19 C 87/2025 - 54

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro 138 960,87 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 525 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do - částky 72 435,87 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 155 000,71 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení - kapitalizovaného úroku ve výši 16 039,84 Kč vzniklým sazbou 26,57 % ročně z částky 138 960,87 Kč od 16. 5. 2024 do 21. 10. 2024 - nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 138 960,87 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 20. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě, které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 152 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 575 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně. Verifikační platbou žalovaného byla smlouva uzavřena. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2024. Žalobkyně žalovaného upomínala s úhradou splátek již dne 20. 3. 2024 a opětovně dne 5. 4. 2024. Celý úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 10. 2024. Žalobkyně uvedla, že ke dni podání žaloby žalovaný ničeho na jistinu pohledávky neuhradil. Po žalovaném tak žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 138 960,87 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 16 039,84 Kč vypočtený jako 26,57 % z částky 138 960,87 Kč od 16. 5. 2024 do 21. 10. 2024, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní.

3. Přípisem ze dne 31. 3. 2025 vyzval soud právního zástupce žalobkyně ke sdělení, jak konkrétně byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k předložení důkazů, ze kterých listin byl ověřen příjem a výdaje, ke sdělení, jakou částku žalovaný na úvěr celkem uhradil (včetně poplatků, sankcí, atd.) a též k předložení výzvy k úhradě žalované částky a důkaz o jejím dodání do sféry vlivu žalovaného.

4. Právní zástupce žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 11. 4. 2025, doručeném soudu téhož dne, tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného posoudil podle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které je přílohou č. 1 ke smlouvě o úvěru, že porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů. K prokázání svého tvrzení předložil právní zástupce žalobkyně soudu jednak kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, dále výpisy z účtu žalovaného za měsíce listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023, vyúčtování mzdy za listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023 od zaměstnavatele žalovaného, společnosti [právnická osoba]., [adresa], výsledek lustrace v registru Solus a výstup z insolvenčního rejstříku. Soudu byla předložena i listina označená jako „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení“ ze dne 21. 10. 2024 s podacím lístkem z téhož dne, kterým žalobkyně prokazuje odeslání zásilky RR2726342778F na adresu žalovaného. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že žalovaný uhradil celkem 85 475 Kč, a to ve 13 splátkách po 6 575 Kč.

5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2023, z předsmluvních informací a z detailů pohybu na účtu (bezhotovostní platba, platba převodem uvnitř banky) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 2. 2023 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“). Žalovaný potvrdil akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 152 000 Kč. Podle čl. 4. 3. smlouvy měl být úvěr poskytnut ve splátkách následujícím způsobem: A) Částka ve výši 14 700 Kč výplatou na účet žalovaného č. [č. účtu], a to do 10 (deseti) pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy o úvěru. B) Částka ve výši 114 700 Kč měla být na základě žádosti žalovaného vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni. Tento závazek žalovaného vyplývá ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 26. 6. 2022 a činí celkem 114 700 Kč. C) Částka ve výši 114 700 Kč měla být poskytnuta výplatou na účet žalovaného do 10 pracovních dnů poté, co žalovaný prokazatelně písemně předloží žalobkyni veškerou dokumentaci, potřebnou k úhradě výše uvedeného závazku. D) Částka ve výši 22 600 Kč měla být dle smlouvy o úvěru započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4. 8. smlouvy o úvěru (náklady na lustrum v registrech, náklady na zpracování úvěru, administrativní náklady poskytovatele, odměna poskytovatele, náklady na ověření úvěrového případu). Úroková sazba činila 26,57 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 72 měsíců. Žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a současně také úrok v celkové výši 153 424 Kč se splatností ke dni 15. 2. 2029. Žalobkyně a žalovaný si dále v čl. V. odst. 5. 4. smlouvy o úvěru sjednali, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí za první písemnou upomínku 500 Kč a za druhou písemnou upomínku 500 Kč.

8. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

9. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], jeho průměrný příjem za poslední tři měsíce činí 31 493 Kč, náklady na bydlení jsou ve výši 3 000 Kč a pravidelné finanční závazky má ve výši 10 683 Kč měsíčně. Ohledně rodinného stavu je uvedeno ženatý/vdaná, není uveden počet členů domácnosti, počet vyživovaných osob. Rodinný stav žalovaného soud zjistil z kopie občanského průkazu žalovaného (ženatý). Z výpisu z účtů je patrné, že žalovaný má výdaje na školská zařízení (MŠ a ZŠ [adresa], platba dne 16.1.2023), přitom žalobkyně vůbec neuvažuje s jeho jakoukoliv vyživovací povinností.

10. Žalobkyně ověřila identitu žalovaného z kopie občanského průkazu č. [IBAN] a z kopie řidičského průkazu (prokázáno kopiemi uvedených dokladů). Pravost občanského průkazu žalovaného ověřila žalobkyně v evidenci neplatných dokladů MVČR (prokázáno výpisem z evidence neplatných dokladů MVČR).

11. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 20. 2. 2023 na účet č. [č. účtu] verifikační platbu ve výši 1 Kč.

12. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 21. 2. 2023 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 14 700 Kč na účet žalovaného č. [č. účtu].

13. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky se podává, že dne 21. 2. 2023 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 114 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený na žalobkyni.

14. Upomínka č. 1 ze dne 20. 3. 2024 včetně odeslaného emailu s 1. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala dne 20. 3. 2024 žalovanému s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 6 575 Kč splatné dne 15. 3. 2024 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

15. Upomínka č. 2 ze dne 5. 4. 2024 včetně odeslaného emailu s 2. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 4. 2024 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 6 575 Kč splatné dne 15. 3. 2024 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (spolu s předchozím poplatkem za 1. upomínku ve výši 500 Kč).

16. Listina označená jako „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení“ ze dne 21. 10. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne prokazuje, že právní zástupce žalobkyně svým dopisem v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, a oznámení o tomto zaslal žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. Celková dlužná částka byla vyčíslena na 171 360,71 Kč (tj. zbývající jistina úvěru ve výši 138 960,87 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 16 039,84 Kč, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 15 360 Kč), a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do 4. 11. 2024.

17. Dále byly předloženy důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

18. Z výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného a ze tří výplatních pásek za měsíc listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnancem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], kdy v měsíci listopadu 2022 pobíral čistý příjem ve výši 73 692 Kč, v měsíci prosinci 2022 čistý příjem ve výši 29 469 Kč a v měsíci lednu 2023 čistý příjem ve výši 35 546,29 Kč. Dále soud zjistil, že však čistá mzda byla v těchto měsících 27 540,49 Kč, 14 763, 89 Kč a 24 274 Kč, vše ostatní byly fakultativní složky mzdy, se kterými nelze kalkulovat a už vůbec ne pro každý měsíc (bonusy, solidární kompenzace, odměny atd.)

19. Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] (dále jen „účet žalovaného“) za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 se podává, že dne 4. 11. 2022 žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši 30 177,54 Kč. Výše celkových výdajů žalovaného (87 713,96 Kč) nepřevyšovala výši jeho příjmů (87 972,54 Kč), avšak disponibilní zůstatek byl záporný ve výši -86,65 Kč.

20. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 se podává, že dne 6. 12. 2022 žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši 70 824,51 Kč. Výše celkových výdajů žalovaného (150 978,42 Kč) nepřevyšovala výši celkových příjmů žalovaného (152 178,51 Kč), disponibilní zůstatek ke konci období byl ve výši jen 246,47 Kč.

21. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 se podává, že dne 5. 1. 2023 žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši 27 440,25 Kč. Výše celkových výdajů žalovaného (91 679,76 Kč) převyšovala výši celkových příjmů žalovaného (90 246,25 Kč). Disponibilní zůstatek činil jen 340,93 Kč.

22. Žalovaný neměl pozitivní záznam v centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí), v insolvenčním rejstříku (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku) ani v registru SOLUS (prokázáno výpisem z registru SOLUS).

23. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil žalobkyni částku 85 475 Kč (13 splátek po 6 575 Kč) (prokázáno tabulkou umoření).

24. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

25. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet žalovaného částku ve výši 152 000 Kč. Žalovaný měl hradit žalobkyni měsíčně částku ve výši 6 575 Kč, a to po dobu 72 měsíců, s tím, že současně s poslední splátkou byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Žalovaný se ocitl přes upomínky žalobkyně v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2024, pročež žalobkyně úvěr dne 21. 10. 2024 zesplatnila. Žalovaný na úvěru č. [hodnota] žalobkyni uhradil částku ve výši 85 475 Kč.

26. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy dostatečné důkazy. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala toliko informaci o jeho příjmu a výpisy z účtu žalovaného obojí jen za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru (listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023). Podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a už vůbec nebyly ověřovány např. na bydlení tvrdil jen 3 000 Kč, na dopravu do zaměstnání, na výživu osob na něm závislých. Žalobkyně s určitostí věděla o závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 6. 2022, který mu poskytla. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak měla být na místě i vzhledem k tomu, že výdaje žalovaného byly téměř totožné s příjmy a nebyl zde již další prostor pro další výdaje či platby. Z výpisů z účtu vyplývá, že účetní období končilo s malým, resp. se záporným, disponibilním zůstatkem. Z pohybu na účtech jsou seznatelné splátky úvěrů, které žalovaný žalobkyni přiznal při posuzování úvěruschopnosti (ESSOX, Fair Credit) a které jsou zaznamenané v příloze č. 1 k úvěrové smlouvě. Splátka úvěru u žalobkyně z předchozího úvěru č. [hodnota] je z výpisu z účtu seznatelná, avšak není uvedena v soupisu pravidelných měsíčních plateb žalovaného v příloze č. 1 k úvěrové smlouvě. Z výpisu je rovněž zřejmé, že žalovaný hradil školní jídelnu a další platby školských zařazení, je tedy pravděpodobné, že měl vyživovací povinnost, ta rovněž není v informacích, s kterými žalobkyně pracovala uvedena. Další výdaje žalovaného (např. výdaje na živobytí, výdaje na dopravu atd.) nebyly žalobkyní vůbec zjišťovány, ani ověřovány. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Dále z výplatních pásek za listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023 vyplývají naprosto odlišné částky coby příjem od zaměstnavatele (v listopadu 2022 částka 73 692 Kč, v prosinci 2022 částka 29 469 Kč a v lednu 2023 částka 35 546,22 Kč). Z těchto částek se nedá učinit vypovídající průměr. Žalobkyně se tedy měl zajímat o důvod rozdílnosti těchto příjmů, měla podrobněji zkoumat výplatní pásky a zjistit, s jakým měsíčním příjmem žalovaného lze skutečně pro hodnocení jeho úvěruschopnosti počítat. Pak by shledala, že čistá mzda žalovaného byla v uvedených měsících jen 27 540,49 Kč, 14 763, 89 Kč a 24 274 Kč, vše ostatní byly fakultativní složky mzdy, se kterými nelze kalkulovat a už vůbec ne pro každý měsíc (bonusy, solidární kompenzace, odměny atd.) Ještě závažnější pochyby o úvěruschopnosti žalovaného měly v žalobkyni vzbudit zmíněné nízké zůstatky na účtech, které vůbec neodpovídaly žalobkyní vypočteným disponibilním prostředkům, nedávaly prostor pro měsíční splátku úvěru 6 575 Kč.

27. Soud tedy považuje poskytnutí úvěru žalovanému za krok dále prohlubující jeho značnou zadluženost, kdy jeho dosavadní poměrně vysoký dluh (114 700 Kč) u žalobkyně byl navýšen, přičemž nezanedbatelnou část tohoto navýšení dluhu tvoří „náklady žalobkyně“ (22 600 Kč) na prověření žalovaného. Žalobkyně tedy účelově přizpůsobila výsledky šetření úvěruschopnosti žalovaného tomu, aby mohl být úvěr poskytnut, přičemž tím získala i další prostředky za „náhradu nákladů s poskytnutím úvěru“. Soud takovýto postup považuje za zcela nemorální, což se projevilo i v právním hodnocení vztahu viz níže.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

29. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

32. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

33. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

34. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

36. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

38. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 152 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 66 525 Kč (zapůjčených 152 000 Kč po odečtení 85 475 Kč, které žalovaný splatil, dle tvrzení žalobkyně), také vrátit. Soud proto žalobě co do částky ve výši 66 525 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.).

39. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývá i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení a toto jednoznačně neodlišuje. Uvedené vyplývá ze sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 40. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s citovaným rozhodnutí NS ČR (viz 33 Cdo 3675/2021-262), až rozhodnutím soudu, neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí 33 Cdo 3675/2021-262, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci cit: „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

41. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává zásadně na základě výzvy k úhradě úvěru a pouze namítá-li žalovaný úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, pak teprve určí splatnost ve svém rozhodnutí soud, nelze z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu dovodit.

42. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka (viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1992/2024). Výzvy zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení (jistina po odečtení všeho co žalovaný z titulu smlouvy hradil, a to nejen na jistinu ale i na sankce, náklady úvěru atd.). Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

43. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS 32 Cdo 1287/2018), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

45. Žalobkyní předložené upomínky ani předžalobní výzva nevyčíslují samostatně jen bezdůvodné obohacení (dluh na jistině po odečtení všech dosud uhrazených částek), tedy již proto nemohou založit splatnost bezdůvodného obohacení, vedle toho nebylo z předložených důkazů prokázáno dojití výzev tak aby mohla být aplikována domněnka dojití do sféry vlivu žalovaného. Splatnost bezdůvodného obohacení tedy dosud nenastala.

46. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení určil soud ve svém rozhodnutí, tři dny od právní moci rozsudku, neboť nebylo prokázáno, že by majetkové poměry žalovaného vyžadovaly lhůtu delší či splátky. 47 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 66 525 Kč, tedy po zaokrouhlení ze 48 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 72 435,87 Kč, tedy po zaokrouhlení z 52 %. Žalobkyně nemá nárok na žádné náklady řízení vůči žalovanému. Žalovanému, jež byl úspěšnější žádné náklady řízení nevznikly.

44. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

45. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení