19 C 53/2022 - 244

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno]o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno zainteresované společnosti 1/0], [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 36.667,75 Kč na náhradě za bolest, částky ve výši 1.390.000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy za duševní útrapy a snížení kvality života, dále náhrady hmotné škody ve výši 7.214,50 Kč a náhrady majetkové újmy třetích osob ve výši 66.000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 54.532,28 Kč k rukám zástupkyně žalované [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

IV. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 36.667,75 Kč na náhradě za bolest, částky ve výši 1.390.000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy ve výši 1.390.000 Kč za duševní útrapy a snížení kvality života, dále náhrady hmotné škody ve výši 7.214,50 Kč a náhrady majetkové újmy třetích osob ve výši 66.000 Kč. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaná je provozovatelem půjčovny sportovního vybavení včetně půjčovny saní v lyžařském areálu [adresa] [Anonymizováno]. Žalobkyně utrpěla dne 8. 2. 2019 při jízdě na lyžařském vleku (kotvě) v tomto areálu těžkou újmu na zdraví, neboť do dráhy vleku vjely z prostoru sjezdovky neřízené a nebržděné saně ve vlastnictví žalované a žalovanou v rámci podnikání půjčené třetí fyzické osobě, a to s takovou energií, že způsobily žalobkyni i přes lyžařskou botu komplikovanou zlomeninu lýtkové i holení kosti, která si vyžádala fixaci vložením kovových výztuh, několikaměsíční lůžkový režim, náročnou rehabilitaci, která zásadním způsobem zasáhla do života žalobkyně. Žalobkyně svým jednáním před úrazem neporušila žádný platný právní předpis a neporušila ani všeobecné podmínky či jiné pokyny provozovatele vleku, lyžařského areálu ani jiné právní nebo technické normy. Půjčované saně, které zranily žalobkyni, jsou těžké kovové saně, které nejsou (či nejméně v době úrazu nebyly) opatřeny žádnou funkční zábranou proti nekontrolovatelnému ujetí v případě pádu řidiče nebo jiné jeho ztrátě kontroly. Žalovaná tedy neprovedla jakákoliv konkrétní opatření, která mohla fyzicky zamezit takovému ujetí saní, ač by se jednalo o náklady téměř nepatrné. Bylo její povinností jako vlastníka, provozovatele a pronajímatele saní, a zároveň i bylo v jejích možnostech, technicky zabezpečit těžké saně před možným ujetím v případě pádu pasažéra, neopatrného odložení nebo jiného nekontrolovatelného ujetí saní, což neučinila. Takové technické zabezpečení bylo možno provést bez větších nákladů například popruhy s poutky na suchý zip, karabinku či přezku, které by zabránily nekontrolovatelnému odjetí saní. Jedná se o zajištění zcela obvyklé a osvědčené u saní a dětských bobů, stejně jako u jiných rekreačních či sportovních přepravních prostředků, například surf, paddleboard, skialpinistické vybavení, lyže nevybavené vyskakovací brzdičkou („bigfoot“) etc. (příklady v příloze níže). Nijak by to neomezovalo ani možnost provozu saní, ani bezpečnost jejich pasažérů, a naopak by jednoznačně zabránilo ohrožení a úrazům ostatních uživatelů areálu. Předmětné saně byly vybaveny prostým tažným popruhem bez zabezpečovacích prvků. Při určení samotné existence odpovědnosti žalované je nepodstatné či zcela vedlejší, zda se sáně rozjely samovolně nebo někomu ujely a jak je taková třetí osoba vůči žalobkyni odpovědná. Podstatné je, že žalovaná měla a mohla bez potíží učinit opatření, která by úrazu zabránila. Bylo její povinností taková opatření učinit a žalovaná je přesto neučinila. Je tudíž zřejmé, že je zde v tomto konkrétním případě dána spoluodpovědnost žalované za úraz, a tedy újmu vzniklou žalobkyni. Úraz žalobkyně nastal při kolizi jí jako pasažéra lyžařského vleku se saněmi jako prvkem komerčního provozu podniku žalované. Žalobkyně před úrazem sportovala, studovala bakalářský stupeň vysoké školy, pracovala na pravidelných finančně pro studentku zajímavých brigádách a zajišťovala si sama obživu. Po úraze byla čtvrt roku upoutána na lůžko, dalších šest měsíců strávila rehabilitací a ani ke dni podání žaloby není schopna plnohodnotného pohybu jako před úrazem (nedošlo k vyjmutí vložené fixační trakce a není ani garantované, že to vůbec bude možné; na přeražených kostech vznikly hojením nárůsty, které jsou bolestivé např. při dokleknutí nebo při naražení atp.). U žalobkyně se zároveň v rámci poúrazového děje rozvinulo psychické onemocnění – bipolární afektivní porucha. Žalovaná ukončila studium na univerzitě, došlo k zásadnímu zásahu do jejího dosavadního života, a na základě této diagnózy jí byl uznán pokles pracovní schopnosti o 35 procent, a to od 5. 9. 2019. Žalobkyni vznikla v souvislosti úrazem újma majetkového i nemajetkového charakteru, stejně jako vznikla újma třetím osobám a o žalobkyni v době úrazu pečujícím. Žalobkyně proto podanou žalobou nárokuje bolestné, které bylo dle vyhl. č. 272/2015 Sb. ohodnoceno na 230 bodů. Hodnota jednoho bodu v roce 2019 byla 318,85 Kč. Celkově bolestné bylo ohodnoceno na Kč 73.335,50 Kč. Dále žalobkyně požaduje náhradu hmotné škody, a to za předčasné ukončení víkendového ubytování v částce 2.000 Kč, za víkendový lyžařský lístek (dle ceníku žalované) v částce 680 Kč, za zničené lyžařské kalhoty 2.500 Kč, za nevyužitou roční permanentku do fitcentra (sedm měsíců) v částce 6.643 Kč (7 x 949 Kč), za pronájem kolečkového křesla (tři měsíce) v částce 1.200 Kč (3 x 400 Kč), za léčebné přípravky 786, za poplatek za vystavení lékařské dokumentace 200 Kč, za lázeňský rehabilitační poplatek 420 Kč; tj. celková hmotná škoda vzniklá žalobkyni jako poškozené činí 14.429 Kč. Dále žalobkyně uplatňuje ušlý příjem a náklady třetích osob (matky žalobkyně) dle § 2960 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), který činí celkem 132.000,25 Kč. Žalobkyni vznikla nemajetková újma dle § 2956 o.z. spočívající v duševních útrapách a snížení kvality života. Na náhradu této nemajetkové újmy požaduje žalobkyně jednorázové vyrovnání ve výši 2.800.000 Kč. Žalobkyně deklaruje, že obdržela od pana [jméno FO] [Anonymizováno], jehož nezletilé dceři dle jeho tvrzení saně ujely, jako náhradu nemajetkové újmy dané subjektivní odpovědností pana [Anonymizováno] a jeho dcery, částku 55 000 EUR, v přepočtu ke dni výplaty 1.484.450 Kč. Žalobkyně proto ponižuje ve svém žalobním návrhu požadované náhrady na polovinu. Žalobkyně konstatuje, že ač k samotnému úrazu došlo již 8. února 2019, podmínky § 620 o.z. byly naplněny teprve počátkem března (plná moc byla udělena 21. února), kdy zástupce žalobkyně nahlédnutím do spisu zjistil totožnost potenciálních osob povinných k náhradě. Subjektivní lhůta pro podání žaloby tedy byla zachována. Žalobkyně navrhla, aby se soud při svém rozhodování nejprve zabýval samotnou otázkou odpovědnosti žalované a základu nároku a o tomto rozhodl mezitímním rozsudkem s následným rozhodnutím o výši náhrady škody a újmy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nároky žalobkyně uplatněné v žalobě neuznává ani co do důvodu, ani co do výše. K základu nároku žalovaná uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že žalovaná zanedbala svoji prevenční povinnost, pokud se týče zabezpečení saní před ujetím. Dle žalované není dána její odpovědnost za újmu žalobkyně, neboť není dán žádný ze základních předpokladů pro vznik její odpovědnosti za újmu (tj. ani protiprávní jednání žalované, ani příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem újmy, ani zavinění). Žalovaná žádnou svoji právní povinnost, ani prevenční povinnost, neporušila a nepostupovala tak, že by svým počínáním zavdala příčinu ke vzniku újmy žalované. Prevenční povinnost není bezbřehá a požadavky prevence se nemohou vymykat obvyklým a rozumným nárokům, které lze klást na subjekt, jemuž zákon ukládá povinnost předcházet hrozícím škodám. Z hlediska provozovatele půjčovny saní lze prevenční povinnost vztáhnout k tomu, zda provozovatel půjčovny řádně plní své povinnosti ve vztahu k péči o půjčované saně, tzn. zda provádí jejich pravidelné prohlídky a údržbu, zda je půjčované vybavení funkční, zda má všechny součásti, kterými bylo výrobcem vybaveno (zejména poutka a popruh), zda není prasklé atd., či zda není toto vybavení jinak vadné. Povinnosti provozovatele půjčovny saní nelze rozšiřovat tak, že by měl v rámci plnění prevenční povinnosti přijímat opatření, která by měla eliminovat případné negativní důsledky chování osob, které si sáně v půjčovně půjčí. Takové pojetí prevenční povinnosti je zcela nepřijatelné. Předmětné půjčené sáně nevykazovaly při jejich zapůjčení p. Scheeelerovi, žádné vady. Před jejich zapůjčením byly zkontrolovány obsluhou půjčovny a byly plně funkční. Proti ujetí tedy byly sáně řádně opatřeny poutky a popruhem od výrobce saní. To, jestli p. [Anonymizováno] či jeho dcera drželi při jízdně, rep. při manipulaci se saněmi, popruh, kterým byly saně opatřeny, jde mimo jakoukoli kontrolu žalované a žalovanou nelze činit zodpovědnou za jejich chování. Tvrzení žalobkyně, že mělo být povinností žalované zabezpečovat saně dalšími opatřeními pro případ jejich neopatrného odložení nebo jiného nekontrolovatelného ujetí (např. popruhy na suchý zip, karabinku nebo přezku), přičemž by mělo jít o zajištění zcela obvyklé a osvědčené, žalovaná zcela odmítá a sporuje. Plnění prevenční povinnosti (ať již dle § 2900 nebo 2901 o.z.) je vždy spojeno s okolnostmi případu či zvyklostmi soukromého života a saně se takovými popruhy, které uvádí žalobkyně, obvykle neopatřují. Žalovaná poukazuje na to, že saně jsou certifikované tak, jak je výrobce prodává a žalovaná nemůže nějakým dodatečným připevněním dalších popruhů vyžadovaných žalobkyní libovolně sáně doplňovat a měnit tím základní parametry a vlastnosti výrobku chváleného k prodeji a užívání. Žalovaná uvádí, že jakékoli připoutání sportovního vybavení k tělu jeho uživatele s sebou přináší mnohonásobně zvýšené riziko zranění uživatele. Není tedy dán již prvotní předpoklad odpovědnosti žalované za škodu, neboť nejednala protiprávně a z její strany k žádnému porušení povinnosti nedošlo. Dále není dána ani příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti a vznikem újmy, neboť k úrazu žalobkyně došlo tak, že do ní narazily sáně, které ujely osobě, která je ovládala (měla v dispozici), sáně nedržela, a to ani za popruh, kterým byly jednoznačně opatřeny, ani jiným způsobem. Osoba, která měla sáně ve své dispozici a pod svojí kontrolou (až již to byl p [Anonymizováno] nebo jeho dcera), nerespektovala a porušila pravidla chování v zimním středisku a svým jednáním zavinila to, že sáně srazily žalobkyni. K tomu žalovaná dodává, že sáně byly půjčeny na základě nájemní smlouvy a nájemní vztah se řídí i všeobecnými obchodními podmínkami žalované, které jsou u žalované vyvěšeny a jsou součástí nájemní smlouvy. V těchto podmínkách je mimo jiné zakotveno že žalovaná jako pronajímatel, neodpovídá za škody vzniklé nájemci užíváním předmětu nájmu ani za jiné újmy bezprostředně související s jeho užíváním, že děti mladší 15ti let smějí použít předmět nájmu pouze v doprovodu osoby starší 18ti let, že předmět nájmu nájemce užívá výlučně na svou vlastní odpovědnost a že za bezpečnost dětí vždy odpovídají zákonní zástupci. Žalovaná obdržela od p. [Anonymizováno] jako náhradu nemajetkové újmy částku 55.000 EUR. Je tedy evidentní, že na straně uvedené osoby musela být shledána odpovědnost za újmu vzniklou žalobkyni a žalovaná namítá, že právě p. [Anonymizováno] je osobu, jež za ni výlučně odpovídá. Konečně žalovaná vznesla námitku promlčení ve vtahu ke všem uplatněným nárokům na náhradu majetkové i nemajetkové újmy s tím, že žaloba byla podána až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Dle žalované žalobkyně již před udělením plné moci a nahlédnutím do spisu jejím zástupcem disponovala (měla a mohla) disponovat znalostí skutkových okolností, které byly způsobilé přivodit závěr o vzniku škody a o možné odpovědnosti škůdce a z objektivního hlediska začala běžet promlčecí lhůta již ode dne úrazu, kdy bylo známo nejen to, kdo manipuloval se saněmi, které srazily žalobkyni a kdo je osobou podezřelou, ale i to, o jaké sáně se jednalo, a že byly zapůjčeny v půjčovně žalované., jakož i to, že žalobkyni vznikla škoda. Pro případ, že by soud zvažoval případnou odpovědnost žalované, podala dále žalovaná obsáhlé vyjádření k jednotlivým žalobou uplatněným nárokům, kterými se soud s ohledem na závěry níže uvedené blíže nezabýval. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Vedlejší účastník na straně žalované se k žalobě vyjádřil tak, že sporuje základ nároku i jeho výši. Dále uvedl, že zcela odkazuje na obsáhlé vyjádření žalované a veškeré v něm obsažené námitky, s nimiž se zcela ztotožňuje. Vedlejší účastník sporuje porušení jakékoliv povinnosti ze strany žalované, existenci příčinné souvislosti i výši jednotlivých nároků, které navíc byly již žalobkyni uhrazeny viníkem vzniklé škody. K nároku na ušlý příjem matky žalobkyně vedlejší účastník uvádí, že tento nárok není nákladem ve smyslu § 2960 NOZ, což vyplývá kormě jiného i z dostupné judikatury ([spisová značka] a [spisová značka]). Ostatní nároky nejsou ničím podloženy a žalobkyně o nich neunáší důkazní břemeno. Navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. [právnická osoba] námitkám žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že pokud výrobce saně bezpečnostním popruhem zabraňujícím jejich ujetí neopatřil, zcela jistě to neznamená, že takové opatření nemůže provést sama žalovaná. Žalovaná si musela být vědoma, že k náhodnému ujetí může dojet a že k ně mu dochází a vede k úrazům. K vznesené námitce promlčení žalobkyně uvádí, že spis vedený PČR-[jméno FO] [Anonymizováno] pod č.j. KRPH-[Anonymizováno] dokládá, že žalobkyně před nahlédnutím do spisu nemohla disponovat znalostí skutečného majitele předmětných saní, přičemž datum nahlédnutí do spisu určuje policejním orgán a po dohodě s ním proběhlo až cca měsíc po úrazu. Námitka je proto nedůvodná, protože před datem nahlédnutí do spisu žalobkyně nemohla vědět, kdo je skutečným vlastníkem saní.

5. Soud se v prvé řadě zabýval a provedl dokazování k otázce základu žalobou uplatněného nároku, tj. zda existuje protiprávní jednání žalované, jímž došlo k zásahu do absolutního práva žalobkyně (v tomto případě právo na zdraví), k vzniku újmy na zdraví žalobkyně a zda je dána příčinná souvislost mezi případným protiprávním jednáním žalované a vznikem újmy na zdraví žalobkyně a zavinění žalované, které se presumuje ve formě nedbalosti.

6. Ze spisu policie ČR Krajského ředitelství Královéhradeckého kraje, územního obvodu [adresa], Obvodního oddělení [jméno FO] [Anonymizováno] sp. zn. KRPH-[Anonymizováno] a z něj konkrétně z úřední záznamu o podaném vysvětlení žalobkyně ze dne 9. 2. 2019, úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO], nar. 13. 3. 1996 ze dne 15. 4. 2019, protokolu o výslechu obviněného [jméno FO] [Anonymizováno] ze 28. 6. 2019, fotografické dokumentace, protokolu o ohledání místa činu a usnesení dle § 159a odst. 1 t. ř. o odložení trestní věci ze dne 12. 10. 2019 soud zjistil následující. Dne 8. 2. 2019 kolem 13,50 hod. na vleku sjezdovky [Anonymizováno] na [Anonymizováno] v [adresa] došlo ke zranění žalobkyně. Zranění jí způsobily saně, které do ní samovolně narazily, kdy společně se svou kamarádkou [jméno FO] jely na lyžařském vleku. Dle podaných vysvětlení žalobkyně a [jméno FO] se k saním přihlásil německy mluvící muž, který uvedl, že ujely jemu, resp. jeho dceři. Následně bylo zjištěno, že žalobkyně utrpěla zlomeninu bérce vlevo a byl nutný operační zákrok. Na základě šetření policie ČR byl podezřelým ustanoven občan [jméno FO] [Anonymizováno], nar. 4. 3. 1970, bytem [Anonymizováno], který byl vyslechnut prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu na žádost OSZ v Trutnově ve svém bydlišti v [jméno FO], kde při svém výslechu uvedl, že na sáňkařské dráze, při přechodu sjezdovky, kdy bylo nutné vystoupit ze saní a saně vést, jeho desetiletá dcera uklouzla a upustila popruh saní a saně se samovolně rozjely a následně narazily do lyžařského vleku, kde zranily jednu osobu. Saně si vypůjčil vedený den, stejně jako i v předchozí dny. Byl seznámen s pravidly lyžařského areálu. PČR pořídila podrobnou fotodokumentaci předmětných saní, která je součástí spisu. Usnesením ze dne 12. 10. 2019, které nabylo právní moci dne 29. 10. 2019, čj. KRPH-[Anonymizováno]-HR policejní orgán odložil trestní věci podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 t. z. proti [jméno FO] [Anonymizováno] s odůvodněním, že věc nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že v jednání nezl. [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebyl úmysl způsobit někomu zranění a stejně tak jí nelze přičítat ani nedbalostí zavinění těžké újmy na zdraví poškozené [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Policejní orgán uzavřel, že nezl. [Anonymizováno] svůj pád nezavinila svou nedbalostí a k ujetí saní došlo nešťastnou náhodou při jejím pádu. Dle úředního záznamu ze dne 24. 2. 2019 byl tohoto dne nahlédnout do spisu zástupce poškozené, což mu bylo se souhlasem velitele zdejšího oddělení umožněno. K výše uvedenému soud podotýká, že policejní orgán při závěru o tom, komu a za jakých okolností ujely sáně vycházel jen, z logicky účelové, výpovědi podezřelého [jméno FO] [Anonymizováno] a neprováděl žádná další zjištění (nehledal svědky apod.). Dle pravidel sáňkařské cesty je zakázáno vjíždění na saních na sjezdové tratě s tím, že trasa sáňkařské cesty 4x křižuje sjezdovky. Na těchto kříženích je třeba sesednout ze saní a sjezdovku přejít. Dle všeobecných obchodních podmínek žalované účinných od 25. 5. 2018, konkrétně čl. 23 nájemce podpisem smlouvy bere na vědomí a souhlasí mimo jiné s tím že byl žalovanou při předání vybavení instruován s „Pravidly bezpečné jízdy“, které jsou viditelně umístěné ve všech jejích provozovnách; dále, že děti mladší 15let smějí použít předmět nájmu pouze v doprovodu osoby starší 18 let; předmět nájmu užívá výlučně na svou vlastní odpovědnost, musí sám posoudit, zda je zdravotně a fyziky způsobilý k bezpečnému zvládnutí vybrané aktivity. Dle historie výpůjček ID 1111865 si předmětné sáně dne 8. 2. 2019 vypůjčila pí [jméno FO] v 12,25 a vrátila je v 15,40 hod. Dle technické dokumentace saní Funwave, konkrétně části „Technické údaje“ je součástí saní tažná šňůra natažená 135 cm. Dle části „Všeobecné pokyny“ je třeba používat jen originální díly pro zajištění funkce a bezpečnosti, na výrobku neprovádět žádné změny, které by ovlivnily bezpečnost.

7. Pro rozhodnutí ve věci bylo třeba zodpovědět otázku bezpečnostní způsobilosti předmětných saní k užívání, ke kterému byly půjčovány (pronajímány), což je otázka odborná, kterou nemůže zodpovědět vlastní úvahou soud. Proto byl ve věci ustanoven znalec, resp. znalecký ústav Masarykova univerzita – Fakulta sportovních studií, [adresa], [adresa] coby znalec z oboru sport – provozování, sportovní zařízení. Znalecký ústav podal zn. posudek č.j. MU-IS/143307/2023/2056355/FSpS-1 ze dne 10. 9. 2023. Na otázku soudu, zda konkrétní saně značky Funwave, jejichž fotodokumentace je obsažena ve spisu Policie ČR KRPH[Anonymizováno] a které se nadále nacházejí u žalované, byly ke dni 8. 2. 2019 technicky způsobilé z hlediska bezpečnosti užívání pro rekreační sjezd na saních a k poskytování půjčovnou sportovního vybavení třetím osobám k rekreačnímu sjezdu na saních znalec odpověděl kladně s tím, že při zodpovězení otázky vycházel ze znaleckého zkoumání předloženého spisového materiálu a vlastního ohledání předmětných saní. Tento závěr dle znalce platí za podmínky, že saně předložené k ohledání jsou totožné s předmětnými saněmi a jsou ve stejném technickém stavu jako v den nehody. Znalecký ústav uvedl, že neshledal žádné okolnosti, které by naznačovaly opak. Dále pak znalecký ústav k otázce soudu dospěl k závěru, že saně byly dne 8. 2. 2019 převzaty nájemcem v plně funkčním stavu, přičemž technický stav saní zdokumentovaný Policií ČR a stav saní v den ohledání zpracovatelem zn. posudku nenasvědčuje o opaku. Dle znal. ústavu lze na základě spisového materiálu, rešerše a aktuálního stavu poznání problematiky znaleckým ústavem konstatovat, že neexistují a ke dni 8. 2. 2019 neexistovaly žádné (závazné) technické normy, ve kterých by byly upraveny technické požadavky na saně způsobilé k jejich poskytování půjčovnami sportovního vybavení třetím osobám, kdy byla v rámci rešerše identifikována pouze „Česká technická norma Značení a zabezpečení v zimním středisku ČSN 018027 ed.. 2.“, která však nestanovuje žádné pokyny ke konstrukci saní nebo jiného sportovního vybavení používaného pro zimní sporty. Norma nestanovuje pokyny pro opatření sportovního vybavení poutkem proti ujetí. K možnosti prevence samovolného ujetí saní pomocí instalace dalšího popruhu či poutka na saně zn. ústav konstatoval, že saně byly výrobcem opatřeny tažným lanem sloužícím k zabezpečení proti ujetí a technická dokumentace popisuje způsob použití tažného lana. Dle technické dokumentace saní není povolena žádná další úprava sportovního zařízení, která by měnila bezpečností vlastnosti zařízení. Technické řešení zabezpečení saní navrhované žalobkyní se v rekreačním sjezdu na saních nepoužívá, jelikož by neslo riziko zranění jezdce při pádu ze saní, během kterého se jezdec může střetnout se saněmi při jejich převrácení, rotaci a jiného nekontrolovatelného pohybu saní; představuje zvýšení rizika pro jezdce. V závěru posudku je konstatováno, že nebyl přibrán konzultant a jako zpracovatel zn. posudku, který je povinen znalecký posudek na žádost orgánu veřejné moci osobně stvrdit doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit, byl uveden [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Zástupce zn. ústavu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] k námitkám žalobkyně ve své znalecké výpovědi u jednání soudu uvedl, že byl předmětné saně osobně prohlédnout zejména za účelem kontroly, zda jde o stejný předmět, jako byl zdokumentován v soudním spisu a spisu PČR a došel ke kladnému závěru. V druhé fázi provedl prohlídku a popruh, který na saních viděl, byl způsobilý bezpečnému užívání saní, byl řádně připevněn a současně odpovídal popruhu, který byl zdokumentován ve spisu PČR. Přidání zařízení jako jsou popruhy s poutky na suchý zip, karabinka nebo přezka, které by měly zabránit nekontrolovatelném odjetí saní, či ochrany přední vzpěry saní, by bylo v rozporu technickou dokumentací saní výrobce, která dodatečné úpravy nepovoluje a uvádí, že změna může vést ke změně technické způsobilosti a bezpečnosti saní. Dle jeho zkoumání saně, které viděl, odpovídají saním v technické dokumentaci výrobce.

8. K námitce žalobkyně, že nebyla přiznána a tudíž přítomna (resp. její zástupce) při ohledání předmětných saní znalcem soud uvádí následující. Šetření znalce na místě samém není důkazem prováděným soudem, nepředstavuje ohledání soudu ve smyslu § 130 o.s.ř., a proto k němu nebylo nutné předvolávat účastníky (srov. Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1291/21 ze dne 22. 6. 2021). Nebylo proto nezbytné, aby byl k místnímu šetření znalce povolán zást. žalobkyně, a pokud se tak nestalo, nejde o procesní pochybení, které by představovalo vadu řízení. K námitce žalobkyně o nepravdivé znalecké doložce, když v doložce nebyly uvedeny všechny osoby (znalci), které se na vypracování znaleckého posudku podílely soud uvádí ve shodě s právním názorem odvolacího soudu vysloveném v usnesení č.j [spisová značka] ze dne 31. 7. 2024, že jde o dodatečně odstranitelný nedostatek, přičemž k jeho odstranění došlo v rámci výpovědi zástupce zn. ústavu. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Tento ve své výpovědi uvedl, že jako další osoba se na zpracování znaleckého posudku podílel [tituly za jménem] [jméno FO], který je zaměstnancem znaleckého ústavu, není samostatným znalcem, tj. na posudku se podílel coby zaměstnanec ústavu. Konzultanta znalecký ústav v dané věci nepřibíral. Soud dospěl k závěru, že znalecký posudek po doplnění další osoby podílející se na jeho zpracování při výslechu zástupce zn. ústavu splňuje všechny náležitosti dle platné právní úpravy (§ 28 zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech), jeho závěry jsou náležitě odůvodněny a jsou podloženy obsahem nálezu, znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán a přihlédl ke všem skutečnostem s nimiž se měl vypořádat, a proto z výše uvedených závěrů zn. ústavu lze vycházet a lze na ně v rámci závěru o skutkovém stavu plně odkázat.

9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci a další navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost s ohledem na skutkové závěry shora uvedené, zejména závěry vyplývající ze znaleckého posudku a výslechu znalce.

10. Dle § 2900 o.z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti Dle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 620 ods.t 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Dle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Poté, co dospěl k závěru, že není důvodná námitka promlčení vznesená žalovanou a vedlejším účastníkem, neboť počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty nelze odvíjet ode dne, kdy došlo k nehodovému ději, tj. ke dni 8. 2. 2019 a žalobkyně se o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděla, resp. mohla dozvědět až s časovým odstupem v řádu týdnů, resp. u některých dílčích nároků v řádu měsíců (k tomu soud odkazuje např. na rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1593/2015 ze dne 21. 4. 2016, a rozhodnutí NS ČR ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2245/2017), se soud zabýval otázkou existence základu uplatněného nároku.

12. Obecnými předpoklady vzniku povinnosti žalované nahradit újmu žalobkyni je protiprávní jednání žalované, jímž došlo k zásahu do absolutního práva žalobkyně (v tomto případě právo na zdraví) porušením právní povinnosti ve smyslu § 2910 o.z,, nebo subsidiárně porušením prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 o.z.; vznik újmy na zdraví žalobkyně, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem újmy na zdraví žalobkyně a zavinění žalované, které se presumuje ve formě nedbalosti. Obecně z ustanovení § 2900 o.z. lze dovodit existenci protiprávního činu, i když žádný jiný právní předpis konkrétní povinnost k určitému chování nestanoví. Prevenční povinnost se ukládá pouze při konání, tedy aktivním chování subjektu a jen tehdy, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. V rozsudku NS ČR ze dne 25. 2. 2003, sp zn. 25 Cdo 618/2001, který je dle názoru soudu použitelný i v poměrech občanského zákoníku platného a účinného od 1. 1. 2014 se uvádí: „Každý je podle § 415 obč. zák. povinen zachovávat vždy takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který - objektivně posuzováno - je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku; uvedené ustanovení mu však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody.“ Z provedeného dokazování vyplynulo, že nebyl prokázán ani první předpoklad odpovědnosti žalované za újmu žalobkyně, a to protiprávní jednání, a to ani porušení povinnosti stanovené zákonem ani porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 o.z. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalovaná coby subjekt, který půjčil předmětné saně, které zranily žalovanou, za úplatu k rekreačnímu sáňkování třetí osobě na základě uzavřené smlouvy s touto osobou, neporušila žádnou svou povinnost v rámci této činnosti a uzavřeného smluvního vztahu. Předmětné saně byly půjčeny ve stavu způsobilém z hlediska bezpečnosti užívání pro rekreační sjezd na saních, bez nedostatků či poškození, které by na jejich bezpečné užívání mohly mít vliv. Byly půjčeny dospělé osobě, která byla řádně poučena o podmínkách jejich užívání a instruována o pravidlech bezpečné jízdy. Na žalovanou coby subjekt, který půjčuje (mimo jiné) saně na základě smluvního vztahu za úplatu v rámci areálu zimního rekreačního střediska, a to za shora popsaných podmínek a pravidel, nelze dle názoru soudu klást požadavky a nároky, kterými argumentovala žalobkyně. Tedy dle názoru soudu v okolnostech daného případu a současně zvyklostech soukromého života po ní nelze spravedlivě požadovat, aby půjčované saně opatřovala, navíc v přímém rozporu s technickou dokumentací výrobce, nějakými přídavnými zádržnými či jinými zařízeními. Z uvedeného vyplývá, že logicky nejsou dány ani příčinná souvislost mezi (neprokázaným) protiprávním jednáním žalované a vznikem újmy na zdraví žalobkyně a zavinění žalované. Naopak zcela jistě byla dána dle výše uvedených kritérií odpovědnost [jméno FO] [Anonymizováno], který ostatně dle vlastních tvrzení žalobkyně, jí na náhradu za utrpěnou újmu uhradil 55.000 EUR. Soud tedy dospěl k závěru, že není dán ani základ uplatněného nároku. Žalobu proto v plném rozsahu zamítl, aniž by se, z důvodu hospodárnosti řízení, dále zabýval otázkou žalobkyní uplatněných jednotlivých dílčích nároků.

13. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, náleží jí proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 každý z nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé dílčí samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají a je třeba v případě uplatnění více těchto nároků v jednom řízení pro stanovení mimosmluvní odměny advokáta každý z nich ocenit zvlášť paušální tarifní hodnotou 50.000 Kč a odměnu advokáta stanovit ze součtu tarifních hodnot spojených věcí. Soud při stanovení výše odměny advokáta postupoval dle výše citovaného usnesení. Na náhradě nákladů řízení proto náleží žalované náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), a to za uplatněné bolestné a náhradu za duševní útrapy a snížení kvality života z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, tj. 2 x z tarifní hodnoty 50.000 Kč, dále z uplatněné náhrady hmotné škody ve výši 7.214,50 Kč a z uplatněné náhrady majetkové újmy třetích osob ve výši 66.000 Kč. Součet výše uvedených tarifních hodnot (50.000 + 50.000+7.214,50 + 66.000) a tedy celková tarifní hodnota sporu činí 173.214,50 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby proto činí v dané věci dle § 7 bodu 5 AT částku 8.060 Kč. Odměna advokáta náleží za 4 úkony právní služby, a to 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 1 úkon za vyjádření k žalobě ze dne 9. 6. 2022, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT; dále 1 úkon za účast u jednání dne 7. 11. 2022 a 1 úkon za účast u jednání dne 24. 10. 2024; obojí dle § 11 odst. 1 písm. g) AT; dále pak úkonu za vyjádření k odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé ze dne 2. 11. 2023 a úkonu za vyjádření k odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé ze dne 3. 6. 2024, obojí dle § 11 odst. 2 písm. c) AT. Na odměně zástupkyně proto náleží žalované celkem 40.300 Kč. Žalované dále náleží na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupkyně (režijní paušál) za 6 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 AT ve výši 1.800 Kč a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za 8 půlhodin strávených 2 x na cestě k jednáním z Hradce Králové do Trutnova a zpět po 100 Kč ve výši 800 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno 2 x cestovné k jednání soudu na trase Hradec Králové -Trutnov a zpět částkou 1.075 Kč, když bylo ujeto 109 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 11,6 benzinu BA 95 na 100 km při vyhláškové ceně benzinu 44,50 Kč/l a sazbě základních náhrad 4,70 Kč/km a částkou 1.093 Kč, když bylo ujeto 109 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 11,6 benzinu BA 95 na 100 km při vyhláškové ceně benzinu 38,20 Kč/l a sazbě základních náhrad 5,60 Kč/km. Zástupkyně žalované osvědčila, že je plátcem DPH, proto náleží k náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. z částky 45.068 Kč ve výši 9.464,28 Kč. Soud proto přiznal plně úspěšné žalované na náhradě nákladů řízení celkem částku 54.532,28 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí zástupkyni žalované.

14. Vedlejší účastník na straně žalované náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni neuplatnil, proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

15. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ke dni vyhlášení rozsudku nebyla známa konečná výše nákladů řízení zálohovaných státem, ani to, zda nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků u neúspěšné žalobkyně. Proto soud rozhodl tak, že o těchto nákladech, tj. o jejich výši a zda bude jejich náhrada uložena účastníkům řízení, rozhodne v samostatném usnesení.

16. Lhůta k plnění byla ve výrocích II. stanovena dle § 160 odst. l o.s.ř.

Poučení