19 C 45/2017-404

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem: [adresa žalobce] Zastoupeného: prof. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokát, sídlem: [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa žalované a původní účastnice], [IČO] o zaplacení 42 090 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 42 090 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4.2.2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 37.752 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu ve výši 9.254 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce původně domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 42 090 Kč s příslušenstvím, následně rozšířené na částku 84 179 Kč s příslušenstvím, jako újmy na zdraví, která mu měla být způsobena v souvislosti s provozem vozidla Nissan [anonymizováno], [registrační značka] pojištěného u žalované, když tvrdil, že řidič tohoto vozidla zavinil dopravní nehodu, ke které došlo dne 18.7.2014 při střetu vozidel s motocyklem [příjmení] – [příjmení], registrační značky 3 E [číslo], řízeným žalobcem. Žalobce při této dopravní nehodě utrpěl újmu, která byla následně ošetřujícím lékařem ohodnocena na 335 bodů, což odpovídá shora uvedené finanční částce. Původně uplatnil žalobou svůj nárok na zaplacení 50 % bolestného, které taktéž u žalované uplatnil 1.11.2016, avšak na nárok nebylo ničeho ze strany žalované hrazeno. Následným rozšířením žaloby žádal nárok v plné výši.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když zavinění dopravní nehody shledávala výlučně na straně žalobce, pokud jde o rozšířený nárok, vznesla k němu námitku promlčení.

3. Rozhodnutím č. j. 19 C 45/2017-272 ze dne 10. prosince 2019 soud žalobu v plném rozsahu zamítl, pokud jde o částku 42 090 Kč, jakožto 50 % spoluzavinění, shledal soud po provedeném dokazování zavinění dopravní nehody výlučně na straně žalobce, z tohoto důvodu finanční částku zamítal, pokud jde o rozšířený nárok spočívající v požadavku žalobce na zaplacení další částky ve výši 42 089 Kč s přísl., tento shledal promlčeným. Ve věci rozhodoval k podanému odvolání Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 58 Co 242/2020-335 ze dne 20.8.2020, kterým potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně co do částky 42 089 Kč s příslušenstvím, když shledal námitku promlčení vznesenou ze strany žalované důvodnou. Pokud jde o zbytek nároku (původního) na zaplacení částky 42 090 Kč s příslušenstvím týkající se požadavku na 50 % proplacení míry spoluzavinění na straně pojištěnce žalovaného, shledal odvolací námitky důvodnými, když uvedl, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil závěry znaleckých posudků ohledně pochybení účastníků dopravní nehody a tedy míry spoluzavinění. Zavázal soud prvního stupně, aby se vypořádal s rozdílnými závěry znaleckých posudků ohledně příčin vzniku dopravní nehody zpracovaných v rámci řízení, taktéž aby vyslechl znalce, případně provedl další důkazy a zvážil hodnocení důkazů, jejichž potřeba vyjde najevo, pokud jde o míru spoluzavinění řidičů na následcích dopravní nehody.

4. Soud prvního stupně vázán závazným právním názorem soudu odvolacího vzal v potaz již provedené listinné důkazy, výslechy svědků a účastnický výslech, ze kterých má za prokázány následující skutečnosti: Z protokolu o nehodě v silničním provozu z 18. 7. 2014, vyhotoveného Policií ČR, Krajským ředitelstvím Policie Jihomoravského kraje, Územního odboru [obec], Dopravním inspektorátem, pod evidenčním číslem KRPB [číslo] [číslo] má soud za zjištěno, že tento protokol byl sepsán na místě samém, a to v ulici [ulice], [obec] s popisem účastníků dopravní nehody [celé jméno žalobce] jakožto řidiče motocyklu [příjmení] – [příjmení], který byl uveden jako podezřelý z porušení ustanovení § 4 písm. a), §4 písm. b), § 17 odst. 5 písm. c) a § 17 odst. 5 písm. d), zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a tím důvodně podezřelý ze spáchání přestupku podle ustanovení §125 a) odst. 1 písm. k ) a § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 7, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Jako spolujedoucí byla uvedena [jméno] [příjmení], která byla lehce zraněna, řidič byl zraněn těžce. Jako druhý účastník nehody byl uveden [jméno] [příjmení], řidič osobního automobilu Nissan [anonymizováno], jako svědci pak [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V protokole je taktéž uvedeno vylíčení události s tím, že 18. 7. 2014 v 8.50 hodin došlo v prostoru křižovatky ulic [ulice] s ulicí [ulice] a ulicí [ulice], k dopravní nehodě tak, že řidič motocyklu [příjmení] – [příjmení] [celé jméno žalobce], předjížděl kolonu stojících vozidel ve směru jízdy od [územní celek] – [část obce], bezprostředně před přechodem pro chodce, kde je vyznačena podélná čára souvislá a dále na přechodu pro chodce, za kterým stálo jako první v koloně osobní motorové vozidlo Nissan [anonymizováno] řidiče [příjmení], který hodlal odbočit vlevo do ulice [ulice], se zapnutým levým ukazatelem směru. Po projetí protijedoucího vozidla a započetí odbočovacího úkonu a následném vjetí vozidla do levého jízdního pruhu došlo ke střetu motocyklu s levou stranou vozidla a pádu motocyklu na komunikaci. Motocykl skončil v koncovém postavení při silničním obrubníku před přechodem pro chodce protínající komunikaci na ulici [ulice]. Vozidlo Nissan zůstalo v koncovém postavení v levém jízdním pruhu ve směru jízdy od [územní celek] – [část obce]. U obou řidičů byla provedena zkouška na alkohol s negativním výsledkem, řidič motocyklu [celé jméno žalobce] jeho spolujezdkyně [příjmení], kteří měli oba dva připevněnou ochrannou přilbu, utrpěli blíže nespecifikované lehké zranění, se kterým byli převezeni do nemocnice ve [obec], kde zůstali hospitalizováni. Ke zranění řidiče [příjmení] nedošlo. [ulice] závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledání zjištěna ani uplatněna. Z doplnění a změny protokolu o nehodě v silničním provozu z 11. 9. 2014 má soud za prokázáno doplnění údajů ohledně svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], uvedením adres a kontaktu na tyto svědky. Součástí byl taktéž plánek vyhotovený Policií ČR. Z obsahu podání vysvětlení [jméno] [příjmení] na Policii České republiky z 15. 9. 2014 má soud za zjištěno, že tento řídil osobní motorové vozidlo [příjmení] [jméno] [registrační značka] ve [obec] po ulici [ulice], za čerpací stanicí OMV, jel v koloně pomalu jedoucích vozidel a blížili se ke křižovatce u hasičárny a obchodního domu [příjmení], přičemž vypověděl, že jel blíže pravému okraji vozovky, zaregistroval motocykl, na kterém seděli dva lidé, tento motocykl jej předjel a zařadil se před jeho vůz na úrovni před křižovatkou, ještě před přechodem pro chodce. Svědek vypověděl, že v místě byla pomalá kolona, která se pohybovala, motorkář vyrazil před přechodem a jel blíže ke středové čáře, kolonu objížděl, první stříbrné auto začalo odbočovat vlevo k obchodnímu domu [příjmení], svědek se nedovedl vyjádřit o tom, zda mělo zapnutý levý ukazatel směru, neboť tuto skutečnost neviděl. Uvedl však, že motocykl neměl určitě zapnutý žádný ukazatel směru. Následně si všiml již započatého odbočovacího procesu osobního automobilu, cca 2 metry před srážkou začal motocykl brzdit, ale z důvodu rychlosti a krátké vzdálenosti, narazil v levém jízdním pruhu do automobilu stříbrné barvy, které odbočovalo vlevo. Svědek dále popsal zranění a pády jednotlivých účastníků dopravní nehody, dle jeho názoru byla jednoznačná vina na motorkáři, neboť z důvodu umístění nehody do prostoru křižovatky a hustému provozu, byl nesmysl předjíždění osobních aut, a taktéž rychlost motorkáře, s jakou vjel do křižovatky, byla neúměrně vysoká, navíc musel odbočující vozidlo delší dobu vidět. Z obsahu podání na policii [jméno] [příjmení] z 22. 7. 2014 má soud za zjištěno, že tato pracuje jako pokojská v penzionu [anonymizována dvě slova], v době nehody šla po chodníku vlevo na straně ve směru pohledu od [územní celek] – [část obce], k obchodnímu domu [příjmení]. Pokud jde o účastníky nehody, uváděla motocykl, který předjížděl celou kolonu stojících vozidel, která stála ve směru jízdy do centra [obec], řidič motocyklu tato vozidla předjížděl z jeho pohledu těsně při plné čáře souvislé, vozidlo stříbrné barvy, které hodlalo odbočit vlevo do ulice [ulice] a mělo zapnutý levý ukazatel směru a započalo odbočování vlevo, když došlo ke střetu přední části motocyklu do levého boku stříbrného vozidla. Svědkyně dále následně popsala koncové postavení obou účastníků nehody, s tím, že sama volala následně policii a záchrannou službu. Pokud jde o viníka dopravní nehody, svědkyně jednoznačně určila řidiče motocyklu, neboť předjížděl na přechodu pro chodce. Z obsahu podání vysvětlení [jméno] [příjmení] na Policii České republiky z 28. 7. 2014 má soud za zjištěno, že jde o městského strážníka ve [obec], který vykonával v danou dobu pochůzkovou službu v horní části [obec], kolem ulice [ulice]. Uváděl, že si všiml, že vozidla, která přijížděla po silnici I/38 ve směru jízdy od [územní celek] – [část obce] zpomalují, řadí se za sebe před přechodem pro chodce naproti hasičů, následně uslyšel zvuk motocyklů, kteří přijížděli od [územní celek], šlo o kolonu motorkářů, která předjížděla kolonu stojících vozidel. Následně slyšel náraz, pokud jde o skutkový děj dopravní nehody, tento neviděl. Pokud jde o zavinění nehody, uváděl, zavinění řidiče motocyklu, který předjížděl plnou čáru a předjížděl i na přechodu pro chodce. Z vyjádření [jméno] [příjmení] na Policii České republiky z 20. 7. 2014 má soud za zjištěno, že šlo o spolujezdkyni na motocyklu [příjmení] – [příjmení], které řídil její otec. Svědkyně využila svého práva a ničeho nevypovídala, neboť osoba podezřelá z přestupku je její otec. Z posouzení zdravotního stavu z důvodu podání námitek proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 7. 7. 2015 doručované [celé jméno žalobce] ze strany pracoviště ČSSZ [obec], Oddělení lékařské posudkové služby má soud za zjištěno, že orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce ke zde uvedeným zraněním v důsledku dopravní nehody a pokud jde o výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti, uvedl, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/95 Sb., o důchodovém pojištění, žalobce je invalidní dle § 39 odst. 1 citovaného zákona, jde o invalidu 3. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) citovaného zákona, je schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70%, s datem invalidity 14. 5. 2015. Ze zprávy lékaře pro odškodnění vytrpěné bolesti MUDr. [jméno] [příjmení], praktického lékaře, vyhotovené na žalobce, má soud za zjištěno, že po havárii na motocyklu došlo k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žádným pohybovým postižením netrpěl. Pokud jde o trvalé následky, byl určován limitovaný rozsah pohybu v pravém kyčelním kloubu s plánovanou reoperací, když došlo k popisu zranění s uvedením jednotlivých kódů diagnóz [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] datem vyhotovení 19. 8. 2016. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], ortopeda, vyhotovené na žalobce dne 17. 3. 2016 má soud za zjištěno, že dlouhodobě při delším zatížení pravé dolní končetiny je indikováno odlehčení na francouzských holích, je trvale neschopen práce ve stoje, delší chůze, nošení těžkých břemen a vzhledem k dysfunkci pravé kyčle je nutné vyloučit i delší sezení. Žalobce byl pravidelně kontrolován po 3 měsících. Z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 8. 2015 na žalobce má soud za zjištěno, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, z výzvy k poskytnutí plnění – bolestného, zasílané zástupcem žalobce žalované 1. 11. 2016 má soud za prokázáno, že žalobce zasílal žalované předžalobní výzvu a výzvu k plnění na částku 42 090 Kč, představující 50% doložených nároků na odškodnění nemajetkové újmy na základě formuláře pojišťovny potvrzeného lékařem a kopii zdravotnické dokumentace klienta. Z vyrozumění o zastavení řízení Městským úřadem ve Znojmě, odborem dopravy, z 20. 7. 2015 zasílaného žalobci má soud za zjištěno, že v souladu s § 76 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, byl žalobce vyrozuměn o zastavení řízení o přestupku podle ustanovení § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 7, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit pan [celé jméno žalobce], předmětného dne 18. 7. 2014, a to s ohledem na ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť odpovědnost za přestupek dle ustanovení § 20 odst. 1 téhož zákona ke dni 18. 7. 2015 zanikla. Z detailu relace o dopravní nehodě na formuláři ČKP relace č. j. KRPB-270/DNZN-2014-RB má soud za zjištěno vylíčení dopravní nehody, které je shodné s původním protokolem již čteným, po uvedení u [celé jméno žalobce] přestupků, pro které je stíhán, s uvedením taktéž účastníků nehody, a to [jméno] [příjmení] a dále identifikace druhého účastníka nehody, kterým byl [jméno] [příjmení]. Z dopisu z 12. 10. 2015 adresovaného pojištěnému [jméno] [příjmení] poškozené [jméno] [příjmení] s číslem pojistné smlouvy [číslo] ve věci škodné události ze dne 18. 7. 2014 číslo škodné události [číslo] ohledně vyřízení škodní události žalovanou má soud za zjištěno, že žalovaná popsala průběh dopravní nehody na základě relace Policie České republiky, s tím, že tato byla šetřena policií a spis dopravní nehody byl následně předán správnímu orgánu k rozhodnutí, žalovaná prošetřením celé škodní události a podrobnou analýzou celého případu dospěla k závěru, že za vznik škody odpovídá řidič motocyklu [příjmení] – [příjmení], a to nesprávnou technikou jízdy při předjíždění odbočujícího vozidla vlevo, když řidič pojištěného vozidla žádné protiprávní jednání či porušení ustanovení silničního provozu neporušil. Žalovaná proto odložila předmětnou škodní událost bez náhrady. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení na Policii České republiky 31. 7. 2014 [jméno] [příjmení], má soud za zjištěno, že tento popsal průběh dopravní nehody, popojíždění v koloně vozidel, kterého byl účasten a následně levým vnějším zpětným zrcátkem zjistil kolonu motocyklů, které jely vlevo od středové dělicí čáry, tudíž jely v protisměrném jízdním pruhu. Při svém započetí odbočování najednou uslyšel ránu a uviděl náraz motocyklu do jeho vozidla, když směřoval do levého boku vozidla v zadní části dveří za řidičem. Ihned dupnul na brzdu a zůstal stát na místě, když nemohl jet nikterak rychle, následně popisoval další úkony po předmětné srážce. Dle jeho názoru byl viníkem dopravní nehody řidič motocyklu, neboť nemůže předjíždět na přechodu pro chodce a taktéž v křižovatce. Z úředního záznamu o podání vysvětlení 22. 8. 2014 [celé jméno žalobce] na Policii České republiky, Krajském ředitelství Policie Pardubického kraje, má soud za zjištěno, že tento opět popisoval průběh dopravní nehody, uváděl, že jízdní pruh ve směru jízdy je dostatečně široký pro dvě vozidla, a proto kolonu opustil za přechodem pro chodce vlevo a začal blikat levým ukazatelem směru jízdy a za přechodem pro chodce začal odbočovat vlevo z hlavní silnice k obchodnímu domu [příjmení]. Až poté uváděl, že začal odbočovat vlevo i osobní vozidlo, které on sám neviděl, zaregistroval jej až v okamžiku střetu, kdy spadl na zem a došlo následně ke střetu. Uváděl následně následky střetu a jeho zranění a hospitalizaci, taktéž hmotnou škodu na motocyklu, dle jeho mínění jednoznačně nehodu zavinil řidič druhého vozidla, když dojel v koloně do křižovatky a náhle bez zapnutí levého ukazatele vystřelil vlevo, aniž by se podíval do zrcátka, ač mohl vidět a měl vidět kolonu motocyklů, které jely za ním. Žalobce uváděl, že kolonu nepředjížděl, snažil se zařadit za přechodem pro chodce k levému okraji svého jízdního pruhu, do protisměru nenajel. Odmítal porušení § 17 odst. 5 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb.

5. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že jde o známého žalobce, spolu s ním cestoval v koloně motocyklů na motorkářský sraz do [obec] v den dopravní nehody. Uváděl pořadí motocyklů, žalobce jel jako první, on jel jako třetí. Svědek potvrdil, že nejprve jeli v koloně, následně došlo k předjetí kolony, pokud jde o nehodu a viníka, uváděl, prudké vybočení osobního automobilu z kolony a střet s motocyklem. Uváděl, že automobil neměl zapnutý levý ukazatel směru. Potvrdil, že v daném místě je pouze jeden jízdní pruh, popisoval jej jako široký, automobil potom vyrazil dle mínění svědka z celkové kolony aut, které stály za sebou. Svědek následně uvedl, že neviděl, že by automobil blikal, dle něj strhnul volant.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že šlo o spolujezdkyni žalobce, jeho dceru, potvrdila v předmětném místě nehody velký provoz, najetí otce k levé souvislé čáře s tím, že blinkry automobil neměl, následně rychle změnil směr jízdy. Taktéž potvrdila, že motorky jely v jednom jízdním pruhu a u přechodu pro chodce, tvrdila, že nikoho nepředjížděli, přejížděli za přechodem pro chodce do levého pruhu.

7. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že jde opět o jednoho z motorkářů, který uváděl, že je běžné vytváření druhé řady v jednom jízdním pruhu, jel jako druhý v pořadí, za žalobcem, potvrdil zařazení motorek vedle aut, která stála v souvislé koloně. Taktéž potvrdil zapnutý blinkr motocyklem, u automobilu blinkr neviděl, respektive si jej nevšiml. Potvrdil dále, že automobil nemusel vidět blinkr Harleye, taktéž potvrdil, že vůbec v křižovatce motocykly nezastavovaly, nedali ani nohy ze stupadel, ale pokračovali pomalu v jízdě souvisle dál.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], z 19. 7. 2018 na základě zadání soudu, má soud za zjištěno, že znalec se vyjádřil k příčinám dopravní nehody, uváděl, že příčinami bylo z technického hlediska chování obou řidičů, když řidič Nissanu se před odbočením vlevo nepohyboval v blízkosti středové čáry a nezaregistroval pohyb Harleye, řidič Harleye nereagoval na pohyb Nissanu, i když byl viditelný ze vzdálenosti 2,3 až 29,9 metrů po dobu 2,10 až 2,35 sekundy. Uvedl, že technicky nelze zjistit, zda Nissan měl zapnuté znamení o změně směru jízdy či nikoliv, vyjádřil se ke střetové rychlosti jízdy Nissanu, která dosahovala 16,9 až 18,9 km za hodinu, na rozdíl od střetové rychlosti Harleye, která dosahovala 34,8 až 45,8 km za hodinu, před střetem byla vyšší o 2 metry brzdění. Pro zabránění střetu by řidič Nissanu nesměl vjet do jízdního koridoru Harleye, zejména v jízdním pruhu o šíři 5,5 metrů se měl před odbočením vlevo pohybovat u středové dělicí čáry, řidič Harleye mohl před místem střetu zastavit s maximální rychlosti 39,5 km/za hodinu. S ohledem na jeho počáteční rychlost zastavení nebylo reálné. Reálné bylo podstatné snížení rychlosti jízdy s pravděpodobně menšími zdravotními následky střetu, proveditelné nebylo ani vyhnutí.

9. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], z 11. 2. 2018 má soud za zjištěno, že v době dopravní nehody dopravní situace v místě byla ztížena vysokou hustotou provozu a vysokou letní teplotou, pokud jde o výhledové podmínky, oběma řidičům ničeho nebránilo. Dle něj pokud jde o popis a průběh nehodového děje a hlavní příčiny vzniku dopravní nehody, hlavní a jednoznačnou příčinou dopravní nehody byl z technického hlediska způsob odbočujícího vozidla Nissan, řízeného [jméno] [příjmení], který náhle změnil směr jízdy a vjel do jízdní dráhy již odbočujícího motocyklu [příjmení], řízeného [celé jméno žalobce]. Pokud jde o rychlost jízdy obou zúčastněných vozidel v době střetu a na začátku kolizní situace, uváděl, že rychlost jízdy motocyklu byla 31,5 km za hodinu, rychlost jízdy vozidla Nissan v čase zahájení odbočování pravděpodobně ve výši 5 km za hodinu, a střetová rychlost 18,7 km za hodinu. Pokud jde o možnosti zabránění vzniku nehodového děje ze strany účastníků dopravní nehody, znalec se vyjádřil, že řidič motocyklu s největší pravděpodobností nehodě zabránit nemohl, vzhledem k tomu, že nepředpokládal, že vozidlo Nissan bude odbočovat a řidič vozidla Nissan nehodě zabránit mohl, když by se před náhlým vjetím do jízdní dráhy motocyklu podíval do levého vnějšího zpětného zrcátka.

10. Z protokolu o výsleších svědků dožádaným soudem - Okresním soudem ve [obec] z 29. 8. 2019, konkrétně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], má soud za zjištěno, že tito svědci potvrdili své předešlé výpovědi na Policii České republiky, případně si bližší okolnosti již nepamatovali.

11. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce] má soud za zjištěno, že tento odkázal na závěry svého znaleckého posudku, na kterých setrval. Stanovil míru spoluzavinění obou pojištěnce žalovaného spočívající ve dvou rovinách porušení povinností v silničním provozu, když uvedl, že bylo prokázáno, že bylo povoleno jet oběma vozidlům, tedy jak řidiči vozidla Nissan, tak vozidla [příjmení] v jednom jízdním pruhu, s ohledem na konkrétní šíři vozovky v daném místě před střetem 5, 5 metrů. Uváděl, že vozidlo Nissan se nepohybovalo v blízkosti středové čáry a nezaregistrovalo Harleye, tedy v tomto spatřoval jeho pochybení, naopak pokud jde o pochybení řidiče motocyklu [příjmení], uvedl, že tento nereagoval na pohyb osobního automobilu Nissan i přes dobrou viditelnost v daném místě a reakční dobu, kterou stanovil na 2,10 – 2,35 sekundy a taktéž viditelnost a vzdálenost od Nissanu 20,3 – 29,9 metrů, což vyplynulo již ze závěru znaleckého posudku. Taktéž ve své znalecké výpovědi potvrdil, že nelze z výpovědí jednoznačně dovodit, zda byl zapnutý ukazatel změny směru jízdy (blinkr) u vozidla Nissan. Obecně, pokud měl znalec zhodnotit míru zavinění jednotlivých vozidel na dopravní nehodě a jejích následcích, závěrem uvedl, že vozidlo Nissan jednak nejelo v blízkosti středové čáry, pokud by jeho pohyb byl odlišný a tuto povinnost by vozidlo dodrželo, zabránilo by nehodovému ději, dále řidič vozidla se dle znalce nepodíval do zpětného zrcátka při odbočení a i tímto své povinnosti v silničním provozu porušil. Pokud jde o řidiče motocyklu [příjmení], jeho pochybení znalec spatřoval v nikoliv včasné reakci na dění v silničním provozu, když tento začal brzdit, ale již pozdě, a ze své rychlosti již nemohl střetu zabránit. Uvedl, že při včasné reakci by naopak mohl řidič motocyklu snížit zdravotní následky následně nehodou způsobené, střetu by však dle znalce zabránit nemohl. Znalec přisvědčil, že vždy při manévru odbočování by mělo dojít k nahlédnutí do zpětného zrcátka, případně i pootočení hlavou, tedy tento požadavek na řidiče osobního automobil neshledával nepřiměřeně vysokým.

12. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že tento stanovil míru spoluzavinění až na 100%, pokud jde o řidiče – pojištěnce žalované, shodně uváděl přehlednost dopravní situace v předmětný den nehodového děje a i dobré výhledové podmínky obou řidičů. Znalec připustil možnost, že se řidič Nissanu podíval před odbočovacím manévrem do zpětného zrcátka, ale přehlédl motocykl, který v té době byl v tzv.„ mrtvém“ úhlu, přičemž díky tomuto uvedl jednoznačnou příčinu dopravní nehody na straně Nissanu, který náhle změnil směr své jízdy. Znalec uvedl nemožnost zabránit střetu ze strany řidiče motocyklu, který dle znalce nemohl postřehnut znamení o změně směru jízdy ze strany osobního automobilu Nissan, naopak uváděl, že řidič automobilu Nissan mohl předmětné nehodě zabránit, neboť se měl řádně podívat do zpětného zrcátka a celou situaci vyhodnotit. Pokud jde o řidiče Nissanu, taktéž uvedl nutnost najet si ke středu vozovky, což se dle znalce v projednávaném případě nestalo, neboť znalec dle místa střetu následně dospěl k závěru, že automobil byl ve středu jízdního pruhu, tedy dle znalce nešlo z jeho strany o standardní odbočení, neboť dle něj musel prudce z kolony vozidel vyrazit a shodně se znalcem [celé jméno znalce] pak hodnotil, že skutečnost, že řidič osobního automobilu musel přehlédnout, pokud se skutečně podíval, kolonu jedoucích motocyklů za ním. Pokud jde o případné pochybení ze strany řidiče Harleye, uváděl toto pouze v opožděné reakci na odbočující osobní automobil Nissan s tím, že i když se motorkář snažil osobnímu automobilu vyhnout, jak vyplynulo ze stočených kol motocyklu po nehodě, již střetu sám zabránit nikterak nemohl. I ve své znalecké výpovědi proto potvrdil z 99,9 % příčinu dopravní nehody a následků v jízdě osobního automobilu Nissan, když shodně s předešlým znalcem taktéž potvrdil možnou souvislou jízdu obou řidičů v jednom jízdním pruhu, s ohledem na okolnosti daného místa střetu a šíři vozovky.

13. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: 18.7.2014 v obci [obec] v ulici [ulice] došlo k dopravní nehodě, když jedním z účastníků byl žalobce, který řídil motocykl [příjmení] – [příjmení], registrační značky [anonymizována dvě slova] [číslo], který se střetl s osobním automobilem Nissan [anonymizováno], [registrační značka] řízené [jméno] [příjmení], pojištěncem žalované. Žalobce utrpěl těžká zranění, lehká zranění pak utrpěla jeho spolujezdkyně, dcera [jméno] [příjmení]. Vznik újmy na zdraví měl původ v provozu vozidla, na základě zprávy ošetřujícího lékaře byl vyjádřen v celkové výši 335 bodů bolestného dle metodiky Nejvyššího soudu České republiky k náhradě nemajetkové újmy, tedy v celkové výši 84 179 Kč. Žalobce u žalované uplatnil nárok na zaplacení 50 % takto vyčíslené újmy na zdraví dne 1.11.2016, žalovaná nárok odmítla a na nárok nehradila. Dopisem z 12.10.2015 sdělila své konečné vyřešení škodní události s tím, že tyto odložila bez náhrady, i v dalších vyjádřeních na tomto názoru setrvala. [ulice] nehoda byla řešena Policií České republiky, v rámci kteréhož podal vysvětlení žalobce, pojištěnec žalovaného a další svědci do úředních záznamů. Svědci jednoznačně určili míru zavinění na straně žalobce. Dle šetření Policie ČR pojištěnec žalovaného neporušil žádná pravidla silničního provozu a nedopustil se žádných přestupků, nebyl nikterak sankcionován. Proti žalobci bylo zahájeno správní řízení vedené Městským úřadem ve Znojmě, odborem dopravy, následně po uplynutí jednoho roku od dopravní nehody bylo ukončeno s tím, že odpovědnost za přestupek podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zanikla. Ve věci byl předložen znalecký posudek vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne 11.2.2018, k zadání žalobce. Z jeho závěru vyplynulo, že hlavní a jednoznačnou příčinu dopravní nehody byl z technického hlediska způsob jízdy odbočujícího vozidla Nissan řízeného [jméno] [příjmení], tedy pojištěncem žalovaného, který náhle změnil směr jízdy a vjel do jízdní dráhy již odbočujícího motocyklu [příjmení] řízeného [celé jméno žalobce] (žalobcem). Na závěrech svého znaleckého posudku znalec setrval i v rámci podané znalecké výpovědi. Ve věci byl dále vypracován znalecký posudek Ing. [jméno] [celé jméno znalce], [číslo] ze dne 19.7.2018 k zadání soudu. Příčinu dopravní nehody spatřoval v chování obou řidičů. [jméno] spoluzavinění určil cca 50:50, když však vytyčil 2 pochybení řidiče osobního automobilu Nissan vůči jednomu pochybení řidiče Harleye a taktéž se vyjádřil k možnostem zabránit následkům dopravní nehody.

14. Podle § 2927 o.z. odst. 1, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

15. Podle § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

16. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. Podle § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ PozK“), při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí, ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

18. Podle § 4 písm. b) PozK při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravených tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis vydaný k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

19. Podle § 17 odst. 5 PozK podle tohoto ustanovení řidič nesmí za a) nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí, za b) jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, za c) jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích a za d) na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi, za e) dává-li řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odstavce 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy, za f) na křižovatce a v těsné blízkosti před ní; tento zákaz neplatí za 1) jde-li o předjíždění vpravo podle odstavce 1, za 2) jde-li o předjíždění jízdních kol, mopedů a motocyklů bez postranního vozíku, za 3) na hlavní pozemní komunikaci, za 4) na křižovatce s řízeným provozem, za g) na železničním přejezdu a v těsné blízkosti před ním.

20. Po právní stránce soud předmětnou právní věc zhodnotil dle ustanovení § 2927 odst. 1, 2 o. z., §2932 a §2958 o. z., za použití příslušných ustanovení § 4 písm. a) b), § 7 odst. 5 písm. a) b) c) d) e) f), když aktuálním předmětem nároku zůstal nárok na přiznání 50 % spoluúčasti žalovaného na následcích dopravní nehody ze dne 18.7.2014, kdy došlo ke střetu osobního automobilu Nissan, pojištěnce žalovaného, s motocyklem [příjmení] [příjmení] řízeného žalobcem, který při tom utrpěl újmu na zdraví. V řízení nebylo sporným zhodnocení následků újmy na zdraví žalobce, tedy jejich výčet a bodové ohodnocení učiněné ošetřujícím lékařem ve výši 335 bodů bolestného, dle metodiky Nejvyššího soudu ČR, čemuž odpovídá újma na zdraví v částce 84 179 Kč. Naopak sporným zůstalo posouzení míry účasti jednotlivých řidičů vozidel na předmětném nehodovém ději pro posouzení výše spoluúčasti pojištěnce žalovaného na předmětném bolestném.

21. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve své vzájemné souvislosti, nad rámec již původně provedených důkazů dokazování doplnil o výslechy znalců, kteří ve věci zpracovávali znalecké posudky, a to Ing. [anonymizováno] a Ing. [celé jméno znalce]. Z protokolu o dopravní nehodě sepsané Policií České republiky, taktéž z výslechu účastníků a svědků, pak má soud za prokázáno, že žalobce byl 18.7.2014 účastníkem dopravní nehody na silnici I/38 ve [obec] v prostoru křižovatky ulic [ulice] s ulicí [ulice] a ulicí [ulice], když došlo ke střetu motocyklu [příjmení] – [příjmení] registrační značky [anonymizována dvě slova] [číslo], který řídil žalobce, s vozidlem Nissan [anonymizováno] [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení], který hodlal odbočit vlevo do ulice [ulice]. Po projetí protijedoucího vozidla, započetí odbočovacího úkonu a následném vjetí vozidla do levého jízdního pruhu došlo ke střetu vozidla s levou stranou vozidla a následnému pádu motocyklu na komunikaci, když motocykl skončil v koncovém postavení při silničním obrubníku před přechodem pro chodce protínající komunikaci na ulici [ulice] a vozidlo Nissan zůstalo v koncovém postavení v levém jízdním pruhu ve směru jízdy od obce Znojmo [část obce]. Řidič motocyklu [celé jméno žalobce] jeho spolujezdkyně [jméno] [příjmení] utrpěli zranění, se kterými byli následně převezeni do nemocnice. Žalobce pak utrpěl luxační frakturu acetabula pravého kyčelního kloubu, traumatické poškození n. ischiadiku vpravo a pohmoždění frontální oblasti hlavy, což vyplývá z lékařské zprávy pro odškodnění vytrpěné bolesti, z 19.8.2016 navazující na lékařský posudek o invaliditě ze 7.7.2015 a taktéž rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze 14.8.2015, když byl od 14.5.2015 žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně v důsledku těchto zranění. Žalobce svůj nárok na plnou výplatu bolestného opíral o znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], který si v řízení nechal zpracovat, který jako jednoznačného viníka dopravní nehody stanovil osobu pojištěnce žalovaného.

22. Ustanovení § 2932 občanského zákoníku završuje úpravu objektivní povinnosti k náhradě újmy způsobené zvláštní povahou provazu dopravních prostředků tím, že upravuje vzájemný vztah provozovatelů a způsob vypořádání mezi nimi při střetu jejich provozu. Navazuje na objektivně vystavené § [číslo] až [číslo], i zde je rozhodná účast, kterou měli provozovatelé na způsobení celkové škody vzniklé ze střetu. Je proto nutno zohlednit všechny okolnosti případu, které byly hlavními příčinami vzniklé škody. Soud proto hodnotil i v projednávaném případě veškeré projevy vozidel při jejich pohybu na komunikaci, které měly původ v jeho povaze a podílely se na střetu. Pohyb silničních motorových vozidel po pozemních komunikacích je upraven podrobnými zákonem stanovenými pravidly, proto je většinou součástí úvahy o účasti na střetu též posouzení, zda a jak který z kterých účastníků tato pravidla respektoval a zda a na kolik jejich případné porušení vedlo ke střetu a ke škodlivému následku. Soud se proto musí zabývat nejen samotnými porušeními pravidel, ale taktéž mírou účasti každého z účastníků, jak z pohledu porušení právní povinnosti, tak z hlediska nepříznivého působení povahy provozu bez zřetele na zavinění. Objektivní míru účasti přitom vyjadřuje i případné zaviněné jednání nebo i opomenutí některého provozovatele, byla-li jím založena příčinná souvislost vedoucí ke vzniku škody, stejně tak může mít vliv způsob jízdy, který neporušuje zákon, avšak svou neobvyklostí přispěje ke vzniku kolizní situace. Taktéž zde mohou být okolnosti nezávisle na vůli a počínání provozovatele.

23. I v posuzovaném případě soud na základě hodnocení důkazů dospěl k závěru, že tzv. vnější okolnosti, tedy okolnosti nezávislé na vůli a počínání provozovatelů, zde v projednávaném případě roli nehrály, a bylo na místě se zaměřit pouze a jedině na míru zavinění jednotlivých provozovatelů vozidel. Po výslechu znalců soud revidoval své původní rozhodnutí a nově dospěl k závěru, že by výsledek porovnání účasti jednotlivých provozovatelů na střetu provozu vyústil v závěr, že účast některého z nich je na tolik minimální, že povinnost k náhradě škody nezakládá (minimální kauzalita). Soud proto ve smyslu závazného právního názoru soudu odvolacího a judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3010/2018 vyslechl znalce při jednání, k odstranění případných pochybností ohledně určení míry spoluzavinění a určení míry pravděpodobnosti průběhu nehodového děje a míry účasti obou účastníků nehody na následcích. Soud dále v souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 564/2017 učinil následně závěr o tom, kdo porušil právní povinnost a způsobil tím škodu, kterou je povinen nahradit, neboť jde o závěr právní, o němž přísluší rozhodovat soudu, nikoli znalci. Soud proto zvažoval okruh všech okolností významných pro posouzení účasti na způsobení škody při střetu provozu dopravních prostředků, který je obecně širší, než jen posouzení podílu zaviněného protiprávního jednání řidičů, i když porušení pravidel silničního provozu má zpravila velmi významný podíl na vzniku kolize (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2716/2016). Obecně pro vypořádání škody mezi provozovateli při střetu provozu dopravních prostředků je určující, jakou měrou se jednotlivá okolnost střetu podílela na vzniku škody, resp. míra, jakou se ta která příčina podílela na způsobení konkrétní újmy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1532/2006).

24. Na základě znaleckých posudků Ing. [celé jméno znalce] a Ing. [anonymizováno] soud uvádí, že tito znalci shodně i v své výpovědi potvrdili zavinění na straně žalobce, tedy řidiče motocyklu [příjmení] - [příjmení], spočívající ve včasné nereakci na dění v silničním provozu, a to za situace, kdy tento včas nereagoval na vybočení osobního automobilu Nissan z jízdního pruhu vlevo, s tím, že znalec [příjmení] [celé jméno znalce] uvedl, že by při včasné reakci bylo možné snížit zdravotní následky následně nehodou způsobené, střetu by však žalobce zabránit nedovedl. Shodně pak Ing. [anonymizováno] uvedl, že lze dospět k závěru, že žalobce měl opožděnou reakci na odbočující vozidlo Nissan, i když se mu snažil vyhnout, jak vyplynulo ze stočených kol motocyklu po nehodovém ději. Naopak pokud jde o míru spoluzavinění osobního automobilu, tedy pojištěnce žalovaného, znalec [celé jméno znalce] uvedl dvě zásadní pochybení, a to jednak skutečnost, že osobní automobil nejel v blízkosti středové čáry, tudíž nebylo možné odhadnout jeho následné vybočení vlevo, a taktéž pochybění druhé, a to, že se nekoukl do zpětného zrcátka při manévru odbočení vlevo. Znalec dospěl k závěru, že naopak řidič osobního automobilu by absencí porušení těchto povinností mohl zcela zabránit nehodovému ději. Shodně se pak vyjadřoval Ing. [anonymizováno], který setrval na závěrech svého znaleckého posudku i v rámci své znalecké výpovědi a uváděl jednoznačné pochybení řidiče osobního automobilu, tedy jednoznačné zavinění z jeho strany následku dopravní nehody, když shodně s předchozím znalcem uváděl, že si automobil měl najet do středu vozovky, což se však v projednávaném případě nestalo, tedy ke středu jízdního pruhu, z tohoto postavení pak měl odbočovat. Naopak dle závěrů jeho znaleckého zkoumání došlo k prudkému vybočení z kolny stojících vozidel, tedy nikoliv standardnímu odbočení osobního automobilu, s tím, že shodně se znalcem [celé jméno znalce] znalec dospěl k závěru, že se řidič osobního automobilu nepodíval do zpětného zrcátka či kolonu motocyklů přehlédl. Ačkoliv v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že řidič osobního automobilu dával znamení o změně směru jízdy vlevo, když svědci v tomto ohledu vypovídali odlišně, neboť svědek [příjmení], [příjmení] a svědkyně [příjmení], i svědek [příjmení] neviděli zapnutý blinkr u osobního automobilu, na rozdíl od svědectví [jméno] [příjmení], která jeho zapnutí potvrdila, odlišně se svědci vyjadřovali subjektivně i k vnímání pochybení účastníků dopravní nehody (míře zavinění). Soud v souladu se znaleckými posudky podpořenými jejich výpovědi u soudu má za prokázáno, že s ohledem na konkrétní okolnosti provozu, a to cca 5,5 metrů široký jízdní pruh, který není obvyklým, bylo povoleno jet oběma vozidlům v jednom jízdním pruhu souvisle, a řidič motocyklu [příjmení] – [příjmení], tedy žalobce, nikterak v tomto smyslu neporušil silniční zákon.

25. Při hodnocení jednotlivých příčin a pochybení účastníků silničního provozu popsaných shora ve znaleckých posudcích a doplněných znalci v rámci jejich znaleckých výpovědí, soud především v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu vzal v potaz rozhodující příčinu vzniku škody při určování konečné výše spoluzavinění. Vzal pak v potaz možnost odvrácení následků nehodového děje popsaných znalci, a to především za situace, kdy znalec [příjmení] [celé jméno znalce] dospěl k závěru o možném pouhém snížení následku nehodového děje při absenci pochybení ze strany Harelye, nikoliv k celkovému možnému odvrácení nehodového děje a shodně tomuto pak přisvědčil i znalec [příjmení] [příjmení]. Z tohoto důvodu soud akcentoval vyšší míru spoluzavinění řidiče osobního automobilu Nissan na nehodovém ději, a tuto stanovil ve výši 80%. Vycházel ze skutečnosti, že znalci v podstatě popsali dvě zavinění osobního automobilu Nissan, (nejel v blízkosti středové čáry při odbočovacím manévru, pochybil při manévru odbočování a nekoukl se do zpětného zrcátka), uvedli však, že tato pochybení řidiče osobního automobilu by vedla při jejich absenci k celkovému zabránění nehodovému ději, narozdíl od jednoho pochybení, na kterém se shodli znalci shodně u řidiče motocyklu, tedy žalobce, který pouze včas a řádně nereagoval na dění v silničním provozu a následně brzdil pozdě, avšak shodli se na tom, že toto pochybení by v žádném případě nemohlo nehodový děj zcela odvrátit, tedy by žalobce nezabránil střetu vozidel, pouze by mohlo snížit zdravotní následky.

26. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, když žalobce žádal zaplacení aktuálně již pouze nároku ve výši 50 % spoluzavinění, soud s ohledem na zjištění dokonce vyšší míry spoluzavinění ze strany žalovaného žalobě v plném rozsahu vyhověl pod výrokem I., a přiznal žalobci nárok na zaplacení částky 42 090 Kč spolu ze zákonnými úroky z prodlení ve smyslu §1970 o.z. ode dne 4.2.2017 (od uplynutí 3 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované, dle dodejky 4.11.2016, dle ustanovení § 2798 odst. 2, 3 o.z.).

27. Pod výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný jen zčásti. Řízení o nároku žalobce lze rozdělit do tří fází. 1. fáze, kdy žalobce žádal zaplacení částky 42.090 Kč s přísl., v této byl plně úspěšný a činil následující úkony právní služby dle vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jen„ AT“), § 11 odst. 1 dle písm. a), d), g) a k ): příprava a převzetí věci, podání žaloby, účast u ústního jednání soudu dne 8. 8. 2017, vyjádření s doplněním žalobního návrhu ze 7. 9. 2017, účast u ústního jednání soudu dne 16. 11. 2017, podání – otázky na znalce z 5. 12. 2017 a rozšíření žaloby z 28. 8. 2018 – tedy celkově 7 úkonů á 2.820 Kč, celkově 19.740 Kč a k tomu náležející příslušný počet režijních paušálů dle §13 AT za tytéž úkony právní služby á 300 Kč, tedy ve výši 2 100 Kč. Celkově vč. řádně doloženého 21% DPH advokáta za tuto fázi řízení náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 26 426,40 Kč 2. fáze – po rozhodnutí o připuštění rozšíření žaloby na celkovou částku 84 179 Kč s přísl. (o částku 42 089 Kč s přísl.) usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2018, č. j. 19 C 45/2017-142 – žalobce i žalovaná byli úspěšní shodně, neboť míra úspěchu a neúspěchu každého z nich v této fázi řízení byla s ohledem na rozsudek zdejšího soudu č. j. 19 C 45/2017-272 ze dne 10. 12. 2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 242/2020-335 ze dne 20. 8. 2020 50%. Za tuto fázi řízení proto nenáleží žalobci ani žalované náhrada nákladů řízení. V této fázi byly učiněny následující úkony právní služby ze strany zástupce žalobce dle AT: replika žalobce k vyjádření žalované ze dne 16. 10. 2018, vyjádření žalobce 30. 11. 2018, vyjádření žalobce z 21. 2. 2019, účast u ústního jednání soudu dne 16. 5. 2019, otázky na svědky před dožádaným soudem 6. 6. 2019, účast na úkonu dožádaného soudu 29. 8. 2019, vyjádření žalobce 3. 12. 2019, účast u ústního jednání soudu I. stupně 10. 12. 2019, podání odvolání 16. 3. 2020, námitky proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání z 19. 5. 2020, návrh na změnu účastníků na straně žalované z 12. 8. 2020, účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 8. 2020 3. fáze řízení – po rozhodnutí odvolacího soudu, kdy předmětem dalšího řízení zůstala částka (původně žalobou žádaná) ve výši 42.090 Kč s přísl. Žalobce byl v této fázi řízení plně úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení dle AT za tyto úkony právní služby: účast na jednání soudu dne 28. 1. 2021, podání závěrečného návrhu 4. 3. 2021 a účast na jednání soudu dne 4. 5. 2021, tedy 3 úkony á 2.820 Kč, celkově 8.460 Kč, k tomu náležející režijní paušály dle ust. § 13 AT ve výši á 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč, to vše vč. DPH ve výši 11.325,60 Kč. Celkově tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 37.752 Kč.

28. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů státu ve smyslu ustanovení § 148 o.s.ř., když uložil povinnost žalovanému k zaplacení nákladů státu. Žalovaný byl úspěšný z 50% v daném řízení, když k procesní obraně žalovaného byl nárok pro promlčení z jedné poloviny zamítnut. Soud mu proto uložil zaplacení jedné poloviny nákladů státu, sestávajících se z vynaložených nákladů na znalecký posudek zpracovaný ing. [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 19. 7. 2018 v částce 11.725 Kč (pravomocně přiznáno usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 9. 2018, č. j. 19 C 45/2017-141), z nákladů znalečného za účast znalců při výslechu v rámci ústních jednání ve dnech 13. 10. 2020 a 28. 1. 2021 (pravomocně přiznaných na základě usnesení zdejšího soudu č. j. 19 C 45/2017-380 ze dne 25. 3. 2021 a č. j. 19 c [číslo] ze dne 25. 3. 2021) v částkách 5.883 Kč a 900 Kč, celková částka nákladů státu činí 1 8.50 Kč. Ze shora uvedených důvodů proto soud uložil žalované uhradit částku 9.254 Kč.

29. Lhůta k plnění ve výroku I., II. a III. byla stanovena na dobu 3 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

Poučení