19 C 211/2020 - 548

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0] bytem [adresa] zastoupený advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 680 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 680 000 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 680 000 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 319 053,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu částku ve výši 4 848,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, která byla u soudu podána dne 17. 6. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 680 000 Kč s přísl. K odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], a to parc. č. [hodnota] o výměře 167 m – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je dům č. p. [adresa] - bydlení na [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota] o výměře 521 m – zahrada. Žalobce je spoluvlastníkem id. 3/8 nemovitostí, žalovaný je spoluvlastníkem id. 5/8 nemovitostí. Žalobce nabyl svůj podíl na nemovitých věcech na základě Darovací smlouvy ze dne 3. 12. 2014, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni 3. 12. 2014. Nemovitosti darovala žalobci jeho babička, žalobce je syn žalovaného. Žalobce předmětný dům užíval od svého narození jako rodinný příslušník žalovaného. V roce 2018 žalobce užíval fakticky pouze jednu místnost v mezaninu s toaletou a sprchovým koutem. Žalobce obdržel od žalovaného dopis ze dne 19. 11. 2018 – vyrozumění většinového spoluvlastníka o potřebě rozhodnout o užívání společné nemovité věci, ze které vyplynulo, že žalovaný se rozhodl veškeré nemovité věci užívat sám a vyloučit žalobce z užívání darovaných nemovitých věcí. Žalovaný v dopise rovněž deklaroval své povědomí o tom, že vyloučení z užívání nemovitých věcí musí žalobci kompenzovat přiměřenou náhradou. Žalovaný sdělil žalobci, že držby nemovitostí se ujme do 10. 12. 2018 a vyzval žalobce, aby nemovitost vyklidil. Žalobce dopisem ze dne 30. 11. 2018 žalovanému sdělil, že s rozhodnutím většinového spoluvlastníka nesouhlasí, chce užívat poměrnou část nemovitých věcí, a to byt v přízemí po babičce, 1 garáž, společné prostory domu a zahradu pak společně s žalovaným. Žalovaný dopisem z 20. 12. 2018 žalobci sdělil, že na svém rozhodnutí trvá a své rozhodnutí fakticky naplnil, kdy žalobci znemožnil přístup do domu výměnou zámku. Žalovaný svým jednáním od 22. 12. 2018 znemožnil žalobci jakékoliv užívání nemovitých věcí. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný věděl, že pokud bude užívat celou nemovitost a způsobem, kterým určil omezení vlastnického práva pro žalobce, může tak konat pouze za náhradu. Na základě odborného názoru realitního makléře vyčíslil žalobce částku odpovídající bezdůvodnému obohacení, které žalovaném od 22. 12. 2008 vzniká, a to částkou 40 000 Kč měsíčně. Žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení od 22. 12. 2018 do 22. 5. 2020, které žalobce po žalovaném z důvodu, že žalovaný zbavil žalobce jednoho z atributů vlastnického práva, požaduje.

2. Žalovaný brojil proti žalobnímu návrhu tvrzením, že darovací smlouvu uzavřenou mezi jeho matkou paní [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem, uzavřenou dne 3. 12. 2014, považuje za absolutně neplatnou, neboť v době uzavření darovací smlouvy byla dárkyně nemocná, nacházela se v duševní poruše (počínající demence). Navíc jednání žalobce v souvislosti s uzavřením darovací smlouvy je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce využil duševní nemoc dárkyně a uzavření darovací smlouvy je pouze jedním z celé řady rozsáhlých protiprávních jednání, k nímž začalo docházet v návaznosti na rozpad manželství žalovaného a paní [tituly před jménem] [jméno FO]. V tomto kontextu se jedná o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a jako takové je absolutně neplatné. Zdravotní problémy dárkyně započaly již nějakou dobu před uzavřením darovací smlouvy, neboť dárkyně ztrácela orientaci, došlo u ní k značnému poklesu samostatnosti, v některých okamžicích nepoznávala žalovaného, byla jí diagnostikována počínající demence, a proto jednala v duševní poruše, kdy považuje jednání žalobce učiněným právním úkonem darování za úmyslné jednání s cílem získat neoprávněné majetkové hodnoty, přičemž jak bývalá manželka žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], tak dcera žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce jednali úmyslně s cílem získat majetkovou hodnotu, přičemž si museli být vědomi zdravotního stavu dárkyně. Darovací smlouva je výsledkem dlouhodobého nátlaku, jemuž se nebyla dárkyně s ohledem na svůj zdravotní stav schopna bránit.

3. V dalším vyjádření k žalobě se žalovaný zabývá spory spojenými s rozpadem manželství žalovaného. Soudu je z úřední činnosti známo, že toto sdělení se zakládá na pravdě, nicméně další soudní řízení žalovaného a jeho bývalé manželky nemají na předmětné řízení žádný vliv, a proto se jimi soud nezabýval.

4. Žalobce se k žalobní odpovědi žalovaného vyjádřil a uvedl, že žalobci jsou dobře známy okolnosti, za kterých žalovaný získal svůj podíl na nemovitostech od babičky. Byl to žalovaný, který dárkyni jednoho dne postavil před hotovou věc, když přivedl domů právníka se sepsanou darovací smlouvou s tím, že dárkyni nemá nic zajímat a smlouvou má podepsat. V té době byl u nich na návštěvě pan Slobodan Čopič, který dárkyni zarazil, aby si předkládanou darovací smlouvu nejdříve přečetla a promyslela. Dárkyně zjistila, že by bez čehokoliv, například i bez záruky věcného břemene bezplatného užívání darovala svůj podíl na nemovitostech svému synovi – žalovanému. Tak nikdy učinit nechtěla. Bylo to právě jednání žalovaného, které ji vedlo k rozhodnutí, že dokud je toho ještě schopná, tak s nemovitými věcmi naloží v souladu se svou vůlí a daruje je žalobci. Původně je chtěla darovat rovným dílem oběma vnoučatům, ale sestra žalobce se obávala, že by takovýto dar od babičky vyvolal v rodině peklo. Žalovaný nikdy nepřijal rozhodnutí své matky o darování nemovitostí žalobci. V momentě, kdy se dozvěděl, že nemovitosti byly darované žalobci křičel, nadával a dárkyni osočoval, že je blázen, vzal jí na lékařské vyšetření. Dárkyně byla lékařka, a proto, aby nebylo možné její vůli nikdy zpochybnit, udělala dva zásadní kroky – darovací smlouvu ze dne 3. 12. 2014 nechala sepsat formou notářského zápisu a dobrovolně před právním úkonem darování podstoupila vyšetření u znalce – psychiatra. Následně nechala na svou osobu vyhotovit znalecký posudek, který spolu s darovací smlouvou předala žalobci. Ze znaleckého posudku skutečně vyplývá, že dárkyně měla mírný kognitivní deficit v pásmu počínající mírné demence, který ji ovšem neomezuje ve způsobilosti činit právní úkony. Dárkyně věděla, kam jednání žalovaného směřuje, protože z podobných důvodů napadnul žalovaný i závěť manžela dárkyně obsahující vydědění žalovaného. Proto za svého života učinila vše pro to, aby její vůle byla naprosto jasná a nezpochybnitelná, a to i z důvodu jejího zdravotního stavu. V době sepisu darovací smlouvy byla dárkyně zcela v pořádku, orientována v místě a čase a velice dobře věděla, co dělá. Dezorientovaná byla asi půl roku před úmrtím, kdy se skutečně u ní projevila demence. Zemřela v roce 2017, tedy 3 roky po učinění právního úkonu darovací smlouvy ze dne 3. 12. 2014.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému zjištění:

6. Z notářského zápisu NZ 660/2014, N 705/2014 sepsaného jménem notářky [tituly před jménem] [jméno FO], dne 3. 12. 2014 notářským kandidátem [tituly před jménem] [jméno FO], má soud prokázané, že účastníci notářského zápisu prohlásili, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis sepsán s tím, že [tituly před jménem] [jméno FO], narozena [datum] jako dárce převedla na žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozeného [datum] jako obdarovaného nemovité věci vedené v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] a to id. 3/8 pozemku parc. č. [hodnota] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], parc. č. [hodnota] zahrada v k. ú. [adresa] a obdarovaný tyto nemovité věci do svého vlastnictví přijal. Obdarovaný rovněž prohlásil, že umožňuje dárkyni darované nemovitosti věci nadále bezplatně a nerušeně užívat do konce jejího života. Účastníci zápisu prohlašují, že smlouva se shoduje se souhlasnými, svobodnými a vážnými projevy jejich vůle, a že byli poučeni o daňových předpisech. Notářský zápis je podepsán dárkyní paní [tituly před jménem] [jméno FO], obdarovaným žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO], je opatřen podpisem notářského kandidáta [tituly před jménem] [jméno FO] a otiskem razítka notářky [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], má soud prokázané, že žalobce je vlastníkem id. 3/8 nemovitostí zapsaných na LV a žalovaný je vlastníkem id 5/8 nemovitostí zapsaných na LV, a to parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí stavba č. p. [Anonymizováno] – bydlení, stojící na pozemku parc. č. [hodnota], jejíž součástí je i parc. č. [hodnota] – zahrada. Kdy nabývacím titulem pro žalobce je darovací smlouva NZ 660/2014, N 705/2014 ze dne 3. 12. 2014, právní účinky zápisu k okamžiku 3. 12. 2014 a nabývacím titulem pro žalovaného je usnesení soudu o schválení dědické dohody č. j. 13 D 879/1995-280, ze dne 28. 2. 2007, právní moc ke dni 27. 3. 2007.

8. Z dopisu adresovaného právním zástupcem žalovaného žalobci ze dne 19. 11. 2018 - vyrozumění většinového spoluvlastníka o potřebě rozhodnout o užívání společné movité věci, má soud prokázané, že žalovaný jako většinový spoluvlastník nemovitostí sděluje žalobci, že ho vylučuje z užívání nemovitostí a je si vědom své povinnosti kompenzovat omezení spoluvlastnického přiměřenou náhradou, čemuž se nebrání.

9. Ze sdělení právního zástupce žalobce adresovaného právnímu zástupci žalovaného ze dne 30. 11. 2018 má soud prokázané, že žalobce sděluje žalovanému, že s rozhodnutím většinového spoluvlastníka nesouhlasí, nechce se soudit se svým otcem a rozhodl se, že žalobu na neplatnost rozhodnutí spoluvlastníka podávat nebude.

10. Ze sdělení právního zástupce žalobce adresovaného právnímu zástupci žalovaného ze dne 4. 12. 2018 má soud prokázané, že žalobce sděluje žalovanému mimo jiné, že trvá na tom, aby užíval v přízemí předmětného domu, neboť doposud užívá v nemovitosti pouze jednu místnost v mezaninu s toaletou a sprchovým koutem. Dává na vědomí žalovanému, že chce užívat přízemí domu, tj. byt po babičce, pracovnu a jednu garáž a nadále společně užívat prostory, jako jsou chodba, schodiště, vstupní dveře, prádelna, sušárna, kotelna a sklep.

11. Z vyrozumění právního zástupce žalobce adresovaného právnímu zástupci žalovaného ze dne 10. 12. 2018 má soud prokázané, že žalobce sděluje žalovanému, že si zatím ponechal k užívání prostory, které dosud užíval, a to pokoj na mezipatře s příslušenstvím.

12. Ze sdělení právního zástupce žalovaného ze dne 20. 12. 2018 má soud mimo jiné prokázané, že žalovaný prostřednictví svého právního zástupce sděluje právnímu zástupci žalobce:“ můj klient nemůže souhlasit s Vašim tvrzením, že Vašeho mandanta ([tituly před jménem] [jméno FO] ml.) chce zbavit vlastnického práva.

13. Ze sdělení právního zástupce žalobce adresovaného žalovanému ze dne 15. 5. 2020, má soud prokázané, že žalovaný byl vyzván k finanční náhradě za vyloučení spoluvlastníka z užívacího práva za období od 22. 12. 2018 do 22. 5. 2020 ve výši 680 000 Kč a byl vyrozuměn, že pokud nebude uzavřena dohoda mezi účastníky, žalobce je rozhodnut domáhat se svých nároků soudní cestou. Součástí sdělení je návrh dohody o užívání nemovitých věcí podílovými spoluvlastníky a dodejka o doručení písemnosti žalovanému.

14. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací gerontopsychiatrie ze dne 2. 12. 2014, jehož úkolem bylo posoudit duševní stav dárkyně paní [tituly před jménem] [jméno FO], kdy se jednalo o posouzení jejího duševního stavu se zřetelem ke schopnosti zadavatelky činit právní úkony, má soud prokázané, že znalecký posudek byl činěn na základě žádosti žalobce, jeho zadavatelem byla dárkyně s tím, že znalecký posudek byl vyhotoven den před sepisem darovací smlouvy, která je datována dnem 3. 12. 2014. Ze závěru znaleckého posudku má soud prokázané, že znalec na základě prostudování dostupné zdravotnické dokumentace a osobního klinického vyšetření posuzované zjistil, že u dárkyně nebyla zjištěna přítomnost takové duševní poruchy, která by jí v současné době diskvalifikovala z hlediska schopnosti činit právní úkony. Znalec u posuzované ke dni vyšetření diagnostikoval mírný kognitivní deficit, aktuálně již ve stadiu počínající mírné demence s tím, že se jedná o poruchu trvalého charakteru, která posuzovanou neomezuje ve způsobilosti činit právní úkony. Součástí znaleckého posudku je i sdělení o tom, že posuzované byl proveden Addenbrookský kognitivní test s výsledkem 79 bodů ze 100 možných.

15. Ze znaleckého posudku soudního znalce [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie ze dne 25. 9. 2021 má soud prokázané, že znalec hodnotil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a vyjadřoval se k lékařské zprávě [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 11. 2013. Úkolem znalce bylo posoudit duševní stav již zesnulé dárkyně ke dni 3. 12. 2014, kdy byla uzavřena darovací smlouva. Ze znaleckého posudku má soud prokázané, že znalec osobně dárkyni neviděl, nevyšetřil, poukazuje však na vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] dne ze dne 14. 11. 2013, rok před uzavřením darovací smlouvy s tím, že následně na základě osobního hovoru s [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k závěru, že demence byla stanovena [tituly před jménem] [jméno FO] adekvátně. Poukazuje na to, že [tituly před jménem] [jméno FO] nesprávně sečetl skóre Addenbrookského testu, kdy došlo k pochybení, kdy správným výsledkem testu měl být výsledek odpovídající diagnóze – smíšená demence. Závěr znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] spočívá v posouzení dárkyně se závěrem, že v době sepisu Darovací smlouvy dne 3. 12. 2014 již dárkyně trpěla podstatným syndromem demence a nebyla vzhledem k minimálně rok trvající demenci, domýšlet, anticipovat dopady svých právních aktivit. Posudek trpí absencí zdravotnické dokumentace, ze které znalec vycházel.

16. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že při vyhotovování svého znaleckého posudku měl k dispozici lékařskou zprávu od [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 2013, který dárkyni vyšetřoval osobně a posuzovaná byla rovněž u něho osobně vyšetřena. Potvrdil skutečnost, že výsledky Addenbrookského testu sečetl nesprávně, u posuzované zaznamenal jednoznačné příznaky kognitivního deficitu a uzavřel, že se jedná o mírnou demenci, která je trvalým poškozením a trvalou nemocí. Dospěl k závěru, že posuzovaná byla způsobilá i přes diagnózu mírné demence činit právní úkony a byla schopna posoudit následky svého jednání. U posuzované nebyl stav, kdy by bylo možné uvažovat o omezení její svéprávnosti.

17. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] má soud prokázané, že věc konzultoval s [tituly před jménem] [jméno FO], který posuzovanou vyšetřil osobně. Dodal, že neměl k dispozici zdravotní dokumentaci posuzované, využil pouze znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a osobní pohovor s [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil jednoznačnou diagnózu demence. Mírný kognitivní deficit označil jako těžkou nemoc se závěrem, že posuzovaná nebyla schopna domýšlet následky svého právního úkonu.

18. Z výslechu žalobce má soud prokázané, že s otcem neměl dobré vztahy. Dobré vztahy s žalovaným neměl nikdo z rodiny, a to ani ti nejbližší, došlo k rozvodu manželství žalovaného s jeho matkou. Matka žalovaného rovněž neměla s žalovaným dobré vztahy, neboť žalovaný tyranizoval žalobce, jeho matku, sestru, babičku, všechny. Neměl dobré vztahy ani s dárkyní, za kterou docházel tak 2× za měsíc, vždy se pohádali a odjel pryč. Převážnou část svého volného času trávil v nemocnici, kde si zařídil jednu místnost, kde přebýval. Dárkyně byla velice inteligentní dáma, lékařka ale v 77 letech začala pozorovat, že už není na tom tak dobře jako dřív a zapomíná. Vzhledem k tomu, že s žalobcem neměla dobré vztahy, rozhodla se část nemovitostí převést na žalobce. V období sepisu darovací smlouvy byla zcela orientovaná, byla schopna, jakkoliv o sobě rozhodovat, přesně věděla, co se děje, věděla, co dělá její syn, na kterého byla velmi naštvaná. Byla rovněž naštvaná, jak se chová její syn k manželce, synovi, sestře a k ní jako matce. Chování žalovaného se hodně zhoršilo poté, co se dozvěděl, že došlo k darování nemovitostí žalobci. O svou matku se příliš nestaral, teprve v době pár týdnů předtím, než zemřela. Dárkyně zemřela 29. 9. 2017, v posledním roce jejího života byl její zdravotní stav horší. Před vánočními svátky roku 2018 žalovaný vyměnil v nemovitosti zámky, změnil zabezpečovací zařízení a žalobce se nemohl dostat do nemovitostí, kde měl své osobní věci a veškeré vzpomínky. Žalovaného označil za osobu, která trpí poruchou osobnosti (antisociální poruchou), kdy navenek působí jako velice vzdělaný, šarmantní, ale byl to despota, který tyranizoval celou rodinu. Dárkyni označil jako osobu, která byla v době právního úkonu, kdy jí bylo 77 let seniorem, který po psychické stránce byl zcela schopný jako úplně každý sedmdesáti sedmi letý člověk. Dárkyně byla schopná rozmýšlet, co bude přes den dělat, věděla, jaký je den, četla noviny, knihy, dívala se na televizi, na zprávy, poslouchala rádio, zajímala se o dění kolem, o žalobce a jeho studium. Byla naprosto orientovaná.

19. Z výslechu žalovaného soud zjišťuje, že měl se svou matkou normální vztah, vzhledem ke své pracovní vytíženosti jí nevídal každý den, chodil za ní obden na chvíli z práce, přičemž v předmětném domě nebydlel, bydlel v práci, které obětoval celý život. O tom, že jeho matka darovala nemovitosti žalobci se dozvěděl teprve v období kolem jejího úmrtí, byl z toho šokován, že to udělala bez jeho vědomí a žalobce na to přistoupil. Vzhledem k tomu, že její mentální zdravotní stav se horší, navštívil s dárkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Z užívání nemovitosti byl žalobce vyloučen z důvodu, že se k žalovanému nechoval jako syn.

20. Žalobce navrhl podáním ze dne 1. 11. 2021 provést důkazy čestnými prohlášeními [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly za jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

21. Z čestného prohlášení [jméno FO], roz. [jméno FO] ze dne 31. 10. 2021 má soud prokázané, že v období od roku 2013 do roku 2016 se podílela na aktivní péči o [tituly před jménem] [jméno FO], jejíž zdravotních stav byl z důvodu mnoha ortopedických operací zhoršen. Po duševní stránce však neshledává žádný výraznější deficit. Kontaktovala ji ze svého mobilního telefonu, její odpovědi byly přiléhavé, mysl lucidní, orientace místem i časem, zaznamenala sklony k chvilkovým úzkostem či depresí z důvodu dlouhodobého chování syna [Jméno zainteresované osoby 0/0] staršího, který byl na paní [tituly před jménem] [jméno FO] hrubý. Toto tvrzení potvrdila i z vlastní zkušenosti, kdy z důvodu bossingu ze strany žalovaného byla nucena v sanatoriu [jméno FO] podat ke konci roku 2016 výpověď. Prohlášení učinila jako dementování veškerých nepravdivých tvrzeních o jím zdravotním a zejména psychickém stavu.

22. Z prohlášení [jméno FO] ze dne 1. 11. 2021 má soud prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2014 moc dobře věděla, co a proč dělá. Její obtíže byly pouze fyzické, psychický stav se zhoršil až po letech od darování nemovitostí vnukovi. Uvedla, že dárkyni záleželo na tom, aby nemovitost získal ještě za jejího života žalobce, a ne její syn, který jí – jako celou rodinu – psychicky týral a dlouhodobě se snažil o přepsání její části nemovitostí na sebe. Žalovaný o žalobkyni na veřejnosti často mluvil jako o dementní a nesvéprávné. V domě, kde bydlela i rodina syna dárkyně zjistila, že se jedná o dysfunkční domácnost. Z nemocnice žalovaného znala jako vysoce inteligentního, charismatického, odborně zdatného, důvěryhodně působícího lékaře proklamující rodinné hodnoty. Svoji matku – dárkyni dokázal psychicky týrat.

23. Z prohlášení [jméno FO] ze dne 28. 10. 2021 soud zjišťuje, že pracovala na klinice EGK od roku 2008 do roku 2021 jako pracovník pro zajišťování chodu kliniky a pak jako sekretářka. Vozila obědy domů dárkyni v období od roku 2012 do roku 2016. Prohlásila, že v době kolem Vánoc 2014 byla dárkyně zcela svéprávná, normálně myslící komunikující, milá paní.

24. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 30. 10. 2021 má soud prokázané, že byl kamarádem žalobce, připravoval se ním na zkoušky, a proto chodil do domu dárkyně. Hovořila s ním, zajímala se o dění kolem sebe … a byla při smyslech… Vnímala témata rozhovorů i okolí a reagovala na ně jako zcela svéprávná osoba.

25. Z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 10. 2021 má soud prokázané, že docházel do domu, kde bydlel žalobce, v letech 2012 a 2016, kde se setkával s dárkyní. Během jejich setkání nepozoroval, že by byla dezorientovaná nebo trpěla vážnou kognitivní dysfunkcí.

26. Z prohlášení [jméno FO] ze dne 27. 10. 2021 má soud prokázané, že v letech 2010-2016 jako student vysoké školy chodil za žalobcem do místa jeho bydliště, kde bydlela i dárkyně, občas s ní konverzoval, z její strany tato konverzace byla zcela plnohodnotná.

27. Z prohlášení [jméno FO] ze dne 30. 10. 2021 soud zjišťuje, že pracovala jako poštovní doručovatelka v Praze od do roku 2006. Doručovala poštu [tituly před jménem] Věře [jméno FO], kterou si osobně přebírala, peníze si pečlivě přepočítávala a normálně se spolu bavily, určitě ještě v roce 2016.

28. Z prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 10. 2021 má soud prokázané, že pracoval ve společnosti EGK v letech 2010-2019, naposledy byl u [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2015, kdy něco potřebovala, pomáhal jí například nastavit mobil nebo naladit televizi. Vždy když byl u ní na návštěvě, poznávala ho, oslovovala ho jménem, věděla, kdo je a že pracuje ve firmě jejího syna.

29. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjišťuje že v době sepisu darovací smlouvy byl zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], notářky v [adresa]. Notářský zápis sepisoval osobně, byl účasten jednání, ale přesně si nepamatoval samotný průběh jednání. Dodal, že pokud je evidentní, že osoba, která činí právní úkon neví, co činí, musí osoba provádějící zápis provedení tohoto právního úkonu odmítnout. Při sepisu notářského zápisu se snaží vnímá, zvláště u staršího člověka, jak se vyjadřuje atd. a nejjednodušší je, nebo ideální způsob se jeví ten, že jsou osoby dotazováni bez nějakých složitých pročítání smluv, jestli ten člověk opravdu ví, co dělá, co chce udělat, aby to vlastními slovy řekl, o co mu jde, co vlastně má být sepsáno a potom se prochází celý notářský zápis.

30. Soud provedl důkaz čestnými prohlášeními předloženými žalovaným a to [tituly před jménem] Pospíšilové ze dne 27. 2. 2022, [jméno FO] ze dne 28. 2. 2022, [jméno FO] ze dne 27. 2. 2022. Z těchto listinných důkazů nemá prokázáno, zda dárkyně byla v době provedení právního úkonu darovací smlouvy způsobilá nebo nezpůsobilá tento právní úkon provést. Čestná prohlášení se týkají převážně vztahu žalovaného k dárkyni, vztahu žalovaného ke své bývalé manželce. Důkazy neprokazují, jaký byl duševní stav dárkyně v době provedení právního úkonu.

31. Soud provedl důkaz audiozáznamem ze dne 3. 7. 2015, jedná se o audio nahrávku z téhož dne, která byla učiněna v přítomnosti dárkyně a její vnučky, záznam trvá cca 30 minut. Z audio záznamu má soud prokázané, že dárkyně vede s vnučkou rozhovor o 2. světové válce, při kterém ji v mobilním telefonu blikne SMS zpráva, na kterou reaguje sdělením, že zavolá kamarádce později, uvádí, že bude dále číst knihu s názvem [jméno FO], baví s vnučkou spolu o dalším programu. Soud z tohoto důkazu nemá žádným způsobem prokázané, že by dárkyně trpěla závažnou duševní poruchou. Dárkyně se orientovala v čase, orientovala se v prostoru.

32. Z listiny ze dne 14. 4. 2016 má soud prokázané, že žalobce i žalovaný jako spoluvlastníci nemovitosti vyslovili souhlas k záměru stavby na sousedním pozemku. Listina je opatřena podpisy obou spoluvlastník nemovitosti 33. Z Dodatku I. k posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 8. 6. 2022, jehož úkolem bylo zohlednit nález CT mozku dárkyně ze dne 3. 12. 2013, rovněž zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] o dárkyni ze dne 24. 6. 2013, 25. 7. 2013, 16. 9. 2013, 25. 10. 2013, 27. 12. 2013 a 1. 9. 2014 má soud prokázané, že znalec v rámci Dodatku uvádí, že syndrom demence u dárkyně v době právního úkonu byl „forenzně podstatný“, dárkyně nebyla schopna domyslet dopady svého právního úkonu, její demence v době právního úkonu trvala již minimálně 1 rok s tím, že se jednalo o demenci středně těžkou, jedná se o „forenzně podstatné“ narušení kognitivních funkcí.

34. Usnesením č.j. 19 C 211/2020-387 ze dne 7. 12. 2022 soud ustanovil Fakultní nemocnici [adresa], psychiatrickou kliniku [adresa] - znalecký ústav pro znaleckou činnost oboru zdravotnictví – psychiatrie k podání revizního znaleckého posudku, jehož úkolem bylo provést revizi znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 12. 2014 a [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 25. 9. 2021 vč. Dodatku ze dne 8. 6. 2022, za účelem posouzení duševního stavu dárkyně k okamžiku uzavření Darovací smlouvy ze dne 3. 12. 2014, tedy zda dárkyně v den provedení darování trpěla duševní poruchou a pokud ano, zda jí tato duševní porucha činila neschopnou předmětnou darovací smlouvu uzavřít. Znalec uvedl, že při vypracování posudku vycházel z listinných důkazů založených ve spise, z protokolů jednání, kdy byly provedeny výslechy [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] z CT vyšetření mozku dárkyně ze dne 3. 12. 2013 a zpráv z komplexního vyšetření dárkyně ze dne 11. 8. 2017 i dalších lékařských zpráv z nemocnice v [adresa], fakultní nemocnice [adresa] předložených reviznímu znalci Ze závěrů revizního znaleckého posudku má soud prokázané, že u dárkyně, zemřelé 29. 9. 2017 byla ke dni 3. 12. 2014 přítomna demence Alzheimerovy nemoci smíšeného typu v mírném stupni. Dárkyně rovněž od roku 2010 do svého úmrtí epizodicky trpěla organickou poruchou nálady, nicméně v den učinění právního úkonu-3. 12. 2014 byl její emoční stav kompenzován, deprese či úzkost přítomny nebyly. U dárkyně byla převažující míra schopna předmětnou darovací smlouvu uzavřít. Revizní znalec uvedl, že posouzení duševního stavu dárkyně bylo dosti obtížné, jelikož zápisy ošetřující lékařky o jejím zdravotním stavu jsou z pohledu psychiatra velmi kusé a nejsou doplněny laboratorními nálezy. Psychiatr vyšetřil dárkyni v rámci léčebně preventivní péče jen jednou, jednalo se o [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž toto vyšetření z jeho strany nebylo dokončeno v době podpisu darovací smlouvy, nicméně bylo to den před sepsáním darovací smlouvy. Upozorňuje, že [tituly před jménem] [jméno FO] dárkyni nikdy osobně neviděl a nevyšetřil. Dárkyně nebyla nikde hospitalizovaná (hospitalizovaná byla v roce 2010, poté až v roce 2016), takže nebylo možno využít podrobných nemocničních zápisů a tvrzení o psychickém stavu dárkyně ze strany žalující a žalované, jsou protichůdné. Nicméně převaha argumentů svědčí pro skutečnost, že dárkyně ke dni podpisu darovací smlouvy, tj. dne 3. 12. 2014 věděla co činí. K otázkám ze strany žalovaného revizní znalec uvedl, že znalecká komise dospěla ke stejnému diagnostickému závěru jako [tituly před jménem] [jméno FO] ve výpovědi u jednání soudu v roce 2022 s tím, že v roce 2014 se u dárkyně nejednalo o projevy závažného stupně demence, převážně v převažující míře byla schopna „složitějších“ právních úkonů, přičemž lidé s kognitivní poruchou či demencí jsou snáze manipulovatelní, je však mimo odborné kompetence znalecké komise posuzovat, zda k této případné manipulaci došlo či nedošlo. Skóre Addenbrookského testu 79 bodů i 76 bodů (správně) odpovídá mírnému stupni demence. Znalecká komise dospěla k závěru, že v době podpisu darovací smlouvy duševní porucha dárkyně ovlivňovala její myšlení a jednání v míře nepodstatné (v míře, nikoliv nadpoloviční).

35. Z Dodatku II. ke znaleckému posudku ze dne 25. 9. 2021 [tituly před jménem] [jméno FO] předloženého žalovaným po seznámení se se závěry revizního znaleckého posudku má soud prokázané, že byl osloven žalovaným, který znalci zadal otázky: 1) vyjádřit se k závěrům znaleckého posudku Fakultní nemocnice [adresa], psychiatrická klinika, ze dne 22. 6. 2023. Odpověď znalce zní: „Mohu souhlasit s tím, že šlo u posuzované o syndrom demence (tu vyhodnocuji jako minimálně mírného – středního stupně), ale jsem přesvědčen na základě mě známého, že měla jednoznačně vzhledem k charakteru právního úkonu již naprosto zásadní forenzní dopad).“ 2) jsou závěry znaleckého posudku Fakultní nemocnice [adresa], psychiatrická klinika ze dne 22. 6. 2023 na základě zjištěné diagnózy a anamnézy přiléhavé? Odpověď znalce: „Dle mého názoru nejsou přiléhavé, protože u syndromu demence, byť stupně lehkého již nelze předpokládat v tomto konkrétním případě (nepřehledná rodinná situace, rodinné spory, stav po rozvodu manželů [jméno FO], psychická insuficience – u znalce [tituly za jménem] [jméno FO] den předtím si plete syna s vnukem), že byla schopna plnohodnotné anticipace, nebyla díky psychické insuficienci – syndromu demence (dle mého názoru byla demence již jedná až střední, především však již byla s forenzním dopaden v rámci řešeného), schopna učinit právní úkon, podepsat darovací smlouvu ke dni 3. 12. 2014).“ 3) jaké důsledky pro závěry znaleckého posudku Fakultní nemocnice [adresa], psychiatrická klinika ze dne 22. 6. 2023 mělo přibrání konzultanta z oboru geriatrie? Odpověď znalce: „Vůbec žádný.“ 4) trpěla posuzovaná dne 3. 12. 2014 psychickou nemocí? Pokud ano, uveďte přesně jakou diagnózu. Odpověď znalce: „Trpěla minimálně syndromem demence mírně, versus smíšeného typu, osobně se přikláním ke kvalitě mírná – střední, ovšem již závažným forenzním dopadem ke dni 3. 12. 2014. Znalecká ústavní komise hovoří pouze o jakési převaze argumentů, které předikují jejich jednoznačný názor, v němž se s nimi rozhodně neshodují.“ 36. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie, zadaného znalci [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 8. 9. 2023 předloženého žalovaným rovněž po seznámení se se závěry revizního znaleckého posudku soud zjišťuje, že znalec uvádí: 1) „znalecký posudek psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice [adresa] je po formální stránce správně zpracován, dochází k závěru postavených prakticky pouze na celkových výsledcích kognitivních testů posuzované. Posudek dle závěru znalce dostatečně nevypořádává popisem chování a aktivit posuzované popsané v lékařské dokumentaci. Posudek se dle znalce nevyrovnal s nevyrovnanými výsledky skóru v kognitivních textech posuzované, tedy zejména skóre paměti a verbální fluence.“ 2) závěry znaleckého posudku psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice [adresa] nelze forenzně považovat za správné, při závěru je nutné posoudit zejména nejhorší výsledek kognitivních testů, neboť zejména těmi byla posuzovaná limitovaná při právním jednání. 3) znalec souhlasí se závěrem, že pokud by [tituly před jménem] [jméno FO] – dárkyně v roce 2013 měla projevy závažného stupně demence, je vyloučeno, aby v letech 2014 a 2015 došlo k podstatnému zlepšení. Znalec má z dostupné dokumentace za prokázaný stav tak, jak byl popsán v dokumentaci z roku 2013. 4) odpověď konzultanta geriatra obsahově nepřispěla k závěru posudku. 5) posuzovaná dne 3. 12. 2014 jednoznačně trpěla syndromem demence. 6) duševní porucha obecně může mít vliv na schopnost uvědomit si důsledky právního jednání. 7) demence je závažné onemocnění, jedná se o duševní poruchu trvalou, zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat. lze předpokládat, že pokud by se změnily podklady pro vypracování posudku, lehká demence je závažné onemocnění i ve své lehké míře, jedná se o trvalou duševní poruchu, kdy dochází k úbytku kognitivních funkcí, narušení paměti, poruchám chování aktivit a snížení až vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností. Prognóza je vždy nepříznivá a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat. 8) zdravotní stav posuzované v roce 2013 byl opakovaně popisován ve zdravotnické dokumentaci s tím, že posuzovaná byla minimálně od června 2013 hypersenzitivní, dezorientovaná, nespolupracující, vyžadující dopomoc i při banálních činnostech, byly poznány halucinace – tedy poruchy vnímání, dále byla neurologem popsaná nesprávná praxe. Stav posuzované byl závažný, popis odpovídá obrazu minimálně středně těžkého kognitivního deficitu.

37. Soud provedl výslech [tituly před jménem] [jméno FO] – předsedy znalecké komise znaleckého ústavu, autora revizního znaleckého posudku Znalec uvedl, že výsledky znaleckého zkoumání vychází ze zdravotnické dokumentace, kterou si částečně zabezpečil revizní znalec, nebo mu byla poskytnuta účastníky. V rámci vypracování revizního znaleckého posudku konzultovali záležitost s [tituly před jménem] [jméno FO], který má jedno ze základních vyšetření, které je obsahem posudku. Uvedl, že jediný, kdo vyšetřil posuzovanou dárkyni byl pouze [tituly před jménem] [jméno FO], který naznal, že u posuzované se jedná o mírný kognitivní deficit v pásmu počínající mírné demence. Soud má zato, že výpověď znalce splnila svůj účel. Revizní znalec obhájil závěry znaleckého posudku, odborně zodpověděl dotazy soudu i zúčastněných stran 38. Soud má za to, že revizní znalecký posudek má všechny formální náležitost. Znalec dodržel soudem uložené zadání, zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory, vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl soudem zadán. Rovněž ústní výpověď potvrdila závěry revizního znaleckého posudku a soud bude z jeho odborných závěrů vycházet, neboť jeho závěry souhlasí i se závěry [tituly před jménem] [jméno FO], který jako jediný byl schopen bezpečně určit diagnózu dárkyně, vzhledem k tomu, že jako jediný dárkyni osobně vyšetřil.

39. Ze znaleckého posudku č. 5179/2021 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru oceňování nemovitostí ze dne 29. 6. 2021, jehož úkolem bylo provést ocenění nájemného za pronájem domu č. p. [Anonymizováno] spolu s pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota], ulice v [adresa], má soud prokázané, že pronájem předmětné nemovitosti je ve výši 80 až 110 000 Kč měsíčně.

40. Soud dalšími důkazy řízení již nedoplňoval, zejména návrhy ze strany žalovaného, který mj. navrhoval ústní konfrontaci znalců, důkaz odborným vyjádřením klinického psychologa, k výši nájmu. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a považoval je za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.

41. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

42. Ze shodných skutkových zjištění má soud prokázané, že žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, konkrétně parc. č. [hodnota] o výměře 167 m, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je dům č. p. [Anonymizováno] – bydlení v k. ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] o výměře 521 m – zahrada s tím, že žalobce je spoluvlastníkem id 3/8 nemovitostí a žalovaný id. 5/8 nemovitostí. Dne 3. 12. 2014 darovala babička žalobce a matka žalovaného svůj podíl na nemovitých věcech žalobci. Žalovaný vyloučil žalobce z užívání darovaných nemovitých věcí, znemožnil žalobci přístup do nemovitosti a požaduje po žalovaném náhradu za omezení užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu za období od 22. 12. 2018 do 22. 5. 2020, ve výši 40 000 Kč měsíčně. Žalovaný namítl neplatnost Darovací smlouvy ze dne 3. 12. 2014 vzhledem z důvodu, že jeho matka – dárkyně byla v době provedení právního úkonu darovací smlouvy schopna provést tento právní úkon a nebyla schopna posoudit následky svého jednání a darovací smlouva je absolutně neplatná. Současně vznesl námitku jednání žalobce, které je v rozporu s dobrými mravy, neboť ze strany žalobce došlo k úmyslnému poškození rodinných příslušníků.

43. Po právní stránce soud věc posoudil ve smyslu ust. § 3074 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle občanského zákoníku účinného ke dni provedení právního úkonu darovací smlouvy ze dne 3. 12. 2014, tedy dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

44. Dle ust. § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která jí činí neschopnou právně jednat.

45. Dle ust. § 588 hod. o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

46. Podle ust. § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

47. Podle ust. § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci, toto právo je omezeno stejným právem každého spoluvlastníka.

48. Podle ust. § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

49. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

50. Jako předběžnou otázkou se soud zabýval zjištěním, zdali Darovací smlouva ze dne 3. 12. 2014 je platným právním úkonem, tedy, zda dárkyně darovací smlouvu uzavřela v duševní poruše či nikoliv. Závěr o neplatnosti právního úkonu dle ust. § 581 o. z. vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu nedokáže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout, přičemž není přípustné učinit takový závěr pouze na základě pravděpodobnosti či ze skutkových okolností, které neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačný skutkový závěr (srov. rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 173/2013 ze dne 20. 8. 2014, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 72/70, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 971/2012). Duševní poruchou je nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoliv jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností. Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon je podle ust. § 581 o. z. neplatný, musí být bez pochybnosti prokázáno, že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu úkonu neschopnou. Nikoliv tedy každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho absolutní neplatnosti, nýbrž pouze ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodů, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout. Neplatnost právního úkonu vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu v době, kdy učinil právní úkon, nedokázal posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. Zjišťování těchto významných skutečností vyžaduje znalecké zkoumání a posouzení. Znalecký posudek by tedy měl být z hlediska odborného posouzení zdravotního stavu osoby, jež v předmětném období měla učinit právní úkon v duševní poruše odborným podkladem ve formě důkazů, který ve spojitosti s dalšími důkazy soud provádí a měl by vést k závěru soudu o tom, zda posuzovaná osoba v inkriminovaný okamžik při uzavírání předmětného právního úkonu jednala v duševní poruše či nikoliv. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích připomíná, že nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažených v zpracovaných posudcích v daných sporech, ale že je zapotřebí – způsobem předvídaným v ust. § 132 o.s.ř. tyto posudky hodnotit i ve spojitosti s dalšími důkazními prostředky. Vzhledem k rozpornosti znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 12. 2014, který konstatoval u dárkyně mírný kognitivní deficit v pásmu počínající mírné demence, které neomezilo dárkyni ve způsobilosti činit právní úkony, který vycházel ze zdravotnické dokumentace [jméno FO], který dárkyni osobně jako jediný lékař 14. 11. 2013 vyšetřil a vzhledem k závěru znaleckého posudku [jméno FO] ze dne 8. 6. 2022, který dospěl k závěru, že u dárkyně se jednalo o demenci středně těžkou s tím, že dárkyně nebyla schopna domyslet dopady svého právního úkonu, zadal soud Fakultní nemocnici [adresa], psychiatrické klinice, provést revizní znalecký posudek, který by revidoval znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a Doc. [jméno FO]. Ze závěru revizního znaleckého posudku vyplynulo, že ke dni 3. 12. 2014 byla u dárkyně přítomna demence Alzheimerovy nemoci smíšeného typu v mírném stupni, že dárkyně od roku 2010 do svého úmrtí epizodicky trpěla organickou poruchou nálady, nicméně dne 3. 12. 2014 v den provedení právního úkonu darovací smlouvy byl její emoční stav kompenzován, deprese či úzkost přítomny nebyly a dárkyně byla v převažující míře schopna předmětnou darovací smlouvu uzavřít s tím, že věděla posoudit následky svého jednání a věděla, co činí. I když soudu byly poté, co byl vypracován revizní znalecký posudek, předloženy oponentní znalecké posudky vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] (dodatek II. ) a [tituly před jménem] [jméno FO], soud se v dané věci- jak bylo uvedeno výše- přiklonil k závěrům revizního znaleckého posudku ve spojení ustálenou judikaturou. Judikatura dovolacího soudu nikdy nebyla postavena na závěru, že k aplikaci o neplatnosti právního úkonu lze přistoupit pouze na základě „stoprocentně“ zjištěného skutku (srov. např. právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2015, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 844/2015), v nichž se ve valné většině řešila otázka neplatnosti právních úkonů učiněných osobami, které v době vzniku sporu již nežily, a kdy soudy vybudovaly závěr o skutkovém stavu pouze na základě znaleckých posudků, které neobsahovaly zcela jednoznačnou informaci o tom, zda předmětná osoba v inkriminovaný okamžik měla snížené ovládací a rozpoznávací, a tato zjištění nehodnotily ve spojitosti s dalšími důkazy. Revizní znalecký posudek dospěl k závěrům, že v době podpisu darovací smlouvy duševní porucha dárkyně ovlivňovala její myšlení a jednání v míře nepodstatné (v míře, nikoliv nadpoloviční), dárkyně ke dni podpisu darovací smlouvy věděla, co činí. Soud zdůrazňuje, že znalecké posudky předložené účastníky řízení byly vypracovány znalci, kteří působí v místě bydliště a pracoviště obou účastníků řízení, a proto měl zájem ustanovit mimopražský znalecký ústav, aby nedocházelo k pochybnostem v závěrech revizního znaleckého posudku. Revizní znalec soustředil svou pozornost vzhledem k protichůdným závěrům znalců především na skutečnost, zda předmětné právní jednání dárkyně bylo učiněno osobou, která dokázala posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout. Závěry revizního znaleckého posudku hodnotil soud způsobem předvídaným v ust. § 132 o.s.ř. i s dalšími důkazními prostředky, a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, svědci a rovněž na základě provedeného dokazování. Vzhledem k závěrům vyslovených ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], závěrům znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a revizního znaleckého posudku, které jsou zcela protichůdné, hodnotil znalecké posudky jako každý jiný důkaz s přihlédnutím k závěrům revizního znaleckého posudku. Soud provedl rozsáhlé dokazování za účelem zjištění, jak se dárkyně chovala a vystupovala v období, kdy došlo k uzavření darovací smlouvy, za účelem objasnění zdravotního duševního stavu dárkyně. Vycházel jednak z listinných důkazů, a to z čestných prohlášení [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], kteří potvrdili, že dárkyně minimálně v období od roku 2013 do roku 2015 byla orientována, reagovala jako plně svéprávná osoba. K těmto důkazům odpovídá i sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], který sepisoval darovací smlouvu a uvedl, že v případě, že zjistí, že osoba, která činí právní úkon, neví, co činí, je to z jejich chování evidentní, musí provedení právního úkonu odmítnout. Navíc v darovací smlouvě je ujednání, kde účastníci prohlásili, že jsou způsobilí samostatně právně jednat. Soud opřel svá skutková zjištění také zvukový záznam ze dne 3. 7. 2015 mezi dárkyní a její vnučkou. Důkaz zvukovým záznamem soud vyhodnotil jako přípustný, neboť jeho obsahem nebyly projevy, které by bylo lze vyhodnotit jako zásah do osobnostních práv dárkyně, neboť jeho obsahem byly vzpomínky dárkyně, sdělení, co bude číst, že bude telefonovat své přítelkyni. Soud má ze zvukového záznamu prokázané, že dárkyně v den pořízení zvukového záznamu, tj. 3. 7. 2015 (po sepisu darovací smlouvy) byla orientovaná v místě i čase, a že pokud v této době již trpěla duševní poruchou, rozhodně chápala význam svého jednání, neboť z jejího projevu nevyplývá, že by trpěla závažným stupněm demence. Soud i vzhledem k výpovědi žalobce dospěl k závěru, že i když dárkyně v době sepisu darovací smlouvy měla zdravotní problémy odpovídající jejímu věku, byla po psychické stránce orientována, věděla, co chce a co činí. Za těchto okolností neměl soud žádné pochybnosti o validitě informací zjištěných z provedeného dokazování, které v souhrnu přesvědčovali závěrům vyplývajících ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a revizního znaleckého posudku. Vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu posuzoval soud, zda jsou naplněny podmínky pro aplikaci ust. § 581 o. z., který stanoví neplatnost právního úkonu osoby jednající v duševní poruše, která jí činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Soud připomíná notorietu uvedenou výše, že nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho (absolutní) neplatnosti, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout. V dané věci jde o to, zda v době uzavření darovací smlouvy činila dárkyně tento právní úkon v duševní poruše a pokud ano, zda (pro případ, že byla ztížena duševní poruchou) její ovládací (určovací) a rozpoznávací schopnosti (posoudit následky svého jednání – rozumové, rozeznávací, intelektuální schopnosti) byly podstatně sníženy, a to ovládací schopnosti ve smyslu její schopnosti ovládnout své jednání a rozpoznávací schopnosti ve smyslu rozpoznání následku jejího jednání. Pod duševní poruchou ve smyslu ust. § 581 o. z. třeba rozumět i přechodnou duševní poruchu vylučující u jednající osoby možnost posoudit následky svého jednání (rozumová, rozeznávací, intelektuální schopnost) či jednání ovládnout (určovací schopnost). V posuzovaném případě na základě provedeného dokazování a skutkových zjištění soud nedospěl ke kvalifikačnímu závěru, že darovací smlouva ze dne 3. 12. 2014 je ztížená absolutní neplatností, neboť i když dárkyně v době její uzavírání byla již ztížená duševní poruchou, tato porucha jí nečinila neschopnou provedení tohoto právního úkonu a měla schopnost posoudit následky svého jednání. Žalovaný neprokázal, že dárkyně nebyla schopna posoudit a ovládnout následky svého jednání. Darovací smlouva ze dne 3. 12. 2014 je platná.

51. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí tak, že žalobce je spoluvlastníkem id. 3/8 žalovaný id. 5/8 nemovitostí. Z žalobních tvrzení i výpovědí účastníků má soud prokázané, že žalobce nemohl nemovitosti ve svém spoluvlastnictví od 22. 12. 2018 do 22. 5. 2020 užívat, neboť žalovaný, coby majoritní vlastník nemovitostí svým rozhodnutím ze dne 19. 11. 2018 vyloučil žalobce z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Naopak žalovaný po celé období, které je předmětem žaloby, žalobci nic nehradil, znemožnil žalobci užívání jakékoliv části společné věci. Užívání společné věci může být určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (§ 1128 a násl. o. z.) nebo též rozhodnutím soudu (§ 1139 o. z.). Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo s výší jeho podílu. V takovém případě však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu). Užívání společné věci však ani v tomto případě nemůže vyloučit právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnického podílu. Náhrada se v tomto případě odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva dle ust. § 1122 odst. 1 o. z. (srov. sdělení Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. US – st. 48/18 ze dne 16. 10. 2018). Žalovaný coby většinový spoluvlastník je při rozhodování o nakládání se společnou věcí jako id. 5/8 spoluvlastník nemovitostí nadán dostatečným počtem hlasů k tomu, aby si o způsobu užití společné věci rozhodl z důvodu své pozice většinového spoluvlastníka sám, což musí ostatní spoluvlastníci respektovat. Žalovaný tak učinil rozhodnutím spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí dne 19. 11. 2018, kdy žalobce vyloučil z užívání nemovitých věcí. V daném případě náleží vyloučenému spoluvlastníku náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Spoluvlastník užívající věc nad rámec svého podílu v tomto případě neužívá věc bez právního důvodu (o tom byl žalobce u jednání soudu poučen dle ust. § 118 odst. 2, písm. b) o. s..ř. Soud podotýká, že vůle hlasů většinového spoluvlastníka, v daném případě žalovaného však neopravňuje k tomu, aby jako většinový spoluvlastník užíval věc bezplatně. Rozhodnutí spoluvlastníka přijaté většinou (v daném případě žalovaným) odráží tzv. princip majorizace, tedy že přehlasovaný spoluvlastník se mu musí podřídit. Majorizací však nelze vykládat jako neomezenou moc většinového spoluvlastníka nakládat se společnou věcí. Takový výsledek je v extrémním rozporu a nesouladu s principy spravedlnosti a porušuje základní práva menšinových spoluvlastníků. Nelze tedy připustit, aby hospodaření probíhalo způsobem, který nerespektuje oprávněné zájmy menšinového spoluvlastníka, popírá podstatu a smysl jeho základního práva. Výkon řádného práva většinového spoluvlastníka při rozhodování o nakládání se společnou věcí nevyjímaje nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný užíval společnou věc nad rámec spoluvlastnického podílu (provedl výměnu zámků, znemožnil žalobci přístup, dal žalobci své rozhodnutí na vědomí), užíval jej tak nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Vzhledem k závěrům znaleckého posudku, který stanovil hodnotu nájmu domu č. p. [Anonymizováno] s pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] ve výši 80-110 000 Kč měsíčně a žalobce požadoval po žalovaném náhradu za omezená spoluvlastnického práva na spodní hranici vyjádřené ve znaleckém posudku, má soud za to, že nárok žalobce na zaplacení částky, která je předmětem žaloby je důvodný. Zadání dalšího znaleckého posudku n stanovení hodnoty náhrada za omezení spoluvlastnického práva jako nadbytečný zamítl.

52. Řízení bylo zkoncentrováno u jednání soudu dne 15. 7. 2021. Po tomto jednání a poskytnutí lhůty k doplnění dokazování a k doplnění tvrzení byly z obou stran účastníků předloženy důkazy, které měli zpochybnit věrohodnost provedených důkazů. Tom učinili účastníci v rámci koncentrační lhůty. Následně zakládali do spisu další důkazy, kterými se snažili zpochybnit věrohodnost provedených důkazů. Soud účastníky později označené důkazy provedl v souladu s ust. § 118b odst. 1 o.s. ř.

53. Žalovaný vznesl námitku jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, kdy ze strany žalobce došlo k úmyslnému poškození zájmů rodinných příslušníků, nelze takovéto jednání tolerovat a musí být dovozena jeho absolutní neplatnost pro zřejmý rozpor s dobrými mravy. Soud tedy řešil otázku, zda jednání žalobce, který požadoval po žalovaném náhradu z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v rozporu s dobrými mravy, tedy, zda výkon subjektivního práva žalobce spočívající v požadavku na náhradu za omezení vyloučeného spoluvlastníka je v rozporu s dobrými mravy. Výklad této otázky je v judikatuře již ustálen. Východiskem úvah se stala okolnost, že ust. § 580 odst. 1 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Soudní praxe vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdo 51/96, který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. US 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ust. § 580 odst. 1 o. z. je třeba při tom vzhledem k výše uvedenému charakteru tohoto ustanovení jako právní normy s relativně neurčitou hypotézou – určení vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. V daném případě výkon subjektivního práva žalobce spočívající v požadavku na náhradu, v níž je žalobce coby spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícímu jeho spoluvlastnického podílu, není v rozporu s dobrými mravy, neboť mu právem náhrada náleží coby spoluvlastníkovi společné věci. Ze strany žalobce, který se svým právním jednáním – žalobou domáhal svého práva, se v žádném případě nejedná o jednání, které by se příčilo dobrým mravům a bylo by absolutně neplatné, neboť k porušení korektivu dobrých mravů ze strany žalobce nedošlo.

54. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení od 16. 6. 2020 na základě výzvy ze dne 15. 5. 2020.

55. V závěru soud konstatuje, že v závěrečné řeči žalovaný vznesl námitku prekluze s odůvodněním, že žalobci uplynula 30denní lhůta podat u soudu návrh k dovolání se zrušení rozhodnutí žalovaného jako většinového spoluvlastníka dle ust. § 1130 ve spojení s ust. § 1128 odst.3 o. z. Námitka žalovaného je zcela irelevantní, neboť žalobce se v řízení nedomáhal zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka, ale náhrady za omezení užívání vyloučeného spoluvlastníka společné věci v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 319 053,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 34 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 20,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření z 29. 9. 2020, vyjádření k žalobní odpovědi žalovaného z 30. 9. 2020, vyjádření z 24. 11. 2020, vyjádření z 1. 11. 2021, vyjádření z 26. 2. 2022, vyjádření z 3. 6. 2022, sepis otázek pro znalce z 18. 8. 2022, vyjádření k otázkám protistrany z 5. 9. 2022, námitky proti osobě znalce z 19. 12. 2022, závěrečný návrh z 10. 11. 2023, účast na jednání dne 2. 11. 2021 v délce dvou započatých dvouhodin, účast na jednání dne 15. 7. 2021, účast na jednání dne 1. 3. 2022 v délce dvou započatých dvouhodin, účast na jednání dne 9. 6. 2022, účast na jednání dne 2. 11. 2023, účast na jednání dne 16. 11. 2023) po 11 020 (5 510) Kč v souladu s ust. § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif”). Dále soud přiznal žalobci náhradu hotových výdajů za 21 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 48 764,10 Kč. Oproti návrhu soud žalobci nepřiznal náhradu za podání označené „přípis soudu s návrhem osoby mediátora ze dne 14. 9. 2020, neboť z obsahu spisu je patrné, že se nejednalo o přípis adresovaný soudu, nýbrž žalovanému. Dále soud žalobci nepřiznal odměnu za přípis soudu ze dne 17. 8. 2021 a ze dne 18. 7. 2022, jelikož dospěl k závěru, že předmětná podání nelze zahrnout pod žádný právní úkon vymezený v § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu. Soud žalobci rovněž nepřiznal odměnu za právní zastoupení na mediaci konané dne 23. 11. 2020 a cestovné a náhradu za ztrátu času ze dne 23. 11. 2020 na cestě na mediaci, neboť se nejedná o náklady placené v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/17). Předžalobní výzvu ze dne 15. 5. 2020 soud považuje za výzvu jednoduchou vzhledem k tomu, že neobsahuje základní skutkový a právní rozbor.

57. Mezi náklady řízení dále patří náhrada cestovného ve prospěch předcházejícího právního zástupce žalobce za cesty na soudní jednání. Po přezkoumání osvědčení o registraci vozidla k osobnímu automobilu tovární značky Mercedes-Benz, RZ [SPZ], soud dospěl k závěru, že právní zástupce žalobce doložil cestovné ve smyslu § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 2 627 Kč. Za cestu 15. 7. 2021 z [jméno FO] do [Anonymizováno] náleží dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., znění účinné od 1. 1. 2021 do 18. 10. 2021 cestovné ve výši 812 Kč (součin 120 km a sazby 4,40 Kč/km a dále náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 283,56 Kč při spotřebě 8,5 l/100 km při ceně 27,80 Kč/l benzinu automobilového 95 oktanů). Za cestu 2. 11. 2021 z [jméno FO] do [Anonymizováno] náleží dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. znění účinné od 19. 10. 2021 do 31. 12. 2021 cestovné ve výši 873 Kč (součin 120 km a sazby 4,40 Kč/km a dále náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 344,76 Kč při spotřebě 8,5 l/100 km při ceně 33,80 Kč/l benzinu automobilového 95 oktanů). Za cestu 1. 3. 2022 z [jméno FO] do [Anonymizováno] náleží dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. znění účinné od 1. 1. 2022 do 11. 3. 2022 cestovné ve výši 942 Kč (součin 120 km a sazby 4,70 Kč/km a dále náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 378,42 Kč při spotřebě 8,5 l/100 km při ceně 37,10 Kč/l benzinu automobilového 95 oktanů). Při výpočtu náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty vycházel soud z průměrné ceny benzinu automobilového 95 oktanů, neboť osvědčení o registraci vozidla neobsahuje informaci o hodnotě oktanů automobilového benzinu a tato nebyla soudu ani jinak doložena. Soud žalobci v souvislosti s cestami na soudní jednání přiznal také náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč a DPH 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když vycházel z toho, že cesta z adresy [adresa] [jméno FO] na adresu [adresa] zabere dle „plánování trasy“ na stránkách www.mapy.cz přibližně 58 minut (2 započaté půl hodiny*2*3).

58. O nákladech státu soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu – Obvodnímu soudu pro [adresa] v souvislosti s uvedeným řízením vznikly následující náklady. Za účast na jednání dne 1. 3. 2022 znalečné ve prospěch znalce [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve výši 1 350 Kč, přiznané usnesením soudu ze dne 15. 3. 2022, č.j. 19 C 211/2020–279. Další náklady představuje svědečné ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 7 994 Kč přiznané usnesením soudu ze dne 16. 6. 2022, č.j. 19 C 211/2020 – 327. Za vypracovaný revizní znalecký posudek ustanoveným znaleckým ústavem Fakultní nemocnicí [adresa], Psychiatrickou klinikou, vznikly náklady ve výši částky 42 781,80 Kč, která mu byla přiznána usnesením soudu ze dne 20. 7. 2023, č.j. 19 C 211/2020 – 443. Dále státu - Obvodnímu soudu pro [adresa] v souvislosti s uvedeným řízením vznikly náklady řízení představované znalečným za účast znalce na jednání dne 2. 11. 2023 ustanoveného znaleckého ústavu [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši 2 723 Kč, které mu bylo přiznáno usnesením podepsaného soudu ze dne 13. 11. 2023, č.j. 19 C 211/2020 – 534. V případě, kdy soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., hradí náklady státu v celkové výši 54 848,80 Kč neúspěšný žalovaný. Soud zohlednil zálohu na revizní znalecký posudek uhrazenou žalovaným v celkové částce 50 000,- Kč, tedy po odečtení této zálohy od částky 54 848,80 Kč pak žalovanému zbývá uhradit 4 848,80 Kč.