19 C 24/2019-386

Rubrum

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šaňkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zrušení věcného břemene, o zdržení se zásahu do výkonu práv z věcného břemene takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení věcného břemene, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zdržet se zásahů do výkonu práv žalovaných, vyplývajících z věcného břemene, zřízeného Smlouvou darovací a o zřízení věcného břemene ze dne 27. 3. 2010, spočívající v bránění žalovaným v přístupu ke studni nacházející se na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k.ú. a obci [obec], umístěním plotu na pozemku p. č. st. [anonymizováno] při hranici s pozemkem p. [číslo] vše v k.ú. a obci [obec], a to na přístupové cestě na pozemek p. č. st. [anonymizováno] z pozemku p. [číslo] zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], dle geometrického plánu [číslo] [rok].

III. Žalobce je povinen strpět žalovanými odběr vody ze studny na p. st. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví], v k.ú. a [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] a dále zřízení a provozování vodovodu z předmětné studny dle Smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene z 27. 3. 2010 a v souladu s geometrickým plánem [číslo] [rok].

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 66 651 Kč, k rukám právního zástupce žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 7. 2. 2019 se žalobce domáhal zrušení věcného břemene práva odběru vody ze studny a práva zřizování a provozování vedení vodovodu ze studny na pozemku č. parc. st. 6 v k.ú. [obec] dle geometrického plánu [číslo] [rok], zřízeného ve prospěch pozemku [adresa] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalovaných. Věcné břemeno bylo zřízeno darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene s právními účinky vkladu ke dni 14. 5. 2010. V žalobě žalobce uvedl, že věcné břemeno bylo zřízeno po dohodě žalobce a právních předchůdců žalovaných, manželů [příjmení], za účelem zajištění vodního zdroje pro případnou výstavbu rodinného domu na panujícím pozemku [adresa] v k.ú. [obec]. Ze strany předchůdců až do převodu panujícího pozemku do vlastnictví žalovaných nebylo věcné břemeno realizováno, tj. nebyl zřízen vodovod, ani čerpána voda ze studny. Oprávnění, vyplývající z věcného břemene nebylo realizováno, ani ze strany žalovaných. Poprvé se o realizaci pokusili na základě své žádosti v květnu a červnu 2016. Tehdy požadovali vést trasu vodovodní přípojky v místě svážlivého vjezdu na pozemek ve vlastnictví žalobce. Žalovaní chtěli přípojku realizovat bez jakéhokoliv úředního povolení, chtěli provést stržení nájezdu, zarovnání pozemků. Žalobce s takovými úpravami nesouhlasil, věcné břemeno zůstalo nerealizováno. Následně žalovaní podali k MÚ [obec] návrh na zahájení řízení o umístění stavby pod názvem„ Vedení vodovodu ze studny na st. p. [číslo] v k.ú. [obec]“, které je nadále vedeno. Žalobce byl vyzván v rámci tohoto řízení, aby podal žalobu o zrušení věcného břemene, a proto tak učinil. Žalobce dále namítal, že mezi ním a žalovanými jsou silně narušeny mezilidské vztahy, především z důvodu zásahu žalovaných do pokojného stavu, kdy probíhá řízení před zdejším soudem spor o rušení práv z věcného břemene, který byl vyvolán svévolným umístěním ocelového sloupku žalovanými na hranici pozemků p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec], čímž zamezili žalobci i dalšímu sousedovi řádnému výkonu práv, vyplývajících z věcného břemene chůze a jízdy. Dle žalobce žalovaní svá práva vykonávají šikanózním způsobem, postrádajícím racionální základ. V důsledku těchto i jiných zásahů jsou vztahy mezi účastníky velice napjaté. Dle žalobce výkon práva z uvedeného věcného břemene nemá žádný význam, neboť panující nemovitá věc nepotřebuje zásobovat vodou, není na ní umístěna žádná stavba, ani vydáno žádné povolení k jejímu umístění. Předmětná studna je hluboká pouze osm metrů, konstantně je v ní maximálně 80 cm vody a při takto nízké hladině stěží poslouží jako hlavní zdroj vody pro nemovitost žalobce. Kapacita tedy nemůže rozhodně sloužit další nemovitosti. Čerpání vody ze studny bylo regulováno rozhodnutím MÚ [obec] ze dne 10. 9. 2009, [číslo jednací] [spisová značka], kde byly povoleny jednotlivé průměrné odběry. Účelem povoleného odběru bylo zásobování rodinného domu, který však na pozemku nestojí. Nemůže tam být umístěn ani do budoucna, a proto snaha žalovaných vykonávat svá práva vyplývající z věcného břemene je pouze šikanózní. Podle žalobce byly splněny podmínky pro zrušení věcného břemene právě z důvodů nedostatku vody ze studny, neodůvodněného čerpání pro panující pozemek, regulace množství odběru vody a nenaplnění účelu odběru vody pro zásobování rodinného domu. Žalobce se domníval, že čerpáním vody pro panující pozemek, a to v jakémkoliv, byť i minimálním množství, by žalobce ztratil svůj hlavní zdroj vody, čímž by byl výrazně omezen při výkonu vlastnického práva. Navrhoval zrušení věcného břemene bez náhrady, neboť věcné břemeno nebylo nikdy realizováno a bylo navíc sjednáno bezúplatně. Přiznání náhrady žalobce považoval v rozporu s principy uvedenými v ustanovení § 2 odst. 3, § 6 odst. 2 nebo § 8 o.z.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, když za nesporné prohlásili, že darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene uzavřenou mezi žalobcem a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo zřízeno břemeno odběru vody a vedení vodovodu, které bylo sjednáno bezplatně. Přílohou byl geometrický plán, ve kterém byl vymezen rozsah věcného břemene. Břemeno vzniklo vkladem práva do katastru nemovitostí ke dni vkladu 14. 5. 2010. Žalovaní se pak stali na základě kupní smlouvy z 13. 10. 2014, mimo jiné vlastníky pozemku [parcelní číslo] v k.ú. a [územní celek] a vstoupili do práv a povinností vyplývajících z předmětného věcného břemene. Žalobce si vysvětluje chybně účel věcného břemene, neboť toto nebylo ve smlouvě nikterak účelově omezeno tak, že by mělo sloužit pouze pro zajištění vodního zdroje pro případnou výstavbu rodinného domu. Pokud se jedná, o dosavadní nerealizaci práva, uvedli, že se na žalobce opakovaně obraceli s žádostmi o realizaci věcného břemene a požadovali poskytnutí potřebné součinnosti. Žalobce tuto v rozporu se smlouvou neposkytl a nedal souhlas k zahájení prací pro umístění vodovodu. Proto žalovaní dne 13. 6. 2018 podali žádost o povolení umístění vodovodní přípojky bez toho, aby jí doložili souhlasem žalobce. Trasu vodovodu navrhovali plně v souladu s geometrickým plánem, který byl součástí smlouvy o zřízení věcného břemene. Uvedli, že umístění vodovodu na pozemek žalobce již bylo jednou úředně povoleno, rozhodnutím MÚ [obec] z 20. 4. 2010, [číslo jednací] [spisová značka], zjevně tedy právní předchůdci měli úmysl právo z věcného břemene realizovat. K narušeným mezilidským vztahům se vyjadřovali tak, že probíhající civilní řízení, které namítal žalobce ze strany žalobce, nemá žádnou souvislost s právem odběru vody, ani zřizováním a provozováním vodovodního potrubí. Je to naopak žalobce, který vztahy narušuje, když odmítá strpět výkon práva žalovaných vyplývajících z věcného břemene, ke kterému se zavázal smlouvou. Uvedli rovněž, že narušení mezilidských vztahů nezakládá trvalou změnu poměrů, pro niž by mělo být věcné břemeno zrušeno. K argumentům žalobce týkajících se hloubky studny a konstantní výšky hladiny pak uváděli, že nebyla podložena žádným důkazem, žalobce nijak neprokazuje, že by v současné době docházelo k odběru vody na nebo nad hranicí této regulace ani z jeho strany. Tyto skutečnosti jako jsou hloubka studny či rozhodnutí o regulaci čerpání vody z roku 2009 a další žalobcem uváděné důvody, jsou skutečnosti, které existovaly již v době zřízení věcného břemene. Nejedná se tedy o žádnou změnu, která by zakládala důvod ke zrušení věcného břemene. Ačkoliv žalovaní byli přesvědčeni, že důvody ke zrušení věcného břemene nejsou, vyjádřili se i k tomu, že v případě zrušení věcného břemene by měla být přiznána přiměřená náhrada, neboť ačkoli bylo věcné břemeno zřízeno bezplatně, stejnou smlouvou žalobce od právních předchůdců získal pozemek o výměře 73 m, tedy plnění bylo reciproční a za zřízení věcného břemene žalobce získal naturální plnění v podobě pozemku.

3. Dne 21. 3. 2019 pak žalobci podali vzájemný návrh, kterým se domáhali, aby žaloba byla zamítnuta a žalobce byl povinen zdržet se zásahu do výkonu práv žalovaných vyplývajících z věcného břemene odběru vody a vedení a provozování vodovodu. Žalovaní byli vyzváni k doplnění vzájemného návrhu, který byl doplněn tak, že navrhovali, aby se byl žalobce povinen zdržet zásahu do výkonu práv žalovaných vyplývajících z věcného břemene spočívajícím v bránění umístění a vedení vodovodu na pozemek p. č. st. 6, vznášením nedůvodných námitek řízení ze stavebního zákona, bránění žalovaným v přístupu ke studni a dále požadovali, aby bylo žalobci uloženo odstranit oplocení nacházející se na přístupové cestě na pozemek p. č. st. 6 neumožňující přístup žalovaných ke studni dle smlouvy darovací, alternativně umožnit přístup ke studni úpravou stávajícího oplocení. Současně požadovali uložit žalobci, že je povinen strpět průchod ke studni nacházející se na pozemku pro účely odběru vody a pro účely zřízení a provozu vodovodu, a dále je povinen strpět zřízení a provoz vodovodu dle smlouvy. V průběhu řízení vzali žalovaní zpět svůj návrh ohledně uložení povinnosti žalobci, zdržet se bránění umístění a vedení vodovodu vznášením nedůvodných námitek v řízení dle stavebního zákona, soud ohledně tohoto požadavku řízení zastavil.

4. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem stavební parcely [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa] a dále zahrady [parcelní číslo]. Na [list vlastnictví] je mj. zapsáno v katastru nemovitostí věcné břemeno braní vody ze studny a právo zřizování a provozování vedení vodovodu dle geometrického plánu [číslo] [rok], a to pro pozemek [parcelní číslo]. Z výpisu [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] vyplývá, že žalovaní jsou vlastníky mj. pozemku p. [číslo] pro nějž svědčí předmětné věcné břemeno braní vody ze studny a zřizování a provozování vedení vodovodu dle výše uvedeného geometrického plánu s povinností k pozemku p č. st. [číslo] ve vlastnictví žalobce. Ze smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene ze dne 27. 3. 2010 (na smlouvě nebylo uvedeno datum podpisu, tato vyplývá z listů vlastnictví) soud zjistil, že darující [jméno] [jméno] [příjmení] darovali žalobci parcelu p. [číslo] o výměře 73 m2 vzniklou oddělením z parcely p. [číslo] s tím, že žalobce zřizuje dárcům a vlastníkům pozemku p. [číslo] jakož i jejich právním nástupcům, právo odběru vody ze studny a právo zřizování a provozování vedení vodovodu ze studny na p. č. st. [anonymizováno], vše dle geometrického plánu [číslo] [rok]. Věcné břemeno bylo zřízeno bezplatně. Nedílnou součástí byl geometrický plán vyhotovený [jméno] [příjmení] [číslo] [rok]. Z kupní smlouvy ze dne 13. října 2014 bylo zjištěno, že žalovaní koupili od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mj. pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Z kupní smlouvy dále vyplývá, že převedeno bylo mimo jiné i předmětné věcné břemeno. Dne 8. 5. 2016 požádal žalovaný žalobce, aby mu umožnil realizaci vodovodu a odběru vody ze studny s tím, že popsal, jakým způsobem budou provedeny výkopové práce, uložení potrubí a současně provedeny terénní úpravy pozemku. Další výzva následovala 13. června 2016. Z rozhodnutí MÚ v [obec], [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 20. 4. 2010 bylo zjištěno, že bylo vydáno manželům [příjmení] rozhodnutí o umístění stavby Rodinného domu, stání pro osobní automobil, přípojky kanalizace, elektro a vodovodu na pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] v k.ú. [obec]. V odůvodnění se podává, že vodovod pro zásobování rodinného domu pitnou vodou bude napojen ze stávající studny na pozemku p. č. st.

6. Rozhodnutí bylo vydáno na dva roky. Z rozhodnutí MÚ [obec], [číslo jednací] [spisová značka] z 10. 9. 2009 bylo zjištěno, že bylo vydáno [jméno] a [jméno] [příjmení] povolení k nakládání s podzemními vodami, a to k jejich odběru ze stávající kopané studny umístěné na pozemku p. [číslo] (správně jde o pozemek p.č.st.6, což bylo mezi účastníky nesporné). Účelem odběru bylo zásobování rodinného domu, uvedeny byly průměrné výše odběrů povolení bylo uděleno na dobu životnosti studny. Z odůvodnění vyplynulo, že spotřeba vody je minimální, je s ní nakládáno již více než padesát let, kdy bylo upuštěno od zpracování hydrogeologického posouzení. Z rozhodnutí MÚ v [obec] z 9. 1. 2019, [číslo jednací] [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce byl vyzván, aby podal žalobní návrh na zrušení věcného břemene. Dne 13. 6. 2019 žalovaní podali žádostí o umístění vodovodní přípojky. Rozhodnutím MÚ v [obec] ze dne 3. 12. 2018, [číslo jednací] [spisová značka] z 3. 12. 2018 bylo vydáno oznámení o zahájení územního řízení s názvem akce„ Vedení vodovodu ze studny na st.p. [číslo] v k.ú. [obec]“. Z rozhodnutí MÚ v [obec] z 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že řízení o vedení vodovodu ze studny bylo přerušeno, a to do doby skončení řízení před soudem. K důkazu byla provedena i fotodokumentace, ze které vyplývá, že vstup na pozemek ke studni žalobce je zahrazen kovovým drátěným plotem a žalovaným není umožněn volný přístup na tento pozemek za účelem výkonu práva věcného břemene.

5. K prokázání tvrzení, že důvodem ke zrušení věcného břemene je nedostatečná kapacita studny s ohledem na množství vody v ní, byl žalobcem navrhován znalecký posudek z oboru hydrogeologie, pasport studny, byli označení svědci – majitelé studní v okolí. Následně ze strany žalovaných byly předkládány důkazy, svědčící o tom, že ani sám žalobce nemá povolení k nakládání s vodami dle platné právní úpravy, neboť si neobstaral potřebné povolení ve lhůtě od nabytí účinnosti nového zákona, k tomu, že se nejedná o tzv. historickou studnu, ale studnu vybudovanou až v roce 1983. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalobce upustil od tvrzení, že důvodem pro zrušení věcného břemene je nedostatek vody ve studni, soud důkazy označené k prokázání těchto tvrzení se souhlasem účastníků neprováděl, když jejich provedení nebylo nadále požadováno, případně listinné důkazy, které byly provedeny, právně nehodnotil.

6. Dále žalobce tvrdil, že hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného může spočívat nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou chování účastníků, při tom odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 755/2000 a sp.zn. 22 Cdo 82/2008. K prokázání vyhrocených a konfliktních vztahů byl proveden k důkazu obsah spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka], včetně založené fotodokumentace. V tomto řízení bylo projednáváno odstranění sloupku, který byl vybudován žalovanými na pozemku žalobce a dalšího souseda, který bránil ve výkonu věcného břemene práva jízdy a chůze, kdy bylo soudem nařízeno odstranění sloupku. Dále bylo předmětem žaloby i nedostatečná údržba, pokud jde o přerůstající vegetaci na cestu z pozemku žalovaných, která ztěžovala výkon věcného břemene žalobci, přičemž k úpravě zeleně došlo až v průběhu soudního řízení. V řízení vedeném u zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] byla řešena žaloba souseda žalobce [jméno] [příjmení] na ochranu rušené držby práva věcného břemene, ze které soud provedl k důkazu fotografie, týkající neoprávněných aktivit žalovaných. Předmětnému soudnímu řízení předcházely další spory účastníků, kdy se jednalo o zatarasení cesty vozidlem žalovaných v roce 2018, zablokování průjezdu na nepřiměřenou dobu z důvodu prací na plynovodu v roce 2017, některé incidenty byly hlášeny na Policii ČR, následně řešeny ve správním řízení jako přestupky. V květnu 2018 žalobce hlásil na policii i neoprávněný vstup žalovaného na svůj pozemek, věc byl postoupena na MěÚ [obec]. Popsané události prokazoval žalobce fotografiemi ve spise, jakož i potvrzeními o podání vysvětlení na PČR, komunikací účastníků.

7. Dne 24. 9. 2020 pak z moci úřední MěÚ [obec], odbor životního prostředí, zahájil řízení o zrušení povolení nakládání s podzemními vodami žalovaným. Vzhledem k tomu, že pokud by bylo rozhodnuto, že toto se jim odnímá, stala by se realizace věcného břemene nemožná, požádal žalobce o přerušení řízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Soud prvního stupně rozhodl o přerušení dne 12. října 2020, č.j. 19 C 24/2019 - 231. K odvolání žalovaných [název soudu] rozhodl dne 4. prosince 2020, č.j. [číslo jednací] o tom, že se řízení nepřerušuje s tím, že zavázal soud svým právním názorem ve smyslu toho, že v daném řízení nelze přehlédnout zřízení předmětného věcného břemene z roku 2010, dle kterého byli právní předchůdci žalovaných oprávněni k odběru vody a které nebylo nikterak vázáno na rozhodnutí MÚ v [obec] ze dne 10. 9. 2009 o povolení právním předchůdcům žalovaných k nakládání s podzemními vodami, tedy k jejich odběru ze studny žalobce v množství uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí. Dále připomněl soudu prvního stupně, že neprobíhá pouze řízení o zrušení věcného břemene, ale i řízení o vzájemném návrhu o povinnosti žalobce zdržet se zásahu do výkonu práv žalovaných vyplývajících z věcného břemene a tato práva nebyla zrušena bez ohledu na probíhající správní řízení o zrušení povolení k nakládání s podzemními vodami.

8. Rozhodnutím MÚ [obec] z 19. 4. 2021 [číslo jednací] [spisová značka] bylo zrušeno povolení k nakládání s podzemními vodami z kopané studny na pozemku p. č. st. [anonymizováno], dle kterého jsou oprávněni žalovaní odebírat vodu. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno], Odbor životního prostředí ze dne 19. 7. 2021, [číslo jednací] bylo toto rozhodnutí k odvolání žalovaných zrušeno a řízení zastaveno.

9. S ohledem na to, že účastníci se rozhodli, že budou jednat o mimosoudním vyřešení věci, navrhli soudu přerušení řízení podle § 110 o.s.ř. Soud vydal rozhodnutí o přerušení řízení dne 3. února 2022, č.j. 19 C 24/2019 - 333. Dne 18. 7. 2022 pak byl podán žalovanými návrh na pokračování v řízení a soud usnesením ze dne 18. 8. 2022, č.j. 19 C 24/2019-339 rozhodl tak, že v řízení se pokračuje, neboť účastníci nedospěli k dohodě.

10. Dne 23. 11. 2022 požádal žalobce o přerušení řízení z důvodu, že bylo [název soudu] ze dne 10. listopadu 2022, č.j. [číslo jednací] rozhodnuto o tom, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] ze dne 19. 7. 2021, [číslo jednací] se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Žalobce byl přesvědčen o tom, že v takovém případě žalovaným bude odňato povolení k odběru vody ze studny, čímž se plnění vyplývající z předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene stane nesplnitelným. Dle něho tedy neexistuje nadále žádný další relevantní důvod, proč pokud by žalovaní neměli mít povolen odběr vody ze studny, zároveň by mělo trvat věcné břemeno. Z rozsudku Krajského soudu pak vyplynulo, že budou v rámci nového řízení posouzeny námitky žalobce týkající se toho, že žalovaní nejsou oprávněni využívat předmětné povolení k odběru vody, jakož i tvrzení žalobce o tom, že žalovaní ve skutečnosti vodu z žalobcovy studny nepotřebují, neboť jsou schopni si zdroj vody zajistit buď z vlastní studny, nebo z veřejného vodovodu, na který jsou připojeni. Vzhledem k závaznému právnímu názoru, který vyjádřil odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 4. 12. 2020, kdy rozhodl tak, že řízení se nepřerušuje s ohledem na probíhající správní řízení mezi účastníky, soud návrh žalobce na přerušení řízení, zamítl.

11. Jak již bylo výše uvedeno, v dalším průběhu řízení pak žalobce netrval na argumentaci ve smyslu toho, že důvodem pro zrušení věcného břemene je změna poměrů spočívající v nedostatku vody ve studni. Jako zásadní považoval nadále rozhodnutí Krajského soudu, v [obec] o správní žalobě žalobce, kdy byl přesvědčen, že výsledkem správního řízení bude s konečnou platností to, že bude zrušeno veřejnoprávní povolení žalovaných k odběru vody z pozemku. Žalovaní uvedli, že rozsudek Krajského soudu byl napaden kasační stížností, řízení o ní je vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [spisová značka] Žalovaní předpokládají, že rozsudek bude zrušen. Nepovažovali výsledek správního řízení za relevantní pro rozhodnutí v dané věci, neboť i v případě, že by stávající veřejnoprávní povolení bylo zrušeno, byli by oprávněni podat žádost o vydání nového povolení, a to právě na základě věcného břemene odběru vody zřízeného předmětnou smlouvou. Případné zrušení stávajícího veřejnoprávního povolení by dle nich nevedlo k nemožnosti plnění. Účastníci shodně potvrdili, že do dne vyhlášení rozsudku v dané věci nebylo vydáno rozhodnutí NSS v řízení o kasační stížnosti žalovaných.

12. Podle § 3028 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

13. Dle 1259 o.z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně.

14. Dle §1299 odst. 1 o.z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

15. Dle § 151n odst. 1 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

16. Předmětné věcné břemeno bylo zřízeno za účinnosti obč. zák. č. 40/1964 Sb. a soud, pokud jde o vzájemný návrh žalovaných, týkající se zásahu do práv z věcného břemene, rozhodoval dle úpravy platné do 31. 12. 2013, tedy zákona č. 40/1964 Sb. Posouzení důvodů pro navrhované zrušení věcného břemene provedl soud podle právní úpravy platné od 1. 1. 2014, tedy zákona č. 89/2012 Sb.

17. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaným jako právním nástupcům svědčí právo odběru vody ze studny a právo zřizování a provozování vedení vodovodu ze studny na p. č. st. [anonymizováno] dle geometrického plánu, který byl nedílnou součástí smlouvy a žalobce se domáhal jeho zrušení. Podle platné právní úpravy lze věcné břemeno zrušit či omezit, bude-li prokázána trvalá změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby za přiměřenou náhradu. Žalovaní namítali, že nedošlo k žádné trvalé zásadní změně poměrů, která by mohla vést ke zrušení věcného břemene. V dané věci bylo žalobcem tvrzeno, že od doby zřízení věcného břemene došlo k zásadnímu úbytku vody ve studni, takže by i minimálním čerpáním vody žalovanými ztratil svůj hlavní zdroj vody, když při stanovené regulaci nelze studnu využívat pro další nemovitost. Odběr žalobce se dle jeho názoru zvýšil i v důsledku zvýšení počtu osob v domácnosti, a také v souvislosti s provozováním kadeřnické provozovny v jeho nemovitosti. Původně bylo žalobcem navrhováno vypracování znaleckého posudku z oboru hydrogeologie ke stavu vody ve studni, avšak v průběhu řízení bylo od tohoto důkazu žalobcem upuštěno, proto nebyl získán důkaz, na základě kterého by mohla být posouzena případná změna poměrů, týkající se stavu vody. Jen na okraj soud podotýká, že žalobce zřejmě není závislý pouze na zdroji vody ze studny, když je připojen i na obecní vodovod, přičemž jako objektivní skutečnost by nebylo možné posuzovat ani zvýšený odběr v důsledku provozování kadeřnictví v domě žalobce. Pokud jde o tvrzení, že předmětné věcné břemeno bylo vázáno na podmínku výstavby rodinného domu na pozemku p. [číslo] je zřejmé, že žádná taková podmínka ze smlouvy o jeho zřízení nevyplývá a jiné důkazy k prokázání takového tvrzení nebyly navrhovány. Soud se domnívá, že např. svědecký výslech právních předchůdců žalovaných, manželů [příjmení], kteří smlouvu s žalobcem uzavírali, mohl být významný, neboť jím mohla být zjištěna skutečná vůle obou stran při uzavírání smlouvy o předmětném věcném břemeni.

18. Dalším důvodem pro zrušení věcného břemene bylo podle žalobce silné narušení mezilidských vztahů účastníků, které prokazoval sousedskými konflikty, které jsou řešeny policií, správními orgány, jakož i podáváním soudních žalob. Bylo odkazováno na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy dle rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 82/2008, změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemen a výhodou oprávněného, spočívá nejenom v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků. Žalobce se domníval, že dopadá i na danou věc, protože s předchůdci, se kterými smlouvu sjednali, měli bezproblémové vztahy, ale se žalovanými vůbec nevychází. Jejich vztahy jsou za hranicí slušného chování a další trvání věcného břemene toto může jen prohlubovat. Soud souhlasí s žalobcem, že významné narušení sousedských i lidských vztahů bylo provedeným dokazováním prokázáno, soudu je tato skutečnost blíže známa i z vedení předchozího soudního řízení. Soud se však nedomnívá, že se jedná o takové okolnosti, na které by dopadal citovaný judikát, v němž šlo o věcné břemeno bezplatného bydlení a užívání nemovitosti, kdy došlo ke vzniku vztahů tak mimořádně konfliktních, že účastníci nemovitost přestali oba užívat. V daném případě docházelo k poškozování domu, mělo to zásadní negativní vliv na užívání a údržbu domu, šlo o dlouhodobě neudržitelnou situaci, kdy se jednalo o změnu do té doby dobrých vztahů mezi účastníky. Avšak u předmětného věcného břemene lze předpokládat, že po zbudování vodovodu mezi účastníky nemusí docházet k častějšímu osobnímu kontaktu, což eliminuje vznik konfliktních situací. Proto se soud nedomnívá, že by tento důvod byl způsobilým důvodem pro zrušení věcného břemene. Stejně tak skutkově nedopadá na situaci v dané věci ani rozhodnutí NS, sp. zn. 22 Cdo 755/2000, který řešil věcné břemeno práva chůze a jízdy.

19. Návrh na provedení svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] soud zamítl, neboť jej považoval za nadbytečný, když rozhodné skutečnosti, byly dostatečně prokázány ne základě provedeného dokazování.

20. Druhou zásadní skutečností, pro kterou navrhoval žalobce věcné břemeno zrušit, byla skutečnost, že velmi pravděpodobně bude žalovaným zrušeno povolení k nakládání s podzemními vodami ze studny žalobce, neboť poté by se stalo plnění vyplývající z předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene nesplnitelným ve smyslu § 2006 o.z., neboť nesplnitelným je i plnění, pokud je právně nedovolené. Následkem nesplnitelného plnění by pak byl zánik závazku. Žalobce se domníval, že by z tohoto důvodu mělo být řízení přerušeno do pravomocného skončení správního řízení, případně mezitímním rozsudkem žalobě vyhověno. Pokud jde o stav citovaného správního řízení, bylo zjištěno, že rozhodnutím MÚ [obec] bylo žalovaným zrušeno právo odběru vody ze studny, které následně zrušil [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno], přičemž Krajský soud v Plzni jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V současné době probíhá řízení, ve kterém se projednává kasační stížnost, podaná KÚ PK i žalovanými proti tomuto rozsudku u Nejvyššího správního soudu a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, nebylo ve věci rozhodnuto.

21. I vzhledem ke skutečnostem, které nastaly a které žalobce považuje za zásadní pro rozhodnutí v dané věci, soud uvádí, že v tento okamžik nelze předjímat, kdy a s jakým výsledkem bude skončeno řízení u NSS, zda bude následně s konečnou platností rozhodnuto o zrušení veřejnoprávního titulu pro žalované, resp. jaké další důsledky nastanou. Zejména, zda žalovaným povolení zůstane či případně opětovně získají oprávnění k odběru vody ze studny na pozemku žalobce. K přerušení řízení z důvodu § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. soud nepřistoupil vzhledem k výše uvedenému závaznému názoru odvolacího soudu, který se vyjádřil tak, že probíhající správní řízení není důvodem pro přerušení řízení.

22. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl podle stavu v době vydání rozhodnutí a žalobu o zrušení věcného břemene zamítl, neboť nebyla žalobcem prokázána žádná trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr zatížení služebné věci a výhodou panujícího pozemku, ani oprávněné osoby, jak předpokládá občanský zákoník. Geometrický plán netvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, neboť byl přílohou návrhu na vklad smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene a je již evidován na katastru nemovitostí.

23. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaných, bylo prokázáno, že již v roce 2016 byl žalobce žalovaným požádán o možnost realizace vodovodní přípojky ze studny, kdy žalobce mu však neposkytnul potřebnou součinnost, vstup na svůj pozemek oplotil a brání výkonu práv žalovaných z věcného břemene. Žalovaní následně požádali správní orgán o povolení zřízení vodovodní přípojky. Z provedených důkazů rovněž vyplývá, že i právní předchůdci měli záměr realizovat právo z věcného břemene, kdy jim byla mimo jiné stavba vodovodu povolena rozhodnutím z roku 2010 a nemůže jít k tíži žalovaným, že toto právo nakonec nerealizovali. Prokázáno bylo, že ze strany žalobce je bráněno výkonu věcného břemene stávajícím oplocením, které žalovaným zamezuje přístup na pozemek žalobce, kde se nachází studna a je jim tak bráněno odebírat vodu ze studny. Stejně tak je jim bráněno zřídit a provozovat vodovod, a to v souladu se smlouvou a geometrickým plánem. Soud proto vyhověl vzájemnému návrhu žalovaných a rozhodl tak, že žalovaný je povinen zdržet se rušení výkonu práv plynoucích ze smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene a je povinen strpět výkon práva odběru vody ze své studny, jakož i zřízení a provozování vodovodu dle příslušného geometrického plánu. Soud však považuje za nutné uvést, že do doby definitivního rozhodnutí ohledně dalšího trvání povolení k odběru či jeho event. opětovného získání, by zřejmě měli účastníci vyčkat s nějakými zásadními stavebními úpravami k realizaci vodovodu, když nelze v tomto okamžiku předjímat, jaký stav do budoucna nastane.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení se svým vzájemným návrhem zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 651 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, písemné vyjádření k žalobě z 21. 3. 2019, účast na jednání soudu ve dnech 8. 8. 2019, 23. 9. 2019, 3. 2. 2020, 8. 12. 2022, 9. 3. 2023, doplnění vzájemného návrhu z 29. 8. 2019, doplnění tvrzení ze 18. 11. 2019, z částky 1 250 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti přerušení řízení dne 18. 12. 2019, ze dne 26. 10. 2020 a jeho doplnění ze dne 19. 11. 2020), snížená o 20% dle § 12 odst. 4 a.t. při zastupování dvou osob, kdy za oba činí výše odměny 46 000 Kč. Soud dále přiznal třináct paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem ve výši 3900 Kč (k tomu soud uvádí, že rozhodovací praxe dovolacího soudu je konstantní v závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů, viz rozh. NS sp.zn. 25 Cdo 173/2016) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou na místo jednání, a to v rozsahu 6 započatých půlhodin po 100 Kč při pěti cestách k soudním jednáním ve výši 3 000 Kč. Včetně přiznané náhrady DPH ve výši 21% a náhradou prokázaných cestovních výdajů ve výši 642 Kč (jízdenka ČD [obec] [obec] a zpět dne 3. 2. a 9. 3. 2022) činí celkové náklady řízení žalovaných 66 651 Kč. Soud nepřiznal žalovaný odměnu za následující úkony, a to vyjádření z 27. 5. 2019, 20. 9. 2019, 12. 2. 2020, 19. 11. 2020, 20. 4. 2021, 19. 11. 2021, 1. 12. 2022 a žádost o zaslání podkladů z 26. 10. 2020 a doplnění podkladů k žádosti o odročení ze dne 7. 10.

202. Tyto úkony nepovažoval soud za účelně vynaložené, když se jednalo o vyjádření žalovaných bez výzvy soudu k písemnému vyjádření se, šlo o jejich iniciativu, přičemž obsahovala převážně již dříve tvrzené skutečnosti, popř. jejich dosavadní shrnutí.

25. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaných byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení