19 C 57/2023-42

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o: zaplacení 31 599 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 150,40 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 344,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 700 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 700 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 467 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 28. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.

II. Ve zbytku, tj. ohledně částky 7 448,60 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši dalších 3 087,67 Kč, úroku z prodlení ve výši dalších 21,5 % ročně z částky 15 700 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši dalších 21,5 % ročně z částky 15 700 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 21,5 % ročně z částky 10 467 Kč za dobu od 1. 11. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31,2 % nákladů řízení ve výši 4 455 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 28. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 31 599 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 15 700 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, ve výši 0,1 % denně z částky 15 700 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a ve výši 0,1 % denně z částky 10 467 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s manželem mají v SJM bytovou jednotku [číslo] nacházející se ve 2. nadzemím podlaží domu na adrese [adresa žalované], vymezenou v budově: [adresa] – bytový dům, na pozemku parc. č. st. [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] a [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], Katastrální úřad pro Zlínský kraj, [stát. instituce] (dále jen„ předmětný byt“). Smlouvou o nájmu bytu ze dne 19. 5. 2021 (dále jen“ nájemní smlouva”) předmětný byt, včetně vybavení a parkovacího místa v atriu před domem označeného [anonymizováno], pronajali žalované. Nájem byl sjednaný na dobu určitou od 20. 5. 2021 do 31. 5. 2022 s možností prodloužení o dalších 12 měsíců. Jelikož žalovaná vyjádřila zájem pokračovat v nájmu bytu i po datu 31. 5. 2022 a žalobkyně to akceptovala, pokračoval nájemní vztah i po datu 31. 5. 2022. Žalovaná ale řádně neplatila nájemné a zálohy a v listopadu 2022 se s ní žalobkyně dohodla na tom, že se žalovaná vystěhuje z bytu do 30. 11. 2022, pokud nebude uhrazeno dlužné nájemné včetně nájemného za prosinec 2022. Dne 22. 11. 2022 pak žalobkyně od žalované obdržela doporučenou poštou obálku, která obsahovala klíče od předmětného bytu a informaci, že se žalovaná rozhodla odstěhovat a byt je vyklizený. Podle uzavřené nájemní smlouvy měla žalovaná platit vždy do posledního dne předcházejícího měsíce měsíční nájemné bytu ve výši 12 000 Kč, za užívání parkovacího místa dalších 700 Kč a na zálohách zbývajících 3 000 Kč, celkem tedy 15 700 Kč měsíčně. V případě prodlení s placením nájemného a záloh byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nájemné a zálohy za poměrnou část měsíce května 2021 a za měsíc červen 2021 uhradila žalovaná při podpisu smlouvy. Ke dni podpisu smlouvy uhradila žalovaná též sjednanou peněžní jistotu ve výši 15 700 Kč. V období od září do listopadu 2022 ale žalovaná sjednané platby řádně neplatila, když na nájemném a zálohách zůstala dlužna částku 41 867 Kč. Jednostranným zápočtem ze dne 14. 2. 2023 žalobkyně tento dluh na nájemném a zálohách ponížila na 26 167 Kč. Kromě toho, že žalovaná některé měsíční platby neuhradila vůbec, měsíční platby za srpen až prosinec 2021 a za leden až srpen 2022 hradila se zpožděním, takže jí v souladu se smlouvou vznikl dluh na smluvním úroku z prodlení ve výši dalších 5 432 Kč Celkem proto po žalované požaduje částku 31 599 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 15 700 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, z částky 15 700 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a z částky 10 467 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, když na předžalobní výzvu ze dne 22. 2. 2023 žalovaná nereagovala.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že předmětný byt opustila již 9. 11. 2022 a klíče zaslala poštou žalobkyni. Dlužnou částku může splácet po max. 1 000 Kč měsíčně, protože momentálně je na rodičovské dovolené, pobírá jen rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně, má 2 nezletilé děti, z toho jedno s vrozenou vývojovou vadou. S úroky nesouhlasí. Z účasti na jednání se z důvodu nemoci omluvila, o odročení jednání ale nepožádala, soud tedy jednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z předložených a vyžádaných listin zjistil soud následující skutkový stav: vlastníky předmětné bytové jednotky jsou žalobkyně a její manžel (viz informace z katastru nemovitostí). Ti uvedenou bytovou jednotku pronajali žalované, a to včetně vybavení a parkovacího místa v atriu před domem označeného [anonymizováno], a to na dobu určitou 20. 5. 2021 do 31. 5. 2022. Současně si ale sjednali, že pokud bude nájemkyně pokračovat v užívání předmětu nájmu, platí, že je nájem znovu ujednán na dobu dalších 12-ti měsíců. Nájemné bytu činilo 12 000 Kč, za užívání parkovacího místa měla žalovaná platit dalších 700 Kč a na zálohách zbývajících 3 000 Kč, celkem tedy 15 700 Kč měsíčně, a to vždy do posledního dne předcházejícího měsíce. Pro případ prodlení s placením nájemného a záloh byl mezi stranami sjednán smluvní úrok ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (viz citovaná nájemní smlouva z 19. 5. 2021). Přílohu uvedené smlouvy činila příloha č. 2, podle které měla žalovaná hradit měsíční zálohy na energie v celkové výši 3 000 Kč, z toho 500 Kč na elektřinu, 300 Kč na studenou vodu, 500 Kč na teplou vodu, 760 Kč na vytápění, 130 Kč na úklid společných prostor, 100 Kč na výtah a elektřinu ve společných prostorách a 710 Kč na ostatních platbách a poplatcích (viz cit. příloha č. 2). Žalovaná předmětný byt převzala k užívání dne 19. 5. 2021 (viz protokol o převzetí). Užívala ho pak nejen do 31. 5. 2022, ale se souhlasem žalobkyně i po datu 31. 5. 2022 (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). V listopadu 2022 ale byt vyklidila a klíč od bytu zaslala žalobkyni v dopisu, který podala na poště dne 21. 11. 2022 a který si žalobkyně převzala dne 22. 11. 2022 (viz cit. dopis a obálka od něho). Nájemné a zálohy za poměrnou část měsíce května 2021 a za měsíc červen 2021 uhradila žalovaná při podpisu smlouvy. Při podpisu smlouvy uhradila rovněž sjednanou peněžní jistotu ve výši 15 700 Kč (viz cit. nájemní smlouva). Nájemné a zálohy ve výši 15 700 Kč hradila žalovaná bezhotovostně tak, že platby na měsíc srpen 2021 splatné k 31. 7. 2021 zaplatila dne 2. 8. 2021, tj. 2 dny po splatnosti, platby na měsíc říjen 2021 splatné k 30. 9. 2021 zaplatila dne 18. 10. 2021, tj. 18 dnů po splatnosti, platby na měsíc listopad 2021 splatné k 31. 10. 2021 zaplatila dne 29. 11 2021, tj. 29 dnů po splatnosti, platby na měsíc prosinec 2021 splatné k 30. 11. 2021 zaplatila dne 17. 12. 2021, tj. 17 dnů po splatnosti, platby na měsíc leden 2022 splatné k 31. 12. 2021 zaplatila dne 22. 2. 2022, tj. 53 dnů po splatnosti, platby na měsíc únor 2022 splatné k 31. 1. 2022 zaplatila dne 4. 3. 2022, tj. 32 dnů po splatnosti, platby na měsíc březen 2022 splatné k 28. 2. 2022 zaplatila dne 14. 3. 2022, tj. 14 dnů po splatnosti, platby na měsíc duben 2022 splatné k 31. 3. 2022 zaplatila dne 7. 4. 2022, tj. 7 dnů po splatnosti, platby na měsíc květen 2022 splatné k 30. 4. 2022 zaplatila dne 4. 5. 2022, tj. 4 dny po splatnosti, platby na měsíc červen 2022 splatné k 31. 5. 2022 zaplatila dne 28. 6. 2022, tj. 28 dnů po splatnosti, platby na měsíc červenec 2022 splatné k 30. 6. 2022 zaplatila dne 1. 9. 2022, tj. 63 dny po splatnosti, platby na měsíc srpen 2022 splatný k 31. 7. 2022 zaplatila dne 18. 10. 2022, tj. 79 dnů po splatnosti (viz přehled plateb). V období od září do listopadu 2022 ale žalovaná sjednané platby neplatila vůbec, když na nájemném a zálohách zůstala dlužna částku 15 700 Kč za září 2022, 15 700 Kč za říjen 2022 a 10 467 Kč za období o 1.11. 2022 do 20. 11. 2022, celkem tak zůstala dlužna částku 41 867 Kč (viz přehled plateb a nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Jednostranným zápočtem ze dne 14. 2. 2023 žalobkyně započetla žalobkyni kauci ve výši 15 700 Kč oproti dluhu na nájemném ve výši 41 867 Kč s tím, že tímto došlo k ponížení dluhu na nájemném a zálohách na částku 26 167 Kč (viz cit. jednostranný zápočet). Předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2023 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve výši 31 599 Kč zaslanou jí téhož dne. Uvedená částka sestávala z dlužného nájemného a záloh ve výši 26 167 Kč a z kapitalizovaných smluvních úroků z prodlení za pozdní úhradu plateb na měsíce srpen až prosinec 2021 a leden až srpen 2022 ve výši dalších 5 432 Kč (viz cit. výzva s tabulko výpočtu úroků a dodejka k ní). Při přepočtu úroků z prodlení za pozdní úhradu měsíčních plateb na zákonné úroky z prodlení soud zjistil, že: nájem na měsíc srpen 2021 splatný k 31. 7. 2021 byl zaplacen dne 2. 8. 2021, tj. 2 dny po splatnosti, což odpovídá částce na zákonných úrocích z prodlení ve výši 12,90 Kč; nájem na měsíc říjen 2021 splatný k 30. 9. 2021 byl zaplacen dne 18. 10. 2021, tj. 18 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 122,58 Kč; nájem na měsíc listopad 2021 splatný k 31. 10. 2021 byl zaplacen dne 29. 11 2021, tj. 29 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 193,56 Kč; nájem na měsíc prosinec 2021 splatný k 30. 11. 2021 byl zaplacen 17. 12. 2021, tj. 17 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 116,13 Kč; nájem na měsíc leden 2022 splatný k 31. 12. 2021 byl zaplacen dne 22. 2. 2022, tj. 53 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 348,41 Kč; nájem na měsíc únor 2022 splatný k 31. 1. 2022 byl zaplacen dne 4. 3. 2022, tj. 32 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 212,91 Kč; nájem na měsíc březen 2022 splatný k 28. 2. 2022 byl zaplacen dne 14. 3. 2022, tj. 14 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 96,78 Kč; nájem na měsíc duben 2022 splatný k 31. 3. 2022 byl zaplacen dne 7. 4. 2022, tj. 7 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 51,61 Kč; nájem na měsíc květen 2022 splatný k 30. 4. 2022 byl zaplacen dne 4. 5. 2022, tj. 4 dny po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 32,26 Kč; nájem na měsíc červen 2022 splatný k 31. 5. 2022 byl zaplacen dne 28. 6. 2022, tj. 28 dnů po splatnosti, to odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 187,10 Kč, nájem na měsíc červenec 2022 splatný k 30. 6. 2022 byl zaplacen dne 1. 9. 2022, tj. 63 dny po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 412,93 Kč, nájem na měsíc srpen 2022 splatný k 31. 7. 2022 byl zaplacen dne 18. 10. 2022, tj. 79 dnů po splatnosti, což odpovídá částce na úrocích z prodlení ve výši 557,16 Kč Celkem tak zákonné úroky z prodlení za shora uvedené období činí toliko 2 344,33 Kč (viz vyčíslení zákonných úroků z prodlení).

5. Podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

7. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se ustanovení tohoto pododdílu nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu.

8. Podle § 2239 o. z. nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

9. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

10. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

11. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

12. Podle § [číslo] odst. 2 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

13. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně.

14. Podle § 2292 věta druhá o. z. byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 693 o. z. záležitosti rodiny obstarávají manželé společně, nebo je obstarává jeden z nich.

18. Podle § 694 odst. 1 věta první o. z. v běžných záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně; to neplatí, sdělil-li manžel, který právně nejednal, předem třetí osobě, že s právním jednáním nesouhlasí.

19. Právní hodnocení je následující: ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že mezi žalobkyní a jejím manželem jako pronajímateli a žalovanou jako nájemkyní byla dne 19. 5. 2021 uzavřena nájemní smlouva, na základě které si žalovaná pronajala předmětný byt včetně vybavení a parkovacího místa, tedy nájemní smlouva na byt dle § 2235 a násl. o. z. a současně nájemní smlouva na movité věci a parkovací místo dle § 2201 a násl. o. z. Uvedené smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou od 20. 5. 2021 do 31. 5. 2022. Žalovaná předmětný byt se souhlasem žalobkyně užívala i po datu 31. 5. 2022, čímž ve smyslu § 2285 o. z. došlo k prodloužení nájemní smlouvy na dalších 12 měsíců.

20. Fakticky ale žalovaná byt vyklidila a předala klíče o bytu žalobkyni již dne 22. 11. 2022. Právě toho dne došly žalobkyni klíče od bytu, které jí žalovaná poslala doporučeně poštou dne 21. 11. 2022. K tomu soud uvádí, že Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí při výkladu občanského zákona formuloval a odůvodnil závěr, že vyklizení nemovité věci (bytu) v sobě zahrnuje též odevzdání věcí majiteli tak, aby k nim měl volný přístup, mohl s ní nadále disponovat – například odevzdáním klíčů, přičemž nestačí byt pouze opustit /viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4354/2016). Rovněž za účinnosti současné právní úpravy dle občanského zákoníku platí, že řádné vyklizení bytu předpokládá jeho odevzdání pronajímateli. Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 o. z., přičemž i § 2292 věta druhá o. z. předpokládá odevzdání klíčů pronajímateli.

21. V daném případě tedy žalovaná měla platit nájem a zálohy nejméně do dne odevzdání klíčů, tedy do 22. 11. 2022, ale jelikož žalobkyně tyto platby požadovala toliko do 20. 11. 2022, přiznal soud žalobkyni tyto platby jen do jí požadovaného data 20. 11. 2022. Dluh na nájemném a zálohách na služby za období, kdy již žalovaná tyto platby nehradila, tj. za dobu od 1. 9. 2022 do 20. 11. 2022, přitom činil 41 867 Kč (15 700 Kč za září 2022, 15 700 Kč za říjen 2022 a 10 467 za dobu od 1. 11. 2022 do 20. 11. 2022). Uvedené nároky žalobkyně se přitom kromě uzavřených nájemních smluv opírají též o § 2247 a § 2251 o. z. (pokud jde o dluh na nájemném za byt a na zálohách na služby), resp. o § 2217 o. z. (pokud jde o nájemné za parkovací místo a movité věci – vybavení bytu). K výše uvedenému soud uvádí, že pokud žalovaná předmětné platby uhradila, bylo na ní, aby toto tvrdila a prokazovala, což se v daném případě nestalo.

22. Při podpisu smlouvy uhradila žalovaná sjednanou peněžní jistotu ve výši 15 700 Kč. Tu strany sjednaly v článku VI. odstavec 1 nájemní smlouvy s tím, že bude sloužit k zajištění nájemného, úhrad za služby, záloh na služby a poplatky jako náhrada škod a jiných závazků nájemce v souvislosti s nájmem, včetně náhrad za poškození vybavení a opravy poškození v bytě po ukončení nájmu. Současně si strany ujednaly, že tato jistota bude po vyúčtování a vypořádání vrácena nájemci s tím, že peněžní jistota nebude úročena a nájemce nebude při jejím vrácení úrok požadovat. Jednostranným zápočtem ze dne 14. 2. 2023 žalobkyně započetla žalobkyni tuto peněžní jistotu ve výši 15 700 Kč oproti dluhu na nájemném ve výši 41 867 Kč a tímto došlo k ponížení dluhu na nájemném a zálohách na částku 26 167 Kč (41 867 Kč minus 15 700 Kč).

23. Peněžní jistota je upravena v § 2254 o. z., přičemž z ustanovení § 2254 odst. 2 o. z. vyplývá, že tuto jistotu při skončení nájmu pronajímatel vrátí nájemci; započte si přitom, co mu nájemce z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. V daném případě jde o kogentní úpravu o. z., od které se nelze odchýlit takovou dohodou stran, která by byla v neprospěch nájemce. Jestliže se tedy strany v nájemní smlouvě dohodly na tom, že peněžní jistota nebude úročena a nájemce ji při vrácení nebude požadovat, jedná se v této části smlouvy ujednání, ke kterému nelze přihlížet (§ 2239 o. z.) a jde tudíž o ujednání neplatné. Žalované tedy přímo ze zákona vznikl nárok na úroky z této peněžní jistoty (viz § 2254 o. z. odst. 2), a to od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby, což znamená ve výši obvyklých úroků pro úvěry v místě pronájmu, a to v době uzavření smlouvy (§ 1802 o. z.). Za takový úrok lze požadovat úrok poskytovaný bankami za úvěry na spotřebu, který k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 19. 5. 2021, činil 7,36 % ročně. Vyčíslený minimální úrok z peněžní jistoty za dobu od poskytnutí peněžní jistoty, tj. od 19. 5. 2021 do dne, kdy byla tato jistota započtena vůči dluhu žalované jednostranným zápočtem ze dne 14. 2. 2023, přitom činí 2 016,60 Kč. Jestliže pronajímatel si může započítat dluhy z nájmu oproti peněžní jistotě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1130/2020 ze dne 18. 2. 2021), měl být žalované současně započítán i úrok z této jistoty ve výši 2 016,60 Kč, což žalobkyně neučinila a učinil to tedy za ni soud. Proto soud od dlužné částky 26 167 Kč odečetl rovněž částku 2 016,60 Kč, takže výsledná dlužná částka žalované na jistině ke dni rozhodování soudu činí toliko 24 150,40 Kč a právě ohledně této částky soud žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Naopak ohledně žalobkyní nezohledněné částky 2 016,60 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

24. Protože žalovaná měla hradit jednotlivé měsíční platby do posledního dne předcházejícího měsíce a nečinila tak, pronajímatelům vzniklo rovněž právo na příslušenství, a to na zákonný úrok z prodlení za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). I při prodlení placení nájemného za nájem bytu se uplatní obecná úprava v důsledku prodlení obsažená v občanském zákoníku pro závazkové vztahy s přihlédnutím k relativně kogentní úpravě nájmu bytu (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5. 6. 2019). V daném případě si strany pro případ prodlení žalované s placením nájemného sjednaly v nájemní smlouvě smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz čl. IV. odstavec 1 nájemní smlouvy), tedy ve výši podstatně převyšující zákonný úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který v době, kdy se žalovaná dostala do prodlení, činil 15 % ročně. K takovému ujednání proto nelze přihlížet (§ 2239 o. z.), sjednání smluvního úroku z prodlení je tudíž neplatné (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1318/2017). Při prodlení žalované s placením nájemného tak vznikl pronajímatelům nárok na zaplacení kromě dlužných měsíčních plateb též úroku z prodlení ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činila ke dni vzniku prodlení 15 % ročně. Soudu tedy nezbylo, než kapitalizované smluvní úroky z prodlení vyčíslené částkou 5 432 Kč, přepočítat na kapitalizované zákonné úroky z prodlení a dospěl k částce 2 344,33 Kč. Ve výši rozdílu obou uvedených částek, tj. ohledně částky 3 087,67 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. rozsudku).

25. To, že pronajímatelé mají nárok toliko na zákonný úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., samozřejmě platí i pro úroky z prodlení z dlužné částky 15 700 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, z částky 15 700 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení a z částky 10 467 Kč za dobu od 1. 11. 2022 do zaplacení, takže soud tyto úroky z prodlení přiznal toliko ve výši 15 % ročně (výrok I. rozsudku). Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení, tj. rozdílu mezi požadovanými úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně rovná se 36,5 % ročně a částkou 15 % ročně, tj. ohledně úroku z prodlení ve výši 21,5 % ročně, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. rozsudku).

26. Náklady řízení: žalobkyně, která byla ve věci převážně úspěšná, má právo na poměrnou část nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně po žalované požadovala celkem 45 969,59 Kč (z toho 31 599 Kč na jistině, 5 432 Kč na kapitalizovaných smluvních úrocích z prodlení a 8 938, 59 Kč na smluvních úrocích z prodlení požadovaných až do zaplacení a vyčíslených do dne rozhodování soudu), soudem jí byla přiznána toliko částka 30 168, 11 Kč (z toho 24 150,40 Kč na jistině, 2 344,33 Kč na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení a 3 673,38 Kč na úrocích z prodlení požadovaných až do zaplacení a vyčíslených do dne rozhodování soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně byla ve věci úspěšná z 65,6 % a neúspěšná z 34,4 %, takže má právo na 31,2 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 309 Kč a z nákladů zastoupení advokátem ve výši dalších 12 971 Kč. Ty představuje odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za 4 úkony právní pomoci uvedené v § 11 odst. 1 a. t. /převzetí a příprava, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání dne 25. 4. 2023 /po 2 380 Kč, tj. ve výši 9 520 Kč, k tomu 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši dalších 1 200 Kč a 21 % DPH dle § 138 odst. 3 o. s ř. zbývajících 2 251 Kč Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení činí 14 280 Kč a z nich přiznaných 31,2 % činí 4 455 Kč. Žalovaná je přitom povinna tyto náklady řízení zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (výrok II).

27. Lhůta k plnění: při stanovení lhůty k plnění zohlednil soud situaci žalované (momentálně je na rodičovské dovolené, pobírá jen rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně, má 2 nezletilé děti, z toho jedno s vrozenou vývojovou vadou a není schopna uhradit dluh jednorázově) a umožnil jí uhradit dluh ve splátkách. Jí navrhovaná splátka 1 000 Kč měsíčně by ale byla příliš nízká, protože by dluh neuhradila ani za 2,5 roku. Proto jí stanovil splátky ve výši celkem 2 000 Kč měsíčně, které zajišťují úhradu dluhu do 1,5 roku a pro žalobkyni neznamenají výraznou újmu zvlášť za situace, kdy je dluh úročen zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně.

28. Ke shora uvedenému soud ještě k aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu dodává to, že předmětný byt je ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela. Jelikož pohledávka vůči žalované za užívání předmětného bytu spadá do běžných záležitostí rodiny, právní jednání jednoho z manželů, v tomto případě manželky, opravňuje oba manžele společně a nerozdílně. Žalobkyně proto byla oprávněna podat tuto žalobu samostatně (viz § 639 o. z a § 694 odst. 1 věta první o. z.).