19 C 418/2021-147

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa státního zastupitelství] pro zaplacení 160 908,34 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 721,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 96 821,66 Kč od 23. 6. 2021 do 18. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 029,40 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 331 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 360,80 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 136 187,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 117 495,34 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 331 Kč od 26. 3. 2021 do 1. 8. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 360,80 Kč od 23. 6. 2021 do 23. 11. 2022.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 257 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 257 730 Kč od 23. 6.2021 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že proti ní bylo dne 22. 5. 2019 zahájeno trestní stíhání pro zločin krácení daně, poplatků a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinné skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku a trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 trestního zákoníku, vše spáchané formou spolupachatelství. Věc se dostala až k soudu, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka [obec], ze dne 25. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], byla podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby v celém rozsahu zproštěna. Nesprávným úředním postupem státních orgánů, kdy došlo k jejímu nezákonnému trestnímu stíhání, jí vznikla škoda ve výši 257 730 Kč včetně DPH představující to, co musela vynaložit za svoji obhajobu. Obhájcem jí byla vyúčtována smluvní odměna za 183 hodin /početně správně mělo být 203 hodin/ v hodinové sazbě po 1 000 Kč, cestovní výlohy ve výši 10 000 Kč a DPH. Poté, co částku 257 730 Kč uhradila svému obhájci (dne 28. 11. 2019 částku 211 750 Kč a dne 8. 4. 2020 zbývající částku 45 980 Kč), uplatnila ji podáním ze dne 16. 12. 2020 u žalované jako náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem. V tomto podání po žalované požadovala částku 257 730 Kč s odkazem zejm. na smluvenou hodinovou sazbu 1 000 Kč/hod, když současně pro přehled specifikovala, které právní úkony a náhrady popsané ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“) byly provedeny. Šlo o 40 úkonů právní pomoci specifikované v tomto podání (z toho 3 byly vykonané samostatně pro ni a zbývající při společné obhajobě jí a jednoho z jejích jednatelů, [jméno] [příjmení]), dále 40 režijních paušálů a cestovní náhrady za 16 cest z [obec] do [obec] a zpět, cestovní náhrady za 1 cestu z [obec] do [obec] a zpět a cestovní náhrady za 15 cest z [obec] do [obec] a zpět). Žalovaná ji uvedenou částku v zákonné šestiměsíční lhůtě neuhradila. Proto po ní částku 257 730 Kč s přísl. požaduje touto žalobou. Nad rámec toho, co uplatnila u žalované v podání ze dne 16. 12. 2020, pak žalobkyně v této žalobě z hlediska právních úkonů a náhrad dle advokátního tarifu nově uplatnila náhradu za promeškaný čas strávených na cestách za 30 půlhodin v celkové výši 1 500 Kč.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že žalobkyni po podání žaloby uhradila částku 96 821,66 Kč a ve zbytku považuje žalobu za nedůvodnou. Odůvodnila to tím, že žalobkyně má právo jen na takové náklady řízení, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Žalobkyní požadované úkony tedy byly přepočteny na mimosmluvní odměnu stanovenou dle advokátního tarifu, z toho vyšla právě vyplacená částka 96 821,66 Kč. Při kontrole vyúčtovaných úkonů za obhajobu totiž bylo zjištěno, že žalobkyni nenáleží tyto uplatněné odměny za právní úkony: dne 23. 5. 2019 - sepis stížnosti proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání – zde jí náleží jen 1/2 odměny dle AT; dne 24. 5. 2019 - sepis stížnosti – zde jí náleží jen 1/2 odměny dle AT; dne 18. 6. 2019 – další porada s klienty přes 1 hodinu – zde jí odměna nenáleží, protože tento úkon nebyl dohledán; dne 17. 9. 2019 – výslech obviněného [příjmení], nedostavil se – zde jí odměna nenáleží, neboť tento úkon nebyl dohledán; dne 24. 5. 2020 – sepis právního rozboru se závěrečným návrhem – zde nejde o úkon právní služby a odměna jí nenáleží. Pokud jde o cestovné, tak tam byla žalobkyni přiznána za rok 2019 náhrada celkem 9 cest z [obec] do [obec] a zpět po 60 km ve výši 1 723,90 Kč a za rok 2020 pak 5 cest z [obec] do [obec] a zpět po 60 km, ve výši 954 Kč. U dalších cest nebylo zřejmé, k jakým úkonům a v jakém termínu byly vykonány a zda šlo o účelně vynaložené náklady, a proto z nich odměna přiznána nebyla. Nárok na náhradu promeškaného času ve výši 1 500 Kč pak u ní v podání ze dne 16. 12. 2020 vůbec uplatněn nebyl.

4. Podáním ze dne 31. 3. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu ohledně částky 96 821,66 Kč částečně zpět s tím, že žalovaná jí tuto částku dne 18. 3. 2022 uhradila. Usnesením č. j. 19 C 418/2021-40 ze dne 22. 4. 2022 soud řízení v této části částečně zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 5. 2022.

5. Stejným podáním ze dne 31. 3. 2022, upřesněným podáními ze dne 10. 6. 2022 a ze dne 6. 11. 2022 a u jednání dne 29. 11. 2022, žalobkyně doplnila, že po žalované požaduje (nad rámec toho, co požadovala v uplatnění nároku ze dne 16. 12. 2020 a v žalobě) též odměnu za další 2 úkony – za účast při výsleších v [obec] dne 28. 8. 2019 ve výši 2 x 2 400 Kč + 2 režijní paušály ve výši 600 Kč a dále navýšení odměny na trojnásobek u těchto 3 úkonů: dne 28. 5. 2019 – nahlížení do spisu; dne 30. 10. 2019 – prostudování spisu při skončení vyšetřování a dne 24. 5. 2020 – sepis právního rozboru se závěrečným návrhem, a to pro časovou náročnost těchto úkonů. Nadále přitom po žalované požaduje uhrazení částky 160 908,34 Kč vypočtené ze smluvní odměny. Kdyby jí ale neměla být přiznána způsobená škoda spočívající ve skutečně uhrazených nákladech obhajoby ve výši 160 908,34 Kč, tak by jí měla přiznána alespoň částka 37 307 Kč vypočtená dle AT.

6. Žalovaná nesouhlasila ani s úhradou těchto nových nároků s tím, že nad rámec již vyplacené částky 96 821,66 Kč není ochotna žalobkyni vyplatit nic dalšího. Odůvodnila to tím, že za nahlížení do spisu dne 28. 5. 2019 žalobkyni odměna dle AT nenáleží. Na odměnu za sepis právního rozboru se závěrečným návrhem žalobkyně dle AT rovněž právo nemá. S mimořádným navýšením odměny žalovaná nesouhlasí a nevidí pro to žádný důvod. A pokud jde o cestovné, to bylo žalobkyni uhrazeno ve správné výši.

7. Z provedených důkazů zjistil soud tento skutkový stav: usnesením policejního orgánu Policie ČR, [stát. instituce], Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, ze dne 22. 5. 2019, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. a), 3 trestního zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny dle § 107 odst. 1 trestního zákoníku a pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 TZ, vše spáchané formou spolupachatelství. Dne 5. 12. 2019 byla Krajským státním zastupitelstvím v Brně – pobočka ve [obec] podána na žalobkyni obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 25. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo mj. rozhodnuto o tom, že obžalovaná [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [obec a číslo], se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec], ze dne 5. 12. 2019, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Ve vztahu k žalobkyni tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 5. 2020 (viz cit. listiny ze spisu KS [obec], pobočka [obec], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]).

8. Ve shora uvedeném trestním řízení žalobkyni zastupoval advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (viz trestní spis KS [obec], pobočka [obec], sp. zn. [spisová značka]). Ten v souvislosti s tímto trestním řízením vystavil žalobkyni dvě faktury za smluvní odměnu dle § 3 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb. Konkrétně šlo o fakturu [číslo] ze dne 27. 11. 2019 znějící na částku 211 750 Kč za porady s klientkou, prostudování spisových materiálů, účast na procesních úkonech a jiná podání ve věci, v rozsahu 145 hodin /početně správně mělo být 165 hodin/á 1 000 Kč ve výši 165 000 Kč + cestovní výlohy k procesním úkonům ve výši 10 000 Kč + DPH ve výši 36 750 Kč. Uvedená faktura byla ze strany žalobkyně uhrazena dne 28. 11. 2020 (viz citovaná faktura a Potvrzení o provedené odchozí platbě x [právnická osoba] ze dne 22. 12. 2020). Dále šlo o fakturu [číslo] ze dne 7. 4. 2020 znějící na částku 45 980 Kč za nahlížení do spisu, přípravy na hlavní líčení, obhajobu u hlavních líčení aj., v rozsahu 38 hodin á 1 000 Kč ve výši 38 000 Kč + DPH ve výši 7 980 Kč. Uvedená faktura byla ze strany žalobkyně uhrazena dne 8. 4. 2020 (viz citovaná faktura a Potvrzení o provedené odchozí platbě z [právnická osoba] ze dne 22. 12. 2020).

9. Podáním ze dne 16. 12. 2020 žalobkyně u žalované uplatnila nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem podle zák. 82/1998 Sb. v celkové výši 257 730 Kč s tím, že obhájce jim za provedenou obhajobu vyúčtoval částku celkem 257 730 Kč včetně DPH jako smluvní odměnu za 183 hodin /početně správně mělo být 203 hodin/ v hodinové sazbě po 1 000 Kč, cestovní výlohy ve výši 10 000 Kč a DPH, kterou mu uhradila. Současně pro přehled specifikovala, které právní úkony popsané advokátním tarifu byly provedeny. Šlo o 40 úkonů právní pomoci specifikované v tomto podání (z toho 3 byly vykonané samostatně pro ni a zbývající při společné obhajobě jí a jednoho z jejích jednatelů, [jméno] [příjmení]), dále 40 režijních paušálů a cestovní náhrady za 16 cest z [obec] do [obec] a zpět, cestovní náhrady za 1 cestu z [obec] do [obec] a zpět a cestovní náhrady za 15 cest z [obec] do [obec] a zpět (viz citované uplatnění nároku). Žalovaná toto uplatnění nároku obdržela dne 22. 12. 2020 (viz přípis žalované z toho dne).

10. Žalovaná uplatněný nárok na náhradu škody vyhodnotila tak, že žalobkyni přiznala částku 96 821,66 Kč s tím, že zbytek nároku není důvodný. Odůvodnila to tím, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 5. 2019, [číslo jednací]. Za účelně vynaložené náklady právního zastoupení lze nicméně považovat jen náklady na obhajobu dle advokátního tarifu upravujícího mimosmluvní odměnu a takto také bylo ze strany žalované postupováno s následujícími výjimkami, kdy odměna přiznána nebyla: dne 23. 5. 2019 - sepis stížnosti proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání – za tento úkon náleží odměna ve výši 1/2 odměny dle AT, neboť se nejedná o podání ve věci samé; dne 24. 5. 2019 - sepis stížnosti – za tento úkon náleží odměna ve výši 1/2 odměny dle AT; dne 28. 5. 2019 – nahlížení do spisu – za tento úkon odměna nenáleží, neboť tento úkon nebyl v trestním spise dohledán, dne 18. 6. 2019 – další porada s klienty přes 1 hodinu – za tento úkon nenáleží odměna, neboť nebyl v trestním spise dohledán a nebyl ani účelný, když podle přehledu úkonů tomuto předcházel jiný úkon nahlížení do spisu a po této poradě následuje další porada s klienty přes jednu hodinu; dne 17. 9. 2019 – výslech obviněného [příjmení], který se nedostavil – za tento úkon nenáleží odměna, neboť tento úkon nebyl v trestním spise dohledán; dne 24. 5. 2020 – sepis právního rozboru se závěrečným návrhem – za tento úkon odměna nenáleží, neboť nejde o úkon právní služby dle AT. Pokud jde o cestovné, tak tam bylo žalobkyni přiznáno za rok 2019 celkem 9 cest z [obec] do [obec] a zpět po 60 km, tj. celkem 540 km, za což byla přiznána částka 1 723,90 Kč. Za rok 2020 pak 5 cest z [obec] do [obec] a zpět po 60 km, tj. celkem 300 km, za což byla přiznána částka 954 Kč. Za cestovné spojené s nepřiznanými úkony přiznáno nebylo. Stejně tak nebylo přiznáno cestovné z [obec] do [obec] a zpět v roce 2019, neboť není zřejmé, čeho se cesta měla týkat a zda byla účelná. Totéž platí pro vyúčtování cest z [obec] do [obec] a zpět. Celkem tedy byla na cestovném přiznána částka 2 677,90 Kč (viz Stanovisko žalované k nároku na odškodnění ze dne 17. 3. 2022). Uvedená částka 96 821,66 Kč byla žalované uhrazena dne 18. 3. 2022 (viz shodná tvrzení stran).

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila náhradu na některé právní úkony a náhrady, které žalovaná v trestním spise nedohledala, připojil si soud celý trestní spis KS [obec], pobočka [obec], sp. zn. [spisová značka] a zjistil přitom, že jeho obsahem je: Záznam o nahlédnutí do trestního spisu dne 28. 5. 2019, kdy toto nahlédnutí prováděl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně /viz svazek [číslo] strana 9 051/; Úřední záznam o nedostavení se obviněného [jméno] [příjmení] k pokračování výslechu dne 17. 9. 2019 – k výslechu se naopak dostavil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně /viz svazek [číslo] strana 9 024/; Pokračování protokolu o výslechu obviněného [jméno] [příjmení] dne 28. 8. 2019, v [obec], ulice [ulice] od 10.00 hod. do 10.20 hod., kdy tohoto výslechu se účastnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně /viz svazek [číslo] strana 8 010 až 8 012/; Protokol o výslechu svědka [jméno] [jméno] dne 28. 8. 2019, v [obec], ulice [ulice] od 11.30 hod. do 12.10 hod., kdy tohoto výslechu se účastnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně /viz svazek [číslo] strana 8 079 až 8 083/; Pokračování protokolu o výslechu obviněného [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dne 28. 8. 2019, v [obec], ulice [ulice] od 12.30 hod. do 12.37 hod., kdy tohoto výslechu se účastnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně /viz svazek [číslo] strana 8 010 až 8 012/; Záznam o prostudování spisu ze dne 30. 10. 2019, kterého se v době od 8.00 hod. do 11.00 hod. ve [obec] zúčastnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně a studoval strany 6 746 až 9 376 /viz svazek [číslo] strana 9 407 a 9 408/; Protokol o hlavním líčení ze dne 22. 5. 2020, které trvalo od 9.00 hod. do 11.00 hod., které bylo po zamítnutí dalších důkazních návrhů přerušeno do 25. 5. 2020 v 9.00 hodin. Tohoto hlavního líčení se účastnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně /viz svazek [číslo] strana 9 670 až 9 674/; Protokol o hlavním líčení ze dne 25. 5. 2022 v 9.00 hodin bylo pokračováno v hlavním líčení, kdy přítomná státní zástupkyně i všichni přítomni obhájci, mj. i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně, a tito přednesli závěrečný návrh dle písemné přípravy, kterou předali k založení do spisu. V 11 hodin bylo hlavní líčení přerušeno a v 11. 30 hodin byl ve věci vyhlášen rozsudek /viz svazek [číslo] strana 9 674 a násl./ (viz cit. listiny ze spisu KS [obec], pobočka [obec], sp. zn. [spisová značka]).

12. Součástí spisu KS [obec], pobočka [obec], sp. zn. [spisová značka], je zvukový záznam, podle kterého na konci hlavního líčení konaného dne 22. 5. 2020 předseda senátu [anonymizováno] [příjmení] požádal přítomné o sepsání písemných závěrečných návrhů. Výslovně přitom uvedl,„ že je o to zdvořile žádá, ale nemůže je k tomu nutit“ (viz cit. zvukový záznam z hlavního líčení). Advokát žalobkyně, tak jako i ostatní advokáti, tuto prosbu vyslyšeli a tento závěrečný návrh si připravili a předložili soudu (viz Protokol o hlavním líčení ze dne 25. 5. 2020).

13. Podle Čestného prohlášení jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] se v rámci obhajoby společnosti [právnická osoba] uskutečnilo minimálně 7 porad s jejich advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy každá z těchto porad trvala minimálně 1 hodinu, přičemž jedna z těchto porad se uskutečnila dne 27. 5. 2019 (viz cit. prohlášení).

14. Podle předloženého technického průkazu vozidla, používal obhájce žalobkyně [příjmení] [příjmení] v rámci obhajoby vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], majitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kombinovaná spotřeba 6,8 l [číslo] km (viz cit. technický průkaz vozidla).

15. Právní hodnocení věci: soudní judikatura se dlouhodobě ustálila na názoru, že stát odpovídá podle zák. č. 82/1998 Sb. i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože citovaný zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 8 cit. zákona per analogiam). Za nezákonné rozhodnutí je v takovém případě považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Jde přitom o odpovědnost objektivní, tj. bez ohledu na zavinění.

16. V daném případě došlo ve vztahu k žalobkyni k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 5. 2019, [číslo jednací]. Následně byla dne 5. 12. 2019 Krajským státním zastupitelstvím v [obec] – pobočka ve [obec] na žalobkyni podána obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 25. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], ale bylo nakonec rozhodnuto o tom, že žalovaná se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec], ze dne 5. 12. 2019, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestním činem. A tento rozsudek nabyl ve vztahu k žalobkyni právní moci dne 27. 5. 2020.

17. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, v tomto případě tedy žalobkyně.

18. Žalobkyní vynaložené náklady na její obhajobu tak představují škodu, kterou je stát povinen žalobkyni nahradit (nebýt nezákonného trestního stíhání, tyto náklady by nevznikly). Žalobkyně přitom právo na náhradu škody ve výši 257 730 Kč uplatnila nejprve postupem podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. u žalované, a to dopisem ze dne 16. 12. 2020, doručeným žalované dne 22. 12. 2020. Protože však její nárok nebyl ve lhůtě 6 měsíců uspokojen, vzniklo jí právo domáhat se uspokojení tohoto nároku u soudu (viz § 15 zák. č. 82/1998 Sb.).

19. Je-li na místě postupovat při náhradě škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání analogicky jako při náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím, pak se i v tomto případě uplatní pravidla stanovující rozsah náhrady takové škody obsažená v § 31 zák. č. 82/1998 Sb. Podle § 31 odst. 1 cit. zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 3 cit zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle advokátního tarifu.

20. Pokud tedy žalobkyně požadovala smluvenou hodinovou sazbu ve výši 1 000 Kč, tak k tomu soud uvádí, že žalobkyně na smluvenou hodinovou sazbu nárok nemá, neboť z předchozího odstavce i z judikatury vyplývá, že má nárok toliko na mimosmluvní odměnu stanovenou dle advokátního tarifu. K tomu též nález ÚS ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. Pl US 38/00, podle něhož:„ za ústavně konformní i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je nutné považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů. Zákonná úprava náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů v žádné alternativě neobsahuje náhradu ve výši smluvní odměny za zastoupení. Účelem této zákonné úpravy je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně“.

21. Při určení výše odměn a náhrad tedy soud postupoval podle advokátního tarifu. Žalobkyně byla stíhána mj. pro zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), 3 trestního zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny dle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, na který zákon pamatuje sazbou trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let. Z trestných činů, pro které byla žalobkyně stíhána, jde o trestný čin s nejvyšší trestní sazbou (§ 12 odst. 5 AT), a proto je jeho sazba určující po stanovení tarifní hodnoty rozhodné pro určení sazby mimosmluvní odměny. Podle § 10 odst. 3 písm. c) AT činí tato tarifní hodnota 30 000 Kč a sazba mimosmluvní odměny tak podle § 7 písm. b. 5 AT představuje při obhajobě jedné osoby částku 2 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 AT, za úkony podle § 11 odst. 2 AT pak činí polovinu, tj. 1 150 Kč. U společných úkonů při obhajobě dvou nebo více osob náleží advokátovi dle § 12 odst. 4 AT za každou obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, tedy částka 3 680 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 AT a za úkony podle § 11 odst. 2 AT pak činí polovinu, tj. 1 840 Kč.

22. Na podkladě spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] a dalších listin předložených žalobkyní, shledal soud z nákladů vynaložených na obhajobu žalobkyně, které žalobkyně nárokovala již ve svém uplatnění nároku ze dne 16. 2. 2020, důvodnými a účelně vynaloženými tyto náklady: odměnu za nahlížení do spisu dne 28. 5. 2019, kdy tento úkon skutečně proběhl, o čemž svědčí příslušný záznam o nahlížení v trestním spise z tohoto dne, přičemž toto nahlížení trvalo v době od 07.00 hod. do 08.38 hod. Přestože advokátní tarif nepočítá s tím, že by advokát měl právo na nahlížení do spisu jindy, než v rámci závěrečného seznámení se spisem (viz § 11 odst. 1 písm. f/ AT), právní teorie a soudní praxe se již shodly na tom, že v některých případech i takovéto odměny za takovéto nahlížení přiznat lze, a to v těch případech, kdy advokát nastupuje do již„ rozběhnutého“ trestního řízení, a kdy je prostudování spisu nezbytností. Lze to pak přiznat analogicky podle § 11 odst. 3 AT (k tomu komentář k § 11 advokátního tarifu Wolters Kluwer nebo usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 53/98). O právě takový případ se jednalo i v tomto případě, kdy trestní řízení probíhalo původně bez účasti žalobkyně. Soud proto považuje náklady žalobkyně vynaložené na toto nahlížení do spisu za účelně vynaložené náklady, a proto přiznal žalobkyni odměnu za první dvě započaté hodiny tohoto nahlížení ve výši 1 840 Kč dle § 11 odst. 1 písm. f/ ve spojení s § 11 odst. 3 a § 12 odst. 4 AT.

23. Dále soud shledal důvodnou odměnu za další poradu s klientem trvající přes jednu hodinu uskutečněnou dne 18. 6. 2019, když to, že se tato porada uskutečnila, vyplývá z čestného prohlášení žalobkyně. A to, že byla účelná, soud dovozuje z toho, že tato porada navazovala na předchozí nahlížení do spisu uskutečněn advokátem žalobkyně dne 28. 5. 2019. Soud zde nemá pochybnosti o tom, že za situace, kdy advokát žalobkyně měl možnost se seznámit s trestním spisem o rozsahu tehdy cca 6 700 stran, bylo jistě co s žalobkyní probírat déle jak 1 hodinu. V tomto případě přiznal soud žalobkyni odměnu ve výši 1 840 Kč dle § 11 odst. 1 písm. c/ AT.

24. A konečně shledal soud jako důvodnou i odměnu za účast obhájce u výslechu obviněného [příjmení] dne 17. 9. 2019, který se ale z důvodu nedostavení se obviněného neuskutečnil, nicméně obhájce žalobkyně se k tomuto výslechu dostavil, o čemž svědčí příslušný záznam v policejním spisu z tohoto dne. I tyto náklady byly účelně vynaložené, neboť obhájce žalobkyně se k výslechu obviněného [příjmení] v zájmu žalobkyně dostavil, přičemž to, že se obviněný [příjmení] nedostaví, nemohl dopředu vědět. V tomto případě přiznal soud žalobkyni jen odměnu ve výši 920 Kč dle § 11 odst. 2 písm. e/ per analogiam ve spojení s § 11 odst. 3 AT.

25. Kromě toho soud shledal důvodným i nárok na 2 x cestovné z [obec] do [obec] a zpět za účelem nahlížení do spisu dne 28. 5. 2019 a za účelem účasti na výslechu svědka [příjmení] dne 17. 9. 2019, přičemž se jedná o cestovné vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], ujeto tam a zpět 2 x 60 km, při průměrné spotřebě nafty 6,8 l [číslo] km, ceně nafty 33,60 Kč a amortizaci 4,10 Kč/km dle vyhl. č. 333/2018 Sb. a činí 2 x 383 Kč Celkem tak cestovné pro jednoho zastupovaného činí 2 x 191,50 Kč.

26. Součet těchto přiznaných nároků činí 4 983 Kč bez DPH (1 840 Kč + 1 840 Kč + 920 Kč + 191,50 Kč + 191,50 Kč), tj. 6 029,40 Kč včetně DPH, přičemž žalovaná je v prodlení s úhradou této částky od 23. 6. 2021, a to v návaznosti na to, že žalobkyně tyto nároky u žalované požadovala uplatněním nároku doručeným jí dne 22. 12. 2020, takže šestiměsíční lhůta k výplatě těchto částek uplynula dne 22. 6. 2021 a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Ve zbytku takto uplatněných nároků žaloba důvodná není.

27. Některé nároky, které byly předmětem tohoto řízení, nebyly ze strany žalobkyně u žalované uplatněny v uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 16. 12. 2020, ale až v žalobě ze dne 13. 12. 2021, případně v doplnění žaloby ze dne 31. 3. 2022. Podle § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. nelze nárok na náhradu škody uplatnit dříve, než uplyne šestiměsíční lhůta běžící od uplatnění nároku poškozeným u ústředního orgánu. Právě neúspěšné uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného orgánu je totiž předpokladem uplatnění takového nároku u soudu. Judikatura dříve vycházela z toho, že byla-li žaloba podána bez předběžného projednání, jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 103 a § 104 o.s.ř. a je na místě postup soudu podle § 104 odst. 2 o.s.ř., kdy má soud učinit vhodná opatření k jejich odstranění (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1891/2007). Později ale odborná i soudní praxe dospěla k závěru, že v některých případech není zapotřebí na splnění této podmínky lpět a nelze považovat za pochybení, jestliže soud po uvážlivém posouzení všech okolností rozhodne o nároku věcně, aniž by byl předběžně projednán. Tím se myslí situace, kdy požadavek na zaplacení odškodnění byl doručen úřadu, u něhož měl být předběžně projednán, uplynula lhůta 6 měsíců, v níž ¨tento uplatněný nárok nebyl uspokojen a příslušný úřad dal najevo, že jej ani uspokojit nehodlá, tak jak tomu bylo i v tomto případě (k tomu viz komentář k § 14 zák. č. 82/1998 Sb. Beck – online, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2560/2014).

28. V žalobě uplatnila žalobkyně u žalované nový nárok na náhradu za ztrátu času za 30 půlhodin po 100 Kč, tedy nárok na částku 1 500 Kč, a to v souvislosti se dvěmi cestami z [obec] do [obec] a zpět za účelem nahlížení do spisu dne 28. 5. 2019 a účasti na výslechu svědka [příjmení] dne 17. 9. 2019 a dále v souvislosti s cestou z [obec] do [obec] dne 28. 8. 2019. Soud tyto nároky shledal částečně důvodným, neboť za cestovné z [obec] do [obec] a zpět dne 28. 5. 2019 za účelem nahlížení do spisu má žalobkyně právo na náhradu za ztrátu času za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč, což vyděleno 2 při zastupování 2 obviněných činí částku 200 Kč; za cestovné z [obec] do [obec] a zpět dne 17. 9. 2019 za účelem výslechu svědka [příjmení] má žalobkyně právo na náhradu za ztrátu času za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč, což vyděleno 2 při zastupování 2 obviněných činí částku 200 Kč; za cestovné z [obec] do [obec] a zpět dne 28. 8. 2019 za účelem výslechu svědků [příjmení], [příjmení] a [jméno] má žalobkyně právo na náhradu za ztrátu času za celkem 14 půlhodiny po 100 Kč, což vyděleno 2 při zastupování 2 obviněných činí částku 700 Kč.

29. Součet těchto přiznaných nároků tedy činí 1 100 Kč bez DPH (200 Kč + 200 Kč + 700 Kč), tj. 1 331 Kč včetně DPH, přičemž žalovaná je v prodlení s úhradou této částky od 2. 8. 2022, a to v návaznosti na to, že žalobkyně u ní uplatnila tyto nároky v žalobě, tedy podáním doručeným žalované dne 1. 2. 2022, takže šestiměsíční lhůta k výplatě uplynula dne 1. 8. 2022 a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Ve zbytku uplatněného nároku pak žaloba důvodná není.

30. Na podkladě spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] a dalších listin žalobkyní předložených, shledal soud z nákladů vynaložených na obhajobu žalobkyně, které žalobkyně uplatnila v rámci doplnění žaloby ze dne 31. 3. 2022 důvodnými a účelně vynaloženými tyto náklady: odměnu za účast obhájce žalobkyně na výslechu obviněných [příjmení] a [příjmení] a svědka [jméno] v [obec] dne 28. 8. 2019 trvající přes 2 hodiny, když tyto výslechy se uskutečnily v [obec] na ulici [ulice] a trvaly v případě obviněného [příjmení] od 10.00 do 10.20 hod., v případě svědka [jméno] od 11.30 do 12.00 hod. a v případě obviněného [příjmení] od 12.30 do 12.37 hod. V tomto případě přiznal soud žalobkyni odměnu ve výši 2 x 2 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. e/ AT, celkem tedy ve výši 4 600 Kč.

31. Dále má žalobkyně právo na náhradu za 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 14 odst. 1, 3 AT v souvislosti se shora uvedenými 2 úkony, tj. na částku dalších 600 Kč.

32. Rovněž tak má žalobkyně právo na cestovné z [obec] do [obec] a zpět za účelem účasti na výsleších obviněných [příjmení] a [příjmení] a svědka [jméno] dne 28. 8. 2019 v [obec], přičemž se jedná o cestovné vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], ujeto tam a zpět 560 km, při průměrné spotřebě nafty 6,8 l /100 km, ceně nafty 33,60 Kč a amortizaci 4,10 Kč/km dle vyhl. č. 358/2018 Sb. a celkem činí 1 788 Kč.

33. Pokud jde o žalobkyní požadované mimořádné navýšení odměny dle § 12 advokátního tarifu u úkonů nahlížení do spisu dne 28. 5. 2019 a nahlížení do spisu dne 30. 10. 2019, tak k tomu soud uvádí, že citované ustanovení advokátního tarifu umožňuje zvýšit nebo snížit advokátovi odměnu. Pro zvýšení odměny až na trojnásobek musí jít o úkony mimořádně obtížné nebo časově náročné. Jako příklad mimořádné obtížnosti je zde přímo uvedeno použití cizího jazyka a cizího práva. O to se ale v daném případě nejednalo. Shora uvedené úkony, u kterých bylo navýšení na trojnásobek požadováno, ani podle své povahy mimořádně obtížné ani nejsou. Stejně tak je soud nepovažuje ani za časově náročné, neboť tyto úkony nebyly prováděny (nebylo to ani tvrzeno) např. v noci, ve svátek nebo v den pracovního volna (k tomu viz například usnesení KS v Hradci Králové sp. zn. 13 To 569/2001 nebo usnesení VS Praha sp. zn. 8 To 12/02).

34. Současně má ale soud za to, že v souvislosti s nahlížením do spisu dne 28. 5. 2019 má žalobkyně nárok na navýšení této odměny, ale nikoliv z důvodů podle § 12 AT, ale z důvodů podle § 11 odst. 1 písm. f) AT per analogiam. Soud zde vychází z toho, že jde o nárok na odměnu, která se počítá za každé 2 započaté hodiny nahlížení do spisu. Při rozsahu spisu cca 6 700 stran spisu, se kterými se obhájce žalobkyně dne 28. 5. 2019 seznamoval (to soud dovozuje z toho, že šlo o 1. nahlížení do spisu, přičemž u následného nahlížení dostal k dispozici strany 6 746 až 9376) je logické, že obhájce toto nemohl obsáhnout za 1 hodinu 38 minut, kterou strávil na policii, ale že poté, co si tento spis nechal zčásti zkopírovat na DVD, se tímto zabýval i v rámci své kanceláře. Pokud dál uváděl, že nad studiem těchto dokumentů strávil desítky hodin, lze tomu uvěřit, a pokud si za to fakticky účtuje dalších 2 x přes 2 hodiny studia, tj. 2 x 1 840 Kč = 3 680 Kč, lze mu tuto náhradu dle názoru soudu jako účelně vynaložené náklady řízení dle § 11 odst. 1 písm. c/ AT per analogiam přiznat.

35. Stejnou optikou soud nahlíží na odměnu za nahlížení do spisu dne 30. 10. 2019, kdy dle názoru soudu žalobkyně má nárok na navýšení této odměny, ale nikoliv z důvodů podle § 12 AT, ale z důvodů podle § 11 odst. 1 písm. f) AT. Soud zde vychází z toho, že jde o nárok na odměnu, který se počítá za každé 2 započaté hodiny nahlížení do spisu. Při celkovém rozsahu prohlížených 2 630 stran (9 376 mínus 6 746), z toho 356 nových stran spisu od předchozího nahlížení do spisu (viz číslování stran spisu 9 407 – 9 051), se kterými se obhájce žalobkyně dne 30. 10. 2019 seznamoval, je logické, že toto nemohl obsáhnout za 3 hodiny, které strávil na policii, ale že poté, co si tento spis nechal zkopírovat na DVD, se tímto zabýval i v rámci dalšího studia listin své kanceláře. Pokud uváděl, že nad tím strávil další hodiny v kanceláři, lze předpokládat, že mu to zabralo dalších 2 x přes 2 hodiny studia, tj. 2 x 1 840 Kč = 3 680 Kč, ale ne více. Soud mu tedy za to přiznal odměnu ve výši 3 680 Kč dle § 11 odst. 1 písm. c/ AT.

36. Součet těchto přiznaných nároků tedy činí 14 347,75 Kč bez DPH, tj. 17 360,80 včetně DPH, přičemž žalovaná je v prodlení s úhradou této částky od 24. 11. 2022, a pokud za to fakticky účtuje dalších 2 x 2 hodiny studia, tj. 2 x 1 840 Kč = 3 680 Kč, lze mu tuto náhradu jako účelně vynaloženou, přiznat dle § 11 odst. 1 písm. c/ AT. V návaznosti na to, že žalobkyně u ní uplatnila tyto nároky doplněním žaloby ze dne 31. 3. 2022 doručením žalované dne 23. 5. 2022, takže šestiměsíční lhůta k výplatě uplynula dne 23. 11. 2022 a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Ve zbytku těchto uplatněných nároků pak žaloba důvodná není.

37. Zde soud musí zmínit zejména nárokovanou odměnu za sepis závěrečného návrhu dne 24. 5. 2020 s trojnásobným navýšením na 5 520 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že hlavní líčení konané v trestní věci sp. zn. [spisová značka] dne 22. 5. 2020 (v pátek) bylo přerušeno s tím, že pokračováno bude dne 25. 5. 2020 (v pondělí). Na jeho konci předseda senátu [anonymizováno] [příjmení] skutečně požádal přítomné o vyhotovení písemných závěrečných návrhů. Výslovně uvedl, že je o to zdvořile žádá, ale nemůže je k tomu nutit. Advokát žalobkyně, tak jako i ostatní advokáti, tuto prosbu vyslyšeli a tento závěrečný návrh v písemné formě si připravili a poskytli ho soudu. Dle názoru soudu a dle stávající soudní praxe ale žalobkyně nárok na odměnu za tento sepis závěrečného návrhu nemá, když judikatura je doposud jednotná potud, že závěrečnou řeč obhájce vypracovanou písemně nelze pokládat za písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, a proto za tento úkon odměna nepřísluší (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 59/99). K tomu soud dodává, že i kdyby předseda senátu strany o písemný závěrečný návrh nepožádal, stejně by musel obhájce žalobkyně přes víkend závěrečný návrh alespoň v konceptu připravit, takže by se tím tak jako tak musel zve svém volnu zabývat.

38. Úroky z prodlení: pokud jde o částku 96 821,66 Kč, tak žalovaná se tím, že žalobkyni neuhradila její oprávněné nároky uplatněné u ní podáním ze dne 16. 12. 2020 a doručeným žalované dne 22. 12. 2020, ve lhůtě 6 měsíců od jejich uplatnění, tj. do 22. 6. 2021, dostala následujícího dne, tj. dne 23. 6. 2021, do prodlení. Počínaje tímto datem až do zaplacení tak žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., resp. ve výši původně požadovaných 8,25 % ročně. Žalobkyně tedy má právo na úrok z prodlení z později uhrazené částky 96 821,66 Kč za dobu od 23. 6. 2021 do 18. 3. 2022.

39. Rovněž ohledně částky 6 029,40 Kč (1 840 Kč za nahlížení do spisu dne 28. 5. 2019, 920 Kč za účast u výslechu obviněného [příjmení], který se neuskutečnil dne 17. 9. 2019, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 18. 6. 2019 a 2 x cestovné z [obec] do [obec] a zpět po 191 Kč) se žalovaná dostala do prodlení dne 23. 6. 2021, neboť tyto nároky obsahovala již původní výzva žalobkyně ze dne 16. 12. 2020, doručená jí 22. 12. 2020 a šestiměsíční lhůta k výplatě této částky uplynula dne 22. 6. 2021. Žalobkyně tedy má právo na úrok z prodlení z později uhrazené částky 96 821,66 Kč za dobu od 23. 6. 2021 do 18. 3. 2022, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., resp. ve výši původně požadovaných 8,25 % ročně.

40. Jiná situace je u nároku za ztrátu času, kterou soud žalobkyni přiznal ve výši 1 331 Kč, neboť to je nárok, který byl nově uplatněn až v žalobě ze dne 13. 12. 2021 (v uplatnění nároku ze dne 16. 12. 2020 požadována nebyla), která byla žalované doručena společně s platebním rozkazem dne 1. 2. 2022. Šestiměsíční lhůta k odškodnění uplatněného nároku tak žalované uplynula dne 1. 8. 2022, a jelikož žalovaná dobrovolně neplnila, dostala se do prodlení s úhradou tohoto oprávněného nároku dne 2. 8. 2022. Počínaje tímto datem až do zaplacení tak žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., resp. ve výši původně požadovaných 8,25 % ročně.

41. Zbývající nároky žalobkyně na celkem 17 360,80 Kč, které soud shledal oprávněnými, pak byly ze strany žalobkyně uplatněny podáním ze dne 31. 3. 2022, které bylo žalované doručeno společně s unesením o částečném zatavením řízení dne 23. 5. 2022. Šestiměsíční lhůta k odškodnění těchto uplatněných nároků tak žalované uplynula dne 23. 11. 2022, a jelikož tak dobrovolně neučinila, dostala se žalovaná do prodlení s úhradou těchto zbývajících uplatněných nároků dne 24. 11. 2022. Počínaje tímto datem až do zaplacení tak žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., resp. ve výši původně požadovaných 8,25 % ročně.

42. Soud tedy žalobě vyhověl ohledně 24 721,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 96 821,66 Kč od 23. 6. 2021 do 18. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 029,40 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 331 Kč od 2. 8. 2022 o zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 360,80 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.).

43. Naopak ve zbytku, tj. ohledně částky dalších 136 187,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 117 495,34 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 331 Kč od 26. 3. 2021 do 1. 8. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 360,80 Kč od 23. 6. 2021 do 23. 11. 2022, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobkyně právo na náhradu těchto uplatněných nároků právo nemá (výrok II.).

44. Náklady řízení: žalobkyně po žalované požadovala částku 257 730 Kč. V průběhu sporu žalovaná žalobkyni uhradila částku 96 821,66 Kč (viz částečné zpětvzetí žaloby a částečné zastavení řízení), dalších 24 721,20 Kč pak soud žalobkyni přiznal v rámci meritorního rozhodnutí v této věci. Žalobkyně tedy byla úspěšná co do částky 121 542,86 Kč, tedy ze 47 %, a neúspěšná co do částky 136 187,14 Kč, tedy z 53 %. Jelikož poměr úspěchu a neúspěchu účastnic ve věci je přibližně stejný, rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo (viz výrok III).

45. Lhůtu k plnění stanovil soud jako obecnou třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem, když podmínky pro stanovení lhůty jiné (delší) v daném případě neshledal, a to zejména s ohledem na rovné podmínky všech účastníků řízení.

Poučení