19 C 307/2023-68

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 160 021,54 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 153 532,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do -) částky 6 488,1 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 12 873,24 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 86 419,90 Kč -) úroku ve výši 4,90 % ročně z částky 160 021,54 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení -) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 021,54 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 861,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 15. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 160 021,54 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 8. 10. 2019 elektronicky smlouva o hotovostním úvěru„ mPůjčka plus“ č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů [anonymizováno], všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a sazebník bankovních poplatků mBank, s nimiž žalovaná vyjádřila souhlas a zavázala se je dodržovat. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poté, co prověřila schopnost žalované splácet případně poskytnutý úvěr, poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit poskytnutou částku formou 96 měsíčních splátek po 4 533,71 Kč a zaplatit poplatky v souladu se smlouvou a sazebníkem. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 4,90 % p. a. a úroková sazba ze zadlužení po splatnosti (z prodlení) v zákonné sazbě. Poněvadž žalovaná neuhradila žádnou splátku za měsíce listopad 2020, prosinec 2020 a leden 2021, žalobkyně odstoupila v souladu s podmínkami úvěru od smlouvy ke dni 19. 1. 2021. Po odstoupení od smlouvy žalovaná svůj dluh dne 20. 8. 2021 uznala, což stvrdila svým ověřeným podpisem. Žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem částku ve výši 146 467,10 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě nesplacené části dluhu dopisem ze dne 28. 7. 2023 odeslaným téhož dne.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet], z všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platných a účinných od 14. 9. 2019, ze sazebníku bankovních poplatků mBank platného od 1. 12. 2020 a z úrokového lístku mBank účinného od 7. 9. 2021, soud zjistil, že dne 8. 10. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“, že podle článku 1. odst. 1.1. na základě této smlouvy se žalobkyně zavazuje za sjednaných podmínek poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavazuje tento úvěr vrátit a zaplatit úroky a další příslušenství úvěru, že podle článku 1. odst. 1.2. jednak žalovaná tímto žalobkyni žádá o poskytnutí úvěru připsáním částky úvěru na účet žalované [anonymizováno] s číslem [bankovní účet], jednak úvěr bude poskytnut jednorázově formou bezhotovostního převodu peněžních prostředků ve výši úvěru na účet žalované [anonymizováno] a jednak za den čerpání úvěru se považuje den, kdy žalobkyně provede připsání peněžních prostředků v požadované výši na účet [anonymizováno], že podle článku 2. odst. 2.1. mimo jiné jednak se žalovaná zavazuje vrátit žalobkyni úvěr nejpozději do 17. 10. 2027, a to v 96 měsíčních splátkách, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, jednak datum splatnosti první splátky je určeno v harmonogramu splátek, který je žalované přístupný v internetovém bankovnictví žalobkyně, a jednak výše měsíční splátky činí v případě sjednaného pojištění 4 533,71 Kč, přičemž každá měsíční splátka zahrnuje vždy splátku jistiny, pojistného a platbu úroků, v případě nesjednaného pojištění 4 075,20 Kč, přičemž každá měsíční splátka zahrnuje vždy splátku jistiny a platbu úroků, že podle článku 2. odst. 2.3. jednak splácení úvěru probíhá prostřednictvím účtu [anonymizováno] formou automatického inkasa (odepsání peněžních prostředků) z účtu [anonymizováno] a jednak dnem splacení konkrétní měsíční splátky úvěru se rozumí den, ve kterém byly peněžní prostředky odpovídající výši konkrétní měsíční splátky dle harmonogramu splátek odepsány z účtu [anonymizováno], že podle článku 3. odst. 3.1. mimo jiné žalovaná hradí ve prospěch žalobkyně poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony žalobkyně související s úvěrem, o které žalovaná žalobkyni požádá, uvedené v sazebníku bankovních poplatků [anonymizováno], že podle článku 5. odst. 5.1. mimo jiné zápůjční úroková sazba poskytnutého úvěru ke dni uzavření smlouvy činí 4,9 % p. a., že podle článku 7. odst. 7.1. mimo jiné jednak se smluvní strany dohodly, že v případě, že žalovaná nezaplatí splátku úvěru nebo jinou pohledávku žalobkyni ze smlouvy řádně a čas, uhradí žalobkyni úrok z prodlení a jednak výše úroku z prodlení je stanovena platnými právními předpisy, že podle článku 8. odst. 8.2. mimo jiné ostatní práva a povinnosti touto smlouvou výslovně neupravené se dále řídí podmínkami pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a úrokovým lístkem mBank, že podle článku 8. odst. 8.3. žalovaná podpisem této smlouvy potvrzuje, že se s obsahem podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, sazebníkem bankovních poplatků mBank, úrokovým lístkem [anonymizováno] seznámila, souhlasí s nimi a zavazuje se je dodržovat, že podle článku 8. odst. 8.7. jednak smluvní strany se dohodly, že měsíční splátky úvěru, úhrady jakýchkoli poplatků, nákladů předčasného splacení úvěru, případného úroku z prodlení, další případné náklady spojené s uplatněním pohledávky, jakož i úhrady dalších dluhů ze smlouvy je žalobkyně oprávněna provádět z účtu [anonymizováno], a to před ostatními platbami a bez předchozího upozornění, k čemuž jí žalovaná výslovně uděluje svůj souhlas, a jednak žalovaná s úhradou výše uvedených plateb výslovně souhlasí a zavazuje se, že včas zajistí dostatek finančních prostředků na účtu [anonymizováno] k jejich úhradám.

5. Z podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank platných a účinných od 18. 9. 2019 soud zjistil, že podle článku [číslo] písm. a) případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy, vedle dalších případů takto případně označených ve smlouvě, nastane, pokud: a) žalovaná poruší kterékoliv ustanovení smlouvy nebo těchto podmínek, zejména dostane-li se do prodlení s plněním jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy nebo v souvislosti s ní, nebo poruší-li povinnosti vyplývající ze souvisejících obecně závazných právních předpisů, že podle článku [číslo] písm. a) jednak žalobkyně je oprávněna, pokud nastane kterýkoli případ porušení nebo více případů porušení, s přihlédnutím k závažnosti a ostatním okolnostem podle vlastní úvahy uplatnit níže uvedená opatření, samostatně nebo souběžně, najednou nebo postupně, jednorázově nebo opakovaně, případně můžeme k uspokojení pohledávek z úvěru realizovat zajištění, a jednak opatření jsou následující: a) vypovědět smlouvu, a to s výpovědní dobou šedesáti (60) dnů od doručení písemné výpovědi žalované (oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit na základě ustanovení článku [číslo] těchto podmínek není tímto dotčeno), že podle článku [číslo] mimo jiné od smlouvy lze odstoupit písemně zasláním odstoupení na adresu uvedenou ve smlouvě, že podle článku [číslo] jednak došlo-li k ukončení smlouvy v důsledku odstoupení od smlouvy podle článku [číslo] těchto podmínek, je žalovaná povinna žalobkyni bez zbytečného odkladu, nejpozději do třiceti (30) dnů ode dne odeslání odstoupení, vrátit žalobkyni jistinu čerpaného úvěru a jednak v tomto případě je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši, na kterou by žalobkyni vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina čerpaného úvěru splacena.

6. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizováno] plus – předschválená nabídka soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalované činil 15 000 Kč, osobní měsíční náklady na bydlení žalované činily 10 000 Kč a dále žalovaná uvedla, že je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost.

7. Z historie úvěru [anonymizováno] soud zjistil, že dne 8. 10. 2019 došlo k otevření úvěru a žalované byl poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč.

8. Z transakční historie účtu č. [bankovní účet] a z přepisu výpisu z účtu soud zjistil, že dne 20. 6. 2018 došlo ke zřízení účtu, že dne 8. 10. 2019 došlo k připsání částky ve výši 300 000 Kč na tento účet z důvodu poskytnutí úvěru, že zachycuje pohyby na tomto účtu, pokud jde zejména o poplatky za zjištění zůstatku, platby kartou, výběry z bankomatu, pojištění úvěru, poplatky za zaslání upomínky a zúčtování úroků, a že žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem částku ve výši 146 467,10 Kč.

9. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 19. 1. 2021 a z přiložené dodejky soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na skutečnost, že i přes její předešlé urgence nedošlo k zaplacení jejího dluhu vůči ní, že ke dni 19. 1. 2021 eviduje za ní dlužnou pohledávku v celkové výši 11 763,49 Kč, že žalovanou vyzvala k uhrazení uvedené dlužné částky, a to včetně poplatku ve výši 150 Kč nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud nedojde do uvedeného termínu k uhrazení dlužné pohledávky, je tato výzva zároveň i odstoupením od smlouvy o mPůjčce č. [anonymizováno], jelikož je žalovaná v prodlení se splácením již více než dvou splátek úvěru.

10. Z uznávacího prohlášení ze dne 20. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná v prohlášení uznala co do důvodu i výše svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 305 410 Kč a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 360 Kč počínaje 8. měsícem roku 2021 vždy k 20. dni v měsíci.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2023 adresované žalované na adresu [adresa žalované], včetně poštovního podacího archu ze dne 28. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně řádně vyzvána k plnění před podáním žaloby. Žalovaná dlužnou částku neuhradila.

12. Výpisem ze státního soudního rejstříku – výpisem platných záznamů z rejstříku podnikatelů – obchodních společností žalobkyně prokázala svou procesní subjektivitu.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

28. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

31. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 32. Povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele se vztahuje i na případy, kdy původní pohledávka je postoupena na jiného věřitele, se kterým postupník uzavře nějakou dohodu (např. o uznání dluhu, o navýšení platební povinnosti), což ostatně dovodil Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 1063/2023 ze dne 2. 5. 2023 když konstatoval, že„ uzavření dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem s nově stanovenou splatností již existujícího dluhu a jeho navýšením o nikoliv jen nepatrnou smluvní pokutu za porušení povinnosti splatit úvěr v nově stanoveném termínu splatnosti, o němž účastníci v době uznání měli důvod předpokládat, že k němu dojde, představuje změnu smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 písm. k ) a § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost dlužníka v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ Analogicky k výše uvedenému i v případě, že ten samý věřitel uzavře s dlužníkem další dohodu (např. o uznání dluhu, o navýšení platební povinnosti), je soud povinen zkoumat úvěruschopnost dlužníka.

33. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

34. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována dle údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPŮJČKA plus – předschválená nabídka, tj. čistý příjem ve výši 15 000 Kč a osobní měsíční náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč. Dále k tomuto předložila vyplněnou žádost o poskytnutí hotovostního úvěru mPŮJČKA plus – předschválená nabídka a výpis z účtu žalované. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalované, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalované (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalované, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaná schopna úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalované se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace.

35. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

36. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 300 000 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 153 532,90 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl.

37. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla neúspěch v poměrně nepatrné části (úspěch v rozsahu 95,95 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 861,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 402 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 160 021,54 Kč sestávající z částky 7 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 520 Kč ve výši 4 939,20 Kč Lhůta pro splnění povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení