19 C 44/2020

Rubrum

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [právnická osoba], sídlem [adresa vedlejší účastnice], [IČO] o zaplacení 2 806 917, 50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zčásti zastavuje co do částky 2 506 917, 50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2 506 917, 50 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 300 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovanému ani vedlejší účastnici na straně žalovaného se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobce je povinen nahradit státu náklady řízení v plné výši, jejichž vyčíslení se vyhrazuje samostatnému usnesení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení k rukám státu na účet Okresního soudu v Kolíně vedený Českou národní bankou, č. ú. [číslo], [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhá zaplacení 2 806 917, 50 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že žalovaný způsobil při řízení motorového vozidla dne [datum] dopravní nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví žalobce. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění spočívajícího v erektilní dysfunkci ve výši 165 534 Kč, ve zkrácení tří prstů na pravé dolní končetině ve výši 41 383, 50 Kč, v inkontinenci ve výši 200 000 Kč, v nemožnosti věnovat se sportovním činnostem ve výši 100 000 Kč a následkem posttraumatické stresové poruchy, úbytku poznávacích funkcí a úzkostné poruchy ve výši 2 000 000 Kč Vedle toho se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení 300 000 Kč jako náhrady další nemajetkové újmy spočívající v rozvratu rodinného života žalobce během doby, kdy se podroboval léčbě. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobce za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě postavil na stanovisko, že žalobce v projednávané věci uplatňuje náhradu za ztížení společenského uplatnění, o které již soud pravomocně rozhodl, a proto je namístě řízení v uvedeném rozsahu zastavit. Tento závěr se neprosadí jen v poměru k žalobnímu požadavku na náhradu další nemajetkové újmy, která má spočívat v rozvratu rodinného života žalobce během doby, kdy se podroboval léčbě. Ohledně této pohledávky však žalovaný vznesl námitku promlčení, protože manželství žalobce zaniklo rozvodem již dne [datum]. Nejpozději k tomuto dni v něm musel nastat hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat. Podal-li žalobce žalobu o náhradu této újmy dne [datum], stalo se tak po marném uplynutí promlčení lhůty.

3. Vedlejší účastnice na straně žalovaného se ztotožnila s vyjádřením žalovaného k žalobě.

4. Žalovaný je státním příslušníkem Rumunské republiky. Okresní soud v Kolíně jej rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č.j. 4 T 94/2015 – 317, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2016, č.j. 10 To 243/2016 – 362, nabyl právní moci dne [datum], uznal vinným trestným činem těžkého ublížení z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Újmu, jejíž náhrady se žalobce vůči žalovanému v projednávané věci domáhá, vyvolalo jednání, pro nějž byl žalovaný uznán vinným trestným činem. Se zřetelem k tomu, že obžaloba byla vůči žalovanému v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 94/2015 podána u Okresního soudu v Kolíně, je podle čl. 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky a místní příslušnost Okresního soudu v Kolíně.

5. Ve věci vedené Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 19 C 365/2017 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 3 108 562 jako bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, které byly následkem téhož protiprávního činu žalovaného jako v projednávané věci. O věci vedené soudem pod sp. zn. 19 C 365/2017 soud rozhodl rozsudkem ze dne 5. 10. 2018, č.j. 19 C 365/2020 – 166, který nabyl právní moci dne [datum].

6. Nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují. Nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání; běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2019, pod poř. [číslo]).

7. O pohledávce žalobce za žalovaným na náhradu za ztížení společenského uplatnění tedy soud již rozhodl rozsudkem ze dne 5. 10. 2018, č.j. 19 C 365/2020 – 166, který nabyl právní moci dne [datum]. V poměru k této pohledávce proto uvedené rozhodnutí založilo překážku věci pravomocně rozsouzené. To platí i pro pohledávku na zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady za nemožnost věnovat se sportovním činnostem, protože i potud jde o náhradu za ztížení společenského uplatnění.

8. Ze znaleckého posudku podaného dne [datum] znalcem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., přitom vyplývá, že po [datum] nedošlo ke zhoršení již ustáleného zdravotního stavu, který zakládal nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, ani se neprojevily nové následky související s původním úrazem.

9. Z výpovědi znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., soud zjistil, že žalobcův zdravotní stav se po jeho ustálení nezměnil natolik, aby bylo třeba podrobit revizi výpočet náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobce podstoupil operační zákrok, které se týkaly prstů na nohou a náhrady kyčelního kloubu.

10. Jen v případě významného zhoršení zdravotního stavu po jeho ustálení by vznikl v důsledku původní škodné události další – nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, u nějž se porovnává stav před zhoršením zdravotního stavu se stavem nynějším. Ačkoliv je při hodnocení trvalých následků na zdraví třeba přihlížet i k jejich předpokládanému vývoji, není vyloučen vznik nového nároku, pokud by se výrazně zhoršil již ustálený zdravotní stav, popřípadě se projevily další následky v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně ani nemohly být předvídané (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3014/2018, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

11. Z toho vyplývá, že nikoli každé zhoršení zdravotního stavu poškozeného vede ke vzniku dalšího práva na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobce. I kdyby proto vskutku došlo ke zhoršení zdravotních obtíží žalobce například v oboru psychiatrie, jak na to žalobce poukázal při jednání konaném dne [datum], nedostačovalo by to samo o sobě k závěru o vzniku dalšího práva na náhradu za ztížení společenského uplatnění, protože v souhrnu nejde o natolik výrazné zhoršení, aby mohlo další právo na náhradu vzniknout, jak vyplývá z podaného znaleckého posudku i z výslechu znalce. Totéž pak platí pro omezení žalobce následkem úbytku kognitivních funkcí, posttraumatické stresové poruchy a úzkostné poruchy, popřípadě pro jeho omezení v oblasti náboženského a duchovního života.

12. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže podle § 159a odst. 4 o.s.ř. být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

13. Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

14. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud podle § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. řízení zastaví.

15. V projednávané věci žalobce uplatnil vůči žalovanému co do pohledávky na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 506 917, 50 Kč s příslušenstvím tentýž požadavek jako ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 365/2017, o které soud pravomocně rozhodl rozsudkem ze dne 5. 10. 2018, č.j. 19 C 365/2017 – 166, a proto soud shledal nedostatek podmínky řízení, pro nějž řízení v projednávané věci musel po doplnění řízení o podaný znalecký posudek – veden závazným právním názorem vysloveným Krajským soudem v Praze v usnesení ze dne 29. 10. 2021, č.j. 25 Co 226/2021 – 211, které nabylo právní moci dne [datum] – v uvedeném rozsahu pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavit (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Podle čl. 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž stranou je jeden nebo více členských států ke dni přijetí tohoto nařízení a které stanoví kolizní normy pro mimosmluvní závazkové vztahy.

17. Podle čl. 1 Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody zveřejněné pod č. 130/1976 Sb. tato Úmluva určuje právo rozhodné pro občanskoprávní mimosmluvní odpovědnost z dopravních nehod bez ohledu na způsob řízení při jejím uplatnění. Pro účely této úmluvy se považuje za dopravní nehodu nehoda, na níž se podílí jedno nebo více vozidel bez ohledu, zda jsou poháněna motorem či nikoliv, a jež souvisí s dopravou na veřejných silnicích, na pozemcích přístupných veřejnosti nebo na soukromých pozemcích, na něž mají právo přístupu určité osoby.

18. Podle čl. 3 Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě.

19. Podle čl. 11 věta první Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody použití článků 1 až 10 této úmluvy není závislé na podmínce vzájemnosti.

20. K dopravní nehodě, v jejímž důsledku vznikla újma na zdraví žalobce, došlo na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je proto právo České republiky bez zřetele k tomu, že Rumunská republika není smluvní stranou Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody.

21. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

22. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se podle § 2911 o.z. za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

23. Podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

24. Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí podle § 2956 o.z. škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

25. Podle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

26. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

27. Další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie další nemajetkové újmy by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2019, pod poř. [číslo]).

28. Další nemajetková újma při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. může spočívat i v tom, že poškozený není dočasně schopen se postarat o osobu blízkou, závislou na jeho péči, a má důvodnou obavu, že se o takovou osobu nepostará někdo jiný. Další nemajetkovou újmou může být i nemožnost strávit s osobami blízkými Vánoce. Vzhledem k tomu, že tyto svátky jsou v českém kulturním prostředí tradičně spojovány s rodinnou pospolitostí, tj. jsou obvykle tráveny v rodinném kruhu, je ztrátu této možnosti nutno považovat za další nemajetkovou újmu, jejíž existenci není třeba zvlášť dokazovat, byť nelze vyloučit důkaz opaku, tedy důkaz o tom, že v konkrétním případě, např. s ohledem na odlišné sociálně-kulturní zvyklosti dotčených osob či jejich narušené osobní vztahy, taková nemajetková újma nevznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2020, pod poř. [číslo]).

29. Žalobní požadavek na zaplacení 300 000 Kč jako nemajetkové újmy způsobené zásahem do práva žalobce na osobní a rodinný život, jehož následkem byl rozvrat žalobcova rodinného života v období, kdy se podroboval léčbě, vyhovuje pojmu další nemajetkové újmy, která představuje dílčí nárok z odpovědnosti za újmu, tj. právo se samostatným skutkovým základem odlišným od práva na bolestné i práva na náhradu za ztížení společenského uplatnění. V rozsahu tohoto žalobního požadavku proto není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť uvedené právo nebylo předmětem řízení vedeného soudem pod sp. zn. 19 C 365/2017.

30. Se zřetelem k námitce promlčení pohledávky na náhradu této další nemajetkové újmy, kterou vznesli žalovaný i vedlejší účastnice na straně žalovaného, se soud nejprve zabýval tím, zda je vznesená námitka důvodná.

31. Žalobce skutkově vymezil pohledávku na náhradu další nemajetkové újmy tak, že v době před vznikem újmy na zdraví žil společně se svou manželkou a dvěma nezletilými dětmi v rodinné domácnosti, žalobce o manželku i děti pečoval a společně vedli obvyklý rodinný život. V důsledku léčby, která trvala od škodné události, do konce roku 2017, tj. po dobu tří let, ztratil žalobce možnost stýkat se s manželkou a dětmi. To vedlo k rozvratu jeho rodinného života a vzájemnému odcizení mezi žalobcem na jedné straně a manželkou a dětmi žalobce na straně druhé. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 9. 1. 2017, č.j. 0 Nc 2794/2016 – 62, svěřil nezletilé dítě do péče manželky a rozhodl o výživném. Nato manželství žalobce zaniklo rozvodem, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 4. 2017, č.j. 8 C 57/2017 – 46, který nabyl právní moci dne [datum].

32. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se podle § 609 věta první o.z. a dlužník není povinen plnit.

33. Podle § 610 odst. 1 věta první o.z. promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

34. Podle § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

35. Podle § 612 o.z. v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

36. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne podle § 619 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

37. Podle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

38. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

39. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

40. Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu podle § 436 odst. 2 o.z. i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.

41. Žalobce se o osobě povinné k náhradě újmy dozvěděl (musel dozvědět) nejpozději dne [datum], kdy jeho zmocněnec v trestním řízení prostudoval trestní spis, jak vyplývá ze záznamu o prostudování trestního spisu vedeného Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 4 T 94/2015 ze dne 27. 8. 2015 O vzniku škody (újmy) se pak žalobce dozvěděl před [datum], kdy Okresní soud [obec] rozhodl o úpravě poměrů k nezletilému dítěti, které se z jeho manželství narodilo, pro dobu po zániku manželství rozvodem, protože již zahájení tohoto řízení bylo i podle vlastních skutkových tvrzení následkem rozvratu rodinného života žalobce.

42. Ostatně žalobce i jeho manželka skutkově tvrdili v návrhu na rozvod manželství, že spolu nežijí od roku 2013, tj. již od doby, která předcházela vzniku újmy na zdraví žalobce, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 4. 2017, č.j. 8 C 57/2017 – 46, který nabyl právní moci dne [datum]. Bez zřetele k tomu, že žalobce nyní pravdivost tohoto skutkového tvrzení popírá, je zřejmé, že k hlubokému, trvalému a nenapravitelnému rozvratu manželství žalobce muselo dojít již před podáním návrhu na rozvod. Bylo-li řízení o rozvod manželství žalobce zahájeno dne [datum], jak soud zjistil z informace o průběhu tohoto řízení, musel žalobce již k tomuto dni vědět o vzniku újmy, a to bez ohledu na to, že zda rozvrat jeho rodinného života vskutku byl následkem protiprávního činu žalovaného.

43. Uplatnil-li žalobce právo na náhradu této další újmy až dne [datum], stalo se tak po marném uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaný tedy důvodně vznesl námitku promlčení, a proto soudu žalobu co do žalobního požadavku na zaplacení 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 300 000 Kč od [datum] do zaplacení zamítl.

44. Žalobci přitom ve včasném uplatnění tohoto práva nepřekážel ani nepříznivý zdravotní stav, protože je mohl společně s dalšími dílčími pohledávkami vůči žalovanému uplatnit již v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 365/2017, které bylo zahájeno dne [datum].

45. Z lékařských zpráv ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

46. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem žalobce a svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [jméno] a MUDr. [jméno] [příjmení], znaleckým posudkem znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., ze dne [datum], rozsudkem ze dne 5. 10. 2018, č.j. 19 C 365/2017 – 166, zdravotnickou dokumentací žalobce, rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 3. 2017, č.j. 650 213 [číslo], výzvou zástupce žalobce žalovanému ze dne [datum], včetně podací stvrzenky, posudkem o invaliditě žalobce, zprávami elektronické pošty ze dne [datum] a ze dne [datum], žádostí zástupce žalobce ze dne [datum], životopisem žalobce a revizním znaleckým posudkem, protože šlo o důkazní prostředky, jejichž provedení by bylo nadbytečné se zřetelem k tomu, že již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci. Důkaz výslechem žalobce je nadto nepřípustný podle § 131 odst. 1 o.s.ř., neboť jej žalobce navrhoval k prokázání skutkových tvrzení, která lze prokázat i jinak.

47. Pro úplnost soud uvádí, že co do bolestí uvedených ve znaleckém posudku, který dne [datum] podal znalec doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., jde o jiný (odlišný) požadavek, než jaký žalobce uplatnil v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 365/2017, avšak předmětem řízení v projednávané věci byly pohledávky na náhradu za ztížení společenského uplatnění a za další majetkovou újmu, nikoli na náhradu za vytrpěné bolesti. Jde přitom o jednotlivá, dílčí, samostatná práva, a proto soud nemohl bez změny žaloby rozhodnout o pohledávce na náhradu za vytrpěné bolesti (bolestném), neboť by tím nepřípustně překročil žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Ze stejného důvodu se nezabýval ani námitkou promlčení, kterou žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného vznesli v poměru k pohledávce na bolestné. 48. [obec] rovněž nemá skutkové tvrzení žalobce, že vynětí žlučníku, k němuž došlo po ustálení zdravotního stavu žalobce, bylo následkem žalobcovy medikace při léčení újmy na zdraví žalobce. Pohledávku na náhradu za bolesti, které žalobce při tomto zákroku vytrpěl, žalobce neučinil předmětem řízení. Znalec ve výpovědi při jednání konaném dne [datum] pak vyloučil, že by se tento zákrok – i kdyby byl dalším následkem protiprávního činu žalovaného – mohl projevit ve ztížení společenského uplatnění žalobce.

49. Plně procesně úspěšnému žalovanému i vedlejší účastnici na straně žalovaného by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), avšak soud toto právo žalovanému i vedlejší účastnici na straně žalovaného odepřel postupem podle § 150 o.s.ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

50. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další ([příjmení], M. in [příjmení], L., [příjmení], J. – Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo]).

51. V projednávané věci soud přihlédl k okolnosti, že ke sporu mezi účastníky řízení vedl protiprávní čin žalovaného, jehož následkem je vážná újma na přirozených právech žalobce. Dopad nákladového výroku, není pro žalovaného natolik citelný, aby sám o sobě překážel použití pravidla vyjádřeného v § 150 o.s.ř. a bránil zohlednit okolnosti projednávané věci, které odůvodňují výjimečný postup, jenž vyústil v odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníku řízení, a to tím spíše, že jediné náklady, které žalovanému v řízení vznikly a jež spočívají v odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka žalovaného, platí stát (§ 140 odst. 2 část první věty před středníkem o.s.ř.) Ani u vedlejší účastnice na straně žalovaného nelze pokládat odepření práva na náhradu nákladů řízení za natolik citelný zásah do jejích poměrů, aby bránil postupu podle § 150 o.s.ř., a to i s přihlédnutím k výši nákladů řízení, které vedlejší účastnice na straně žalovaného platila.

52. Stát má podle výsledku řízení vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které platil, v plné výši (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Tato výše v době vyhlášení tohoto rozsudku nebyla známa, a proto soud přenechal určení výše náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a státem samostatnému usnesení postupem podle § 151 odst. 6 o.s.ř. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek (výrok IV. tohoto rozsudku).

Poučení