkazy korespondují s výpovědí svědka. Výpověď svědka nevykazuje žádné rozpory, pro které by bylo možno pochybovat o jeho věrohodnosti. Současně soud dospěl k závěru, že žalovaná si byla existence tohoto dluhu vědoma, když sama ve svém prvním vyjádření k této položce jeho existenci nepopírala. Pro výše uvedený závěr je pak nerozhodné, zda rozdíl mezi celkovými příjmy a výdaji na bankovním (současně podnikatelském) účtu žalobce byl za období od poskytnutí první části půjčky do poskytnutí poslední části půjčky kladný či záporný. Soud proto tuto položku s ohledem na stanoviska účastníků přikázal žalobci.

18. Žalobce dále uplatnil k vypořádání vnos žalobce do SJM účastníků ve výši 430.000 Kč z jeho výlučných prostředků. K odůvodnění uvedl, že dne 29. 10. 2009 obdržel tuto částku v hotovosti darem od svého otce a následně ji použil na pořízení fotovoltaické elektrárny umístěné na domě [adresa]. Použití daru na fotovoltaiku vyplývá z výpisu z účtu žalobce, který měl v daném období u [právnická osoba], kde je patrný dne 29. 10. 2009 vklad ve výši 430.000 Kč a ještě téhož dne odchozí platba ve výši 605.522 Kč na účet [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], která spolu s další platbou ze dne 3. 11. 2009 ve výši 280.000 Kč v součtu činí částku 885.522 Kč, což je cena dle smlouvy o dílo bez DPH na předmětnou fotovoltaickou elektrárnu. Žalovaná se k tvrzenému vnosu vyjádřila tak, že jej neuznává. Uvedla, že na fotovoltaiku byla otcem žalobce účastníkům poskytnuta půjčka. Po smrti otce žalobce zdědila pohledávku z této půjčky paní [jméno] [celé jméno žalované], pozůstalá manželka po otci žalobce, a ta se s účastníky dohodla, že nebude trvat na vrácení poskytnutých peněz za předpokladu, že je účastníci darují svým společným dětem [jméno] a [jméno] (viz. čl. 44 p.v., čl. 171). Následně v reakci na dokazování u jednání soudu dne 17. 12. 2018 změnila své tvrzení tak (viz. čl. 245), že půjčka od otce žalobce činila 300.000 Kč a tato měla být vyplacena dětem účastníků [jméno] a [jméno] rovným dílem. Navrhla, aby namísto zohlednění žalobcem tvrzeného daru od otce, byly vypořádány dluhy účastníků z půjčky od otce žalobce vůči dětem účastníků [jméno] a [jméno], každému po 150.000 Kč (po připočtení mezi účastníky nesporných dluhů vůči společným dětem, viz. shora - vůči dceři [jméno] celkem částku 197.000 Kč a vůči synovi [jméno] celkem částku 180.000 Kč) s tím, že je žádala přikázat k úhradě žalovaná. Žalobce k tomu uvedl, že celou částku 430.000 Kč obdržel od otce za jeho života jako dar, nikoli jako půjčku, a tvrzení žalované k této položce jsou nepravdivá. Pravdivost tvrzení žalobce vyplývá i z toho, že v dědickém řízení po otci žalobce žádná pohledávka za účastníky nebyla projednána.

19. K výše uvedenému vnosu soud provedl dokazování spisem vedeným u OS v [obec] pod sp. zn. 18 D 1014/2020, dle jehož obsahu nebyla v dědictví po zůstaviteli [celé jméno žalobce], zemř. 25. 9. 2010 projednána žádná pohledávka za účastníky. V řízení byla schválena usnesením ze dne 31. 5. 2011 č.j. 18 D 1014/2010-35 dohoda dědiců o vypořádání dědictví, dle které veškerý majetek po zůstaviteli připadl jeho pozůstalé manželce [jméno] [celé jméno žalované], na. 16. 8. 1945, která bude dle dohody zároveň odpovídat za dluhy dědictví spočívající v nákladech pohřbu a která dále vyplatí dalším dvěma dědičkám dědický podíl. Žalobce, jako další dědic, dle dohody výslovně nežádal ničeho na svůj dědický podíl. Z čestného prohlášení (čl. 159) a svědecké výpovědi paní [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], pozůstalé manželky po otci žalobce, soud dále zjistil, že za svého života daroval otec žalobce žalobci částku 430.000 Kč, a to v hotovosti. Část této částky ve výši 300.000 Kč získal prodejem pozemku, zbylou část měl našetřenu. Účel daru svědkyně neznala, nezajímal ji, neboť šlo o výlučné prostředky manžela. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], dcera účastníků, vypověděla, že z doby, kdy se její rodiče začali rozvádět, má informaci od paní [jméno] [celé jméno žalované], že její dědeček [celé jméno žalobce] poskytl rodičům nějaký finanční obnos na fotovoltaickou elektrárnu. Mělo to být cca 300.000 Kč a měli z toho dostat ona a její bratr každý 150.000 Kč. Svědkyně to pochopila tak, že s poskytnutím této částky rodičům svědkyně byla spojena následná povinnost v budoucnu tuto částku vyplatit svědkyni a jejímu bratrovi. Svědkyně se o tom bavila před svou výpovědí s účastníky, zejména s matkou, která ji v tomto směru kontaktovala. Otec ji nekontaktoval, toho naopak kontaktovala svědkyně. Výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] dle názoru soudu nevykazuje žádné rozpory, pro které by bylo možno pochybovat o její věrohodnosti, naopak koresponduje s přeloženými listinnými důkazy. Naopak výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] soud zhodnotil jako nevěrohodnou, neboť jednak svědkyně vypověděla o něčem, co jí měla povědět svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], která však její výpověď nepotvrdila, dále její výpověď nekoresponduje s listinnými důkazy (zejména s obsahem výše uvedeného dědického spisu) a současně svědkyně přiznala, že před svou výpovědí o předmětu výpovědi hovořila s účastníky poté, co ji v tomto směru kontaktovala žalovaná. Její výpověď tak mohla být tímto ovlivněna. Z výpisu ze sporožirového účtu žalobce u [právnická osoba] [bankovní účet] z období 1. 10. 2009 30. 11. 2009 (čl. 160-162) soud dále zjistil, že dne 29. 10. 2009 byla na tento účet vložena v hotovosti částka 430.000 Kč a téhož dne byla poukázána na účet č. [bankovní účet] částka 605.522 Kč a dne 3. 11. 2009 částka 280.000 Kč. Dle znaleckého posudku [číslo] znalce [titul] [celé jméno znalce] (zejména čl. 1 bod 4 str. 2 a str. 10) fotovoltaická elektrárna náleží do obchodního závodu žalobce a první etapa její montáže v ceně 885.522 Kč bez DPH měla být dle smlouvy o dílo z 22. 10. 2009 dokončena do 10. 12. 2009. Soud po zhodnocení výše uvedených důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti má za prokázaná tvrzení žalobce o vnosu jeho výlučných prostředků ve výši 430.000 Kč do SJM účastníků, tj. o existenci daru od jeho otce ve výši 430.000 Kč, který byl užit na pořízení fotovoltaické elektrárny, jež náleží do obchodního závodu žalobce, který byl součástí SJM účastníků a byl vypořádán shora uvedenou smlouvou o dílčím vypořádání SJM. Proto soud tuto položku zahrnul do vypořádání v rámci stanovení vypořádacího podílu.

20. Soud k výše uvedenému dodává, že žalovaná u jednání soudu dne 19. 11. 2020 předložila, dle svého tvrzení, svou SMS komunikaci se svědkyní [jméno] [celé jméno žalované] z období od 24. 12. 2019 do 9. 1. 2020 (čl. 430). Jde však pouze o zprávy směřující od žalované ke svědkyni, které lze dle názoru soudu hodnotit jako zcela nepřípustný nátlak na svědkyni ze strany žalované.

21. Žalovaná dále navrhla k vypořádání případný zůstatek z vkladu do [právnická osoba] SE [IČO] (přičemž vklad činil 2.000.000 Kč – viz. čl. 8) ve výši 2.000.000 Kč s tím, že žalovaná je připravená tuto pohledávku převzít a uhradit žalobci vypořádací podíl (čl. 8, čl. 35). Následně jej navrhovala přikázat žalobci. V návaznosti na vyjádření žalobce k této položce pak navrhla namísto toho vypořádat částku 1.400.000 Kč – finanční prostředky, které byly získány prodejem bytu a které žalobce bez vědomí a souhlasu žalované převedl dne 12. 1. 2012 na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] nebo [právnická osoba] SE [IČO] č. ú. [bankovní účet] a další částku 400.000 Kč odpovídající čtyřem výběrům žalobce učiněným bez vědomí a souhlasu žalované v době od 26. 7. 2012 do 31. 8. 2012 (čl. 170, 186 p.v.). Uvedla, že žalobce sice doložil, že kupní cenu za byt ve výši 1.400.000 Kč poukázal na účet [jméno] [příjmení], aniž by však věrohodným způsobem vysvětlil, jak bylo s touto částkou dále naloženo, zejména zda ji nevybral zpět. Částku v celkové výši 400.000 Kč pak žalobce prokazatelně z této investice získal, avšak není zřejmé, jak s ní naložil. Konečný návrh žalované po posledním upřesnění k této položce je takový, že žádá vypořádat částku 1.400.000 Kč – finanční prostředky, které žalobce bez vědomí a souhlasu žalované převedl na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] nebo [právnická osoba] SE [IČO] č. ú. [bankovní účet] (čl. 453). Žalovaná k tomu uvedla, že účastníci sice někdy na konci roku 2011 uvažovali o tom, že by některé finanční prostředky mohli dotyčným způsobem investovat, ale vzhledem k riziku takové investice měla být jejím předmětem značně limitovaná částka, o čemž svědčí i žalobcem předložené komisionářské smlouvy, v nichž se jako výše vkladu komitenta uvádí částka 200.000 Kč. V žádném případě se účastníci nedomluvili na tom, že by se stejným způsobem mělo naložit s částkou získanou z prodeje jejich bytu. Ta měla být použita na koupi vozidla Rapido. O tom, že žalobce postupoval jinak, se žalovaná dozvěděla až mnohem později, proto by bylo dle jejího názoru zcela na místě, aby se k těmto finančním prostředkům při vypořádání SJM přihlíželo. Jako jediný důkaz, že žalovaná o zmíněné transakci věděla a že s ní souhlasila, předložil žalobce to, že žalovaná jako první navrhla k vypořádání ve svém vyjádření k žalobě pohledávku za [právnická osoba], SE ve výši 2.000.000 Kč. Žalovaná nebyla stranou ani jedné z žalobcem sjednaných komisionářských smluv se [právnická osoba], SE. Žalovaná odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 a sp. zn. 22 Cdo 3128/2013 s tím, že jde o případ, kdy smlouvou samotnou nedochází k nakládání s majetkem tvořícím SJM (viz. vyjádření ze dne 5. 11. 2019 čl. 359). Ve vyjádření žalované založeném na čl. 245 p.v. je v rozporu s tvrzeními shora uvedeno – cituji:„ Zástupce žalobce z toho, že žalovaná o pohledávce u [právnická osoba] věděla v době rozvodu, dovozuje, že věděla o zaslání částky 1,4 mil. Kč v době, kdy tato částka byla [právnická osoba] zaslána. Skutečnost je taková, že žalovaná se o zaslání zmíněné částky dozvěděla v době, kdy byl sjednáván leasing na [anonymizováno] a kdy se dotazovala, proč se [anonymizováno] nezaplatí z peněz za byt“.

22. Žalovaný se k této položce vyjádřil tak, že částka 1.400.000 Kč získaná z prodeje bytu ve vlastnictví účastníků [právnická osoba] s.r.o. byla vložena do podnikání [jméno] [příjmení], který ji následně zpronevěřil a byl za to pravomocně odsouzen. Převod peněžních prostředků se realizoval v době, kdy spolu účastníci žili zcela normálně jako manželé, a to s vědomím a souhlasem žalované. Žalobci se podařilo dohledat komisionářské smlouvy ze dne 14. 12. 2011 a 1. 1. 2012, ve kterých je žalovaná výslovně uvedena jako osoba oprávněná žádat o výběr. V daném případě šlo o právní úkony, jejichž samostatným předmětem byly finanční prostředky tvořící SJM. Žalovaná se nikdy nedovolala relativní neplatnosti těchto právních úkonů (logicky tak neučinila, protože šlo o úkony konané s jejím souhlasem), tudíž se nemůže domáhat vypořádání takto použitých finančních prostředků. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1683/2013, na které odkazuje v tomto směru žalovaná, i při pominutí toho, že k převodu došlo se souhlasem žalované a ta se nedovolala relativní neplatnosti, ze závěrů vyslovených NS ČR vyplývá, že by se mohla domáhat vypořádání finančních prostředků, pokud by nastala jedna ze tří situací: 1) žalobce spotřeboval finanční částku pro sebe, 2) je spotřeboval způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, nebo 3) žalobce částku má stále k dispozici. Je zřejmé, že předmětná částka k dispozici není. Současně je zřejmé, že žalobce finanční částky převedl výlučně za účelem jejich zhodnocení, přičemž zřídil k těmto finančních prostředkům právo žalované žádat jejich výběr. Je proto zřejmé, ž nejde ani o situace uvedené pod body 1), 2). Peněžní prostředky nebyly spotřebovány, ale investovány za účelem jejich zhodnocení a účastníkům vznikla pohledávka na vrácení těchto peněžních prostředků navýšených o dohodnuté zhodnocení. Tato pohledávka mohla být v řízení vypořádána, ale žalovaná, která se vypořádání pohledávky nejprve domáhala, od tohoto požadavku později upustila. Navíc sama žalovaná ve svém podání ze dne 4. 2. 2019 uvádí, že se o poukázání částky dozvěděla v době sjednávání leasingu na [anonymizována dvě slova], tj. v červnu 2012 (žalobce nadále tvrdí, že žalovaná byla o investici informována předem). Od června 2012 až do řízení o vypořádání SJM žalovaná nikdy neprojevila svůj nesouhlas s touto investicí, přičemž i podle svých slov o ní věděla už v době, kdy prostředky mohly být vybrány zpět (výběry byly prokazatelně prováděny ještě na podzim 2012). Pokud by žalovaná s investicí nesouhlasila, pak by jistě po žalobci požadovala výběr prostředků, který mohl být realizován. Žalovaná však takový požadavek nikdy nevznesla. Takové jednání žalované lze nepochybně považovat za dodatečný konkludentní souhlas. Žalobce navrhl, aby k této položce nebylo přihlíženo.

23. Z provedeného dokazování k výše uvedené položce soud jistil následující. Z kupní smlouvy ze dne 23. 3. 2012 čl. 46, periodického výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] z 17. 1. 2012 (čl. 127) a současně nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že účastníci získali dne 12. 1. 2012 od společnosti [právnická osoba] částku 1.400.000 Kč z prodeje bytu v SJM účastníků. Dále z periodického výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] z 17. 1. 2012 soud zjistil, že dne 12. 1. 2012 byla částka 1.400.000 Kč poukázána na bankovní účet [jméno] [příjmení], [datum narození] (viz. též čl. 121). Z předpisu splátek č. 7206752-2 ze dne 1. 12. 2015 (který nahrazuje dle svého textu předchozí předpis splátek č. 7206752-1) ke smlouvě o úvěru č. 7206752 soud zjistil, že úvěr ve výši 700.000 Kč na financování vozidla Fiat Rapido 3.0 byl žalobcem čerpán 29. 6. 2012. Z potvrzení [právnická osoba] (čl. 162a-165) soud zjistil, že dne 27. 7. 2012, 8. 8. 2012, 14. 8. 2012, 3. 9. 2012 byla účet žalobce připsána vždy částka 100.000 Kč, tj. celkem 400.000 Kč. Z obžaloby KSZ v [obec] sp. zn. [číslo jednací] (svazek čl. 236 – str. 98) a z výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] (čl. 119-126) soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození] byl obviněn a následně pravomocně odsouzen za pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1,5 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil vůči stovkám poškozených (mezi nimi i vůči žalobci), když uzavíral komisionářské smlouvy, na jejichž základě získával finanční prostředky (vklady) od klientů (komitentů), přičemž se zavazoval tyto vklady zhodnocovat s výnosem ve výši 5- 9 % za 70-ti denní cyklus a s takto získanými finančními prostředky nakládal tak, že musel vědět a být přinejmenším srozuměn s tím, že k zajištění slibovaného výnosu nedojde. Obohatil se takto tím, že uvedl jiného v omyl a způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši 273.009.021 Kč. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalobce sp.zn. KRPH [číslo] [rok] [číslo] ze dne 14. 5. 2013 (čl. 199-204), doloženým komisionářskou smlouvou [číslo] ze dne 17. 1. 2012 (čl. 205) soud zjistil, že v rámci šetření trestné činnosti [jméno] [příjmení], [datum narození] žalobce dle své výpovědi do společností p. [příjmení] ([anonymizováno] a následně [právnická osoba]) na základě uzavřených komisionářských smluv vložil celkem 1.950.000 Kč za účelem zhodnocení těchto finančních prostředků. Vyplaceno mu bylo pouze celkem 400.000 Kč deklarovaných coby výnos. Byla mu tedy způsobena škoda ve výši 1.550.000 Kč, se kterou se připojil k trestnímu řízení.

24. Ze všeho výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že předmětná finanční částka byla poukázána na základě komisionářských smluv do podnikání shora uvedeného [jméno] [příjmení] za účelem jejího slibovaného zhodnocení. Šlo o investici, která nevyšla, neboť účastníci se stali, jako stovky dalších, obětí rozsáhlé trestné činnosti pana [příjmení]. Ke dni rozvodu manželství účastníků se tedy výše uvedená částka v SJM účastníků nenacházela, resp. existovala jako evidentně zcela nedobytná pohledávka, která jako taková nebyla (nakonec) učiněna předmětem vypořádání SJM účastníků. Soud současně nemá za prokázané tvrzení žalované, že žalobce převedl tuto částku bez jejího vědomí a souhlasu na účet [jméno] [příjmení] nebo [právnická osoba] SE. Naopak již z prvního vyjádření žalované k žalobě (čl. 8) vyplývá, že si byla zcela vědoma uvedeného vkladu částky 2.000.000 Kč (která koresponduje s podaným vysvětlením žalobce na policii - uvedl zde 1.950.000 Kč), přičemž žalovaná původně žádala vypořádat pohledávku (zůstatek) z tohoto vkladu. Následně, když z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávka z tohoto vkladu je nedobytná, žalovaná upřesnila svůj nárok a současně upravovala svá tvrzení k němu v tom směru, že žalovaný s předmětnou částkou disponoval výše uvedeným způsobem bez jejího vědomí a souhlasu. Ovšem z jejího vlastního vyjádření ze dne 4. 2. 2019 (čl. 245) výslovně plyne, že o vkladu věděla minimálně od doby sjednávání leasingu na obytný vůz [anonymizováno], což je červen 2012. Soud má proto za to, že žalovaná věděla o převodu předmětné částky na účet [jméno] [příjmení] nebo [právnická osoba] SE na základě uzavřených komisionářských smluv za účelem jejího zhodnocení prokazatelně nejpozději od června 2012 a nečinila žádné kroky, ze kterých by bylo možné dojít k závěru, že s tímto nesouhlasí. Lze tedy dospět k závěru, že žalovaná dala minimálně konkludentní souhlas k investování dané částky způsobem shora popsaným. Současně se žalovaná nedovolala neplatnosti právního jednání žalovaného, kterým investoval předmětnou částku za účelem jejího zhodnocení na základě komisionářských smluv do podnikání [jméno] [příjmení]. Z výše uvedených důvodů proto nelze k předmětné částce při vypořádání SJM účastníků přihlížet. K tomu viz. rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2011 sp. zn. 22 Cdo 3110/2010, který uvádí:„ Podmínkou vypořádání věcí v řízení o vypořádání společného jmění manželů je to, že v době rozhodnutí soudu existují a že v době zániku společného jmění tvořily jeho součást. Jen jestliže jeden z bývalých manželů nakládal s věcí v rozporu se zákonem, nelze k jeho protiprávnímu úkonu (je-li absolutně neplatný nebo byla-li řádně vznesena námitka relativní neplatnosti) přihlížet a věc je třeba zahrnout do vypořádání a zpravidla mu ji přikázat.“ 25. Pokud žalovaná odkazuje na rozhodnutí NS ČR ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1683/2013, pak soud uvádí, že i kdyby soud měl za to, že předmětné finanční prostředky byly převedeny na účet [jméno] [příjmení] nebo [právnická osoba] SE bez souhlasu žalované, což nemá, tak i dle tohoto rozhodnutí„ ochrana manžela před právními úkony, jež se týkají společného jmění manželů a přesahují rámec tzv. obvyklé správy, a které učiní jeden z manželů samostatně bez souhlasu (a často i vědomí) druhého manžela, je založena na možnosti uplatnění námitky tzv. relativní neplatnosti právního úkonu.“ V dané věci přitom šlo typicky o právní úkon, jehož samotným předmětem jsou finanční prostředky (byly poskytnuty třetí osobně na základě komisionářských smluv za účelem získání výnosu z těchto prostředků, tj. za účelem jejich zhodnocení). Tedy v dané věci se nemůže jednat o případ (akcentovaný v citovaném rozhodnutí), kdy byly finanční prostředky použity jedním z manželů v rozporu s ustanovením § 714 odst. 1 o.z. (resp. § 145 odst. 2 obč. zák.) ke splnění povinností vyplývajících z právního úkonu (např. z cestovní smlouvy, kupní smlouvy, smlouvy o ubytování), kdy není dle citovaného rozhodnutí třeba se dovolat relativní neplatnosti úkonu proto, aby tyto finanční prostředky zůstaly nadále součástí SJM a tedy předmětem jeho vypořádání. Na výše uvedeném závěru nic nemění ani rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 10. 2013 sp zn. 22 Cdo 3128/2013, na které taktéž odkázala žalovaná, neboť je na danou věc nepřípadný.

26. Dále žalovaná žádala vypořádat finanční prostředky, které žalobce v období od 8. 6. 2011 do 7. 6. 2016 vybral ze svého účtu č. [bankovní účet], a to v celkové výši 3.412.927 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalobce, aby doložil, jak s těmito vybranými prostředky naložil, předložil žalované své účetní deníky z kantýny [část obce]. Z toho žalovaná zjistila, že hotovost vybraná z tohoto účtu činila v daném období částku 3.412.927 Kč, hotovost použitá na nákup zboží do kantýny [část obce] 3.114.961 Kč, hotovost zbylá po zaplacení zboží do kantýny [část obce] 297.966 Kč, hotovost získaná prodejem medu 147.481 Kč, celková disponibilní hotovost tedy činila 445.447 Kč. Z toho vyplývá, že průměrná měsíční disponibilní hotovost činila 7.424,10 Kč. Protože částkou 7.424,10 Kč nelze hradit částku 20.000 Kč, o které žalobce tvrdil, že zhruba přispíval do společné peněženky, je žalovaná přesvědčena, že se mu nepodařilo náležitě prokázat, jak s peněžními prostředky vybranými ze svého účtu naložil, proto navrhuje, aby byla částka 3.412.927 Kč zohledněna při vypořádání SJM účastníků v plné výši, neboť může jít o neoprávněné nakládání se společnými finančními prostředky, které by se ve smyslu citované judikatury dovolacího soudu (22 Cdo 1683/2013) měly vrátit do masy SJM navržené k vypořádání.

27. Žalovaná rovněž navrhla, aby předmětem vypořádání byla učiněna částka 398.868,78 Kč získaná ze žalobcem zrušených pojištění ([anonymizováno] – 37.332 Kč dne 27. 12. 2011, 53.146 Kč dne 27. 12. 2011, 71. 832 Kč dne 5. 9. 2013, [číslo] dne 5. 9. 2013, 34.840 Kč dne 20. 9. 2013; [anonymizováno] – 111.393,20 Kč dne 27. 4. 2012, 1.888 dne 25. 6. 2012) s tím, že i v tomto případě lze konstatovat, že šlo (nebo alespoň mohlo jít) o neoprávněné nakládání se společnými finančními prostředky. Ohledně této částky žalobce tvrdí, že byla spotřebována za trvání manželství účastníků, neboť tato částka byla vyplacena na jeho účet. Přestože tomu tak fakticky bylo, nebylo by podle mínění žalované spravedlivé, aby se zmíněná částka předmětem vypořádání nestala. Zaprvé, žalobce zrušil svá pojištění bez vědomí a souhlasu žalované. Zadruhé, takto získané finanční prostředky použil žalobce pro sebe, tj. pro své podnikání. Zatřetí, žalovaná, která svá pojištění nezrušila, by byla nedůvodně poškozena, a naopak žalobce, který jednal nehospodárně (v rozporu s obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů), by byl neopodstatněně zvýhodněn.

28. K těmto dvěma položkám (finančním prostředkům) žalobce uvedl, že předmětný bankovní účet byl podnikatelským účtem žalobce. Na tomto účtu tedy bylo realizováno veliké množství obratů jak na straně příjmové, tak na straně výdajové. Z výpisů předložených ze strany [právnická osoba] je zřejmé, že vedle výdajových položek zde byla i celá řada položek příjmových, zejména plateb od věznice Odolov, kde žalobce provozuje ve věznici prodejnu, do které musí také logicky zboží nakupovat. Převážná většina výběrů proto byla realizována proto, aby měl žalobce finanční hotovost na nákup zboží. Navíc je nutno uvést, že v předmětném období se jednalo o jediný bankovní účet, který žalobce měl, a proto část výběrů byla logicky realizována jako osobní spotřeba podnikatele proto, aby měla celá rodina z čeho žít a hradit své potřeby. Žalobci nadále není příliš srozumitelná argumentace žalované, na jejímž základě se vypořádání této částky domáhá. Klíčové je ale to, že předmětný účet u [právnická osoba] byl součástí obchodního závodu žalobce, který již byl vypořádán dílčí dohodou účastníků řízení a v řízení jej tedy nelze jakkoli dále vypořádávat. Peníze ze zrušených pojistek pak byly poukázány na tento účet u [právnická osoba], který byl součástí SJM a transakce na něm byly důkladně zkoumány. Podle názoru žalobce tedy nelze vypořádat tuto položku způsobem, který navrhuje žalovaná. Vypořádávat by bylo možné jen následné nakládání s těmito prostředky, tj. jejich výběr ze společného účtu a spotřebování pro potřebu žalobce, čehož se žalovaná ale domáhá pod jinou položkou (vypořádání částky 3.412.927 Kč). Navíc z přehledu pohybů na účtu žalobce je zřejmé např. to, že dne 27. 12. 2011 se na účet žalobce připsaly částky 37.332 Kč a 53.146 Kč ze zrušených pojistek, a ještě téhož dne z účtu odešla splátka za včelstvo ZD [obec] ve výši 124.224 Kč, a po připsání částky 111.393,20 Kč na účet žalobce dne 27. 4. 2012 následně dne 2. 5. 2012 odešlo na účet stavebního spoření syna a dcery každému 21.000 Kč a téhož dne 100.000 Kč na účet [jméno] [příjmení].

29. Soud k výše uvedeným položkám (finančním částkám) uvádí, že dle výpisu z bankovního účtu žalobce u [právnická osoba] [bankovní účet] za období od 8. 6. 2011 do 7. 6. 2016 (tj. za posledních pět let trvání manželství účastníků), který byl proveden k důkazu, bylo zjištěno, že tento účet sloužil jako podnikatelský účet žalobce (současně byl dle provedeného dokazování dotazem na všechny bankovní ústavy působící v ČR viz. níže jediným bankovním účtem žalobce v daném období). Tomu odpovídá jak objem příjmů, tak výdajů na tomto účtu, i jejich rozložení v čase. Žalovaná netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že by žalobce finanční prostředky z tohoto účtu vyváděl (odkláněl) ze SJM za účelem snížit hodnotu SJM. Žalobce naopak v průběhu řízení projevil dle názoru soudu maximální snahu o doložení hospodaření s finančními prostředky na tomto účtu v rámci trvání SJM žalované a za tímto účelem předložil i sjetinu z účetního deníku žalobce za období od 4. 1. 2011 do 31. 5. 2016. Žalovaná v podstatě zcela účelově sečetla veškeré výběry z tohoto účtu v období od 8. 6. 2011 do 7. 6. 2016 a učinila je předmětem vypořádání, když navíc zvlášť učinila předmětem vypořádání částku výši 398.868,78 Kč, která byla získaná žalobcem ze zrušených pojištění v období od 27. 12. 2011 do 20. 9. 2013 (tj. v období do více než tří let do zániku manželství účastníků), když částečně (viz. vyjádření žalobce výše) byla tato částka poukázána na předmětný účet a tedy uplatněna k vypořádání dvakrát.

30. Soud k těmto položkám uvádí následující. Žalovaná činí požadavkem jejich vypořádání (reps. zohlednění při vypořádání SJM účastníků) ze sporu o vypořádání SJM účastníků spor o vzájemné vyúčtování celého spotřebního společenství manželů, což je dle konstantní judikatury NS ČR nepřípustné. Soud zde odkazuje zejména na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 14/2006 ze dne 3. 10. 2006, které uvádí:„ Ze sporu o vypořádání společného jmění manželů totiž nelze činit spor, v němž by se soud zabýval vzájemným vyúčtováním celého spotřebního společenství manželů (srov. Komentář k občanskému zákoníku, Praha Panorama 1987, díl I. str. 534)“ a rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 ze dne 18. 4. 2005, které uvádí:„ Ze sporu o vypořádání BSM nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům.“ Současně nelze přehlédnout, že zůstatek na předmětném účtu ke dni zániku manželství účastníků byl vypořádán v rámci obchodního závodu žalobce, který měl ke dni zániku manželství nemalou kladnou hodnotu. K tomu viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 425/2008 ze dne 18. 11. 2009:„ Finanční prostředky vynaložené v souvislosti s podnikem se při vypořádání BSM nevypořádávají zvláště, ale jsou zohledněny v rámci ocenění podniku.“ Předmětné částky se ke dni zániku SJM účastníků v tomto SJM nenacházely. Současně v řízení nebylo prokázáno a v podstatě ani konkrétně tvrzeno, že by s těmito částkami žalobce naložil v rozporu s ustanovením § 714 odst. 1 o.z. (resp. § 145 odst. 2 obč. zák.). Naopak z provedeného dokazování vyplynulo běžné nakládání s těmito prostředky zejména za účelem podnikání žalobce v rámci jeho obchodního závodu, který byl předmětem vypořádání SJM účastníků či ke spotřebě, kterou nelze považovat za„ neběžnou“. Z výše uvedených důvodů proto nelze k předmětným částkám při vypořádání SJM účastníků přihlížet.

31. Dále žalovaná navrhla k vypořádání„ dosud nezjištěný objem finančních prostředků, které se nacházejí nebo měly nacházet na dosud nezjištěných účtech žalobce u tuzemských peněžních ústavů, popřípadě v podobě jiných finančních produktů znějících na jméno žalobce“. K odůvodnění uvedla, že žalobce podniká zhruba pětadvacet let a zároveň měl v různých obdobích příjmy z několika zaměstnání. Na chodu domácnosti a nabývání SJM se finančně téměř nepodílel, naopak přijímal pod různými záminkami prostředky od žalované. Nezahrnutím této položky do dělení, tj. nerozdělením částky zhruba odhadnuté na deset milionů Kč by nejen nebylo možné dosáhnout paritu podílů, ale násobně menší díl by dostal ten z bývalých účastníků, který provozováním obchodu finančně zajišťoval chod domácnosti, rozhodující měrou se podílel na nabytí SJM a v rozhodující míře se podílel na běžném chodu domácnosti.

32. Žalobce tomu uvedl, že již při jednání konaném dne 3. 9. 2018 uvedl, že do roku 2010 měl účet u [právnická osoba] (jednalo se o účet č. [bankovní účet]). V roce 2010 si účastníci řízení brali hypotéční úvěr od [právnická osoba], která požadovala, aby účet žalobce byl veden u ní. Od roku 2010 má proto žalobce jen účet u Komerční banky č. [bankovní účet]. Žalovaná nově namítala, že tvrzení žalobce jsou nevěrohodná, protože měl účty i u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení]. K tomu žalobce uvedl, že zmínku o účtech u [právnická osoba] a [právnická osoba] uvedl žalobce proto, že v celém řízení žalovaná vždy poukazovala na období od roku 2009 dále, a proto se žalobce také vyjadřoval k tomuto období. Účty u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] žalobce skutečně měl do roku 2006, tj. více než 10 let před rozvodem. Žalobce tedy nesouhlasí s tím, že by měl být vypořádán nějaký nezjištěný objem finančních prostředků, protože žádný takový objem neexistuje.

33. Žalovaná navrhla k existenci takových prostředků provést dotaz na veškeré tuzemské peněžní ústavy s otázkou, zda v době od 8. 6. 2011 do 7. 6. 2016 (tj. v posledních pěti letech trvání manželství účastníků), nebo v části tohoto období, byl u tohoto peněžního ústavu evidován bankovní účet nebo jiný finanční produkt vedený na žalobce s tím, že v kladném případě bude poskytnut výpis z tohoto účtu nebo bankovního produktu. Žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas (viz. čl. IV dohody o částečném vypořádání SJM ze dne 24. 7. 2019 - čl. 267). Soud proto s výše uvedeným dotazem oslovil celkem 25 bankovních ústavů (některé s ohledem na námitky žalované k formulaci jejich odpovědí opakovaně) a jejich odpovědi provedl k důkazu, a to s negativním výsledkem, resp. jediný kladný výsledek se týkal účtu žalobce u [právnická osoba] [bankovní účet], kterým se soud zabýval výše. Lze tedy uzavřít, že ačkoli soud (a v podstatě i žalobce) poskytl žalované maximální součinnost pro to, aby položka byla v řízení uplatněna (stanovena) určitě a srozumitelně ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř., aby tak mohla být v řízení řádně projednána, toto se z výše uvedených důvodů žalované nezdařilo a položka zůstala zcela neurčitá a tudíž neprojednatelná. Soud proto návrh žalované na vypořádání této položky v souladu s §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.

34. Konečně žalovaná navrhla dispartitu podílů v poměru 40 % k 60 % ve prospěch žalované s tím, že má za to, a že její celkový finanční přínos do SJM a přínos na chod domácnosti byl podstatně větší, než přínos žalobce, jak vyplývá i z jejího rozboru výpisu z bankovního účtu žalobce za posledních pět let manželství. K tomu soud uvádí, že nezjistil žádné konkrétní důvody pro (zcela výjimečné) užití dispartity podílů v rámci vypořádání SJM účastníků. K tomu soud odkazuje např. na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3044/2011 ze dne 17. 4. 2013, které uvádí:„ Dovolací soud vychází z ustálených závěrů judikatury potud, že při vypořádání společného jmění manželů může soud stanovit jiné podíly manželů na společném majetku než stejné. V rozsudku ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, uveřejněném na internetových stránkách [webová adresa], Nejvyšší soud vyložil, že "pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a - v mezích jeho možností - o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů". Žalovaná v rámci celého řízení činí ze sporu o vypořádání SJM spor o vzájemné vyúčtování celého spotřebního společenství manželů, přičemž si přičítá podstatně vyšší zásluhy o SJM účastníků, které odůvodňuje jakýmsi rozborem finančního hospodaření žalobce. Soud k tomu uvádí, že hospodaření v rámci trvání manželství nelze„ zúčtovat“ v rámci vypořádání SJM, neboť zcela logicky není prakticky možné zmapovat celé manželství a dojít řádným dokazováním k jednoznačnému závěru o tom, zda přínos jednoho z manželů byl nějakým způsobem vyšší než manžela druhého. Ostatně tomu odpovídá i znění ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o.z. K stanovení dispartity podílů soud proto přistupuje zcela výjimečně na základě konkrétních výjimečných okolností, které dle názoru soudu nebyly v tomto řízení ani tvrzeny ani prokázány. K tomu soud odkazuje též na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 439/2013 ze dne 29. 4. 2015, které uvádí:„ Samotná okolnost, že manželé po delší dobu hospodaří odděleně, není důvodem pro stanovení rozdílných podílů na jejich majetkovém společenství. Oddělené hospodaření účastníků, byť po delší dobu, nevede k závěru o potřebě stanovení rozdílných podílů účastníků na společném majetku, nejsou-li spolehlivě zjištěny okolnosti další, pro které jsou dány předpoklady pro zvýhodnění jednoho z účastníků vůči druhému.“ Soud proto k dispartitě podílů nepřikročil.

35. Z výše uvedených důvodů soud neprovedl pro nadbytečnost důkazy navržené žalovanou kompletním účetnictvím žalobce či dotazem na veškeré tuzemské peněžní ústavy s otázkou, zda v době před 1. 1. 2009 2011 do 7. 6. 2011 byl u nich evidován bankovní účet nebo jiný finanční produkt vedený na žalobce.

36. Na základě výše uvedených úvah byla žalobci přikázána aktiva v celkové výši 995.000 Kč (obytný vůz [anonymizováno] v nesporné ceně 895.000 Kč, [značka automobilu] v nesporné ceně 100.000 Kč). Žalované byla přikázána aktiva v celkové výši 299.997,30 Kč (zůstatek na důchodovém pojištění žalované u společnosti [právnická osoba] ve výši 71.414 Kč; zůstatek na univerzálním životním pojištění [anonymizováno] žalované u společnosti [právnická osoba] ve výši 69.061 Kč, zůstatek na důchodovém pojištění žalované u [anonymizováno] penzijní společnosti a. sve výši 159.522,30 Kč). Žalobci byla přikázána pasiva v celkové výši 498.500 Kč (dluh vůči [jméno] [příjmení] ve výši 460.000 Kč, polovina dluhu vůči dceři účastníků [jméno] [celé jméno žalované] ve výši 23.500 Kč, polovina dluhu vůči synovi účastníků [celé jméno žalobce] ve výši 15.000 Kč). Žalované byla přikázána pasiva v celkové výši 38.500 Kč (polovina dluhu dceři účastníků [jméno] [celé jméno žalované] ve výši 23.500 Kč, polovina dluhu vůči synovi účastníků [celé jméno žalobce] ve výši 15.000 Kč). Hodnota SJM tak celkem činí 757.997,30 Kč (aktiva 1.294.997,30 Kč, odečteny dluhy 537.000, Kč). Ideální podíl, který by měl připadnout každému z účastníků, tak činí 378.998,65 Kč. Skutečný podíl, který připadl žalobci činí 496.500 Kč, (viz aktiva po odečtení pasiv shora), skutečný podíl, který připadl žalované, činí 261.497,30 Kč (viz. aktiva shora). Po zohlednění vnosu žalobce z jeho výlučného majetku na SJM ve výši 430.000 Kč činí vypořádací podíl, který je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 97.

498. Pro zaplacení této částky byla stanovena lhůta v trvání 3 dnů. Dle soudu jde o lhůtu přiměřenou s ohledem na to, že na základě mimosoudní dohody získala částku 2.988.411 Kč.

37. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odst. 2 měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle odst. 3 i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

38. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud v souladu s konstantní judikaturou NS ČR vycházel z toho, že je třeba posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. (viz. např. usnesení NS ČR ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3649/2015:„ V řízení o vypořádání společného jmění manželů se má rozhodovat o nákladech řízení podle úspěchu ve věci“, nebo rozsudek NS ČR ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. 22 Cdo 5395/2017:„ Při rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání SJM je třeba zohlednit míru úspěchu každé ze stran a zvážit, co požadovala každá ze stran a čeho se jí dostalo. Nelze přihlížet jen k míře úspěchu jedné strany, aniž by byl stejným způsobem vyčíslen úspěch strany druhé a oba byly porovnány.“). Soud současně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z hodnoty (resp. ceny) položek, které zůstaly předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku, neboť má za to, že ohledně položek, které byly v průběhu řízení vypořádány mimosoudními dohodami účastníků o částečném vypořádání SJM, a řízení ohledně nich bylo pravomocně zastaveno, nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu některé ze stran sporu. Současně již tyto položky nebyly ke dni vyhlášení rozhodnutí předmětem řízení. Proto je soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení nijak nezohledňoval. Ke dni vyhlášení rozsudku byly předmětem řízení položky v celkové hodnotě 7.473.793,08 Kč. Existenci a hodnotu (resp. cenu) položek v celkové hodnotě 1.371.997,30 Kč (obytný vůz [anonymizováno] – 895.000 Kč, osobní automobil Ford Tranzit - 100.000 Kč, zůstatek na důchodovém pojištění žalované - 71.414 Kč, zůstatek na univerzálním životním pojištění [anonymizováno] žalované - 69.061 Kč, zůstatek na penzijním pojištění žalované - 159.522,30 Kč, dluh vůči dceři účastníků - 47.000 Kč, dluh vůči synovi účastníků - 30.000 Kč) učinili účastníci v řízení nesporným a stejně tak se shodli, komu mají tyto položky připadnout. Soud má proto za to, že ohledně těchto položek lze uvažovat o stejné míře úspěchu a neúspěchu účastníků, přičemž hodnota (cena) těchto položek činí 18 % z celkového objemu položek, které byly navrženy některým z účastníků k vypořádání, a byly současně předmětem řízení (vypořádání) ke dni rozhodování soudu. Ohledně zbylých položek v částce 6.101.795,78 Kč, které činí 82 % z celkového objemu položek, které byly navrženy některým z účastníků k vypořádání, a byly současně předmětem řízení (vypořádání) ke dni rozhodování soudu, měl úspěch v plné míře žalobce. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce byl v řízení celkově úspěšný z 91 % a neúspěšný z 9 % a náleží mu proto v souladu s výše citovaným ustanovením § 142 odst. 2 věty první o.s.ř. náhrada 82 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobci by při plném úspěchu ve věci příslušely náklady řízení v celkové výši 527.137 Kč, a to náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení za 18 úkonů právní služby z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) ve výši 3.736.896,54 Kč; a to 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl., 1 úkon za sepis žaloby, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 10. 1. 2017, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 19. 6. 2017 úkon za sepis vyjádření ze dne 26. 9. 2018, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 12. 12. 2018, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 28. 6. 2019, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 29. 10. 2019 - vše dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.; dále 1 úkon za účast u jednání dne 3. 9. 2018, 2 úkony za účast u jednání dne 1. 11. 2018, 2 úkony za účast u jednání dne 17. 12. 2018, 2 úkony za účast u jednání dne 12. 3. 2020, 1 úkon za účast u jednání dne 15. 6. 2020, 1 úkon za účast u jednání dne 19. 11. 2020 a 1 úkon za účast u jednání dne 11. 12. 2020; vše dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 6 vyhl. 23.260 Kč. Žalobci by proto náležela při plném úspěchu ve věci na odměně advokáta částka 418.680 Kč. Dále by žalobci náležela paušální náhrada hotových výloh za tytéž úkony dle § 13 odst. 1, 4 vyhl., která činí 300 Kč za úkon, tj. 5.400 Kč. Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad (424.080 Kč), tj. částka 89.057 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 12.000 Kč a uplatněných zaplacených záloh na znalečné 2 x po 1.000 Kč by tedy žalobci při plném úspěchu ve věci náleželo na nákladech řízení 527.137 Kč. Soud podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci v souladu se shora uvedeným přiznal žalobci na nákladech řízení 82 % této částky, tj. po zaokrouhlení 432.252 Kč.

39. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě bylo ze strany státu na nákladech řízení zaplaceno celkem 20.098 Kč, a to znalci [titul] [celé jméno znalce] 12.650 Kč (znalečné celkem činilo 16.650 Kč, 4.000 Kč bylo zaplaceno ze záloh složených rovným dílem oběma účastníky), znalci [titul] [celé jméno znalce] [číslo] (znalečné celkem činilo 6.493 Kč, 2.000 Kč bylo zaplaceno ze záloh složených rovným dílem oběma účastníky) a 955 Kč na svědečném svědkovi [jméno] [příjmení]. Dále účastníci zaplatili zálohu každý 1.000 Kč na znalečné ustanoveného znalce [celé jméno znalce], avšak znalec vzhledem k mimosoudní dohodě účastníků o položkách určených k ocenění znaleckým posudkem znalecký posudek nepodával a žádné znalečné neúčtoval. Lze tedy uzavřít, že celkem byla ze strany státu zaplacena na náklady řízení částka 20.098 Kč. Vzhledem k tomu, že výše uvedené náklady, které vynaložil stát, se týkaly položek, ohledně kterých došlo mezi účastníky k mimosoudnímu vypořádání v průběhu řízení, a nelze tedy ve vztahu k nim učinit závěr o úspěchu či neúspěchu některé ze stran sporu, resp. lze učinit závěr, že míra úspěchu a neúspěchu účastníků ve vztahu k těmto položkám byla stejná, soud každému z účastníků uložil povinnost zaplatit polovinu z částky 20.098 Kč, tj. 10.049 Kč.

40. Lhůty k plnění žalované žalobci, a to k úhradě vypořádacího podílu ve výši 97.498,65 Kč a nákladů řízení ve výši 432.252 Kč soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť má za to, že nejsou dány důvody pro stanovení lhůt delších. Dle smlouvy o dílčím vypořádání společného jmění manželů ze dne 12. 8. 2020 a taktéž dle textu závěrečného stanoviska žalované ze dne 9. 12. 2020 byla žalované žalobcem vyplacena na vypořádání SJM částka 2.988.411 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná by měla mít k dispozici prostředky v dostatečné výši k úhradě těchto částek ve stanovené třídenní lhůtě. Lhůty k úhradě státem zálohovaných nákladů řízení soud účastníkům stanovil taktéž v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku, když zejména s ohledem na jejich výši neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení