19 C 57/2020-135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci Žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem: [adresa], [PSČ] [obec] Zastoupeného: Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem: [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [IČO], sídlem: Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2 Jednajícím: [zástupce žalovaného] [anonymizováno 6 slov], [IČO], sídlem: [adresa] o zaplacení 2 803 475 Kč s příslušenstvím a částky 224 000 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 803 475 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z částky 2 046 214 Kč od 24.3.2020 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 757 261 Kč od 1.4.2010 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 224.000 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 2 803 475 Kč a zadostiučinění ve výši 400 000 Kč dle zákona č. 82/98 Sb., z titulu vydání nezákonného rozhodnutí a za tvrzený nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Okresním soudem Brno-venkov, pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uváděl, že byl účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem Brno-venkov v procesním postavení žalovaného, když v řízení šlo o zaplacení částky 3 322 000 Kč s příslušenstvím, žaloba byla podána 4.12.2003. Popisoval průběh namítaného řízení s tím, že byl nejprve vydán rozsudek 5.12.2008, č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta, tento rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu ze dne 12.10.2011, [anonymizováno] 28 Co 246/2009-290. Po podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24.4.2013, č. j. [číslo jednací] tak, že obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět soudu k dalšímu řízení. Okresní soud Brno-venkov vázán právním názorem soudu dovolacího, následně rozhodl rozhodnutím z 13.11.2013, č. j. [číslo jednací] tak, že žalobě vyhověl v celém rozsahu a uložil žalovanému, současnému žalobci, zaplatit částku 3 322 000 Kč s příslušenstvím a taktéž uložil žalovanému, současnému žalobci, zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 449 984,90 Kč. K podanému odvolání Krajský soud v Brně rozsudkem z 1.4.2015 č. j. [číslo jednací] tento rozsudek potvrdil a změnil pouze výrok nákladový na částku 463 063 Kč. Rozsudek nabyl právní moci 5.5.2015, resp. vykonatelnosti 8.5.2015. Žalobce proto následně na základě shora uvedených rozhodnutí zaplatil původnímu žalobci částku 3 322 000 Kč, na úrocích částku 767 427,51 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 463 063 Kč dne 6.5.2015, aby předešel výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Rozhodnutí bylo napadeno dovoláním, Nejvyšší soud následně rozhodl 3.5.2017 pod č. j. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Svůj právní názor založil na odlišném stanovení okamžiku plnění na účet vedený u peněžního ústavu. V dalším rozhodnutí pak Okresní soud Brno-venkov rozsudkem z 26.7.2018 pod č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že uložil současnému žalobci zaplatit částku 1 662 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku nároku žalobu zamítl. Nepřiznal pak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci 10.12.2019 a žaloba byla částečně zamítnuta z důvodu námitky promlčení. Žalobce uváděl, že na základě shora uvedeného vznikla žalobci přímá škoda, a to následkem nezákonného rozhodnutí soudu, když v důsledku právní moci shora uvedeného rozhodnutí byl nucen plnit na závazek [jméno] [příjmení], který byl v danou dobu promlčen a žalobce se tak jistě nedomůže vydání bezdůvodného obohacení proti původnímu primárnímu dlužníkovi. Uváděl vznik škody v celkové částce 2 046 214 Kč sestávající se z plnění na promlčený nárok, a to v částce 1 662 000 Kč představující polovinu zaplacené jistiny, a dále závazek ze stejného důvodu za polovinu zaplacených úroků z prodlení v částce 384 214 Kč. Dále uváděl vznik ušlého zisku v částce 757 261 Kč, který definoval jakožto cenu peněž za dobu trvající od okamžiku, kdy se tyto dostaly do žalobcovy dispozice 6.5.2015, do okamžiku kdy vznikl nárok na náhradu vůči žalovanému, tedy kdy se o konečné výši škody dozvěděl, do dne právní moci konečného rozhodnutí, tedy do 10.12.2019, což při sazbě 8,05 % úroku činí částku shora uvedenou. Jakožto druhý nárok žalobce žádal za nepřiměřenou délku řízení trvajícího od 4.12.2013 do 10.12.2019 částku přiměřeného zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy. Celkovou délku řízení žalobce spatřoval nepřiměřeně dlouhou, když řízení trvalo více jak 15 let, uváděl taktéž skutečnost, že ačkoliv v řízení nedocházelo výslovně k průtahům, celková délka řízení se jeví délkou nepřiměřeně dlouhou. Z tohoto titulu potom žádal zaplacení částky 400 000 Kč. Své nároky u žalované uplatnil předběžně dle § 14 zákona č. 82/98 Sb. 23.3.2020, v době podání žaloby však na nároky nebylo nikterak hrazeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žalobcem u žalované z titulu náhrady škody ve výši 2 803 475 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezákonného rozhodnutí a dále zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka], jako soudem prvního stupně. Žádost byla uplatněna 23.3.2020, k projednání žádosti ze strany žalované došlo 24.6.2020, když žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/98 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 176 000 Kč. Nárok na náhradu škody žalovaná neshledala důvodným. Žalovaná učinila nesporným průběh namítaného řízení, s tím, že dospěla k závěru, že v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/98 Sb., když řízení ve vztahu k žalobci trvalo celkem 15 let a 8 měsíců. Celkovou délku potom shledávala nepřiměřeně dlouhou a z důvodů shora uvedených proto poskytla žalobci nemajetkovou újmu ve shora uvedené výši, kterou následně zdůvodnila. Nárok na další finanční zadostiučinění následně shledávala nepřiměřeným a nedůvodným. Pokud jde o nárok na náhradu škody, žalovaná jej neuznala, považovala jej za předčasný, neboť u Okresního soudu Brno-venkov probíhá řízení, v němž se žalobce po protistraně domáhá vydání plnění představujícího náhradu škody a toto řízení dosud skončeno není. Žalovaná poukazem na stát jako posledního dlužníka uvedla, že náhrada škody v této chvíli je vyloučena. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši 757 261 Kč, která má představovat ušlý zisk žalobce, i tento nárok žalovaná shledala nedůvodným. Uváděla, že koncepce nároku tak, jak jej tvrdí žalobce, není nikterak reálně odůvodněna, neboť není postaveno najisto, že pokud by žalobce měl tvrzené finanční prostředky ve své dispozici, došlo by vůbec k nějakému zisku. Taktéž žalovaná sporovala úroky z prodlení, když obdržela žádost žalobce na předběžné projednání 23.3.2020, tuto následně stanoviskem včas v šestiměsíční lhůtě vyřídila, a nárok na úrok z prodlení by případně žalobci vznikl až 24.9.2020.

3. Po částečném zpětvzetí žaloby na základě plnění žalované bylo řízení co do částky 176 000 Kč žalovanou proplacené zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení celkově náhrady škody ve výši 2 803 475 Kč a zbytek náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 224 000 Kč.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované jako nároku na náhradu škody žádaných z titulu nezákonného rozhodnutí a dále nároku ve výši 400 000 Kč žádaného z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem Brno-venkov pod sp.zn. [spisová značka] 23.3.2020, v režimu zákona č. 82/98 Sb. Dále byla učiněna nespornou konstatace nesprávného úředního postupu žalovanou stanoviskem z 24.6.2020 a poskytnutí zadostiučinění ve výši 176 000 Kč při neshledání důvodným nároku na náhradu škody.

5. Mezi účastníky zůstalo sporným kumulativní splnění předpokladů dle zákona č. 82/98 Sb. pro náhradu škody a dalšího finančního plnění z titulu nesprávného úředního postupu na nároky, které žalovanou nebyly odškodněny.

6. Mezi účastníky byl učiněno nesporným běh řízení vedeného před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka], a to zahájení řízení o zaplacení částky 3 322 000 Kč s příslušenstvím, když se žalobce nacházel v předmětném řízení v procesním postavení žalovaného žalobou podanou k soudu dne 4.12.2003, 4.2.2004 došlo k vydání platebního rozkazu, který byl žalovanému doručen 18.3.2004, ústní jednání proběhlo 30.5.2006, další jednání nařízené na 7.11.2007 bylo odročeno na neurčito. Další ústní jednání proběhla ve dnech 27.6.2008, 29.8.2008 a 7.11.2008, s tím, že 5.12.2008 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta rozhodnutím č. j. [číslo jednací]. Žalobce podal odvolání a usnesením ze dne 14.4.2009 byl osvobozen o soudních poplatků, 24.7.2009 byl spis předložen Krajskému soudu v [obec], jakožto soudu odvolacímu. Jednání u odvolacího soudu se konalo 5.10.2011 a 12.10.2011 odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na základě rozhodnutí č. j. [číslo jednací]. Dne 11.5.2012 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání žalobce, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2013, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zrušení obou rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 10.6.2013 bylo rozhodnuto o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření. Jednání proběhlo 7.11.2013, rozsudkem ze dne 13.11.2013 bylo žalobě vyhověno, pod č. j. [číslo jednací]. Dne 27.3.2014 byl spis předložen odvolacímu soudu po podaném odvolání, jednání před odvolacím soudem proběhla ve dnech 17.9.2014, 14.1.2015 a 25.2.2015 1.4.2015 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, pod č. j. [číslo jednací]. Dne 6.1.2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR, který svým rozhodnutím ze dne 3.5.2017 č. j. [číslo jednací] napadené rozsudky opětovně zrušil a věc vrátil opětovně soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutím soudu ze dne 29.5.2017 bylo účastníkům nařízeno jednání s mediátorem, mediátor byl jmenován 5.9.2017. Jednání před soudem prvního stupně následně proběhlo 12.4.2018 a 26.7.2018 byl ve věci vyhlášen částečně vyhovující rozsudek, č. j. [číslo jednací]. Byla uložena povinnost žalovanému, tedy současnému žalobci, zaplatit žalobci částku 1 662 000 Kč spolu s ročním 2% úrokem z prodlení z této částky od 16.10.2003 do zaplacení a ve zbytku žalovaného nároku byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků soud nepřiznal náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 10.12.2019. Usnesením z 31.10.2019 bylo odvolání žalobce odmítnuto, rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem 21.8.2019. Usnesením ze dne 20.11.2019 bylo řízení o odvolání žalovaného zataveno pro nezaplacení soudního poplatku. Řízení pravomocně skončilo 10.12.2019.

7. Soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování výpisy z účtu žalobce ohledně proplacení předmětných částek, dotazem na exekutora ohledně běhu exekučního řízení, a to s ohledem na právní hodnocení věci a nadbytečnost předmětného dokazování.

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 Odpšk odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 8, §13, § 30 a 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu, aktuálně ve výši 224 000 Kč, a to z titulu nesprávného úředního postupu, jednak náhrady škody a ušlého zisku v celkové výši 2 803 475 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka]. To vše za situace, kdy žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda v případě nároku na náhradu škody a ušlého zisku byly kumulativně splněny 3 základní podmínky pro odpovědnost státu za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (ušlého zisku). Nezákonné rozhodnutí a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov, pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu §8 OdpŠk, když pravomocný rozsudek Okresního soudu Brno-venkov, ze dne 13.11.2013, č. j. [číslo jednací] a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1.4.2015, č. j. [číslo jednací] byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.5.2017, č. j. 28 Cdo 4756/2016-585. Náhrada škody ve výši 2 046 214 Kč, kterou žalobce požadoval, pak představuje částku, kterou žalobce zaplatil na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo následně soudem dovolacím zrušeno pro nezákonnost.

17. Soud však došel k závěru, a to shodně se stanoviskem žalované, že žalobou uplatněný nárok na náhradu škody je nárokem předčasným. Žalobce uváděl, že bylo u Okresního soudu Brno-venkov, zahájeno řízení proti primárnímu dlužníkovi na vydání bezdůvodného obohacení, aktuálně v rámci ústního jednání konaného před zdejším soudem uváděl nabytí právní moci posledního rozhodnutí v projednávaném řízení proti primárnímu dlužníkovi, s tím, že aktuálně je řízení před pověřením exekutora, když jde konkrétně o návrh na pověření exekuce Mgr. [ulice] z Exekutorského úřadu Olomouc, vedený pod sp. zn. [spisová značka]. Taktéž uváděl, že toto řízení dosud nebylo tedy ani zahájeno, z tohoto důvodu nelze dovodit jeho budoucí průběh, když nad rámec shora uvedených skutkových tvrzení uváděl, že primární dlužník pozbyl nemovitého majetku, který převedl na osobu blízkou, cca před 3 roky, konktrétně pokazoval na list vlastnictví č. 71 katastrální území Nové Bránice, s tím, že taktéž uváděl, že případně bude iniciována odpůrčí žaloba, která bude podávána. Za této situace soud uvádí, že nelze předjímat výsledek řízení exekučního, ani výsledek řízení o odpůrčí žalobě, a stát je tzv. posledním dlužníkem, tedy existuje-li přímý dlužník, po kterém se lze náhrady škody domáhat, je odpovědnost státu za vzniklou škodu vyloučena. Stát se podle judikatury Nejvyššího soudu dostává do pozice tzv. posledního dlužníka a škoda vzniká až ve chvíli, kdy tímto posledním dlužníkem skutečně je, tedy nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit, což platí ve vztahu k nároku poškozeného vůči dlužníku vyplývajícímu ze smluvního závazku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010), bezdůvodného obohacení sp. zn. (25 Cdo 1158/2004, 25 Cdo 2091/2008) nebo náhrady škody sp. zn. (30 Cdo 1391/2013). Nad rámec shora uvedeného pak soud uvádí, že žalobce, v původním řízení v procesním postavení žalovaného, zaplatil částku určenou rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13.11.2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1.4.2015 dobrovolně, nepodal návrh na odklad výkonu rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o jeho dovolání, tedy ačkoliv měl k dispozici prostředek, kterým mohl vzniku škody zabránit, nevyužil jej. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud předmětný nárok považuje za předčasný, a proto jej zamítl.

18. Pokud jde o nárok na náhradu částky 757 261 Kč, která má představovat ušlý zisk žadatele, ani tento nárok soud neshledal důvodným. Žalobce jej koncipoval jakožto tvrzené finanční prostředky, na které mohl dosáhnout, kdyby je měl ve své dispozici, když tyto konkretizoval konkrétně za období zaplacení těchto peněz od 6.5.2015 do 10.12.2019, tedy do dne konečného rozhodnutí ve věci, kdy nabyl vědomosti ohledně nároku na náhradu ušlého zisku. Konkrétně pokud jde o výši ušlého zisku, tento koncipoval jako 8,05 % úrok z částky zaplacené za předmětné období, tedy ve výši 757 261 Kč Ani tento nárok na tvrzený ušlý zisk není důvodným. Žalobce, ač byl soudem poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. v rámci ústního jednání k dotvrzení a prokázání, že by tohoto ušlého zisku dosáhl, nebýt nezákonného rozhodnutí, nikterak blíže na tuto výzvu nereagoval, když pouze zopakoval výpočet částky, ke které došel, a z čeho se skládá. Soud i při posouzení důvodnosti tohoto nároku poukazuje na argumentaci uvedenu shora ohledně předčasnosti nároku, když je možné se jej domáhat proti primárnímu dlužníkovi, nad rámec shora uvedeného pak soud uvádí, že žalobce nikterak neprokázal, že by této částky při běžném běhu věcí a absenci nezákonného rozhodnutí jakožto odpovědnostního titulu dle OdpŠk dosáhl.

19. Pokud jde o poslední z nároků, nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení, tento nárok byl částečně žalovanou odškodněn ve výši 176 000 Kč, z původní uplatněné a žádané částky 400 000 Kč. Mezi účastníky byl učiněn nesporným průběh namítaného řízní, které vůči žalobci, v procesním postavení žalovaného, trvalo od 18.3.2004 (doručení platebního rozkazu včetně žaloby žadateli) do právní moci konečného rozhodnutí 10.12.2019, tedy po dobu 15 let a 8 měsíců. Počátek běhu řízení nelze určit dřívějším datem, tedy od podání žaloby tak, jak tomu učinil žalobce ve své žalobě, když mu mohla vznikat nemajetková újmu spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení až v souvislosti s vědomostí ohledně průběhu daného řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, sp. zn. 30 Cdo 2952/2014). Soud se v projednávaném řízení zabýval otázkou, zda Okresní soud v [obec] vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod shora uvedenou spisovou značkou v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovená žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu předmětu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byl délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

20. Soud dospěl k závěru, že předmětná délka řízení je délkou nepřiměřeně dlouhou, a je na místě žalobce odškodnit ve formě finanční, když pouhé konstatování porušení práva se nejeví formou přiměřenou. K tomuto závěru soud dospěl především s ohledem na průběh řízení, kdy byla prokázána opakovaná období nečinnosti, a k nejvýraznějším průtahům došlo u odvolacího soudu v období od srpna 2009 do srpna 2011. Soud vzal v potaz i opakovaná zrušující rozhodnutí, která vedla k prodloužení samotného řízení. Celková délka přesahující 15 let pro žalobce je délkou nepřiměřeně dlouhou.

21. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučiněné za nemajetkovou újmou způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věci odškodňování za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3, písm. b) až e) OdpŠk, při určení konečné výše odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010 sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěr o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení, když zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentuální modifikace základní části odškodnění za celé řízení, (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 23.10.2012 sp. zn. 30 Cdo 1710/2012).

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky z 12.1.2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26.1.2011 sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí 15 – 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované řízení v trvání více jak 15 let soud dospěl k závěru o přiměřenosti částky na samé horní hranici předmětného rozmezí, tedy v částce 20 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční, když každé řízení musí objektivně po určitou dobu trvat a základní částka byla následně stanovena ve výši 293 336 Kč.

23. Tuto částku pak soud upravoval v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, když pokud jde o složitost skutkovou i právní, soud ponižoval částku o 20 %. Soud poukazuje na meritum věci, a to skutečnost, že na základě žalobního návrhu měl žalobce za žalovaného (aktuálního žalobce) plnit jako zástavní dlužník na zástavu zajištěný dluh z titulu úvěru u peněžního ústavu, a to poté, co tento peněžní ústav uplatnil právo zástavního věřitele pro prodlení obligačního dlužníka. Ve věci opakovaně rozhodoval dovolací soud, který svá rozhodnutí opíral o aktuální judikaturu, která se v průběhu řízení měnila, také se měnil právní názor ohledně běhu promlčecí lhůty a případného právního hodnocení věci. Pokud jde procesní složitost, soud poukazuje na průběh řízení, kdy docházelo k procesním rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků, rozhodnutí o vydání předběžného opatření, ve věci bylo nařízeno mediační jednání, proběhla mnohá ústní jednání před soudem prvního i druhého stupně, závěrem bylo řízení o odvolání zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Soud dále dospěl k závěru o nutnosti 15 % ponížení s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které se na rozhodování podílely. Bylo prokázáno, že řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy, když Nejvyšší soud rozhodoval 2x, soud prvního stupně ve věci samé rozhodoval 4x (1x platebním rozkazem, 3x rozsudkem), soud druhého stupně ve věci rozhodoval 3x.

24. Pokud jde o podíl žalobce na délce řízení, soud dospěl k závěru o nutnosti 5 % ponížení základní částky z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení. Proti platebním rozkazům žalobce podal blanketní odpor, a vyjádření žaloby doručil až po uplynutí 8 měsíců, v listopadu 2016 pak soud urgoval žalobce o podání vyjádření a v roce 2017 se účastníci nedokázali shodnout na osobě mediátora.

25. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení, soud uvádí, že toto kritérium bylo dostatečně již zohledněno ve formě a především výši poskytnutého finančního zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, tedy na samé horní hranici sazby dané judikaturou Nejvyššího soudu. Hodnocení uvedeného kritéria potom nezakládá ani navýšení ani snížení hodnoty odškodnění.

26. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, soud jej neshledal zvýšeným, když Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Předmětem projednávaného řízení bylo zaplacení finančního plnění, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, žalobce pak nikterak netvrdil ani neprokazoval, že by řízení pro něj mělo zvýšený význam z jiných důvodů.

27. Soud proto uzavírá, že hodnocení kritérií žalovanou, tak jak bylo provedeno již v rámci předběžného projednání nároku žalobce u žalované, tedy ponížení základní částky o 40 % ze shora uvedených důvodů, soud považuje za adekvátní a zcela odrážející specifika projednávaného případu. Soud proto nedospěl k závěru, že by bylo na místě žalobce nad rámec již poskytnutého plnění dále odškodnit.

28. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uvádí, že pod výrokem I. a II. nárok na náhradu škody, ušlého zisku a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v plném rozsahu zamítal, (nad rámec shora uvedeného pak soud uvádí, že pokud jde o zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky náhrady škody a taktéž ušlého zisku, žalovaná se nemůže dostat do prodlení s výplatou této částky dříve než po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované, tedy data 24.3.2020 resp. 1.4.2010 pro zaplacení předmětného příslušenství jsou data nereálná, neodrážející specifika podání žádosti žalobce a následného plnění, když žalovaná plnila v 6 měsíční lhůtě částečně na nároky, které seznala důvodnými).

29. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a §146 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný ani z části, když podal žalobu předčasně ke zdejšímu soudu, a to dne 6.4.2020, ačkoliv nároky u žalované uplatnil žádostí 23.3.2020, tedy nevyčkal 6 měsíční lhůty k uplatnění nároků u žalované a jejich vyřízení. Žalovaná pak vyřídila nároky stanoviskem z 24.6.2020, tedy ve lhůtě (pokud jde o částečné plnění zadostiučinění za nemajetkovou újmu). Soud proto uvádí, že s ohledem na argumentaci uvedenou shora, kdy zamítal nároky na náhradu škody, ušlého zisku a taktéž další nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které neseznal důvodnými ze shora uvedených důvodů, podrobně vylíčených v předchozích odstavcích, je na místě žalované, jakožto úspěšnému účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení, které vynaložila proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení se sestávají z náhrady nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. za tyto úkony: vyjádření žalované k žalobě 30.6.2020, účast u ústního jednání 9.2.2021, tedy v celkové výši 600 Kč.

30. Lhůta k plnění ve výroku III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

Poučení