19 C 328/2023 - 250

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], [adresa] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o ochraně osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zdržet se dalšího šíření nepravdivých difamujících tvrzení o žalobci č. 1, zejména jej označovat – byť jen nepřímo – za psychopata a osobu s narcistickou poruchou osobnosti, za osobu, která se vůči žalované dopouštěla domácího násilí a psychického teroru, osobu, která ji opakovaně brutálně znásilňovala a mlátila, či za člověka, který žalovanou a její nezletilé děti neustále urážel, ponižoval, stalkoval a týral.

II. Žalovaná je povinna uveřejnit na svém aktuálním veřejně přístupném facebookovém profilu v rámci sociální sítě Facebook (Meta) veřejně přístupný příspěvek, který bude obsahovat následující omluvu: „Tímto se omlouvám [Jméno žalobce A] za nepravdivé výroky o jeho osobě, které jsem uveřejnila na této sociální síti, zejména za to, že jsem jej označila – byť jen nepřímo – za psychopata a osobu s narcistickou poruchou osobnosti, za osobu, která se vůči mně dopouštěla domácího násilí a psychického teroru, osobu, která mě opakovaně brutálně znásilňovala a mlátila, či za člověka, který mě a moje nezletilé děti neustále urážel, ponižoval, stalkoval a týral. Tím jsem se dotkla jeho dobré pověsti, cti a vážnosti, a za jejich uveřejnění se proto [Jméno žalobce A] omlouvám.“ Uvedenou omluvu je žalovaná povinna zveřejnit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zdržet se dalšího šíření nepravdivých difamujících tvrzení o žalobcích, zejména je označovat – byť jen nepřímo – za osoby, které spolu udržují poměr proto, aby mohlo docházet k ovlivňování soudních řízení vedených mezi žalobcem č. [hodnota] a žalovanou, a zdržet se výroků, podle kterých spolu mají žalobci nemanželskou dceru; dále je žalovaná povinna zdržet se dalšího šíření nepravdivých difamujících tvrzení o tom, že žalobce č. [hodnota] rozvrátil manželství s žalovanou kvůli žalobkyni č. [hodnota], která byla jeho milenkou, a současně je žalovaná povinna zdržet se dalšího šíření nepravdivých difamujících tvrzení o žalobkyni č. [hodnota], zejména těch, kterými by ji označovala – byť jen nepřímo – za osobu, která je „dvacítka a lady“, která udělala ze žalobce č. [hodnota] „prolhaného magora, který poškozuje zdraví jejích dětí“, a za osobu, která organizuje vše vůči žalované a která měla poměr se soudcem, který rozhodoval danou věc.

IV. Žalovaná je povinna uveřejnit na svém aktuálním veřejně přístupném facebookovém profilu v rámci sociální sítě Facebook (Meta) veřejně přístupný příspěvek, který bude obsahovat následující omluvu: „Tímto se omlouvám [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] za nepravdivé výroky o jejich osobě, které jsem uveřejnila na této sociální síti, zejména za to, že jsem je označila – byť jen nepřímo – za osoby, které spolu udržují poměr proto, aby [Jméno žalobce B] ovlivňovala ve prospěch [Jméno žalobce A] soudní řízení vedená mezi [Jméno žalobce A] a mnou, a za osoby, které spolu mají nemanželskou dceru; dále jsem nepravdivě – byť jen nepřímo – označila [Jméno žalobce A] za osobu, která rozvrátila naše manželství kvůli [Jméno žalobce B], která byla jeho milenkou; současně jsem – byť nepřímo – označila [Jméno žalobce B] jako „dvacítku a lady“, která udělala z [Jméno žalobce A] prolhaného magora, který poškozuje zdraví mých dětí, a za osobu, která organizuje vše vůči mně a která měla poměr se soudcem, který rozhodoval danou věc. Tím jsem se dotkla dobré pověsti, cti a vážnosti [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B], a za to se jim omlouvám.“ Uvedenou omluvu je žalovaná povinna zveřejnit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna shora uvedené omluvy rovněž zaslat se svým úředně ověřeným podpisem na adresy žalobců, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům jako přiměřené zadostiučinění částku 7 500 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba žalobců zamítá.

VIII. Žaloba (vzájemný návrh) žalované, kterou se po žalobcích domáhá zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IX. Žalobci jsou povinni nahradit České republice společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 1 292 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích.

X. Žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši 5 167 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích.

XI. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně doplatit na soudním poplatku částku 1 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalovaná je povinna zaplatit každému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 40 626 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

Stručná rekapitulace žaloby, vyjádření žalované a průběhu řízení 1. První žalobce (dále též jen „žalobce“) se původně žalobou domáhal toho, aby soud 1) uložil žalované povinnost zdržet dalšího šíření nepravdivých tvrzení o žalobci č. [hodnota] , dle nichž je žalobce č. [hodnota] psychopat, dopouštěl se vůči ní domácího násilí a psychického teroru, splňuje všechny znaky typické pro psychopaty, vyhodil ji z baráku, je zlatokopkou v mužském provedení, prolhaným magorem poškozujícím zdraví jejích dětí, vymyslel si, že žalovaná popálila nezletilého syna žalobce č. [hodnota] a žalované [adresa] a naváděl [adresa], aby to uváděl na [právnická osoba] pod příslibem mobilního telefonu, žalovanou a jejich děti týral, žalovaná i jejich děti s ním zažívali a zažívají peklo, a aby soud 2) uložil žalované povinnost uveřejnit do 15 dnů od právní moci rozsudku na veřejně přístupné facebookové síti na svém facebookovém profilu, který užívá pod uživatelským jménem [jméno FO] omluvu žalobci č. [hodnota] následujícího znění: Tímto se omlouvám [Jméno žalobce A], dat. nar. [Datum narození žalobce A], [adresa] za nepravdivé výroky o jeho osobě, které jsem uveřejnila na sociální síti facebook takto: V [datum] jsem na sociální síti facebook pod jménem [jméno FO] uveřejnila následující nepravdivé výroky o [jméno FO]:“ Takže jsem 11 let držela zlatokopku v mužském provedení. Naštěstí si našel jinou a vyhodil mě z baráku. Teď už půl roku řešíme rozvod. Chce střídavou péči, aby mi nemusel nic platit, dětem na sebe nekoupí skoro žádné oblečení většinou staré hadry po synovcovi včetně obnošených bot, skříně, výbava od našich, oblečení dětí, - prostě co jsem koupila já mi odmítá vydat, hromadu věcí používá, některé věci vyházel (pračka, mrazák…) do garáže a mám si počkat na vypořádání majetku. V životě bych neřekla, že může být na světě tak zlý a vypočítavý člověk. Takže se seberte a jděte od něj. Bude Vám daleko líp“. V [datum] jsem na sociální síti facebook pod jménem [jméno FO] uveřejnila následující nepravdivé výroky o [jméno FO]: „Jak poznat psychopata: 9 znaků, které by měly varovat každou ženu“ a k tomu jsem napsala „jako z učebnice splňuje všech 9 znaků. Ale on je ten největší chudáček a já to co za všechno může“. K tomuto příspěvku jsem přidala odkaz na, internetový článek o novém zákoně o ochraně obětí domácího násilí s textem: „Prosíme oběti i známé oběti domácího násilí o podpis petice. Těmto grázlům to nesmí procházet jen tak“. V [datum] jsem na sociální síti facebook pod jménem [jméno FO] uveřejnila následující nepravdivé výroky o [jméno FO]: „Hlavně vyhovět za každou cenu exákovi, který udržuje poměr s [jméno FO]. A s druhým synem mám zákaz styku jen na základě exákovo lži. Že jsem ho údajně spálila kulmou, kterou ani nemám. Tatínek mu za to slíbil, že bude lhát nový mobil a dodnes ´ho nemá. Takových slibů jsem od něj slyšela milion, které nikdy nesplnil. Asi je nejvyšší čas dát vše do novin a televize jak se v Domažlicích jedná ve prospěch grázlů a lhářů a týraná matka a zmanipulované děti jsou dále psychicky týrané i institucemi. Zavinil, že náš nezletilý syn [adresa] je psychický zhroucený a mladší syn [jméno FO] lump, co neumí poslouchat. Je prolhaný magor, který úmyslně poškozuje zdraví mých dětí a schválně jim škodí a vymývá jim mozky, z našeho nezletilého syna [jméno FO] vychová grázla, který skončí v pasťáku, je psychopat, který mě týral a se kterým jsem já i děti zažívala peklo“. V [datum] jsem na sociální síti facebook pod jménem [jméno FO] uveřejnila následující nepravdivé výroky o žalobci: „Naštěstí pro ženy mé situace se řeší nový zákon o domácím násilí. Žádná mediace a u soudu nebudete ve stejné síni s agresorem. A díky tomu se tenhle zákon dělá. Díky nám co se nebojíme držet ústa a krok a vše řekneme na rovinu. Snad se to schválí a další děti těhle žen budou ušetřeni těhle zbytečných komedií. Kdo mě vrátí mé vychované syny a vrátí jim 3 roky zkaženého dětství otcem. Doporučuji všem si přečíst Skrytí narcisté a bránit se jim autoři [jméno FO] a Psychopat ve Vaší posteli manipulace a psychický teror ve vztahu, autor [jméno FO]. Ale že mi z mých slušných vychovaných synů udělá z jednoho grázla co mlátí ve škole holky a z druhé psychickou trosku tak mám nad tím mávnout rukou a dělat, že se nic neděje? [jméno FO] také zažil své, ví co je domácí násilí a nikdy jsme se tomu vzájemně nevysmívali, naopak drželi jsme spolu“. V [datum] jsem na sociální síti facebook pod jménem [jméno FO] uveřejnila následující nepravdivé výroky o žalobci: „Vzali mi syna ze střídavky a hodili ho do VP otci psychopatovi, který nás týral“. Tato má vyjádření obsahovala nepravdivé výroky dotýkající se dobré pověsti, cti a vážnosti [Jméno žalobce A] u spoluobčanů a za jejich uveřejnění se [Jméno žalobce A] omlouvám. Dále se žalobce domáhal toho, aby soud 3) uložil žalované povinnost omluvu se shora specifikovaným textem se svým úředně ověřeným podpisem zaslat prvnímu žalobci na jeho adresu, a konečně 4) aby žalovaná prvnímu žalobci zaplatila na přiměřeném zadostiučinění částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalobci pak původně žádali soud, aby uložil žalované povinnost 1) zdržet se šíření dalších nepravdivých tvrzení o žalobci č. [hodnota] a o žalobkyni č. [hodnota], že žalobce č. [hodnota] udržuje poměr se žalobkyní č. [hodnota], která je [podezřelý výraz] v [adresa] a tento poměr udržuje žalobce č. [hodnota] proto, aby žalobkyně č. [hodnota] ovlivňovala v jeho prospěch soudní řízení vedená mezi žalobcem č. [hodnota] a žalovanou u Okresního soudu v Domažlicích a že žalobkyně č. [hodnota] takto tato soudní řízení ovlivňuje a dále že žalobkyně č. [hodnota] je dvacítka a lady, která udělala ze žalobce č. [hodnota] prolhaného magora, který poškozuje zdraví jejích dětí, a aby soud 2) uložil žalované povinnost do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku uveřejnit na svém facebookovém profilu, který užívá pod jménem [jméno FO] omluvu následujícího znění: Tímto se omlouvám [Jméno žalobce A], dat. nar. [Datum narození žalobce A], [adresa] a [jméno FO], dat. nar. [Datum narození žalobce B], bytem [adresa] za nepravdivé výroky o jejich osobách, které jsem uveřejnila na sociální síti facebook takto: V [datum] jsem na sociální síti facebook pod jménem [jméno FO] uveřejnila následující nepravdivé výroky o [jméno FO] a [jméno FO]: [Jméno žalobce A] udržuje poměr s [jméno FO] proto, aby tato ovlivňovala soudní řízení v jeho prospěch a [jméno FO] jako [podezřelý výraz] soudní řízení v jeho prospěch takto ovlivňuje. [jméno FO] udělala z [Jméno žalobce A] prolhaného magora, který poškozuje zdraví mých dětí. [jméno FO] jsem při šíření těchto nepravdivých tvrzení označovala také urážlivě jako dvacítku nebo lady. Tato má vyjádření obsahovala nepravdivé výroky o [jméno FO] a [jméno FO], dotýkající se jejich cti, vážnosti a dobré pověsti a za jejich uveřejnění se [Jméno žalobce A] a [jméno FO] omlouvám. Dále se žalobci domáhali toho, aby soud 3) uložil žalované povinnost omluvu se shora specifikovaným textem se svým úředně ověřeným podpisem zaslat žalobcům na jejich adresy, a konečně 4) aby žalovaná žalobcům zaplatila na přiměřeném zadostiučinění částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že tvrzení žalobců neodpovídají skutečnosti a jsou lživá, přičemž zdůraznila, že naopak žalobci ji neustále všude pomlouvají, dehonestují, dělají jí naschvály, používají její osobní věci (bez jejího svolení) a týrají její syny. Žalovaná ve svém vyjádření obsáhle prezentuje svoji verzi důvodů rozpadu manželství s žalobcem (zkráceně řečeno: opakované nevěry s druhou žalobkyní a dalšími ženami) a nadto zdůrazňuje, že inkriminované příspěvky psala buď toliko v rámci uzavřených, tedy nikoliv veřejných diskusních skupin, a pakliže případně šlo o veřejné skupiny, žalobce v nich nikdy nejmenovala. Ve svém vyjádření současně žalovaná důrazně odmítla tvrzení žalobců, že kulmou popálila svého syna, přičemž zdůraznila, že jediný, kdo na synovi vykonává tělesné tresty, je žalobce. Žalovaná se dále vyjádřila v tom smyslu, že žalobci citují určité její příspěvky, které napsala pouze v uzavřených (soukromých) skupinách, a proto je otázkou, zda ji žalobci nestalkují. Ve vyjádření žalovaná rovněž označila svědky, kteří podle žalované „mohou říct, jakým způsobem se ke mně žalobce choval a jak mě všude pomlouval“.

4. Spolu s vyjádřením k žalobě vznesla žalovaná námitku podjatosti ve věci rozhodujícího soudce, již odůvodnila přesvědčením, že o dané věci by vůbec neměl rozhodovat zdejší soud, ke kterému žalovaná nemá žádnou důvěru, pročež současně požádala „o změnu okresního soudu pro podjatost“.

5. Ve věci rozhodující soudce proto věc předložil odvolacímu soudu, jenž usnesením ze dne [datum] rozhodl tak, že ve věci rozhodující soudce není z projednávané věci vyloučen.

6. Před prvním jednáním ve věci žalobci podáním ze dne [datum] přikročili k rozšíření žaloby v tom smyslu, že žalobní petit rozšířili o další problematické příspěvky žalované (viz č. l. 81 verte až č. l. 83).

7. Rovněž žalovaná soudu před termínem prvního jednání adresovala podání ze dne [datum] v jehož rámci – vedle toho, že opakovaně vyjádřila přesvědčení, že podaná žaloba není důvodná – uvedla, že se nebude (primárně z důvodu ochrany zájmů svých nezletilých synů) účastnit ústního projednání věci, přičemž zdůraznila, že si je plně vědoma a srozuměna s tím, že se „dobrovolně zbavuje některých svých procesních práv, která mohu uplatňovat jen za předpokladu své osobní účasti“ na jednání. Současně (bez procesně relevantních odkazů) ke svému podání přiložila listiny založené na č. l. 99-106).

8. Při prvním jednání dne [datum] soud poučil žalující stranu, že dosud předložená tvrzení nejsou dostatečná, pročež je nutno žalobu doplnit tak, aby z ní bylo zřejmé, kterými konkrétními výroky byla – konkrétně – zasažena jejich osobnostní práva; současně byl žalobce poučen v tom smyslu, že je třeba uvést, proč v jeho případě není postačující určitá satisfakce v podobě vzájemných verbálních útoků.

9. Během poskytnuté koncentrační lhůty žalobci excesivně obsáhlým podáním (srov. č. l. 111-121) ze dne [datum] předložili doplnění žaloby, kterým konkretizovali tvrzené zásahy do svých osobnostních práv u všech inkriminovaných výroků (příspěvků) žalované, přičemž zdůraznili, že jimi žalovaná měla jasný a jednoznačný záměr žalobce poškodit, což mimoděk mj. potvrzuje tím, že vyzývá své okolí, aby se od žalobce odvrátilo. Žalobci současně ke svým tvrzením označili velké množství je prokazujících důkazních návrhů, mj. pak svědeckých výpovědí k prokázání tvrzení, že do osobnostních práv žalobců bylo zasaženo i přes to, že žalovaná žalobce v žádném z příspěvků výslovně nejmenuje.

10. Při jednání dne [datum] soud provedl důkaz výslechem žalobci navržených svědků (v podrobnostech viz níže), na jejichž základě dospěl k předběžnému závěru, že žalovaná vskutku mohla svými výroky (příspěvky) zasáhnout do osobnostních práv žalobců, a proto žalovanou prostřednictvím protokolu o jednání poučil, že má-li dosáhnout úplného zamítnutí žaloby, musí – mimo jiné – prokázat, že se na ní žalobce dopouštěl domácího násilí, že ji psychicky týral a že ji opakovaně brutálně znásilňoval.

11. Jelikož soud prostřednictvím protokolu o jednání ze dne [datum] informoval žalovanou rovněž o tom, že k jejímu podání učiněnému tzv. prostým e-mailem ze dne [datum] (viz č. l. 154) nebude bez dalšího přihlížet, žalobkyně obdobným podáním ze dne [datum] (viz č. l. 174), jejž soud podle obsahu vyhodnotil jako vzájemný návrh žalované, navrhla, aby jí žalobci zaplatili taktéž částku 30 000 Kč s příslušenstvím, a to proto, že tuto částku požaduje „jako kompenzaci za podání lživé žaloby na svou osobou a z toho plynoucí ostudu v rodině, u kamarádů a známých“.

12. Téhož dne, tedy [datum] se žalovaná podáním označeným jako „Vyjádření k žalobě“ ze dne [datum] (viz č. l. 160-163) obsáhle vyjádřila k provedeným svědeckým výpovědím, ze kterých je podle žalované „jasně patrná pomlouvačná kampaň žalobců“, kdy tito svědci „mají nařízeno lživě vypovídat, protože si jsou jisti, že stejně nikdo pravdu hledat nebude a nějaký postih za křivou výpověď nikdo nedostane“; opakovaně v této souvislosti žalovaná vyjádřila přesvědčení, že je stalkována.

13. V návaznosti na výše rekapitulované poučení soudu potom žalovaná taktéž podáním ze dne [datum] (také datovaným dne [datum]) a označeným jako „Důkazy, jak mě žalobce psychicky, fyzicky i finančně týral“ (viz č. l. 164-173) obsáhle prezentuje svoji verzi dlouholetého soužití s žalobcem, přičemž popisuje nejrůznější ústrky, jichž se jí mělo od žalobce dostat, a to včetně psychického i fyzického násilí. Zvláštní pozornost pak žalovaná věnuje otázce tvrzeného znásilňování; žádný důkaz však žalovaná v tomto ohledu neoznačila. Součástí tohoto podání je řada „komentovaných“ fotografií (č. l. 168-173), ze kterých nicméně bez dalšího nelze učinit žádná skutková zjištění, případně by šlo o skutková zjištění, která nejsou pro posuzovanou věc jakkoli relevantní (viz níže).

14. Poté se žalovaná omluvila i z dalšího odročeného jednání, den před jeho konáním nicméně adresovala soudu podání ze dne [datum], ve kterém nejprve vyjádřila přesvědčení, že „žalobci nemají sebemenší důkaz jejich tvrzení“, když vše jsou „vykonstruované lži a pomluvy“, a následně se podivila nad tím, že dosud nebyli vyslechnuti jí navržení svědci, kteří by potvrdili, jak žalobce žalovanou před řadou lidí pomlouvá. Nadto žalovaná v tomto podání zmínila, že žalobce syna [jméno FO] „zmlátil tak, že ještě skoro týden poté měl na zadku fialová jelita a sám policista řekl, že to muselo být hodně brutální“ (k podání přitom žalovaná přiložila rozhodnutí [adresa] – komise k projednání přestupku, kterým byl žalobce nepravomocně uznán vinným spácháním přestupku), a závěrem svého vyjádření (ve formě ručně psané poznámky pod strojově psaným textem) uvedla: „Byla bych velice ráda, kdybych byla konečně uznána jako oběť domácího násilí a přestalo se vše bagatelizovat. Dále bych byla vděčná, kdyby byl vydán zákaz přiblížení žalobce k mé osobě“. I v tomto případě žalovaná k vyjádření připojila sérii „komentovaných“ fotografií a převzatých textů (viz č. l. 181-184 verte), ze kterých – s níže pojednanou výjimkou – bez dalšího nelze učinit žádná – pro projednávanou věc – relevantní skutková zjištění.

15. V den jednání pak žalovaná ještě zaslala soudu prostý e-mail, ve kterém mj. poukázala na audionahrávku, ze které by mělo vyplývat, jak se žalobce choval ke svým synům (viz č. l. 189); k tomuto důkaznímu návrhu (nehledě na skutečnost, že k e-mailu žádnou odkazovanou nahrávku nepřipojila) soud nepřihlédl, neboť byl zjevně předložen po uplynutí koncentrační lhůty, přičemž žalovaná neuvedla žádný důvod, podřaditelný pod výjimky předvídané v ustanovení § 118b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

16. Při jednání dne [datum] soud provedl důkaz znaleckými výpověďmi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], tedy znalkyň, které podávaly znalecké posudky v příslušné opatrovnické věci (viz níže), a poté provedl důkaz ve spise obsaženými listinami, v převážném rozsahu listinami zachycujícími inkriminované výroky (příspěvky).

17. V elektronickém podání z nočních hodin dne [datum] žalovaná uvedla, že „požaduje dodat test otcovství všech tří dětí“ a dále „komplet výpisy z účtu žalobce od srpna 2008 do října 2020“. Žalovaná přitom připomněla, že žalobce v žalobě poukazuje na možnost předložit „testy otcovství [jméno FO], že to není jeho dcera“, přičemž zdůraznila: „Na tom trvám již delší dobu“. Současně v písemném podání ze dne [datum] požádala, aby se mohla zúčastnit jednání, ovšem bez přítomnosti žalobců (srov. č. l. 224). V tomto podání žalovaná zdůraznila, že „si prošla celý spis“ (žalovaná nahlížela do spisu dne [datum], č. l. 211), „a neviděla jeden jediný důkaz, který by dokazoval“, že žalobce pomlouvala, a v této souvislosti vyjádřila přesvědčení, že důkazní břemeno tíží žalující stranu. Součástí tohoto podání (vedle řady pro věc bezprostředně nepodstatných tvrzení) jsou fotografie (na č. l. 225), které mají prokazovat (viz dále), že syn [jméno FO] nemohl být žalovanou popálen kulmou.

18. V návaznosti na obsah v posledním odstavci rekapitulovaného podání žalované (a poté co při jednání dne [datum] ověřil, že žalobci i v tomto rozsahu na podané žalobě trvají) soud žalovanou při jednání (prostřednictvím protokolu o jednání) poučil, že má-li být úspěšná v té části řízení, která se týká jejího tvrzení, že žalobce má být otcem dcery žalobkyně, musí označit důkaz k prokázání tohoto tvrzení, přičemž současně uvedl, že v případě důkazního návrhu testem otcovství soud žalované uloží zaplatit zálohu k provedení tohoto důkazu.

19. Jelikož žalovaná v poskytnuté lhůtě již soudu žádné podání neadresovala, soud nařídil jednání, v jehož závěru – poté, co po poučení dal prostor žalující straně k drobným modifikacím žalobního petitu (viz č. l. 245 verte) a poté i k závěrečnému návrhu – vyhlásil nyní odůvodňovaný rozsudek.

20. Podepsaný soud přitom v rámci vyhovujících výroků žalobní petity žalující strany upravil tak, aby výroky rozsudku byly nejen vykonatelné, ale aby srozumitelně odrážely zásah do osobnostních práv žalobců, a současně v odpovídajícím rozsahu reflektovaly výsledky daného soudního řízení [srov. text v 68. odstavci komentáře k ustanovení § 82 občanského zákoníku, in: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022; srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4427/2011, ve kterém dovolací soud mj. uvedl: soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán]. Doktrinální východiska 21. Jelikož určitým specifikem sporů z práva na ochranu osobnosti je skutečnost, že zákonné vymezení tohoto práva je velmi stručné (až lakonické) a normativní charakter v praxi v posledku přebírá doktrína a judikatura, považuje podepsané soud za vhodné nejprve – dříve než stručně popíše průběh a výsledek dokazování – stručně prezentovat tzv. doktrinální východiska posuzované věci.

22. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ačkoliv ustanovení čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) garantuje právo každého na svobodu projevu, tato svoboda není absolutním právem, neboť nachází své meze v ochraně práv jiných osob, kdy právě pomlouvačné či zjevně nepravdivé tvrzení o jiné osobě mohou zasahovat do její cti a důstojnosti, tedy do základních práv zaručených jiným ustanovením téhož ústavněprávního předpisu, a to ustanovením čl. 10 odst. 1 Listiny, na které pak – jakkoli velmi stručně – v rámci podústavní právní úpravy navazují ustanovení § 81 a 82 občanského zákoníku.

23. Odpovědnost původce výroku je přitom objektivní (tedy odpovědností bez ohledu na zavinění, kdy ani dobrá víra původce nevylučuje jeho odpovědnost), a to při splnění tří podmínek: 1) jde o neoprávněný zásah do osobnosti člověka, který je objektivně způsobilý porušit či jen ohrozit osobnost člověka, 2) je dotčena osobnost člověka v její psychicko-morálně-sociální integritě a 3) existuje příčinná souvislost mezi neoprávněným zásahem a dotčením osobnosti člověka. Při neoprávněnosti zásahu pak není rozhodný subjektivní pocit jednotlivce, ale objektivní posouzení, tedy tzv. posouzení testem běžného člověka, u něhož lze objektivně předpokládat následek, a zároveň po něm nelze spravedlivě požadovat, aby jej snášel [srov. komentář k ustanovení § 82 in: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024; srov. též Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013 s. 525-526].

24. Jelikož za společensky škodlivé, a současně velmi snadno proveditelné – s potenciálně širokým dopadem – jsou považovány tzv. difamující, tedy znevažující a dehonestující zásahy do osobnostních práv, právní doktrína i judikatury vycházejí z tzv. důkazu pravdy, což znamená, že původce výroku musí prokázat pravdivost svých tvrzení, má-li být (eventuálně) vyloučena jeho odpovědnost; důkazní břemeno se tak – oproti opačnému mínění žalované – přenáší na původce zásahu (výroků), pročež je na něm (v daném případě na žalované), aby prokázal oprávněnost difamačního zásahu, a to co do obsahu, formy i cíle; to však neplatí u zásahů do soukromí člověka, neboť neoprávněný zásah do soukromí člověka představuje i uvedení pravdivé informace týkající se jeho intimní sféry (viz Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013 s. 528). Zásah do intimní sféry člověka je tak zpravidla vždy zásahem neoprávněným [srov. mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2005 sp. zn. IV. ÚS 146/04 (N 71/37 SbNU 9)].

25. Současně platí, že za okolnost vylučující odpovědnost původce zásahu je namístě považovat tzv. výkon práva kritiky, založeného na subjektivním hodnotícím soudu. Právem přípustná kritika nicméně musí být věcná, tedy založená na konkrétních faktech, pravdivá, tedy musí vycházet z pravdivých výchozích předpokladů, a přiměřená, a to právě – viz výše – co do obsahu, formy i cíle (srov. Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013 s. 530). Při posouzení, zda došlo k překročení míry přijatelné kritiky, je třeba přihlédnout mj. i ke kontextu celého textu (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1551/2011 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3108/2021).

26. Konečně je vhodné zdůraznit, že i zjevně nepravdivý výrok nemusí bez dalšího znamenat zásah do osobnostního práva, pakliže by intenzita zásahu byla – kontextuálně – velmi nízká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2887/2010, a recentně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. 23 Cdo 2288/2023), což je skutečnost, reflektující zásadu rovnosti základních práv vyplývajících z ustanovení čl. 10 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Listiny [srov. mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000 sp. zn. I. ÚS 156/99 (N 19/17 SbNU 133)].

27. Přímo z ustanovení § 82 občanského zákoníku vyplývá dvojice nároků, a to nárok zápůrčí (negatorní) a nárok odstraňovací (restituční), z ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku pak vyplývá i nárok satisfakční, tedy nárok na náhradu újmy.

28. Negatorní žaloba, tedy právo domáhat se upuštění od zásahu, je přitom podmíněna trváním, pokračováním či reálnou hrozbou opakování zásahu, přičemž důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalující strana [srov. komentář Michala Ryšky k ustanovení § 82 občanského zákoníku, in: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024; srov. Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013 s. 535].

29. U nároku na náhradu újmy je pak namístě neztrácet ze zřetele, že účelem zadostiučinění je poskytnout postiženému uspokojení (satisfakci, nikoliv reparaci či restituci) za to, že byl neoprávněně nucen nemajetkovou újmu strpět, a povinnost k zadostiučinění by měla na straně původce přispět též k vyrovnání morálních následků, účelem zadostiučinění však v zásadě (de lega lata) není získávání nových finančních prostředků poškozeným [srov. text v 36. odstavci komentáře k ustanovení § 82 občanského zákoníku, in: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022].

30. Současně je třeba mít na paměti, že Facebook je veřejná platforma s širokým dosahem, což znamená, že případná nepravdivá tvrzení mohou mít mnohem větší negativní dopad, než kdyby byla sdělena pouze v soukromé konverzaci (jakkoli ani skutečnost, že došlo ke zveřejnění příspěvku v rámci facebookové skupiny, nemusí bez dalšího znamenat, že se obsah příspěvku stane předmětem zájmu většího počtu uživatelů – srov. závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020 sp. zn. 25 Cdo 167/2019). V této souvislosti je namístě rovněž připomenout, že podle judikatury nelze připustit rozpoutání „laviny“ urážek a výpadů z obou stran, které by postupně mohly co do míry expresivity i gradovat [srov. mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 94/05 (N 220/39 SbNU 329)]. Dokazování a dílčí skutková zjištění 31. Na tomto místě je vhodné v úvodu připomenout, že dokazování, a na jeho základě přijatá skutková zjištění, prováděl soud ve shora (velmi stručně) rekapitulovaném neobvyklém procesním kontextu, kdy se žalovaná na straně jedné soustavně odmítala účastnit ústního projednání věci, současně však na straně druhé soudu adresovala celou řadu podání, jež navíc obsahově jen zcela sporadicky reflektovala skutečný, tedy nikoliv žalovanou mylně domýšlený předmět řízní, jímž by v posledku patrně mělo být jakési pokračování paralelně vedeného opatrovnického řízení (viz níže).

32. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mohla žalovaná inkriminovanými výroky (příspěvky) alespoň potenciálně zasáhnout do osobnostních práv žalobců, pakliže je v těchto příspěvcích nikde výslovně (resp. adresně) nejmenovala, přičemž vyšel z premisy, že samotná skutečnost, že napadené osoby nebyly jmenovitě označeny, nevylučuje zásah do jejich osobnostních práv, pakliže byly označeny způsobem, jenž umožňuje jejich nepřímou identifikaci [srov. text v 78. odstavci komentáře k ustanovení § 82 občanského zákoníku, in: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022]. Procesní obranu žalované, podle které ve vztahu k žalobcům neodpovídá za své výroky již z toho důvodu, že je nikde výslovně nejmenuje, proto soud neshledal důvodnou, pročež provedl žalobci navržené důkazy svědeckými výpověďmi, ze kterých jasně vyplynulo, že osoby, které je možno označit za společné známé žalobce a žalované, při čtení těchto příspěvků bez dalšího dovodily, že v těchto příspěvcích pisatelka (žalovaná) hovoří o žalobci, a případně i o žalobkyni (tento závěr vyplývá z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Z výpovědí jmenovaných svědků přitom jednoznačně vyplynulo, že – oproti tvrzením předloženým žalovanou v rámci procesní obrany – k inkriminovaným příspěvkům se bylo možno dostat v rámci veřejně přístupných facebookových skupin, jmenovitě přinejmenším v rámci skupin [podezřelý výraz] – rady, tipy, pokec, přičemž ze svědeckých výpovědí rovněž vyplynulo, že v příspěvcích žalované prezentované výroky rezonovaly v rozhovorech společných známých žalobců a žalované rovněž v reálném životě, tedy nejen ve virtuálním prostředí sociálních sítí (srov. č. l. 156 verte až 157 verte).

33. Poté tudíž soud provedl žalobci předložené listinné důkazy, převážně obsahující fotografie zachycující inkriminované facebookové příspěvky (na č. l. 9-12, 31-48, 55-57, 84-93); z těchto listinných důkazů vyplývá, že žalovaná, vystupující nejprve pod označením „[jméno FO]“, posléze pod označeném „[jméno FO]“ a „[jméno FO]“ v rámci facebookových diskusí postupně prezentovala veškeré výroky, specifikované v prvních dvou odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku.

34. Na základě výše označených listinných důkazů a svědeckých výpovědí, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (a rovněž podle dispozice ustanovení § 132 o. s. ř. s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo), soud dospěl k prvnímu klíčovému skutkovému zjištění, že a) žalovaná v rámci veřejně přístupných facebookových skupin zveřejnila příspěvky, ve kterých se dopustila výroků, specifikovaných v prvních dvou odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku, a že současně b) těmito výroky mohla být efektivně zasažena čest žalobců, a to i přesto, že žalobci nejsou v těchto příspěvcích nikde výslovně jmenování, a to proto, že řada čtenářů těchto příspěvků, jimž je známa identita žalobců i žalované (přičemž na základě provedených svědeckých výpovědí je namístě závěr, že takových čtenářů mohly být minimálně vyšší desítky jedinců), jednoznačně dovodila, že terčem kritiky žalované byl povětšinou žalobce, v některých případech pak i žalobkyně.

35. V návaznosti na závěry rekapitulované v předchozím odstavci se sluší dodat, že identitu žalované, jakožto autorky shora citovaných výroků, dovodili všichni výše uvedení svědkové, nehledě na skutečnost, že jakkoli žalovaná v části řízení stavěla svoji procesní obranu rovněž na argumentu, že z ničeho jasně nevyplývá, že je autorkou těchto příspěvků, ze všech jejích vyjádřeních jako celku je nicméně možno jednoznačně dovodit, že v posledku své autorství nepopírá.

36. Za dané procesní situace pak bylo nutno zabývat se (právní) otázkou, zda je možno veškeré žalobci identifikované výroky považovat za výroky, kterými mohla být zasažena jejich čest, a následně se (a to pouze eventuálně) zabývat otázkou, které ze skupiny potenciálně difamujících výroků je namístě považovat za zjevně nepravdivé.

37. Jak vyplývá z prvního výroku tohoto rozsudku, podepsaný soud považuje ve vztahu k žalobci za nejzávažnější výroky žalované, podle kterých je žalobce psychopat a osoba s narcistickou poruchou osobnosti, jež se vůči žalované dopouštěla domácího násilí a psychického teroru, a osoba, která ji opakovaně brutálně znásilňovala, mlátila, urážela, ponižovala, stalkovala a týrala (s tím, že mlácení, urážení a ponižování se má týkat rovněž nezletilých dětí žalobce a žalované). V případě všech těchto výroků, jakkoli by šlo toliko o hodnotící soudy, či tzv. hybridní výroky (viz výše odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2288/2023), platí, že má-li mít žalovaná alespoň teoreticky právo takové výroky šířit (a nezasahovat tak do osobnostních práv žalobce), musí být s to pravdivost těchto výroků prokázat.

38. Žalované se v řízení prostřednictvím předložených důkazů podařilo toliko prokázat, že a) žalobce se skutečně jednou dopustil jednání, jež by mohlo být kvalifikováno jako stalking (jak – nepřímo – vyplývá z přepisu elektronické komunikace mezi žalobcem a žalovanou na č. l. 105 verte), a že b) se žalobce prokazatelně v rámci zjevně excesivního výchovného opatření na jednom z nezletilých synů dopustil jednání, které by mohlo být podřaditelné pod výrok žalované o „mlácení dětí“ (zde soud přihlédl rovněž k žalovanou předložené fotografii na č. l. 182 verte). Jelikož žalobce (kuriózně pak dokonce prostřednictvím svého právního zástupce) toto jednání, které bylo ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (nepravomocně) označeno jako přestupek žalobce (viz rozhodnutí [adresa] – komise k projednání přestupku na č. l. 185-187), podepsaný soud považuje za nutné připomenout, že žalobcem akcentovaný termín „výchovný výprask“ již v současnosti představuje jistý anachronismus (srov. ustanovení § 884 odst. 2 občanského zákoníku, zvláště pak de lege ferenda prizmatem návrhu novelizovaného znění ve smyslu sněmovního tisku č. 728).

39. Do kategorie skutkových zjištění ve prospěch žalované pak spadá i skutečnost, že v řízení vyšlo najevo, že rovněž žalobce porušil osobnostní práva žalované minimálně v tom smyslu, že si bez jejího vědomí pořídil přepis soukromé elektronické komunikace, kterou žalovaná vedla prostřednictvím aplikace Messenger (srov. č. l. 141-145).

40. Protože případnou pravdivost výroků žalované o tom, že žalobce je psychopat a osoba s narcistickou poruchou osobnosti, mohla žalovaná z podstaty věci prokázat pouze prostřednictvím znaleckého posudku, na nějž navíc nepřímo odkázala, když mj. navrhla, aby soud provedl důkaz opatrovnickým spisem, vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], soud – v návaznosti na znalecký posudek, vypracovaný v opatrovnickém řízení – ve věci vyslechl znalkyni [tituly před jménem] [adresa]. Znalkyně potvrdila, že v opatrovnickém řízení předložené hodnocení žalobce (srov. č. l. 292 a 293 opatrovnického spisu) by v zásadě mělo odpovídat skutečnosti v tom smyslu, že žalobce vskutku disponuje tam uváděnými vlastnostmi, tedy že jde o disharmonicky strukturovanou osobnost s akcentovanými egocentrickými rysy, s omezenou empatií a schopností altruismu a se sklony k sebeprosazení a neústupnosti. V této souvislosti znalkyně připustila, že svými vlastnostmi (charakteristikami) se žalobce blíží narcistické poruše osobnosti, což se zpravidla projevuje při určité zátěžové situaci. Jde-li o možnou charakteristiku „psychopata“, znalkyně konstatovala, že v případě žalobce s takovou charakteristikou koresponduje snížená sebereflexe a tendence přenášet vinu na druhé, současně ale zdůraznila, že součástí – z odborného hlediska velmi problematické – charakteristiky psychopata je i tendence porušovat společenské normy, respektive páchat trestnou činnost, což v případě žalobce neplatí, když u něj znalkyně neshledala ani žádné disociální charakteristiky (srov. č. l. 194 verte).

41. V návaznosti na skutečnosti zaznamenané v předchozím odstavci soud vzal v potaz rovněž odůvodnění rozsudku ze dne [datum] č. j. [spisová značka], ve kterém zdejší soud mj. zdůraznil, že žalobce a žalovaná nejsou s ohledem na osobnostní dispozice schopni nadřadit zájem společných dětí nad zájem vlastní, přičemž se dopouštějí na dětech psychického týrání svého druhu, když je dlouhodobě vystavují vyhroceným osobním konfliktům a souvisejícímu soudnímu a trestnímu řízení.

42. Na rekapitulovaném základě podepsaný soud učinil skutkový závěr, že jakkoli z medicínského, resp. psychologického hlediska – a to navíc s tou licencí, že z odborného hlediska jde v současnosti o problematický termín – nelze o žalobci důvodně mluvit jako o psychopatovi, v řízení prokázané charakteristiky žalobce v převážné míře korespondují s narcistickou poruchou osobnosti. Pakliže proto žalovaná používá termín „psychopat“, nemá její tvrzení prokazatelný skutkový základ, a to bez ohledu na obsah tohoto termínu v tzv. obecné řeči (viz níže).

43. Jelikož žalobci po celou dobu řízení setrvali i na požadavku, aby se žalovaná zdržela dalšího šíření nepravdivého výroku, že si žalobce vymyslel, že žalovaná popálila nezletilého syna [adresa] a naváděl [adresa], aby to uváděl na [právnická osoba] pod příslibem mobilního telefonu, vyslechl soud znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO], jež v příslušné opatrovnické věci předložila znalecký posudek ve vztahu k otázce věrohodnosti nezletilého [jméno FO], jenž původně tvrdil, že jej jeho matka (žalovaná) popálila žehličkou na vlasy; znalkyně při výslechu uvedla, že v daném kontextu je nutno počítat se sníženou věrohodností nezletilého, přičemž rovněž platí, že ani opakované předkládání totožné verze nezletilým neznamená, že se popisované události opravdu popisovaným způsobem udály (srov. č. l. 194 verte).

44. Předmětný opatrovnický spis nadto obsahuje i znalecký posudek, vypracovaný [tituly před jménem] [právnická osoba], ve kterém znalkyně dospěla k závěru, že defekt na zadní ploše krku nezletilého [jméno FO] se jeví primárně spíše z infekčních příčin např. při impetigu (srov. znalecký posudek na č. l. 663-674 opatrovnického spisu), přičemž vznik poškození kůže přiložením žehličky na vlasy se přitom podle znalkyně jeví jako nepravděpodobný. Se znalostí obsahu tohoto znaleckého posudku pak Krajský soud v Plzni v bodu 14. odůvodnění rozsudku ze dne [datum] č. j. 61 Co 133/2023-803 uzavřel, že jednoznačný závěr o původu [jméno FO] poranění na zadní straně krku nelze určit.

45. Podepsaný soud proto pro potřeby projednávané věci přijal závěr o stavu non liquet ve vztahu k otázce, zda žalovaná nezletilého [jméno FO] vskutku popálila žehličkou, pročež v tomto ohledu platí, že by v posledku mohla být zasažena osobnostní práva žalované, pakliže by žalobci tvrdili, že se žalovaná inkriminovaného jednání dopustila, jelikož takové tvrzení by bylo přinejmenším ve zjevném rozporu se znaleckými závěry, přijatými MUDr. [jméno FO]. Skutkové a právní hodnocení věci 46. Na podkladu výše stručně rekapitulovaného dokazování soud – s ohledem na otázku důkazního břemena, kteréžto převážně tížilo žalovanou – rozdělil výroky žalované do následujících kategorií: 1) zjevně nepravdivé výroky, které mohou zasáhnout do cti a důstojnosti žalobců, 2) potenciálně pravdivé výroky, které i tak mohou zasáhnout do cti a důstojnosti žalobců, 3) výroky, které bez ohledu na svou pravdivost v daném kontextu nejsou způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobců, a 4) výroky, jež v daném kontextu nelze považovat za zjevně nepravdivé, a proto v daném kontextu nejsou způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobců.

47. Mezi zjevně nepravdivé výroky (a to minimálně v tom smyslu, že jejich pravdivost žalované neprokázala), jež mohou zasáhnout do cti a důstojnosti žalobců, a mezi potenciálně pravdivé výroky, které i tak mohou zasáhnout do cti a důstojnosti žalobců, patří bezpochyby výroky žalované, podle kterých je žalobce psychopat a osoba s narcistickou poruchou osobnosti, osoba, která se vůči žalované dopouštěla domácího násilí a psychického teroru, osoba, která ji opakovaně brutálně znásilňovala a mlátila, či člověk, který žalovanou a její nezletilé děti neustále urážel, ponižoval, stalkoval a týral, a současně výroky žalované, podle kterých jsou žalobci osoby, které spolu udržují poměr (jen) proto, aby mohlo docházet k ovlivňování soudních řízení vedených mezi žalobcem a žalovanou, a osoby, které spolu mají nemanželskou dceru. Do této kategorie patří rovněž tvrzení žalované, že žalobce rozvrátil manželství s žalovanou kvůli žalobkyni, jež byla jeho milenkou, a tvrzení, že žalobkyně je „dvacítka a lady“, která udělala ze žalobce „prolhaného magora, který poškozuje zdraví jejích dětí“, a za osobu, která organizuje vše vůči žalované a která měla poměr se soudcem, který rozhodoval danou věc.

48. Do této kategorie tak soud zařadil výroky, které představují buď zjevná skutková tvrzení, která neprošla testem pravdy (viz výše), ale taktéž hodnotící soudy, jež spadají do „zakázané“ intimní sféry žalobce (rovněž viz výše); v posledku do intimní sféry žalobce soud zařadil i výrok nepřímo poukazující na možnou narcistickou poruchu osobnosti, a rovněž hodnotící soud žalované, podle níž je žalobce „psychopat“, a to i přes to, že jím žalovaná patrně nesledovala záměr stanovit žalobci medicínskou diagnózu, nýbrž jej v prvé řadě urazit, a tím primárně ventilovat svoji případnou frustraci z probíhajícího opatrovnického řízení (viz dále); v této souvislosti podepsaný soud vychází z předpokladu, že termín „psychopat“ v obecné češtině (zvláště pak v posledních letech) přebírá funkci jakési sofistikované urážky, a obsahově tak de facto představuje synonymum žalovanou taktéž užívaného termínu „magor“.

49. Do první kategorie pak soud zařadil rovněž výroky žalované, které nemusí postrádat reálný základ, žalovaná však neprokázala oprávněnost zvolené formulace – v daném případě jde o tvrzení, že ji žalobce „neustále“ urážel, stalkoval a nezletilé děti mlátil; žalovaná totiž v řízení prokázala pouze jeden případ možného stalkingu a jeden případ excesivního výkonu tělesného trestu na nezletilém (viz výš). V této souvislosti je navíc vhodné zdůraznit, že – prizmatem jí předložených důkazních návrhů – by ani navržení svědci nebyli s to prokázat tato tvrzení žalované (a to proto, že žalovaná ve spojitosti s těmito důkazními návrhy nic takového netvrdila, neboť navržení svědci měli podle žalované pouze „říct, jakým způsobem se ke mně žalobce choval a jak mě všude pomlouval“).

50. Přestože soud určité výroky, které v kontextu „pokračujícího paralelního opatrovnického řízení“ zařadil do kategorie výroků, jež bez ohledu na svou pravdivost nejsou způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobce (viz níže), nemohl současně ztrácet ze zřetele, že žalobkyně není přímou účastnicí daného opatrovnického řízení, a proto ve vztahu k ní i tyto výroky zařadil do shora označené první kategorie výroků.

51. Jelikož podepsaný soud v průběhu řízení opakovaně vyjádřil přesvědčení, že veškeré inkriminované výroky žalované je třeba vnímat v kontextu vyjádření (příspěvků) přímo navazujících na inherentně konfliktní vztahy žalobce a žalované, jež se zrcadlily v předmětném opatrovnickém řízení, dospěl v návaznosti na této premise k závěru, že do kategorie výroků, které bez ohledu na svou pravdivost v daném kontextu nejsou způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobců, spadají i hodnotící soudy žalované, poukazující na to, že žalobce má být „zlatokopkou v mužském provedení“ a „prolhaným magorem“. Právě s vědomím tohoto kontextu totiž podle mínění soudu nejde o natolik intenzivní zásah, který by byl způsobilý porušení osobnostních práv žalobce. V této souvislosti pak soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že v minulosti žalobce zjevně opakovaně zvolil formu částečné kompenzace prostřednictvím tzv. autosatisfakce (viz výše; srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004 sp. zn. 30 Cdo 157/2004).

52. Soud tudíž žalované neuložil povinnost omluvit se za příspěvek, ve kterém mj. napsala: Takže jsem 11 let držela zlatokopku v mužském provedení. Naštěstí si našel jinou a vyhodil mě z baráku. Teď už půl roku řešíme rozvod. Chce střídavou péči, aby mi nemusel nic platit, dětem na sebe nekoupí skoro žádné oblečení většinou staré hadry po synovcovi včetně obnošených bot, skříně, výbava od našich, oblečení dětí, - prostě co jsem koupila já mi odmítá vydat, hromadu věcí používá, některé věci vyházel (pračka, mrazák…) do garáže a mám si počkat na vypořádání majetku. V životě bych neřekla, že může být na světě tak zlý a vypočítavý člověk. Takže se seberte a jděte od něj. Bude Vám daleko líp“. A neuložil jí ani povinnost omluvit se za příspěvek: Zavinil, že náš nezletilý syn [adresa] je psychicky zhroucený a mladší syn [jméno FO] lump, co neumí poslouchat. Je prolhaný magor, který úmyslně poškozuje zdraví mých dětí a schválně jim škodí a vymývá jim mozky, z našeho nezletilého syna [jméno FO] vychová grázla, který skončí v pasťáku (…) Asi je nejvyšší čas dát vše do novin a televize, jak se v Domažlicích jedná ve prospěch grázlů a lhářů a týraná matka a zmanipulované děti jsou dále psychicky týrané i institucemi“.

53. Konečně do poslední kategorie výroků, jež v daném kontextu nelze považovat za zjevně nepravdivé, a proto v daném kontextu nejsou způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobců, soud zařadil výroky spojené s možným popálením nezletilého [jméno FO] žehličkou na vlasy. Soud proto neuložil žalované povinnost omluvit se za výrok: „Že jsem ho údajně spálila kulmou, kterou ani nemám. Tatínek mu za to slíbil, že bude lhát nový mobil a dodnes ´ho nemá. Takových slibů jsem od něj slyšela milion, které nikdy nesplnil.“ 54. Ze stručně pojednaných důvodů soud shledal restituční nárok žalobců za převážně důvodný, pročež uložil žalobkyni povinnost se za závadné výroky omluvit, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

55. Jelikož žalobci v řízení prokázali (srov. č. l. 80-94), že žalobkyně v problematických příspěvcích pokračovala i po zahájení řízení, soud shledal důvodným i negatorní nárok žalobců, a proto žalobkyni rovněž uložil povinnost se závadných výroků zdržet.

56. Poté, co soud dospěl k závěru, že je splněna podmínka subsidiarity finanční satisfakce, tedy že poskytnutí jiné formy morálního zadostiučinění se s ohledem na okolnosti věci nejeví postačující, s přihlédnutím ke shora diskutované závažnosti jednotlivých výroků, jejich dopadu na osobnostní práva žalobců a intenzitě reálného zásahu do jejich soukromé (a případně i profesní) sféry, soud pečlivě zvažoval přiměřenost přiznaného zadostiučinění. V tomto kontextu soud rovněž bral v úvahu, že náhrada nemajetkové újmy plní nejen kompenzační, ale i sankční a preventivní funkci, tedy že by měla být dostatečně citelná pro žalovanou, avšak současně nesmí být nepřiměřeně přísná, či dokonce represivní.

57. Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti případu, včetně povahy samotného zásahu, jeho intenzity a dopadů na soukromý i veřejný život žalobců, je adekvátní přiznat jim zadostiučinění ve výši 7 500 Kč podle ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku. Tato částka byla stanovena s cílem zajistit přiměřenou satisfakci pro žalobce, a zároveň naplnit účel odškodnění tak, aby měla pro žalovanou citelný, avšak nikoli nepřiměřeně zatěžující účinek. Soud přihlédl i k ustálené rozhodovací praxi, která zdůrazňuje, že výše zadostiučinění musí reflektovat jak samotnou újmu, tak i preventivní funkci odškodnění, přičemž je nutné respektovat zásadu proporcionality mezi způsobenou újmou a výší přiznané náhrady. Výše přiznaného zadostiučinění tedy odpovídá míře zásahu a jeho konkrétním (prokázaným) dopadům, přičemž ji soud současně neshledává natolik vysokou, že by byla v rozporu s principem přiměřenosti, v důsledku čehož by mohla být vnímána jako excesivní. Konečně soud výši satisfakce zvolil s potřebou odradit žalovanou jakožto původce identifikovaných zásahů od jejich případného opakování (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. 30 Cdo 12318/2011). Důvod zamítnutí vzájemného návrhu žalované 58. Žalovaná v průběhu řízení podala vzájemný návrh, kterým se po žalobcích domáhala zaplacení zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Jakkoli žalovaná svůj návrh odůvodnila velmi stručně (viz výše), soud shledal tento návrh formálně bezvadným v tom smyslu, že žalovanou nevyzýval k odstranění vad podaní. To však neznamená, že by takové podání nemohlo být současně zjevně neopodstatněným, což je právě případ vzájemného návrhu žalované, a to za (procesní) situace, kdy bylo zjevné, že je žaloba přinejmenším částečně důvodná. Žalovaná totiž svůj vzájemný návrh v zásadě odůvodnila toliko tím, že žádá o kompenzaci za to, že žalobci na ni podali žalobu. Takový důvod je však v daném kontextu zjevně irelevantní, respektive nemůže bez dalšího vést k závěru o opodstatněnosti vzájemného návrhu. Za důvod vylučující odpovědnost je totiž možno mj. považovat výkon subjektivního práva, jímž je v daném případě výkon práva účastníka řízení, tedy samotné právo žalobců podat předmětnou žalobu (srov. Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013 s. 529). Za této situace tedy soudu nezbylo než vzájemný návrh žalobkyně – bez jakéhokoliv dalšího dokazování – zamítnout.

59. Pouze pro úplnost – a žalované případně na vysvětlenou – soud zdůrazňuje, že předmětem řízení – zvláště pak v kontextu žalovanou zvolené procesní taktiky – vskutku nebyla žádost žalované, aby byla uznána za oběť domácího násilí, neboť k řešení takové otázky případně slouží jiné právní instituty. Stručné shrnutí důvodů rozhodnutí 60. Na základě výše uvedených závěrů soud v podstatné části žalobě vyhověl, neboť shledal nesouladným, a to jak s právem žalobců na ochranu osobnosti, tak s obecným zájmem společnosti (resp. s tzv. veřejným pořádkem) její příspěvky, kterými – v převážné míře nepřípustně – difamujícím způsobem vyjadřovala svoje názory a postoje. Současně však soud v potřebném rozsahu přihlížel ke skutečnosti, že vzhledem k osobnostnímu nastavení žalobce a žalované nelze některé inkriminované příspěvky bez dalšího považovat za zcela nevyprovokovaný zásah do osobnostních práv žalobce (signifikantním příkladem bylo v řízení předkládané tvrzení žalobce, že v jednom z příspěvků žalovaná vyzývá čtenáře, aby se od něj odvrátili, z příslušné části textu, resp. ze zvolené dikce však nic takového nevyplývá, v daném kontextu je naopak zjevné, že žalovaná toliko vybízí diskutující, aby raději opustila partnera, který by měl mít tam specifikované charakteristiky). Jinak řečeno, podepsaný soud má za to, že posuzovaná věc představuje přímý důsledek rozpadu manželství žalobce a žalované, a následného velmi pasivně agresivního až konfliktního způsobu jejich „společné“ péče o dvě nezletilé děti. Soud proto apeluje primárně na žalobce a žalovanou, aby se – alespoň v zájmu svých nezletilých dětí – snažili co možná maximálně deeskalovat vzájemné vztahy, a to – prizmatem posuzované věci – v prvé řadě tím, že ani jedna ze stran nebude mít potřebu neustále (nehledě jakou formou) reagovat na možná pochybení toho druhého. Sdílená lidská zkušenost totiž říká, že takový způsob soužití zpravidla nevede ke štěstí žádné ze stran (srov. v této souvislosti ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku). Náklady řízení 61. Jelikož žalobci dosud uhradili toliko soudní poplatek za žalobu bez samostatné úhrady za nárok na přiměřenou satisfakci podle položky č. 4 bodu 6. Sazebníku soudních poplatků, soud jedenáctým výrokem rozsudku uložil žalobcům povinnost doplatit na soudním poplatku částku 1 000 Kč (odvíjející se od skutečně přiznané satisfakce ve výši 7 500 Kč).

62. O náhradě nákladů (účastníků) řízení soud rozhodl posledním výrokem rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 2, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 a rovněž ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům nárok na náhradu 60 % všech účelně vynaložených nákladů řízení. Soud se při stanovení této výše snažil reflektovat veškeré výše zaznamenané skutečnosti, na jejichž základě určil poměr úspěchu (80 %) a neúspěchu (20 %) žalobců, přičemž striktně nezohledňoval tento poměr v případě přiznaného zadostiučinění (srov. ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a contrario). Tyto náklady přitom sestávají ze soudního poplatku v celkové výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 4 500 Kč za každý z celkem deseti úkonů právní služby (soud vyšel z v posledku korektního vyúčtování na č. l. 240-241), dále částky 6 000 Kč za celkem dvacet paušálních náhrad hotových výdajů, náhrady prokázaných cestovních výdajů v celkové výši 5 251 Kč a konečně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 000 Kč ve výši 10 710 Kč. Celkem tak žalované byla uložena povinnost nahradit žalobcům náklady řízení v rozsahu částky 40 626 Kč, a to v přiměřeně prodloužené lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

63. Jelikož v řízení vznikly státu náklady v podobě proplaceného znalečného v celkové výši 6 459 Kč, uložil soud v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. v poměru odůvodněnému v předchozím odstavci účastníkům řízení devátým a desátým výrokem tohoto rozsudku povinnost tyto náklady státu nahradit, a to na účet Okresního soudu v Domažlicích v rovněž přiměřeně prodloužené lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.