19 C 419/2019-180

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] e) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovnicí [údaje o zástupci] pro určení dědiců a určení neplatnosti prohlášení o vydědění takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci a) [celé jméno žalobce], [datum narození], b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození], c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození], d) [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a e) [celé jméno žalobce], narozený [datum], jsou dědici ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum].

II. V části žaloby, kdy se žalobci domáhali určení, že jsou účastníky řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum], se žaloba zamítá.

III. V části žaloby, kdy se žalobci domáhali určení, že prohlášení o vydědění sepsané dne [datum] zůstavitelem [celé jméno žalobce], narozeným [datum], zemřelým [datum], je neplatné a nesplňuje zákonné podmínky důvodů vydědění, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobci a) [celé jméno žalobce], b) [celé jméno žalobkyně], c) [celé jméno žalobkyně], d) [jméno] [celé jméno žalobkyně] a e) [celé jméno žalobce], jsou povinni zaplatit České republice – na účet Okresního soudu ve Zlíně náklady řízení státu každý ve výši 479,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu ve Zlíně náklady řízení státu ve výši 2 398 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 12. 12. 2019 se žalobci domáhali určení, že: a) jsou dědici ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum]; b) že jsou účastníky řízení o pozůstalosti uvedeného zůstavitele a c) určení, že prohlášení o vydědění sepsané zůstavitelem [celé jméno žalobce] dne [datum] je neplatné a nesplňuje zákonné podmínky důvodů vydědění.

2. Žalobu odůvodnili tím, že až v rámci projednání dědictví po svém otci – zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum] - zjistili, že otec dne [datum] sepsal závěť a prohlášení o vydědění, sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], a to formou notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], kde jejich otec ustanovil za dědičku veškeré své pozůstalosti žalovanou a všech pět svých dětí, tj. všechny žalobce, vydědil, všechny ze zcela stejných důvodů, tj. že mu neposkytly potřebnou pomoc v nouzi a dále z důvodu, že o něj neprojevovaly opravdový zájem, jaký by projevovat měly dle ust. § 1646 odst. 1) písm. a) a b) občanského zákoníku. Závěť a vydědění přitom byly sepsány v době, kdy již otec dlouhodobě trpěl duševními poruchami a v době, kdy nebyl orientován, což mu zabraňovalo projevit jeho pravou, vážnou a svobodnou vůli a kdy nemohl porozumět obsahu uvedené listiny a zejména jejím důsledkům. To, že v té době již nebyl schopen chápat smysl svého jednání, je zřejmé z toho, že jinak by nemohl uvést, že o něho jeho děti (všichni žalobci) 9 let neprojevily zájem a přerušily s ním styky. K sepisu napadené závěti a prohlášení o vydědění podle nich otce vedly jeho duševní stav, stáří a vliv žalované.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když namítala, že otec žalobců byl v době pořízení závěti zcela svéprávný a byl schopen takovou závěť i vydědění pořídit, o čemž svědčí i ten fakt, že k notáři přijel sám autem a autem také odjel. V té době byl v dobré psychické kondici, věděl, co činí a jaké právní následky jeho jednání má.

4. Z provedených důkazů zjistil soud k okolnostem podání žaloby následující: zůstavitel - otec žalobců [celé jméno žalobce] - zemřel dne [datum]. Jako dědici zůstavitele ze zákona v první dědické třídě dle § 1635 odst. 1 občanského zákoníku přicházejí v úvahu jeho děti – žalobci, kteří dědictví neodmítli. Zůstavitel však zanechal závěť a prohlášení o vydědění ze dne [datum], sepsanou notářským zápisem [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], ve které ustanovil jedinou dědičkou svého majetku žalovanou a ve které současně všechny své děti - žalobce vydědil. Žalobci, jako případní dědici ze zákona a neopominutelní dědici, uvedli, že vydědění je neplatné ve smyslu § 1650 občanského zákoníku a jako tzv. neopominutelní dědici mají právo na povinný díl. Proto byli ve smyslu § 170 odst. 1 z. ř. s. notářkou Mgr. [jméno] [příjmení] odkázáni na to, aby uplatnili své právo žalobou u soudu (viz pozůstalostní řízení po zemřelém [celé jméno žalobce] sp. zn. [spisová značka]). V rámci pozůstalostního řízení po otci žalobců bylo dne 20. 9. 2019 vydáno usnesení Okresního soudu ve Zlíně, č. j. [číslo jednací], kterým byli žalobci vyzváni k podání žaloby proti žalované na určení, že žalobci jsou dědici zůstavitele ze zákonné dědické posloupnosti a účastníky řízení o pozůstalosti a že prohlášení o vydědění je neplatné a nesplňuje náležitosti vydědění, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 10. 2019 (viz citované usnesení č. j. [číslo jednací]). V návaznosti na cit. usnesení podali žalobci dne 12. 12. 2019, tj. v určené dvouměsíční lhůtě dle cit. usnesení, tuto žalobu (viz žaloba).

5. K okolnostem sepisu závěti a vydědění zjistil soud: dne [datum] byla Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], sepsána závěť a prohlášení o vydědění sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], ve které otec žalobců ustanovil za dědičku veškeré své pozůstalosti žalovanou. Současně všech pět svých dětí, tj. všechny žalobce, vydědil, a to u všech ze zcela stejných důvodů, tj. že mu neposkytli potřebnou pomoc v nouzi a neprojevovali o něho opravdový zájem, jaký by projevovat měli dle ust. § 1646, odst. 1), písm. a) a b) občanského zákoníku. Přestože on jim vždy pomáhal, podporoval je při studiu i jinak, oni s ním přerušili styky přibližně před 9 lety a od té doby ho navštívili pouze jednou, v době jeho osmdesátých narozenin. A i když má poškozenou páteř, pohybuje se s obtížemi a potřebuje pomoc při zajišťování každodenních potřeb, ani v této zdravotní nouzi mu nejsou nijak nápomocni. Není si přitom vědom, že by dětem jakkoliv ublížil, proto ani nevidí důvody pro jejich chování k jeho osobě. Jejich chování ho velmi mrzí a psychicky mu ubližuje, a proto se rozhodl je vydědit. Zároveň výslovně vyloučil z dědického práva i všechny potomky svých dětí. Na závěr prohlásil, že tuto závěť a prohlášení o vydědění činí s rozvahou, vážně a bez donucení, po poučení o obecném nároku potomků na povinný díl z pozůstalosti (viz notářský zápis [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka]). Notář JUDr. [příjmení] k okolnostem sepisu tohoto zápisu uvedl, že notářský zápis sepsal tak, jak to chtěl otec žalobců. Pomáhal mu jen s právní formulací, ale důvody vydědění si otec žalobců uváděl sám a tak, jak to on chtěl sepsat, takto sepsal. Odmítnout sepis notářského zápisu by mohl jen tehdy, kdyby po něm žadatel chtěl něco protiprávního, co je v rozporu se zákonem (např. kdyby uváděl takové důvody pro vydědění, které by neodpovídaly zákonu). Dalším důvodem, pro který by musel sepsání závěti odmítnout, by bylo to, kdyby seznal, že žadatel není způsobilý právně jednat, tj. kdyby mu jako laikovi bylo zřejmé, že v ten daný okamžik není schopen projevovat svoji vůli, anebo kdyby měl pochybnosti o jeho svobodné vůli. Muselo by to pro něho být zjevné. Pokud by v případě otce žalobců dopěl k závěru, že s ním notářský zápis sepsat nemůže, tak by ho nesepsal. Ale není lékař, a pokud by otec žalobců měl nějakou medikaci, tak by se to nedozvěděl. Jinak na podrobnosti si nepamatuje a jestli k němu do kanceláře přišel otec žalobců sám, nebo ho někdo doprovázel, si rovněž nepamatuje (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení]). Podle dcery žalované měla být s otcem žalobců u sepisu závěti žalovaná (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]), ta ale uvedla, že o tom, že byl u notáře, neví. O vydědění žalobců také nic neví, ale otec žalobců jí říkal, že dětem nic nedá, že si za to, jak se k němu celý život chovali, nic nezaslouží. Taky jí říkal, že koupil dům a ať si ho ponechá za to všechno, co pro něho udělala a že mu prodloužila život o 5 let (viz účastnická výpověď žalované). Podle dcery i vnučky žalované přijel otec žalobců i žalovaná do [obec] autem, které on řídil, potkali se na parkovišti před vlakovým nádražím (viz výpověď svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]).

6. Ke zdravotnímu stavu otce žalobců z doby před sepsání závěti a prohlášení o vydědění zjistil soud následující: v době od 6. 10. do 20. 10. 2006 byl otec žalobců hospitalizován v [anonymizováno] nemocnici ve [obec] pro nález na rentgenu plic, kdy u něho bylo mj. konstatováno, že při autohavárii v roce [rok] utrpěl frakturu baze lební, dále diagnostikována chronická obstrukční plicní nemoc, ischemická choroba srdeční, resekce žaludku pro vřed, neurocirkulační astenie, psychopatická osobnost s hypochondro - paranoidními rysy /z vyšetření v roce 1973 a k medikaci doporučeno mj. psychofarmakum – Diazepam (viz propouštěcí zpráva [anonymizováno] [obec]). V době od 5. 3. do 14. 3. 2007 byl hospitalizován na interním oddělení Městské nemocnice [obec], kde mu byla diagnostikována mj. chronická gastritida, diabetes mellitus II. typu, neurastenický syndrom a opět psychopatie s hypochondrotickými a paranoidními rysy dle dokumentace. Doporučena byla medikace na podporu mozkových funkcí /Geratan a opět Diazepam na spaní/ (viz propouštění zpráva Městské nemocnice [obec]). V době od 30. 9. 2016 do 12. 10. 2016 byl otec žalobců hospitalizován na geriatrii [anonymizováno] ve [obec], kam byl odeslán z traumatologie poté, co spadl, dva dny ležel a nemohl se postavit. Spolupracoval omezeně, orientace osobou, místem, časem ne. Při vyšetření byly zjištěny nutriční a hygienické deficity, poruchy kognitivních funkcí a infekce močových cest. Na škále soběstačnosti ADL dosáhl při přijetí 30 bodů, při propuštění 40 bodů. Na škále hodnocení kognitivních schopností MMSE dosáhl při přijetí hodnoty odhadem 22 bodů, při propuštění odhadem 20. Doporučena chůze v chodítku, po domluvě propouštěn domů, kde mu bude péče zajištěna. Z hlediska medikace byla kromě analgetik mj. doporučena kombinace tlumivých psychofarmak /Haloperidol plus Triapridal/ (viz propouštěcí zpráva [anonymizováno] [obec]). Krátce poté pak byl otec žalobců v době od 19. 10. 2016 do 3. 11. 2016 opětovně hospitalizován na geriatrii [anonymizováno] ve [obec]. Přivezen byl RZP pro dušnost z důvodu zhoršení stavu. Spolupracoval omezeně, orientace osobou, místem, časem ne. Byl dehydratovaný. Neurologicky orientačně bez laterizace. Na škále soběstačnosti ADL dosáhl při přijetí 30 bodů. Na škále hodnocení kognitivních schopností MMSE dosáhl při přijetí hodnoty odhadem 22 bodů. Po dohodě propuštěn domů do domácí péče (viz propouštěcí zpráva [anonymizováno] ve [obec]).

7. Ke zdravotnímu stavu otce žalobců z doby po sepsání závěti a prohlášení o vydědění zjistil soud následující: další hospitalizace otce žalobců proběhla v době od 2. 12. 2017 do 15. 12. 2017 opět na geriatrickém oddělení [anonymizováno] ve [obec], poté, co byl nalezen, když spadl a nemohl se zvednout, dva dny ležel na zemi prochlazený, dehydratovaný a našel ho syn. Prakticky je imobilní. Na škále soběstačnosti ADL dosáhl při přijetí 30 bodů, při propuštění 15 bodů. Na škále hodnocení kognitivních schopností MMSE dosáhl při přijetí hodnoty 11 bodů, při propuštění 11 (viz propouštění zpráva z [anonymizováno] [obec]). V době od 21. 12. 2017 do 28. 12. 2017 byl otec žalobců opět hospitalizován na geriatrickém oddělení [anonymizováno] ve [obec], poté, co byl přivezen RZP pro dehydrataci a celkové zhoršení stavu. Je prakticky imobilní, trpí organickým psychosyndromem se stavy noční amence. Není schopen běžných denních činností ani osobní hygieny (viz propouštění zpráva z [anonymizováno] [obec]). V době od 28. 12. 2017 do 23. 3. 2018 byl otec žalobců hospitalizován na doléčení v Městské nemocnici [obec], a to poté, co byl propuštěn dne 15. 12. 2017 z geriatrie [anonymizováno]. Doporučeno bylo umístnění do Domova pro seniory v [obec] (viz přijímací a propouštění zpráva z Městské nemocnice [obec]). Od 23. 3. 2018 byl otec žalobců umístěn v Domově důchodců [obec], kde byl léčen pro mozkové změny, psychické změny až charakteru psychopatie, poruchy chování, často byl neklidný, projevy dezorientace, domluva často obtížná, navíc problémy srdeční, plicní, ledvinové (viz zpráva MUDr. [jméno] [příjmení]). Dne 14. 5. 2018 proběhla psychiatrická konzultace otce žalobců, poté co měl konflikty se spolubydlícím a neshody s personálem. Bylo zjištěno, že je orientovaný osobou, místem ani časem ne. Kontakt navazuje, odpovídá přiléhavě, patrné paranoidní nastavení. Mnestický a kognitivní deficit, syndrom demence, dle dokumentace neurastenie, psychopatie s hypochondrickými a paranoidními rysy (viz zpráva MUDr. [jméno] [příjmení], psychiatrická ordinace [obec]). Od roku 2013 do 2. 10. 2017 si otec žalobců chodil k psychiatrovi MUDr. [příjmení] pro léky pro svou známou a současně si nechával předepisovat léky na spaní a mj. ho navštívil dne 3. 3. 2017. Byl klidný, orientovaný. Zda byl schopen posoudit právní jednání, je na posouzení znalce (viz zpráva MUDr. [jméno] [příjmení]). Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 11. 2018, č. j. [spisová značka], [spisová značka], byl otci žalobců jmenován opatrovník podle § 465 občanského zákoníku, s odůvodněním, že jeho zdravotní stav je nepříznivý, není schopen si zajistit základní potřeby pro život a není schopen právních úkonů ke všem běžným každodenním činnostem, potřebuje pomoc druhé osoby, neorientuje se, je paranoidní, má utkvělou představu, že je okrádán. Komunikuje bez obtíží a chápe smysl jednoduše sdělených informací. Tímto opatrovníkem byl jmenován žalobce e) s tím, že za opatrovance je oprávněn a povinen právně jednat ve všech záležitostech mimo záležitosti týkající se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských práv a povinností, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a její odvolání. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 1. 2019 (viz cit. usnesení OS Uh Hradiště).

8. K tomu, zda měl otec žalobců v době sepisu závěti a prohlášení o vydědění sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka] způsobilost k právním úkonům, zadal soud znalecký posudek z oboru zdravotnictví a odvětví psychiatrie. Znalkyně [celé jméno znalkyně] v něm uvedla, že na základě studia zdravotnické dokumentace a výsledků provedené psychiatrické analýzy lze konstatovat, že v době pořízení závěti a prohlášení o vydědění dne 6. 2. 2017 otec žalobců trpěl duševní chorobou – demencí s nerovnoměrným defektem intelektu v pásmu lehkého až středně těžkého stupně. Tato duševní choroba se rozvinula v terénu prakticky celoživotně anomální – paranoidní struktury osobnosti. Jeho mentální výkonost byla nad to oslabená mimo intelektovými faktory – sociální deprivací a celkovým tělesným diskomfortem způsobeným chronickými bolestmi, omezenou mobilitou a špatným stavem výživy. Zjištěný osobnostní profil se projevoval v psychických funkcích posuzovaného bezdůvodnou a nepodloženou podezíravostí, hostilitou, nepřátelským interpersonálním stylem a očekáváním negativ, rigidními adaptivními přesvědčeními o motivech druhých lidí, zkreslováním vzpomínek, zvýšenou hladinou vnitřního napětí a somatizací. Demence se v praktickém životě projevovala v oslabení stenických osobnostních vlastností, emočními ambivalencemi a volními ambitendencemi, chybnými – zjednodušenými a zkreslenými úsudky, pozornostní a kognitivní rigiditou a ovlivnitelností. V situacích s nárokem na rozhodování nebyl svými psychickými procesy schopen správně vyhodnocovat podněty z okolního dění a chápat je v jejich komplexnosti – pro významové posuny hodnocení reality a současně deficitní kognitivní variabilitu. Volní a rozpoznávací schopnosti posuzovaného ve vztahu ke zkoumanému právnímu úkonu lze hodnotit jako podstatně snížené – blížící se vymizení, když deficitní kognitivní variabilita nedostačovala pro korekci chybných úsudků a sugestibility, oslabené volní vlastnosti znemožňovaly racionální sebeřízení a poruchy paměti blokovaly využitelnosti vlastní korektivní zkušenosti (viz znalecký posudek [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie dospělých a gerontopsychiatrie). V ústním doplňku znaleckého posudku pak znalkyně uvedla, že zlomovým momentem ve zdravotním stavu otce žalobců byl podzim 2016, kdy je dokumentováno zhoršení jeho zdravotního stavu, řetězení komplikací, opakované intervence záchranné zdravotnické služby, zvýšení četnosti hospitalizací a zkrácení doby mezi nimi, což nasvědčuje výraznému poklesu osobní autonomie a závislosti na osobách pečovatelského typu. Už při hospitalizaci v období od 30. 9. 2016 do 12. 10. 2016 mu byla nasazena psychofarmaka, která nasvědčují tomu, že jeho stav byl chaotický, dezorganizovaný a že nebyl schopen svým rozumem své chování korigovat tak, aby nemusel být tlumen psychofarmaky /Tiapridal a Haloperidol/, což jsou antipsychotika tlumící neklid. Ani poté se jeho zdravotní stav nelepšil a z další lékařské zprávy z prosince 2016 pak vyplývá, že u něho naopak docházelo k pozvolné progresi (viz ústní doplněk znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně]). V době sepisu závěti a prohlášení o vydědění byla podle zdravotnické dokumentace jeho mentální kapacita vyčerpaná onemocněními, pozornost měl fixovanou na vlastní potřeby, bolesti, inkontinenci. Podstatné přitom je, že k rozvoji jeho demence došlo v terénu paranoidní poruchy osobnosti, která byla prakticky celoživotní a navíc v terénu po těžkém úrazu mozku, ke kterému došlo v roce 1953. V celé komplexnosti tedy nebyl schopen tento právní úkon posoudit. Notář Mgr. [příjmení] nemusel rozpoznat psychický stav otce žalobců, neměl k dispozici zdravotní dokumentaci a viděl to ze svého profesního nelékařského hlediska, zatímco ona to vnímala z hlediska lékařského O tom, že by otec žalobců přijel do [obec] autem, pochybuje, ale není vyloučeno, protože řízení motorového vozidla je zautomatizovaná dovednost. V praxi znala člověka, který měl kognitivní úkony ještě nižší než otec žalobců a přitom vozidlo řídil. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mohly otce žalobců vnímat tak, jak uváděly. Pravda je subjektivní, každý to vnímáme jinak (viz ústní doplněk znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně]).

9. K tomu, jak otec žalobců žil v době před sepisem závěti a prohlášení o vydědění soud zjistil: otec žalobců se s žalovanou dal dohromady v roce 2005. Původně se jenom navštěvovali, když koupil dům ve [anonymizována tři slova], tak s ním žalovaná začala bydlet. Konkrétně to fungovalo tak, že za ním odjela v pondělí a byla u něho až do další středy. Obědy si přes týden oba brali z restaurace, o víkendech vařila a pekla žalovaná. Na nákupy jezdili autem, které řídil otec žalobců. Žalovaná mu i uklízela a větší prádlo jim prala ona (svědkyně), která do [anonymizována tři slova] jezdila i s dcerou [jméno] (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalované). Když žalovaná za otcem žalobců přijela do [anonymizována tři slova], tak spolu bývali doma, vykládali si a dívali se na televizi. Žalovaná o něho pečovala, dávala mu léky. Taky spolu chodili na hřbitov a jezdili autem na nákupy. Otec žalobců nikam nechodil, ani do hospody a za kamarády také ne. Žalovaná byla tehdy ještě vdaná, manžel o tom, že za ním jezdí, věděl a dovolil jí to, protože ho měla ráda. Když jezdil otec žalobců za žalovanou na [část obce], takto jejímu manželovi vadilo, ale snášel to. Nicméně žalovaná o otce žalobců skutečně pečovala, vařila mu, pomáhala mu s výměnou plen, zřejmě ho i umývala apod. Po návratu z nemocnice ve [obec] ho tzv. postavila na nohy (viz výpověď žalobce a/). Z dětí za otcem žalobců jezdil nejvíc syn [jméno], který mu dělal i dřevo a pak dcera [jméno] (viz účastnická výpověď žalované), ale jezdil tam také syn [jméno] ještě jedna dcera (viz výpověď svědka [příjmení], souseda otce žalobců).

10. K tomu, jak se otec žalobců choval v době před sepisem závěti a prohlášení o vydědění soud zjistil, že okolím byl vnímán různě. Soused si od něho raději udržoval odstup, protože slyšel, že všechno řeší přes policii, pověst v obci měl špatnou (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Vůči rodině i ostatním lidem byl nesnášenlivý, psal různé stížnosti na úřady, stěžoval si na sousedy (viz výpověď žalobkyně d/). Kvůli jeho nesnášenlivé povaze se 12 x stěhovali (viz výpověď žalobce e/). Neustále ho bolela hlava, měl i psychické problémy (viz výpověď žalobkyně d/) a byl pod vlivem léků, které si ordinoval sám (viz výpověď žalobce e/). Když byl na podzim 2016 v nemocnici, tak byl dezorientovaný, často se opakoval, opakoval věty (viz výpověď žalobkyně d/). Míval výpadky paměti, například tvrdil, že si někde uložil peníze a neví, kde je má (viz výpověď žalobce a). Ani se s ním v podstatě nedalo bavit, protože za chvíli nevěděl, že něco řekl (viz výpověď žalobce e/). Naopak podle dcery žalované na tom psychicky rozhodně nebyl špatně (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]) a vnučka žalované dokonce uváděla, že byl psychicky úplně v pořádku, myslelo mu to, pamatoval si všechno, dalo se s ním mluvit o čemkoliv, sledoval televizi (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]).

11. Z dalších listin - potvrzení Městské nemocnice [obec] ze dne 23. 10. 2019, potvrzení Sociálních služeb [obec], příspěvkové organizace ze dne 9. 10. 2019, zprávy MěÚ [obec] ze dne 4. 3. 2021, zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 5. 2021, zprávy MUDr. [jméno] [jméno] ze dne 31. 5. 2021, zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 6. 2021 a z fotografií předložených žalobci, soud nic podstatného pro toto řízení nezjistil. Stejně tak nic podstatného soud nezjistil ani z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], sestry otce žalobců.

12. Jiné důkazy soud neprováděl, když navrhovaný revizní znalecký posudek soud zamítl jako nadbytečný.

13. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: otec žalobců žil ve svém domě ve [anonymizována tři slova], kam za ním jezdila žalovaná, a to tak, že za ním zpravidla odjela v pondělí a byla u něho až do další středy. Někdy jezdil i on za ní na [část obce] a pobýval u ní, i když ona v té době byla vdaná. Žalovaná o něho pečovala, vařila mu, uklízela, podával mu léky apod. (viz výpověď žalované a svědkyně [jméno] [příjmení]). Konec konců to, že se žalovaná o jejich otce starala, nezpochybňovali ani žalobci, když podle žalobce a/ ho žalovaná poté, co se vrátil z nemocnice, tzv. postavila na nohy (viz výpovědi žalobců). Na podzim roku 2016 se zdravotní stav otce žalobců začal zhoršovat, kdy je zdokumentováno zhoršení jeho zdravotního stavu, řetězení komplikací, opakované intervence záchranné zdravotnické služby, zvýšení četnosti hospitalizací a zkrácení doby mezi nimi, což nasvědčuje výraznému poklesu osobní autonomie a závislosti na osobách pečovatelského typu. Na škále soběstačnosti ADL dosáhl při přijetí 30 bodů, při propuštění 40 bodů. Na škále hodnocení kognitivních schopností MMSE dosáhl při přijetí hodnoty odhadem 22 bodů, při propuštění odhadem 20. Už při hospitalizaci v období od 30. 9. 2016 do 12. 10. 2016 mu byla nasazena psychofarmaka, která nasvědčují tomu, že jeho stav byl chaotický, dezorganizovaný a že nebyl schopen svým rozumem své chování korigovat tak, aby nemusel být tlumen psychofarmaky (Tiapridal a Haloperidol). Ani poté se jeho zdravotní stav nelepšil a z další lékařské zprávy z prosince 2016 pak vyplývá, že u něho naopak docházelo k pozvolné progresi (viz lékařské zprávy z toho období a ústní doplněk znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně]). Dne 6. 2. 2017 učinil otec žalobců formou notářského zápisu závěť jako projev své poslední vůle pro případ smrti a současně prohlášení o vydědění, ve kterém ustanovil za dědičku veškeré své pozůstalosti žalovanou. Současně všech pět svých dětí, tj. všechny žalobce, vydědil, a to u všech ze zcela stejných důvodů, tj. že mu neposkytli potřebnou pomoc v nouzi a neprojevovali o něho opravdový zájem, jaký by projevovat měli (viz notářský zápis [anonymizována dvě slova] [rok], n [anonymizováno] [rok] sepsaný dne 6. 2. 2017). Notář JUDr. [příjmení] notářský zápis sepsal tak, jak to otec žalobců chtěl. Pomáhal mu jen s právní formulací, ale důvody vydědění si otec žalobců uváděl sám a tak, jak to on chtěl sepsat, tak by to sepsal. Kdyby dospěl k závěru, že s ním notářský zápis sepsat nemůže (kdyby seznal, že žadatel není způsobilý právně jednat, tzn., kdyby mu jako laikovi bylo zřejmé, že v ten daný okamžik není schopen projevovat svoji vůli, anebo kdyby měl pochybnosti o jeho svobodné vůli, což by muselo být zjevné) tak by ho nesepsal (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení]). V době pořízení závěti a prohlášení o vydědění dne 6. 2. 2017 otec žalobců trpěl duševní chorobou – demencí s nerovnoměrným defektem intelektu v pásmu lehkého až středně těžkého stupně. Tato duševní choroba se rozvinula v terénu prakticky celoživotně anomální – paranoidní struktury osobnosti. Jeho mentální výkonost byla nad to oslabená mimo intelektovými faktory – sociální deprivací a celkovým tělesným diskomfortem, způsobený chronickými bolestmi, omezenou mobilitou a špatným stavem výživy. V situacích s nárokem na rozhodování nebyl svými psychickými procesy schopen správně vyhodnocovat podněty z okolního dění a chápat je v jejich komplexnosti – pro významové posuny hodnocení reality a současně deficitní kognitivní variabilitu. Volní a rozpoznávací schopnosti posuzovaného ve vztahu ke zkoumanému právnímu úkonu lze hodnotit jako podstatně snížené – blížící se vymizení, když deficitní kognitivní variabilita nedostačovala pro korekci chybných úsudků a sugestibility, oslabené volní vlastnosti znemožňovaly racionální sebeřízení a poruchy paměti blokovaly využitelnosti vlastní korektivní zkušenosti (viz znalecký posudek [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie dospělých a gerontopsychiatrie). Dne 18. 6. 2019 otec žalobců zemřel. V rámci pozůstalostního řízení po zemřelém otci žalobců bylo dne 20. 9. 2019 vydáno usnesení Okresního soudu ve Zlíně, č. j. [číslo jednací], kterým byli žalobci vyzváni k podání žaloby proti žalované na určení, že žalobci jsou dědici zůstavitele ze zákonné dědické posloupnosti a účastníky řízení o pozůstalosti a že prohlášení o vydědění je neplatné a nesplňuje náležitosti vydědění, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení, což žalobci touto žalobou splnili (viz citované usnesení č. j. [číslo jednací] a žaloba).

14. Podle § 24 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), každá osoba odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněné.

15. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, jš neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

16. Podle § 1494 odst. 1 o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, který zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den a měsíc a rok byla závěť pořízena, a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují, nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

17. Podle § [číslo] odst. 2 o. z je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykonávají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

18. Podle § 568 odst. 1 o. z., je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému platný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o nichž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak.

19. Podle § 568 odst. 2 o. z. zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanovuje zákon.

20. Podle § 1538 o. z. kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

21. Podle § 170 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních účinného od 30. 9. 2017 (dále jen„ z. ř. s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší jak 2 měsíce.

22. Podle § 113 z. ř. s. nepominutelný dědic je účastníkem, jde-li v něm o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu.

23. Podle § 1635 odst. 1 o. z. v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

24. Podle § 1643 odst. 1 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jeho potomci.

25. Podle § 1650 o. z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

26. Podle § 1654 odst. 1, věta první, o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

27. Podle § 1673 odst. 2 o. z. uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.

28. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu vycházel soud z citované právní úpravy a judikatury. Otec žalobců učinil formou notářského zápisu závěť jako projev své poslední vůle pro případ smrti a prohlášení o vydědění žalobců. Notářský zápis jako veřejná listina prokazuje, že závěť byla sepsaná v notářské kanceláři Mgr. [jméno] [příjmení] dne 6. 2. 2017, zachytila jeho vůli ustanovit výlučným dědicem své pozůstalosti žalovanou a současně jeho vůli vydědit všechny své děti - žalobce. Veřejná listina v souladu s § 568 odst. 1 o. z. prokazuje zachycení této skutečnosti, dokud není prokázán opak. V této veřejné listině notář Mgr. [jméno] [příjmení] potvrdil, že otec žalobců byl způsobilý samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je sepsán notářský zápis a za jeho přítomnosti se věc udála tak, jak je ve veřejné listině sepsáno. Žalobci vyvraceli platnost závěti a vydědění tím, že jejich otec v té době trpěl duševní poruchou, v jejímž důsledku byly sníženy její ovládací a rozpoznávací schopnosti, tedy nebyl schopen v době sepsání závěti posoudit následky svého jednání. Znalecký posudek znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] jim dal za pravdu. Z tohoto znaleckého posudku totiž vyplývá, že v době pořízení závěti a prohlášení o vydědění dne 6. 2. 2017 otec žalobců trpěl duševní chorobou – demencí s nerovnoměrným defektem intelektu v pásmu lehkého až středně těžkého stupně. Tato duševní choroba se rozvinula v terénu prakticky celoživotně anomální – paranoidní struktury osobnosti. Jeho mentální výkonnost byla nad to oslabená mimo intelektovými faktory – sociální deprivací a celkovým tělesným diskomfortem způsobeným chronickými bolestmi, omezenou mobilitou a špatným stavem výživy. V situacích s nárokem na rozhodování nebyl svými psychickými procesy schopen správně vyhodnocovat podněty z okolního dění a chápat je v jejich komplexnosti – pro významové posuny hodnocení reality a současně deficitní kognitivní variabilitu. Volní a rozpoznávací schopnosti posuzovaného ve vztahu ke zkoumanému právnímu úkonu lze hodnotit jako podstatně snížené – blížící se vymizení, když deficitní kognitivní variabilita nedostačovala pro korekci chybných úsudků a sugestibility, oslabené volní vlastnosti znemožňovaly racionální sebeřízení a poruchy paměti blokovaly využitelnosti vlastní korektivní zkušenosti.

29. Soud tento znalecký posudek hodnotí jako přesvědčivý a souladný z ostatními provedenými důkazy. Zde má soud na mysli zejm. zdravotnickou dokumentaci otce žalobců a výpovědi žalobců. Pokud jde o to, že notář Mgr. [příjmení] s ním sepsal závěť, protože vyhodnotil, že otec žalobců je způsobilý samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je sepsán notářský zápis, tak platí to, co uvedla znalkyně – notář to viděl ze svého profesního nelékařského hlediska a nemusel rozpoznat psychický stav otce žalobců, takže s ním závěť sepsal. Znalkyně to naopak vnímala z hlediska lékařského, když mj. měla k dispozici jeho zdravotní dokumentaci. Znalkyně ani nevyloučila to, že otec odpůrců mohl přijet sepsat notářský zápis autem, který sám řídil, protože řízení motorového vozidla je zautomatizovaná dovednost. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mohly otce žalobců vnímat tak, jak uváděly, tedy daleko příznivěji, že znalkyně, je to hodně subjektivní záležitost a ani jejich výpovědi tedy znalecký posudek nezpochybnily.

30. K tomu soud poznamenává, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho souhlas s ostatními provedenými důkazy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4316/2009), což soud učinil a z tohoto pohledu tento znalecký posudek obstál. Proto také soud zamítl návrh žalované na zadání revizního znaleckého posudku.

31. Jestliže otec žalobců v době pořízení závěti ze dne 6. 2. 2017 trpěl duševní chorobou – demencí s nerovnoměrným defektem intelektu v pásmu lehkého až středně těžkého stupně a rozpoznávací schopnosti posuzovaného ve vztahu ke zkoumanému právnímu úkonu lze hodnotit jako podstatně snížené – blížící se vymizení, když deficitní kognitivní variabilita nedostačovala pro korekci chybných úsudků a sugestibility, oslabené volní vlastnosti znemožňovaly racionální sebeřízení a poruchy paměti blokovaly využitelnosti vlastní korektivní zkušenosti, takto znamená, že napadená závěť je ve smyslu § 581 o. z. neplatná. To pak znamená, že žalobci jsou ve smyslu § 1643 odst. 1 o. z. nepominutelnými dědici zůstavitele – svého otce. Soud tedy žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou dědici ze zákonné dědické posloupnosti po svém otci - zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum], shledal důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.).

32. Pokud jde o tu část žaloby, kdy se žalobci domáhali určení, že jsou účastníky řízení o pozůstalosti, tak v této části soud žalobu zamítl, neboť jsou-li nepominutelnými dědici ze zákona (viz výrok I.), tak jsou současně i účastníky pozůstalostního řízení (§ 113 z. ř. s .) a je nadbytečné o tom rozhodovat. K tomu též rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 10 2017, č. j. 24 Co 92/2017, podle něhož nepominutelný dědic, který popírá platnost svého vydědění, a žádá, aby bylo jeho právo na povinný díl vypořádáno v řízení o pozůstalosti, je účastníkem řízení podle § 113 z. ř. s . a má právo na to, aby spor o platnost vydědění byl řešen v řízení o pozůstalosti postupem dle § 168 a násl. z. ř. s . Obdobně na tuto záležitost pohlíží též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017. V této části tedy soud žalobu zamítl pro nadbytečnost (výrok II.).

33. Pokud jde o tu část žaloby, kdy se žalobci domáhali určení, že jsou účastníky řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [celé jméno žalobce], tak v této části žaloby soud žalobu zamítl z toho důvodu, že nepominutelní dědicové (oproti dřívější právní úpravě zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013), již nemají právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jejich povinného podílu (viz § 1954, odst. 1 věta první o. z.), stávají se, není-li dědický podíl zanechán zůstavitelem, pouhými věřiteli dědiců, tudíž jim nesvědčí dědické právo po zůstaviteli. Nepominutelní dědicové zůstavitele se ve smyslu § 1654 odst. 1 o. z. mohou jen domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích. Soud se pak ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byli potomci zůstavitele vyděděni po právu či nikoliv. V této části žaloby tedy soud žalobu opět zamítl (výrok III.).

34. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z toho, že pokud jde o určení toho, že žalobci jsou dědici ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli [celé jméno žalobce], tak v této části žaloby byli zcela úspěšní žalobci (výrok I.). Naopak v té části žaloby, kde se žalobci domáhali určení, že žalobci jsou účastníky řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [celé jméno žalobce], a dále určení, že prohlášení o vydědění je neplatné a nesplňuje zákonné podmínky důvodu vydědění, byla zcela úspěšná žalovaná (výroky II. a III.). Výrok I. ale byl pro tento spor podstatnější, než výroky II. a III., takže celkově lze říci, že míra úspěchu a neúspěchu ve věci obou stran byla tedy přibližně stejná, a proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo (výrok IV.)

35. V souvislosti s tímto řízením vznikly státu náklady řízení ve výši 4 796 Kč za odměnu a náklady znalce. S ohledem na výsledek sporu soud ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. tyto náklady řízení rovnoměrně rozdělil mezi žalobce a žalovanou s tím, že každý z žalobců má nést náklady řízení státu ve výši 479,60 Kč (5 x 479,50 Kč = 2 398 Kč) a žalovaná náklady řízení státu ve výši 2 398 Kč (výroky V. a VI.).

Poučení