19 C 370/2018-153

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců Mgr. Gabriely Vršanské a JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení 86 297,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 11. 2019, č. j. 19 C 370/2018-131 takto:

Výrok

Rozsudek okresního soud se v napadených výrocích I. a III. zrušuje a věc se okresnímu soudu v uvedeném rozsahu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43 701,62 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 701,62 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky ve výši 42 596,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 596,18 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem a provozovatelem distribuční soustavy a je povinen zajištovat pro obchodníka s plynem distribuci plynu do odběrných míst dle smluv, které uzavřel obchodník s plynem s odběrateli. Žalobce je tak odlišným subjektem od obchodníka s plynem. Žalobce dne 10. 5. 2017 pojal podezření při odečtu z měřícího zařízení, že odběr plynu na základě smlouvy uzavřené mezi obchodníkem s plynem a žalovaným, je měřen plynoměrem výr. [číslo] na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Plynoměr tak byl opatřen bezpečnostní přelepkou [číslo] dne 23. 5. 2017 demontován a znovu zajištěn proti neoprávněné manipulaci bezpečností přelepkou [číslo]. Ověřením v Autorizovaném metrologickém středisku bylo zjištěno, že úřední značka měřidla byla poškozena, o čemž bylo vyhotoveno Osvědčení o přezkoušení stanoveného měřidla [číslo] [rok]. Měřidlo bylo rovněž podrobeno znaleckému zkoumání, kdy znalec z oboru kriminalistika, se specializací kriminalistika, mechanoskopie ve znaleckém posudku č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 13. 10. 2017 zkonstatoval, že úřední značka krytu číselníku měřidla je poškozena a na číselníku se nacházejí stopy svědčící o násilném přetočení číselníku. Žalovaný tak v období od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 na odběrném místě v [obec], [ulice a číslo] neoprávněně odebíral plyn, čímž způsobil žalobci škodu. Počátek neoprávněného odběru byl stanoven ode dne následujícího po poslední provedené kontrole měřidla dne 15. 11. 2016 a konec neoprávněného odběru odpovídá dni, který předcházel dni, kdy bylo pojato podezření na neoprávněný odběr. Došlo tak k neoprávněnému odběru plynu podle § 74 odst. 1 písm. d), bod 3 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Výše škody byla stanovena dle vyhl. č. 108/2011 Sb. o měření a stanovení způsobu náhrady škody při neoprávněném odběru, kdy se v případě znalosti štítkových příkonů a počtu jednotlivých plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru vypočítá dle vzorce uvedeného v příloze [číslo] uvedené vyhlášky. Od této výše škody je odečtena částka, která byla měřidlem zjištěna při kontrole dne 10. 5. 2017 a která byla vyúčtována obchodníkem s plynem. Žalobce rovněž uplatňuje i náklady, které mu vznikly v souvislosti s neoprávněným odběrem, kdy se jedná o náklady na znalecký posudek č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 13. 10. 2017 ve výši 3 500 Kč. Uvedená částka byla žalobci vyúčtována fakturou pod č. [bankovní účet] a žalobce ji uhradil dne 28. 11. 2017. Žalobce rovněž požaduje uhradit náklady v souvislosti se zjištěním neoprávněného odběru. K odhalování neoprávněného odběru a k dalším činnostem byla žalobcem na základě smlouvy pověřena spol. [právnická osoba], která zplnomocnila spol. [právnická osoba] a tato společnost svou činnost žalobci vyúčtovala fakturou pod [číslo] v částce 6 950 Kč a žalobce tuto částku uhradil dne 4. 8. 2017. K náhradě škody v celkové výši 86 297,80 Kč byl žalovaný vyzván, a to fakturou pod VS [číslo] splatnou dne 28. 12. 2017. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že odběrné místo na adrese [adresa], kde byl údajně zjištěn neoprávněný odběr, od roku 2009, tedy od doby, co zemřela jeho matka, nikdo neobývá, spotřebiče nejsou používány a dům je pouze temperován na 17-18 stupňů a rovněž tomuto způsobu vytápění odpovídá vyúčtování a naměřená spotřeba energií za předcházející roky. I pokud by byl neoprávněný odběr uskutečněn, nemohla žalobci vzniknout škoda téměř ve výši 90 tisíc Kč. Žalovaný však popírá, že by se na odběrném místě jednalo o neoprávněný odběr a skutečnost, že plynoměr měl být údajně poškozen, si nedovede vysvětlit. V průběhu řízení žalovaný rovněž poukazoval na skutečnost, že s plynoměrem mohli manipulovat pracovníci [právnická osoba] [anonymizováno], kteří měli neoprávněný odběr odhalit, samotné zjištění neoprávněného odběru, resp. protokol o tomto zjištění nebyl sepsán transparentně.

3. Okresní soud poté, co ve věci vyslechl svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zaměstnance společnosti [právnická osoba] a svědky [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] a provedl listinné důkazy a dospěl k závěru, že došlo k neoprávněnému zásahu do plynoměru, neboť neoprávněný zásah byl jednoznačně prokázán fotografiemi, svědeckými výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], ale zejména znaleckým posudkem znalce [titul]. [příjmení], kde je podrobně neoprávněný zásah do úředních plomb plynoměru popsán. Ze svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] měl okresní soud rovněž za prokázané, že ve věci odhalení a dokumentace neoprávněného odběru bylo postupováno profesionálně a standardním způsobem. Svědci uvedli, že plynoměr byl poškozen cizí osobu, oni sami vyloučili, že by provedli násilný zásah do plynoměru. Všichni svědci jsou navíc spol. [právnická osoba] [anonymizováno] odměňováni bez ohledu na množství odhalených a zdokumentovaných neoprávněných odběrů. Jejich výpověď je navíc podpořena objektivním důkazem, a to videozáznamem na DVD, kterým okresní soud rovněž provedl důkaz. Z videozáznamu není patrné, že by pracovníci [právnická osoba] s plynoměrem neoprávněně manipulovali, či že by zneužili vetchozrakosti žalovaného. Obrana žalovaného, který uváděl, že s neoprávněným zásahem do měřícího zařízení nemá nic společného, není důvodná. Odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr plynu je dle energetického zákona konstruována jako objektivní a postačuje tak zjištění, že k neoprávněnému odběru došlo. Je tak nerozhodné, kdo neoprávněný odběr zavinil. Žalovaný se tak nemůže zprostit odpovědnosti za neoprávněný odběr s poukazem na skutečnost, že nenese žádnou odpovědnost za to, že bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřícího zařízení, či že si ho ani nebyl vědom. S ohledem na to, že plynový kotel byl funkční a došlo k neoprávněné manipulaci s plynoměrem (násilné přetočení číselníku) vzal okresní soud za prokázáno, že došlo k neoprávněnému odběru plynu a že za neoprávněný odběr odpovídá žalovaný. Po právní stránce okresní soud posuzoval věc dle ust. § 74 zákona č. 458/2000 Sb. a dle vyhl. č. 108/2011 Sb. Okresní soud si při stanovení výše škody vědom si mantinelů, které stanovil Ústavní soud v nálezu pod sp. zn.: I. ÚS 668/15, vycházel ze simulované faktury, kterou žalobce předložil soudu a kde na místo štítkového příkonu spotřebiče je vycházeno ze sníženého příkonu, která se vypočítá z průměrné roční spotřeby a tato spotřeba se přepočte na jednotlivé dny. V simulační faktuře byla výše škody způsobené neoprávněným odběrem stanovena částkou 43 701,62 Kč. Výpočet vychází z přílohy č. 2 vyhl. č. 108/2011 Sb. s tím, že příkon plynového kotle byl snížen z 50 kWh na 31,21 kWh, kdy takto stanovený příkon odráží reálnou spotřebu. Za období od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 dle počtu jednotlivých dní v měsíci a počtu hodin pravděpodobného provozování kotle (v zimních měsících je kotel využíván víc než v měsících letních či jarních) byla pravděpodobná spotřeba stanovena ve výši 45 000,76 kWh. Od uvedené spotřeby je odečtena spotřeba, která byla zjištěna na měřidle ke dni 9. 5. 2017 a která byla předmětem řádného vyúčtování obchodníka s plynem - 25 269,68 kWh (tento údaj nebyl stranami nijak rozporován). Neoprávněně odebraný plyn tak byl stanoven ve výši 19 731,08 kWh, kdy neoprávněná spotřeba za rok 2016 činila 6 245,37 kWh a za rok 2017 13 485 kWh. Hodnota 19 731,08 kWh byla vynásobena cenou za dodávku dle tabulky žalobce v hodnotě 1,096 Kč/kWh, čímž byla určena cena neoprávněně odebraného plynu v částce 21 627,63 Kč Cena za distribuované množství plynu byla vypočtena ve výši 2 771,60 Kč. Stálý měsíční plat za kapacitu byl za období od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 určen částkou 1 826,52 Kč. Poplatek za služby operátora trhu byl vypočten částkou 48,73 Kč Náklady na odhalení a zjištění neoprávněného odběru vyplacené žalobcem firmě [právnická osoba] činí 6 950 Kč.

4. Součet všech shora uvedených položek, tedy ceny za odebraný zemí plyn v uvedeném období (21 627,63 Kč), ceny za distribuované množství plynu (2 771,60 Kč), stálého měsíčního platu za kapacitu ve výši 1 826,52 Kč, poplatku za služby operátora 48,73 Kč a nákladů na odhalení a dokumentaci neoprávněného odběru ve výši 6 950 Kč činí 33 224,48 Kč DPH z uvedené částky činí 6 977,04 Kč. K uvedeným částkám je nutno připočíst i náklady na vypracování znaleckého posudku (který byl znalcem již účtován včetně DPH) ve výši 3 500 Kč, čímž se dospěje k částce 43 701,62 Kč a tato částka je škodou za neoprávněně odebíraný plyn včetně nezbytně nutných nákladů vynaložených na jeho zjištění. Okresní soud tedy částku ve výši 43 701,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 701,62 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, žalobci přiznal a žalobu co do částky ve výši 42 596,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 596,18 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, zamítl. O úrocích z prodlení okresní soud rozhodl s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení, rozhodl okresní soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl přibližně stejný, proto okresní soud považoval za spravedlivé, aby si každý účastník nesl náklady ze svého.

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti vyhovujícímu výroku ve věci samé a výroku o nákladech řízení (výroky I. a III.) podal včas odvolání žalovaný. Uvedl, že nebylo prokázáno, že plomba na plynoměru byla skutečně poškozena před tím, než plynoměr kontroloval pracovník společnosti [právnická osoba] (dále jen [zkrácený název právnické osoby]), a tedy nebylo prokázáno, zda vůbec docházelo k neoprávněnému odběru, po demontáži byl plynoměr odvezen neznámo kam, kde s ním mohl kdokoli jakkoli manipulovat, po výměně údajně poškozeného plynoměru spotřeba v odběrném místě ještě o cca 5000 kWh za srovnatelné období klesla, a tedy je zřejmé, že původní, údajně poškozený plynoměr, se kterým bylo údajně manipulováno, měřil dokonce vyšší spotřebu a rozhodně tak nebylo naplněno ustanovení § 74 odst. 1 písm. e), bod 3, neboť měřící zařízení rozhodně nevykazovalo chybu spotřeby ve prospěch zákazníka. Soud v rámci odůvodnění rozsudku uvedl, že považuje za prokázané, že došlo k neoprávněnému odběru, když plomba na plynoměru byla prokazatelně poškozena a dále považoval za prokázané, že poškození plomby neprovedli pracovníci spol. [zkrácený název právnické osoby], neboť tito takovou skutečnost před soudem popřeli. Je absurdní, že si soud vůbec myslel, že by snad pracovníci jmenované společnosti před soudem uvedli, že to byli oni, kdo plombu poškodil. Shodně naivní bylo se domnívat, že by pracovníci jmenované společnosti uvedli, že jsou odměňováni za odhalení neoprávněného odběru. Tak zkušená společnost, jakou spol. [zkrácený název právnické osoby] je, si je nepochybně vědoma rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se odměňování za zjištění neoprávněného odběru zabývá a tedy bylo naivní se domnívat, že i kdyby se toto dělo, že by to svědci soudu přiznali. Nad to vše nelze odhlédnout od faktu, že spol. [zkrácený název právnické osoby] je společností, která je ekonomicky závislá na žalobci a která vykonává deseti tisíce zakázek ročně pro žalobce – rozhodně se tak nejedná o společnost nestrannou, která by neměla zájem na výsledku sporu. Případný negativní výsledek by šel též k její tíži, pokud by její pracovníci před soudem selhali. Přesto soud těmto pracovníkům bezmezně věřil a na základě jejich„ svědecké“ výpovědi uzavřel, že to nemohli být oni, kdo plynoměr poškodili. Naopak jemu nevěřil, že plynoměr poškozen nebyl. Bohužel on je v této souvislosti v jednoznačně znevýhodněném postavení, neboť negativní skutečnost, tedy že něco neexistovalo (tzn. neexistovalo poškození plynoměru před příchodem pracovníka spol. [zkrácený název právnické osoby] dne 10. 5. 2017), nemůže prokázat. Soud se ani nepozastavil nad tím, proč u údajného zjištění poškození plynoměru byl pracovník jmenované společnosti sám, proč k tomu ihned nebyla přivolána policie a proč se dva pracovníci, vybavení kamerou, dostavili k místu odběru až s odstupem 14 dnů. A už vůbec se soud nepozastavil nad tím, proč před výměnou plynoměru (na kterém byl každoročně realizován odečet a tedy kontrola jeho stavu), byla spotřeba plynu více méně konstantní, a proč po výměně údajně vadného plynoměru spotřeba ještě klesla. Toto je zcela zásadní skutečnost, kterou se soud vůbec nezabýval a ze které vyplývá, že plynoměr nemohl být poškozen a nemohlo s ním být před příchodem pracovníka spol. [zkrácený název právnické osoby] jakkoli manipulováno, neboť spotřeba je několik let konstantní, ba naopak byla ještě vyšší, než po výměně a tedy plynoměr vykazoval spotřebu v neprospěch zákazníka (žalovaného). Soud tedy důkazy nehodnotil nestranně a v jejich vzájemné souvislosti a automaticky věřil poškození plynoměru ještě před příchodem pracovníka spol. [zkrácený název právnické osoby]. V širších souvislostech je třeba podotknout, že jediným motivem, který by někoho mohl vést k zásahu do plynoměru, by byla právě snaha o snížení stavu naměřené spotřeby, a proto také zákonodárce stanoví podmínku, že měřící zařízení musí vykazovat chybu spotřeby ve prospěch zákazníka. Změna spotřeby přitom nebyla prokázána. Ba naopak bylo prokázáno, že původní, údajně poškozený plynoměr, měřil dokonce ještě spotřebu vyšší, než plynoměr nově namontovaný, který naměřil za stejné období cca o 5 000 kWh méně. Za této situace vůbec není naplněno ustanovení § 74 odst. 1 písm. e), bod 3, neboť měřící zařízení rozhodně nevykazovalo chybu spotřeby ve prospěch zákazníka. Tvrzený neoprávněný odběr prokazoval žalobce pouze tím, že dne 10. 5. 2017 pracovník [právnická osoba] realizoval kontrolu plynoměru a údajně zjistil poškození plomby na plynoměru. U této kontroly a u tohoto„ zjištění“ nebyla přítomna žádná jiná osoba. Následně, cca 14 dní poté, byl on telefonicky kontaktován, aby se dostavil do odběrného místa, kde mu bylo oznámeno, že došlo k poškození plomby a je nutné realizovat výměnu plynoměru. To se také uskutečnilo, plynoměr byl demontován a v nezabezpečené podobě odvezen neznámo kam! Žalobce tvrdí, že bez dalšího byl odeslán ke znalci, který následně zpracoval posudek ohledně poškození. Nedošlo např. ani k tomu, že by plynoměr byl bezprostředně po demontáži umístěn do zabezpečeného obalu, neumožňující následnou manipulaci, nebo k tomu, že by byla přivolána policie, která by plynoměr zajistila a mohla deklarovat údajné poškození plomby a manipulaci s plynoměrem. Je jistě důvodné ptát se, proč tak pracovníci [právnická osoba] neučinili. Soud dále konstatoval, že při zohlednění rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 668/15 by náhrada škody způsobené neoprávněným odběrem neměla mít sankční charakter, ale toliko charakter kompenzační. Soud sice takovou skutečnost konstatoval, přesto vše jemu uložil uhradit částku cca 44 tis. Kč za období necelých 6 měsíců, kdy mělo údajně docházet k neoprávněnému odběru. Přitom konstantní roční spotřeba za několik po sobě jdoucích let činí cca 36 tis. Kč, což odpovídá měsíční spotřebě cca 3 tis. Kč. Není tedy možné, aby za období necelých 6 měsíců vznikla škoda 43 701,62 Kč. Nad to vše on i v období, kdy byl údajně realizován neoprávněný odběr, řádně hradil zálohy, včetně vyúčtovaného doplatku a tedy, řádně hradil též náklady za distribuci. Žalobci, jakožto distributorovi tedy žádná škoda vzniknout nemohla, neboť„ odměnu za distribuci“ nepochybně od dodavatele žalovaného obdržel a větší množství plynu rozhodně distribuováno/dodáno nebylo. Třeba poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 202/06 kde soud konstatoval, že: obecné soudy z ústavního pohledu rozhodovaly střet dvou zcela rovnocenných vlastnických práv, která mají garantován stejný rozsah ochrany ( (čl. 11 Listiny a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále„ Úmluva“ a„ Protokol“)). Mají-li mít zaručen stejný obsah a stejnou ochranu právo dodavatelky nebýt majetkově poškozena (v důsledku nezaplacení za spotřebovanou energii) a na straně druhé právo stěžovatele být chráněn proti úbytku majetku (tj. být škodně odpovědným subjektem jen tam, kde to zákon předvídá), nesmí ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý. Při zohlednění citovaného rozhodnutí Ústavního soudu není na místě automaticky dovozovat objektivní odpovědnost. Odběratel nemá a nemůže mít přehled o tom, co se s plynoměrem průběžně děje a proto by ke každému případu mělo být přistupováno individuálně při zohlednění všech skutečností a nikoli paušálně, jak to učinil Okresní soud v Litoměřicích. To vše tím spíše, pokud odběratel plní zákonem uloženou povinnost a měřící zařízení má umístěné na místě, které je běžně a každému přístupné. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobu zamítl.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části. Uvedl, že nelze mít pochybnosti o tom, že došlo k neoprávněnému zásahu do měřidla, neboť neoprávněný zásah byl jednoznačně prokázán fotografiemi, svědeckými výpověďmi, ale zejména znaleckým posudkem znalce [titul]. [příjmení], ve kterém je podrobně neoprávněný zásah do úředních plomb plynoměru popsán. Tvrzení o poškození měřidla pracovníky [právnická osoba] [anonymizováno] jsou zcela tendenční a účelové. Žalobce považuje za zcela absurdní tvrzení, že tito zaměstnanci by záměrně poškozovali měřidla, kdy absentuje jakýkoliv motiv ze strany žalobce, či [právnická osoba] [anonymizováno], potažmo jejích zaměstnanců, kdy tito jsou odměňováni zcela bez ohledu na množství odhalených a zdokumentovaných neoprávněných odběrů. Ostatně tato tvrzení byla potvrzena i svědeckými výpověďmi jednotlivých zaměstnanců a dále naprosto objektivním důkazem, jakým je videozáznam na DVD. Rovněž za účelová lze mít tvrzení žalovaného, že by tito zaměstnanci zneužili vady zraku žalovaného, neboť pokud žalovaný věděl, že bez brýlí není schopen číst a takto se dostavil na kontrolu plynoměru, nelze tuto skutečnost klást za vinu žalobci. Při stanovení výše škody soud prvního stupně vycházel ze simulované faktury, kterou žalobce předložil, v níž je při výpočtu náhrady škody reagováno na nález ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 668/15, a na místo štítkového příkonu spotřebiče je vycházeno ze sníženého příkonu, která se vypočítá z průměrné roční spotřeby a tato spotřeba se přepočte na jednotlivé dny. V simulační faktuře byla výše škody způsobené neoprávněným odběrem stanovena částkou 43 701,62 Kč. Výpočet vychází z přílohy č. 2 vyhl. č. 108/2011 Sb. s tím, že příkon plynového kotle byl snížen z 50 kWh na 31,21 kWh, kdy takto stanovený příkon odráží reálnou spotřebu. Částka 43 701,62 Kč je škodou za neoprávněně odebíraný plyn včetně nezbytně nutných nákladů vynaložených na jeho zjištění. Žalobce má za to, že takto stanovená spotřeba ve smyslu na nálezu ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 668/15 rozhodně není mnohonásobně vyšší, než spotřeba žalovaného před a po období neoprávněného odběru. Žalobce v neposlední řadě nemůže souhlasit ani s tvrzením žalovaného ohledně nedovozování objektivní odpovědnosti. Odpovědnost za neoprávněný odběr plynu nespočívá v neoprávněném zásahu do odběrného plynového zařízení, ale v neoprávněné spotřebě zemního plynu, ke které došlo v důsledku takového zásahu do odběrného plynového zařízení. Za takovou neoprávněnou spotřebu je odpovědný ten subjekt, který energii obsaženou v zemním plynu spotřeboval (měl z jejího užití prospěch), což v tomto případě byl právě žalovaný. Pro naplnění podmínek vzniku neoprávněného odběru plynu žalovaným není podstatné, kdo provedl zásah do plynového zařízení, ale to, že došlo ke spotřebě plynu ve prospěch žalovaného, který byl v rozhodném období odběratelem plynu na odběrném místě. Jde o zvláštní typ odpovědnosti, na kterou se vztahuje zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon ve spojení s vyhláškou, jak je ustáleně rozhodováno v soudní praxi, i v praxi Nejvyššího soudu ČR, kterému přísluší ze zákona sjednocovat rozhodovací praxi obecných soudů, tedy že jde o typ odpovědnosti objektivní, bez ohledu na to, zda odběratel do měřidla energie zasáhl (zavinil zásah do měřidla). Tak kupříkladu Nejvyšší soud uvedl v rozsudku sp. zn. 32 Odo 229/2004 uvedl„ odvolací soud pochybil, pokud dovodil, že neoprávněným odběrem by byl pouze odběr měřícím zařízením, u něhož by bylo prokázáno, že zajištění proti neoprávněné manipulaci porušil sám žalovaný. Podle ust. § 22 odst. 1 písm. d) zákona se za neoprávněný odběr považuje i odběr měřicím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, přičemž je nerozhodné, kdo toto zajištění porušil a zda odběratel o tomto porušení věděl. Odvolací soud rovněž nesprávně vyšel z toho, že v daném případě je nutno aplikovat ustanovení § 373 a násl. ObchZ o náhradě škody. Ustanovení § 22 zákona a § 7 vyhlášky totiž není součástí obecné úpravy odpovědnosti za škodu, ale představuje speciální úpravu majetkových důsledků (majetkových sankcí) v případě protiprávního úkonu odběratele elektrické energie, který je definován v ustanovení § 22 odst. 1 zákona. Tato úprava je společná jak pro oblast občanskoprávních, tak i pro oblast obchodních závazkových vztahů, přičemž je založena na absolutní odpovědnosti odběratele v případě neoprávněného odběru. Za takové situace platí odběratel úplatu podle § 7 vyhlášky.“ Příhodně pak zrekapituloval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1589/2013 k obdobné otázce (neoprávněný odběr jiné energie, konkrétně elektřiny), že„ Otázka předložená dovolatelem k posouzení, zda objektivní odpovědnost za neoprávněný odběr elektřiny upravená v zákoně č. 458/2000 Sb. a vyhlášce č. 51/2006 Sb., je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, byla již vyřešena rozhodnutími Ústavního soudu, který neshledal protiústavnost uvedené právní úpravy (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13). Nejedná se tedy o otázku zásadního významu, neboť byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou Ústavního soudu Otázka aplikace ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody na nárok dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem el. energie byla dovolacím soudem řešena v řadě rozhodnutí (např. rozhodnutí ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, dále ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, nebo ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009). Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny se řídí podle zákona č. 458/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), který je zvláštním právním předpisem ve vztahu k občanskému zákoníku, a podle vyhlášky jej provádějící, která vychází ze zásady, že výše škody se stanoví výpočtem zde uvedeným, pokud nelze výši škody zjistit měřením nebo z jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru a nedošlo ani k dohodě mezi odběratelem a dodavatelem. Obecná ustanovení občanského zákoníku o náhradě skutečné škody nelze proto na předmětný nárok aplikovat; ostatně ani energetický zákon o náhradě skutečné škody ve smyslu § 442 obč. zák. nehovoří.“ Obdobně rozhodl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3783/2007, odmítl dovolání, které bylo podáno proti rozhodnutím nižších soudů, které uvedly, že není rozhodné, zda tehdy žalovaná neoprávněný odběr způsobila, či zda o něm alespoň věděla, neboť odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr podle § 51 energetického zákona je odpovědností objektivní, nevyžadující zavinění odběratele. Nejvyšší soud pak uvedl, že„ Právní otázky, na kterých založil své rozhodnutí odvolací soud, již byly Nejvyšším soudem jednoznačně vyřešeny (srovnej např. jeho rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1229/2002 ze dne 17. 12.2003) a Nejvyšší soud se již zabýval i namítaným rozporem energetického zákona a prováděcí vyhlášky, která stanoví objektivní odpovědnost koncového odběratele elektrické energie, s Listinou základních práv a svobod (srov. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 916/2005 ze dne 14. 12. 2005, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod C 4024, proti kterému byla podána ústavní stížnost, již Ústavní soud svým usnesením ze dne 12. 10. 2006 odmítl). Odvolací soud při posuzování dané věci rozhodl v intencích závěru, že ústavně konformním výkladem lze zákon pouze vykládat, nikoliv však měnit, a jeho rozhodnutí není v rozporu s hmotným právem.“ Ústavní soud rovněž v usnesení sp. zn. II. ÚS 1436/15 potvrdil z ústavně právních hledisek rozhodnutí obecných soudů, která akceptovaly objektivní odpovědnost odběratele, když ten odpovídá za škodu i tehdy, kdy s elektroměrem nemanipuloval. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 229/2008 ze dne 27. 1. 2010:„ Otázka aplikace ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody na nárok dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem el. energie byla již dovolacím soudem řešena, např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004. Nelze přisvědčit dovolateli ani v tom, že odpovědnost za neoprávněný odběr elektrické energie nemůže být odpovědností absolutní (bez možnosti liberace), pokud není konstruována obdobně jako v ust. § 421a dost. 1 obč. zák., jež upravuje skutkovou podstatu odpovědnosti za škodu, jíž se nelze zprostit. Legislativní technika umožňuje totiž zákonodárci vyjádřit odpovědnostní vztah různými způsoby (pokud je samozřejmě dodržen ústavní rámec) a ta okolnost, že je v ust. § 421a obč. zák. upravena objektivní odpovědnost bez možnosti liberace, neznamená, že by veškerá další ustanovení, jež lze zařadit do kategorie absolutní odpovědnosti, musela mít shodnou legislativně-technickou strukturu.“ 7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, je přípustné (§ 201 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal, aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) podle § 212, 212a o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu a řízení, které mu předcházelo, a to pouze v mezích napadených odvoláním (ve výroku I. a III.) a shledal odvolání důvodným. Výrok II. rozsudku okresního soudu nebyl odvoláním napaden a je na napadených výrocích nezávislým, nebyl tedy podroben přezkumu odvolacím soudem a nabyl tak samostatně právní moci.

8. Odvolatel napadá vyhovující výrok rozsudku okresního soudu ze dvou podstatných důvodů. Předně odmítá závěr okresního soudu, že plynoměr byl poškozen a že tedy k neoprávněnému odběru plynu vůbec došlo, zde nesouhlasí s hodnocením důkazů okresním soudem a dále namítá, že žalobci žádná škoda nemohla vzniknout, neboť v rozhodném období, ve kterém ke škodě mělo dojít, on řádně hradil zálohy na plyn, včetně vyúčtování doplatku, tedy řádně hradil též náklady za distribuci, a to s tím, že žalobci odměnu za distribuci nepochybně uhradil dodavatel plynu.

9. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá jak zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v § 132 o. s. ř., tak i právo soudu rozhodovat o tom, které z navrhovaných důkazů provede (§120 o. s. ř.). Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěl okresní soud k závěru, se kterým se žalovaný neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat odůvodněnost podaného odvolání, neboť právo na spravedlivý proces nelze zaměňovat s domnělým nárokem na úspěch ve věci. Okresní soud ve vztahu ke zjištění, zda došlo k neoprávněnému zásahu do měřícího zařízení (plynoměru výrobního čísla [číslo]) provedl rozsáhlé dokazování, přičemž v souladu s ust. § 157 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvedl, o které důkazy opřel v uvedeném směru svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil. Zde okresní soud postupoval zcela v souladu s ustanovením § 120 o. s. ř. Pokud tedy žalovaný vytýká okresnímu soudu, že na základě hodnocení provedených důkazů dospěl k nesprávnému závěru, že plomba na plynoměru byla poškozena s tím, že okresní soud bezmezně věřil slyšeným pracovníkům společnosti [právnická osoba] a nikoliv jemu, tak tato jeho odvolací námitka je zcela nedůvodná. Žalobce ke svému tvrzení, že došlo k poškození předmětného plynoměru, označil okresnímu soudu celou řadu důkazů, které tento soud procesně korektním způsobem provedl a takto provedené důkazy i zákonem odpovídajícím způsobem řádně hodnotil a na základě tohoto hodnocení dospěl i ke správnému závěru, že uvedený plynoměr byl poškozen. Správně s ohledem na závěry judikaturní praxe okresní soud uzavřel, že za toto poškození je odpovědný žalovaný, a to bez ohledu, zda on sám fyzicky poškození zrealizoval, neboť v daném případě se vychází z objektivní odpovědnosti, jak vyplývá krom jiného i z judikátů citovaných žalobcem ve shora uvedeném vyjádření k podanému odvolání. Dle energetického zákona totiž nese odběratel objektivní odpovědnost za stav odběrného místa a nese případné důsledky neoprávněného odběru, aniž by bylo nutno zkoumat jeho zavinění. Vychází se totiž z toho, že poškozením měřícího zařízení, a to bez ohledu kdo jej poškodil, vznikne prospěch odběrateli elektřiny či plynu.

10. Pokud žalovaný namítá, že výpovědi svědků (zaměstnanců externí společnosti povolané ke zjištění stavu plynoměru) slyšených před okresním soudem nejsou věrohodné, pak by jednak musel konkrétně tvrdit, z čeho tak usuzuje (pouhé domněnky nestačí), a toto tvrzení by musel i označenými důkazy prokázat, což se nestalo. Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, se rozumí tvrzení a pomocí důkazů i prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný či věrohodný, popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Věrohodnost důkazního prostředku nelze však zpochybnit tím, že účastník navrhuje jiné důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Navržením jiných důkazů totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale nabízí soudu další důkazy, pomocí kterých lze zjistit skutkový stav, tentokrát úplně a správně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4477/2010).

11. V daném případě zásah do měřícího zařízení byl jednoznačně prokázán na místě samém pořízenou fotodokumentací a znaleckým posudkem, jakož i výpověďmi svědků, jejichž věrohodnost doposud nebyla ničím zpochybněna. Žalovaný ani v podaném odvolání netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že před okresním soudem slyšení svědci vypovídali nepravdivě. Zvolená legislativní konstrukce objektivní odpovědnosti v tomto případě znamená, že je to odběratel (žalovaný), kdo musí v takovémto případě jednoznačně tvrdit a prokázat, že zásah do měřícího zařízení provedla jiná od něho odlišná osoba. Žalovaný konkrétní skutečnosti svědčící o nevěrohodnosti výpovědi svědků netvrdil, natož prokazoval. Ve shodě s okresním soudem lze proto konstatovat, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný se v rozhodném období (tj. od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017) v odběrném místě [adresa] dopouštěl neoprávněného odběru plynu.

12. Jiná je ale situace, pokud jde o posouzení, zda výše fiktivní škody vypočtená podle právních předpisů nevychyluje v tomto případě spravedlivou rovnováhu mezi legitimním zájmem distributora plynu na náhradě skutečné škody a zásahem do majetkových práv neoprávněného odběratele již natolik v neprospěch žalovaného, že i přes sledování legitimního cíle žalobce jde o nepřiměřený zásah do majetkových práv žalovaného. Již před okresním soudem, jakož i v podaném odvolání tyto skutečnosti žalovaný zpochybňuje. I zde břemeno tvrzení i důkazní, tedy že výše náhrady škody vypočtená podle prováděcího přepisu k energetickému zákonu je nepřiměřeným zásahem do základních práv škůdce-tedy žalovaného je na žalovaném. Žalovaný s výší škody, jak ji žalobce vypočítal dle prováděcí vyhlášky, nesouhlasil, uváděl konkrétní spotřebu plynu za předchozí období, jakož i období následné, což dokládal fakturami za dodávky plynu, uváděl a prokazoval, že dům je dlouhodobě neobýván, a že v době, za kterou žalobce náhradu škody požaduje, hradil obchodníkovi s plynem zálohy na úhradu ceny odebraného plynu, a to v celkové výši 65 000 Kč Tyto zálohy byly následně obchodníkem s plynem řádně zúčtovány a žalovaný za dodávku plynu realizovanou v uvedeném období obchodníkovi s plynem zaplatil a uhrazená částka by tak od požadavku žalobce na zaplacení škody měla být odečtena.

13. Okresní soud, ač k tvrzení žalovaného provedl jím označené důkazy, tak tyto v odůvodnění rozsudku žádným způsobem nehodnotil a s uvedenou obranou žalovaného se nevypořádal. Pouze konstatoval, že spotřeba plynu stanovená žalobcem ve smyslu judikátu Ústavního soudu rozhodně není mnohonásobně vyšší, než spotřeba žalovaného před a po období neoprávněného odběru.

14. Podle § 132 o. s. ř. je přitom okresní soud povinen vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud okresní soud této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývá vůbec, nebo se s nimi vypořádá nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení.

15. Neoprávněný odběr plynu v odběrném místě žalovaného bezpochyby naplnil skutkovou podstatu § 74 odst. 1 písm. e) bod 3 energetického zákona. V případě neoprávněného odběru plynu připojením s dysfunkčním měřícím zařízením bezpochyby, stejně jako v případě odběru elektřiny platí, že náhradu škody takovýmto odběrem způsobené je třeba pojímat jako platbu za celkovou spotřebu plynu uskutečněnou v daném období. Úhrada vypočtená dle § 9 vyhlášky č. 108/2011 Sb. v sobě tedy zahrnuje plnění nejen za plyn odebraný v odběrném místě neoprávněně, nýbrž i za naměřený plyn odebíraný v daném objektu po právu.

16. V daném případě okresní soud bez dalšího vycházel při určení výše škody z výpočtu žalobcem provedeného dle vyhlášky č. 108/2011, a to výpočtu v tzv. simulační faktuře, kterýžto výpočet údajně reflektoval stanovisko Ústavního soudu vylovené v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15. K tvrzení žalovaného, že za měřený odběr plynu v rozhodném období uhradil příslušnou částku dodavateli plynu, kterážto částka by měla být odečtena od žalobcem vypočtené škody třeba uvést, že v simulační faktuře žalobce, ze které okresní soud vycházel, žalobce od výpočtu spotřeby plynu v rozhodném období dle vyhl. č. 108/2011 Sb. (45 000,76 kWh) odečetl množství plynu zjištěného odečtem na měřidle ke dni 9. 5. 2017, které bylo předmětem řádného vyúčtování u obchodníka s plynem (25 269,68 kWh). Za této situace tedy v náhradě škody určené podle ustanovení § 74 odst. 7 energetického zákona ve spojení s příslušnými ustanoveními vyhl. č. 108/2011 Sb., není obsažena skutečná (naměřená) spotřeba plynu, tedy v celkové ceně neoprávněného odběru plynu za rozhodné období není cena za naměřený a tedy skutečně odebraný plyn zahrnuta. V tomto směru tedy námitka žalovaného není důvodná.

17. Přesto pokud jde o rozhodnutí o výši škody, tak okresnímu soudu lze vytknout to, že se řádně v odůvodnění rozsudku nevypořádal s námitkami žalovaného ohledně historie spotřeby plynu a s tím, že dům je dlouhodobě neužíván. Zde ale odvolací soud jen připomíná, že skutečnou výši způsobené škody nelze určit pouze na základě množství odebrané energie v předchozích a případně následných obdobích, jak požaduje žalovaný, neboť výše spotřeby se může v čase měnit. Zejména lze legitimně předpokládat, že v době neoprávněného odběru odběratel - škůdce spotřeboval více plynu než v minulosti, což právě mohlo být jedním z motivů pro neoprávněný odběr. V daném případě navíc žalovaný opakovaně tvrdí, že dům byl dlouhodobě neužíván, ale ze svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] vyplynulo, že v přízemí domu je provozována večerka. Není přitom známo, kdy konkrétně zde večerka provozována byla a v jakém rozsahu.

18. Podle § 9 odst. 13 vyhlášky č. 108/2011 Sb. součástí náhrady škody je úhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru plynu, neoprávněné dodávky plynu, neoprávněné přepravy plynu nebo neoprávněné distribuce plynu, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případný znalecký posudek, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přepravu plynu nebo distribuci plynu.

19. Okresní soud bez dalšího zkoumání přijal vyčíslení nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru plynu předložené žalobcem, aniž by zkoumal, zda se skutečně jednalo o náklady nezbytně nutné. Pokud jde o znalečné za vypracovaný znalecký posudek v částce 3 500 Kč, to není třeba podrobit většímu zkoumání, neboť ze soudní praxe je známo, že znalečné v uvedené výši je běžné. Jiné je to, pokud jde o náklady spojené s činností pracovníků společnosti [právnická osoba] Z hromadné faktury předložené žalobcem přitom vůbec nevyplývá, z čeho částka 6 950 Kč sestávala. Podle tohoto dokladu tedy účelnost a nezbytnost nákladů posoudit nelze. Navíc odvolací soud připomíná, že pokud zjištění neoprávněného odběru byli v daném případě přítomni dva pracovníci uvedené společnosti, tak ze žádného právního předpisu neplyne, a to ani z rozhodovací soudní praxe, povinnost využít k uvedené činnosti dva pracovníky. Je pak otázkou, zda náklady na využití dvou pracovníků lze ještě považovat za náklady nezbytně nutné.

20. Ústavní soud ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že soudy v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky. Soudy mohou pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, soud může výši škody stanovit sám, byť třeba i s přihlédnutím k metodě výpočtu podle prováděcího předpisu, ale musí vzít v úvahu i jiné okolnosti, kterými se lze přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Soud rozhodující o stanovení výše škody způsobené neoprávněným odběrem za situace, ve které nelze výlučně použít výpočet podle prováděcího předpisu, musí tedy použít i vlastní spravedlivou úvahu a postup podle § 136 o. s. ř., či nyní podle § 2955 občanského zákoníku. Součástí této úvahy by měly být všechny relevantní okolnosti, které byly v daném případě zjištěny.

21. V projednávané věci žalovaný uplatnil rozsáhlou obranu, přičemž okresní soud se s řadou jeho tvrzení řádně vypořádal, jak shora uvedeno, pouze pokud jde o tvrzení žalovaného, že předmětný dům není dlouhodobě užíván a tvrzení ohledně historické spotřeby plynu, tato tvrzení a důkazy k nim provedené okresní soud žádným způsobem nezhodnotil a k těmto tvrzením tak nepřihlédl. Okresní soud se především nezabýval vůbec tím, zda náklady na zjištění neoprávněného odběru byly skutečně náklady nezbytně nutnými.

22. Odvolací soud z vyložených důvodů proto rozsudek okresního soudu podle § 219 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé a v souvisejícím výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

23. V dalším řízení okresní soud především vyzve žalobce, aby sdělil, zda disponuje či nikoliv pracovníky, kteří jsou schopni po odborné stránce zjistit zásahy do měřícího zařízení, a tím odhalit neoprávněný odběr, a pokud ano, z jakého důvodu si k tomuto zjištění žalobce najímá externí společnost. Dále nechť žalobce předloží, jaké konkrétní úkony byly provedeny v souvislosti s kontrolou odběrného místa, za které následně společnost [právnická osoba] žalobci vyúčtovala částku 6 950 Kč. Dále žalovaný nechť se vyjádří k tvrzení svědkyně, zda v domě je či nikoliv provozována večerka, pokud ano v jakém období a v jakém rozsahu a z jakého důvodu tuto skutečnost případně zamlčel. Následně okresní soud znovu posoudí prokázaný skutkový stav po právní stránce a ve věci rozhodne rozsudkem, v němž své závěry, způsobem vyhovujícím zákonným požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. odůvodní.

24. V novém rozhodnutí okresní soud rozhodne nejen o náhradě nákladů řízení před ním vedeným, ale též o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

25. Okresní soud je v dalším řízení vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).