19 C 337/2019-249

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 106 675 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 106 675 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 106 675 Kč od 3. 3. 2015 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z částky 106 675 Kč od 3. 3. 2015 do 24. 8. 2018 ve výši 67 791,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 95 299,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 675 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že na základě rozhodnutí o přijetí ze dne 15. 7. 2006 byl žalovaný přijat a následně zapsán jako student ke studiu na [Vysoká škola], [anonymizováno] (dříve [příjmení] škola [obec], o. p. s.), v programu [název programu] [anonymizováno 6 slov], bakalářském stupni a kombinované formě studia se zahájením studia v akademickém roce 2006 /2007. V návaznosti na výše uvedené se žalovaný dne 6. 9. 2006 zapsal ke studiu u žalobkyně. V souladu s vnitřními předpisy žalobkyně byl žalovaný povinen hradit žalobkyni školné ve výši 18 000 Kč za každý započatý nový nebo opakovaný semestr studia, tak i další poplatky spojené se studiem. Studium žalovaného bylo ukončeno dne 30. 10. 2015 na základě rozhodnutí o ukončení, [číslo jednací], ze dne 30. 10. 2015 z důvodu porušení povinností studenta uvedených v ust. § 63 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, což odpovídá ukončení studia dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Účastníci řízení uzavřeli dne 29. 10. 2014 dohodu o splátkovém kalendáři (dále jen„ Dohoda“), v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 133 100 Kč s příslušenstvím co do důvodu a výše. Specifikovaný dluh vznikl z titulu neuhrazeného školného ve výši 119 000 Kč a dalších neuhrazených poplatků za studium, které byly stanoveny vnitřními předpisy žalobkyně ve výši 14 100 Kč. Účastníci v Dohodě sjednali, že žalovaný uhradí řádně a včas část svého dluhu ve výši 97 100 Kč dle splátkového kalendáře specifikovaného v Dohodě. Rovněž bylo dohodnuto, že žalobkyně žalovanému promine zbývající část dluhu ve výši 36 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku 11 425 Kč. Sjednané splátky nehradil řádně a včas, kdy již se čtvrtou splátkou se dostal do prodlení a celý zbytek dluhu, tj. částka ve výši 118 100 Kč se dle článku 2 odst. 4 Dohody dne 1. 2. 2015 stala splatnou. V článku II. odst. 5 Dohody byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. S ohledem na výše uvedené žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 106 675 Kč a smluvní úrok ve výši 0,05 % za každý den prodlení.

2. Žalovaný žalobu označil jako bezdůvodnou s odůvodněním, že žalobkyně od počátku studia uměle prohlubovala dluh na školném a bránila žalovanému ve studiu, resp. nutila žalovaného k dalšímu a dalšímu opakování. Žalovanému znemožnila přerušení studia, čímž narůstalo školné, které byl žalovaný povinen hradit nejen za každý započatý nový semestr, ale také za každý opakovaný semestr. Zaměstnanci žalobkyně vystavovali žalovaného šikaně a pomluvám. Byl terčem slovních útoků samotných pedagogických pracovníků i zaměstnanců žalobkyně, přičemž útoky směřovaly na rodinu i jeho otce doc. [jméno] [celé jméno žalovaného] Dohodu o splátkovém kalendáři byl ve skutečnosti donucen podepsat, přičemž při jejím sepisování chyběla volná složka jednání žalovaného. Jeho vůle nebyla vážná i v souladu s tím, neboť byl událostmi negativně ovlivněn, léčil se ze značných depresí a je otázkou, zdali žalovaný při uzavření dohody o splátkovém kalendáři a při uznání dluhu věděl, co činí a jaké to bude mít pro něho následky. K podpisu Dohody byl donucen okolnostmi, kdy mu různí zaměstnanci žalobkyně sdělili, že Dohodu musí podepsat, jestli chce studovat.

3. Žalobkyně byla u jednání soudu dne 15. 4. 2021 vyzvána v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů, za jakých okolností probíhal proces sepisování a podepisování Dohody o splátkovém kalendáři ze dne 29. 10. 2014. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby uvedla, že Dohoda byla uzavřena distanční formou, kdy samotný proces uzavření Dohody zajišťovala advokátní kancelář na základě žalobkyní udělené plné moci, kdy právní zástupce žalobkyně byl dne 1. 9. 2014 telefonicky kontaktován žalovaným ve snaze o domluvu splátkového kalendáře a snaze o částečné prominutí dluhu. Tento požadavek byl právním zástupcem žalobkyně předán přímo žalobkyni ke zvážení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla, vypracoval právní zástupce žalobkyně Dohodu o splátkovém kalendáři, kterou dne 14. 10. 2014 zaslal žalovanému prostřednictvím elektronické pošty k jejímu podpisu. Žalovaný Dohodu dne 22. 10. 2014 v [obec] podepsal a obě vyhotovení zaslal zpět na adresu právního zástupce žalobkyně, který připojil svůj podpis dne 29. 10. 2014. Žalovaný uvedenou Dohodu tak opatřil svým podpisem bez fyzické přítomnosti žalobkyně, kdy tato skutečnost vylučuje možnost jakéhokoliv fyzického či psychického nátlaku činěného za účelem podpisu Dohody o splátkovém kalendáři.

4. Žalovaný u jednání soudu dne 12. 8. 2021 vznesl námitku započtení do výše 106 675 Kč s odůvodněním, že tato částka představuje psychickou újmu, resp. újmu na duševním zdraví žalovaného, způsobenou nenávistnými útoky knihovnice [příjmení] [příjmení], vynášením informací o žalovaném [příjmení] [jméno] [příjmení], když toto vynášení informací představovalo a v konečném důsledku i představuje zásah do osobnostních práv žalovaného, kdy na [název územního celku] radě [politická strana] bylo přijato usnesení, že žalovaný nebude moci kandidovat do zastupitelstva kvůli opakování studia; a taktéž způsobenou nátlakem zaměstnanců žalobkyně týkajících se podmínek postupu do dalších ročníků. Částka k započtení dále představuje hodnotu poskytnutého vzdělání, která byla mnohonásobně nižší než slíbené plnění. Žalobkyně nikdy nezískala slíbenou magisterskou akreditaci a přišla i o možnost poskytovat vzdělávání na úrovni bakalariátu.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Z Dohody o splátkovém kalendáři ze dne 29. 10. 2014 má soud prokázané, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. V článku I. bod 2 je konstatováno, že žalovaný dluží celkem částku 133 100 Kč. V článku II. bod 1 došlo k prohlášení, že žalovaný uznává dluh uvedený v článku I. Dohody, tj. neuhrazené školné ve výši 119 000 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 14 100 Kč, a to co do důvodu i výše. V článku II. bod 2 byly sjednané splátky formou splátkového kalendáře ve výši 97 100 Kč s tím, že žalobkyně zbývající část dluhu specifikovaného v článku I. Dohody ve výši 36 000 Kč žalovanému prominula. V článku II. bod 5 byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dlužné částky, a to ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dohoda je opatřena podpisem právního zástupce žalobkyně s datem podepsání žalobkyně dne 29. 10. 2014, podpisem žalovaného s datem 22. 10. 2014. Z výzev k zaplacení dlužné částky ze dne 12. 5. 2017, 12. 6. 2017 má soud prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od obdržení výzvy. Součástí výzev k zaplacení dlužné částky je podací arch prokazující předání písemnosti doručujícímu orgánu.

7. Z rozhodnutí o přijetí ke studiu ze dne 15. 7. 2016 má soud prokázané, že žalovaný byl přijat do kombinovaného studia na obor [název oboru] [anonymizována dvě slova] (studijní program [číslo] [specializace] [anonymizováno]) bez přijímacího řízení s tím, že zápis do prvního ročníku byl 6. 9. 2006. Zde byl vyrozuměn, aby zaplatil školné za první semestr ve výši 18 000 Kč na účet žalobkyně.

8. Soud provedl důkaz statutem žalobkyně ze dne 21. 6. 2011 včetně příloh. Z výpisu rejstříku obecně prospěšných společností vedeného Městským soudem v Praze má soud prokázané, že žalobkyně je obecně prospěšnou společností s datem vzniku dne 7. 9. 1999 a k jejím činnostem náleží vzdělávací, vědecká, výzkumná, vývojová a tvůrčí činnost v právní, ekonomické, informační, jazykové, matematické, psychologické, sociologické, didaktické a tělovýchovné oblasti a související oblasti hraniční a interdisciplinární a poskytování nadačních darů na podporu rozvoje těchto oblastí.

9. Dále soud provedl důkaz listinami: vyjádření žalobkyně k žádosti žalovaného o individuální studijní plán ze dne 11. 1. 2017 - žalobkyně žalovanému vyhověla, vyjádření žalobkyně k žádosti žalovaného o prodloužení zkouškového období ze dne 4. 10. 2007 - žalobkyně žalovanému vyhověla, vyjádření žalobkyně k žádosti žalovaného o prodloužení zkouškového období ze dne 3. 3. 2008 - žalobkyně žalovanému vyhověla, vyjádření žalobkyně k žádosti žalovaného o prodloužení termínu k vykonání zápočtu a zkoušky ze dne 8. 10. 2008 - žalobkyně žalovanému vyhověla, vyjádření žalobkyně k žádosti žalovaného o přestup žádostí o rozšíření individuálního studijního plánu a prodloužení zkouškového období ze dne 13. 5. 2009 - žalobkyně žalovanému vyhověla, rozhodnutí žalobkyně o ukončení studia žalovaného ze dne 31. 1. 2010, včetně doručenky, žalobkyně rozhodla o ukončení studia pro nesplnění příslušných zápočtů a zkoušek dle studijního řádu, rozhodnutí žalobkyně o znovupřijetí žalovaného ke studiu ze dne 4. 3. 2010 (vydaného k odvolání žalovaného), rozhodnutí žalobkyně o opakování ročníku a individuálním studijním plánu žalovaného ze dne 10. 11. 2010: sloučení ročníku a neúčast na výuce, schválení žádosti žalovaného o splátkový kalendář ze dne 14. 9. 2001 - žalobkyně žalovanému vyhověla, rozhodnutí žalobkyně o ukončení studia žalovaného ze dne 7. 10. 2011 z důvodu porušování povinností vyplývajících z § 63 zákona o vysokých školách a požadavky stanovené studijním a zkušebním řádem žalobkyně, žádostí žalovaného o opakování ročníku ze dne 7. 10. 2011, rozhodnutí žalobkyně o opakování ročníku žalovaným ze dne 20. 10. 2011 - žalobkyně žádosti vyhověla, žádost žalovaného o přezkoumání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení termínu pro dokončení druhého ročníku - žalobkyni doručeno dne 22. 3. 2013, výzva k zaplacení dluhu z titulu nezaplacených poplatků za studium ze dne 10. 5. 2013, rozhodnutí žalobkyně o opakování druhého ročníku ze dne 10. 5. 2013, rozhodnutí žalobkyně o zamítnutí žádosti žalovaného o umožnění podmíněného zápisu do studia ze dne 8. 10. 2013, rozhodnutí žalobkyně o opakování třetího ročníku ze dne 3. 10. 2013, rozhodnutí žalobkyně o přerušení studia žalovaného ze dne 16. 10. 2014, žádostí o podmíněný zápis do studia ze dne 4. 9. 2015, rozhodnutí žalobkyně ze dne 30. 10. 2015 o zamítnutí žádosti o podmíněný zápis do studia, žádostí žalovaného ze dne 28. 11. 2015 o přezkum žádosti rozhodnutí o nepovolení podmíněného zápisu nebo studia, žádostí o přezkum rozhodnutí žalobkyně o ukončení studia žalovaného ze dne 28. 11. 2015. Ze všech těchto listinných důkazů má soud prokázané, že žalobkyně již mnohokrát vyhověla žádostem žalovaného o individuální studijní plán, prodloužení zkouškového období, umožněno opakování ročníků. Z emailů ze dne 1. 9. 2014 má soud prokázané, že právní zástupce žalobkyně sdělil žalobkyni, že ho telefonicky kontaktoval žalovaný s žádostí o splátkový kalendář a o částečné prominutí dluhu, kdy dluh je ve výši 133 100 Kč a činí dotaz na žalobkyni, zda lze umožnit žalovanému splátkový kalendář a případně prominout část dluhu.

10. Z emailů ze dne 14. 10. 2014 má soud prokázané, že právní zástupce žalobkyně sdělil žalovanému o tom, že mu přílohou zasílá dohodu o splátkovém kalendáři, kterou měl žalovaný 2x podepsat, vytisknout a poslat poštou na adresu advokátní kanceláře žalobkyně k podpisu s tím, že po podepsání dohody žalobkyní bude jedno vyhotovení zasláno žalovanému na jeho adresu. K tomu žalobkyně předložila plnou moc udělenou žalobkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 4. 2013.

11. U jednání soudu dne 15. 4. 2021 soud vyzval žalovaného v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů k prokázání, že právní jednání, kterým uznal dluh, bylo nicotné, že chyběl dostatek jeho vůle, že na žalovaného byl činěn fyzický nátlak, hrozba, která by způsobovala nedostatek vůle a nicotnost, o tom, jakým způsobem byla sepisována dohoda o uznání dluhu, a žalovaný byl poučen o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaný prostřednictvím právního zástupce sdělil, že ze strany žalobkyně nebyl na jeho osobu činěn fyzický nátlak, jednalo se spíš o psychický nátlak. Dohodu podepsal, ale v důsledku nedobrého psychického stavu, z důvodu, že nevěděl, co činí a nedovedl si uvědomit následky svého jednání. V koncentrační lhůtě udělené soudem doplnil skutková tvrzení o to, že byl k podpisu Dohody donucen okolnostmi, kdy mu různí zaměstnanci žalobkyně sdělili, že Dohodu musí podepsat, jestli chce studovat, a k tomu navrhl důkazy výslechem označených osob.

12. Vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o řízení sporné, soud využil svého oprávnění ve smyslu ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. a provedl i jiné než účastníky navrhované důkazy za účelem zjištění skutkového stavu. Mezi tyto důkazy patří listina pořízená soudem z mediálních sítí - a to výsledkem senátních voleb v obvodě [územní celek] v senátních volbách [rok], z níž má prokázané, že žalovaný v roce [rok] kandidoval do parlamentu České republiky s výsledkem [číslo] hlasů. Z dalšího důkazu pořízeného prostřednictvím sociálních sítí nazvaného [příjmení] [příjmení] [příjmení] [obec a číslo] zveřejněné 24. 7. 2014 a fotodokumentace, která je součástí tohoto důkazu, má soud prokázané, že žalovaný uspořádal přehlídku současné sklářské tvorby [příjmení] [příjmení] [obec a číslo], byl jejím pořadatelem a kromě vlastní umělecké tvorby se zabývá žalovaný i organizováním výstav doma i v zahraničí (zveřejněno na [webová adresa]). Součástí je i zveřejněná fotografie s vyobrazením žalovaného, který přednáší projev na této akci.

13. Soud návrh žalovaného na výslech osob Ing. [příjmení], Ing. [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení] pro nadbytečnost zamítl. Další důkazy nedoplňoval, když účastníci ani provedení dalších důkazů nenavrhovali. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a považoval je za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí věci.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

15. Ze shodných skutkových zjištění má soud prokázané, že žalovaný byl na základě rozhodnutí o přijetí ze dne 15. 7. 2006 studentem žalobkyně v programu [název programu] [anonymizováno], studijním oboru [obor] [anonymizována dvě slova], bakalářském stupni a kombinované formě studia se zahájením studia v akademickém roce 2006 /2007. Jeho studium bylo ukončeno na základě rozhodnutí ze dne 30. 10. 2015 z důvodu porušení povinnosti studenta v souladu s ust. § 63 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Žalovaný dne 29. 10. 2014 podepsal Dohodu o splátkovém kalendáři, v níž uznal svůj dluh ve výši 133 100 Kč s příslušenstvím co do důvodu a výše, který vznikl z titulu neuhrazeného školného ve výši 119 000 Kč a dalších neuhrazených poplatků za studium ve výši 14 100 Kč a zavázal se uhradit žalobkyni částku ve výši 118 000 Kč v měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena v článku 3 Dohody. Součástí Dohody bylo ujednání i o smluvní pokutě ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 2. 3. 2015 částku ve výši 11 425 Kč. K dalším úhradám i přes výzvy žalobkyně ze dne 12. 5. a 12. 6. 2017 ničeho neuhradil.

16. Dle ust. § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Podle ust. § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající strany.

18. Podle ust. § 552 o. z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena žádná vůle.

19. Podle ust. § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

20. Podle ust. § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

21. Podle ust. § 2448, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba, která byla podána, je důvodná.

23. Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, a proto má soud za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Prohlášení o uznání dluhu tak představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli; to však nebrání tomu, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, uvedení důvodu dluhu a jeho výše (tedy uznání dluhu„ co do důvodu a výše“). Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedený přímo v písemném prohlášení, stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání (podle pravidel vyplývajících z ust. § 555 a 556 o. z.) důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018). Vzhledem k tomu, že uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovená písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Určitost písemného projevu je objektivní kategorií a jako takový by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Jak již bylo výše uvedeno, uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice žalobce, neboť nemusí prokazovat a dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání je tedy přesun důkazní povinnosti a důkazního břemene z žalobce na žalovaného a je na něm, aby v řízení prokázal, že závazek nevznikl, zanikl, či byl převeden na někoho jiného. Žalovaný na svou obranu namítal, že při sepisování dohody o uznání dluhu mu chyběla vůle a trpěl psychickou nemocí. To vše způsobené nenávistnými útoky ze strany zaměstnanců žalobkyně.

24. O případ, kdy chybí vůle jednajícího, jde tehdy, když jednající formálně učiní určitý projev, aniž by však takový projev spočíval na jeho vůli. Tak je tomu v případě mimovolných projevů, jakými jsou například reflexní pohyby při mluvení ze spaní a dále v případě fyzického násilí (vis absoluta). Fyzickým násilím se rozumí takové použití násilí ve vztahu k jednajícímu, které vylučuje jeho vůli. Od fyzického násilí, které vylučuje vůli jednajícího, je třeba odlišovat hrozbu násilí (vis compulsiva), kdy se pohrůžkou násilí působí na jednajícího, aby provedl určité právní jednání. Jednající v tomto případě projevuje svou vůli. Tato vůle je však deformovaná hrozbou použití násilí. Vůle jednající existuje, není však svobodná, právní jednání proto vzniká, není platné (srovnej komentář k § 587). Soudní praxe se přiklání k teorii projevu. Nejvyšší soud dovozuje, že právní jednání (úkon) není učiněno vážně (opravdově) tehdy, je-li podle objektivních okolností konkrétního případu zřejmé, že jednající nechtěl svým projevem vůle způsobit právní následky, které s takovým projevem vůle normy občanského práva spojují (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1621/2007 ze dne 24. 11. 2009).

25. Duševní poruchou, na kterou odkazoval žalovaný, se míní porucha, která činí osobu neschopnou právně jednat s tím, že se jedná o takový duševní stav, ve kterém nemůže jednající rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Duševní poruchou tak může být jednorázový stav těžké opilosti, delirium vzniklé vysokou tělní teplotou, silná toxikace drogami, epileptický záchvat apod. Vždy se musí jednat o stav mysli, který vylučuje svobodnou tvorbu vůle, resp. vylučuje nebo značně omezuje schopnost intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout) - Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., s. 248).

26. Tvrzení žalovaného o tom, že k podpisu Dohody byl donucen okolnostmi, kdy mu různí zaměstnanci žalobkyně sdělili, že Dohodu musí podepsat, jestli chce studovat, soud nesdílí. Současně nesdílí tvrzení žalovaného, že v období podpisu Dohody se nacházel ve špatném psychickém stavu, neboť z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že Dohoda byla uzavřena distanční formou, kdy proces uzavření Dohody zajišťovala advokátní kancelář žalobkyně na základě žalobkyní udělené plné moci, kdy právní zástupce žalobkyně byl 1. 9. 2014 telefonicky kontaktován žalovaným s žádostí o domluvu splátkového kalendáře a částečného prominutí dluhu. Rovněž v řízení bylo prokázáno, že tento požadavek byl předán žalobkyni k posouzení, která žádosti žalovaného vyhověla a vypracovala Dohodu o splátkovém kalendáři, kterou dne 14. 10. 2014 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému prostřednictvím elektronické poštu k podpisu. Tu žalovaný vlastnoručně dne 22. 10. 2014 podepsal s uvedením poznámky„ V [obec]“. Zaslal zpět obě vyhotovení na adresu právního zástupce žalobkyně, který v odlišný den připojil svůj podpis, a to dne 29. 10. 2014. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný měl dostatek možností a časového prostoru, aby si své jednání zvážil, posoudil, přehodnotil a následně projevil svou vůlí listinu podepsat svým vlastnoručním podpisem. Tvrzení žalovaného, že trpěl duševním onemocněním, že byl na něho vyvíjen ze strany žalobkyně psychický nátlak, v daném řízení neprokázal, soud mu neuvěřil, neboť na vyvrácení jeho tvrzení provedl sám listinné důkazy v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., z nichž vyplývá, že žalovaný v období, kdy činil právní úkon z podpisu Dohody o uznání dluhu, byl jak politicky, tak kulturně činný. Žalobkyně prokázala, že došlo ze strany žalovaného k uznání dluhu. Žalovaný v řízení neprokázal opak a soud pouze podotýká, že žalobkyně již mnohokrát vyhověla žádostem žalovaného (individuální studijní plán, prodloužení zkouškového období, umožnění opakování ročníku atd.), a tím je navíc vyvráceno tvrzení žalovaného o neúměrnosti navyšování nákladů na studium ze strany žalobkyně, kdy navíc žalovaný byl přijat na soukromou školu na základě přihlášky a byl si plně vědom skutečnosti, že takové studium podléhá poplatkovým povinnostem, zejména pak povinnosti hradit tzv. školné. Poplatkové povinnosti spojené se studiem a následky neplnění těchto povinností, byly žalobkyní vymezeny ve vnitřním předpise o poplatcích, studijním a zkušebním řádu.

27. Žalovaný tvrdil, že Dohodu o uznání dluhu podepsal na základě psychického donucení. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR je ustálená v závěru, podle kterého platí, že uzavře-li některý z účastníků smlouvy smlouvu na základě psychického donucení, bylo jeho jednání postiženo nedostatkem svobody vůle, ať již se tak stalo pod nedovoleným nátlakem ze strany druhého účastníka smlouvy, nebo třetí osoby. Aby výhrůžka způsobila neplatnost právního úkonu (a to neplatnost absolutní), musí jít především o výhrůžku bezprávnou (protiprávní), tj. musí jí být vynucováno něco, co jí být vynucováno nesmí; výhrůžka může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu úkonu. Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu ji bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Konečně musí být bezprávná výhrůžka adresována tomu, jehož právní úkon se vynucuje, nebo osobám jemu blízkým. Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu uzavřeného pod jeho vlivem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 808/2005). Okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího musí mít přitom základ v objektivně existujícím a působícím stavu. Nestačí tedy, jestli si jejich existenci jednající jen představuje, ale není-li pro ně objektivní důvod a současně se musí stát pohnutkou pro projev vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1332/2001).

28. Nedostatkem svobody vůle je postižen i právní úkon, který jednající učiní ve stavu tísně, jímž se podle ustálené judikatury rozumí nejen objektivní hospodářský nebo sociální stav, nýbrž i psychický stav. Rozdíl mezi stavem psychického donucení jednajícího a stavem tísně plynoucím z psychického stavu jednajícího je především v jejich intenzitě a v tom, že psychické donucení předpokládá psychické působení další osoby na vůli jednajícího. To se dále projevuje i rozdílnými sankcemi, jež se s nedostatkem svobody vůle pojí. U psychického donucení jde o„ sankci“ absolutní neplatnosti právního úkonu. U tísně přiznává zákon jednajícímu možnost vyvodit takové„ nesvobody“ příslušné právní důsledky jen u dvoustranných a vícestranných právních úkonů, a to za předpokladu, že je naplněna i další (objektivní) podmínka, totiž že smlouva byla současně uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Nedostatek svobodné vůle při uzavírání Dohody již na základě výše uvedeného neshledal.

29. Žalobkyně prokázala, že došlo ze strany žalovaného k uznání dluhu, kdy v rámci dohody o splátkovém kalendáři byla platně sjednána smluvní pokuta v případě prodlení se splacením celé dlužné částky. Žalovaný navíc již žalovanou jednou žádal o povolení splátkového kalendáře (č. l. 128), kdy žalobkyně jeho žádosti vyhověla, jakož vyhověla mnohokrát žádostem žalovaného (individuální studijní plán, prodloužení zkouškového období, umožnění opakování ročníku atd.). Tímto je též vyvráceno tvrzení žalovaného o neúměrnosti navyšování nákladů na studium ze strany žalobkyně. Soud podotýká, že žalovaný navíc uhradil v souladu s Dohodou o splátkovém kalendáři první čtyři splátky a nikterak Dohodu nerozporoval. Žalovaný v řízení neprokázal nicotnost právního jednání, kterým měl uznat dluh, a proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků, právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích atd. ode dne následujím po dni, kdy 2. 3. 2015 žalovaný uhradil částku 11 425 Kč a splatnost dluhu dle Dohody o splátkovém kalendáři (článek II./4) nastala dnem následujícím po dni, v němž nastala splatnost neuhrazené splátky, tj. k datu 3. 3. 2015. Rovněž tak smluvní pokuta, která byla vyčíslena již v kapitalizované formě od 3. 3. 2015 do 24. 8. 2018.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 8 724 Kč, odměně advokáta za 8,5 úkonu právní služby dle ust. § 7 a 11 odst. 1 písm. a), d), g) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 8 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemné vyjádření ze dne 19. 12. 2018, 28. 8. 2019, 12. 5. 2021, 25. 6. 2021, účast u jednání dne 15. 4. 2021 a 11. 8. 2021), náhradě hotových výdajů za 9 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč a 21% DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 95 299,50 Kč. Soud vyhodnotil předžalobní výzvu zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru. Nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

Poučení