19 C 81/2023 - 58

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobkyně: [žalobkyně][datum narození] [adresa] zastoupená advokátem [advokát] sídlem [adresa] proti žalovanému: [žalovaný][datum narození] [adresa] O ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobkyni doporučeným dopisem s vlastnoručním podpisem písemnou omluvu, na adresu žalobkyně v následujícím znění: Omlouvám se Vám za slova, která jsem pronesl dne [datum] ve [hodin] hodin během telefonátu z čísla [tel. číslo]"[znění omluvy], a následně dne [datum] v [hodin] hod. během telefonátu z čísla [tel. číslo] "[znění omluvy]. Prosím přijměte mou omluvu.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení [částka], zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu na ochranu osobnosti, kterou se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] z titulu náhrady nemajetkové újmy a dále písemné omluvy formou doporučeného dopisu do jejích vlastních rukou ve znění: [znění omluvy] dne [datum] ve [hodin] hodin během telefonátu z čísla [tel. číslo]"[znění omluvy], a následně dne [datum] v [hodin] hod. během telefonátu z čísla [tel. číslo] "[znění omluvy]. Prosím přijměte mou omluvu.

2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že ji žalovaný dne [datum] ve [hodin] hodin, kontaktoval z telefonního čísla [tel. číslo] a řekl jí: „[znění omluvy] A následně dne [datum] v [hodin] hodin, žalovaný kontaktoval žalobkyni z telefonního čísla [tel. číslo]a řekl: „[znění omluvy] Žalobkyně se rozhodla na žalovaného podat podnět k trestnímu stíhání a policejní orgán věc postoupil správnímu orgánu k přestupkového řízení. [právnická osoba], odbor vnitřních věcí, oddělení přestupků, uznal dne [datum] žalovaného vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích. Žalovaný se proti tomuto rozhodnutí odvolal a na základě jeho odvolání bylo rozhodnutí dne [datum] Magistrátem hl. m. Prahy zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Následně pro nečinnost správních orgánů došlo k promlčení jednání žalovaného a přestupkové řízení bylo zastaveno, neboť odpovědnost žalovaného za pokračující přestupek zanikla dne [datum]. Žalobkyně jeho jednání považuje za neoprávněné zásahy do svého práva na ochranu osobnosti, pročež se touto žalobou domáhá, aby byl odstraněn následek tohoto jednání. Pouhou morální satisfakci v podobě omluvy či konstatování porušení subjektivního práva přitom shledává nedostatečnou, a krom písemné omluvy žádá relutární náhradu jakožto prevenci před obdobným jednáním žalovaného vůči žalobkyni.

3. Žalovaný nárok, který žalobkyně uplatila svou žalobou, neuznal. Popřel, že se skutek takto stal a obvinění žalobkyně označil za lživé. Slova uváděná žalobkyní podle svého vyjádření nikdy nepoužil. Žalobkyni v minulosti kontaktoval, protože mu dlužila a stále dluží peníze za služby, které provedl pro spol. [právnická osoba]., v níž byla žalobkyně jednatelkou. O dlužnou částku s žalobkyní dosud vede soudní řízení. Také se jí snažil sdělit, aby neobtěžovala jeho rodinu soustavnými e-maily, které směřovala vůči jeho manželce. Pokud žalobkyně tvrdí, že jí někdy volal a nemluvil, pouze do telefonu dýchal, je to možné. Žalovaný totiž chodil běhat a žalobkyni má uloženou v adresáři jako první, mohlo tak dojít k samovolnému vytočení jejího čísla, a s ohledem na běh mohla žalobkyně slyšet pouhé dýchání. K přestupkovému řízení žalovaný uvedl, že před uzavřením případu hovořil mimo záznam s referentem, [jméno FO], který mu sdělil, že věc musí uzavřít tímto způsobem a předpokládá, že žalobkyně bude se závěrem spokojena. Doporučil mu, ať věc dále neřeší, ačkoliv vše hovořilo pro rozhodnutí in dubio pro reo. [jméno FO] podle názoru žalovaného žalobkyni ze své dlouholeté zkušenosti prokoukl. Pokud jde o trestní oznámení, žalovaná v něm uvedla, že ji žalovaný soustavně pronásledoval, pročež si již 6 měsíců před tvrzeným telefonátem dala žalobcovo číslo na „black list“, což žalovaný poznal tím, že měla stále obsazeno. K předmětnému telefonátu, který žalovaný uskutečnil ze svého druhého čísla, potvrdil, že proběhl, ale jeho obsahem bylo připomenutí žalobkyni, že žalovanému dluží peníze a s tím související dotaz, jak tuto situaci bude řešit. Závěrem zpochybnil osobu svědka, který měl telefonní hovor slyšet a žalobkyni označil za manipulativní osobu žijící ve světě bludů.

4. Při jednání soudu dne [datum] účastníci označili za nesporné, že žalovaný v rozmezí od [datum] do [datum] žalobkyni telefonicky kontaktoval, předmětné telefonáty tedy proběhly. Žalovaný však popírá žalobkyní tvrzené obsahy telefonních hovorů, k čemuž uvádí, že jejich předmětem bylo řešení dluhů žalobkyně vůči žalovanému a jeho rodině. Dluhy měly vzniknout na základě činnosti žalovaného pro spol. [právnická osoba]., kde pracoval asi rok a půl na základě ústní dohody se žalobkyní. Žalovaný přitom považuje za zajímavé, že žalobkyně jej nyní žaluje o částku [částka], když mu sama dluží [částka] až [částka]. Žalovaný rovněž doplnil, že jej žalobkyně u přestupkové komise obvinila, že ji začal navštěvovat v místě jejího bydliště, sama žalobkyně jej však k sobě domů vyslala.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

6. Dne [datum] byl žalovaný na Policii České republiky podat vysvětlení ve věci oznámení žalobkyně o nebezpečném pronásledování žalovaným. Telefonát žalobkyni dne [datum] nevyloučil a uvedl, že užívá telefonní číslo [tel. číslo] Snahu o kontaktování žalobkyně odůvodnil e-maily, které žalobkyně zasílá jeho manželce, vulgární urážení a vyhrožování popřel. Ze skrytého čísla volal z důvodu zablokování jeho telefonního čísla žalobkyní (viz úřední záznam Policie České republiky o podání vysvětlení ze dne [datum]).

7. Z e-mailu žalobkyně ze dne [datum], který adresovala Policii České republiky soud zjistil, že žalobkyně na základě telefonického doporučení od Policie České republiky, žádala o prošetření anonymních volání žalovaného, kdy původce telefonátu ustanovil na její žádost operátor [právnická osoba]. Žalovaný ji od července opakovaně volá pod „Žádné ID volajícího“, přičemž se snaží mluvit zastřeným hlasem a obvykle žalobkyni nadává a vyhrožuje jí.

8. Z protokolu o trestním oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně na žalovaného podala trestní oznámení pro závadové anonymní telefonáty, v nichž jí žalovaný nadával a hrubě ji urážel.

9. Dne [datum] se u [právnická osoba], odbor vnitřních věcí, oddělení přestupků, konalo ústní jednání v přestupkové věci žalovaného. Přestupkového jednání se měl dopustit tím, že dne [datum], kolem [hodin] hodin, v rámci telefonátu žalobkyni na její adresu řekl: [znění omluvy], a dále dne [datum], po [hodin]. hodině, kdy v rámci telefonátu s žalobkyní na její adresu řekl: [znění omluvy].“ Žalovaný veškerá tvrzení žalobkyně popřel s tím, že důvodem jeho telefonických kontaktů byly pohledávky, která má za její osobou, žalobkyně mu však telefon nezvedala (viz protokol [právnická osoba], odbor vnitřních věcí, oddělení přestupků, o ústním jednání ze dne [datum]).

10. Z výslechu svědka [jméno FO], protokolu [právnická osoba], odbor vnitřních věcí, oddělení přestupků, o ústním jednání ze dne [datum], a z čestného prohlášení jmenovaného ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] v [hodin] hodin se svědek s žalobkyní dostavili jakožto členové představenstva družstva na konzultaci do advokátní kanceláře. Zde byl přítomen tomu, jak krátce po [hodin]. hodině žalobkyni zazvonil telefon se skrytým číslem, žalobkyně jej zvedla a pustila nahlas. Chvíli nikdo nic neříkal, načež žalobkyně učinila dotaz „Prosím“ a z telefonu se ozval monolog plný nadávek, urážek a vyhrožování, například: „[znění omluvy] a několik dalších takových sdělení. Z identifikace zlomyslných nebo obtěžujících volání pro linku [tel. číslo]soud zjistil, že dne [datum] v [hodin] hodin volal žalobkyni žalovaný.

11. Z rozhodnutí [právnická osoba], odbor vnitřních věcí, oddělení přestupků ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným z úmyslného spáchání přestupků podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, neboť fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí, kterých se dopustil tím, že krátce po [hodin] hodin dne [datum] v rámci telefonátu žalobkyni na její adresu řekl: "[znění omluvy] a krátce po [hodin] hodin dne [datum] v rámci telefonátu žalobkyni na její adresu řekl: "[znění omluvy]

12. Z rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odbor živnostenský a občanskoprávní, oddělení správních činností a správního trestání ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že rozhodnutí [právnická osoba], odbor vnitřních věcí, oddělení přestupků, ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo na základě odvolání žalovaného zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Z jeho odůvodnění soud zjistil, že správní orgán I. stupně dne [datum] provedl ústní jednání, na němž vyslechl jediného svědka, v nepřítomnosti žalovaného, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces, dále chybně kvalifikoval přestupkové jednání, neboť dle názoru odvolacího orgánu žalovaný spáchal pokračující přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, v jednočinném souběhu s pokračujícím přestupkem proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o některých přestupcích a prvostupňový orgán shledal žalovaného vinným pouze z přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, nadto jednání kvalifikoval chybně jako dva přestupky, ačkoliv se jedná o pokračování v přestupku Dále se správní orgán I. stupně musí nově zabývat místní příslušností k projednání přestupku a opětovně posoudit formu zavinění žalovaného, neboť z jeho rozhodnutí není zřejmé, zda u přestupkového jednání žalovaného dovodil úmysl přímý či nepřímý.

13. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že anonymních volání obdržela více, konkrétně asi do 20. Z počátku volající nemluvil a byl slyšet pouze mužský dech, následně došlo k nadávkám a zastrašování, přičemž z hlasu volajícího bezpochyby poznala žalovaného. S žádostí o identifikaci telefonního čísla se obrátila na operátora [právnická osoba]., a vyplnila „žádost IZV“. Takto zjistila, že ve všech prověřovaných případech, tedy i ve dnech a časech uvedených ve výroku tohoto rozsudku, byl volajícím žalovaný, který telefonoval ze svého čísla a bydliště (viz identifikace zlomyslných nebo obtěžujících volání pro linku [tel. číslo]. Dále potvrdila, že dne [datum] měla jakožto předsedkyně družstva zahrádkářů [jméno FO] schůzku v advokátní kanceláři, kam jí pan [jméno FO] doprovázel. Když čekali v jednací místnosti na příchod advokáta, krátce po [hodin]. hodině ji zavolalo neznámé číslo, které zvedla a přiložila si je na ucho. Když zjistila, že se opět jedná o žalovaného, rozhodla se zapnout hlasitý odposlech. Třásly se jí však ruce, pročež nebyla schopna ihned zmáčknout tlačítko hlasitého hovoru. Z toho důvodu se panu [jméno FO] zdálo, že zpočátku bylo v telefonu ticho, avšak volající již v tu dobu hovořil. Obsah telefonátů byl vždy podobný, tedy „[znění omluvy] dále volající uváděl, že má žalobkyně přestat otravovat, a že chrápe s právníky. Co se týče telefonátu dne [datum], tento si již přesně nepamatuje, neboť podávala trestní oznámení na celkem 4 telefonáty, ovšem pokud by se mělo jednat o telefonát v pozdních večerních hodinách, kdy byla akorát se synem nakupovat v Makru, zaznělo v něm: „[znění omluvy] Taková sdělení se opakovala ve všech telefonátech, přičemž v posledním bylo přidáno, že žalobkyně chrápe s právníkem.

14. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne [datum] včetně doručenky).

15. Z komunikace v mobilní aplikaci WhatsApp ze dne [datum] mezi žalobkyní a manželkou žalovaného a z protokolu o vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ničeho relevantního nezjistil.

16. Soud neprovedl důkaz e-mailem ze dne [datum], jímž mělo být prokázáno, že žalobkyně měla skutečně sjednanou schůzku s advokátem [advokát]. Dále neprovedl důkaz přílohou k faktuře, jímž mělo být prokázáno, že se dne [datum] setkali s advokátem [advokát], který za schůzku fakturoval odměnu, neboť důkazy byly předloženy až po koncentraci řízení. Soud rovněž neprovedl výslech svědka [jméno FO], referenta v přestupkovém řízení, které bylo u [právnická osoba] vedeno proti žalovanému, neboť jej žalovaný navrhoval k prokázání jeho tvrzení, že jmenovaný považoval žalobkyni za „troublemakera“, neboť hodnocení účastnického výslechu žalobkyně je věcí soudu.

17. Soud hodnotil v řízení provedené důkazy jednotlivě i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci ( § 132 o.s.ř.).

18. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázané, že obsahem ve výroku označených telefonních hovorů byly výše konkretizované urážky a výhružky vůči osobě žalobkyně (samotné telefonní hovory mezi účastníky byly označeny za nesporné a jsou potvrzeny též identifikací zlomyslných nebo obtěžujících volání pro linku [tel. číslo]. Obsah telefonního hovoru ze dne [datum] byl zjišťován především z účastnického výslechu žalobkyně, neboť tuto skutečnost nebylo lze zjistit jinak. Ta přitom věrohodně popsala obsah telefonátu i okolnosti, které jej provázely, nadto její výslech korespondoval s dalšími v řízení provedenými důkazy, zejména se správním spisem, s identifikací zlomyslných a obtěžujících volání od operátora [právnická osoba]. a zejména svědeckou výpovědi [jméno FO]. Pokud jde o obsah telefonátu ze dne [datum], zde soud vycházel především z výpovědi svědka [jméno FO], který při výslechu působil jistě a věrohodně, jeho výpověď byla konzistentní a prosta rozporů s jeho výpovědí v přestupkovém řízení. Současně korespondovala se spisovým materiálem z přestupkového řízení, zejména s čestným prohlášením a zprávou od operátora [právnická osoba]., o zlomyslných a obtěžujících volání. Svědek pak nemá k žalovanému žádný vztah a s žalobkyní jej pojí pouze účast na činnosti družstva, k žalobkyni tak je ve vztahu spíše pracovním, tudíž na výsledku tohoto řízení nemá žádný zájem. Současně je z jednání žalobkyně (která se poté, co zjistila, že volajícím je žalovaný, rozhodla zapnout telefon na hlasitý odposlech) zřejmé, že telefonát, který od žalovaného obdržela dne [datum], nebyl prvním z těch, kde jí hrubě urážel a vyhrožoval. Lze si totiž skutečně jen stěží představit, že by dala v zasedací místnosti advokátní kanceláře, kde čeká na schůzku s advokátem, před de facto cizím člověkem, se kterým jí pojí čistě pracovní vztah, nahlas příchozí telefon ze skrytého čísla, pokud by netušila, co bude jeho obsahem. Pokud jde o jednotlivé listiny, žádný z účastníků nezpochybnil jejich pravost nebo pravdivost s výjimkou čestného prohlášení [jméno FO] ze dne [datum], kdy žalovaný popíral obsah telefonátů, a tedy i pravdivost tohoto čestného prohlášení.

19. Shora zjištěný skutkový stav soud stručně shrnuje následovně: Žalovaný žalobkyni dne [datum] v [hodin] hodin telefonoval z telefonního čísla [tel. číslo] a řekl jí: [znění omluvy] a následně ji z téhož telefonního čísla kontaktoval dne [datum] v [hodin] hodin se sdělením „[znění omluvy]

20. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně:

21. Podle článku Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., a ústavního zákona č. 295/2021 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

22. Podle článku 10 odst. 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

23. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

24. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

25. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

26. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

27. Z hlediska právní ochrany představuje osobnost člověka jeden z předmětů absolutních soukromých práv stanovených občanským zákoníkem. Chráněny jsou jednotlivé dílčí stránky lidské osobnosti, jejichž dotčení je nutné posuzovat vždy samostatně. Lidská důstojnost jakožto jedna ze složek osobnosti člověka požívá jak ústavněprávní ochrany, tak ochrany v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána. Právo na její ochranu je pak zásadou, na níž spočívá soukromé právo. Lze ji chápat jako jednu ze základních přirozených hodnot lidské osobnosti vyjadřující nezbytnost zachovávání elementární úcty k člověku jako rozumem nadané živé bytosti a k jeho jedinečné lidské osobnosti, a to bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, víru a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní nebo etnické menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. Přísluší tedy všem lidem bez ohledu na jejich původ či postavení. Sama o sobě přitom není nikterak definována a je tak vždy nutné zvážit konkrétní okolnosti případu a posoudit míru jakou byla zasažena. Obecně lze říci, že je jakýmsi minimem všeobecně uznávaných a dodržovaných pravidel etiky a slušnosti (srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha_ C. H. Beck, 2014, s. 391-413). Není přitom podmínkou, že se nedůstojné jednání vůči osobě musí odehrávat na veřejnosti a mít veřejné dopady (může se tak dít i v soukromí či uzavřených společenstvích), veřejný účinek hraje roli pouze při posouzení intenzity zásahu (srov. rozsudek ESLP ze dne 25. 4. 1978, 5856/72 Tyrer v. Spojené království). Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný ve výroku popsaným jednáním skutečně neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobkyně, a to konkrétně práva na lidskou důstojnost ve smyslu § 81 o. z. Rétorika žalovaného, kdy žalobkyni kontaktoval za účelem vulgárních a výhružných monologů, již totiž významně vybočila z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti v demokratické společnosti, nadto tak učinil opakovaně.

28. Poté, co soud dospěl k závěru, že do osobnostních práv žalobkyně bylo zasaženo, se zabýval přiměřeností žalobou požadované omluvy a náhrady na zadostiučinění v peněžité podobě. Zásah do práv na ochranu osobnosti je civilním deliktem a přiměřené zadostiučinění (v té či oné jeho formě) jednou z civilněprávních sankcí. Má odrazovat rušitele chráněných osobnostních statků a jeho možné následovníky od protiprávního jednání a být tak nástrojem speciální i generální prevence. Takové působení vyžaduje, aby se jednalo o sankci patřičně důraznou a dostačující (přiměřenou) i z tohoto hlediska (viz Bulletin advokacie 4/2003, s. 7). Otázku přiměřeného zadostiučinění je přitom nutné vždy posuzovat z hlediska závažnosti, intenzity, trvání a rozsahu nepříznivých následků (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 668/21). Ustanovení § 2951 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2024 sp. zn. [spisová značka]). Soud má v daném případě za to, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalované byly splněný – existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, neoprávněnost tohoto zásahu a příčinná souvislost mezi zásahem a neoprávněností zásahu. Žalovaný do osobnostních práv žalobkyně zasáhl jejími vulgárními označeními a vyhrožováním při dvou telefonních hovorech, přičemž v jednom případě byla telefonátu přítomna další osoba – [jméno FO], člen představenstva družstva, jehož je žalobkyně předsedkyní. Co se týče nepříznivých následků pro žalobkyni z hlediska její vážnosti a cti, jejich rozsah se na jednu stranu může jevit minimálním, neboť žalovaný shora popsaným způsobem vůči žalobkyni vystupoval prostřednictvím mobilního telefonu, tedy neveřejně. U jednoho z telefonátů pak byla z rozhodnutí žalobkyně umožněna přítomnost další osobě – [jméno FO], žalobkyně tak však učinila právě z toho důvodu, že věděla, co bude s největší pravděpodobností obsahem předmětného hovoru a sama se tak při spuštění hlasitého odposlechu rozhodla telefonát sdílet s někým dalším. Na druhou stranu nelze opominout, že jednání žalovaného mělo potencionál vyvolat v žalobkyni obavy o vlastní bezpečí a dehonestovalo jí. Z tohoto důvodu má soud za to, že nárok žalobkyně na přiměřené zadostiučinění formou omluvného dopisu, včetně jeho obsahu, je zcela přiléhavý, pročež žalobě v této části vyhověl (výrok II rozsudku).

29. Naopak pokud jde o nárok žalobkyně na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích ve výši [částka], soud jej shledal neadekvátním. V řízení o ochraně osobnosti je třeba postupovat tak, aby byl naplněn požadavek přiměřenosti soudem přiznaného zadostiučinění (§ 13 odst. 1 a 2 občanského zákoníku). Pokud forma morální satisfakce (omluvný dopis) již nemůže být totožná, příp. srovnatelná s formou, v jaké k zásahu do osobnostních práv dotčené osoby došlo (článek v periodiku), příp. míjí-li se s ohledem na velký časový odstup daný (nepeněžní) způsob satisfakce účinkem, pak zpravidla nezbývá, než vzniklou nerovnováhu kompenzovat zadostiučiněním finančním. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, III. ÚS 281/03, [23/2004 USn.]. Soud má v daném případě za to, že s ohledem na intenzitu jednání žalovaného, omezený účinek jeho difamačního jednání, který ve značné míře nesnížil důstojnost žalobkyně a skutečnost, že se podle všeho již od té doby podobného jednání vůči žalobkyni nedopouštěl, již byl účel ustanovení § 2951 o. z. naplněn a relutární forma zadostiučinění by v tomto případě nebyla proporcionální. Rovněž je nutné přihlédnout k tomu, že žalobě bylo v části nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění formou morální satisfakce, tedy omluvného dopisu vyhověno. Soud se však s ohledem na celkový postoj žalovaného k věci v průběhu řízení, charakter jednání vůči žalobkyni a absenci sebereflexe rozhodl uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění symbolickou částku ve výši [částka] (viz výrok I rozsudku), zbytek nároku žalobkyně ve výši [částka] zamítl (viz výrok III rozsudku).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudná řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení sice jen částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], neboť bylo rozhodnuto, že do osobnostního práva žalobkyně bylo zasaženo a stanovení výše náhrady je věcí volné úvahy soudu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka], sestávající z 5 úkonů právní služby, konkrétně z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za podanou žalobu podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně 7 paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 13 odst. 1, 4 a. t., za náhradu za promeškaný čas zástupce žalobkyně v souvislosti s jeho cestou ze sídla advokátní kanceláře v [adresa] na jednání soudu a zpět ve dnech [datum] a [datum] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., ve výši [částka], za cestovné zástupce žalobkyně k jednání soudu dne [datum] z [adresa] při ujetí 230 km za jednu cestu tam a zpět vozidlem o průměrné spotřebě 3 l benzinu/100 km, náhrada za použití vozidla činí [částka] při sazbě [částka] za 1 km a náhrada za pohonné hmoty činí [částka] při ceně benzinu podle vyhlášky č. 398/2023, změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, [částka]/litr, za cestovné zástupce žalobkyně k jednání soudu dne [datum] stejným vozidlem při ujetí 230 km za jednu cestu tam a zpět, náhrada za použití vozidla činí [částka] při sazbě [částka] za 1 km a náhrada za pohonné hmoty činí [částka], a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího zástupce.

Poučení