19 C 90/2020-127

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci Žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem: [adresa žalobce] Zastoupeného: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, [IČO], sídlem: Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2 Jednající: Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO:69797111, sídlem: Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha 2 : o zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/98 Sb. takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 10.3.2019 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím. Uváděl podrobnosti předmětného řízení, které bylo zahájeno dne 18.1.2005, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zamítnuto odvolání žalobce do odsuzujícího rozsudku a rozhodnuto o zabrání finančních prostředků. Žalobce uváděl, že 18.1.2005 při domovní prohlídce u něj byly v bytě zajištěny značné finanční prostředky v hotovosti, když se v průběhu trestního řízení domáhal vrácení finančních prostředků. Žalobce poukazoval na vydání ústavního nálezu sp. zn. II. ÚS 1367/17 dne 13.3.2018, ze kterého má vyplývat porušení základních práv žalobce. Žalobce byl odsouzen, aniž by při uložení výše trestu byla zohledněna skutečnost, že je řízení vedené nepřiměřeně dlouho a že bylo stiženo průtahy. V době podání žaloby pak délku řízení žalobce vymezil na 14 let a za tuto délku žádal náhradu nemajetkové újmy, kterou předběžně u žalované 3.9.2018 uplatnil. Na nárok nebylo do dne podání žaloby nikterak hrazeno.

2. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované jakožto nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí] ve smyslu zákona č. 82/98 Sb. Stanoviskem z 8.2.2019 žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, finanční plnění však neposkytla. Žalovaná učinila nesporným průběh namítaného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod shora uvedenou spisovou značkou, v řízení však průtahy neshledala. Poukazovala na vedení řízení před třemi stupni soudní soustavy, skutkovou právní i procesní složitost předmětného řízení a mimořádný rozsah prováděného dokazování i různost užitých důkazních prostředků. Taktéž poukazovala na skutečnost, že obžalovaní byli vietnamské národnosti, a proto bylo nutno množství listinných důkazů překládat do vietnamského jazyka. Soudy pak rozhodovaly o množství otázek procesního charakteru, o kauci, byl vydán příkaz k zatčení, soud zajišťoval obžalovaným obhájce, rozhodoval o zajištění peněžních prostředků, ve věci byly zpracovávány náročné znalecké posudky, včetně tří dodatků k jednomu z nich a vyslechnuto množství svědků. Soud dále rozhodoval taktéž procesně o náhradě nákladů trestního řízení a náhradě nákladů za vazbu. Žalovaná poukazovala na skutečnost, že žalobce byl jedním z 15 obžalovaných, z nichž všichni byli pravomocně odsouzeni pro trestný čin neoprávněného podnikání dle ustanovení § 118 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, podmíněně odložený na zkušební domu v trvání 5 let a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 000 Kč a pro případ, že nebude vykonán, náhradní trest odnětí svobody ve výměře 1 roku. Poukazovala tedy na důvodnost vedeného trestního řízení. I přesto celkovou délku řízení shledávala jakožto nepřiměřenou a jako adekvátní formu zadostiučinění zvolila formu konstatování porušení práva. Ve svých dalších vyjádřeních žalovaná následně poukazovala na aktuální rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 62/2019, resp. navazující rozhodnutí odvolacího soudu, Městského soudu v Praze, sp. zn. 19 Co 282/2020, když poukázala na závěry rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí nároku, potvrzené rozhodnutím Městského soudu v Praze s poukazem na skutečnost, že nepřiměřená délka řízení byla kompenzována v trestním řízení zmírněním trestu, což je nutno považovat za primární formu satisfakce. Šlo o případ spoluobviněného aktuálního žalobce. Ze všech shora uvedených důvodů proto žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované jako nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] dle zákona č. 82/98 Sb. u Městského soudu v Praze dne 3.9.2018 a dále následně bylo učiněno nesporným vydání stanoviska žalovanou z 8.2.2019, jímž bylo konstatováno porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě bez poskytnutí finančního plnění.

4. Mezi účastníky zůstala sporným existence předpokladů pro finanční zadostiučinění dle zákona č. 82/98 Sb.

5. K prokázání sporných skutečností soud prováděl dokazování podstatným obsahem spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], ze kterého má soud zjištěn následující průběh řízení: Usnesením z 13.1.2005 bylo zahájeno trestní stíhání osob, [anonymizována tři slova], a to 4 osob z trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákona, spáchaného formou spolupachatelství, podle § 9 odst. 2 trestního zákona a dále dalších osob [anonymizováno] národnosti, trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, účast na zločinném spolčení podle § 163 odst. 1 trestního zákona a dalších osob, včetně žalobce. Jednalo se celkem o 11 [anonymizováno] státních příslušníků a jednoho občana České republiky, jako obviněných z trestných činů pomoc podle § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona k trestným činům neoprávněné podnikání podle § 118 odst. 1 trestního zákona, účast na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona usnesením [číslo jednací] -45/ 2005 Policie České republiky, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality. Policie vysledovala dovoz zboží z [země] [anonymizována dvě slova], strukturu a postavení jednotlivých obviněných, vklady a platby do zahraničí a vztahy mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] na základě mezinárodní právní pomoci. Obvinění byli upozorněni na změnu právní kvalifikace 26.1.2005, upozorněni na změnu právní kvalifikace dále 5.1.2006. Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 14.9.2006 bylo trestní stíhání rozšířeno o 4 osoby, neboť vyšly najevo nové skutečnosti. Městské státní zastupitelství dne 4.12.2006 uvedené zrušilo. Následně se nedařilo některým obviněným doručovat. Následně bylo opětovně vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání 11.9.2007. Některým obviněným se podle nedoručených obálek opětovně nedařilo doručovat, následovalo šetření ke dvěma obviněných za účelem zjištění jejich pobytu. Byla žádána mezinárodní právní pomoc do [země] k doručení usnesení. Od dne 17.4.2009 bylo proti jednomu obviněnému vedeno trestní stíhání jako uprchlému a bylo vyhlášeno pátrání po pobytu obviněného. Obviněným byli ustanovováni obhájci ex offo či byly založeny plné moci k zastupování. Byly podány stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, o kterých rozhodovalo Městské státní zastupitelství. Vůči některým byly vzneseny návrhy na vzetí do vazby. Bylo potom rozhodováno o propuštění z vazby obviněných a podávány zprávy k šetřeným věcem a vysvětlení podle § 158 odst. 5 trestního řádu a šetření k různým osobám tzv. bílým koňům. Dne 18.1.2005 bylo vydáno usnesení o zajištění finančních prostředků na bankovních účtech a provedeny domovní prohlídky se zajištěním věcí i rekognice. Následně obvinění žádali o uvolnění zajištěné částky 9.6.2005 OSZ uvolnilo částky 2.8.2005 a 22.8.2006. Dne 9.3.2005 orgány činné v trestním řízení zajistily prostředky, ale ke stížnosti obviněných bylo rozhodnutí dne 12.4.2005 zrušeno. Ve věci byl zpracován znalecký posudek číslo 385/ 2005 z oboru kybernetika-výpočetní technika, včetně příloh. Byl přibrán znalec z oboru ekonomika-účetnictví. Následně byl zpracován znalecký posudek [číslo] [obec] [anonymizováno], obor ekonomika-účetnictví, včetně dodatků. Následně byl vyžádán záznam o poznatcích z prostředí [anonymizováno] komunity k [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] 27.6.2005 byla žádána mezinárodní právní pomoc z Vietnamu. Policie prováděla výslechy, byly prováděny návrhy na vyžádání bankovního tajemství, urgence k vyžádaným bankovním informacím u [anonymizována dvě slova], která poskytla bankovní informace. Následně byla provedena prohlídka jiných prostor, a to bezpečnostní schránky u [anonymizována dvě slova] byla rovněž vyžádána o součinnost k vývozu peněžních prostředků. Byly zajišťovány doklady o vývozu zboží z celního úřadu. O informace byl rovněž žádán finanční úřad. Bylo provedeno finanční šetření k obviněným, rovněž proběhly odposlechy záznamu telekomunikačních povozů, který byly vyhodnocovány. Byla založena daňová přiznání ohledně obviněných, zprávy z finančního úřadu, pověst z místa trvalého bydliště, opisy z rejstříků trestů. K Městskému státnímu zastupitelství byl podán návrh na podání obžaloby 20.11.2009, obžaloba byla doručena Městskému soudu v Praze dne 8.2.2010. Následně byla doručována obžaloba obžalovaným. 31.8.2010 bylo nařízeno hlavní líčení na 8. až 11.11.2020, 22. až 25.11.2010. V mezidobí dne 15.9.2010 obvinění žádali o vrácení peněžitých záruk. Soud vyžadoval sdělení údajů k obžalovanému [jméno] [jméno] [příjmení], zda má povolení k pobytu, na což bylo reagováno 7.9.2010 službou cizinecké policie. Soud dále zajišťoval tlumočníka k hlavnímu líčení. Byl podán návrh na předběžné projednání obžaloby z 5.10.2010. Usnesením z 6.10.2010 bylo rozhodováno o změně výše peněžitých záruk a o vrácení části peněžité záruky. Obžalovaní se vzdali práva na podání stížnosti. Bylo pátráno po jednom z obviněných. Opatřením z 2.9.2010 byla přibrána tlumočnice z jazyka [anonymizováno] a následoval návrh na zrušení peněžité záruky ze dne 4.11.2010 8.11.2010 proběhlo hlavní líčení ve věci, 9.11.2010 bylo žádáno o konání hlavního líčení v nepřítomnosti. Usnesení o změně výše peněžitých záruk ze dne 21.12.2010 bylo vydáno, následně doručováno, žádost obžalované o souhlas s opuštěním území České republiky byl doručen 10.12.2010 Hlavní líčení proběhlo ve dnech 22.11 a 23.11.2010. Dále bylo nařízeno na leden až duben 2011, kdy na hlavním líčení 22.11 byli vyslechnuti někteří z obžalovaných a byla vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání jedna z trestních věcí proti jednomu z obžalovaných. Na hlavní líčení 23.11.2010 bylo pokračováno ve výslechu obžalovaných. Žádost o konání hlavního líčení v nepřítomnosti byla podána 11.1.2010. Byli ustanovování obhájci. Následoval příkaz k zatčení jednoho z obžalovaných. Hlavní líčení se konalo 25.1.2011 a stranám byly předloženy k nahlédnutí listinné důkazy. Hlavní líčení bylo konáno 27.1.2011, byl přečten znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika a elektronika, předloženy listinné důkazy k nahlédnutí. Další hlavní líčení bylo konáno 7.2.2011, kdy stranám byly předloženy listinné důkazy k nahlédnutí, hlavní líčení bylo konáno 8.2.2011, kde byly předloženy i k nahlédnutí další listinné důkazy. 10.2.2011 k nařízeným hlavním líčením byli předvoláváni svědci a byla rovněž požádána policie o zajištění účasti svědka k hlavnímu líčení. Následovala žádost o vrácení finančních prostředků zajištěných ze dne 2.9.2011 a žádost o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného. Žádost o vydání zajištěných finančních prostředků z 21.2.2011. K hlavnímu líčení 28.3.2011 byli předvolávání svědci, byl zajišťován notebook a reproduktory a přehrávání zvukového záznamu. Hlavní líčení 21.2.2011 bylo konáno, v rámci něho byl vyslechnut obžalovaný a byli vyslechnuti i svědkové. V rámci hlavního líčení nařízeného 22.2.2011 se vyjadřovali účastníci k výslechu svědků. Následovalo opatření o přibrání tlumočníka z jazyka [anonymizováno] z 23.3.2011 a usnesení z 24.3.2011 o zamítnutí žádosti o vrácení peněžitých částek. 25.3.2011 Městský soud v Praze rozhodl o vrácení peněžité částky, následovalo opatření o přibrání tlumočnice z 28.3.2011 Na hlavní líčení konaném 28.3.2011 byl vyslechnut jeden z obžalovaných a další obžalovaná. Další hlavní líčení bylo konáno 11.4.2011. Bylo ze strany některých obviněných nesouhlaseno s čtením svědeckých výpovědí, následovalo hlavní líčení 12.4.2011, kdy byl přeložen výpis z [anonymizováno] do českého jazyka, proti usnesení Městského soudu v Praze o vrácení finančních prostředků pro Městské státní zastupitelství stížnost. Obžalovaný se vyjádřil ke stížnosti 15.4.2011, dále byli svědci předvolávání pokynem z 16.5.2011. Stížnost byla Městským soudem v Praze, usnesením z 3.5.2011 v neveřejném zasedání zamítnuta a spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze 3.5.2011 rozhodl o zrušení usnesení Městského soudu v Praze z 25.3.2011. Opatřením z 12.5.2011 byl přibrán tlumočník. Následovala žádost o vrácení věcí doručená z 12.5.2011 a návrh na doplnění právní pomoci z [země] ze dne 6.6.2011. Dále soud rozhodoval o znalečném. Následovalo oznámení o pobytu mimo ČR 28.6.2011 Hlavní líčení proběhlo od 16.5.2011, kdy byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Další hlavní líčení proběhlo 17.5.2011, kdy byl vyslechnut svědek a další hlavní líčení 19.5.2011, kdy byl vyslechnut další svědek. Další hlavní líčení proběhlo 6.6.2011, bylo přerušeno do 7.6.2011, byl opětovně vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Na hlavní líčení 9.6.2011 se vyjádřili obhájci a hlavní líčení bylo následně odročeno. Na hlavní líčení bylo konáno 7.9.2011 a bylo vyžadováno stanovisko s ohledem na skutečnost, že došlo ke změně ve složení senátu, v osobě přísedícího, tak bylo vyžadováno stanovisko ohledně souhlasu s přečtením obsahu protokolu. Hlavní líčení 8.9.2011 bylo odročeno za účelem zajištění účasti náhradního přísedícího na 20.9.2011. Následně došlo k doplnění znaleckého posudku ze 7.10.2011. Byl založen znalecký posudek [právnická osoba], dodatek [číslo] ke znaleckému posudku byl převzat 12.10.2011. Při hlavním líčení z 20.9.2011 byl vyslechnut obžalovaný. Byly čteny výpovědi z přípravného řízení. Při hlavním líčení 22.9.2011 byly předestřeny výpovědi z přípravného líčení obžalovanému. Hlavní líčení z 30.10.2011 se konalo, avšak z technických důvodů nebylo možné přistoupit k provádění důkazů v podobě telefonních odposlechů. Při hlavním líčení 4.10.2011 byl opětovně vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Dne 6.10.2011 byly v rámci hlavního líčení přehrávány telefonní odposlechy, které musely být překládány. Bylo pokračováno s přehráváním odposlechů při hlavním líčení 23.11.2011 Hlavní líčení 5.12.2011 bylo odročeno pro neúplné složení senátu na leden 2012 Hlavní líčení z 16.1.2012 bylo pokračováno v důkazech odposlechů telefonních hovorů. Při hlavním líčení 20.1.2012 byly prováděny důkazy odposlechu telefonních hovorů, při hlavním líčení 30.1.2012 byl vyslechnut svědek, který se souzenou problematiku dostal do kontaktu při výkonu práce redaktora deníku [anonymizováno], který o kauze psal. Byly následně čteny výpovědi svědků. Na hlavní líčení 3.2.2012 byly předneseny závěrečné návrhy. U hlavního líčení 28.2.2012, dne 16.3.2012 a 10.5.2012 bylo pokračováno v závěrečných návrzích. Dne 14.5.2012 žádal soud o zajištění povolení k pobytu a ztotožnění místa obžalovaných. V reakci Cizinecké policie byla učiněna 14.5.2012 Hlavní líčení bylo konáno 7.6.2012, na tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], kterým bylo celkem 8 obžalovaných shledáno vinným, včetně žalobce této věci, z pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k trestnému činu neoprávněného podnikání dle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163 odst. 1 trestního zákona a žalobce byl odsouzen. Proti rozsudku podalo Městské státní zastupitelství odvolání 25.10.2012, rovněž někteří obžalovaní podali odvolání. Odvolání Městského státního zastupitelství bylo odůvodněno 15.11.2012, následně byla podání stran vzájemně rozesílána a bylo vyúčtováno tlumočné. Následně byl rozesílán rozsudek ve [anonymizováno] jazyce. Spis byl předložen překládací zprávou Vrchnímu soudu v Praze, jako soudu odvolacímu, dne 19.3.2013, v průběhu obžalovaní doplnili odvolání. Dne 1.7.2013 bylo nařízeno veřejné zasedání 23.8.2013 a dále odvolání doplňována. Veřejné zasedání bylo odvoláno dne 21.8.2013, neboť věc předvedena do neveřejného zasedání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze den [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Byl zrušen v plném rozsahu, kdy se soud vyjádřil k hodnocení a k provádění důkazů soudem prvního stupně, rovněž shledal důvodnou námitku obhajoby týkající se porušení procesních předpisů v rámci řešení problémů vzniklých v souvislosti se změnou senátu, kdy taktickým pochybením bylo, že senát nebyl od samého počátku doplněn soudcem náhradním. [příjmení] jiné bylo uvedeno, že bude nutné učinit další dožádání do [země], vyslechnout další svědky a doplnit dokazování. Spis byl vrácen Městskému soudu v Praze 1.10.2013. Opatřením z 16.9.2013 byl přibrán tlumočník do [anonymizováno] jazyka, následovala žádost o vrácení zajištěných finančních prostředků ze dne 17.6.2013 a stížnost a žádost k odstranění průtahů ve věci zajištěných finančních prostředků a další žádost o vrácení zajištěných finančních prostředků z 18.1.2013. Následně návrh na vyloučení věci k samostatnému projednání na zastavení řízení 18.1.2013 a dále žádost o vydání zajištěných prostředků a opakovaná výzva k odstranění průtahů ze dne 31.12.2013. Následovala žádost o vrácení finančních prostředků a dotaz na nařízení hlavního líčení z 15.3.2014. Dne 9.4.2014 bylo nařízeno hlavní líčení na červen až prosinec 2014. Následoval návrh na zrušení peněžité záruky z 18.4.2014 a návrh na určení lhůty z 19.5.2014 k provedení úkonu. Následovala žádost o vydání zajištěných finančních prostředků, výzva k odstranění průtahů z 15.5.2014. Dále následovala žádost o zrušení peněžité záruky z 5.6.2014 a 2.7.2014. Následovala žádost o vrácení finančních prostředků z 5.6.2014 a urgence rozhodnutí z 5.6.2014 5.6.2014 se konalo hlavní líčení, nebyly zachovány lhůty na přípravu k hlavnímu líčení a hlavní líčení bylo přerušeno do 11.9.2014. Následovala žádost o vrácení peněžité záruky z 9.6.2014 a další žádost doručena 23.6.2014, 2.7.2014, 21.7.2014 14.8.2014 byla předvolána k hlavnímu líčení tlumočnice. Usnesením Městského soudu ze dne 12.9.2014 bylo rozhodováno o žádostech o zrušených peněžitých záruk. Následně bylo usnesení doručováno. Urgence rozhodnutí ze dne 23.9.2014. Dne 11.9.2014 a 12.9.2014 se konalo hlavní líčení, byla přednesena obžaloba, bylo rozhodnuto usnesením o žádosti o vrácení finančních prostředků a ze dne 1.10.2014. U hlavního líčení 25.9.2014 a 26.9.2014 byly čteny dřívější výpovědi obžalovaných. Dne 9.10.2014 byly čteny výpovědi svědků, u kterých strany projevily souhlas. 10.10.2014 byly stranám předloženy k nahlédnutí listinné důkazy. Stížnost do usnesení Městského soudu v Praze došla 1.10.2014. Následovalo zpětvzetí návrhu na určení lhůty k provedení úkonu a stížnost k usnesení z 2.10.2014. Další stížnost na průtahy ve věci byla podána 30.9.2014. U hlavního líčení 23.10.2014 byly čteny přepisy telefonických hovorů a spis by předložen Vrchnímu soudu v Praze 30.10.2014 ke stížnosti proti procesnímu usnesení. Bylo nařízeno veřejné zasedání na 6.11.2014, kdy bylo vydáno usnesení o zamítnutí stížnosti. Spis byl vrácen Městskému soudu v Praze zpět 13.11.2014, následně bylo usnesení doručováno. U hlavního líčení 20.11.2014 bylo pokračováno ve čtení přepisu telefonických hovorů. Byli předvoláváni svědci a znalec k dalšímu hlavnímu líčení. Opatřením z 18.2.2015 byla ustanovenému obhájci poskytnuta záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů. Následoval návrh na doplnění dokazování jednoho z obžalovaných, a to výslechy svědků, listinnými důkazy, opětovnými výslechy svědků, doplňujícími dotazy na znalce a rovněž k vypracování revizního znaleckého posudku z 29.1.2015. Následovala žádost o vrácení zajištěných finančních prostředků z 24.2.2015. Dne 10.4.2015 bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze o vrácení zajištěných finančních prostředků. Stížnost do usnesení byla podána 15.4.2015. Podnět na nečinnost Městského soudu v Praze byl podán 19.5.2015 Hlavní líčení ze dne 4.12.2015 bylo konáno, byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Při hlavním líčení 5.12.2014 byla vyslechnuta svědkyně, dne 18.12.2014 se nepodařilo zajistit účast zbývajících svědků a hlavní líčení bylo odročeno. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze 25.6.2015 a bylo nařízeno neveřejné zasedání na 2.9.2015. Ve spise je založen nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3647/14 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.11.2014, kterým byl porušen článek 36 LZPS a bylo zrušeno rovněž usnesení Městského soudu v Praze z 1.10.2014. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2.9.2015, byla zrušena usnesení Městského soudu v Praze a bylo rozhodnuto o vrácení zajištěných finančních prostředků. Spis byl vrácen zpět Městskému soudu v Praze 3.9.2015 a celý spis byl vrácen do oddělení správy soudu 7.10.2015 s ohledem na ústavní stížnost. Následovala žádost o zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů obhájce z 21.7.2015. Následovala žádost o vrácení zajištěných finančních prostředků z 31.8.2015. Přípisem ze 7.9. 2015 byla zrušena hlavní líčení, původně nařízená na 10. a 11.9.2015, z důvodu, že od června do 30.9.2015 byl trestní spis u Vrchního soudu. Byly zajišťovány osoby k hlavním líčením prostřednictvím Policie České republiky. Následovala žádost o vrácení věci ze dne 15.9.2015 Hlavního líčení ke dni 24.9.2015 se nemohla zúčastnit tlumočnice. Na tomto líčení se nic podstatného neudálo, následovalo dožádání k [anonymizováno] státním příslušníkům. Dále došlo k vyrozumění o dožádání 18.9.2015. Následoval protokol o vrácení věci z 30.9.2015. Dne 2.10.2015 proběhlo zajišťování osob k hlavnímu líčení, hlavního líčení bylo konáno 8.10.2015, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.10.2015 byla zamítnuta žádost o vrácení peněžité záruky, 27.10.2015 byl soudu dodán dodatek ke znaleckému posudku. Dne 6.11.2015 se konalo hlavní líčení ve věci, na kterém se nepodařilo předvolat svědky. Bylo zrušeno další usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.11.2014. Rozhodnutí o vrácení zajištěných finančních prostředků. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze 10.11.2015. Bylo nařízeno neveřejné zasedání na 12.11.2015. Následně bylo zrušeno napadené usnesení a bylo rozhodnuto o vrácení finančních prostředků obžalovanému. Spis byl vrácen zpět 16.11.2015 a následně bylo rozesíláno usnesení Vrchního soudu v Praze. Dne 20.11.2015 se konalo hlavní líčení, byly čteny výpovědi svědků. Dne 4.12.2015 se konalo hlavní líčení, byl vyslechnut svědek a bylo rozhodováno o záloze na odměnu a náhradu hotových výdajů. Následně byl založen závěrečný návrh státního zástupce některých obžalovaných. Následovala žádost o vrácení peněžité záruky za vazbu 19.11.2015. Usnesením Městského soudu ze dne 21.1.2016 bylo rozhodnuto o vrácení peněžitých záruk. 22.10.2015 se konalo hlavní líčení ve věci. Byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Na hlavní líčení 11.12.2015 bylo skončeno dokazování, bylo uděleno slovo k závěrečným řečem. Hlavní líčení bylo konáno 22.1.2016, kde bylo pokračováno v závěrečných řečech a byl vyhlášen rozsudek. Následovala žádost o vrácení věci z 19.2.2016. Ještě předtím byl spis předložen se stížností Vrchnímu soudu v Praze 15.3.2016, usnesením ze dne 25.5.2016 bylo rozhodnuto o stížnostech některých z obžalovaných proti rozhodnutí o vrácení věci. Spis byl vrácen zpět Městskému soudu v Praze 31.5.2016. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl žalobce shledán vinným z trestné činnosti, která měla spočívat v podnikání bez příslušného oprávnění, poskytování služeb spočívajících ve směně českých korun na cizí měny, zajišťování převodu pro [anonymizováno] a [anonymizováno] státní příslušníky z České republiky do zahraničí, čímž měli dosáhnout čistého prospěchu v minimální výši 22 milionů Kč, kdy žalobce byl shledán vinným z trestného činu neoprávněného podnikání, podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) ve formě spolupachatelství, podle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 22.1.2016 byl žalobci uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 2 roky, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let a peněžitý trest ve výměře 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře 1 rok. Výrok týkající se žalobce byl doplněn o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, a to hotovosti zajištěné při domovní prohlídce u žalobce v roce 2005. Soud uvedl, že se jednalo o zločinné spolčení, byla zde prokázána vysoká míra organizovanosti předmětného jednání, trestná činnost byla páchána dlouhodobě a byl získán prospěch vysoce přesahující hranici škody velkého rozsahu. Všichni obžalovaní bez výjimky vedli před spácháním trestného činu řádný život, nikdo z nich doposud nebyl soudně trestán. Peněžitý trest byl uložen s ohledem na to, že byl úmyslnou trestnou činností získán majetkový prospěch a byl stanoven podmíněný odklad trestu odnětí svobody s ohledem na to, že se jednalo u obžalovaných o ojedinělý exces z dosud řádného způsobu života, což se vztahuje i na žalobce. Soud zajišťoval překlad rozsudku do [anonymizováno] jazyka, i překlad usnesení Vrchního soudu v Praze. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání, usnesením z 31.5.2016 bylo opětovně rozhodováno o žádostech o vráceních peněžních prostředků. Bylo doplněno odvolání obžalovaných. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze 27.12.2016 s odvoláními a se stížnostmi. Bylo doplňováno odvolání, usnesením Vrchního soudu z 20.4.2017 byly zamítnuty stížnosti obžalovaných. Usnesení Vrchního soud v Praze byla následně rozesílána a zajištěn překlad do [anonymizováno] jazyka. Byl podán návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce ze dne 19.6.2017. Usnesením Městského soudu v Praze z 27.9.2017 o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce bylo rozhodováno. Následovala předkládací zpráva k Vrchnímu soudu v Praze, kdy byl spis předložen 31.10.2017 s odvoláním obžalovaných. 30.1.2018 bylo nařízeno neveřejné zasedání na 15., 16. a 19.3. 2018. Následovala stížnost do usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2018. Spis byl vrácen bez meritorního vyřízení Vrchnímu soudu v Praze Nejvyšším soudem ze 14.3.2018, k telefonické žádosti předsedy senátu o vrácení části spisu k veřejnému zasedání nařízenému na 15.3.2018. Podle protokolu o neveřejném zasedání se toto konalo u Vrchního soudu v Praze 15.3.2018. Bylo předneseno odvolání, bylo doplněno dokazování listinnými důkazy a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl doplněn rozsudek Městského soudu v Praze a odvolání všech obžalovaných byla zmítnuta. Spis byl vrácen zpět 12.7.2018. Vrchní soud v odstavci 30 uvedl, že uložené tresty zohledňují dobu od spáchání trestné činnosti, jakož i dlouhou dobu řízení, které v dané trestní věci bylo vedeno a upozorněno, že byla změněna právní kvalifikace. Byla dána stížnost do rozhodnutí o zabrání věci finančních prostředků 16.3.2018. Dále byl založen nález Ústavní soudu sp. zn. II. ÚS 1367/17, kdy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2017 bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces. Následovalo doplnění stížnosti ze dne 21.3.2018. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5.3.2018 bylo rozhodnuto o stížnostech proti vrácení věci. Následovalo doplnění stížnosti 6.4.2018. Překlady k usnesení rozhodnutí z [anonymizováno]. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu 21.2.2018 a usnesením z 30.5.2018 byla zamítnuta stížnost obviněných. Usnesením č. j. [číslo jednací] spis byl vrácen zpět Vrchnímu soudu v Praze 3.7.2018 a bylo usnesení doručováno. Následovala žádost o odměnu obhájce a náhradu hotových výdajů 22.5.2018, 11.11.2018, 1.11.2018. Někteří z odsouzených podali dovolání z 31.7.2018 a další 2.8.2018. Následovala žádost o povolení splácení peněžitého trestu z 19.9.2018 a dovolání dalších obviněných. Doplnění dovolání pak bylo podáno 29.9.2018. Následovalo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.11.2018 o stanovení odměny a náhrady hotových výdajů. Byla prováděna další opatření v souvislosti s pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 15.1.2019. Strany se vyjadřovaly k vzájemnému dovolání a usnesením Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla dovolání obviněných odmítnuta. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 31.3.2020 sp. zn. IV. ÚS 2385/19 má soud za prokázané, že dne 31.3.2020 byla ústavní stížnost žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu z 27.3.2019 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 práva na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Soud po právní stránce předmětnou věc posoudil dle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce domáhal po žalované zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 Odpšk).

13. Pokud jde o délku posuzovaného řízení, tato vůči žalobci trvala od 18.1.2005, tedy od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání a byla ukončena až usnesením Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti 31.3.2020, tedy vůči žalobci trvalo řízení po dobu 15 let a 2 měsíců. Předmětem trestního stíhání žalobce bylo neoprávněné podnikání ve formě spolupachatelství a účast žalobce na zločinném spolčení. Žalobce byl pravomocně shledán vinným a byl mu uložen trest. Při jeho uložení byla zohledněna právě nepřiměřená délka trestního řízení, kdy nepřiměřeně dlouhá doba trestního řízení (k čemuž dospěly již samotné trestní soudy) byla žalobci kompenzována uložením podmíněného trestu odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Soud vycházel z kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, a řešil otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení a kumulativního splnění všech tří předpokladů pro nárok na finanční zadostiučinění, které žalobce žádal, a to existenci odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újmy.

14. Předmětný spor soud hodnotí jako právně a skutkově velmi složitý, když poukazuje především na skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání dle § 118 trestního zákona a taktéž zvýšenou skutkovou složitost věci, o čemž svědčí, že bylo stíháno celkem 15 osob pro trestnou činnost krácení daně, poplatku a jiné povinné platby a dále pro neoprávněné podnikání ve formě spolupachatelství a pro účast na zločinném spolčení při složité struktuře spolčení a organizace. Orgány činné v trestním řízení se musely zabývat dovozem zboží ze zahraničí, vklady a platbami do zahraničí a za tímto účelem byly vyžadovány informace od bankovních institucí podléhající bankovnímu tajemství, od finančních úřadů byly zjišťovány o vývozu zboží od celního úřadu. Náročnost projednávané věci pak taktéž ztěžovala skutečnost, že obvinění měli trestnou činností získat majetkový prospěch velkého rozsahu, zhruba 22 milionů Kč a většina obviněných byla pak [anonymizováno] národnosti, a to odůvodňovalo nutnost překladu písemností do [anonymizováno] jazyka, resp. ustanovení tlumočníka. Soudem bylo následně rozhodováno o mnohých procesních návrzích, o ustanovení obhájců poškozeným nebo v souvislosti s tím o žádostech o zálohu na odměnu a odměnách obhájců. Řízení bylo ztěžováno nemožností doručování některým obviněným, taktéž orgány činné v trestním řízení byly požádány o spolupráci s [země], po jednom z obviněných bylo pátráno. V projednávaném řízení bylo dále rozhodováno o návrzích na vzetí do vazby, o propuštění z vazby, finančních zárukách za vazbu, a to opakovaně před soudy obou stupňů. Ve věci byla dále vydávána další procesní rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků, rozhodováno o stížnostech proti zajištění, případně o žádostech o vrácení zajištěných prostředků, a to opakovaně soudy obou stupňů, včetně soudu Ústavního. Ve věci byly provedeny domovní prohlídky k zajištění věcí, o nichž následně taktéž musel soud rozhodovat. Z průběhu dokazování pak vyplynula nutnost rozsáhlého dokazování, a to nejen listinnými důkazy, ale především výslechy řady svědků, ve věci byl zpracován znalecký posudek z oboru kybernetika – výpočetní technika, a znalec byl taktéž opakovaně, jak bylo v části o dokazování zmiňováno, k věci vyslýchán. V mnohých hlavních líčeních pak docházelo k přehrávání telefonních odposlechů, věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, Městský soud v Praze vydal ve věci samé dvě rozhodnutí, Vrchní soud taktéž rozhodoval 2 x a jednou soud Nejvyšší, dále bylo rozhodováno soudem Ústavním o ústavní stížnosti.

15. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, soud uvádí, že posuzované řízení se typově řadí mezi ta, která Evropský soud pro lidská práva řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním vztahu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). V projednávané věci však došlo k tomu, že žalobce byl v posuzovaném řízení shledán vinným. Jeho pozice pak je zcela jiná, než u těch obviněných, kde vina shledána v průběhu řízení není. Soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž se dovolací soud zabýval otázkou, zda průtažné trestní řízení působí stejně či různě intenzivně na poškozeného v případě, že je pachatelem úmyslného trestného činu, pro nějž byl v průtažném řízení odsouzen či pachatelem není. Soud dospěl k závěru, že poškozený se vědomě stal hybatelem děje a musel si být tedy vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to i bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. Oproti tomu poškozený, jenž se trestného činu nedopustil, v zásadě pociťuje nejistotu vyplývající z obavy z trestu právě po dobu trestního stíhání a z důvodu vedeného trestního stíhání, nikoliv vlastní činností. Obviněný pachatel úmyslného trestného činu na sebe nejistotu uvrhuje sám a je-li zahájeno trestní řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře. Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu. Nepřiměřená délka trestního řízení pak působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným, ale je uváděna výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Pokud dle části páté sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřené dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být vůbec přihlíženo k výsledku trestního řízení. V projednávaném případě pak je taktéž z hlediska významu řízení pro žalobce důležitá skutečnost, že byl stíhán spolu s dalšími osobami v rámci [anonymizováno] komunity, na což poukazovala i sama žalovaná v rámci svých obranných argumentů, a v projednávaném případě jde na sdílnost újmy. Z tohoto důvodu význam řízení pro žalobce lze shledávat jako spíše sníženým.

16. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci v průběhu řízení, tento postup soud neshledává průtahovým, naopak byl plynulým a koncentrovaným, když jednotlivé úkony v každé fázi trestního řízení byly činěny v přiměřených lhůtách a směřovaly k výsledku v řízení. Celková délka řízení pak byla ovlivněna především procesní aktivitou obviněných, množstvím procesních prostředků, které podávali a o nichž soud musel v průběhu řízení rozhodovat. Nutno však i přihlédnout k tomu, že první rozsudek Městského soudu byl zrušen, bylo nutné doplnit dokazování a výslech dalších svědků a učinit dožádání do [země]. Z tohoto důvodu soud shledává délku řízní trvajícího 15 let a 2 měsíce vůči žalobci jakožto nepřiměřenou, když délka byla ovlivněna především opakováním hlavních líčení. V řízení tak nelze spatřovat průtahy ve smyslu nečinnosti soudu, avšak přes shora uvedené dospěl soud k závěru, že celková délka trestního stíhání žalobce je nepřiměřená, došlo tak k porušení práva žalobce na spravedlivý proces (presumovaný nárok).

17. Pokud jde o úvahu o formě a výši zadostiučinění, soud odkazuje především na úvahy soudu v trestním řízení, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kdy žalobce byl odsouzen podle § 163a odst. 1 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 trestného zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let s odložením výkonu trestu na zkušební dobu 5 let a k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře 1 roku, a to za trestný čin neoprávněného podnikání, dle § 118 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, trestný čin účasti na zločinném spolčení. V uvedeném rozhodnutí se odkazuje na polehčující okolnost, jíž byla skutečnost, že obvinění vedli řádný život před spácháním trestné činnosti a nebyli dosud trestáni, avšak jako přitěžující okolnost byla zohledněna skutečnost, že se dopustili více trestných činů. Z důvodu trestní bezúhonnosti obžalovaných a časového odstupu od ukončení páchání trestné činnosti, jakož i vzhledem k trestní sazbě závažnějšího trestného činu účasti na zločinném spolčení, soud uvažoval o uložení nejvyšších možných podmíněných trestů odnětí svobody včetně délky zkušebních dob. Obdobně i v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. a [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kterým byla zamítnuta odvolání obžalovaných, se z odůvodnění podává, že uložené tresty jsou přiměřené a zohledňují dlouhou dobu od spáchání trestné činnosti, jakož i dlouhou dobu řízení, které v dané trestní věci bylo vedeno. Shodně pak odůvodnil své rozhodnutí o uloženém trestu i Nejvyšší soud ČR v rámci rozhodování o dovolání den [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně v bodě z dat 77 a 78, s tím, že„ ….Městský soud výslovně nezmínil délku předmětného trestního řízení. Vrchní soud sice tuto okolnost, která evidentně měla být a také byla zohledněna při ukládání trestu obviněným, zmínil, čímž dal najevo souhlas se stanovenou výměrou při samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Jak přiléhavě vyjádřila státní zástupkyně, i bez výslovného upozornění na dobu konání trestního řízení v dané věci, která jistě patří mezi poměrně složité a rozsáhlé, avšak více jak 13 let trvání trestního řízení je nutné považovat za dobu nepřiměřenou i v tomto případě. Pokud by však nedošlo k průtahům nezaviněným obviněnými, je v celku nepochybné, že by trestní sankce u všech obviněných nutně musela být daleko přísnější. Obvinění páchali delší dobu rozsáhlou trestnou činnost, poškozující primárně kontrolu státu nad poskytováním služeb při devizových obchodech či platebním styku, byli vedeni výlučně zištnou pohnutkou, činili tak poměrně sofistikovaným způsobem, odhalení zastírali formálně bezvadnými transakcemi a dosáhli značného zisku. Za těchto okolností i při jejich dosavadní bezúhonnosti by přiměřeným trestem musel být trest spojený s omezením osobní svobody a na dobu nejméně v polovině zákonné trestní sazby. Nepřiměřeně dlouhá doba trestního řízení v dané věci byla tudíž všem obviněným kompenzována uložením jednak podmíněného trestu odnětí svobody, jednak ve výměře při samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Takové zadostiučinění za porušení jejich práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod považuje Nejvyšší soud za dostačující. Závěrem je totiž možné k dovolacím námitkám obviněných proti výroku o trestu shrnout, že jim byly uloženy přípustné druhy trestu ve výměře zohledňující mimo jiné též délku trvání trestného řízení a v rámci zákonné trestní sazby. Veškeré výhrady dovolatelů proti výrokům o trestu považuje Nejvyšší soud za neopodstatněné.“ 18. Soud taktéž poukazuje na konečné rozhodnutí Ústavního soudu z 31.3.2020 sp. zn. IV. ÚS 2385/19, konkrétně body 30 a následující, když i Ústavní soud zde svou argumentaci opřel o kompenzaci doby vedení trestního řízení, odrážející se ve výměře a druhu ukládaných trestů.

19. Pokud jde o podíl žalobce na délce řízení, žalobce se na jeho délce nepodílel ani v pozitivním či negativním slova smyslu.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze 14.11.2018 sp. zn. 30 Cdo 3514/17 při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestného řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlíží k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného trestného činu, pokud by soud neměl za zjištěnou skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly způsobem, který lze očekávat, ale dopustily se vícerých pochybeních napravovaných především v průběhu odvolacího řízení, přičemž docházelo též k průtahům v řízení, zpravidla by nebylo vůbec možno uvažovat o odškodnění dovolatelovy újmy v peněžité formě. Zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). O další formě zadostiučinění podle § 31a odst. 2 OdpŠk je možné uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozeného dostalo v trestním řízení, nejevilo jako dostačující (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25.2.2014 sp. zn. 30 Cdo 3300/2013). Soud tedy závěrem uvádí, že pokud jde o kompenzaci té újmy, kterou žalobce žádal, má zdejší soud za to, že tato byla dostatečně kompenzována v rámci uloženého trestu dle § 39 trestného zákoníku. V rámci kompenzačního řízení pak není namístě žalobce dále finančně odškodňovat v penězích, neboť toto by bylo na místě pouze tehdy, pokud by nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak. Žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let a propadnutí majetku. Při běžném běhu událostí by byl ukládán trest spojený s omezením osobní svobody, a to nejméně v polovině zákonné trestní sazby, tedy v trvání nad 5 let. Žalobci však byl uložen podmíněný trest, co se týká předmětu trestního stíhání, na každého z 15 obviněných připadl čistý zisk cca 1,5 milionu Kč a peněžitý trest byl ukládán ve výši 500 000 Kč, tedy ani nepostihuje výši peněžního prospěchu z trestné činnosti.

21. S ohledem na konstataci Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR shora citovanou, když při ukládání trestu došlo k zohlednění doby, která uplynula od spáchání trestného činu a k nepřiměřené délce trestního stíhání, soud uvádí, že pod výrokem I. žalobu na finanční zadostiučinění ze shora uvedených důvodů zamítal. V podrobnostech pak soud poukazuje taktéž na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 22 C 62/2019-121 a na to navazující rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 282/2020-163, rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 18 C 138/2019-132 a na to navazující rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod č. j. 17 Co 226/2020-178, jimiž byly změněny rozsudky soudu prvního stupně týkající se dalších spoluobviněných současného žalobce tak, že žaloba o zaplacení nemajetkové újmy byla v plném rozsahu zamítnuta. Obdobně pak rozhodoval i zdejší soud rozhodnutím č. j. 15 C 144/2020-258.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval ve výroku II. dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení, které vynaložila proti neúspěšnému žalobci. Soud jí přiznal podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. náhradu nákladů nezastoupeného účastníka za vyjádření k žalobě ze dne 14.5.2019, vyjádření ze dne 6.11.2020 a účast u ústního jednání 9.2.2021, tedy celkově 3 x 300 Kč ve výši 900 Kč.

23. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

Poučení