19 C 229/2016-218

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobkyní: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] insolvenční správce dlužníka [název žalobkyně], v konkursu, [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [číslo] s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka – [právnická osoba], společnost s ručením omezeným, [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], částku 69 976 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od 16. 7. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 60 637,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 6 857,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 3 110,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4

Odůvodnění

1. Žalobkyně (původně [právnická osoba], následně její insolvenční správce [právnická osoba] – kde je v textu zmiňována žalobkyně před datem 24. 9. 2019, pak se jedná o [právnická osoba], po datu 24. 9. 2019 se jedná o [anonymizována dvě slova], srov. č.l. 82 spisu) se proti žalovanému domáhala podanou žalobou zaplacení nároku za dodání zboží, které bylo fakturováno třemi fakturami, a to: -) fakturou [číslo] ze dne 17. 8. 2012, splatnost 27. 8. 2012, na částku 3 143 Kč, tento nárok však byl později vzat zpět (viz usnesení vyhlášení na jednání dne 17. 1. 2018, č.l. 34 spisu) -) fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2013, splatnost 13. 6. 2013, na částku 92 507 Kč, -) fakturou [číslo] ze dne 16. 4. 2013, splatnost 15. 7. 2013, na částku 128 589 Kč. Žalobkyně uvedla, že jí dané zboží nebylo ze strany žalovaného doposud zaplaceno. Uvedla, že v daném případě nebyly převystavovány faktury na faktury s pozdějším datem splatnosti (viz níže), a pokud snad ano, pak se jednalo o prodloužení splatnosti na základě dohody stran.

2. Žalovaný se bránil tím, že faktury samy o sobě neprokazují předání zboží a že předání zboží musí žalobkyně prokázat. Stejně tak je potřeba prokázat, že mezi stranami byla za zboží sjednána určitá cena. Dále žalovaný poukázal na to, že zboží, které je předmětem výše uvedených faktur [číslo] bylo již ze strany žalobkyně dodáno v roce 2010. Zboží uvedené ve faktuře [číslo] bylo fakturováno již fakturou [číslo]. Zboží uvedené ve faktuře [číslo] bylo fakturováno již fakturou [číslo]. Mezi účastníky docházelo běžně k tomu, že byly nahrazovány faktury tak, že byla na základě původní faktury později vystavena ta samá faktura s novým číslem, datem vystavení a splatností. Údajně tak mělo docházet k této praxi kvůli tomu, že faktoringová společnost nechtěla do účetnictví zahrnovat faktury staršího data. Žalovaný uvedl, že zboží za uplatněné faktury z roku 2013 nebylo dodáno (bylo dodáno na základě faktur z roku 2010, viz výše) a tudíž není povinen nic plnit. Dále uvedl, že pokud by snad soud přistoupil k tomu, že by zkoumal dané dodání zboží, které proběhlo v roce 2010, pak na většinu daného nároku již bylo plněno, a tedy nárok žalobkyně ani v tomto ohledu není oprávněný. Pokud by zde snad nějaký nárok z původního dodání zboží v roce 2010 byl (v tom ohledu, že by ze strany žalovaného nebylo zboží zaplaceno), pak je nárok na zaplacení zboží již promlčen (námitka promlčení viz č.l. 29 spisu).

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: K faktuře [číslo] ze dne 17. 8. 2012, splatnost 27. 8. 2012, na částku 3 143 Kč 4. Zde byla předložena toliko samotná faktura (viz přílohová obálka k č.l. 1). Tento nárok však nebylo potřeba dále zkoumat kvůli zpětvzetí ze strany žalobkyně a následnému zastavení řízení v této části (viz výše). K faktuře [číslo] ze dne 15. 3. 2013, splatnost 13. 6. 2013, na částku 92 507 Kč 5. V případě této faktury bylo prokázáno, že dané zboží bylo původně fakturováno fakturou [číslo] ze dne 23. 6. 2010, splatnost 5. 7. 2010 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 38). Následně bylo fakturováno nově vystavenou fakturou [číslo] ze dne 18. 10. 2012, která zněla na shodnou částku jako faktura [číslo] byl zde i shodný objem odebraného zboží (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 38). Propojení mezi oběma fakturami vyplývá i z e-mailu ze dne 18. 10. 2012 od p. [příjmení] za [anonymizováno] (žalobkyni) panu [celé jméno žalovaného] (žalovanému), kde je uvedeno„ Dobrý den pane [celé jméno žalovaného], na základě dohody mezi Vámi a p. [příjmení] ze dne 15. 10. 2012, vystavili jsme Vám faktury – viz příloha. Tyto 3 faktury zasíláme na [anonymizováno] (jako podklad faktury z roku 2010 – [číslo] [číslo], [číslo] [číslo] a [číslo] [číslo]). Zároveň zasíláme k těmto fakturám dodací listy, které prosíme podepsat a vrátit zpět k nám do [obec]“ (prokázáno e-mailovou komunikací mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 18. 10. 2012 + komunikace předcházející, viz přílohová obálka k č.l. 161-167). To, že byla předmětná faktura [číslo] k e-mailu připojena, bylo prokázáno tím, že daný e-mail byl zaslán na e-mail soudu a bylo tak potvrzeno, že k e-mailu byly připojeny dané přílohy (prokázáno vytištěnými e-maily i s přílohami viz č.l. 168-175 spisu). Následně byla zaslána ze strany žalobkyně žalovanému dohoda o započtení, kde je uvedena faktura [číslo] jako pohledávka, která měla být započtena (spolu s dalšími dvěma pohledávkami) proti pohledávce žalovaného za žalobkyní [číslo] (prokázáno dohodou ze dne 31. 12. 2012, viz č.l. 158-160 spisu). V dohodě bylo uvedeno, aby byl potvrzený zápočet odeslán na adresu žalobkyně. Toto potvrzení zápočtu však nikdy nebylo prokázáno a účastníci i uvedli (viz závěrečný návrh žalovaného na č.l. 210 spisu a vyjádření žalobkyně na č.l. 203 spisu), že k žádnému zápočtu nikdy nedošlo. Soud tak neměl za prokázané, že by k tomuto zápočtu dohodou skutečně došlo. Následně byla vystavena faktura [číslo] ze dne 15. 3. 2013 se splatností 13. 6. 2013, která byla položkově totožná s fakturami [číslo] [číslo] kdy jediným rozdílem bylo, že zde byl v poslední položce uveden nově neutrální silikon v objemu„ 310 ml“ namísto„ 300 ml“ (počet ks i cena bez DPH však byly totožné) a bylo zde nově DPH 21 % (namísto 20 % DPH, prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 1). Cena faktury bez DPH se od předchozích dvou nelišila, ale s ohledem na DPH - nyní 21 % namísto původních 20 %, se lišila cena s DPH (byla zde namísto původní ceny 91 742,78 Kč nová cena 92 507,31 Kč). Soud však vzal za prokázané, že opět došlo toliko k nahrazení faktury [číslo] novou fakturou, neboť je krajně nepravděpodobné, že by došlo k odběru totožného zboží toliko v rozmezí několika měsíců, a to v případě tak obsáhlého počtu položek, kdy by se nelišil ani druh odebraného zboží ani počet kusů. To, že se v daném případě lišila poslední položka v objemu – silikon 310 ml namísto 300 ml nepovažuje soud za zásadní, jelikož je možné, že od roku 2013 se změnil u dané položky objem o 10 ml a fakturu nebylo možné vystavit např. v počítačovém programu na původní balení (soud nezkoumal, zda žalobkyně používá pro vyhotovování faktur počítačový program či nikoliv, ale jednotná úprava faktur tomu napovídá) či se mohlo jednat o překlep při„ převystavování“ faktury (např. při ručním vyhotovování, pokud faktury nejsou tvořeny v počítačovém programu) apod. S ohledem na to, že faktury jsou totožné co do obsáhlého počtu položek, objemu odebraného zboží a ceny bez DPH, soud uvěřil tomu, že šlo opět o„ převystavení“ faktury, a to pouze se změnou výše DPH. Následně došlo k zaplacení dané faktury, a to skrze bankovní platbu ze dne 29. 3. 2013 (prokázáno výpisem z bankovnictví, viz přílohová obálka k č.l. 38) – ta odešla sice bez variabilního symbolu, ale byla provedena v době splatnosti faktury [číslo]. I když platba zněla na částku dle původní hodnoty DPH (20 %), tedy na 91 743 Kč, pak soud s ohledem na blízkou časovou souvislost mezi„ převystavením“ faktur shledal, že platba byla na objednávku zboží, které bylo fakturováno již fakturou [číslo] neboť se nejeví jako pravděpodobné, že by byla placena takto specifická (nezaokrouhlená) částka na účet za jinou fakturu, a to navíc ještě v době splatnosti poslední„ převystavené“ faktury. Dne 22. 3. 2013 ještě bylo ze strany žalobkyně uvedeno, že proti„ převystavené“ faktuře [číslo] bude poštou zaslán dodací list k podpisu (prokázáno e-mailem ze dne 22. 3. 2013, viz přílohová obálka k č.l. 38). K faktuře [číslo] ze dne 16. 4. 2013, splatnost 15. 7. 2013, na částku 128 589 Kč 6. V případě této faktury bylo zboží původně fakturováno již fakturou [číslo] ze dne 11. 6. 2010, splatnost 21. 6. 2010 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 38). Na fakturu pak byly hrazeny následující částky (platby byly přímo identifikovány [variabilní symbol] [číslo]; platby byly placeny na různé účty, ale z faktur založených ve spisu je patrné, že se vždy jednalo o účty žalobkyně): a. 14 000 Kč dne 24. 2. 2012 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38), b. 20 000 Kč dne 2. 5. 2012 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38), c. 30 000 Kč dne 18. 7. 2012 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38), d. 25 000 Kč dne 21. 8. 2013 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38). Celkem tak bylo na danou fakturu uhrazeno 89 000 Kč. Následně byla faktura [číslo] přefakturována na fakturu [číslo] z dubna 2013, splatnost 15. 7. 2013 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 1). Propojení mezi fakturami je patrné z e-mailu ze dne 16. 4. 2013, kde je uvedeno„ Dobrý den pane [celé jméno žalovaného], dle dohody přeposílám 1 fakturu proti [číslo] [číslo] z 11. 6. 2010. Prosím o vyfakturování zpět. Děkuji [anonymizováno]“ (prokázáno e-mailem ze dne 16. 4. 2013, viz přílohová obálka k č.l. 38). Přílohou daného e-mailu pak byla faktura [číslo] což je patrné i z těla samotného e-mailu, kde je jako příloha uveden soubor s názvem„ [číslo] [celé jméno žalovaného]“. Autenticita přílohy připojené k tomuto e-mailu (tedy připojení faktury [číslo]) byla prokázána zasláním daného e-mailu do e-mailové schránky soudce (daný e-mail i s přílohami vytištěn ve spisu, viz č.l. 155-157 spisu). Faktury [číslo] se lišily, co se týče celkově odebraného objemu zboží – v obou byly toliko dvě položky, a to„ hák hranatý 40“ a„ žlab hranatý [číslo] m“, nicméně objem se lišil u žlabu hranatého, kde bylo nově namísto původních [číslo] m uvedeno toliko [číslo] m. Kvůli tomu se pak lišila i výsledná fakturovaná částka, a to namísto původních 158 976 Kč nově na 128 589,12 Kč (DPH zůstala stejná). Žalovaný tento rozdíl vysvětloval tím, že v mezidobí zaplatil na daný závazek částku cca 30 000 Kč, což ale bylo možné do faktury promítnout toliko skrze ponížení objemu odebraného materiálu. Tomuto tvrzení nemohl soud přisvědčit, neboť bylo prokázáno, že bylo na daný závazek, resp. fakturu, plněno více než 30 000 Kč (viz výše). Odběr zboží byl následně potvrzen i skrze podpis dodacího listu ze dne 16. 4. 2013, kterým žalovaný potvrdil převzetí zboží tak, jak bylo uvedeno na faktuře [číslo] (prokázáno dodacím listem). Podpis na dodacím listu je skutečně pravým podpisem žalovaného, jak bylo prokázáno skrze znalecký posudek, který zadal soud (viz č.l. 128 spisu). Dne 28. 6. 2013 pak byla i v tomto případě zaslána žalovanému ze strany žalobkyně dohoda o vzájemném započtení, kde měla být pohledávka představovaná fakturou [číslo] (v započtení je dokonce faktura označena číslem z roku 2010, ale zní na částku faktury z roku 2013, což opět svědčí o propojení faktur, pozn. soudu) znějící na částku 127 807 Kč započtena (spolu s dalšími pohledávkami) proti pohledávkám žalovaného za žalobkyní (prokázáno dohodou o započtení, viz přílohová obálka k č.l. 164-167). Potvrzený zápočet měl být odeslán na adresu žalobkyně. Potvrzení zápočtu opět nebylo nijak prokázáno. Proto soud neměl za prokázané, že k zápočtu dohodou došlo (rovněž viz shodná tvrzení stran o absenci vzájemné zápočtu, viz výše). K prokázání praxe v nahrazování faktur 7. Žalovaný chtěl podrobněji prokázat, že skutečně docházelo k nahrazování jednotlivých faktur fakturami se stejným obsahem, ale toliko novějším datem vydání a splatnosti. Rovněž dodací listy se pak podepisovaly nově či znovu s novým datem. K tomuto předložil i důkazy ohledně faktur [číslo] [číslo] kdy se jednalo o faktury, které nebyly uplatněny v tomto řízení (v rámci nároku na zaplacení).

8. V případě faktury [číslo] ze dne 28. 7. 2010, splatnost 9. 8. 2010 žalovaný prokázal, že tato faktura byla vystavena již 28. 7. 2010 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 161-167). Žalovaný dále prokázal, že tato faktura byla převystavena fakturou [číslo] ze dne 18. 10. 2012, splatnost 9. 1. 2013 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 138-142). Obě faktury se naprosto přesně shodují v objemu zboží i celkové ceně. Na fakturu [číslo] bylo následně zaplaceno 16 500 Kč (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví – platba označena VS faktury, viz přílohová obálka k č.l. 138-142). Faktura [číslo] byla následně převystavena znovu fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2013, splatnost 13. 6. 2013, a to kvůli změně DPH (viz přílohová obálka k č.l. 138-142). Opět se jednalo o fakturu na shodnou částku bez DPH a stejný objem zboží, výsledná částka s DPH se lišila toliko kvůli změně sazby DPH. Převzetí zboží uvedeného ve faktuře [číslo] bylo potvrzeno v dodacím listu ze dne 15. 3. 2013 (prokázáno dodacím listem). Na fakturu [číslo] pak byly hrazeny ještě částky 25 000 Kč (dne 22. 7. 2014) a 30 000 Kč dne 8. 1. 2014 (prokázáno výpisy z internetového bankovnictví, viz přílohová obálka k č.l. 138-142).

9. V případě faktury [číslo] ze dne 21. 5. 2010, splatnost 31. 5. 2010, žalovaný prokázal, že tato faktura byla vystavena dne 21. 5. 2010 (prokázáno fakturou [číslo]). Následně byla faktura přefakturována fakturou [číslo] ze dne 18. 10. 2012, splatnost 9. 1. 2013 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 161-167). Propojení mezi fakturami je patrné z toho, že znějí na stejnou částku a stejný objem zboží. Dále je dané nahrazení faktur patrné i z e-mailu ze dne 18. 10. 2012, kde je uvedeno, že se jedná o fakturu, která nahrazuje fakturu [číslo] (prokázáno e-mailem z 18. 10. 2012, viz č.l. 168-175 spisu, autenticita příloh ověřena zasláním e-mailu na e-mail soudce, jehož obsah byl přetištěn do spisu i s přílohami e-mailu). Závěr ohledně skutkového stavu a dokazování 10. Soud tak dospěl k závěru, že jednotlivé faktury byly převystavovány na faktury s pozdějšími daty a zároveň docházelo k tomu, že byly k těmto fakturám podepisovány nově i„ převystavené“ dodací listy. Z výše uvedených důkazů je tak patrné, že některé faktury byly převystavovány i vícekrát, nicméně se vztahovaly pouze k jedné dodávce zboží. S ohledem na provedené platby je patrné, že faktury nebyly vystavovány, aniž by zboží bylo skutečně dodáno, neboť žalovaný na každou z faktur plnil (zcela či alespoň částečně).

11. Soud nezjistil žádné důležité informace z daňových přiznání žalovaného k dani z přidané hodnoty za měsíce leden až prosinec roku 2013 (viz přílohová obálka k č.l. 38), neboť zde jsou položky agregované (sečtené). Tedy není patrné, jaké konkrétní náklady byly zahrnuty do daňového přiznání (z jakých konkrétních faktur, v jaké konkrétní výši, apod.).

12. Ze svědecké výpovědi p. [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] poskytnuté na jednání dne 13. 2. 2018 (viz přílohová obálka k č.l. 49) vyplynulo, že p. [příjmení] jezdil žalovanému pro objednané zboží k žalobkyni, kde podepisoval i dodací listy.

13. Z účastnické výpovědi p. [celé jméno žalovaného] (žalovaného) v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] poskytnuté na jednání dne 13. 2. 2018 (viz přílohová obálka k č.l. 49) vyplynulo, že p. [celé jméno žalovaného] si objednával u žalobkyně zboží prostřednictvím e-mailu či telefonu. [příjmení] osobně si pro zboží nejezdil, dělali to pro něj jeho syn, p. [příjmení] či p. [příjmení]. Faktury byly doručovány buď obyčejnou poštou či e-mailem. Dodací listy byly někdy vyplňovány ručně. Uvedl, že žádné dodací listy nepodepisoval (což je v rozporu se závěry znalce v tomto řízení, pozn. soudu). Někdy se dodací listy přepisovaly. Žalobkyně v případě nároku uplatněného v řízení sp. zn. [spisová značka] dodala p. [celé jméno žalovaného] špatné zboží (poškozené) a pak se dohodli, že p. [celé jméno žalovaného] plechy objedná znovu (nebude je reklamovat) a později mu je žalobkyně dodá nové a zdarma. Žalobkyně mu ale nakonec nové plechy stejně fakturovala. Pokud bylo ve faktuře uvedeno zboží, které žalovaný neodebral, takto bylo tak, že se dohodl s žalobkyní, že o danou částku bude ponížena následující faktura. Žalovaný si všechny faktury (i ty sporné) zanesl do svého účetnictví a odečetl si DPH, nicméně žalovaný si není jistý, zda všechny sporné faktury jsou v jeho účetnictví – to nekontroloval (nekontroloval, zda mu byly všechny doručeny a jsou tak zaevidovány v účetnictví).

14. Soud hodnotil důkazy v souladu s § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud shledal, že skutkový stav je na základě výše uvedených důkazů již dostatečně prokázán, kdy provádění dalších důkazů by bylo dle názoru soudu již nadbytečné. Bylo prokázáno nahrazování jednotlivých faktur, které se vztahovaly k původním dodávkám zboží v roce 2010. Byla prokázána existence smluvních vztahů (kupních smluv na zboží) mezi stranami a bylo prokázáno, že žalovaný již na dané závazky plnil, a to zcela či zčásti. Účastníci nadto na jednání dne 25. 5. 2022 uvedli, že na provedení dalších (doposud neprovedených) důkazů netrvají, a to i v případě důkazů, které byly dříve k provedení navrženy, ale doposud nebyly provedeny (viz č.l. 209 spisu). Soud tak již s ohledem na to, že účastníci na provedení dalších důkazů netrvali, dané důkazní návrhy ani nezamítal (považoval je za vzaté zpět). Nadto v případě návrhu na provedení důkazu účastnickými výpověďmi nebyla splněna ani podmínka subsidiarity, jelikož skutkový stav bylo možné zjistit na základě jiných důkazů (srov. § 131 o. s. ř.).

15. Výše uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně: K faktuře [číslo] ze dne 17. 8. 2012, splatnost 27. 8. 2012, na částku 3 143 Kč 16. Jelikož tato faktura byla vzata zpět a řízení bylo v této části zastaveno, pak tento nárok již není předmětem řízení a soud tuto fakturu, resp. smluvní vztah, na základě kterého byla vystavena, nijak nezkoumal a nehodnotil. K faktuře [číslo] ze dne 15. 3. 2013, splatnost 13. 6. 2013, na částku 92 507 Kč 17. Soud by na začátek rád poznamenal skutečnost, že předmětem řízení není faktura jako taková, ale smluvní vztah, na jehož základě byla faktura vystavena. To ostatně vyplývá i z toho, že faktura jako taková není sama o sobě důkazem o existenci smluvního vztahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 276/2005, ze dne 15. března 2006). Byť tedy žalobkyně nárokovala plnění na základě konkrétních faktur, pak u soudu neuplatňovala faktury jako takové, ale dluh žalovaného, který měl vzniknout na základě kupních smluv dle § 409 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jako „obch. zák.“). Žalobkyně tvrdila, že žalovanému dodala zboží, tedy že mu odevzdala věc, která je předmětem koupě, a umožnila mu nabýt vlastnické právo k ní, a žalovaný věc převzal, ale nezaplatil žalobkyni kupní cenu (viz č.l. 46 spisu, kde žalobkyně výslovně uvádí, že žaluje na úhradu kupí ceny za dodání zboží). Nelze se tedy ztotožnit s argumentací žalovaného, že pokud byly u soudu uplatněny konkrétní faktury, ale přímo na tyto faktury nebylo nic dodáno, jelikož bylo dodáno zboží na předchozí faktury (týkající se ale toho stejného smluvního vztahu a tím pádem i stejného dluhu), pak není žalobkyně oprávněna ničeho požadovat, jelikož je plnění vázáno na konkrétní faktury, které byly zmíněny v žalobě. Nárokované plnění totiž není vázáno na faktury ale na smluvní vztah (viz výše). Žalobkyně se skrze předložené faktury snažila toliko specifikovat daný smluvní vztah spočívající v dodání zboží za určitou dohodnout kupní cenu. Zároveň se žalobkyně skrze faktury snažila prokázat i existenci daného smluvního vztahu. Jelikož prokázání smluvního vztahu toliko fakturou není možné (viz výše), pak se žalobkyně snažila dále v řízení prokázat existenci smluvního vztahu i jinými důkazními prostředky, např. dodacími listy (v případě nedostatku důkazů pak vzala žalobkyně žalobu v části i zpět, viz výše a č.l. 34 spisu).

18. Žalobkyně obecně neprokazovala vznik smluvních vztahů žádnou smlouvou v písemné podobě. Kupní smlouvy měly být uzavřeny ústně, kdy jejich existenci dále žalobkyně dovozovala i z následného jednání stran. Existenci kupních smluv tak žalobkyně prokazovala předmětnými fakturami, podepsanými dodacími listy nebo skrze to, že dané faktury měly být zahrnuty do daňového přiznání žalovaného. Žalobkyně rovněž navrhla důkaz skrze účastnické výslechy p. [příjmení] (stat. orgán žalobkyně) a žalovaného. V případě účastnických výslechů je však patrné, že ty jsou ovlivněny odlišnými názory na danou věc – což je důvodem existence samotného sporu, který je projednáván u soudu. Proto k účastnickým výpovědím soud nepřistoupil, a to i s ohledem na to, že existenci smluvního vztahu bylo možné prokázat i jinak, a to skrze následné jednání stran, které se chovaly dle smlouvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019).

19. V případě dodání zboží tak, jak je uvedeno ve fakturách [číslo] později převystavenou fakturou [číslo] později převystavenou opětovně fakturou [číslo] svědčí o existenci daného smluvního vztahu nejvíce to, že žalovaný nakonec zaplatil částku 91 743 Kč, která mu byla fakturována již v roce 2010. Tímto má soud za prokázané, že smluvní vztah zde skutečně existoval, zboží bylo dodáno a následně (byť se značným časovým odstupem od jeho původního dodání) i zaplaceno. Co se týče splatnosti kupní ceny za předmětné zboží, ta byla prodloužena minimálně ze strany žalobkyně jako věřitele tím, že byly vystaveny nové faktury (resp. původní faktura z roku 2010 byla převystavena). Daný smluvní vztah tak existoval a dluh žalovaného v daném případě zanikl splněním dle § 324 tehdy účinného obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb.). S ohledem na to, že žalobkyně posouvala převystavením původních faktur ze své strany splatnost, tak je patrné, že po žalovaném nepožadovala úroky z prodlení ani jiné sankce spojené s prodlením (viz § 365 a 369 obch. zák.).

20. Existence daného smluvního vztahu (uzavření smlouvy o koupi) tak bylo v tomto případě možné dovodit toliko z jednání stran – vystavení faktury, resp. faktur, a následném zaplacení kupní ceny. Jiné relevantní důkazy (dodací listy, apod.) k prokázání tohoto nároku doloženy nebyly. Bylo rovněž dostatečně prokázáno, že faktury týkající se daného smluvního vztahu byly nahrazovány novějšími s pozdějším datem splatnosti.

21. To, zda si žalovaný zahrnul převystavené faktury do účetnictví či nikoliv, je podle názoru soudu lhostejné. I kdyby došlo k zahrnutí všech tří faktur vztahujících se k jednomu smluvnímu vztahu do účetnictví, pak to nemůže mít vliv na existenci daného smluvního vztahu. Účetnictví má vztah zejména k právu veřejnému a slouží i jako podklad pro daňovou povinnost atd., tedy je určitou evidencí. Pochybení v evidenci nemůže mít vliv na soukromoprávní vztahy, které vznikají nejčastěji (v případě smluv - jako v tomto případě) akceptací návrhu smlouvy, tedy určitým konsenzem smluvních stran. Z výše uvedených důkazů je navíc patrné, že obě strany přistupovaly k vystavování faktur, dodacích listů, dále k účetnictví a daňové povinnosti poměrně benevolentně, kdy docházelo ke kombinaci různých úkonů spojených s účetnictvím (převystavování faktur, vystavování nových dodacích listů, atd.), a kdy se celkově daná situace kvůli takovému postupu jeví jako značně nepřehledná. I přesto však lze dle názoru soudu dohledat skutečnosti, které jsou důležité pro posouzení existence soukromoprávního vztahu – kupní smlouvy pro jednotlivé faktury uplatněné v tomto řízení, a které prokazují daný soukromoprávní vztah mezi stranami.

22. S ohledem na to, že závazek zanikl splněním, se soud nezabýval ani otázkou promlčení, jelikož to je zde bezpředmětné. Soud tak nárok představující zaplacení kupní ceny za dodání zboží, které je sepsáno ve faktuře [číslo] zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. K faktuře [číslo] ze dne 16. 4. 2013, splatnost 15. 7. 2013, na částku 128 589 Kč 23. V případě smluvního vztahu, na základě kterého byla vystavena faktura [číslo] která byla následně přefakturována fakturou [číslo] je patrné, že zboží v tomto případě bylo žalovanému dodáno, a to na základě podepsaného dodacího listu, který byl sice podepsán až po vystavení druhé faktury (tedy až v roce 2013), a tak rozhodně nepotvrzuje převzetí zboží k danému datu v roce 2013 (zboží bylo dodáno již v roce 2010), ale nelze pominout, že by ho žalovaný zřejmě nikdy nepodepsal, pokud by mu dané zboží nebylo alespoň v minulosti dodáno. Žalovaný si při podpisu daného dodacího listu musel být vědom toho, že se v podstatě jedná o určité„ uznání“ toho, že mu zboží bylo dodáno (byť již v roce 2010). Podepsání daného dodacího listu tak představuje z pohledu soudu důkaz o tom, že daný smluvní vztah týkající se dodání zboží existoval. Díky e-mailům, které prokazují to, že faktura [číslo] vznikla přefakturováním faktury [číslo] pak soud nepochybuje o tom, že původní smluvní vztah se týkal dodání zboží uvedeného již ve faktuře [číslo] že cena dohodnutá za toto zboží byla cena uvedená v této faktuře (tedy 158 976 Kč).

24. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný na základě daného smluvního vztahu již plnil, jelikož zaplatil částky 14 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč a 25 000 Kč s variabilním symbolem dané faktury. Jelikož se jedná o vztah mezi podnikateli (viz § 1 obch. zák.), pak se na něj aplikují ustanovení tehdy platného obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb.). Jelikož žalovaný prokazatelně plnil na původní fakturu [číslo] (dle VS uvedeného v platbách), pak tímto uznal svůj závazek vůči žalobkyni v souladu s § 323 odst. 1 a 2 a § 407 odst. 3 obch. zák. Došlo tak k přerušení běhu promlčecí doby (dle tehdejší terminologie – nyní se jedná o promlčecí lhůtu) a začala běžet promlčecí doba nová. Promlčecí doba je dle § 397 obch. zák. čtyřletá a započala znovu běžet od poslední částečné platby na fakturu [číslo] která proběhla dne 21. 8. 2013. Promlčecí doba tak na základě uznání závazku skrze částečné plnění závazku měla uběhnout dne 21. 8. 2017 – po tomto datu by byl nárok promlčen. S ohledem na to, že žaloba byla podána dne 25. 8. 2016, pak byl daný nárok u soudu uplatněn v době, kdy ještě nebyl promlčen.

25. Uznání závazku částečným plněním za dodání zboží aprobuje i judikatura (viz rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 18 C 61/96„ Za situace, kdy žalovaný na cenu žalobcem dodaného zboží částečně plní a nevznese námitky ohledně nedodání zboží či kvality, množství či ceny dodaného zboží, dojde k uznání závazku částečným plněním ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák. Částečnou úhradou je za dané situace nastolena vyvratitelná právní domněnka existence předmětného závazku žalovaného k žalobci, a to v plném rozsahu dle § 323 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 323 odst. 2 obch. zák.“).

26. Soud zkoumal promlčení i z pohledu podepsání dodacího listu dne 16. 4. 2013, kdy by se rovněž dalo uvažovat o uznání závazku dle § 407 odst. 1 obch. zák., neboť žalovaný podepsal listinu, na které byl závazek dostatečně specifikován z pohledu předmětu kupní smlouvy (soupis zboží), jeho dodání a předání žalovanému a určení celkové částky za zboží – tedy tento projev by tak vyhovoval požadavku písemné formy i požadavku na jeho určitost (viz komentář ASPI, autor JUDr. Zdeněk Kovařík, k § 407 obch. zák., kde je uvedeno„ Z uznávacího projevu musí být zřetelné, který závazek je uznáván, musí být určen zcela jednoznačně a nezaměnitelně. To v sobě nutně zahrnuje nejen výši uznávaného závazku, ale zejména jeho důvod, což praxe často opomíjí. Má-li mít uznání závazku význam také pro běh promlčecí doby, musí vyhovovat i kritériu určitosti, jakkoliv to zde výslovně uvedeno není.“). Lze tak usuzovat, že i podpisem dodacího listu žalovaný svůj závazek uznal, byť reálná výše závazku byla v té době jiná (reálně byla výše závazku již ponížena o 89 000 Kč na základě provedených plateb a nikoliv toliko o cca 30 000 Kč).

27. Jelikož tak daný závazek žalovaného zaplatit žalobkyni za dodání zboží částku 158 976 Kč existoval k datům jednotlivých plateb (viz § 323 odst. 1 obch. zák.), pak soud konstatoval, že závazek částečně zanikl plněním jednotlivých plateb ve výši 14 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč a 25 000 Kč, celkem tedy ve výši 89 000 Kč. Závazek tak ke dni podání žaloby činil 69 976 Kč (158 976 Kč uvedených ve faktuře [číslo] mínus 89 000 Kč splacených v jednotlivých dílčích platbách – viz výše). Soud proto uložil žalovanému, aby do majetkové podstaty [právnická osoba] zaplatil tuto částku (viz výrok I. tohoto usnesení), a to s ohledem na to, že na místo žalobkyně nastoupil v rámci řízení insolvenční správce, který ale vymáhá prostředky do majetkové podstaty dlužníka – původní žalobkyně.

28. Z provedeného dokazování bylo rovněž prokázáno, že žalovaný měl k dispozici fakturu [číslo] (byla mu doručena e-mailem), ke které dokonce podepsal i dodací list. Tedy si žalovaný musel být vědom splatnosti uvedené ve faktuře a musel s danou fakturou i souhlasit, jelikož jinak by dodací list nepodepisoval. Protože žalovaný nezaplatil včas (tedy do data splatnosti uvedeného ve faktuře [číslo]) zbytek svého závazku za dodání zboží (ve výši 69 976 Kč), pak mu soud uložil zaplatit z této částky i úroky z prodlení (viz § 369 odst. 1 obch. zák. a § 517 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Náhrada nákladů řízení 29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), kdy žalobkyně měla úspěch ve věci ve výši 69 976 Kč (s příslušenstvím) z celkového předmětu řízení 224 239 Kč, tedy měla úspěch z 31,20 %. Žalovaný oproti tomu měl úspěch ve výši 154 263 Kč z 224 239 Kč, tedy z 68,80 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalovaného je 37,60 % (68,80 % mínus 31,20 %). Žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení v části 37,60 %.

30. S ohledem na to, že se v daném případě nejedná o případ uvedený v § 202 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., pak žalovanému náleží i proti insolvenčnímu správci náhrada nákladů řízení.

31. Výše nákladů byla stanovena částkou 60 637,07 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 224 239 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze 14 úkonů právní služby (převzetí a příprava, vyjádření ze dne 23. 5. 2017, účast na jednání 17. 1. 2018, vyjádření ze dne 12. 2. 2018, účast na jednání 2. 5. 2018, účast na jednání 25. 6. 2018, účast na jednání 27. 5. 2020, vyjádření ze dne 8. 3. 2021, vyjádření ze dne 26. 7. 2021, účast na jednání 20. 10. 2021, vyjádření ze dne 3. 12. 2021, účast na jednání 7. 2. 2022, vyjádření ze dne 4. 4. 2022, účast na jednání 25. 5. 2022), tedy celkem 129 080 Kč, 14 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy celkem 4 200 Kč, a jednadvacetiprocentní daně z přidané hodnoty z částky 133 280 Kč ve výši 27 988,80 Kč. Celkové náklady tak činí 161 268,80 Kč, přičemž 37,60 % z této částky je 60 637,07 Kč (viz výrok III. tohoto rozsudku).

32. Soud nepřiznal žalovanému úkon za další poradu s klientem ze dne 12. 12. 2019 po vstupu IS žalobkyně do řízení po zrušení procesního rozhodnutí soudu I. stupně a vrácení věci soudu I. stupně dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2019, neboť ze strany žalovaného nebylo doloženo, že se tato porada uskutečnila, tj. nebyl předložen záznam o poradě či potvrzení o konání takové porady.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a v to v poměru jejich neúspěchu ve věci. Soud v řízení hradil náklady na zpracování znaleckého posudku ohledně posouzení pravosti podpisu žalovaného na dodacím listu. Za to přiznal znalci částku 9 968 Kč (viz č.l. 135 spisu - záloha nebyla po účastnících řízení požadována, viz č.l. 105 spisu). S ohledem na to, že znalec byl vyplacen z prostředků soudu (viz č.l. 137 spisu), pak strany musí nahradit soudu náklady na znalce, a to žalobkyně v částce 6 857,98 Kč (68,80 % z 9 968 Kč) a žalovaný v částce 3 110,02 Kč (31,20 % z 9 968 Kč). Soud uložil tyto povinnosti stranám ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku.