19 C 31/2023 - 96

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 120 526,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 434 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 993,02 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 434 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 176,23 Kč, části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 637,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 176,23 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 456,50 Kč, úroku ve výši 6,4 % ročně z částky 109 610,23 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a částky 10 916,27 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě část soudního poplatku z žaloby ve výši 3 322 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění

1. [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správkyně dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci, IČO [IČO] ([právnická osoba]. dále též jako „právní předchůdce žalobkyně“), se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení částky 120 526,50 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené na základě žádosti o spotřebitelský úvěr č. 1000194404051879953 a akceptačního dopisu ze dne 21. 5. 2018 (úvěr je evidován pod číslem úvěrového účtu 238956). V žalobě uvedla, že žalovanému právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 21. 5. 2018 úvěr 201 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 6,4 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 678 Kč vždy k 25. dni v příslušném kalendářním měsíci, počínaje dnem 25. 5. 2018 a se splatností poslední splátky dne 25. 4. 2026. Žalovanému na základě jeho žádosti v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, běžela od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020 ochranná doba a trvaly účinky s ní spojené. Pro dlouhodobé prodlení se splácením sjednaných splátek byl úvěr oznámením ze dne 23. 11. 2022 prohlášen za splatný ke dni 8. 12. 2022. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě splatného úvěru ve výši 114 780,34 Kč a příslušenství ve lhůtě 7 dnů od splatnosti. Po zesplatnění úvěru žalovaný na pohledávku uhradil celkem 12 878 Kč, dále již neuhradil ničeho. Na jistinu úvěru žalobkyně započítala splátky žalovaného ve výši 91 389,77 Kč, dlužná jistina tedy činí 109 610,23 Kč. Žalobkyně kromě dlužné jistiny nárokovala i úrok ve výši 6,4 % ročně z nesplacené jistiny od 2. 2. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny od 9. 12. 2022 do zaplacení a smluvní pokutu 10 916,27 Kč jako 0,1 % denně z postupně snižované jistiny od 9. 12. 2022 do 15. 3. 2023. Žalovaný nezaplatil ničeho ani přes předžalobní výzvu ze dne 6. 3. 2023.

2. Usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 19 C 31/2023-67, soud připustil, aby na místo žalobkyně do řízení vstoupila [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0]. Z notářského zápisu sepsaného dne 4. 4. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO], notářem se sídlem v Praze, pod sp. zn. NZ 101/2023 totiž vyplynulo, že insolvenční správkyně dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci a [právnická osoba]. uzavřely kupní smlouvu, jíž byl převeden závod dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci včetně předmětného závazku na [právnická osoba]. Dané usnesení bylo řádně doručeno insolvenční správkyni dlužníka [právnická osoba]. jakožto původní žalobkyni, [právnická osoba]. jako nové žalobkyni i žalovanému.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal nedostatečné posouzení úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobkyně. Dále namítl promlčení všech neuhrazených splátek splatných dle smlouvy do doby tří let před podáním žaloby.

4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného sdělila, že její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když prověřil informace uvedené žalovaným pomocí interních systémů a pomocí dat z Bankovního i Nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku, z informaci z CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení atd. Dále byla prověřena příjmová a výdajová stránka žalovaného. Nadto žalovaný více než 4 roky měl dostatek finančních prostředků na splácení úvěru, o řádném posouzení úvěruschopnosti tedy svědčí jeho platební morálka. Na výzvu soudu žalobkyně dále uvedla, že žalovaný zaplatil na daný úvěr do zesplatnění, tj. do 8. 12. 2022, celkem 121 688 Kč (44 splátek po 2 678 Kč a dále částky 575,37 Kč, 2 102,63 Kč a 1 178 Kč); po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 12 878 Kč, celkem tak žalovaný na daný úvěr zaplatil 134 566 Kč.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že žalovaný požádal dne 4. 5. 2018 právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr 201 000 Kč s tím, že o sobě uvedl, že je zaměstnancem (manuálním pracovníkem) ve společnosti [právnická osoba], je zaměstnán od roku 2011 na dobu neurčitou, jeho čistý měsíční příjem činí 21 683 Kč, výdaje činí 8 340 Kč, výše limitů kontokorentních úvěrů dosahuje 5 000 Kč. Požadovaný úvěr by měl zápůjční úrokovou sazbu 6,4 % p. a., RPSN bez bonusu 6,69 % p.a., výše měsíční splátky by činila 2 685 Kč, splátek by bylo 96 se splatnosti vždy 25. dne v měsíci od 25. 5. 2018 do 25. 4. 2026. Dále pro případ prodlení byla stanovena smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do úplného splacení.

7. Z doplnění žádosti o úvěr ze dne 4. 5. 2018 plyne, že žalovaný měl mít dva závazky u [právnická osoba]. z roku 2016 v celkové výši cca 145 000 Kč, celkové měsíční splátky činily 3 638 Kč.

8. V protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaného vystaveného žalobkyní pro úvěry převzaté od právního předchůdce žalobkyně je uvedeno, že příjem žalovaného činil 21 683 Kč, celkový příjem za žádost činil 25 093 Kč, jako výdaje jsou uvedeny splátky závazků 12 128 Kč, ostatní výdaje 11 600 Kč, celkem výdaje 23 728 Kč. Vyhodnoceno dne 10. 5. 2018, výsledek prověření: úvěr je možné poskytnout.

9. Z akceptačního dopisu ze dne 21. 5. 2018 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně akceptoval návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. Z dopisu ze dne 29. 5. 2020 plyne, že právní předchůdce žalobkyně vydal žalovanému potvrzení o podmínkách využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19. Ochranná doba trvala od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020, datum první splátky po skončení ochranné doby 25. 8. 2020, zůstatek jistiny činil 155 525,21 Kč.

11. Z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně v roce 2022 zaslal splátky po 2 678 Kč ve dnech 20. 1. 2022, 9. 2. 2022, 22. 4. 2022, 11. 5. 2022, 24. 5. 2022 a 31. 10. 2022. Dne 9. 12. 2022 žalovaný zaplatil 6 000 Kč.

12. V dopise ze dne 23. 11. 2022 je uvedeno, že právní předchůdce žalobkyně s ohledem na dlouhodobé porušování podmínek úvěrové smlouvy (neplnění řádně předepsaných splátek navzdory upomínkám a poskytnuté 30denní lhůtě) prohlašuje celou nesplacenou část úvěru včetně příslušenství za splatnou ke dni 8. 12. 2022. Právní předchůdce žalobkyně zde vyzval žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Z dodejky je zřejmé, že žalovaný tento dopis převzal dne 6. 12. 2022.

13. Z dopisu ze dne 6. 3. 2023 je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Z výpisu sledování zásilek je patrné, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 7. 3. 2023.

14. Z tabulky předložené žalobkyní má plynout výpis z účetní evidence – datum a výše jednotlivých splátek žalovaného. Tato tabulka je však natolik nečitelná a nepřehledná, že z ní soud žádná skutková zjištění neučinil.

15. Z tabulky – vývoje úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne 8. 12. 2022 – soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.

16. Při jednání soud vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nechť doplní svá tvrzení tak, aby bylo zřejmé, zda a jak konkrétně její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a označí důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, zejména nechť předloží kopie listin, jimiž příjmy a výdaje žalovaného její právní předchůdce ověřoval. Dále soud vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 o. s. ř., nechť sdělí, v jakých dnech žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaslal jednotlivé platby v celkové výši 121 688 Kč (tj. 44 splátek po 2 678 Kč a dále částky 575,37 Kč, 2 102,63 Kč a 1 178 Kč). Žalobkyně uvedla, že nemá žádná další tvrzení ani důkazní návrhy.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v květnu 2018 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (úvěr je evidován pod číslem úvěrového účtu 238956), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 201 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem 6,4 % ročně zaplatit v 96 měsíčních splátkách po 2 678 Kč splatných každého 25. dne v měsíci počínaje dnem 25. 5. 2018 a konče dnem 25. 4. 2026. Pro případ prodlení si smluvní strany rovněž sjednaly smluvní pokutu. Žalovaný o sobě v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je zaměstnancem (manuálním pracovníkem) ve společnosti [právnická osoba], je zaměstnán od roku 2011 na dobu neurčitou, jeho čistý měsíční příjem činí 21 683 Kč, výdaje činí 8 340 Kč, výše limitů kontokorentních úvěrů dosahuje 5 000 Kč. Dle „protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od Sberbank, a.s.“ zpracovaného žalobkyní měl celkový příjem žalovaného za žádost činit 25 093 Kč a jeho výdaje měly celkem dosahovat 23 728 Kč. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval příjmy ani výdaje žalovaného. Žalovaný předmětný úvěr splácel v zásadě řádně (na základě zákona č. 177/2020 Sb. měl ochranné období v měsících červnu a červenci 2020), problémy se splácením se zjevně projevily zejména v roce 2022, kdy žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaslal pouze šest splátek po 2 678 Kč a po doručení oznámení o zesplatnění úvěru (tato písemnost, v níž byl vyzván k zaplacení celé dlužné částky do 7 dnů, mu byla doručena dne 6. 12. 2022) zaslal další platbu ve výši 6 000 Kč dne 9. 12. 2022. Celkem na danou smlouvu žalovaný zaplatil 134 566 Kč.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Koupí závodu se žalobkyně stala věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží (§ 2177 odst. 1 o. z.), o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn nejpozději doručením usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 6. 2023, č. j. 19 C 31/2023-67 (žalovanému bylo doručeno dne 17. 7. 2023). Žalobkyně je tak v dané věci aktivně legitimována.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. S účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 24. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

25. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

26. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021).

27. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57, a v něm odkazovanou judikaturu).

28. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

29. Z žalobkyní (a jejím právním předchůdcem) předložených listin je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované proběhlo ze strany právního předchůdce žalobkyně nedostatečně. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici toliko prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích (a informace o jeho dalších závazcích), nijak však výši příjmů a výdajů žalovaného neověřoval na základě nezbytných dokladů. Informace předložené žalovaným tak nebylo možno považovat za spolehlivé. Nadto je třeba zdůraznit, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjmy ve výši 21 683 Kč měsíčně, dle protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaného sestavného žalobkyní měly výdaje žalovaného celkem činit 23 728 Kč (není zřejmé, jak zde žalobkyně dospěla k závěru o výši „celkového příjmu za žádost“ 25 093 Kč). Jestliže tedy výdaje žalovaného byly vyšší než jeho tvrzené příjmy, je nasnadě závěr, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr vůbec ani nebyla dána.

30. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany právního předchůdce žalobkyně nebylo dostatečné.

31. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

32. Žalovaný vznesl námitku promlčení ohledně splátek splatných v době delší než tří let před podáním žaloby. Žaloba byla podána dne 16. 3. 2023. Pokud by předmětná smlouva byla shledána platnou, soud by posuzoval, zda nedošlo k promlčení jednotlivých splátek splatných v době před 16. 3. 2020. Jelikož smlouva platná není, bylo toto posuzování bezpředmětné, soud však přesto uvádí, že s ohledem na řádné splácení předmětného úvěru žalovaným přinejmenším do roku 2021 (dle tvrzení žalobkyně žalovaný do zesplatnění zaplatil 44 splátek po 2 678 Kč a dále částky 575,37 Kč, 2 102,63 Kč a 1 178 Kč, celkem 121 688 Kč) je nasnadě, že žádná splátka splatná před 16. 3. 2020 nemohla být promlčena, neboť všechny takové splátky již zjevně byly splaceny.

33. Soud nicméně námitku promlčení vztahoval k bezdůvodnému obohacení, neboť právní poměr mezi účastníky posoudil právě jako bezdůvodné obohacení.

34. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

35. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

36. Soud má za to, že právo mohlo být uplatněno poprvé po zesplatnění úvěru, resp. po výzvě právního předchůdce k plnění. Dluh byl splatný v prosinci 2022. V době podání žaloby (březen 2023) tedy nemohlo dojít k promlčení.

37. I kdyby však bylo možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděl již v květnu 2018, kdy částku 201 000 Kč zaslal žalovanému (ač judikatura ohledně náležitostí posuzování úvěruschopnosti se výrazně vyvíjela i v době po květnu 2018), pak má soud za to, že námitku promlčení by bylo nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy. Obě smluvní strany totiž jednaly, jako kdyby se jednalo o závazek platný. Žalovaný přinejmenším do konce roku 2021 dluh splácel v ujednaných splátkách a právní předchůdce žalobkyně dokonce na jaře 2020, krátce po začátku pandemie onemocnění COVID-19, poskytl žalovanému ochrannou dobu 2 měsíců, během nichž ke splácení nebyl povinen. Kdyby tedy právní předchůdce žalobkyně kdykoliv v období od května 2018 do uplynutí tříleté promlčecí lhůty v květnu 2021 žalovaného vyzval k zaplacení celé dlužné částky a svůj nárok uplatnil u soudu, je otázkou, zda by jeho jednání bylo možno posuzovat jako souladné s dobrými mravy. Na druhou stranu proto nelze námitku promlčení shledat souladnou s dobrými mravy, jestliže obě smluvní strany přinejmenším do konce roku 2021 jednaly, jako kdyby se o smlouvu platnou jednalo (a zjevně o její platnosti byly i přesvědčeny).

38. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.) ve výši 201 000 Kč představující jistinu poskytnutou žalovanému; žalobkyni nelze přiznat jakékoliv plnění ze smlouvy nad rámec poskytnuté jistiny. Ze samotných tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátil částku v celkové výši 134 566 Kč. Část bezdůvodného obohacení tedy byla žalovaným vydána a žalobkyně má nárok na nesplacený zbytek jistiny ve výši 66 434 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

39. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dopisem ze dne 23. 11. 2022. Dle přiložené dodejky byl tento dopis doručen žalovanému dne 6. 12. 2022. V dopise byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů. Bezdůvodné obohacení tak mělo být vydáno nejpozději do 13. 12. 2022. Žalovaný je tak v prodlení až od 14. 12. 2022 - teprve od tohoto data lze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 66 434 Kč (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobkyni přiznal kromě jistiny 66 434 Kč i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení od 14. 12. 2022 do 24. 2. 2023 v kapitalizované výši 1 993,02 Kč.

40. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl.

41. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

42. V daném sporu je procesní úspěch žalobkyně a procesní úspěch žalovaného přibližně stejný. Soud proto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Lhůta k plnění byla stanovena v obvyklé délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

1. V době podání žaloby byla insolvenční správkyně dlužníka [právnická osoba]. jako tehdejší žalobkyně osvobozena od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souladu s § 2 odst. 3 téhož zákona je proto žalovaný povinen zaplatit odpovídající část soudního poplatku. Soudní poplatek z žaloby v části, v níž byla žalobkyně úspěšná (66 434 Kč s příslušenstvím), by dle § 6 odst. 1, 7 zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) a položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků jakožto přílohy tohoto zákona činil 3 322 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci výroku IV. rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Soudní poplatek ve výši 3 322 Kč nechť žalovaný zaplatí na bankovní účet soudu č. 3703-1725521/0710 pod variabilním symbolem 1911003123. Nebude-li uvedená částka zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dnů předána Okresním soudem v Havlíčkově Brodě bez zbytečného odkladu ve smyslu § 162 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, místně příslušnému celnímu úřadu, který bude pohledávku nadále vymáhat.

Poučení