19 C 278/2023-43

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč, se zamítá.

II. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhal po žalované písemné omluvy, zastavuje.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 10.164 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 3. 10. 2023 domáhal, aby soud uložil žalované zaslat žalobci písemnou omluvu zaplatit mu částku 300.000 Kč coby náhradu nemajetkové újmy. K odůvodnění žaloby uvedl, že účastníci byli do 3. 5. 2013 manželé, ale již zhruba rok před rozvodem bydleli odděleně. Žalovaná bydlela v domě na adrese [adresa žalobce]. Žalovaná však dům na adrese [ulice] [obec a číslo] pronajala a nastěhovala se do domu v [obec a číslo], který měl v užívání žalobce na základě nájemní smlouvy. Z tohoto důvodu nastaly spory mezi účastníky. Žalovaná zneužila okamžiku, kdy žalobce v rámci běžné údržby pozemků kolem domu pálil starou trávu a seno. Nahlásila požár, zavolala hasiče a Policii ČR a uvedla, že žalobce chce také zapálit srub jejímu příteli a dále, že jí žalobce odcizil platební kartu a je důvodná obava ze zneužití platební karty. Podala trestní oznámení. Na základě toho byl žalobce Policií ČR omezen na svobodě a umístěn do cely předběžného zadržení pro přečin nebezpečného vyhrožování, poškození cizí věci a neoprávněného držení cizího platebního prostředku. V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že nejsou důkazy pro obvinění z nebezpečného vyhrožování a ohledně držení platební karty, proto na nich žalovaná následně netrvala. Trvala však na obvinění z poškození cizí věci a tvrdila, že k nemovitosti [obec a číslo] nemá žalovaný žádný právní vztah, když zapřela existenci nájemní smlouvy. Dosáhla tak vydání předběžného opatření OSZ v [obec], které zakázalo žalobci vstupovat do nemovitosti v [obec a číslo] a na přilehlé pozemky. Dne 9. 7. 2015 žalovaná v podaném trestním oznámení uvedla, že jí vznikla škoda 6.000 Kč z důvodu zahoření [číslo] kubíků sena, což odpovídá váze 590 kg. Postupně však účelově (pro dosažení hranice trestného činu) zvyšovala svůj odhad za podpory a souhlasu Policie ČR až na konečných 6.000 Kg. Množství shořelého sena bylo určeno dle shořelého sušáku. Při praktickém pokusu žalobce zjistil, že seno této hmotnosti by muselo na sušácích daných rozměrů dosahovat výšky 6 metrů, což je nemožné. Navíc žalobce uvádí, že shořelé seno nebylo ve vlastnictví žalované, jak uvádí, neboť se nacházelo na pozemkové parcele p. [číslo] která není v jejím vlastnictví. Na platební kartě, kterou žalobci zabavila Policie ČR, byly finanční prostředky žalobce a žalovaná je vybrala. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná žalobce obvinila z několika trestných činů účelově v rozporu s dobrými mravy, kdy sledovala zájem násilného vyklizení nemovitosti v [obec a číslo] a zbavení se odpovědnosti za porušení nájemní smlouvy. Žalovaná vědoma si toho, navrhla Státnímu zastupitelství podmínečné zastavení trestního stíhání žalobce s tím, že se doznal a škodu jí uhradil. K tomu však ze strany žalobce nikdy nedošlo. Po celém tomto trestním stíhání, pobytu v cele předběžného zadržení a následném vydání předběžného opatření se žalobce dostal do situace, kdy neměl finanční prostředky část osobních dokladů, zajištěné bydlení, oblečení ani dokumenty pro případný nástup do zaměstnání. Všechny tyto věci byly protiprávně zadrženy v nemovitosti, kam žalobce neměl přístup. Žalobce byl nucen zajistit si nejnutnější životní potřeby za pomoci svého zaměstnavatele tak, že tři měsíce strávil v kamionu, čímž nahradil ztrátu bydlení a finančních prostředků zpronevěřených žalovanou. Na konci roku 2022 podal žalobce na žalovanou trestní oznámení. Žalovaná předložila nájemní smlouvu a vyšetřovatel získal výpis z bankovního účtu, který se vtahuje k platební kartě, která byla označena žalovanou za odcizenou. Současně v červnu 2023 provedl žalobce důkaz sklizní sena k prokázání nereálnosti tvrzení žalované o množství shořelého sena. Snažil se o obnovení vyšetřování, avšak bezúspěšně. Proto žalobce podal předmětnou žalobu. Žalobce byl žalovanou obviněn neprávem a na základě křivého obvinění omezen na svobodě a následně mu byl učiněn značný zásah do kvality života, kdy musel řešit zajištění nejnutnějších životníc potřeb.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce v plném rozsahu odmítá. Žalovaný dne 9. 7. 2015 zapálil seno o objemu nejméně 60 m3 v hodnotě nejméně 6.500 Kč, čímž způsobil žalované škodu nejméně ve výši 6.500 Kč. Jak vyplývá z usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 23. 10. 2015, č.j. 2 ZT 140/2015-49, kterým bylo trestní stíhání obviněného [celé jméno žalobce] (žalobce) pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně zastaveno, obviněný [celé jméno žalobce] (zde žalobce), se ke spáchání trestního jednání doznal. Žalobci byla stanovena zkušební doba v trvání 7 měsíců. Trestné jednání žalobce bylo doloženo nejen jeho doznáním, ale též řadou dalších důkazů. Při zadržení žalobce dne 9. 7. 2015 byla provedena jeho prohlídka, při které byla nalezena platební karta VISA znějící na jméno [celé jméno žalované] [celé jméno žalované] vypověděla, že tuto platební kartu žalobci v minulosti pouze jednou zapůjčila, později doplnila své vyjádření o skutečnost, že si při podání vysvětlení popletla karty VISA a kartu Maestro, a že kartu VISA u sebe žalobce mít mohl. Současně [celé jméno žalované] odvolala svůj souhlas s trestním stíháním žalobce a věc byla odložena dne 8. 12. 2015 usnesením Policie České republiky [číslo jednací]. Dne 1. 1. 2012 byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou, tj. od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2017. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu 3. 5. 2013, sp. zn. 9 C 95/2012. Součástí návrhu na rozvod manželství byly i dohody o vypořádání společného jmění manželů a práv ze společného bydlení, kde se žalobce zavázal, že nebude užívat nemovitosti ve vlastnictví žalované. Tedy zejména pak nemovitost [adresa] v obci [ulice], v části [územní celek], okres [okres] pozemky k němu náležející. Pokud se týká tvrzení žalobce, že se právě s ohledem na trestní stíhání dostal do složité finanční situace, pak k tomu žalovaná pouze uvádí, že žalobce měl v danou dobu, tedy v roce 2015 ke své osobě vedeno 5 exekucí, což o jeho finanční situaci vypovídá. Pokud se týká tvrzení žalobce, že mu byly žalovanou zadržovány osobní věci, pak k tomu žalovaná odkazuje na úřední záznam Policie české republiky ze dne 9.7.2015 [číslo jednací], kde je popsáno vyzvednutí osobních věcí z nemovitostí žalované. Žalovaná zásadně odmítá, že by svým jednáním způsobila žalobci nějakou újmu. Žalobce žalobkyni vyhrožoval a trestného činu poškození cizí věci se dopustil. Všechna tvrzení žalobce jsou pouze ryze účelová a spekulativní. Je to naopak žalovaná, které vzniká značná škoda neoprávněným užíváním nemovitostí v jejím vlastnictví žalobcem. Žalobce užívá nemovitosti žalované bez právního důvodu, a to navíc s další osobou. Žalobce se neustálým podáváním žalob (a trestního oznámení) pouze snaží žalovanou zastrašit a odradit od jeho vystěhování. V současné době u OS v [obec] probíhají řízení o žalobách podaných žalobcem proti žalované: 14 C 133/2023 a 15 C 169/2023. S ohledem na výše uvedené pokládá žalovaná tvrzení žalobce v předmětné žalobě za ryze účelová a ničím nepodložená. Žalovaná žalobci žádnou újmu z titulu ochrany osobnosti nezpůsobila.

3. U jednání dne 16. 1. 2024 žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku žalobce s odůvodněním, že tento nárok byl vznesen po marném uplynutí subjektivní lhůty, neboť žalobci byly skutečnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty známy již v roce 2015. Dále uvedla, že shora zmíněná řízení vedená u OS v [obec] již pravomocně skončila, v obou případech zamítnutím žaloby. Navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

4. Žalovaný se k vznesené námitce promlčení vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí. K odůvodnění uvedl, že pro řízení je zásadní nájemní smlouva, kterou neměl k dispozici, protože ho žalovaná nezákonně vyhostila z domu, když existenci této nájemní smlouvy zapřela. Ta se objevila až v rámci trestního řízení o zpronevěře, když ji žalovaná předložila až na podzim roku 2022 a teprve pak mohl být žalobce s předmětnou podanou žalobou úspěšný.

5. V podání doručeném soudu dne 23. 10. 2023 vzal žalobce žalobu co do vzneseného nároku na zaslání písemné omluvy zpět. Proto soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský řád (dále jen o.s.ř.) v rozsahu zpětvzetí výrokem II. rozsudku zastavil. Z provedeného dokazování soud zjistil následující.

6. Dle nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2012 [jméno] [příjmení] (žalovaná) pronajala [celé jméno žalobce] (žalobci) nemovitosti v [obec a číslo] na stavební parcele [číslo] na dobu určitou od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2017 za nájemné 5.000 Kč měsíčně a s úhradou záloh na služby spojené s užíváním nemovitosti ve výši 1.000 Kč měsíčně. V čl. VI. písmene a) smlouvy byla sjednána možnost ukončení nájmu písemnou dohodou obou smluvních stran.

7. Ze spisu OS v [obec] sp. zn. 9 C 95/2012 soud zjistil, že účastníci byli od 4. 4. 2009 manželé a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 3. 5. 2013 č.j. 9 C 95/2012-26 dle § 24a odst. 1 zákona o rodině bez zjišťování příčin rozvratu, neboť účastníci předložili písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení. Konkrétně šlo o dohodu o bydlení po rozvodu ze dne 19. 9. 2012, dle které bude [jméno] [příjmení] po rozvodu využívat k bydlení nemovitosti, kterou jsou v jejím výlučném vlastnictví. [celé jméno žalobce] nebude po rozvodu využívat k bydlení nemovitosti [jméno] [příjmení]. Dále šlo o dohodu o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu z dne 19. 9. 2012, dle které mj. věci nemovité nepatřily do SJM a budou tedy i po rozvodu ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení]. V dohodě bylo dále uvedeno, že společné finance manželé nemají. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 5. 2013.

8. Ze spisu Policie ČR sp. zn. KRPH [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil následující. Dle protokolu o zadržení osoby podezřelé v obci [ulice] [obec] dne 9. 7. 2015 v 10,30 h. byl žalobce zadržen jako důvodně podezřelý ze spáchání přečinu poškození cizí věci a přečinu nebezpečného vyhrožování, kdy se hlídce policie při zadržení na místě doznal, že zapálil dvě kupky sena v obci [ulice] [obec]. Při provedené osobní prohlídce u něj byla mimo jiné nalezena debetní karta VISA, [příjmení] [příjmení] na jméno [jméno] [příjmení] a debetní karta MasterCard ČSOB na jméno [jméno] [příjmení], karta řidiče na jméno [jméno] [příjmení] (tyto byly následně téhož dne vydány [jméno] [příjmení] – žalované). Žalobce byl propuštěn ze zadržení dne 11. 7. 2015 v 3,15 hod. Usnesením ze dne 10. 7. 2015 [číslo jednací] [rok] [číslo] bylo dle § 160 odst. 1 trestního řádu (TŘ) zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku (TZ), kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době od 1. 6. 2015 do 10.30 hod 9. 7. 2015 si nejprve bez souhlasu oprávněné majitelky [jméno] [příjmení] opatřil ze zásuvky v obytné místnosti v jejím domě [adresa] v obci [ulice] [obec] a následně v mobilním domku u domu [adresa] v obci [ulice] [obec], okr. [obec], a na dalších místech ČR bez jejího vědomí přechovával její platební kartu, debetní kartu VISA [číslo] na jméno [jméno] [příjmení], vydanou [příjmení] [příjmení] Slovenské republiky, kterou však žádným způsobem nezneužil; a dále přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 TZ, kterého se měl dopustit tím, že dne 9. 7. 2015 na pozemku poblíž domu [adresa] v obci [ulice] [obec] pomocí k tomuto účelu úmyslně přineseného kanystru s benzínem zapálil dvě kupy sena o objemu nejméně 60 m3 v hodnotě nejméně 6.000 Kč, přičemž došlo k zahoření sena a poškození krycí plachty sena v hodnotě 400 Kč a k poškození oplocení ve výši 100 Kč, čímž žalované coby poškozené majitelce způsobil škodu ve výši nejméně 6.500 Kč. Do protokolu o výslechu obviněného ze dne 10. 7. [číslo] žalobce uvedl, že je pravdou, že zapálil seno na pozemku u domu [jméno] [příjmení], neboť jej dle žalobce nikdo nechtěl a bylo neprodejné. K platební kartě se vyjádřil tak, že tu měl v trvalém užívání a účet k ní byl společný a chodily na ní příjmy žalobce i žalované. Dle úředního záznamu o doplnění podaného vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 10. 7. 2015 a o provedeném šetření por. Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 7. 2015 žalovaná původně uvedla svůj odhad shořelého sena 10 m3 a následně na žádost policie na místě shoření sena provedla s policií odhad množství shořelého sena na cca 60 m3, přičemž toto množství po uhašení požáru odhadli shodně hasiči i policisté. Škoda, kterou žalovaná uvedla již dne 9. 7. 2015 ([číslo] 8.000 Kč) je totožná (čl. 51). Způsob zjištění množství shořelého sena vyplývá z úředního záznamu KRPH [číslo] [rok] [číslo] ze dne 10. 7. 2015 (čl. 52) a vyčíslení hodnoty poškozených věcí včetně fotodokumentace z místa činu (čl. 99-102). Z úředního záznamu ze dne 9. 7. 2015 (čl. 55) vyplývá, že žalovaný si osobně téhož dne za asistence policie převzal své osobní věci z domu [ulice] – [adresa] a mobilní buňky v blízkosti domu a dobrovolně vydal žalované klíče od domu i buňky, které měl při zadržení u sebe. Dne 10. 7. 2015 na OOP [obec] přinesla žalovaná další věci žalobce, které se nacházely ve shora uvedené mobilní buňce. Z úředních záznamů ze dne 9. 7. 2015 a 10. 7. 2015 (čl. 39 spisu) vyplývá, že žalovaná v tyto dny uváděla, že výše uvedenou platební kartu VISA měl žalobce bez jejího vědomí a zneužita nebyla.

9. Usnesením státní zástupkyně OSZ v [obec] ze dne 23. 10. 2015 č.j. [číslo jednací] bylo zrušeno jako nezákonné a neodůvodněné usnesení Policie ČR [číslo jednací] [rok] [číslo] ze dne 10. 7. 2015 o zahájení trestního stíhání žalobce v části o zahájení trestního stíhání pro přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 TZ, neboť dle doplnění podání vysvětlení poškozené [jméno] [příjmení] ohledně platební karty VÚB z její strany došlo k omylu, platební kartu VISA měl obviněný v držení oprávněně a s vědomím poškozené k účtu, kam zaměstnavatel zasílal mzdu i obviněnému.

10. Usnesením státní zástupkyně OSZ v [obec] ze dne 10. 7. 2015 bylo žalobci uloženo předběžné opatření dle § 88c písm. a), § 88 odst. 1 TŘ spočívající v zákazu styku s poškozenou (žalobkyní), kdy je nepřípustné, aby ji jakkoli kontaktoval nebo vyhledával, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací a jiných obdobných prostředků. Usnesením státní zástupkyně OSZ v [obec] ze dne 23. 10. 2015 č.j. 2 ZT 140/2015-48 bylo toto předběžné opatření zrušeno s odůvodněním, že jeho splnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat. Usnesením OS v [obec] ze dne 11. 7. 2015 č.j. 0Nt 451/2015-5 bylo žalobci coby obviněnému na návrh OSZ v [obec] uloženo předběžné opatření dle § 88c písm. d), § 88g odst. 1 TŘ spočívající v zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě, a to to v domě [adresa] v obci [ulice], v části [územní celek], okres [okres] na pozemcích k němu náležejících – stavební parcele [číslo] dále na parcelách [číslo] v [katastrální uzemí] [příjmení] a obci [ulice] (všechny shora uvedené nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [příjmení] [příjmení] a obec Vítězná u [stát. instituce], [stát. instituce]). K návrhu OSZ [okres] žádost žalobce bylo usnesením OS v [obec] ze dne 12. 4. 2016 č.j. 0 Nt 453/2015-37 výše uvedené předběžné opatření OS v [obec] zrušeno s tím, že příslušné trestní stíhání bylo v mezidobí pravomocně podmíněně zastaveno. Usnesením státní zástupkyně OSZ v [obec] ze dne 23. 10. 2015 č.j. 2 ZT 140/2015-49 bylo dle § 307 odst. 3 TŘ podmínečně zastaveno trestní stíhání žalobce pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 TZ shora popsaný. Dle odůvodnění usnesení bylo v dané věci zjištěno, že obviněný [celé jméno žalobce] se doznal ke spáchání trestného činu, poškozené (žalované) nahradil způsobenou újmu a dosud žil řádným způsobem života, proto byly splněny podmínky uvedené v § 307 odst. 1 TŘ. Usnesením Policie ČR ze dne 8. 12. 2015 [číslo jednací] byla dle § 159a odst. 1 TŘ odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 TZ shora popsaného, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Dle odůvodnění usnesení bylo zahájeno trestní stíhání po nalezení výše uvedené platební karty žalované při prohlídce osoby žalobce v souvislosti s oznámením žalované o úmyslném zapálení dvou kupek sena žalobcem a vyhrožování žalované. Žalovaná podala ke kartě vysvětlení, že ji žalobci nedala. Následně žalovaná po postoupení věci OSZ v [obec] a ještě před podáním obžaloby doplnila své vysvětlení o skutečnost, že z její strany došlo k omylu, kdy při svém oznámení byla z celé události rozrušena, neuvědomila si, že vlastní 2 karty od [příjmení] [příjmení] Slovenská republika, a to kartu Visa a kartu Maestro. Při svém oznámení se domnívala, že se jedná o kartu Maestro, ale později si uvědomila, že se jednalo o kartu Visa, kterou mohl mít žalobce u sebe. Tato je k účtu, kam byly zaměstnavatelem zasílány peníze i žalobce a tuto měl, aby mohl vybírat z tohoto účtu své peníze. K neoprávněnému držení platební karty Visa tudíž nedošlo, tuto měl [celé jméno žalobce] s jejím souhlasem (viz. též úřední záznam o doplnění podaného vysvětlení ze dne 22. 10. 2015 [číslo jednací]). Ve sdělení Policie ČR ze dne 12. 4. 2023 žalobci tato mj. sděluje k jeho dopisu ze dne 1. 3. 2023, že dne 11. 7. 2015 byl pouštěn ze zadržení ihned, když pominuly důvody k zadržení a délka omezení žalobce na svobodě nebyla ovlivněna žádnými dodatky [jméno] [příjmení]. Dále pak v dané věci se nemůže jednat o trestný čin křivé výpovědi § 346 křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek. V dopise žalobce k rukám por. [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] k [číslo jednací] žalobce sděluje, že dne 22. 5. 2023 udělal rekonstrukci případu a polemizuje s dřívějším závěrem policie v případu o množství shořelého sena s tím, že je zřejmé, že nemohlo shořet 60 kubíků sena, že Policie ČR se snažila závěrem o množství cena dosáhnout objemu sena, který by při nízké ceně sena překročil hranici trestního činu, tj. alespoň 5.000 Kč a vyšetřovatel navrhl žalované, aby zvýšila původně odhadované množství shořelého sena. Dále zopakoval své dřívější tvrzení, že seno bylo zbytkové seno po oseku [anonymizováno] [obec] a nepatřilo žalované. Žádal o obnovení případu. Z výpisu z exekučního registru žalobce ze dne 15. 11. 2023 vyplývají exekuce vedené na žalobce, a to již před dnem 9. 7. 2015 Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, potřeba provedení dalších důkazů nevyšla v řízení najevo. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení nároku žalobce vznesenou žalovanou.

11. Dle § 612 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech. Dle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Dle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Dle § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Soud v prvé řadě dospěl k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná. Subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet, když se poškozený dozví nebo měl a mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek promlčecí lhůty. Takovými okolnosti jsou u práva na náhradu újmy vědomost o vzniku újmy a totožnosti odpovědné osoby. Dle názoru soudu ze shora provedeného dokazování vyplývá, že o těchto okolnostech se žalobce dozvěděl již v červenci 2015, kdy byl zadržen, omezen na osobní svobodě a byla vůči němu zahájena shora popsaná trestní stíhání. Nejpozději pak subjektivní promlčecí lhůta v dané věci počala běžet ode dne právní moci usnesení OS v [obec] č.j. 0 Nt 453/2015-37, kterým bylo zrušeno dříve žalobci uložené předběžné opatření spočívající v zákazu zdržovat se v domě [adresa] v obci [ulice] a na pozemcích k němu náležejících, tj. ode dne 17. 5. 2016. Nejpozději od tohoto data zcela nepochybně musel mít žalobce povědomost o všech skutečnostech, podle kterých lze podat žalobu na náhradu újmy, tedy o (z jeho pohledu) konkrétním protiprávním jednání konkrétní osoby škůdce (žalované) a dále o tom, že mu v důsledku jím tvrzeného„ protiprávního“ jednání žalované vznikla nemajetková újma a o rozsahu této újmy. Dle tvrzení žalobce protiprávní jednání žalované spočívalo v tom, že v trestním řízení podala nepravdivou informaci o množství shořelého sena, zamlčela existenci nájemní smlouvy coby právního titulu žalobce k užívání nemovitosti žalované, podala zpočátku nepravdivé vysvětlení ohledně oprávnění žalobce k držení platební karty na jméno žalované a udala nepravdivé tvrzení o vyhrožování žalobcem. O tom všem měl žalobce povědomost již v průběhu roku 2015. Okolnost, od kdy žalobce měl či neměl k dispozici dle jeho názoru zásadní důkaz (nájemní smlouvu uzavřenou účastníky v roce 2012) je pro počátek promlčecí lhůty zcela irelevatní. Žalobce tedy svůj nárok uplatnil po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty, žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce, což je důvodem pro zamítnutí žaloby.

13. Soud dodává, že i kdyby nedospěl k závěru o důvodnosti námitky promlčení, dospěl by i tak na základě shora provedeného dokazování k závěru, že žaloba není důvodná, a to z následujících důvodů. Pro vznik nároků dle § 82 o.z. musejí být dány následující obecné hmotně právní předpoklady: existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo jen ohrožení osobnostI člověka v jeho fyzické či morální jednotě, neoprávněnost (protiprávnost) tohoto zásahu, existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. K tomu viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2491/2022 ze dne 25. 1. 2023. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná učinila na Policii ČR oznámení na žalobce o úmyslném zapálení dvou kup sena a vyhrožování žalobcem žalované, že panu [jméno] [příjmení] zapálí jeho srub v době, kdy skutečně žalobce úmyslně seno zapálil. Současně bylo prokázáno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a žalobce se k úmyslnému zapálení sena výslovně přiznal, byť v něm subjektivně nespatřoval protiprávní jednání. Následné kroky činila Policie ČR a OSZ v [obec] v rámci zahájeného trestního řízení, v kterém žalovaná podávala vysvětlení coby poškozená.

14. Dle názoru soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že chybí neoprávněnost (protiprávnost) prokázaného„ zásahu“ žalované (a to jak samotným oznámením, tak následnými podanými vysvětleními a doplněními vysvětlení v rámci zahájeného trestního stíhání žalobce) do osobnostních práv žalobce. K otázce protiprávnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ve stanovisku kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 13/2007 ze dne 14. 4. 2010, na které soud odkazuje:„ I. Došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. II. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je zejména (například) křivé obvinění (§ 174 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 345 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), křivá výpověď (§ 175 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 346 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) nebo přestupek podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.“ Současně nelze tolerovat zneužití výkonu práv a povinností k nelegitimnímu účelu a jejich výkon šikanózním způsobem, k čemuž se konkrétně ve vztahu k podání trestního oznámení vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15: Podání trestního oznámení může znamenat porušení právní povinnosti, a vést tak k občanskoprávní odpovědnosti oznamovatele. I subjektivní právo, či dokonce zákonem uložená oznamovací povinnost může totiž být zneužita k nelegitimnímu účelu a vykonána v občanskoprávních vztazích v rozporu s dobrými mravy nebo šikanózním způsobem, tedy porušením uložené právní povinnosti. Byl by přitom nepřípustný stav, v němž je jednotlivec za takové situace nucen strpět újmu na svých právech v důsledku protiprávního jednání soukromé osoby, popř. orgánu veřejné moci, aniž by neměl zároveň právo na náhradu takovéto újmy podle míry podílu na jejím vzniku.“ Z prokázaného skutkového stavu, tj. konkrétních okolností dané věci nevyplynulo, že žalovaná výše popsaným oznámením u Policie ČR na žalobce a následnými podanými vysvětleními v rámci zahájeného trestního řízení si počínala protiprávně, šikanózně či v rozporu s dobrými mravy. Její oznámení o zapálení sena žalobcem bylo pravdivé. Závěr Policie ČR o množství shořelého sena vycházela nejen z odhadu žalované, ale zejména ze šetření a závěrů HSZ a Police ČR. Následné„ praktické pokusy“ a„ odborné závěry“ žalobce po řadě let jsou irelevantní. K zahájení trestního stíhání pro přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 TZ pak nedošlo na oznámení žalované, nýbrž na základě výsledku osobní prohlídky žalobce a teprve následného podání vysvětlení žalovanou, přičemž právě na základě doplnění vysvětlení žalovanou poskytnutém ještě před podáním obžaloby bylo trestní stíhání žalobce pro podezření z tohoto přečinu ukončeno. Současně z provedeného dokazování vyplynulo, že délka zadržení žalobce nebyla ovlivněna žádnými dodatky žalované. Její oznámení o omylu ohledně držení platební karty žalovaným nemělo žádný vliv na délku omezení žalobce na svobodě, neboť přečin dle § 234 odst. 1 TZ není důvodem zadržení dle § 76 odst. 1 TŘ (viz. sdělení Policie ČR ze dne 12. 4. 2023). Tedy nejsou dány podmínky ve smyslu platné právní úpravy pro vyhovění žalobě.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, náleží jí proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalované náhrada nákladů za zastoupení advokátkou v řízení dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.), a to za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. d) vyhl. ve výši 35.000 Kč (k tomu viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2656/2022 ze dne 25. 9. 2023); a to 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl.; 1 úkon za vyjádření k žalobě z 16. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.; 1 úkon za účast u jednání dne 16. 1. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 5 vyhl. částku 2.500 Kč. Žalované dále na nákladech řízení náleží náhrada hotových výdajů zástupkyně (režijní paušál) za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 vyhl. Zástupkyně žalované doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně a náhradě hotových výdajů advokáta přísluší rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů, tj. v částce 1.764 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení žalované přiznáno 10.164 Kč Náklady jsou splatné dle 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalované.

16. Lhůta k plnění byla ve výroku III. stanovena dle § 160 odst. l o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší.