19 C 248/2015-285

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 963 799 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 860 069 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 963 799 Kč od 25. 05. 2015 do 07. 10. 2019 a z částky 860 069 Kč od 08. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 103 730 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od 08. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 221 078,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu Praha – východ, náhradu nákladů řízení státu v poměru 11 % v částce, jejíž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu Praha – východ, náhradu nákladů řízení státu v poměru 89 % v částce, jejíž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 13. 3. 2014 s žalovaným uzavřel smlouvu o dílo na výměnu výtahu umístěného v domě [adresa], k. ú. [obec] obec Praha (dále jen„ dům“ nebo„ nemovitost“) za výtah nový. Základními kritérii této výměny byla velikost kabiny a další parametry výtahu a v tomto směru žalobce vyhlásil veřejnou soutěž. Tu s nabízenými rozměry [číslo] mm x [číslo] mm x [číslo] mm a nosností 450 kg vyhrál žalovaný. Cena byla sjednána na částku 1 396 810 Kč bez DPH a žalobce žalovanému postupně na základě vystavených faktur uhradil zálohu v celkové výši 963 799 Kč. Žalovaný však provedl dílo vadně, když zejména nedodržel všechny mezi stranami sjednané normy a dodal výtah podstatně menší, než smlouva stanovila. Žalobce tak od smlouvy odstoupil a požadoval vrácení zaplacených záloh včetně zákonného úroku z prodlení, a to oproti vydání výtahu.

2. Následně žalobce změnil svoji žalobu, když nadále nepožadoval, aby soud rozhodl o jeho nároku bez povinnosti vydat předmětný výtah oproti zaplacení žalované částky. Soud tento návrh posoudil jako změnu žaloby podle § 95 o. s. ř. a na jednání dne 25. 7. 2019 ji připustil. Vzhledem k tomu, že strany nežádaly vyhotovení tohoto usnesení, tak rozhodnutí stejného dne nabylo právní moci.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V prvé řadě byl přesvědčen, že k odstoupení od smlouvy nedošlo řádně, když žalobce a žalovaný uzavřeli ústní formou dodatek k předmětné smlouvě, na základě kterého měl být do domu dodán výtah menší, než bylo sjednáno v původní smlouvě. Tuto změnu smlouvy dojednal jednatel žalovaného pan [jméno] s předsedkyní představenstva žalobce paní [příjmení]. Již jen z tohoto důvodu nedošlo k řádnému odstoupení od smlouvy o dílo a žalobu by bylo třeba zamítnout. I kdyby však odstoupení od smlouvy bylo po právu, tak žalovaný upozornil, že není možné fyzicky výtah vrátit, když předmětný výtah není možné z nemovitosti bez jeho znehodnocení vrátit. Odkazoval při tom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2083/2013, 28 Cdo 3569/2014 a 2 Cz 8/75. Výtah dále nebylo možno vrátiti z důvodů právních, když byl součástí domu, ve kterém je větší množství vlastníků bytových jednotek. Při oddělení výtahu od samotného domu se nedostal do žalobcova výlučného vlastnictví, takže jej nemohl na žalovaného platně převést. V případě odstoupení od smlouvy vzniká bezdůvodné obohacení stran, přičemž ty mají vzájemnou povinnost vrátit si plnění, které si poskytly, není-li možné vrátit některé plnění, je třeba kompenzovat toto plnění penězi. Žalovaný dovozoval, že žalobci poskytl plnění, které v podstatné míře představovalo stavební práce v částce, které podstatně převyšuje žalované plnění, takže dne 3. 10. 2019 žalovaný konkretizoval námitku započtení tak, že oproti pohledávce žalobce započítává pohledávku 1 475 848,48 Kč zjištěnou za činnosti dle znaleckého posudku Ing. Miroslava Chromečky. Ten byl vypracován na základě jeho žaloby na doplacení kupní ceny, kterou žalovaný v pozici žalobce uplatnil před Obvodním soudem pro Prahu 10. Nakonec žalovaný namítal, že žalobce předmětný výtah po 2 roky využíval, takže u něho vzniklo bezdůvodné obohacení z titulu tohoto užívání a tímto užíváním též došlo k jeho dalšímu znehodnocení.

4. Žalobce k námitce započtení vznesl námitku promlčení, neboť dle jeho názoru byla započítávaná pohledávka promlčena. Také namítal, že žalovaný před Obvodním soudem pro Prahu 10 uplatnil stejný nárok, který v současné době hodlá započítávat. Žalobce tak měl za to, že zde je dána překážka věci zahájené.

5. Soud se v prvé řadě zabýval smlouvou a jejím obsahem.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce dne 13. 3. 2014 vypsal výběrové řízení na výměnu výtahu v domě, kterého se žalovaný zúčastnil (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, výpovědí svědka [příjmení] jakož i zadávací dokumentací). Jedním z podstatných parametrů zadání byla velikost výtahu (prokázáno zadávací dokumentací). Dne 21. 7. 2014 pak byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo na výměnu současného výtahu za cenu 1 396 810 Kč bez DPH. Žalovaný se zavázal dodat výtah o velikosti kabiny [číslo] [číslo] [číslo] mm a nosností 450 kg, přičemž výtah musel splňovat bezpečnostní normy ČSN EN [číslo], ČEN EN [číslo], ČSN EN [číslo], ČSN EN [číslo] a ČSN [anonymizováno] [číslo] (prokázáno smlouvou o dílo). Žalobce na zálohách postupně zaplatil částku 963 799 Kč (nesporné tvrzení účastníků).

7. Soud dále konstatuje, že mezi stranami nebylo sporu, že žalovaný dodal do předmětné šachty výtah o menší velikosti a nosnosti. Soud má dále z provedeného dokazování za prokázané, že předmětný výtah nesplňoval normy, když minimálně opláštění bylo v rozporu s aktuálně platnou normou ČSN EN [číslo] (prokázáno výpovědí znalce Procházky a znaleckým posudkem znalce Vaňka), protože nebylo tehdy umístěno plnostěnné opláštění a ani zde nebyla analýza rizik a řešení, které by vzniklá rizika eliminovalo (prokázáno výpovědí znalce Procházky).

8. Žalobce žalovanému opakovaně vytýkal již v průběhu prací drobné vady díla (prokázáno stavebním deníkem), dále žádal doložení některých částí dokumentace (prokázáno komunikací účastníků a výzvou ze dne 19. 3. 2015) až nakonec dne 14. 5. 2015 od smlouvy odstoupil, a to pro podstatný rozpor díla se smlouvou o dílo a nedodržení sjednaných norem. Zároveň s tímto dopisem žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení toho odstoupení, k čemuž došlo dne 15. 5. 2015 (prokázáno odstoupením od smlouvy s doručenkou).

9. Dle § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

10. Soud uzavřel, že dne 13. 3. 2014 strany uzavřely smlouvu o dílo na výměnu výtahu v předmětném domě, přičemž žalovaný se zavázal odmontovat původní výtah a nahradit jej výtahem novým o určitých vlastnostech.

11. Soud se dále zabýval námitkou změny obsahu smlouvy, když dle žalovaného mělo dojít k této změně na základě ústní dohody mezi jednatelem žalovaného panem [jméno] a předsedkyní představenstva žalobce paní [příjmení]. K tomu oba zmínění měli být před soudem slyšeni jako účastníci a dále měl být slyšen svědek [příjmení] a svědek [příjmení]. Soud tyto výpovědi neprovedl, když všechny zmíněné osoby byly slyšeny před Obvodním soudem pro Prahu 10, nebyl důvod je slyšet znovu a protokoly o těchto výpovědích byly navrženy k důkazu.

12. Soud konstatuje, že pro posouzení této věci byl svědek [příjmení] irelevantní, neboť nevypovídal nic o tvrzené změně smlouvy. Žalovaný navíc tvrdil, že změnu smlouvy měla sjednat předsedkyně představenstva žalobce, nikoliv jeho stavbyvedoucí.

13. Jednatel žalovaného pan [jméno] před Obvodním soudem pro Prahu 10 jednoznačně vypovídal, že se na změně dohodl s paní [příjmení] (to potvrdil též druhý jednatel pan [příjmení], který byl v tu chvíli o patro níže nebo výše), se kterou se dohodl, že na změnu uzavřou písemný dodatek (viz výpověď svědka [jméno]). Předsedkyně představenstva žalobce paní [příjmení] toto popřela (vše prokázáno výpověďmi uvedených osob zaznamenaných v protokolech o jednání ze dne [datum] a [datum rozhodnutí] Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 46 C 292/2015). Soud dále z provedeného dokazování zjistil, že si strany ujednaly, že změnu smlouvy prostřednictvím provedou prostřednictvím písemných dodatků (prokázáno předmětnou smlouvou), přičemž dle žalobcových stanov musí za něj v písemné podobě jednat vždy 2 osoby (prokázáno výpisem z žalobcova obchodního rejstříku).

14. Podle § 705 z. o. k., statutárním orgánem družstva je představenstvo.

15. Podle § 708 z. o. k., představenstvo rozhoduje většinou hlasů všech svých členů, ledaže stanovy určí vyšší počet potřebných hlasů.

16. Podle § 164 odst. 2 o. z., náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání.

17. Podle § 1901 o. z., stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností.

18. Podle § 559 o. z., každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

19. Podle § 564 o. z., vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

20. Soud se zaobíral tvrzenou změnou smlouvy ústní formou a uzavřel, že mezi stranami k žádné změně obsahu smlouvy nedošlo. V dané věci si strany ujednaly, že je třeba měnit smlouvu toliko na základě písemných dodatků ke smlouvě, a to za situace, kdy žalobce dle stanov musí v písemné podobě jednat prostřednictvím nejméně 2 osob kolektivního statutárního orgánu dle § 164 odst. 2 o. z. Tímto svým aktem stanovily nejen formu změny smlouvy, ale za žalobce též způsob rozhodování. Je pravdou, že v obecné rovině si smluvní strany mohly ujednat změnu smlouvy i ústně, pokud by se rozhodly opustit původně sjednanou písemnou formu smlouvy, nelze však při výkladu právního jednání žalobce obcházet původně stanovenou žalobcovu vůli. Ten jednoznačně smlouvou deklaroval, že ke změně smlouvy žádá souhlas nejméně 2 osob představenstva (jinak by ostatně každý písemný dodatek byl neplatný). I kdyby tak předsedkyně představenstva družstva změnu v ústní formě odsouhlasila, nebylo by takové jednání platné, protože by nebylo možné dovozovat žalobcovu vůli být takovým jednáním vázán. Navíc z provedeného dokazování je zřejmé, že pokud vůbec k předmětné dohodě došlo (předsedkyně představenstva toto ve své výpovědi popírá), tak předsedkyně představenstva dle žalovaného deklarovala vůli, aby změna byla učiněna formou dodatku ke smlouvě (tedy písemně). Ani při výkladu děje, jak jej popsal pan [jméno], není možné dospět k závěru, že by žalobce chtěl být vázán ústní změnou smlouvy. Soud za této situace uzavřel, že k platné změně smlouvy nedošlo a nebylo třeba se zabývat posouzením důvěryhodnosti jednatelů.

21. Dle § 2615 odst. 1 o. z., dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Podle odst. 2, o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

22. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

23. Soud se zaobíral otázkou, zda došlo k řádnému odstoupení od smlouvy o dílo a dospěl k závěru, že tomu tak skutečně je. Žalovaný žalobci měl dodat a namontovat o určitých vlastnostech, a to zejména (pokud jde o velikost, nosnost) a který by splňoval náležitosti norem ČSN pro takovéto výtahy. Po provedeném dokazování však bylo jednoznačně prokázáno, že předmětný výtah dohodnuté vlastnosti nemá, a to přes skutečnost, že šlo o jednu z podstatných náležitostí zadávací dokumentace. Navíc žalovaným dodaný výtah byl v rozporu s bezpečnostními normami, které si strany ve smlouvě vymínily. Za této situace nelze než uzavřít, že kdyby žalobce tyto skutečnosti věděl, tak by smlouvu neuzavřel. Jedná se tak o podstatné porušení smlouvy a žalobci tak vzniklo právo od smlouvy odstoupit dle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z.

24. Soud tak uzavřel, že odstoupení od smlouvy bylo učiněno řádně. Ostatně ke stejnému závěru dospěl též Obvodní soud pro Prahu 7 (viz jeho rozsudek ze dne 9. 11. 2017, č. j. 46 C 292/2015-560), Městský soud v Praze (viz jeho rozsudek ze dne 12. 3. 2018, č. j. 58 Co 93/2018 – 649) a ve své podstatě též Nejvyšší soud v Brně (viz jeho rozsudek ze dne 13. 7. 2020, č. j. 23 Cdo 3512/2018-695).

25. Podle § 2004 odst. 1 o. z., odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Soud se zabýval otázkou bezdůvodného obohacení žalovaného a uzavřel, že žaloba byla podána po právu. Žalovaný se na žalobcův úkor obohatil z právního důvodu, který odpadl, a toto obohacení musí být žalobci vráceno. Splatnost pohledávky byla dána odstoupením od smlouvy, které obsahovalo též výzvu k plnění, a poté se žalovaný dostal do prodlení s vyplacením tohoto obohacení, čímž žalobci vzniklo právo jej požadovat včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. Žalovaný vznesl námitku započtení spočívající v bezdůvodném obohacení za práce, které žalovaný pro žalobce při provádění díla učinil, a to oproti jistině pohledávky. Tyto práce a hodnotu obohacení žalovaný stanovil odkazem na znalecký posudek Ing. Miroslava Chromečky.

32. Žalobce vznesl námitku litispendence, když žalovaný v pozici žalobce tento nárok uplatňuje nyní jako námitku započtení a zároveň před Obvodním soudem pro Prahu 10 v řízení pod sp. zn. 46 C 292/2015.

33. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř., zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

34. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř., žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

35. Podle § 98 o. s. ř., vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

36. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

37. Soud se zaobíral vznesenou námitkou litispendence a uzavřel, že není důvodná. Litispendence (překážka věci zahájené) a res iudicata (překážka věci rozsouzené) představují dvě z podmínek řízení, které je třeba zkoumat, domáhá-li se účastník přiznání nějakého nároku (podává-li žalobu nebo vzájemný návrh dle § 97 o. s. ř.) Tyto podmínky pak brání tomu, aby tento nárok uplatnil účastník opětovně (aby nežádal, co mu již bylo přiznáno, případně se nepokoušel obejít zamítavé rozhodnutí). V takovém případě je nutné, aby soud později zahájené řízení zastavil podle § 104 o. s. ř.

38. Jiná situace je však u námitky započtení. Ta je dle § 98 o. s. ř. je toliko obranou, neboť se žalovaný touto obranou nedomáhá přiznání žádného nároku, ale tvrdí, že zde existuje právo, které započítává vůči nároku druhé strany. Za této situace nejde o 2 řízení, ve kterých se účastník domáhá 2 exekučních titulů na jednu pohledávku, ale o 1 řízení, ve kterém se účastník domáhá exekučního titulu a 1 řízení, kde využívá pohledávky jako obrany. Nejde proto o případ litispendence, když nejsou splněny podmínky § 83 o. s. ř. Soud konstatuje, že dokonce i pravomocný rozsudek, kterým by žalovanému byla přiznána započítávaná pohledávka, nepředstavuje překážku pro užití takové pohledávky k započtení (soud by toliko s odkazem na § 159a o. s. ř. nezkoumal, zda započítávaná pohledávka v době vydání rozsudku vznikla a byla splatná). Výjimku by představoval toliko zamítavý rozsudek ohledně započítávané pohledávky, protože v takovém případě započítávaná pohledávka v době jeho vydání nebyla splatná a tento závěr by byl pro účastníky závazný dle § 159a o. s. ř.

39. Žalovaný dále namítl promlčení této pohledávky.

40. Podle § 1980 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2, započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

41. Podle § 1987 odst. 1 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

42. Podle § 1989 odst. 1 o. z., promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

43. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

44. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

45. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

46. Podle § 638 odst. 1 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

47. Soud se zaobíral námitkou promlčení a uzavřel, že byla vznesena nedůvodně. V případě započtení pohledávky obecně může být tato v době svého zápočtu promlčená, pokud v nějakém období byly obě pohledávky nepromlčené a započítávaná pohledávka byla splatná.

48. Z nesporných tvrzení účastníků se podává, že předmětná záloha byla žalovanému postupně uhrazena na základě faktur. Žalovaný dále podal žalobu na plnění další částky u Obvodního soudu pro Prahu 10, přičemž v této žalobě též zmiňoval již zaplacené částky. Nejpozději žalobou tak žalovaný uplatnil vůči žalobci pohledávku z provádění díla, které se stalo bezdůvodným obohacením. Doručením této žaloby se stala pohledávka žalovaného splatná i v rozsahu, ve kterém žalobce nepožadoval uhrazení, když mu bylo plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaný uplatnil svoji žalobu již v roce odstoupení od smlouvy, je zřejmé, že ji uplatnil v době, kdy od odstoupení nemohly uběhnout více než 3 roky, které jsou potřebné dle § 629 odst. 1 o. z. k promlčení pohledávky. Soud tak uzavírá, že minimálně v této době byla pohledávka způsobilá k zápočtu dle § 1980 a 1987 o. z. a případné pozdější promlčení již by bylo pro věc irelevantní (viz § 1989 odst. 1 o. z.).

49. Soud tak uzavřel, že k okamžiku provedení zápočtu zanikla žalobcova pohledávka v rozsahu tohoto zápočtu.

50. Soud se v návaznosti na toto zabýval tím, co žalovaný pro žalobce vykonal, jaké bylo žalobcovo bezdůvodné obohacení a co tedy mohl žalovaný na žalovanou pohledávku započíst. Vycházel při tom z posudku Ing. Miroslava Chromečky, který podrobně zkoumal a ocenil žalovaným provedené práce, a to tak, že obvyklá hodnota demontáže původního výtahu je 49 400 Kč, za montáž nové technologie 136 850 Kč, za výrobu a montáž ohrazení 337 710 Kč, za montáž a výrobu portálů 53 678 Kč, za nátěry kotevních konstrukcí a opláštění 22 464 Kč, za elektro vícepráce 27 227 Kč, za nátěry původního zábradlí 40 800 Kč, za dodávku nového výtahu 588 125 Kč, za statický posudek 13 000 Kč, za přepravu technologie výtahu 6 593 Kč, za měření hluku 6 000 Kč a za revizi elektroinstalace 1 500 Kč.

51. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

52. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

53. Základním konstruktem bezdůvodného obohacení je zvýšení majetkové hodnoty jednoho subjektu na úkor subjektu jiného, přičemž k tomuto obohacení není dle § 2991 o. z. dán spravedlivý důvod. Jak vyplývá z 1. odstavce citovaného ustanovení, pak základem bezdůvodného obohacení není míra ochuzení osoby, která byla na svém majetku zkrácena, ale míra obohacení osoby, která nabyla majetkovou hodnotu, ač k tomu neměla důvod (případně byl důvod, který odpadl). Při posuzování bezdůvodného obohacení tak primárně je třeba brát na zřetel, jak se žalobce na úkor žalovaného skutečně obohatil, tedy o co byl jeho majetek zhodnocen (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2887/2016), přičemž v případě zrušené smlouvy o dílo je třeba toto dílo hodnotit se všemi jeho nedostatky, které má (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1568/2014). Je při tom podstatné zkoumat, zda je možné předmětné dílo alespoň v nějakém rozsahu vrátit, neboť z ustanovení § 2999 o. z. je zřejmé, že preferovaným způsobem vypořádání bezdůvodného obohacení je vrácení tohoto obohacení (v daném případě předmětného výtahu).

54. Soud se zabýval v prvé řadě možností vrácení předmětného výtahu.

55. Žalovaný namítal, že předmětný výtah není možné vrátit, a to z důvodů právních a skutkových. Soud se proto zabýval jednotlivými námitkami samostatně.

56. Žalovaný namítal, že žalobce nemůže předmětný výtah vrátit, neboť není jeho vlastníkem, takže nemůže převést práva k němu na žalovaného. Upozorňoval, že v době, kdy byl výtah namontován, tak předmětná nemovitost byla ve vlastnictví žalobce, který vlastnil všechny bytové jednotky v domě. Namontováním výtahu se ten stal součástí domu, čímž se dostal do vlastnictví žalobce. V mezidobí však došlo k převodu vlastnického práva k některým jednotkám na třetí osoby.

57. Mezi stranami nebyl spor o tento skutkový děj a odpovídal tomu i výpis vlastnictví předmětného domu.

58. Žalobce v reakci na tuto námitku předložil (ještě před provedením zápočtu) prohlášení a dohody se všemi vlastníky bytových jednotek, kterými tito převádějí všechna práva k výtahu na žalobce (prokázáno výpisem z listu vlastnictví ve spojení s těmito prohlášeními).

59. Podle § 1099 o. z., vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

60. Soud po posouzení této námitky uzavřel, že není důvodná. Předmětný výtah se jeho pevným umístěním v nemovitosti sice stal její součástí, avšak samotným oddělením se opět stal věcí samostatnou. Žalobce pak se všemi vlastníky bytových jednotek sepsal prohlášení, která podle svého obsahu jsou převodní smlouvou, jejímž cílem je převést individuálně určenou věc. Soud tak konstatuje, že nejpozději podpisem těchto smluv žalobcem dne 15. 8. 2019 se žalobce stal vlastníkem celého výtahu dle § 1099 o. z.

61. Soud se následně zabýval otázkou možnosti výtah fyzicky vrátit. K této otázce nechal ustanovit znalce Ing. Zdeňka Procházku, který ve svém posudku a následných 2 výsleších uzavřel, že předmětný výtah je ve všech podstatných částech možné vrátit. Při zkoumání výtahu dodaného žalovaným a současného stavu zjistil, že v současné době je v domě umístěn zcela nový výtah se skleněným opláštěním, jsou nahrazeny veškeré výtahové technologie, a to včetně nosných konstrukcí.

62. S ohledem na tento znalecký posudek soud uzavřel, že samotný výtah vrátit lze, lze vrátit i části pletivového opláštění a nosných konstrukcí. Tyto části však lze vrátit znehodnocené.

63. Soud se v souvislosti s tímto znehodnocením zaobíral i žalovaným citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 25. 4. 1974, sp. zn. 2 Cz 8/75, a na něj navazující judikaturou. Soud konstatuje, že toto rozhodnutí není možné brát absolutně v tom směru, že by zakazovalo demontáž zařízení instalovaného v předmětném domě. Při zvažování takového odstranění je třeba vždy zvažovat účelnost takové činnosti. Při tom je třeba vycházet ze zadávací dokumentace soutěže, jakož i z výpovědi svědka [příjmení], místopředsedkyně představenstva žalobce [jméno] [příjmení] slyšené dne 7. 1. 2016 před Obvodním soudem pro Prahu 10, když bylo naprosto zřejmé, že jedním z podstatných ukazatelů pro dílo a jeho provedení byla velikost kabiny. I když žalovaný do předmětné nemovitosti dodal nějaký výtah, tak tento nesplňoval zadání, které učinil žalobce. Dle znaleckého zkoumání Ing. Procházky nesplňoval ani bezpečnostní normy, které si strany stanovily jako závazné. Za této situace nelze považovat za nehospodárné, že žalobce předmětný výtah odstranil, když nemohl sloužit účelu, pro který byl do domu umístěn. Soud tak konstatuje, že žalovaným citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR na věc nedopadá.

64. Soud poté začal zvažovat jednotlivé položky, které byly uvedeny v posudku Ing. Miroslava Chromečky, který žalovaný použil jako relevantní skutkový základ svého zápočtu, a zvažoval míru žalobcova bezdůvodného obohacení a způsob jeho vypořádání, a to i s ohledem na využitelnost těchto položek pro žalobce. Vycházel při tom z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., ze kterého je zřejmé, že má dojít k vrácení toho, oč se žalobce obohatil (restituce), a dále z ustanovení § 2999 odst. 1 o. z., když je třeba brát v úvahu účel pravidla vylučující platnost jednání, tedy i důvod odstoupení od smlouvy.

65. Soud tak hodnotil jednotlivé položky samostatně a uzavřel následující:

66. Pokud jde o položku demontáže původního výtahu za částku 49 400 Kč, uzavřel soud, že se jednalo o činnost, kterou žalobce musel učinit, pokud plánoval výměnu výtahu. Žalovaný tak pro žalobce učinil činnost, kterou se žalobce na jeho úkor obohatil.

67. Stejně soud postupoval i u položky nátěrů původního zábradlí v ceně 40 800 Kč, když tyto nátěry byly beze sporu provedeny. Žalovaný tak pro žalobce učinil činnost, kterou se žalobce na jeho úkor obohatil.

68. Soud tak uzavřel, že žalobce se na úkor žalovaného v tomto rozsahu a hodnotě obohatil a vyšel z obvyklé hodnoty těchto prací dle § 2999 odst. 1 o. z., kterou stanovil znalec Ing. Miroslav Chromečka, kterou navýšil o 15 % DPH.

69. K jiným závěrům však soud dospěl u ostatních položek.

70. Pokud šlo o cenu za montáž nové výtahové technologie v ceně 136 850 Kč, dodávku technologie výtahu v ceně 588 125 Kč a jeho přeprava v ceně 6 593 Kč, soud uzavřel, že technologii výtahu je dle znaleckého zkoumání Ing. Miroslava Chromečky možné žalovanému vrátit, přičemž jak bylo uvedeno výše, je primární povinností žalobce předat to, oč se obohatil. Pokud žalovaný namítá, že předmětný systém je vlivem opotřebení a uplynutí záručních lhůt znehodnocen, nejedná se o okolnosti, které by mohly mít vliv na závěr, zda je možné výtah vrátit. Případné opotřebení způsobené užíváním bez právního důvodu by mohlo mít vliv na vznik jiných práv, nikoliv však na závěr, že výtah vrátit není možné. Pokud žalovaný odkazuje na běh záručních lhůt, tak je třeba upozornit, že to byl primárně žalovaný, který nechtěl, aby mu byl výtah vrácen. Pokud je možné výtah vrátit, není možné nahrazovat jeho hodnotu peněžitým plněním. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že výtah je možné vrátit, nemohl se žalobce na úkor žalovaného obohatit plněním souvisejícím s umístěním výtahu a jeho dopravou do domu.

71. Soud se dále zabýval otázkou opláštění včetně nosných konstrukcí za cenu 337 710 Kč včetně jejich nátěrů za 22 464 Kč. Soud při tom vycházel z posudku Ing. Zdeňka Procházky, když z jeho výpovědi je zřejmé, že tyto konstrukce nejsou součástí současné výtahové technologie, byly odřezány od předmětného domu a uskladněny. Znalec uvedl, že tyto konstrukce by nijak nepřekážely současným konstrukcím, avšak z důvodu umístění pletiva by nebylo možné mýt současný prosklený výtah zvenku (snad jen po jednotlivých čtverečkách pletiva). Dále také znalec k předmětnému opláštění uvedl, že nemohlo splňovat normu ČSN EN 81-1, která byla součástí smlouvy (viz smlouva), pokud by nebylo doprovázeno dalšími prvky, které však dle dostupných fotografií a z obhlídky zbytků tohoto opláštění umístěny nebyly.

72. Soud při hodnocení této položky, uzavřel, že i když tuto položku nemůže žalobce žalovanému v plném rozsahu vrátit (byla znehodnocena), tak vykazovala podstatnou vadu provedení, když nesplňovala bezpečnostní normy. V souvislosti s instalací nového výtahu by pak bránila jeho řádnému užívání (mytí). Předmětné opláštění tak nemohlo na uvedeném místě sloužit svému účelu a muselo být odstraněno. Za této situace tak toto plnění nemohlo mít pro žalobce žádný užitek. Je při tom irelevantní, zda si žalobce umístění pletivového ohrazení objednal či nikoliv, když je důležité toliko jakou hodnotu má pro žalobce plnění v podobě, jaké mu bylo skutečně poskytnuto (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1568/2014). Navíc, i když bylo po žalovaném požadováno pletivové obložení, musel by postupovat způsobem, který byl souladný s citovanou normou (což bylo dle znalce možné udělat). Soud tak uzavřel, že toto plnění nepředstavovalo pro žalobce žádné obohacení.

73. Pokud znalec Chromečka konstatoval, že žalovaný pro žalobce provedl výrobu a montáž portálů za cenu 53 678 Kč, tak dle znalce Procházky tyto portály nebyly využity ve zcela nové technologii užité u současného výtahu, které mají jiné velikosti dveří. Nemohlo tak namístě sloužit žádnému účelu. Soud tak uzavřel, že toto plnění nemělo pro žalobce žádnou hodnotu.

74. Pokud jde o položku provedených elektrických rozvodů, tak dle znalce Procházky (viz jeho výpověď dne 14. 12. 2020) bylo sice toto plnění možné použít i pro výtah současný, ale toliko za předpokladu, že by byla umístěna rozvodová skříň stejným způsobem. Navíc tato práce byla provedena nesprávně, byl tam ponechán původní kabel a pro současný výtah tyto práce nebyly využity (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]). Soud tak uzavřel, že ani toto plnění nemělo pro žalobce žádnou hodnotu.

75. U položky statického posudku v částce 13 000 Kč soud vyšel z výpovědi znalce Ing. Procházky, který uvedl, že tento posudek by v principu mohl být užitečný i pro nový výtah, avšak toliko za situace, kdyby oba výtahy měly stejné rozměry. Vzhledem k tomu, že v tomto případě je nový výtah podstatně větší, není možné pro žalobce tento posudek využít.

76. V případě posledních dvou položek, a to měření hluku výtahu v částce 6 000 Kč a revize přívodu výtahu 1 500 Kč znalec Procházka jednoznačně uvedl, že tyto práce je možné spojit toliko s konkrétním výtahem a samostatně nemají pro žalovaného žádný užitek.

77. Soud tak uzavřel, že žalovaným shora provedené činnosti neměly pro žalobce žádný užitek, nezhodnotily jeho majetkovou sféru a ten se tak na úkor žalovaného nikterak neobohatil.

78. Soud pro úplnost dodává, že pokud se jej žalovaný snažil přesvědčit, že volba nové technologie výtahu, na které nebylo možné užít stávající vybavení, byla na žalobci, tak soud uzavírá, že tento argument je nepřiléhavý. Je třeba připomenout, že to byl žalovaný, který podstatně změnil parametry výtahu a dodal zařízení, které nesplňovalo technické normy a žalobcovy požadavky. Ten tak stál před hypotetickou volbou mít v domě výtah, který nemá náležitosti, které žalovaný potřeboval a chtěl, a který nesplňuje normy a představuje pro něj riziko (viz výpověď znalce Procházky), nebo do domu umístit jiný výtah. Nelze mu dávat k tíži, že zvolil zcela nové technologie, když žalovaným dodaný výtah v té době již nesplňoval podmínky provozu s ohledem na změnu norem (viz výpověď znalce Procházky). Za této situace tak byly zcela nadbytečné důkazy týkající se způsobu výběru a provedení nového výtahu a soud důkazní návrhy k těmto otázkám zamítl.

79. Soud se zabýval i námitkami, že došlo k opotřebení výtahu a k bezdůvodnému obohacení za jeho užívání. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto námitky nekonkretizoval, nevyčíslil a neučinil je ani předmětem započtení, uzavřel soud, že pro výsledek věci nemohou mít vliv (i kdyby se žalobce v tomto směru obohatil, takto nebylo předmětem zápočtu a žalovaná částka by ani z části nezanikla).

80. Soud tak konstatuje, že skutkový stav byl dostatečně objasněn a nebylo nutné provádět dalšího dokazování, takže další návrhy na doplnění dokazování zamítl pro nadbytečnost, a uzavřel, že se žalovaný vůči žalobci bezdůvodně obohatil v částce 963 799 Kč a ten tuto částku vůči žalovanému uplatnil tak, že se žalovaný od 25. 5. 2015 dostal do prodlení. Dne 7. 10. 2019 došlo vůči žalobci k účinnému zápočtu v částce 103 730 Kč. Soud s ohledem na to žalobci přiznal rozdíl těchto částek spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 8. 10. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení z původní částky od 25. 5. 2015 do 7. 10. 2019.

81. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

82. Jen pro úplnost soud dodává, že z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

83. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 221 078,44 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 48 190 Kč a v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 963 799 Kč sestávající z částky 12 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 6. 2015, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 9. 2015, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 1. 2016, z částky 6 090 Kč za návrh na předběžné opatření po zahájení řízení dle § 11 odst. 2 písm. a) a. t. ze dne 13. 5. 2016, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 7. 2019, z částky 24 360 Kč (2 x 12 180 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 7. 2019, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 8. 2019, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 10. 2019, z částky 12 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 10. 2019, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 12. 2019, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 12. 2019, z částky 12 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 9. 2020 a z částky 24 360 Kč (2 x 12 180 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 12. 2020 včetně šestnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 193 590 Kč ve výši 40 653,90 Kč.

84. Jen pro úplnost soud dodává, že náklady řízení za návrh na nařízení předběžného opatření před podáním žaloby byly mezi stranami vyřešeny usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 6. 2015, č. j. 0 Nc 8007/2015-14.

85. O nákladech řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy nebylo zřejmé, zda a v jaké výši náklady řízení státu vznikly. Soud proto tyto náklady řízení rozdělil v poměru míry neúspěchu každého účastníka, když žalobce byl úspěšný z 89 % procent, takže mu soud uložil uhradit 11 % náhrady nákladů řízení státu a ve zbytku uložil tyto náklady řízení žalovanému. Výši těchto nákladů si soud ponechal do samostatného usnesení dle § 151 odst. 6 o. s. ř.

Poučení