19 C 213/2023 - 74

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] pro zaplacení 116 741,03 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 104 140,08 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 50 000 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 ve výši 15 % ročně, spolu s úroky z prodlení z částky 104 140,08 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, spolu se smluvní pokutou ve výši 10 922,60 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do: - úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 140,08 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023, - smluvní pokuty ve výši 1 678,35 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34 097,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2023 domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři dne 10. 3. 2023, avšak žalovaná uhradila pouze první splátku, čímž se ke dni 1. 5. 2023 dostala do prodlení s úhradou dluhu. Mezi účastníky byla sjednána ztráta výhody splátek při pozdním placení. Dále se žalobkyně z téhož titulu domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla sjednána též uznáním dluhu a dohodou o splátkovém kalendáři (viz č. l. 3 spisu). Žalobkyně doplnila, že účastníci uzavřeli uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři dne 10. 3. 2023, avšak žalovaná uhradila pouze první splátku, čímž se ke dni 1. 5. 2023 dostala do prodlení s úhradou dluhu, což má za následek ztrátu výhody splátek. Dále žalobkyně odkázala na uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři, v níž je mj. uvedeno, že žalobkyně jakožto věřitel realizovala pro žalovanou jakožto dlužníka kampaň s názvem [právnická osoba]. Dlužník objednal u věřitele 2 plnění – tzv. print část a plnění ve smyslu garance navedení 2500 relevantních čtenářů. Dlužník objednal e-mailem ze dne 1. 6. 2022 print část v rozsahu 1/1 za celkovou cenu 100 tisíc Kč + DPH. Věřitel poskytl nad rámec svých smluvních povinností plnění v rozsahu print část 1/1 – titulní stránka a print část v rozsahu 1/1 strana 6 a následně vystavil za toto plnění fakturu č. [tel. číslo] na částku 100 000 Kč + DPH. Tato faktura nebyla ani před upomínku zaplacena. Dlužník dále objednal plnění ve smyslu garance navedení 2500 relevantních čtenářů e-mailovou objednávkou ze dne 1. 6. 2022, kdy věřitel toto plnění poskytl a následně vystavil fakturu č. [tel. číslo] na částku 50 000 Kč + DPH. Věřitel vyzval dlužníka předžalobní výzvou, avšak pro nezaplacení věřitel podal dne 14. 2. 2023 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Dlužník pak uznal svůj celkový dluh co do důvodu a výše bez jakýchkoliv námitek a zavázal se jej zaplatit věřiteli dle podmínek uznání a splátkového kalendáře, což bylo ve 3 splátkách – 1. splátka ve výši 50 000 Kč nejpozději do 31. 3. 2023, 2. splátka ve výši 50 000 Kč nejpozději do 30. 4. 2023 a 3. splátka ve výši 54 140,08 Kč nejpozději do 31. 5. 2023 (viz č. l. 48). Žalobkyně upozornila na to, že uzavření smlouvy o uznání dluhu již není sporné s tím, že před zasláním předžalobní výzvy probíhalo spoustu komunikace, kde mohlo dojít k výzvě k úhradě (viz protokol z jednání č. l. 67). V rámci závěrečného návrhu žalobkyně uvedla, že ke dni jednání 24. 1. 2024 bylo na daný dluh plněno celkem dvakrát, a to nedobrovolně. Poprvé na základě předžalobní výzvy a podruhé na základě uznání dluhu a splátkového kalendáře. S ohledem na částečné plnění a v návaznosti na písemné uznání dluhu je patrné s odkazem na § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3740/2018 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1336/2010, že nárok žalobkyně je důvodný, kdy jednoznačně vyplývá, že z daného celkového jednání dlužníka nelze dovozovat, že by snad daný dluh jakkoliv popřel (viz závěrečný návrh na jednání č. l. 71).

2. Žalovaná podala proti vydaného elektronickému platebnímu rozkazu odpor, v němž uvedla, že nároky uplatněné žalobkyní považuje v celém rozsahu za sporné a neuznává je, a to ani co do pravosti, tj. důvod vzniku, ani co do výše, tj. ani z části (viz č. l. 10b spisu). Žalovaná uvedla, že žalobkyně neuvádí žádná skutková tvrzení, toliko odkazuje na dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, pročež je žaloba neurčitá a neúplná s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1368/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1173/2004. Žalovaná tedy ani neví, k čemu přesně se má vyjadřovat. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že ve spise je založena toliko plná moc právního zástupce žalobkyně, žádné další dokumenty, nota bene předmětné uznání dluhu. Žalovaná pak popírá, že by tvrzenou dohodu o uznání dluhu uzavřela, tím spíš jí není znám její obsah. Žalovaná poukazuje na to, že v případě, že dlužník popírá pravost svého podpisu na listině obsahující jeho uznání závazku, je břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně pravosti listiny na žalobkyni, srov. rozsudek nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1722/2006. S odkazem na absenci tvrzení a důkazů v žalobě žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, dle něhož je žalobkyně povinna svůj nárok prokázat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ničeho nedoložila (v době prvotního nahlížení žalované do spisu nebyly ve spise vytištěny přílohy z elektronického spisu připojené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, pročež byly žalované zaslány do DS, viz č. l. 44 spisu – pozn. soudu), je na místě zamítnutí žaloby. Žalovaná zamítnutí žaloby navrhla (viz č. l. 36 spisu). Žalovaná následně sdělila, že již nepopírá podpis, který je na smlouvě o uznání dluhu, tj. podpisy na smlouvě o uznání dluhu již nejsou sporné, není potřeba to prokazovat znaleckým posudkem či jinak. Žalovaná však odkázala na smlouvu o uznání dluhu, kdy v případě, že dojde k prodlení, je zde sankce ztráty výhody splátek s tím, že to odkazuje na zákonný režim, dle kterého je zapotřebí výzvy k tomu, aby to mohlo nastat, což bylo učiněno až v rámci předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2023. Z toho důvodu by mělo být příslušenství teoreticky přiznáno až od pozdějšího data, než je uplatňováno v žalobě. Žalovaná opětovně navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že pokud nebyla učiněna výzva, resp. nebyl učiněn úkon k zesplatnění ostatních splátek, a to v proběhnuvší komunikaci mezi účastníky, tak smluvní pokutu lze požadovat až v rámci druhé splátky od 1. 5. 2023 z částky 50 000 Kč, nicméně z částky 140 148,08 Kč až od splatnosti třetí splátky, tedy od 1. 6. 2023, což platí i pro zákonné úroky z prodlení (viz protokol z jednání č. l. 67). Žalovaná v rámci svého závěrečného návrhu uvedla, že považuje celý nárok za sporný, neuznává ho s tím, že navrhuje, aby celá žaloba byla zamítnuta a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. Pokud by snad byl přiznán daný nárok, nelze ho přiznat v celém rozsahu tak, jak je uplatněn v žalobě, tj. nelze vycházet v rámci příslušenství z částky 104 140,08 Kč již od 1. 5. 2023, nicméně je nutno zohlednit, že takováto částka by mohla být nárokována pouze od splatnosti poslední splátky. K částečnému plnění a s tím souvisejícímu uznání dluhu žalovaná uvedla, že v takovém případě měla žaloba znít na jinou částku a měla být žalovaná na základě jiného právního důvodu (viz závěrečný návrh na jednání č. l. 71).

3. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:

4. Žalovaná je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku ke dni 24. 1. 2024). Žalobkyně jakožto věřitel a žalovaná jakožto dlužník uzavřely dne 10. 3. 2023 uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři. Dle uznání dluhu a dohody o splátkovém kalendáři věřitel realizoval pro dlužníka kampaň s názvem [právnická osoba]. Dlužník objednal u věřitele 2 plnění – tzv. print část a plnění ve smyslu garance navedení 2500 relevantních čtenářů (guaranteed readers). Dlužník v tomto směru objednal e-mailem ze dne 1. 6. 2022 tzv. print část v rozsahu 1/1 za celkovou cenu 100 000 Kč + DPH. Věřitel poskytl nad rámec svých smluvních povinností plnění v rozsahu print část 1/1 – titulní stránka a „print“ část v rozsahu 1/1 strana 6 a následně vystavil za toto plnění fakturu č. [tel. číslo] na částku 100 000 Kč + DPH. Tato faktura č. [tel. číslo] nebyla, ani přes předžalobní výzvu ze dne 5. 12. 2022 ze strany dlužníka zaplacena. Dlužník dále objednal plnění ve smyslu garance navedení 2500 relevantních čtenářů emailovou objednávkou ze dne 1. 6. 2022. Věřitel toto plnění poskytl a následně vystavil fakturu č. [tel. číslo] na částku 50 000 Kč + DPH. Věřitel zaslal dlužníku předžalobní výzvu ze dne 5. 12. 2022 k úhradě 2 dlužných faktur, a to konkrétně faktury č. [tel. číslo] na částku 100 000 Kč + DPH a faktury č. [tel. číslo] na částku 50 000 Kč + DPH. Dlužník uhradil fakturu č. [tel. číslo] na částku 50 000 Kč + DPH, nicméně neuhradil fakturu č. [tel. číslo] na částku 100 000 Kč + DPH. Věřitel z uvedených důvodů podal dne 14. 2. 2023 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém po dlužníkovi požadoval zaplatit a) částku 121 000 Kč (100 000 Kč + 21% DPH), b) zákonný úrok z prodlení z částky 121 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, který ke dni 8. 3. 2023 činí 12 182,88 Kč, c) náhradu nákladů řízení ve výši 20 957,20 Kč. Celková výše dluhu tedy činí 121 000 Kč + 12 182,88 Kč + 20 957,20 Kč, tedy celkem 154 140,08 Kč. Žalovaná jakožto dlužník uznala svůj celkový dluh v částce 154 140,08 Kč co do důvodu a výše bez jakýchkoliv námitek a zavázala se jej zaplatit dle sjednaných podmínek. Žalovaná jakožto dlužník se zavázala uhradit žalobkyni jakožto věřiteli celkový dluh ve třech měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře: a) 1. splátku ve výši 50 000 Kč nejpozději do 31. 3. 2023, b) 2. splátku ve výši 50 000 Kč nejpozději do 30. 4. 2023 a c) 3. splátku ve výši 54 140,08 Kč nejpozději do 31. 5. 2023. Smluvní strany si sjednaly, že v případě prodlení dlužníka s placením dluhu dle podmínek uznání a splátkového kalendáře je dlužník povinen platit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení do zaplacení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok na náhradu škody v plné výši. Smluvní strany považují výši smluvní pokuty za přiměřenou s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti. Při pozdním placení celkového dluhu byla sjednána ztráta výhody splátek (prokázáno uznáním dluhu a dohodou o splátkovém kalendáři včetně připojené plné moci žalobkyně, nesporným tvrzením účastníků). Žalovaná zaplatila dle splátkového kalendáře pouze první splátku ve výši 50 000 Kč (tvrzení žalobkyně, které žalovaná nevyvrátila). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou, doručenkou datové zprávy). Mezi účastníky probíhala e-mailová komunikace, z níž plyne, že žalovaná dne 1. 6. 2022 zaslala žalobkyni objednávku na [Anonymizováno], že žalobkyně zaslala žalované dne 23. 6. 2022 fakturu za online a print spolupráci na kampani [Anonymizováno], že žalovaná v rámci své vnitřní organizační struktury daný e-mail s fakturou přeposílala dne 23. 6. 2022, dále že žalovaná zaslala žalobkyni dne 24. 6. 2022 zprávu s žádostí o opravu vystavené faktury s ohledem na nesprávnost fakturované částky, že žalobkyně zaslala žalované zprávu dne 29. 6. 2022 ohledně toho, že žádost o opravu předala kolegovi, že žalovaná zaslala dne 30. 6. 2022 zprávu žalobkyni s tím, že doposud opravené faktury nemá, že žalobkyně dne 30. 6. 2022 zaslala žalované sdělení, že kolega by měl opravu faktur zařídit, že žalovaná dne 7. 10. 2022 zaslala žalobkyni e-mail s tím, že se budou snažit, aby faktury byly co nejdříve uhrazené, že žalobkyně dne 10. 10. 2022 zaslala žalované urgenci k zaplacení faktur, neboť tyto jsou 3 měsíce po splatnosti, že žalobkyně dne 4. 11. 2022 žádala žalobkyni o sdělení, zda již byly faktury uhrazeny s informací, že pokud nebude platba odeslána průběhu pondělí, bude žalobkyně požadovat i úhradu úroků z prodlení, že žalobkyně dne 22. 11. 2022 v návaznosti na telefonický hovor zaslala žalované výňatek ohledně úroků z prodlení s žádostí o promptní uhrazení obou faktur, že žalobkyně 20. 12. 2022 urgovala žalovanou o uhrazení faktur, že žalobkyně 2. 1. 2023 opětovně urgovala žalovanou o uhrazení faktur s tím, že již byla zaslána předžalobní výzva, že žalobkyně dne 30. 1. 2023 informovala žalovanou o tom, že byla odeslaná předžalobní výzva a v případě neuhrazení bude podána žaloba, že žalobkyně dne 3. 2. 2023 prostřednictvím právního zástupce informovala žalovanou o předžalobní výzvě a případném podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu s ohledem na to, že doposud neobdržela úhrad faktur, že 7. 3. 2023 žalobkyně zaslala žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a též draft uznání dluhu a splátkového kalendáře dle telefonické domluvy, že žalovaná dne 24. 3. 2023 zaslala žalobkyni chybějící datum v dohodě, že 7. 6. 2023 žalobkyně informovala žalovanou o zaslání předžalobní výzvy, že 29. 8. 2023 žalobkyně informovala žalovanou o podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, že žalobkyně 8. 9. 2023 urgovala žalovanou k úhradě dluhu, že žalovaná 11. 9. 2023 dotazovala žalobkyni, zda zbývá uhradit 71 000 Kč, že žalobkyně 11. 9. 2023 informovala žalovanou, že dlužná částka ke dni 29. 8. 2023 činila 143 481,43 Kč, že žalovaná v rámci své vnitřní struktury dne 12. 9. 2023 prověřovala dlužnou částku vůči žalobkyni, že žalovaná dotazovala žalobkyni 12. 9. 2023, z čeho konkrétně se skládá dlužná částka, že žalobkyně 12. 9. 2023 zaslala žalované rozpis jednotlivých položek dlužné částky a že 13. 9. 2023 žalovaná odpověděla žalobkyni, že si ujasnili výši částky, která je předmětem úhrady a že se bude snažit dát do konce týdne informaci o úhradě částky (prokázáno e-mailovou komunikací od 1. 6. 2022 do 13. 9. 2023). Dne 12. 9. se žalovaná dotazovala žalobkyně na výčet položek dlužné částky 104 140,08 Kč (prokázáno e-mailem z 12. 9.). Dne 28. 2. 2023 byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 4 elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 40174/2023-6, kterým bylo mezi týmiž účastníky jako v tomto řízení rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 121 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, nebo aby podala proti danému elektronickému platebnímu rozkazu odpor (prokázáno elektronickým platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. EPR 40174/2023-6). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 C 94/2023-23 bylo mezi týmiž účastníky řízení o zaplacení 121 000 Kč s příslušenstvím zastaveno a elektronický platební rozkaz ze dne 28. 2. 2023, č. j. EPR 40174/2023-6 se zrušil, a to z důvodu zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 11 C 94/2023-23).

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně pro žalovanou realizovala kampaň, po jejímž provedení vystavila žalované fakturu č. [tel. číslo] na částku 100 000 Kč + DPH a dále fakturu č. [tel. číslo] na částku 50 000 Kč + DPH. Žalobkyně s žalovanou následně uzavřely uznání dluhu a dohodu o splátkách, a to dne 10. 3. 2023, v níž žalovaná uznala vůči žalobkyni z titulu nezaplacených faktur dluh co do výše 154 140,08 Kč. Žalovaná se tento dluh zavázala splatit ve 3 splátkách (1. splátka ve výši 50 000 Kč nejpozději do 31. 3. 2023, 2. splátka ve výši 50 000 Kč nejpozději do 30. 4. 2023 a 3. splátka ve výši 54 140,08 Kč nejpozději d 31. 5. 2023). V případě prodlení se splátkou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále byla sjednána ztráta výhody splátek. Žalovaná uhradila toliko první splátku.

7. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci (viz § 132 o. s. ř.). Soud vycházel především z listinných důkazů, kdy nebyl prováděn žádný výslech ani znalecký posudek. Listina „uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři“ byla zpočátku zpochybněna, ale následně bylo od tohoto zpochybnění ustoupeno a pravost dané listiny již sporována nebyla. Proto soud přistupoval k dané listině tak, že neměl pochyb o její pravosti a obsahu. Ani v případe ostatních listin nebyl ve finále sporován jejich obsah. Soud proto vycházel z daných listin a učinil z nich skutková zjištění a závěr, jak je uvedeno výše.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Zdejší soud rozhodl tak, že částečně žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s odkazem na to, že bylo prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou vykonala na základě objednávky určitou činnost, v důsledku které žalobkyně žalované vystavila faktury, které žalovaná neuhradila, přičemž žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu a do výše a zavázala se jej uhradit ve splátkách, resp. nebyl prokázán opak. Žalovaná však uhradila toliko první splátku. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení dlužné částky ovšem s omezením, které je promítnuto do výroku II. tohoto rozsudku, neboť mezi účastníky byla sjednána ztráta výhody splátek, nicméně formulace konkrétního sjednání ztráty výhody splátek ve svém výsledku odkazuje na zákonné znění, které vyžaduje k uplatnění tohoto institutu výzvu ze strany žalobkyně maximálně do data splatnosti příští splátky, která nebyla učiněna, tedy příslušenství je možné přiznat až ode dne následujícího původní splatnosti jednotlivých faktur (podrobněji viz dále).

10. Dle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

11. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

16. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

17. Základem pro to, že žalobě bylo, vyjma nepatrné části příslušenství (viz níže), vyhověno, je uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři ze dne 10. 3. 2023, a to ve smyslu § 2053 o. z.

18. V předmětném dokumentu se žalovaná explicitně vyjádřila tak, že uznává dluh co do důvodu a do výše bez jakýchkoliv námitek, tj. kogentní podmínka písemné formy požadovaná v § 2053 o. z. byla dodržena. S přihlédnutím k tomu, že uznání dluhu představuje jednostranný právní úkon dlužníka vůči věřiteli, lze nicméně konstatovat, že dle judikatury nic nebrání tomu, aby takový jednostranný právní úkon byl vtělen do dvoustranného právního úkonu, zejména smlouvy, což je i případ v dané věci, když uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři je jednak jednostranným uznáním dluhu žalované vůči žalobkyni a jednak se jedná o dvoustrannou dohodu o splátkovém kalendáři mezi účastníky, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4603/2009 vydané za dřívější právní úpravy, avšak použitelné i nadále (v tomto směru jsou v tomto rozsudku uváděna i další rozhodnutí, jež byla vydána za dřívější právní úpravy, avšak i u dalších rozhodnutí má zdejší soud za to, že jsou bez dalšího aplikovatelná i za účinnosti stávající právní úpravy, což však u dalších zmiňovaných rozhodnutí již znovu neuvádí – pozn. soudu). Vzhledem k tomu, že uznání dluhu je spojeno s dohodou o splátkovém kalendáři mezi účastníky, pročež tato listina je podepsána oběma účastníky, není pochyb o tom, že uznání dluhu došlo do dispoziční sféry věřitele, zde žalobkyně, a tedy i tato podmínka pro platnost a účinnost uznání dluhu byla naplněna, k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 63/2012.

19. Uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři pak obsahovala zcela jednoznačné určení dluhu, k němuž se uznání váže. Dluh, jež je předmětem uznání, je specifikován nezaměnitelně, neboť nejprve je vymezen právní důvod vzniku dluhu ve smyslu konkrétně poskytnutého plnění ze strany žalobkyně pro žalovanou, které bylo realizováno na základě konkrétní objednávky. Následně jsou uvedeny jednotlivé faktury, které byly v rámci daného smluvního vztahu vystaveny, a též dokonce i výzvy žalobkyně vůči žalované, jež byly zasílány. Uznání dluhu pak obsahuje konkrétní vyčíslení s odkazem na podaný návrh na elektronický platební rozkaz. Touto individualizací dluhu byly naplněny nutné podmínky pro identifikaci dluhu tak, že není zaměnitelný, když lze objektivně seznat, kdo jej učinil, vůči komu směřuje, o jaký dluh se jedná co do důvodu a výše, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3851/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1891/2022.

20. K argumentaci žalované stran toho, že žaloba je neurčitá a neúplná, tedy neprojednatelná, když žalobkyně odkazuje toliko na uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři, soud uvádí, že žalobkyně vymezila původní vznik dluhu v řízení ve svém podání ze dne 19. 12. 2023 (viz č. l. 48), když výslovně uvedla výňatek z uznání dluhu a dohody o splátkovém kalendáři ohledně toho, jaký dluh konkrétně byl žalovanou uznán. Na danou věc je tak použitelná judikatura, na níž sama žalovaná odkazovala, a to usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1173/2004, dle něhož „Pouhé uznání závazku nemůže nahradit chybějící skutková tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 OSŘ. O skutkovém vymezení věci by se mohlo uvažovat, pokud by v uznání závazku, na něž by bylo v žalobě poukazováno, byl závazek uznán co do konkrétních v něm uvedených důvodů.“, k tomu pak též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 228/2004, avšak oproti argumentu žalované v tom smyslu, že nejenom, že žalobkyně po výzvě soudu skutkové okolnosti vzniku dluhu sama doplnila, ale nadto že již od počátku samotné uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři výslovné a, jak vyplývá z předchozího bodu, dostatečně individualizované vymezení skutkového děje obsahovala. Tímto postupem tak žalobkyně ustála své důkazní břemeno, které jí stíhalo v té souvislosti, že uvedené skutkové skutečnosti jsou dle hmotného práva k jejímu prospěchu, a to dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, na nějž původně poukazovala též žalovaná.

21. Uznání dluhu má pak za následek, že nastává vyvratitelná právní domněnka trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. V takovém případě nastává stav, kdy věřitel, zde žalobkyně, nemusí vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat, naopak důkazní břemeno přechází na dlužníka, který prokazuje neexistenci dluhu, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018 anebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022-II. Žalovaná nejprve sporovala svůj podpis na uznání dluhu a dohodě o splátkovém kalendáři (viz č. l. 36 spisu), avšak na ústním jednání explicitně prohlásila, že podpis na uznání dluhu a dohodě o splátkovém kalendáři již sporný není a že již daný podpis nepopírá (viz protokol z jednání č. l. 67 spisu). Vzhledem ke změně postoje žalované tak nebylo třeba přistupovat k tomu, že by břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně pravosti listiny tížilo žalobkyni ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1722/2006, jak původně žalovaná uváděla.

22. Žalovaná pak nikterak netvrdila, že dluh vůbec nevznikl nebo že již zanikl jinak, nota bene takové tvrzení neprokazovala. Žalovaná toliko uváděla, že nárok uplatněný žalobou sporuje a neuznává, nicméně pro to, aby právní domněnka trvání uznaného dluhu v okamžiku uznání byla vyvrácena, musela by žalovaná tvrdit a prokázat, že dluh vůbec nevznikl, a to formou tzv. důkazu opaku ve smyslu § 133 o. s. ř. Ostatně na takový postup sama žalovaná odkazovala skrz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1368/2009. K tomu též srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005, dle něhož: „Právní teorie i soudní praxe (srovnej např. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, 708 s., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/98, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.Beck, sešit 30/2004, č. C 2736/2004) je zajedno v tom, že uznání dluhu není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku (§ 133 o. s. ř.). Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Na dlužníku naopak je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Tyto skutečnosti jsou totiž pravým opakem toho, co uvádí domněnka, tj. jsou způsobilé, vyjdou-li v řízení najevo (tj. unese-li dlužník ve vztahu k nim důkazní břemeno), vyvrátit obsah domněnky.“ Žalovaná však nepřistoupila k žádnému kroku, jež by měl za následek, že by důkazem opaku vyvrátila domněnku o existenci dluhu v době uznání dluhu. Soud z toho důvodu musí přisvědčit žalobkyni v tom, že dluh v době uznání trval, a vzhledem k tomu, že doposud nebyl ze strany žalované částečně zaplacen, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Soud pak souhlasí s argumentací žalované opětovně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1368/2009, že uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a existuje-li právní důvod plnění, není uznáním dluhu nahrazen. Tento konstrukt, který je ostatně vyjádřen i v samotném zařazení institutu uznání dluhu v rámci o. z. do Dílu 8 – Zajištění a utvrzení dluhu, nemá za následek, že by, a to i s přihlédnutím k již uvedenému, nárok neměl být žalobkyni přiznán, avšak toliko to, že nárok uplatňovaný žalobou v tomto řízení a konkrétně pak nárok přiznaný žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku vyplývá z nepojmenované smlouvy dle § 1746 o. z. Mezi účastníky totiž vznikl smluvní vztah na základě objednávky žalované u žalobkyně, v rámci nějž žalobkyně realizovala pro žalovanou určité služby, tj. kampaň, za něž se žalovaná zavázala zaplatit vystavené faktury žalobkyni. Vzhledem k tomu, že o. z. je založen též na zásadě autonomie vůle, nic nebrání účastníkům uzavřít tzv. inominátní smlouvu, což je i tento případ, když daný obsah smlouvy nelze podřadit pod žádný jiný smluvní typ předvídaný o. z. Jakkoliv lze hodnotit, že žalobní nárok vyplývá ze smluvního vztahu účastníků ve smyslu § 1746 o. z., v rámci právního hodnocení je nutné dodat, vzniklý dluh byl zajištěn právě uznáním dluhu ve smyslu § 2053 o. z.

24. Vzhledem k výše uvedenému se soud nezabýval, zda žalovaná svými částečnými plněními uznala dluh ve smyslu § 2054 o. z. tak, jak žalobkyně uváděla v rámci svého závěrečného návrhu, neboť tato argumentace by již ničeho na rozhodnutí soudu změnit nemohla, pouze by případně mohla podpořit shora uvedené závěry o uznání dluhu žalovanou.

25. S přihlédnutím k tomu, že žalobě bylo v dané části vyhověno, žalobkyně má pro prodlení žalované ve smyslu § 1968 o. z. právo i na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (15 % ročně ke dni počátku prodlení), a to z částky 50 000 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a z částky 104 140,08 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, a dále též na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. o. z., která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení do zaplacení, tj. z částky 50 000 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a z částky 104 140,08 Kč od 1. 6. 2023 do 29. 8. 2023, k tomu viz následující odůvodnění ohledně částečného zamítnutí.

26. Žaloba pak byla částečně zamítnuta, a to co do úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 140,08 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a smluvní pokuty ve výši 1 678,35 Kč, a to s přihlédnutím ke znění sankce za pozdní placení v rámci dohody o splátkovém kalendáři: „4.

2. Při pozdním placení Celkového Dluhu se sjednává ztráta výhody splátek.“ 27. Z citovaného znění sjednané sankce výhody plyne, že byla naplněna hypotéza ustanovení § 1931 věta první o. z., neboť mezi účastníky bylo ujednáno plnění ve splátkách a žalovaná nesplnila sjednanou splátku, pročež žalobkyně jako věřitel má právo na vyrovnání celé pohledávky. Nutno však podotknout, že nebylo prokázáno, a to ani určitým samostatným dokumentem ani proběhnuvší e-mailovou komunikací mezi účastníky, že by žalobkyně žalovanou vyzvala tak, aby nastala splatnost celého nesplaceného dluhu. Dle § 1931 věta druhá o. z. totiž predikuje, že k takové výzvě musí dojít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Mezi účastníky pak nebyl sjednán odlišný režim od toho ve zmiňovaném ustanovení, neboť smluvní doložka „pod ztrátou výhody splátek“ odkazuje právě na pravidlo v § 1931 o. z., k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005, a tedy tento zákonný režim na danou věc dopadá i se svými důsledky pro splatnost celkového dluhu.

28. Judikatura dovodila, že mezi ztrátou výhody splátek jako takovou ve smyslu zákonného ustanovení a mezi sjednáním zesplatnění celého dluhu v případě prodlení s byť jen jedinou splátkou bez dalšího, je nutné rozlišovat, k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5266/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3915/2018 anebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 5331/2007 dle něhož: „Ujednali-li si účastníci pojistné smlouvy, že nezaplacením některé ze splátek se stane splatným zbývající pojistné, neměl pojistitel možnost využít ztrátu výhody splátek, nýbrž nesplacením prvé splátky se stala bez dalšího splatnou zbývající část pojistného.“.

29. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byla sjednána „toliko“ ztráta výhody splátek, nikoliv pak automatická splatnost celého zbývajícího dluhu v případě prodlení s jednou splátkou, žalobkyně pro to, aby mohla požadovat příslušenství z celé dlužné částky, tj. zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu již ode dne následujícího po dni splatnosti druhé splátky dle splátkového kalendáře (s přihlédnutím k tomu, že první splátka byla žalovanou zaplacena), tj. ode dne 1. 5. 2023, musela by na žalované uplatnit právo na splnění celého dluhu, tj. dluh jednostranně zesplatnit, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005, a i v takovém případě by splatnost nastala nikoliv již původní splatností druhé splátky, avšak odvíjela by se až zesplatněním uvedeným ve výzvě. Žalobkyně však byla s uplatněním práva na splnění celého dluhu časově omezena, a to v souladu s § 1931 věta druhá o. z. dnem předcházejícím dni splatnosti příští splátky, tj. v dané věci dnem 30. 5. 2023. Žalobkyně však tohoto svého práva nevyužila, když nezaslala žalované žádnou takovou výzvu, z níž by vyplývalo, že požaduje zaplacení celé zbývající dlužné částky, a to ani neformální, viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3782/2018. Jakkoliv mezi účastníky probíhala e-mailová komunikace, v níž se žalobkyně jednoznačně domáhala toho, aby žalovaná svůj dluh žalobkyni uhradila, e-mailová komunikace neobsahuje žádný projev vůle v období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023, v níž měla žalobkyně právo na zesplatnění celé zbývající částky, a tedy je nutné uzavřít, že žalobkyně pohledávku za žalovanou nezesplatnila a její splatnost nenastala ani ke dni 30. 4. 2023 v celé dlužné částce, tj. 104 140,08 Kč, avšak pouze částka 50 000 Kč byla původně splatná 30. 4. 2023 a částka 54 140,08 Kč dne 31. 5. 2023. V tomto ohledu tak bylo nutné zamítnout žalobu co do příslušenství zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 140,08 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a dále smluvní pokuty ve výši 1 678,35 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 54 140,08 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023. Tak je rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná toliko co do nepatrné části (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 140,08 Kč od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a smluvní pokuty ve výši 1 678,35 Kč z celkově požadované částky 116 741,03 Kč s příslušenstvím), a tedy žalobkyni byly přiznány náklady řízení v plné výši 34 097,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 670 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 116 741,03 Kč sestávající z částky 5 780 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání), tedy celkem 23 120 Kč, 4 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy celkem 1 200 Kč, a jednadvacetiprocentní daně z přidané hodnoty z částky 24 320 Kč ve výši 5 107,20 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení za podání ze dne 19. 12. 2023, neboť informace v něm obsažené měly být již součástí žalobních tvrzení, a pokud by žaloba byla v tomto ohledu perfektní, nemusel by žalobkyni soud k doplnění vyzývat.

Poučení