19 C 31/2018-297

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem v [obec], [ulice a číslo] Zastoupeného: JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], advokátem, se sídlem v [obec], [ulice a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [celé jméno vedlejší účastnice], soudní exekutorky, se sídlem v [obec], [ulice a číslo] Zastoupené: Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se původně domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v souvislosti s řízením exekučním, zahájeném [datum] a skončeném dne [datum], vedeném u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1222/2004 a u soudní exekutorky [celé jméno vedlejší účastnice], Exekučního úřadu v [obec] pod sp. zn. 049 EX 00256/04. V projednávaném řízení šlo o vymožení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím, žalobce v předmětném řízení vystupoval v procesním postavení oprávněného proti povinnému [jméno] [příjmení]. Žalobce dovozoval nesprávný úřední postup spočívající v průtazích a neefektivním vedení řízení po dobu více jak 13 let. Původně se domáhal zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne [datum].

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila uplatnění nároku předběžně žalobcem u žalované [datum], jakožto nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1222/2004 a navazujícího exekučního řízení vedeném u Exekutorského úřadu v [obec] exekutorkou [celé jméno vedlejší účastnice] pod sp. zn. 049 EX 00256/2014 dle z. č. 82/98 Sb. Stanoviskem z [datum] žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a zadostiučinění poskytnuto nebylo. Svou argumentaci žalovaná postavila na skutečnosti, že ač dané řízení trvalo celkově 13 let a jednalo se o věc skutkově i právně nikoliv složitou, nebylo nutno provádět složité dokazování či posuzování složitějších právních problémů, soud prvního stupně ve věci rozhodoval třikrát a odvolací soud jedenkrát. Délku exekučního řízení však spatřovala v jednání a nemajetnosti povinného. Povinný nedisponoval skoro žádnými finančními prostředky, exekuci se podařilo uspokojovat pouze postupně ve velmi nízkých částkách srážkami z pobíraného invalidního důchodu. Dále poukazovala na skutečnost, že povinný uvedl nepravdivě, že ženat není, a tímto se potom významně podílel na ztížení a prodlužování uspokojení exekuce pro nemožnost zajistit pohledávku ze společného jmění manželů. Ze všech shora uvedených důvodů proto žalovaná žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně rozhodnutím č. j. 19 C 31/2018-146 ze dne 7. srpna 2018, jímž pod výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím, žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl a rozhodoval o náhradě nákladů řízení. K podanému odvolání ve věci rozhodoval Městský soud v Praze rozhodnutím č. j. 55 Co 378/2018-200 ze dne 9. 1. 2019, jímž odvolání proti výroku III. odmítl, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil a ve výroku IV. změnil tak, že rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení. Po podaném dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky bylo rozhodnuto rozsudkem č. j. 30 Cdo 1804/2019-227 ze dne 14.4.2020, jímž rozsudek Městského soudu v Praze a soudu prvního stupně v rozsahu výroku soudu prvního stupně II. a IV. zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Předmětem řízení, tak zůstala částka ve výši [částka] s příslušenstvím, původně rozsudkem soudu prvního stupně přiznaná, a taktéž potvrzená rozsudkem soudu odvolacího a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ve svém závazném právním názoru pak dovolací soud zavázal soud prvního stupně, aby znovu provedl právní posouzení tvrzeného odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu exekutorky v celém exekuční řízení, a to s ohledem na zjištěnou nemajetnost povinného, existenci újmy žalobce jako oprávněné a případnou příčinnou souvislost mezi zjištěným nesprávným úředním postupem a újmou při respektování rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, na kterou bylo v rozhodnutí odkazováno.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným uplatnění nároku žalobce u žalované podle zákona č. 82/98 Sb. dne [datum] ve výši [částka], jakožto nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1222/2004 a Exekutorského úřadu v [obec] sp. zn. 049 EX 00256/2004. Mezi účastníky bylo dále učiněno nesporným projednání žádosti žalovanou stanoviskem z [datum], bez poskytnutí finančního plnění při zjištění absence odpovědnostního titulu žalovanou.

5. Mezi účastníky zůstalo sporným splnění předpokladů podle zákona č. 82/98 Sb. k požadovanému finančnímu zadostiučinění, tedy odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše tvrzené nemajetkové újmy.

6. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má za prokázané následující skutečnosti: Z rozsudku Městského soudu v [obec], čj. 35C 268/99-12, ze dne 16.3.2000 má soud za prokázáno, že společné jmění manželů [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zúženo až na věci tvořící obvykle vybavení domácnosti. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 3Nc 1222/2004, má soud za prokázáno, že [datum], došlo k podání návrhu na nařízení exekuce žalobcem v procesním postavení oprávněného, proti povinnému [jméno] [příjmení] k vymožení pohledávky, ve výši 1. [částka] s příslušenstvím, usnesením čj. 3Nc 1222/2004-10, ze dne 12.3.2004 došlo k nařízení exekuce a pověření soudního exekutora [celé jméno vedlejší účastnice] k provedení exekuce. Exekučním příkazem, čj. 049EX 00256/04-072, ze dne 20. 11. 2014 bylo rozhodnuto o přikázání provedení exekuce prodejem nemovité věci ve vlastnictví manželky povinného [příjmení] [jméno] [příjmení], předkládací zprávou k Okresnímu soudu v Pelhřimově byl spis zaslán [datum], ve věci bylo vydáno vyjádření oprávněného k žádosti soudního exekutora z [datum]. Usnesením, čj. 3Nc 1222/2004-35, ze dne 25. 9. 2015 vydaným Okresním soudem v Pelhřimově byl zamítnut návrh manželky povinného [příjmení] [jméno] [příjmení] na zastavení provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví manželky, proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání dne [datum] a předkládací zprávou byla věc předložena Krajskému soudu v Českých Budějovicích [datum]. Z protokolu o jednání odvolacího soudu z [datum] pak vyplývá, že bylo vedeno jednání a následně rozhodnuto usnesením, čj. 15Co 640/2015-73, ze dne 29.1.2016 jímž bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (rozhodnutí nabylo právní moci [datum]). Následovalo postoupení námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce Okresnímu soudu v Pelhřimově [datum], ve spise je založena předkládací zpráva o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce doručená Okresnímu soudu v Pelhřimově a dále námitky oprávněné proti výroku III. předmětného usnesení, a to soudního exekutora, čj. 049EX 00256/04-127, ze dne 26.5.2016. Usnesením Okresního soudu v Pelhřimově, čj. 3Nc 1222/2004-97, z 21.6.2016 byly námitky oprávněného proti výroku III. příkazu k úhradě nákladů exekuce zamítnuty a následně bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

7. Z podstatného obsahu exekutorského spisu sp. zn. 049EX 00256/04 má soud za prokázány tyto úkony účastníků a exekutora: návrh na nařízení exekuce 15. 03. 2004, usnesení 3Nc 1222/04-10 z 15. 03. 2004, žádost o součinnost banky, Všeobecné zdravotní pojišťovny, katastru nemovitostí ze dne [datum], odpověď na součinnost z [datum], exekuční příkaz na účet [datum], negativní odpověď na součinnost ČSOB z [datum], negativní odpověď na součinnosti ČMSS z [datum], odpověď na součinnost z dopravy [datum], žádost o vyznačení právní moci [datum], odpověď na součinnost VZP [datum], negativní odpověď na součinnost Komerční banka [datum] dále vyznačení doložky právní moci a vrácení doručenek [datum], vyrozumění o nabytí právní moci [datum], žádost o sdělení účtu [datum], sdělení účtu [datum], exekuční příkaz - MV [datum], exekuční příkaz na důchod vydaný [datum], žádost o součinnost MV [datum], návrh na prohlášení o majetku z [datum], oznámení o předvolání [datum], odpověď na součinnost MV ČR z [datum], protokol o prohlášení o majetku ze [datum], odpověď - zrušení vkladového účtu [datum], výzva oprávněnému ke sdělení čísla účtu z [datum], dotazy na stav exekuce emailem [datum], sdělení k exekucím emailem [datum], žádost o součinnost doprava [datum], žádost o součinnost doprava [datum], odpověď na součinnost doprava [datum], negativní odpověď na součinnost LBBW 01. 12. 2008, negativní odpověď na součinnost ČS [datum], negativní odpověď na součinnost ze dne [datum], negativní odpověď na součinnost ČSOB [datum], negativní odpověď na součinnost GE [datum], negativní odpověď na součinnost [příjmení] [datum], negativní odpověď na součinnost PPF [datum], negativní odpověď na součinnost ABN [datum], negativní odpověď na součinnost Komerční banka [datum], negativní odpověď na součinnost UNI CREDIT [datum], negativní odpověď na součinnost Raiffeisenbank [datum], negativní odpověď na součinnost Volksbank [datum], odpověď na hromadnou součinnost CO [datum], odpověď na hromadnou součinnost VZP [datum], odpověď na hromadnou součinnost banky [datum], odpověď na hromadnou součinnost CO [datum] - 2x, a [datum] - taktéž 2x, sdělení čísla účtu oprávněného [datum], sdělení čísla účtu [datum], odpověď na hromadnou součinnost CUZK [datum], odpověď na hromadnou součinnost VZP 2x - [datum], požadavek na lustraci banky z [datum], odpověď na hromadnou součinnost ČSSZ [datum] - 3x, dále odpověď na hromadnou součinnost banky 10. a [datum], dále informace ohledně výkonu trestu s tím, že povinný není ve výkonu trestu [datum], exekuční příkaz na nemovitosti vydaný [datum], vyrozumění o doručení písemnosti [datum], návrh na částečné zastavení exekuce manželka [datum], výzva oprávněného k souhlasu se zastavením exekuce - návrh povinného z [datum], návrh na částečné zastavení exekuce [datum], plná moc k zastupování založená [datum], výzva oprávněného k souhlasu na zastavení exekuce - návrh povinného z [datum], podaný nesouhlas se zastavením exekuce [datum], objednávka - katastr nemovitostí [datum], nesouhlas se zastavením exekuce doručený [datum], doplnění listiny k návrhu povinného na zastavení exekuce [datum], zaslání vyžádaného dokumentu [datum], zaslání nabývacích titulů k nemovitostí a žádost o vyjádření [datum], nesouhlas se zastavením exekuce [datum], odpověď na hromadnou součinnost CEO - 2x, [datum], postoupení návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce [datum], doručení sdělení [datum], požadavek na lustraci - 2x, [datum], odpověď na hromadnou součinnost CRV [datum], doplněné podání oprávněného [datum], odpověď na hromadnou součinnost bank z 05. 03., 10. 03. a 11. a [datum], sdělení exekutora ohledně nákladů oprávněného v exekučním řízení [datum], doručení sdělení od oprávněného [datum], přeposlání podání oprávněného soudu [datum], odpověď na hromadnou součinnost VZP [datum] - 3x, žádost o sdělení stavu exekuce z [datum], odpověď soudu [datum], usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce vydané [datum], odpověď na hromadnou součinnost bank [datum], NK ČR [datum], žádost o vyznačení doložky právní moci [datum], usnesení soudu o potvrzení usnesení soudu I. stupně [datum], vrácení spisu [datum], objednávka katastru nemovitostí [datum], katastrální mapa ze [datum], odpověď na hromadnou součinnost bank ze 07. 04. a [datum], žádost o sdělení [datum], návrh na částečné zastavení exekuce [datum], usnesení o částečném zastavení na návrh oprávněného, [datum], odpověď na hromadnou součinnost - CUZK [datum], námitky do příkazu k úhradě 26. 05. a [datum], postoupení námitek k soudu [datum], odpověď na hromadnou součinnost bank 20. 06. a [datum], doručení usnesení o zamítnutí námitek [datum], žádost o vyznačení doložky [datum], doručení usnesení o zamítnutí námitek 12. a [datum], odpověď na hromadnou součinnost bank 10. 08., [datum], dále odpovědi na hromadnou součinnost VZP - 3x, [datum], potvrzení o skončení exekuce [datum], potvrzení o skončení exekuce KU [datum], další potvrzení o skončení exekuce z [datum].

8. Podle § 1 zákona č. 82/98 Sb. odst. 1 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 zákona č. 82/98 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 zákona č. 82/98 Sb. odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a zákona č. 82/98 Sb. odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31 a) odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb. kdy se žalobce po žalované původně domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši [částka], která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném před Okresním soudem v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1222/2004 a u soudní exekutorky [celé jméno vedlejší účastnice], Exekučního úřadu v [obec] pod sp. zn. 049 EX 00256/04 pro vymožení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ve shora uvedených řízeních došlo k průtahům, a k neefektivnímu vedení řízení, které žalobce dovozoval, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

14. V projednávaném případě nebylo sporu o tom, jak předmětné řízení probíhalo, taktéž nebyl spor o jeho celkové délce, když toto probíhalo po dobu 13 let (od [datum] podáním návrhu na nařízení exekuce ze strany žalobce jakožto oprávněného pro vymožení částky [částka] s příslušenstvím proti povinnému [jméno] [příjmení] a bylo skončeno [datum] potvrzením o skončení exekučního řízení z důvodu plného vymožení pohledávky). Žalobce svou argumentaci ohledně tvrzené existence odpovědnostního titulu založil na tom, že délka řízení byla dlouhá, exekutorka vymáhala plnění neefektivně, když aniž by zjišťovala základní údaje o povinném, které mohla zjistit z evidence obyvatel, pokud jde o jeho manželství, případně z katastru nemovitostí, tyto nezjistila, to vše navíc za situace, kdy předmětem vymáhání byla vysoká finanční částka. Ze spisu bylo zjištěno (a účastníci tuto skutečnost ani nesporovali), že až po 10 letech po nařízení exekuce, konkrétně [datum], došlo k vydání exekučního příkazu čj. 049 EX 256/04-072, jímž byly postiženy nemovitosti manželky povinného, Ing. [jméno] [příjmení], prodejem této nemovitosti a následně došlo k plné úhradě dlužné částky a exekuce následně mohla být ukončena. Žalobce pak nesouhlasil s obrannými tvrzeními žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalované, že tato skutečnost nebyla zjistitelná dříve s ohledem na skutečnost, že je na exekutorovi, aby si správnost informací tvrzených povinným, neboť povinný lživě informoval exekutora o existenci manželství, sám zjistil. Žalobce úkony exekutorky považoval za nesoustavné, uváděl jejich absenci v letech 2005 až 2008, dále pak v letech 2009 až 2013 a dále je potom blíže vymezil. Celkovou délku nečinnosti pak určil délkou 7 let. Z tohoto důvodu seznal naplnění předpokladů odpovědnostního titulu předvídatelného ustanovením § 13 OdpŠk a dospěl k závěru o nutnosti finančního zadostiučinění, když pouhé konstatování porušení práva v daném případě neshledával dostačujícím.

15. Vycházeje z aktuální judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2434/2010 soud zjišťoval, zda i v projednávaném případě je dán vznik nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, když tento předpoklad nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá. Jak uvedl Nejvyšší soud, při posuzování délky vykonávacího řízení je třeba vždy zkoumat, do jakého okamžiku šlo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a od kdy již další průběh řízení ztrácí svůj význam, neboť vymožení pohledávky oprávněného se sestává vzhledem k okolnostem případu nereálné či neúčelné, popřípadě dokonce neúčinné.

16. Již Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře dříve dospěl k závěru, že je třeba rozlišovat mezi různými typy řízení, kdy újma, vznikla-li v řízení nalézacím, může být v závažnosti vyšší, než v řízení o výkon rozhodnutí a obdobně lze rozlišovat i mezi řízením civilním, trestním a řízením správním. Prvotním předpokladem pro určení výše zadostiučinění je posouzení toho, jak velkou nemajetkovou újmu spočívající v nejistotě účastníka řízení ohledně jeho výsledku, případně v zásahu do jeho osobní integrity dlouhotrvající řízení způsobilo. Nejvyšší soud potom vychází z předpokladu, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám nemajetková újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a proto poškozený nemusí vznik újmy prokazovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Zda se jednalo o újmu nepatrnou či značnou je potom na posouzení soudu, a pokud poškozený tvrdí další okolnosti umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení, je na něm, aby tato svá tvrzení prokázal, neboť jimi poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému vnímání důležitých jednotlivých typů řízení. Žalovaný stát se pak naopak může pokusit na základě okolností konkrétního případu tvrzení vzniklé újmy vyvrátit. V případě řízení o výkonu rozhodnutí hraje otázka vzniklé újmy, kterou do značné míry představuje i naplňuje kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, klíčovou roli. Smyslem kompenzačního řízení přitom není mechanicky použít výpočet, ale přiznat poškozené osobě takové odškodnění, které bude způsobilé alespoň zmírnit jí utrpěnou újmu, neboť se jedná o prostředek reparační a nikoliv sankční. Kritérium celkové délky řízení dle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk proto v řízení o výkon rozhodnutí z důvodu specifických rysů tohoto řízení, a to jeho nařízení, průběhu, nepravidelných důvodů a způsobu skončení je na místě vykládat modifikovaně podle naplňování účelu takového řízení. Je nutno taktéž přihlédnout k tomu, že stát je vázán dispozičním právem oprávněného zvolit si způsob výkonu rozhodnutí a může úspěšně vykonat jen takové rozhodnutí, u kterého to dovolují okolnosti konkrétního případu, tedy pokud povinný má dostatek majetku, ze kterého lze pohledávku oprávněného uspokojit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2011 sp. zn. 30 Cdo 1455/2009). Délka řízení o výkon rozhodnutí je tak ovlivněna nejen kritérii § 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk, ale zejména objektivními okolnostmi, jako je majetková situace povinného a jeho případná spolupráce. Předpoklad vzniku nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá. Náhrada nemajetkové újmy přichází obecně do úvahy jako důsledek odpovědnosti za způsobení újmy a při posuzování délky vykonávacího řízení je třeba vždy zkoumat, do jakého okamžiku se jednalo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a od kdy už další průběh řízení ztrácí svůj význam.

17. V projednávaném řízení soud uvádí, že neshledal existenci odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu spočívajícího v neefektivním vedení exekuce, a to za situace, kdy od podání návrhu na zahájení exekuce [datum] do [datum] (účinnosti zákona č. 293/2013 Sb.) nebylo možné vést exekuci efektivněji než úkony, které v předmětném řízení byly prováděny, a které byly zjišťovány v rámci dokazování, neboť do této doby nebylo možno postihnout exekucí majetek, který netvoří součást SJM (při současném zúžení SJM rozsudkem Městského soudu v [obec] manželů [příjmení] pod čj. 35 C 268/99). I přes období procesní nečinnosti, která ze spisu vyplynula, nelze dospět k závěru, že tato sama o sobě zakládají oprávněnou úvahu o vzniku nemajetkové újmy, spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, když v době do účinnosti novely předmětného zákona, tedy do [datum] jak bylo konstatováno shora, byla zjištěna objektivní nemajetnost povinného v exekučním řízení, a tato nemajetnost zásadně zabraňuje vzniku jinak obecně presumované újmy oprávněného z nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, a tedy jeho nejistotě. Nad rámec toho potom je nutno uvést, že úkony exekutorky v tomto období byly prováděny do roku 2014 souvisle, a i přes zjištěná dílčí období procesní nečinnosti v obdobích od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] s ohledem na shora uvedenou argumentaci a nemožnost postihnout větší majetek povinného i při bezprůtahovém běhu řízení je na místě dospět k absenci vzniku nemajetkové újmy žalobci v posuzovaném období. Jak bylo zjištěno provedeným dokazováním, povinný byl nemajetný, exekutorka prováděla opakovaně dotazy u bank, katastru nemovitostí a dalších institucí, ze kterých se jiný než invalidní důchod jako jediný příjem povinného nepodával.

18. Pokud jde o období následující, tedy od [datum] do samotného ukončení exekuce vymožením plnění v plném rozsahu [datum], soud uvádí, že toto období tří let následujících taktéž neshledává průtahovým. I za situace, kdy po jedenácti měsících, tedy dne [datum] byl vydán exekuční příkaz na nemovitosti s ohledem na následně nově zjištěný majetek manželky povinného tvořený nemovitostí a z tohoto důvodu následně došlo postupně k vymožení celé exekuované částky, je nutné dospět k závěru, že i v průběhu roku 2014 se podávají soustavné úkony exekutorky směřující k vyhledání majetku, naplnění účelu exekuce, a pokud jde o odpovědnostní titul, tento zde absentuje. Následný průběh řízení pak byl především ovlivněn procesní aktivitou účastníků, když klíčovou roli zde sehrála především majetková situace povinného a jeho nespolupráce, když tento lživě exekutorku informoval o absenci manželství.

19. Lze tedy shrnout, že pokud jde o prvotní průběh exekučního řízení od roku 2004 do [datum], soud dospěl k absenci nejen nesprávného úředního postupu, ale i újmy spočívající v nejistotě z výsledku řízení a příčinné souvislosti mezi újmou a nesprávným úředním postupem, pokud jde o období následující, od [datum] do samotného skončení řízení dne [datum] (když na nárok bylo plněno již [datum] v plné výši), v tomto období pak absentuje nesprávný úřední postup s ohledem na zjištěné úkony exekutorky, které efektivně vedly k vymožení celkového plnění.

20. Na závěr pak soud uvádí, že bylo případně na žalobci, aby doplnil svá skutková tvrzení a důkazní prostředky v tom smyslu, že ač poučen ohledně rozhodovací praxe dovolacím soudem v jeho konečném rozhodnutí o právním hodnocení věci, tedy že od zahájení exekučního řízení [datum] až do minimálně [datum] (účinnosti zákona č. 293/2013 Sb.) nemohlo docházet ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce s ohledem na nemajetnost povinného a nemožnost postihnout majetek manželky, který netvořil součást SJM, tedy bylo na žalobci, aby prokazoval vznik nemajetkové újmy v této době, případně doplnil skutková tvrzení prokazující nesprávný úřední postup v době následující, od [datum] do [datum] a v příčinné souvislosti s ním i vznik nemajetkové újmy, popřípadě tvrdil a prokazoval zvýšený význam řízení pro účastníka. Soud uvádí, že z pouhé částky finančního plnění nelze tento význam jednoznačně dovodit, ač jde o jedno z měřítek daného řízení. V této souvislosti soud zamýšlel žalobce poučit ve smyslu ustanovení §118a o. s. ř. odst. 1, 3 k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, když se však žalobce z nařízeného ústního jednání u zdejšího soudu dne [datum] omluvil a jednání se neúčastnil. Paragraf 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas, nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle §118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. §101 odst. 3 o. s. ř. Pokud soud nemohl poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

21. S ohledem na argumentaci uvedenou shora, když soud neseznal v projednávaném případě existenci kumulativního splnění všech třech předpokladů pro náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobce žádal, žalobce nikterak pak nedotvrdil ani neprokázal vznik nemajetkové újmy nad rámec již skutkových tvrzení uvedených, soud žalobu pod výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

22. Ve výroku II. a III. rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení, když ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaný a vedlejší účastník byli v řízení plně úspěšní, náleží jim proto náhrada nákladů řízení, které vynaložili proti neúspěšnému žalobci. Pokud jde o náhradu nákladů řízení přiznávanou žalované, tato vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka za tyto úkony: vyjádření žalované k žalobě z [datum], vyjádření z [datum], podání odvolání [datum], podání dovolání [datum] a účast u jednání zdejšího soudu [datum] á [částka] za úkon, tedy v celkové výši [částka].

23. Pokud jde o náhradu nákladů řízení úspěšného vedlejšího účastníka na straně žalované, ta vychází z ust. §142 odst. 1 o. s. ř za použití § 151 odst. 3 o. s. ř.. Ačkoli se v daném řízení nechal vedlejší účastník zastoupit advokátem, je nutno aplikovat ustálenou judikaturu Ústavního soudu sp. zn. I. [číslo], zohledněnou v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 628/2015. V něm soud dospěl k závěru, že:„ pokud se soudní exekutor nechal v soukromoprávním sporu zastupovat advokátem, i když obsahem sporu byla úřední činnost soudního exekutora, konkrétně otázka náhrady újmy jím způsobené při provádění exekuce, nelze takový náklad považovat za účelně vynaložený. Pokud je totiž exekutor účastníkem řízení týkajícího se výkonu veřejné moci, která mu byla státem svěřena, je nutno na něj v případě náhrady nákladů řízení aplikovat shodná pravidla, jako by účastníkem řízení byl přímo stát“. Vynaložené náklady nezastoupeného účastníka pak jsou vyčísleny za tyto úkony: vyjádření k žalobě z [datum], účast u ústního jednání zdejšího soudu [datum], vyjádření [datum], účast u ústního jednání dne [datum], podání odvolání [datum], účast u ústního jednání u Městského soudu v Praze [datum] a účast u ústního jednání zdejšího soudu [datum] á [částka] tedy v celkové výši [částka].

24. Lhůta k plnění ve výroku II. a III. byla stanovena ve lhůtě tří dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

Poučení