19 C 289/2018-334

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], narozený 2. února 1951 bytem [adresa žalobce] zastoupený [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce a) [celé jméno žalobce], [datum narození] domáhá určení, že je vlastníkem podílu o velikosti na pozemcích parc. [číslo] o výměře 417 m2 (ostatní plocha) a par. [číslo] o výměře 3241 m2 (trvalý travní porost) nacházejících se v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) [celé jméno žalobce], [datum narození] domáhá určení, že je vlastníkem podílu o velikosti na pozemcích parc. [číslo] o výměře 417 m2 (ostatní plocha) a par. [číslo] o výměře 3241 m2 (trvalý travní porost) nacházejících se v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

III. Žalobce a) je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 26.823,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce b) je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 18.595,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou doručenou soudu dne 24. 10. 2018 domáhají určení, že žalobce a) [celé jméno žalobce] je vlastníkem podílu o velikosti a žalobce b) [celé jméno žalobce] je vlastníkem podílu o velikosti na pozemcích parc. [číslo] o výměře 417 m2 (ostatní plocha) a par. [číslo] o výměře 3241 m2 (trvalý travní porost) nacházejících se v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce]. K odůvodnění uvedli, že na základě Dekretu prezidenta republiky ze dne 12. 6. 1945 [číslo] Sb. se pozemková parcela [číslo] o výměře 3658 m2 stala společně s dalšími parcelami předmětem grafického přídělu [číslo]. Příjemcem uděleného přídělu se stal pan [jméno] [příjmení], [rodné číslo], zemřelý dne [datum], posledně bytem [adresa] Pan [příjmení] [příjmení] převedl mimo jiné tento pozemek kupní smlouvou ze dne 23.08.1954 do vlastnictví manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] a manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] tak, že každému z manželů příslušel podíl o velikosti . Tato kupní smlouva by byla schválena MNV jedině v případě, že budou plněny dodávky sena, jehož množství bylo stanoveno i z plochy grafického přídělu [číslo]. Grafický příděl [číslo] nebyl v kupní smlouvě výslovně uveden, protože šlo o nezaknihované parcely, přičemž neuvedení nezaknihovaných parcel do kupních smluv bylo v dané době běžnou praxí. V roce 1964 došlo ke změně zákresu parcely [číslo] v katastrální mapě, která měla za následek změnu výměry této parcely z původních 3658 m2 na 417 m2. Dále v důsledku této změny zákresu vznikla nová parcela označená jako parc. [číslo] o výměře 3.241 m2. Tato nově vzniklá parcela se stala rovněž předmětem vlastnického práva manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] a manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] a po další desítky let sdílela osud pozemkové parcely [číslo]. V roce 1971 byla pozemkové parcely [číslo] o výměře 417 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 3.903 m2 přepsána na základě hospodářské smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] Okresním střediskem geodézie v [obec] z vlastnictví pana [jméno] [příjmení] do vlastnictví státu, reps. Městského národního výboru ve [obec]. Zbývající pozemku zůstaly ve vlastnictví [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří na tomto pozemku dalších více než třicet let hospodařili a platili daň z nemovitosti. V roce 1996 došlo v souvislosti s digitalizací katastru nemovitostí k údajnému došetření vlastnictví, které vyústilo v dodatečné projednání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení]. Na základě výsledku dědického řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [číslo jednací] provedl katastrální úřad vklad vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti k pozemkům parc. [číslo] pozemku [číslo] pro paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [obec a číslo]. Tento svůj podíl paní [jméno] [příjmení] převedla kupní smlouvou ze dne 12.01.2015 do vlastnictví žalované, která je jako vlastník zapsána doposud. Ohledně zbývajícího podílu ve výši na předmětných pozemcích je veden v katastru nemovitostí duplicitní zápis pro paní [jméno] [příjmení] a [územní celek], přičemž pro [územní celek] na základě souhlasného prohlášení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a [územní celek] na základě § 1 zákona č. 172/199 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Vlastnického práva k této na pozemcích se žaloba netýká, konfiskaci podílu pana [příjmení] [příjmení] na předmětných pozemcích žalobci nerozporují.

2. I pokud by vlastnické právo nebylo v roce 1954 ve prospěch manželů [příjmení] a [anonymizováno] převedeno, nabyli ho tito na základě vydržení. Manželé [příjmení] a [anonymizováno] užívali předmětné nemovité věci v dobré víře jako jejich vlastníci od roku 1954 do roku 1971 (v případě pana [příjmení]), resp. každá až do své smrti a platili po celou dobu jejich užívání daň z nemovitosti, kterou by jistě neplatili, pokud by nebyli přesvědčeni o svém vlastnictví. Jejich právní nástupci pak užívali předmětné nemovité věci až do roku 2008. Byla tedy naplněna podmínka vyžadovaná tehdy platnými a účinnými právními předpisy, konkrétně § 116 zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku, tj. užívání po dobu nejméně deseti let. Tento závěr žalobců potvrzuje i skutečnost, že od roku 1954 až do roku 2008 nikdo z rodiny pana [jméno] [příjmení], ani on sám, o předmětné pozemky nejevil zájem. Lze se tedy domnívat, že pan [jméno] [příjmení] byl přesvědčen o tom, ž veškerá svá práva k pozemkům parc. [číslo] převedl v roce 1954 na právní předchůdce žalobců. S ohledem na výše uvedené považují žalobci závěr Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým bylo paní [jméno] [příjmení], dědičce po panu [jméno] [příjmení], dědictví potvrzeno, za chybný, a následný převod na žalovanou neoprávněný.

3. K výzvám na doplnění tvrzení žalobce a) ze dne 27. 2. 2019 čl. 46 a žalobce b) ze dne19. 8. 2019 čl. 117, kterými soud v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2019 vyzval oba žalobce k doplnění žaloby o tvrzení, jakým způsobem na ně právní předchůdci převedli vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebo jak jinak je získali, žalobci v prvé řadě shodně zopakovali svá tvrzení o vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům jejich právními předchůdci. Dále žalobce a) uvedl, že mu náleží předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech coby dědicovi po [jméno] [příjmení], [datum narození], dceři [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří jej nabyli vydržením, a kterým bylo v roce 1996 odňato úkonem zaměstnance Katastrálního úřadu. Žalobce b) uvedl, že mu náleží předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech coby dědicovi [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dědické řízení po [jméno] [příjmení], zemřelé v r. 1992 nakonec vycházelo ze stavu v KN z roku 1996, kdy katastrální úřad odebral vlastnictví předmětných podílů na pozemcích pí [anonymizováno] a manželům [příjmení], a ponechal městu [obec]. Dodatečné dědické řízení Obvodní soud pro Prahu 7 odmítl. Současně paní [příjmení] ve své svědecké výpovědi ve věci [spisová značka] uvedla, že byla překvapena, že zdědila pozemky ve [obec] a dále uvedla, že při prodeji pozemků sdělila žalované, že v roce 2013 byla námitka vůči jejímu vlastnictví pozemků, ale byla prošetřena s výsledkem, že jejich vlastnicí je ona.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že je nedůvodná. Žalobci opírají svůj nárok o vydržení předmětných pozemků rodiči žalobce b) a prarodiči žalobce a), tedy manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná k tomu uvádí, že právní předchůdci žalobců vlastnické právo nikdy nevydrželi. Současně žalobci a) ani žalobci b) nesvědčí žádný právní titul prokazující jejich vlastnické právo k předmětným pozemkům. Vlastnické právo nebylo za dobu života jejich právních předchůdců převedeno na žalobce jakýmkoli způsobem, a ani v dědickém řízení po jejich právních předchůdcích jim nebylo vlastnické právo k uvedeným pozemkům přiznáno. Pan [příjmení] [příjmení] pozemek parc. [číslo] o výměře 3658 m2 manželům [příjmení] a [celé jméno žalobce] nikdy nepřevedl. Dne 8. 8. 1949 Osidlovací úřad a Fond národní obnovy v [obec] přidělil rozhodnutím o přídělu do vlastnictví pana [jméno] [příjmení], bytem v [adresa] rodinný domek [adresa] v obci [část obce] se stavební parcelou č. parc. [anonymizováno] a s pozemkovou parcelou č. parc. [číslo] zapsaných ve vložce [číslo] pozemkové knihy kat. území [část obce] po oddělení podle § 1 zák. [číslo] pokud se týče po vyloučení, pozemkové parcely č. parc. [číslo] o výměře 3658 m2, která se nepřiděluje. Ve vložce [číslo] ke dni 24. 9. 1949 byl zapsán pozemek [číslo] st. parcela [číslo] s domem [adresa] a pozemek [číslo] přičemž pro pana [jméno] [příjmení] bylo zápisem ze dne 24. září 1949 právo vlastnické vloženo pouze k pozemku [číslo] st. parcele [číslo] s domem [adresa], nikoli i k pozemku [číslo] kterému dnes odpovídají pozemky p. [číslo]. Taktéž pozdější vklad vlastnického práva ze dne 21. ledna 1955 k [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] bylo vloženo výslovně„ jen“ k pozemku st. p. [číslo] s domem [adresa] a p.p. [číslo] to na základě notářského zápisu z 23.08.1954 NZ [číslo], kterým pan [jméno] [příjmení] prodal manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a manželům [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], každému z nich stejným dílem. Manželé [příjmení] a [ulice] nemohli být v dobré víře, že se stali vlastníky i pozemku čk. [číslo], kterému v současnosti odpovídají předmětné pozemky p. [číslo]. Parcela [číslo] o rozměru 3658 m2 (pastvina, Weide - louka) byla panu [jméno] [příjmení] přidělena až na základě grafického přídělu [číslo]. Výměra pozemku par. [číslo] ([příjmení]) činila 662 m2. V položkovém výkazu výměr z 19. 3. 1969 je sice v identifikaci výměr uvedeno, že na základě grafického přídělu [číslo] byla přidělena pastvina [číslo] o rozměrech 3658 m2 a zároveň je odkazováno na knihovní vložku [číslo] je zde uvedeno, že dle této knihovní vložky má pastvina [číslo] rozměr 417 m2 a pastvina [číslo] má rozměr 3903 m2 a stavební parcela [číslo] má rozměr 68 m2, jde zde o zjevný rozpor mezi zápisem v knihovní vložce [číslo] ve spojení s parcelním protokolem (Des Grundbesitzers) a rozhodnutím o přídělu rodinného domu č.j. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 8.8.1949 na jedné straně a navazující evidencí nemovitostí od roku 1964 na straně druhé ve prospěch velikosti výměry parcely [číslo] na úkor rozměru parcely [číslo] avšak zcela bez jakékoli prokazatelné návaznosti či jakéhokoli právního opodstatnění. Zkonfiskování části předmětných parcel na základě trestního rozsudku nad [jméno] [příjmení] bylo provedeno nesprávně, neboť mu byl zkonfiskován i nemovitý majetek, který nikdy nevlastnil. Dne 02.04.1996 katastrální úřad vyhotovil záznam podrobného měření změn [číslo] kterým byla mimo jiné obnovena hranice pozemkové parcely [číslo] na stav evidovaný v katastrální mapě, čímž vznikla parcela [číslo] o výměře 3241 m2, přičemž parcela [číslo] tímto záznamem nebyla dotčena (tedy zůstala jí snížená výměra 417 m2 a zbytek její původní správné výměry – 3658 m2 byl vyřešen vytvořením nové parcely [číslo] o výměře 3241 m2). Ke dni 03.04.1996 tak v katastru nemovitostí byli zapsáni s právem hospodaření a vlastnictvím pozemku parc. [číslo] o výměře 662 m2 a podílem vždy [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] - [územní celek], a to na LV [číslo] dále s právem hospodaření a vlastnictvím pozemku p. [číslo] o výměře 417 m2 a [číslo] o výměře 3241 m2 byli zapsáni s podílem [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] - [územní celek], a to na [list vlastnictví]. Dědicem id. domu [adresa] se st. parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. území [část obce] a obci [obec] zapsaných na [list vlastnictví] u KÚ [obec] po [jméno] [příjmení] dříve [příjmení] zemř. 18.10.1992 se stala paní [jméno] [příjmení], [datum narození], rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.06.1996. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nebyly předmětem dědictví. Dědici domu [adresa], st.p. [číslo] pastviny č. parc. [číslo], vše zaps. na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] se po zůstaviteli [jméno] [příjmení] zemřelém dne 18.1.1980 stali rovným dílem pozůstalý syn [celé jméno žalobce], [datum narození] a dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], a to na základě dědické dohody, s tím, že původní dědické řízení bylo pravomocně skončeno dne 11.02.1980 a poté byl nově zjištěn majetek (výše uvedené nemovitosti), ohledně nějž bylo třeba dědictví dodatečně projednat. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nebyly předmětem dědictví. Dědicem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek] – a to budovy [adresa] na pozemku p.č. st. [anonymizováno], pozemku p.č. st. [anonymizováno] a pozemku p. [číslo] (trvalý travní porost) po zůstavitelce [jméno] [příjmení] zemřelé dne 28.01.2002 se stal pan [celé jméno žalobce], [datum narození]. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nebyly předmětem dědictví. Žalobci a ani jejich právní předchůdci se nikdy nestali vlastníky pozemku parc. [číslo] resp. [číslo], a to ani vydržením. Nikdy nebyly splněny podmínky pro vydržení těchto pozemků. V dodatečném řízení o dědictví po panu [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém dne 14.11.1997 se dědičkou podílu ve výši id. na pozemku par. [číslo] [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a [územní celek] stala paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Předmětný podíl na sporných nemovitostech žalovaná koupila od paní [jméno] [příjmení], kupní smlouvou ze dne 12.01.2015. Předmětný podíl na sporných nemovitostech by žalovaná nabyla v souladu s § 984 odst. 1 o.z., i kdyby teoreticky paní [jméno] [příjmení] skutečným vlastníkem nebyla, neboť vlastnické právo žalovaná nabyla za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí za situace, kdy v katastru nemovitostí nebyla zapsána žádná poznámka spornosti ani jiné poznámky, přičemž uplynulo již téměř 20 let po opravě zápisu v katastru nemovitostí a 6 let od zápisu vlastnického práva paní [jméno] [příjmení]. Žalovaná uvádí, že pokud by měla pochybnosti o výměře pozemku p. [číslo] resp. pokud by se domnívala, že má tento pozemkem zahrnovat i pozemky p. [číslo] jistě by je učinila předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mimo jiné k pozemku p. [číslo] v daném řízení o výměře pouze 662 m,2 a nekupovala by těchto pozemků za částku 202.000 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu ve vztahu k oběma žalovaným.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] ke dni 24.10.2018 soud zjistil, že jako vlastník nemovitostí - podílu o velikosti na pozemcích parc. [číslo] o výměře 417 m2 (ostatní plocha) a par. [číslo] o výměře 3241 m2 (trvalý travní porost) je zapsána žalovaná a ohledně zbylého podílu o velikosti existuje duplicitní zápis vlastnictví pro paní [jméno] [příjmení], bytem [adresa] a [územní celek].

7. Z rozhodnutí o přídělu rodinného domu č.j. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 08.08.1949 soud zjistil, že Osidlovací úřad a Fond národní obnovy v [obec] přidělil do vlastnictví pana [jméno] [příjmení], bytem v [adresa] z majetku konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky [číslo] Sb. rodinný domek [adresa] v obci [část obce] se stavební parcelou č. parc. [anonymizováno] a s pozemkovou parcelou č. parc. [číslo], tj. nemovitosti zapsané ve vložce [anonymizováno] pozemkové knihy kat. území [část obce] za cenu 11.459 Kč,„ po oddělení podle § 1 zák. [číslo] pokud se týče po vyloučení, pozemkové parcely č. parc. [číslo] o výměře 3658 m2, které se nepřidělují“. Z knihovní vložky [číslo] ze zápisu v této vložce z 24. září 1949 vyplývá, že tato vložka se týká pozemku [číslo] st. parcely [číslo] s domem [adresa] a pozemku [číslo] že pro pana [příjmení] bylo zápisem ze dne 24. září 1949 právo vlastnické vloženo pouze k pozemku [číslo] st. parcele [číslo] s domem [adresa], nikoli tedy i k pozemku [číslo]. Taktéž pozdější vklad vlastnického práva ze dne 21. ledna 1955 k [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] bylo vloženo výslovně„ jen“ k pozemku (takto je to uvedeno v textu zápisu) kat. p. [číslo] s domem [adresa] a p.p. [číslo] to na základě notářského zápisu č. [spisová značka]. Z notářského zápisu ze dne 23.08.1954 [anonymizováno] [číslo] a [spisová značka] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající a manželé [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] coby kupující uzavřeli kupní smlouvu, kterou pan [příjmení] prodal manželům [příjmení] a [celé jméno žalobce], každému z nich stejným dílem,„ obytný dům [adresa] v [část obce] se stavební parcelou čk. [anonymizováno] a pastvou čk. [číslo] tamtéž ve vložce [anonymizováno] poz. kn. kat. území [část obce] jemu náležející podle rozhodnutí o přídělu OU a FNO z 08.08.1949 č.j. [spisová značka] se vším zákonným příslušenstvím a se všemi právy, se všem stavbami trvalými a dočasnými a v těch mezích a hranicích, jako on sám až dosud nemovitosti držel a užíval nebo činit tak byl oprávněn za cenu rovnající se ceně přídělové“. Z parcelního protokolu (des Grundbesitzers), textu tzv. grafického přídělu [číslo] snímku katastrální mapy – mapový list [číslo] snímku katastrální mapy – znázornění grafického přídělu [anonymizováno] soud zjistil, že krom dalších pozemků (pastvin a polí), byla parcela [číslo] tehdy o rozměru 3658 m2 (pastvina, [příjmení] - louka) panu [jméno] [příjmení], bytem [část obce a číslo] přidělena až na základě tohoto grafického přídělu. Z parcelního protokolu (des Grundbesitzers) soud zjistil, že výměra pozemku par. [číslo] ([příjmení]) činila 662 m2. Ze snímku katastrální mapy – stavu zákresu k [číslo], výpočetního protokolu z roku 1964, snímku mapy č. XIV – 7 -10, položkového výkazu změn [číslo] - grafický příděl [číslo] kn. vl. [anonymizováno] soud zjistil, že v položkovém výkazu výměr z 19.03.1969 je v identifikaci výměr uvedeno, že na základě grafického přídělu [číslo] byla přidělena pastvina [číslo] o rozměrech 3658 m2 a zároveň je odkazováno na knihovní vložku [číslo] je zde uvedeno, že dle této knihovní vložky má pastvina [číslo] rozměr 417 m2 a pastvina [číslo] má rozměr 3903 m2 a stavební parcela [číslo] má rozměr 68 m2. Je zde tedy zjevný rozpor mezi zápisem v knihovní vložce [číslo] ve spojení s parcelním protokolem (des Grundbesitzers) a rozhodnutím o přídělu rodinného domu č.j. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 08.08.1949 na jedné straně a navazující evidencí nemovitostí od roku 1964 na straně druhé ve prospěch velikosti výměry parcely [číslo] na úkor rozměru parcely [číslo] avšak zcela bez jakékoli prokazatelné návaznosti či jakéhokoli právního opodstatnění. Z dopisu [jméno] [příjmení] [jméno] národnímu výboru ve [obec] ze dne 31.08.1970 je zřejmé, že tento se dotazoval paní [příjmení] na to, jaké pozemky mají [příjmení] příslušet, z čehož vyplývá, že v evidenci byly nejasnosti a ani příslušné orgány nebyly schopny rozklíčovat vlastními silami vlastnické vztahy k pozemkům ve své působnosti. Z oznámení o zápisu do evidence nemovitostí ze dne 31. 8. 1971, oznámení o převodu nemovitostí do vlastnictví MěNV ve [obec] ze dne 8. 6. 1971, [příjmení] smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] ze dne 01.07.1971, ručního výpisu z [list vlastnictví] soud zjistil, že na základě výše trestního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 vůči [jméno] [příjmení], byl podíl o velikosti ideální na domu [číslo] list vlastnictví [číslo] se stavební parcelou 254 o výměře 0, [číslo] ha, s parcelou [číslo] o výměře 0, [číslo] a parcelou [číslo] o výměře 0, [číslo] převeden (zkonfiskován) Městskému národnímu výboru ve [obec] s tím, že identifikace parcel se nepřikládá a odkazuje se na list vlastnictví [číslo], ve kterém jsou jako vlastníci výše jmenovaných nemovitostí uvedeni vždy podílu [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení]. Výše uvedenému odpovídá i výpis z KN ohledně předmětných nemovitostí ze dne 11.03.1996.

8. Ze záznamu podrobného měření změn [číslo] z roku 1996 z důvodu obnovení vlastnických hranic, výpočtu výměr z roku 1996, snímku mapy. č. [anonymizováno] [číslo], položkového výkazu změn 152/ 1996 a oznámení o neprovedené opravě chyby v katastrálním operátu a vyrozumění o provedeném duplicitním zápisu ze dne 07.06.2013 soud zjistil, že dne 02.04.1996 katastrální úřad vyhotovil záznam podrobného měření změn [číslo] kterým byla mimo jiné obnovena hranice pozemkové parcely [číslo] na stav evidovaný v katastrální mapě, čímž vznikla parcela [číslo] o výměře 3241 m2, přičemž parcela [číslo] tímto záznamem nebyla dotčena (tedy zůstala jí snížená výměra 417 m2 a zbytek její původní správné výměry – 3.658 m2 byl vyřešen vytvořením nové parcely [číslo] o výměře 3241 m2). V oznámení o neprovedené opravě chyby v katastrálním operátu ze dne 07.06.2013 katastrální úřad shrnul svá zjištění získaná v katastrálním operátu – tedy mimo jiné k vlastnickým vztahům k předmětným nemovitostem v podstatě tak, jak je popsáno shora. Ohledně návrhu pana [jméno] [celé jméno žalobce], který katastrální úřad obdržel dne 09.05.2013, na opravu chyby zápisu k části zemského povrchu, která je v katastru nemovitostí evidována v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací jako p.p. [číslo] a výměrou 3241 m2 a p.p. [číslo] s výměrou 417 m2 dospěl katastrální úřad k závěru, že obsahem katastrálního operátu není listina, která by dokládala vznik vlastnického práva pana [jméno] [celé jméno žalobce] k těmto pozemkům. O tomto stavu věcí katastrální úřad vyrozuměl případné dědičky po [jméno] [příjmení], který zemřel dne 14.11.1997 – paní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na svých výše uvedených závěrech, tj. že záznamem podrobného měření změn [číslo] bylo provedeno obnovení vlastnických hranic, katastrální úřad nadále setrvává (viz. přípis Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ze dne 10.09.2018 čl. 267 či sdělení zmocněnci žalobce b) ze dne 20.10.2021 čl. 273).

9. Soud na základě předložených historických listin shora uvedených dospěl ohledně vývoje vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem k závěru, že ke změně zákresu v katastrální mapě a s tím spojeným změnám výměr parcel p.p. [číslo] z výměry 662 m2 na výměru 3.903 m2 a u p.p. [číslo] z výměry 3.658 m2 na 417 m2 došlo z důvodu změn formální evidence půdy (pravděpodobně na základě tzv. jednotné evidence půdy), která nerespektovala stávající vlastnické hranice. Tudíž i zkonfiskování části předmětných parcel na základě trestního rozsudku nad [jméno] [příjmení] bylo provedeno nesprávně, neboť mu byl zkonfiskován i nemovitý majetek, který nikdy nevlastnil, a to podíl o velikosti na pozemcích dnes evidovaných coby parc. [číslo] o výměře 417 m2 (ostatní plocha) a par. [číslo] o výměře 3241 m2.

10. Z usnesení [název soudu] ze dne 01.06.1996 č.j. [spisová značka] soud zjistil, že dědicem id. domu [adresa] se st. parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. území [část obce] a obci [obec] zapsaných na [list vlastnictví] u KÚ [obec] po [jméno] [příjmení] dříve [příjmení] (babička žalobce) zemř. 18.10.1992 se stala paní [jméno] [příjmení], [datum narození] (matka žalobce), rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.06.1996. Z usnesení [název soudu] ze dne 02.03.1999 č.j. [spisová značka] soud zjistil, že dědici domu [adresa], st.p. [číslo] pastviny č. parc. [číslo], vše zaps. na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] se po zůstaviteli [jméno] [příjmení] zemřelém dne 18.01.1980 stali rovným dílem pozůstalý syn [celé jméno žalobce], [datum narození] a dcera [jméno] [příjmení], [datum narození] s tím, že původní dědické řízení bylo pravomocně skončeno dne 11.02.1980 a poté byl nově zjištěn majetek (výše uvedené nemovitosti), ohledně nějž bylo třeba dědictví dodatečně projednat. Z usnesení [název soudu] ze dne 19.09.2002 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dědicem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] – a to budovy [adresa] na pozemku p.č. st. [anonymizováno], pozemku p.č. st. [anonymizováno] a pozemku p. [číslo] (trvalý travní porost) po zůstavitelce [jméno] [příjmení] zemřelé dne 28.01.2002 se stal pan [celé jméno žalobce], [datum narození] Kupní smlouvou ze dne 15.12.2004 paní [jméno] [příjmení] prodala zděděný podíl ve výši id. 1/8 na nemovitostech - budově [adresa] na pozemku p.č. st. 254, pozemku p.č. st. 254 a pozemku p. [číslo] Tělovýchovné jednotě [anonymizováno] [část obce], která ji darovací smlouvou ze dne 15.12.2011 darovala žalované. Pan [celé jméno žalobce] [datum narození] se dohodou o vzdání se práva ze dne 10.10.2014 vzdal„ veškerých svých současných i budoucích práv“ k předmětným pozemkům par. [číslo] parc. [číslo] ve prospěch pana [celé jméno žalobce], [datum narození]. Z usnesení [název soudu] ze dne 24.09.2008 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že v dodatečném řízení o dědictví po panu [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém dne 14.11.1997 se dědičkou podílu ve výši id. na pozemku par. [číslo] [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a [územní celek] stala paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z usnesení ze dne 30.04.2015 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že v dodatečném řízení o dědictví po panu [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém dne 14.11.1997 se stala dědičkou dalšího ideálního podílu ve výši na pozemku par. [číslo] [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a [územní celek] paní [jméno] [příjmení], [datum narození] (ohledně tohoto podílu je zapsáno duplicitní vlastnictví paní [příjmení] s [územní celek]).

11. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] po [územní celek], [katastrální uzemí] prokazujícího stav evidovaný k datu 12.01.2015 soud zjistil, že k tomuto datu byla jako vlastnice podílu o velikosti na pozemcích parc. [číslo] o výměře 417 m2 (ostatní plocha) a par. [číslo] o výměře 3241 m2 (trvalý travní porost), tedy předmětných nemovitostí zapsána paní [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo]. Z kupní smlouvy z 12.01.2015 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] touto smlouvou prodala výše uvedený podíl na nemovitostech žalované za kupní cenu ve výši 202.000 Kč, když ve smlouvě výslovně prohlásila, že je vlastníkem nemovitostí a že uzavřením smlouvy neporuší jakýkoli právní předpis, soukromoprávní ujednání, soudní, rozhodčí či správní rozhodnutí.

12. Z darovací smlouvy ze dne 21.10.2012 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení], [datum narození] (matka žalobce) darovala svůj spoluvlastnický podíl o velikosti na budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] o výměře 68 m2 a pozemku parc. [číslo] – o výměře 662 m2 panu [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození].

13. Ze svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] podané v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], která byla provedena k důkazu, soud zjistil, že předmětný podíl na pozemcích zdědila po svém otci [jméno] [příjmení] až cca 10 let po jeho smrti v dodatečném dědickém řízení. Následně se od starších příbuzných dozvěděla, že její rodina má k pozemkům historicky vztah. Jejich původním vlastníkem měl být nevlastní otec pana [jméno] [příjmení], v rodině známý jako děda [příjmení], který byl pravděpodobně etnický Němec. V roce 2013 se svědkyně dozvěděla, že na pozemky si dělá nárok pan [celé jméno žalobce]. Následně jí bylo [stát. instituce] oznámeno, že je právoplatnou vlastnicí předmětných pozemků a v souvislosti s tím bylo zjištěno, že krom předmětných měl její otec pan [jméno] [příjmení] nárok i na zbývající , která byla následně dodatečně projednána v dědickém řízení a v současnosti je zapsáno duplicitní vlastnictví pro svědkyni a [územní celek], neboť vedle sebe existují dva dokumenty, které podporují vlastnictví dvou různých subjektů – svědkyně a [územní celek]. V době, kdy svědkyně uzavírala kupní smlouvu s žalovanou, nikdo jejímu uzavření nebránil, nebyl žádný problém. Žalované svědkyně při prodeji sdělila, že v roce 2013 byla námitka vůči jejímu vlastnictví předmětného podílu na pozemcích, ale byla vyřešena v její prospěch.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud neprovedl důkaz dotazem na finanční úřad ohledně skutečnosti, kdo platil daň z nemovitosti za předmětné pozemky pro nadbytečnost, a to z důvodů níže uvedených.

16. Dle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dle § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) 2) je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. Dle § 984 odst. 1 o.z. (1) není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Dle § 7 o.z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

17. Žalobci v řízení tvrdí, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Jako vlastnice předmětných nemovitostí je dle jejich tvrzení v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, ačkoli fakticky podíl o velikosti vlastní žalobce a) a podíl o velikosti vlastní žalobce b). Bez rozhodnutí soudu nelze provést zápis vlastnických vztahů uplatňovaných žalobou do katastru nemovitostí a uvést tím do souladu tvrzený faktický a právní stav, je tedy dán naléhavý právní zájem na určení. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. V prvé řadě se oba žalobci domáhají určení svého tvrzeného vlastnického práva k předmětným podílům na nemovitostech coby dědici jejich právních předchůdců, kteří je měli nabýt dědictvím po manželech [příjmení] a [anonymizováno], jejichž vlastnické právo k předmětným podílům na nemovitostech vyplývá dle žalobců buďto z kupní smlouvy uzavřené v roce 1954 s panem [jméno] [příjmení] nebo z titulu vydržení. V řízení však bylo prokázáno, že předmětné podíly na nemovitostech nebyli předmětem dědických řízení po právních předchůdcích žalobců, kde jako dědicové vystupovali žalobci. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně níž nebylo jedinému dědici potvrzeno nabytí vlastnictví (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.10.2004 sp. zn. 22 Cdo 1826/2004, dále obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.09.2007 sp. zn. 22 Cdo 2290/2006 a ze dne 27.04.2011 sp. zn. 30 Cdo 3368/2010). Součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, která se v občanském soudním řízení typově sice řeší žalobou na určení, ale předmětem určení musí být to, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci. Dědictví se projednává v řízení o dědictví, které končí usnesením, jímž soud potvrdí nabytí dědictví dědicům. Takové usnesení deklaruje právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele. Mimo řízení o dědictví nelze deklaratorním rozhodnutím určit, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví. Nelze tedy obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě dle § 80 o. s. ř. uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví, v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví. Tento právní názor soudu nemůže být pro žalobce překvapivý, neboť jej opakovaně sdělil [název soudu], a to ve vztahu k žalobci a) již v rozsudku ze dne10 .04.2018 sp. zn. [spisová značka] a v daném řízení ve vztahu k oběma žalobcům pak opětovně v usnesení ze dne 13.06.2019 č.j. 26 Co 118/2019-58. Na tento právní názor odvolacího soudu pak soud výslovně upozornil žalobce při prvním jednání ve věci dne 24.09.2021 a vyzval je znovu dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, jakým způsobem na ně jejich právní předchůdci převedli vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebo jak jinak je získali, přičemž žalobci setrvali na svém tvrzení, že„ jsou dědicové“. Už z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět.

19. Současně žalovaná se v souladu s § 984 odst. 1 o.z. stala vlastnicí předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 12.01.2015, a to i v případě, že by prodávající paní [jméno] [příjmení] nebyla skutečnou vlastnicí těchto nemovitostí, ale pouze domnělou vlastnicí zapsanou v katastru nemovitostí. Dle judikatury Nejvyššího soudu dobrá víra nabyvatele se opírá o zápis v katastru nemovitostí a je presumována (§ 7 o. z.). Vychází z důvěry jednotlivců v akty veřejné moci; poskytuje ochranu tomu, kdo jednal v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, na jehož obsah neměl a nemohl mít vliv, na rozdíl od skutečného („ naturálního“) vlastníka. Jde o speciální případ omylu (o skutečném právním stavu) vyvolaného státním orgánem, jednání nabyvatele je projevem důvěry jednotlivců v akty veřejné moci (zde katastrálního úřadu). Nabyvatel není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem; jsou-li mu ovšem známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou„ investigativní“ aktivitu požadovat. Posouzení, zda o takové skutečnosti šlo a zda investigativní aktivita vyvinutá nabyvatelem byla dostatečná, je na úvaze soudu, kterou by mohl dovolací soud zpochybnit jen, pokud by byla zjevně nepřiměřená (viz. usnesení NS ČR ze dne 23.04. 2021 sp. zn. 24 Cdo 688/2021 a obdobně též rozsudek NS ČR ze dne 20.04. 2020 sp. zn. 21 Cdo 1353/2019). V daném případě by byly (za předpokladu, že tu byl v době uzavření kupní smlouvy rozpor mezi skutečným právním stavem a stavem zapsaným ve veřejném seznamu, což soud nemá za prokázané, jak je uvedeno níže) splněny všechny zákonné podmínky pro uplatnění zásady materiální publicity zakotvené v § 984 odst. 1 o.z. K nabytí vlastnictví došlo na základě uzavřené kupní smlouvy – tedy úplatného právního jednání. Právo bylo nabyto v dobré víře, neboť jak vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a dalších listinných důkazů otázka vlastnictví předmětného podílu na nemovitostech byla předmětem nejdříve zjištění notáře coby soudního komisaře v rámci dědického řízení po otci paní [jméno] [příjmení] panu [jméno] [příjmení] a následně též rozsáhlého šetření katastrálního úřadu, a to na základě podnětu zmocněnce žalobce b) ještě před uzavřením kupní smlouvy s výsledkem, že paní [jméno] [příjmení] je skutečnou vlastnicí předmětného podílu na nemovitostech. [příjmení] [jméno] [příjmení] tak byla ve svém vlastnickém právu utvrzena hned dvakrát. Tuto skutečnost tlumočila žalované a s tím jí předmětný podíl na nemovitostech prodala. Ve výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu uzavření kupní smlouvy, tedy k datu 12.01.2015 není žádná poznámka spornosti. V řízení dále nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by v době předcházející uzavření kupní smlouvy probíhalo soudní řízení ohledně vlastnictví k předmětným podílům na nemovitostech a nejde zde ani o výjimku dle § 984 odst. 2 o.z. I z toto důvodu nelze žalobě vyhovět.

20. Nad rámec výše uvedeného k argumentům žalobců, které směřovaly k tvrzenému vydržení vlastnického práva k předmětným nemovitostem (podílům) právními předchůdci žalobců (manželé [anonymizováno] a [anonymizováno]), soud uvádí následující. Podmínkou vydržení vlastnického práva bylo i dle tehdy platné právní úpravy (§ 116 ve spojení s § 145 zákona č. 141/1950 Sb.) to, že domnělí vlastníci byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim vlastnické právo náleží. Na základě výše popsaného dokazování má soud za prokázáno, že notářský zápis – kupní smlouva ze dne 23.08.1954 se zcela evidentně týkala pouze rodinného domku [adresa] v obci [část obce] se stavební parcelou č. parc. [anonymizováno] a s pozemkovou parcelou č. parc. [číslo], tehdy o rozměrech 662 m2 a jak prodávající tak kupující si museli být vědomi, jaké pozemky jsou předmětem kupní smlouvy. Jak kupní smlouva sama, tak předcházející rozhodnutí o přídělu a veřejně přístupný zápis v knihovní vložce [číslo] učiněný na základě kupní smlouvy vylučovali jakýkoli jiný výklad. Stav, kdy pozemková parcela [číslo] měla zapsanou výměru 662 m2, trval až do roku 1964. Manželé [příjmení] a [ulice] proto nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře v době uzavírání kupní smlouvy, že od p. [příjmení] koupili pastvinu o rozměrech 3903 m2. Shora uvedené konfiskační rozhodnutí ve vztahu k tvrzenému vlastnickému podílu [jméno] [příjmení] pak nelze považovat za důkaz existence určitého vlastnického uspořádání. Jednoduše bylo zkonfiskováno vše, co bylo ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení] v tehdejších příslušných evidencích zapsáno. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl výrokem I. ve vztahu k žalobci a) a výrokem II. ve vztahu k žalobci b).

21. Výroky o nákladech řízení se opírají o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, náleží jí proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Soud vzhledem k samostatnému společenství žalobců v řízení stanovil povinnost žalobců k náhradě nákladů řízení žalované tak, že uložil každému z žalobců zaplatit žalované odměnu advokáta a režijní paušál včetně DPH za úkony právní služby týkající se výhradně toho kterého z žalobců. Náhradu nákladů za úkony právní služby, jízdné a náhradu za promeškaný čas, které se týkaly obou žalobců, pak soud rozdělil mezi žalobce rovným dílem, tj. každému jednou polovinou. Výhradně ve vztahu k žalobci a) učinil zástupce žalované 3 úkony právní služby a to vyjádření k odvolání žalobce a) z 16. 1. 2019, vyjádření k dovolání žalobce a) z 25. 11. 2019 a vyjádření k žalobě ve vztahu k žalobci a) ze dne 27. 10. 2020, vše dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhl.“). Výhradně ve vztahu k žalobci b) učinil zástupce žalované 1 úkon právní služby a to vyjádření k žalobě ve vztahu k žalobci b) z 5. 8. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. Za tyto úkony dále náleží žalované vždy náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) po 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 1,3 vyhl. Ve vztahu k oběma žalobcům učinil zástupce žalované 5 úkonů právní služby a to přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl., účast u jednání dne 24. 9. 2021, účast u jednání dne 9. 12. 2021 obojí dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl., vyjádření ve věci ze dne 21. 10. 2021, vyjádření ve věci ze dne 4. 11. 2021, obojí dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. Za tyto úkony dále náleží žalované vždy náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) po 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 1,3 vyhl. Odměna náleží z tarifní hodnoty sporu dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s odst. 4 písm. b) vyhl. ve výši 50.000 Kč; tedy za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 5 vyhl. 3.100 Kč. Dále náleží žalované na nákladech řízení ve vztahu k oběma žalobcům náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za 20 půlhodin strávených na cestě k jednání po 100 Kč ve výši 2.000 Kč a jízdné k jednáním soudu. Jízdné bylo vyúčtováno v souladu s předpisy o cestovních náhradách, a to jízdné k jednání soudu dne 24. 9. 2021 z [obec] do [obec] a zpět částkou 2.365,67 Kč, ujeto 322 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 10,6 l benzinu BA95 na 100 km při ceně benzinu dle vyhl. č. 589/2020 Sb. 27,80 Kč a sazbě základních náhrad 4.40 Kč/km; a jízdné k jednání soudu dne 9. 12. 2021 z [obec] do [obec] a zpět částkou 2.570,46 Kč, ujeto 322 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 10,6 l benzinu BA95 na 100 km při ceně benzinu dle vyhl. č. 375/2021 Sb. 33,80 Kč a sazbě základních náhrad 4.40 Kč/km. Zástupce žalované je plátcem DPH, proto náleží žalované na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalobci a) nahradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26.823,36 Kč a žalobci b) nahradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18.595,36 Kč.

22. Lhůty k plnění ve výrocích III. a IV. byly stanoveny dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.