19 C 299/2019 - 421

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou v právní věci žalobkyně: [jméno FO], narozená [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalovanému: [jméno FO], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [jméno FO]. sídlem [adresa] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů se přikazuje do vlastnictví žalovaného: 1. pohledávka z pojistné smlouvy č. [hodnota] vedená u [právnická osoba], ve výši 21 914 Kč ke dni 6. 5. 2016, 2. pohledávka z pojistné smlouvy č. [hodnota] vedená u [právnická osoba], ve výši 72 081 Kč ke dni 6. 5. 2016, 3. pohledávka ze smlouvy o penzijním připojištění č. [hodnota] vedená u [právnická osoba], ve výši 492 655,80 Kč ke dni 6. 5. 2016.

II. Zamítá se návrh žalovaného na vypořádání částky 50 000 Kč.

III. Řízení se zastavuje v části o: a) vypořádání podílu žalovaného v obchodní společnosti a hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], b) vypořádání vybavení rodinného domu ve vlastnictví žalovaného č. p. [hodnota] nacházejícího se na pozemku parc. č. [hodnota] k. ú. [adresa], c) zaplacení částky 46 800 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu vypořádací částku ve výši 1 638 247,10 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána dne 6. 5. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým soud rozhodl o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 5 C 53/2014, právní moc 6. 5. 2016. Předmětem vypořádání (po provedených úpravách žalobkyně) je masa zaniklého společného jmění manželů, a to položky: 1) Investice ze SJM na výlučný majetek žalovaného - na majetek žalovaného byla za trvání manželství ze společného jmění manželů vynaložena částka 1 379 781,90 Kč (po povedených úpravách), kterou účastníci získali ze dvou úvěrů ze stavebního spoření u [právnická osoba]., a to úvěrové smlouvy č. [hodnota] a úvěrové smlouvy č. [hodnota]. Žalobkyně navrhla, aby soudem zjištěná částka byla v souladu s ust. § 742 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. valorizována, neboť se jednalo o prostředky, které byly za trvání manželství vynaloženy na výlučný majetek žalovaného, a to rodinný dům, který žalovaný získal na základě vypořádání se svou první manželkou. U jednání soudu dne 4. 5. 2023 (č. l. 391) sdělila, že netrvá na provedení valorizace částek, které byly investovány ze společného jmění manželů na výlučný majetek žalovaného. 2) Úvěr žalovaného ve výši 1 200 000 Kč - vyplacení vypořádacího podílu první manželky žalovaného, který měl být splácen z finančních prostředků ve společném jmění manželů. Úvěr byl sjednán úvěrovou smlouvou č. [hodnota] dne 3. 3. 1999 u [právnická osoba] a byl zajištěn zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví žalovaného, a to rodinného domu č. p. [hodnota], včetně pozemků parc. č. [hodnota] zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]. 3) Penzijní spoření žalovaného vedené u společnosti [právnická osoba] - dle smlouvy č. [hodnota], kde byl ke dni 6. 5. 2016 (právní moc rozvodu manželství) zůstatek ve výši 492 655,80 Kč. 4) Prostředky na tzv. investičním životním pojištění – dle smlouvy č. [hodnota] a smlouvy č. [hodnota] vedené na jméno žalovaného, kdy ke dni rozvodu manželství představovalo odbytné částku 93 995 Kč a dále dle smlouvy č. [tel. číslo] vedené u [právnická osoba], kde byla žalovanému vyplacena částka 246 779,40 Kč. 5) Finanční prostředky na účtech žalovaného: a) žalovaný obdržel od [právnická osoba]. v srpnu 2011 částku 195 000 Kč (správně- 195 100 Kč), neboť žalovanému byla vyplacena 19. 8. 2011 částka 175 100 Kč a 19. 8. 2011 částka 20 000 Kč jako dotace z programu [podezřelý výraz]. b) finanční prostředky na bankovním účtu [právnická osoba]. účet č. [hodnota], kde bylo zjištěno, že žalovaný vybral z tohoto účtu v dubnu roku 2016 částku 93 000 Kč, c) hodnota obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] IČ [IČO]. d) vypořádání vybavení rodinného domu žalovaného.

2. U jednání soudu dne 4. 5. 2023 (č. l. 391) žalobkyně sdělila, že netrvá na vypořádání obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] a netrvá na vypořádání vybavení rodinného domu ve vlastnictví žalovaného.

3. Žalobkyně požadovala disparitu vypořádacích podílů zaniklého společného jmění manželů tak, aby vypořádací podíl byl stanoven poměrem 60 : 40 ve prospěch žalobkyně s odůvodněním, že po dobu trvání manželství bylo ze společného jmění manželů hrazeno výživné dvou dcer žalovaného narozených za trvání prvního manželství, kdy bylo odčerpáno ze společného jmění manželů cca 2 000 000 Kč hrazením výživného i dalšími plněními žalovaného ve prospěch dětí narozených z prvního manželství.

4. Žalobkyně rovněž požadovala valorizaci částky investice na výlučný majetek žalovaného, neboť cena nemovitostí ve vlastnictví žalovaného se za dobu od rozvodu manželství značně změnila tím, že došlo k jejímu navýšení a valorizaci vyplaceného podílu první manželky žalovaného.

5. Žalovaný se ve svých podáních vyjadřoval především k otázce disparity a valorizace, uvedl, že zde není pro jejich přiznání žádný důvod, byť formální, věcný, právní a zákonný, naopak je zde důvod po redukci nároku žalobkyně, neboť byla to žalobkyně, která měla například možnost v domě ve vlastnictví žalovaného bydlet, užívala jej, podílela se na majetkových výhodách z užívání domu plynoucích (například podnájmem nemovitostí třetím osobám) a navíc užíváním nemovitostí žalovaného došlo k jejich opotřebení. K otázce úvěrů a svých účtů žalovaný nic podstatného nesdělil.

6. Společné jmění manželů vzniklá za účinností zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) se do 31. 12. 2013 řídila úpravou obsaženou v obč. zák.; po 1. 1. 2014 se však řídí úpravou dle zák. č. 99/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) s korektivem obsaženým v § 3028 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Protože v dané věci zaniklo společné jmění manželů účastníků po 1. 1. 2014, tedy po účinnosti o. z., vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.) a režim jeho vypořádání soudem podléhá již příslušným ustanovením o. z., který vypořádání společného jmění upravuje takto:

7. Podle ust. § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

8. Podle ust. § 737 odst. 1 o. z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby, bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, musí se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.

9. Podle ust. § 737 odst. 2 o. z. vypořádání dluhu má účinky jen mezi manžely.

10. Podle ust. § 738 odst. 1 o. z. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před, anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.

11. Dle ust. § 738 odst. 2 o. z. platností dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen částí společných majetkových povinností a práv.

12. Podle ust. 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

13. Podle ust. § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

14. Podle ust. § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ust. § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaložené na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

15. Podle ust. § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součástí majetku, na níž byl náklad vynaložen.

16. Po provedeném dokazování (§ 120 odst. 3 a § 132 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř.) má soud k zjištění u jednotlivých položek masy zaniklého SJM účastníků řízení, navrženými jimi k vypořádání soudem tento skutkový a právní stav. K výroku I.

17. Žalobkyně učinila předmětem nároku finanční prostředky na tzv. investičním životním pojištění. Ze zprávy [právnická osoba] (č. l. 324) má soud prokázané, že žalovaný měl uzavřené 2 pojistné smlouvy, a to: a) 7305168530 – univerzální investiční životní pojištění, s počátkem pojištění 1. 9. 2014 do 1. 9. 2026, kdy odbytné ke dni 6. 5. 2016 (právní moc rozvodu manželství) by činilo 21 914 Kč, b) 7305168505 – univerzální investiční životní pojištění, počátek pojištění 1. 9. 2014 do 1. 9. 2036, odbytné ke dni 6. 5. 2016 (právní moc rozvodu manželství) by činilo 72 081 Kč, celkem částku u obou pojistných smluv ve výši 93 995 Kč. Žalobkyně má tak nárok na polovinu částky odbytného (částky, kterou vyplatí pojišťovna klientovi při předčasném ukončení pojistné smlouvy). V daném případě ke dni právní moci rozvodu částku 46 997,50 Kč a žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví pohledávky uvedené ve výroku I. c) Ze zprávy společnosti [právnická osoba]. ze dne 1. 7. 2020 má soud prokázané, že žalovaný má u této společnosti uzavřenou smlouvu o penzijním připojištění č. [hodnota], která je aktivní od 1. 7. 2008 s tím, že zůstatek ke dni právní moci rozvodu manželství 6. 5. 2016 byl ve výši 492 655,80 Kč. Žalobkyně má nárok na polovinu částky, tj. na částku 246 327,90 Kč a žalovanému soud přikázal do výlučného vlastnictví předmětnou pohledávku. Pro úplnost soud dodává, že částka 246 327,90 Kč a 46 997,50 Kč tvoří součást výroku IV. rozsudku – vypořádacího podílu pro žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se jedná o životní pojištění a penzijní pojištění vázané výlučně k osobě žalovaného, přikázal soud pohledávky do vlastnictví žalovaného, s tím, že polovina částek přiznaných žalovanému jako odbytné ke dni právní moci rozvodu manželství náleží do vypořádacího podílu ve prospěch žalobkyně. (součást výroku IV.) K výroku II.

18. Žalovaný ve svém podání (č. l. 262) započetl částku 50 000 Kč jako vnos do SJM, neboť tvrdil, že v době, kdy už s žalobkyní nežil a netvořili společnou domácnost, protože se žalobkyně odstěhovala, poskytl žalobkyni pro její potřeby ze svých výlučných prostředků částku 50 000 Kč dne 6. 8. 2013 převodem na účet žalobkyně č. [č. účtu]. Toto tvrzení doložil výpisem ze sporožirového účtu. Soud přistoupil k zamítnutí návrhu žalovaného, který učinil v podání doručeným soudu 29. 3. 2021, neboť soud může vypořádávat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které učiní účastníci předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (srov. rozhodnutí NS 22 Cdo 4776/2017 – I. ze dne 18. 1. 2018). Vzhledem k tomu, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno 6. 5. 2016 a návrh žalovaného je datován dnem 29. 3. 2021, byl návrh žalovaného učiněn po uplynutí tříleté hmotněprávní lhůty a je promlčen a soud ho zamítl jako nedůvodný. K výroku III.

19. Žalobkyně vzala u jednání soudu dne 4. 5. 2023 (č. l. 391) žalobu z části o vypořádání hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společností [právnická osoba]. a v části o vypořádání vybavení rodinného domu ve vlastnictví žalovaného zpět. Soud řízení v této části zastavil dle ust. § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. Rovněž tak žalobkyně učinila v části týkající se zaplacení částky 46 800 Kč (správně má být 46 500 Kč), (č. l. 415 bod b)) s odůvodněním, že na zaplacení této částky netrvá, neboť žalovaný teprve u posledního jednání doložil prohlášení syna účastníků, že účet vedený u [právnická osoba] po celou dobu jeho fungování používal pouze syn účastníků. Z důvodu nezatěžování dětí sporem rodičů nepožadovala vypořádání zjištěné částky, a proto soud žalobu v této části v souladu s ust. § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. zastavil. K výroku IV. a) Investice na výlučný majetek žalovaného – rodinný dům žalovaného, částka 1 379 781,60 Kč, tj. částka, která byla vynaložena na nemovitost žalovaného. Částka byla získána ze dvou smluv o stavebním spoření a na ně navazující úvěry ze stavebního spoření u [právnická osoba] a.s. Ze Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] ze dne 29. 4. 2009 má soud prokázané, že předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru [právnická osoba] žalobkyni (dlužnicí) a žalovanému (spoludlužníkovi) do výše 110 000 Kč. Ze Smlouvy č. [hodnota] má soud prokázané, že byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 1 200 000 Kč. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů, co konkrétně hradila ona a jaké výši, co konkrétně hradil žalovaný a v jaké výši (č. l. 197) a že byla na úvěry uhrazena částka, kterou požadovala původně, tj. 1 399 629,80 Kč, resp. 843 465,80 K. Žalobkyně nově označila celkovou investici ve výši 1 379 781,90 Kč, kterou doložila listinami, které účastníci předkládali [právnická osoba] k průkazu účelovosti čerpání poskytnutých finančních prostředků. Na úvěr č. [hodnota] byla uhrazena částka ve výši 150 575 Kč, prokázanou soupiskou dokladů a použití finančních prostředků, tj. daňovým dokladem na částku 75 825 Kč a daňovým dokladem na částku 74 750 Kč. Na úvěr č. [hodnota] byly prokázány úhrady ve výši 310 813 Kč – soupiska a daňový doklad, částka 365 192 Kč -soupiska a daňový doklad, částka 440 701,60 Kč - soupiska dokladů na částku 94.500 Kč, s tím, že celkový součet částek je 112 500 Kč (není zde zohledněna cena centrálního vysavače (soupiska a daňový doklad a částka 112 500 Kč). Částku 1 379 781,60 Kč navrhla žalobkyně valorizovat. Dodala, že částka 556 164,70 Kč byla dne 25. 6. 2013 na její účet uhrazena z výlučných prostředků žalovaného a byla použita na splacení úvěru č. [hodnota]. V podání ze dne 26. 3. 2021 (č. l. 213) sdělila, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neuplatnil svůj vnos ve tříleté hmotněprávní lhůtě u soudu, upustila od svého požadavku na zohlednění vnosu žalovaného do vypořádání SJM, naopak žalovaný ve svém podání ze dne 29. 3. 2021 (č. l. 261) uvedl, že uhradil ze svých výlučných prostředků na úvěr částku 556 164,70 Kč, kterou jako vnos nepožadoval započíst. Zde soud opětovně uvádí, že skutečnost, že žalovaný vnos neuplatnil včas, tzn. ve tříleté hmotněprávní lhůtě (srov. rozsudek NS 22 Cdo 4776/2017 – I. ze dne 18. 1. 2018), soud k němu při vypořádání nepřihlížel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že na výlučný majetek žalovaného byla ze SJM vynaložena částka 1 379 781,90 Kč, soud žalobkyni přiznal na vypořádání této částky polovinu, tj. 689 890 Kč. b) Úvěr žalovaného ve výši 1 200 000 Kč – vyplacení vypořádacího podílu bývalé manželky žalovaného. Ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 3. 3. 1999 má soud prokázané, že zástavní smlouva sloužila k zajištění pohledávky ze Smlouvy o úvěru č. 1[tel. číslo] ze dne 3. 3. 1999 ve výši 1 200 000 Kč. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 25. 6. 2020 (č. l. 101) soud zjistil, že úvěrová smlouva č. 1[tel. číslo] byla po 10-ti letech od uhrazení úvěru zlikvidována. Žalovaný byl u přípravného jednání dne 17. 3. 2020 (č. l. 362) vyzván dle § 114c odst. 3 písm. b) o.s.ř. k doložení důkazů, že úvěr ve výši 1 200 000 Kč za dobu trvání manželství hradil výlučně ze svých prostředků s upozorněním na následky nesplnění výzvy. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z výpisu účtu žalovaného vydaným [právnická osoba]. má soud prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 1 200 000 Kč 29. 12. 2000. Žalobkyně prokázala, že žalovaný uhradil na úvěr částku 868 184 Kč (výpis z překlenovacího úvěru [právnická osoba]. – splátky na meziúvěr ve výši 82 238 Kč a na řádný úvěr 785 946 Kč. Z důkazů opatrovnického spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 má soud prokázané, že žalovaný dne 5. 9. 2000 (č. l. 83) potvrdil rovněž existenci úvěru ve vyšší 1 200 000 Kč a splátky ve výši 9 000 Kč měsíčně. Jestliže se v řízení prokáže, že v průběhu existence SJM byly vynaloženy investice do výlučného majetku jednoho z manželů (v daném případě žalovaného) a druhý z manželů se z důvodu informačního deficitu ohledně původu vynaložených prostředků ocitne v důkazní nouzi (žalobkyně) nastupuje vysvětlující povinnost investujícího manžela, který má k dotazu soudu sdělit původ prostředků, které na výlučný majetek vynaložil (srov. rozsudek NS 22 Cdo 1433/2015 ze dne 21. 4. 2015). Žalovaný pouze uvedl, že splácel úvěr z příjmu z pronájmu nemovitostí za trvání manželství s žalobkyní, jedná se tedy o příjmy do společného jmění manželů získané z žalovaného výlučného majetku. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že po uzavření manželství byla ze SJM uhrazena na úvěr částka 868 184 Kč, náleží žalobkyni polovina, tj. částka 434 092 Kč. c) Penzijní spoření žalovaného Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 7. 2020 (č. l. 104) má soud prokázané, že žalovaný má od 1. 7. 2008 aktivní smlouvu č. [hodnota] o penzijním připojištění. Zůstatek ke dni právní moci rozsudku rozvodu manželství (6. 5. 2016) je ve výši 492 655,80 Kč. Žalobkyně má nárok na polovinu této částky, tj. ve výši 246 327,90 Kč ( vztahuje se k výroku I, písm. c)). d) Prostředky na tzv. investičním životním pojištění Žalobkyně učinila předmětem vypořádání naspořené finanční prostředky na smlouvách žalovaného o životním pojištění, které měl žalovaný sjednané ve výši odbytného, které by žalovanému náleželo ke dni právní moci rozvodu manželství. Žalovaný netvrdil a neprokázal, z jakých finančních prostředků byly placeny splátky pojištění nebo, že byly hrazeny z jeho výlučných prostředků. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 10. 2020 má soud prokázané, že smlouva o životním pojištění č. [hodnota] ze dne 1. 5. 2020 byla ukončena ke dni 30. 6. 2008 a žalovanému byla vyplacena částka 246 779,40 Kč. Žalovaný smlouvu ukončil a přešel ke společnosti [právnická osoba] Žalobkyně má tak nárok na vyplacení poloviny částky, tj. částku 123 389,70 Kč. e) Pojistné smlouvy Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 7. 2021 má soud prokázané, že žalovaný má uzavřeny platné pojistné smlouvy č. [hodnota] – univerzální investiční životní pojištění, počátek pojištění 1. 9. 2014 do 1. 9. 2026, kdy odbytné ke dni 6. 5. 2016 (právní moc rozvodu manželství) by činilo 21 914 Kč a pojistnou smlouvu č. [hodnota] – univerzální investiční životní pojištění, počátek pojištění 1. 9. 2014 do 1. 9. 2036, odbytné ke dni 6. 5. 2016 (právní moc rozvodu manželství) by činilo 72 081 Kč. Celkově se jedná o odbytné ve výši 93 995 Kč. Žalobkyně má tudíž nárok na polovinu odbytného, tj. ve výši 46 997,50 Kč. (vztahuje se k výroku I. písm. a),b). f) Finanční prostředky na účtech žalovaného Ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí podpory z programu [podezřelý výraz] ze dne 11. 7. 2011 má soud prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu se [právnická osoba], o poskytnutí dotace ve výši 175 100 Kč ke snižování emisí skleníkových plynů. Z výpisu účtu vedeného u [právnická osoba] má soud prokázané, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byli dne 19. 8. 2013 připsány částky 175 100 Kč a 20 000 Kč s poznámkou – dotace [podezřelý výraz] a žalovaným byla částka 195 100 Kč vybrána. Z přehledu účtu soud nezjistil, že by byly tyto prostředky vynaloženy na poskytnutý účel žalovaného. Žalobkyně má tudíž nárok na polovinu poskytnutých finančních prostředků, tj. částku 97 550 Kč. g) Finanční prostředky na bankovním účtu [právnická osoba]. Z přehledu pohybů na bankovním účtu č. [hodnota] za období od 1. 1. 2011 do 6. 5. 2016 (č. l. 145+174) vedeného u [právnická osoba]. soud zjistil, že na účet byl dne 26. 4. 2016 proveden vklad z účtu č. [č. účtu], dne 26. 4. 2016 ve výši 93 600 Kč. Dne 26. 4. 2016 byl proveden výběr částky ve výši 50 000 Kč a dne 27. 4. 2016 byl proveden výběr částky ve výši 40 000 Kč, celkem 93 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 28. 8. 2020 soud zjistil, že ke dni právní moci rozvodu manželství (6. 5. 2016) byl zůstatek na účtu 1 702,53 Kč. Soud tuto částku nevypořádal vzhledem ke sdělení žalobkyně uvedené v závěrečné řeči ze dne 25. 9. 2023, kde žalobu v této části vzala zpět a soud řízení dle s ust. § 96 odst. 1-4 o.s.ř. zastavil. h) Vypořádací hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] i) Vybavení rodinného domu žalovaného Návrhy pod body h), i) soud z důvodu zpětvzetí žaloby v této části soud nevypořádával, neboť řízení bylo dle § 96 odst. 1-4 o.s.ř. zastaveno (výrok III. písm. a), b), c)) Valorizace 20. Žalobkyně v žalobním návrhu požadovala valorizovat částky vynaložené na výlučný majetek žalovaného dle ust. § 742 odst. 2 o. z., tj. z částky použité na financování rekonstrukce rodinného domu, kde byly žalobkyni poskytnuty 2 úvěry (č. [hodnota]) a rovněž valorizovat částku poskytnutého úvěru na vyplacení vypořádacího podílu první manželky žalovaného. U jednání soudu dne 4. 5. 2023 sdělila, že od tohoto návrhu upouští. Soud se vzhledem k této procesní situaci hodnotou toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek žalovaného a na vyplacení vypořádacího podílu první manželky, rovněž jak se zvýšila hodnota součástí majetku žalovaného, na níž byl náklad vynaložen nezabýval a nezadával vypracování znaleckého posudku). Disparita 21. Žalobkyně požadovala určení disparity vypořádacího podílu ve svůj prospěch v poměru 60:40 s odůvodněním, že žalovaný za trvání manželství hradil výživné svým dvou dcerám z prvního manželství a poskytoval jim i další požitky a plnění mimo vyživovací povinnost. Soud vychází z toho, že při vypořádání zaniklého společného jmění manželů je třeba vycházet z tradiční myšlenky, že podíly obou manželů jsou stejné. Tím se zakládá vyvratitelná právní domněnka o shodné velikosti podílů, tzv. paritě. Odklon od shodné velikosti podílu je postupem spíše výjimečným, který musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, takovými, které se významněji promítají do majetkové sféry společného jmění manželů nebo péče o rodinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3637/2010). V daném případě soud neučinil žádná zjištění, jež by mohla být důvodem pro úvahu o disparitě podílu účastníků, ať už ve vztahu ke všem položkám náležejícím do společného jmění účastníků, či jen některým z nich. Relevantní jednání jednoho z manželů vždy korespondovalo s jednáním druhého. S ohledem na konkrétní okolnosti daného případů nelze ani vyloučit možnost disparity. Soud ovšem důvody pro disparitu podílu u účastníků tak, jak ji uvádí žalobkyně neshledává, neboť žalobkyně vstupovala do manželství s žalovaným vědoma si skutečnosti, že žalovaný byl v již jednou v manželském svazku, ze kterého se narodily 2 děti, na jejichž výchovu a výživu bude muset žalovaný přispívat v podobě úhrad výživného i dalších plnění ze strany žalovaného ve prospěch těchto dětí. Z provedeného dokazování má soud prokázáno, že hrazení výživného a poskytováním případných dalších požitků nebylo žalovaným činěno na úkor rodinného společenství s žalobkyní. Naopak byl to právě žalovaný, kdo se převážně a ve větší míře zasloužil o nabytí majetkových hodnot a získání finančních prostředků pro potřeby rodiny (pronájem nemovitostí ve vlastnictví žalovaného), kdy výhody z pronájmu nemovitostí využívala i žalobkyně. Soud shledal jako nejvýše spravedlivé setrvat na paritě jejich podílu a s ohledem na uvedený důvod pro uplatnění disparity považuje návrh žalobkyně za nepřiléhavý a neopodstatněný.

22. V souzené věci byla celková suma majetku stanovena částkou 3 276 494,20 Kč. Tato částka je určující pro základní vyčíslení výše podílu každého z účastníků. Při závěru soudu o rovnosti podílu je to právě polovina uvedené částky, tedy 1 638 247,10 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku ve výši 1 638 247,10 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud ve výroku V. rozsudku podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich. V daném řízení byli oba účastníci v zásadě ve shodném postavení, oba mohli být žalobci, tedy podat k soudu návrh na vydání rozhodnutí, kterým se vypořádává zaniklé společné jmění manželů. Jedná se o tzv. judicium duplex. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení spojených s právním zastoupením. Vzhledem k tomu, že v konečném důsledku každému z účastníků nese dostalo stejné hodnoty, nelze tak bez dalšího hovořit o procesním úspěchu některého z nich, a proto nebyly dány ani podmínky pro přiznání náhrady nákladů některému z nich.

24. Splatnost vypořádacího podílu je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni s ohledem na jeho výši určenou lhůtou šesti měsíců (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.), kterou soud shledal dostačující pro to, aby žalovaný zvážil a zrealizoval způsob, jak si tuto částku (nemá-li k dispozici) opatřit. Lhůta ke splnění všech dalších povinností byla stanovena jako třídenní (§ 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř.).

Poučení