19 Cmo 12/2025 - 435

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ondřeje Kubáta a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A] narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] žalovaní 1. a 2. zastoupeni obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce A] bytem [Adresa zmocněnce A] 3. [Jméno zmocněnce B], narozený dne [Datum narození zmocněnce B] bytem [Adresa zmocněnce B] 4. [Jméno zmocněnce C], narozený dne [Datum narození zmocněnce C] bytem [Adresa zmocněnce C] 5. [Jméno zmocněnce D], narozená dne [Datum narození zmocněnce D] bytem [Adresa zmocněnce D] 6. [Jméno zmocněnce E], narozený dne [Datum narození zmocněnce E] bytem [Adresa zmocněnce E] žalovaný 3. až 6. zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 280 138 645 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2024, č. j. 80 Cm 104/2020-376 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl žalobu, aby byla [Jméno žalované A] uložena povinnost zaplatit žalobci částku 115 136 000, 95 Kč s příslušenstvím, [tituly před jménem] [Jméno] povinnost zaplatit žalobci částku 44 822 183,20 Kč s příslušenstvím, [Jméno zmocněnce B] povinnost zaplatit žalobci částku 36 137 885,220 kč s příslušenstvím, [Jméno zmocněnce C] povinnost zaplatit žalobci částku 67 233 274,80 Kč s příslušenstvím, [Jméno] povinnost zaplatit žalobci částku 11 205 545,80 Kč příslušenstvím a [Jméno zmocněnce E] povinnost zaplatit žalobci částku 5 602 772,96 příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1. na náhradu nákladů řízení částku 834 946 Kč, žalovanému 2. částku 576 242 Kč, žalovanému 3. na účet jeho právního zástupce částku 1 288 396 Kč, žalovanému 4. na účet jeho právního zástupce částku 1 559 340 Kč, žalovanému 5. na účet jeho právního zástupce částku 1 071 468 Kč a žalovanému 6. na účet jeho právního zástupce částku 677 685 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že: - dne 19. února 2019 byla mezi žalovanými jako prodávajícími a žalobcem jako kupujícím uzavřena smlouva o převodu 100 % akcií ve společnosti [právnická osoba]. (dále také jen „smlouva“) s tím, že předmětem smlouvy byl prodej a koupě 100 % akcií společnosti [právnická osoba]. (dále také jen „společnost“) za kupní cenu 544 156 113 Kč; - v čl. 9.1 smlouvy byly sjednány záruky, které poskytují prodávající kupujícímu a které jsou uvedeny v příloze č. 2 smlouvy. Podle čl. 9.1.4 jsou záruky prodávajících uvedené v příloze č. 2 poskytovány s výhradou záležitostí a okolností, které jsou upraveny v čl. 9.1.4 pod body i–iii smlouvy; - v čl. 10 smlouvy strany sjednaly právní prostředky pro případ porušení záruk prodávajících nebo slibů odškodnění prodávajících, a to tak, že v čl. 10.1.1 smlouvy strany sjednaly, že záruky prodávajících ve vztahu ke společnosti, dceřiným společnostem a/nebo akciím uvedeným v příloze č. 2 představují jakost akcií ve smyslu § 2095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a případné porušení záruk na základě toho, že jsou nepravdivé, se považuje za vadu akcií ve smyslu § 2099 o. z. a násl., přičemž náhrada poskytnutá v souladu s tímto čl. 10.1 smlouvy se považuje za jediný způsob nápravy příslušné vady ve smyslu § 2106 a 2107 o. z., která jsou nahrazena ustanoveními této smlouvy. Článek 10.1.2 smlouvy upravuje povinnost prodávajících v případě, že kterákoli záruka prodávajících nebo kterýkoli ze slibů odškodnění prodávajících bude nepravdivý, kdy každá taková událost je porušením, na základě písemného oznámení kupujícího (s výhradou omezení uvedených v této smlouvě) učinit úkony, jakým bude toto porušení napraveno (napravit porušení v plném rozsahu do 45 dnů od obdržení oznámení nebo uhradit kupujícímu náhradu ve výši 100 % vzniklé ztráty v důsledku toho, že jakákoli záruka byla nepravdivá nebo zavádějící). V čl. 10.1.3 smlouvy je ujednáno, že nárok podle čl. 10.1.2 smlouvy je jediným právním prostředkem kupujícího v případě jakéhokoli porušení. V čl. 10.1.4 smlouvy se strany dohodly, že čl. 10 bude považován za smlouvu podle § 1746 odst. 2 o. z. o postupu oznamování porušení a rozsahu odškodnění za porušení a jakákoli částka uhrazená podle čl. 10.1.2 bodu ii bude považována za slevu z kupní ceny. Bylo ujednáno, že zákonná ustanovení týkající se vytýkání vad a možnosti odstoupení od smlouvy jsou v nejširším možném rozsahu vyloučena. Článek 10.3 smlouvy pak upravuje uplatnění nároků s tím, že v bodě 10.3.1 smlouvy je sjednáno, že ve vztahu k jakékoli záležitosti, která představuje nebo by zakládala nebo mohla zakládat jakýkoli nárok smluvní strany (odškodněná strana) vůči druhé smluvní straně (odškodňující strana) vyplývající ze záruky nebo slibu odškodnění prodávajících podle této smlouvy, nese odškodňující strana odpovědnost ve vztahu k takovému nároku pouze, pokud odškodněná strana odškodňující straně oznámí danou záležitost do 45 dnů od okamžiku, kdy se o ní dozvěděla (v tomto oznámení budou uvedeny informace, která má odškodněná strana nebo případně koncernová společnost k dispozici a které jsou přiměřeně nezbytné k tomu, aby odškodňující strana mohla posoudit odůvodněnost případného nároku). Dále je v tomto odstavci sjednáno pod písm. c), že odškodněná strana učiní veškerá přiměřená jednání za účelem zmírnění jakékoli ztráty, která jí nebo členu koncernu odškodněné strany vznikne v souvislosti se záležitostí zakládající příslušný nárok; - žalobce notifikoval vady oznámením o uplatnění nároku ze smlouvy o koupi akcií ze dne 25. listopadu 2019 a ze dne 21. února 2020. V dopise právního zástupce žalobce žalovaným ze dne 25. listopadu 2019 žalobce uplatnil nároky z porušení prohlášení podle čl. 10.3.1 smlouvy o prodeji akcií na základě žalobci dostupných informací, které podle žalobce zakládají porušení prohlášení prodávajících podle smlouvy o převodu akcií. Vadou je to, že společnost si již v únoru 2018 byla vědoma, že je rozsah slev, respektive bonusů, získaných od společnosti [Anonymizováno] po červnu 2018 neudržitelný, kdy [Anonymizováno] navrhla pro další spolupráci nižší rozsah slev nebo bonusů. V reakci na návrh nových podmínek [Anonymizováno] pak společnost tuto spolupráci zastavila bez racionálního důvodu, což vedlo k tomu, že prodávající měli nadhodnotit ukazatel EBITDA společnosti ve finančním roce 2018 o finanční efekt slev, respektive bonusů, od kteréhožto ukazatele se pak odvíjela kupní cena za převod akcií podle smlouvy o prodeji akcií. Došlo tak k porušení další záruky prodávajících podle čl. 6.1 smlouvy o převodu akcií zajistit, aby společnost pokračovala jako tzv. going concern v souladu s běžným průběhem jejího podnikání konzistentním s předchozí praxí. Porušením je i to, že účetní závěrky společnosti a společností ve skupině nedávají věrný a poctivý obraz finanční situace společnosti a společnosti ve skupině, když společnost neúčtovala správně o technickém zhodnocení na pronajatém majetku a jeho opravných položkách, kdy účelově tvořila a rozpouštěla opravené položky k tomuto majetku a nevytvořila rezervy spojené s rizikem nutnosti vrácení dodavatelských bonusů, které získala v rozporu s dodavatelskou smlouvou uzavřenou se společností [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti nebyly prodávajícími kupujícímu sděleny při due diligence. Tedy ukazatel EBITDA společnosti ve finančním roce 2018 byl ovlivněn neobvykle příznivými podmínkami spolupráce s [Anonymizováno]. Společnost po 31. 12. 2018 nepokračovala ve své obchodní činnosti obvyklým způsobem, když nepokračovala ve spolupráci s [Anonymizováno], přičemž prodávající při due diligence ve smyslu smlouvy o prodeji akcií výše uvedené skutečnosti zatajili, v důsledku čehož byly informace pro due diligence nepravdivé; - prostřednictvím informačního memoranda [Anonymizováno] byl žalobce informován o tom, že smlouvy s dodavateli včetně [Anonymizováno] jsou pravidelně uzavírány na dobu jednoho roku; - žalobce byl prostřednictvím listiny 2.2 (Limited Legal Vendor Due Dilligence), která byla zpřístupněna ve virtuálním data roomu od 16. prosince 2018, upozorněn na to, že pokud jde o dodavatele [Anonymizováno], obchodní podmínky 2017 byly omezeny na rok 2017; - e-mailem ze dne 12. února 2018 obsahujícím zápis z jednání z 12. února 2018 s navazující e-mailovou komunikací obdržel žalobce informaci o omezení platnosti akčních podmínek KRC do 30. června 2018; - v prezentaci výsledků 2018 přístupné ve virtuálním data roomu od 26. ledna 2019 je obsažena informace o statusu vyjednávání s [Anonymizováno] a budoucí možnost náhrady zboží [Anonymizováno] značkou [právnická osoba] - v prezentaci výsledků za leden 2019 je deklarován nižší prodej výrobků [Anonymizováno]; - v prezentaci budget 2019 provedené dne 1. dubna 2019 se deklaruje pokles příjmů od dodavatelů a obsahuje sdělení informace o snaze nahrazovat produkty RC; - e-mailem ze dne 17. června 2019 bylo zdokumentováno jednání mezi [tituly před jménem] [Anonymizováno] a managementem RC v květnu a červnu 2019; - e-mailem [Anonymizováno] z 23. června 2019 s přílohou obsahující podklady k jednání vedení skupiny byly poskytnuty informace, že jedním z důvodů hospodářských výsledků je chybějící prodej [Anonymizováno], přičemž tento e-mail byl mimo jiné adresován [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]; - e-mailem z 19. července 2019 byl informován [tituly před jménem] [Anonymizováno] o situaci obchodování produktů [Anonymizováno]; - e-mailem žalovaného 4. adresovaným [Anonymizováno] ze dne 12. srpna 2019 byly poskytovány informace o stavu jednání s [Anonymizováno]; - e-mailem žalované 5. [Jméno zmocněnce D] adresovaným [tituly před jménem] [Anonymizováno], člence představenstva společnosti [právnická osoba]. a jednatelce [Anonymizováno] dosazené do funkcí žalobcem, ze dne 12. srpna 2019 byly poskytnuty informace v reakci na žádost jednatelky formou podrobného rozkladu srovnání zpětných bonusů v letech 2018 a 2019; - e-mailovou komunikací mezi [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalovaným 4. z 20. srpna 2019 byli tito informováni o stavu jednání s [Anonymizováno]; - zápis z jednání „pracovní skupiny [Anonymizováno]“ ze dne 1. října 2019, kterého se účastnil za žalobce [tituly před jménem] [Anonymizováno], osoba žalobce přímo ovládající, obsahuje informaci o stavu zpětných bonusů dodavatele [Anonymizováno]; - v úředních záznamech o podaném vysvětlení ze dne 3. srpna 2021 a 5. dubna 2023 [tituly před jménem] [Anonymizováno] vysvětluje úlohu a postavení [tituly před jménem] [Anonymizováno] v rámci akvizičních jednání a v době po uzavření smlouvy, kdy jmenovaný vrcholný manažer a odborný poradce žalobce v podaných vysvětleních specifikuje úlohu [tituly před jménem] [Anonymizováno]; - prezentace výsledků za rok 2018 zahrnovala na str. 17 informaci o související opravné položce ve vztahu k notifikaci zaúčtování nehotovostního mimořádného výnosu z rozpuštěné technické rezervy; - v e-mailu ze dne 1. dubna 2019 byla poskytnuta informace [tituly před jménem] [Anonymizováno], který byl od 29. března 2019 předsedou představenstva [právnická osoba]., že předběžné výsledky auditu společnosti [právnická osoba] za rok 2018 zahrnují reklamovanou položku technického zhodnocení na pronajatém majetku; - rozhodnutím představenstva společnosti [právnická osoba]., jehož členy byli také [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], ze dne 14. června 2019 jako jediného společníka společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly schváleny účetní závěrky za rok 2018 a 2019 obsahující informaci, že opravná položka je tvořena na základě analýzy snížení hodnoty majetku a obsahuje popis související metodiky.

3. Na základě takto provedeného dokazování soud prvního stupně dovodil, že za situace, kdy žalobce vady převáděných akcií notifikoval dopisem ze dne 25. listopadu 2019 a ze dne 21. února 2020, učinil tak po uplynutí 45denní lhůty stanovené pro notifikaci vad ve smyslu čl. 10.3.1 smlouvy. Dále dovodil, že žalobce jako kupující musel k datu uzavření předmětné smlouvy o převodu akcií vědět o aktuálním stavu smluvního vztahu se společností [Anonymizováno], když informace o vývoji tohoto smluvního vztahu byly žalobci sdělovány v průběhu akvizičního jednání. Stav smluvního vztahu se společností [Anonymizováno] tedy nelze považovat za vadu převáděných akcií. Stejně tak metodika účtování o technickém zhodnocení pronajatého majetku byla opakovaně schválena žalobcem a jeho auditorem, takže ani způsob účtování o této související opravné položce nelze považovat za vadu akcií. Žalobci byla ke dni podpisu smlouvy známa informace o pokračujícím vyjednávání o nových akčních podmínkách pro rok 2019 se společností [Anonymizováno]. Informaci o tom, že trvá rámcová smlouva a že účinné „akční“ podmínky byly časově omezeny do 30. června 2018, žalobce získal nejpozději z dokumentu „zápis z jednání z 12. 2. 2018“, který byl vložen do virtuálního data roomu dne 6. prosince 2018. Informaci o tom, že nové akční podmínky nebyly dojednány do okamžiku realizace akvizice, žalobce získal již před uzavřením smlouvy, a to nejpozději z dokumentu „výsledky 2018“, který byl vložen do virtuálního data roomu dne 26. ledna 2019. Co se týče metodiky účtování o technickém zhodnocení pronajatého majetku, respektive vytvoření související opravné položky, ta nemůže být považována za vadu ve smyslu smlouvy, jelikož totožnou metodiku a opravnou položku schválilo představenstvo společnosti jako jediného společníka [Anonymizováno], které bylo tvořeno osobami dosazenými žalobcem, v účetních závěrkách za roky 2018 a 2019, přičemž ty byly schváleny dvěma rozdílnými auditory. O této opravné položce byl žalobce navíc informován před uzavřením smlouvy prostřednictvím dokumentu „výsledky 2018“, který byl vložen do virtuálního data roomu dne 26. ledna 2019. Soud prvního stupně uzavřel, že jelikož o těchto skutečnostech byl žalobce informován před uzavřením smlouvy, nelze je z tohoto důvodu považovat za vadu akcií a vyvozovat z nich nároky ve smyslu uzavřené smlouvy. Kromě toho pro případ, že by tyto skutečnosti byly považovány za vadu akcií, pak nedošlo k jejich včasné notifikaci v 45denní lhůtě podle čl. 10.3.1 písm. a) smlouvy, tudíž z tohoto důvodu žalovaní nemohou být za tyto „vady“ odpovědní ve smyslu smlouvy. Provedení pozdní notifikace pak ve skutečnosti žalobce sám potvrdil ve svých podáních, a to v podání z 22. února 2021 v bodě 5.21 a dále v bodě 134 jeho podání ze dne 21. června 2022, kde uvedl, že přinejmenším až do konce srpna 2019 neměl informaci o stagnaci spolupráce s [Anonymizováno]. Tímto tvrzením žalobce sám uvedl nejzazší možný okamžik pro zahájení běhu 45denní notifikační lhůty, kterým stanovil konec srpna 2019. Notifikační lhůta tak i podle vlastního tvrzení žalobce musela uplynout nejpozději v polovině října 2019.

4. Pokud žalobce argumentoval tím, že mohl notifikaci učinit teprve poté, co mu byla známa konkrétní výše nároků, aby tak mohla být notifikace dostatečně určitá, a dále, že mohl učinit notifikaci teprve hromadně poté, co zjistil poslední z vícero porušení smlouvy (vad), pak tuto argumentaci soud prvního stupně považoval za nesprávnou a účelovou. Uvedl, že z dikce uzavřené smlouvy o převodu akcií jednoznačně vyplývá, že ujednání obsažené v čl. 10.3.1 smlouvy, který stanoví povinnost notifikovat vady v 45denní lhůtě, bylo zakotveno za účelem ochrany žalovaných a v kontextu ujednání obsaženého v čl. 10.1.2 smlouvy bylo jeho smyslem umožnit žalovaným včasnou nápravu jakýchkoli rozporů záruk či slibů ve smyslu smlouvy se skutečností. Proto je koncipováno tak, aby byl žalobce povinen notifikovat i relevantní skutečnosti, ze kterých by mohly vzniknout jakékoli nároky teprve v budoucnosti (škodní rizika). To je jednoznačně patrné z dikce čl. 10.3.1 smlouvy, který uvádí, že ve vztahu k jakékoli záležitosti, která představuje nebo by zakládala nebo mohla zakládat jakýkoli nárok smluvní strany (odškodněná strana) vůči druhé smluvní straně (odškodňující strana) vyplývající ze záruky nebo slibu odškodnění prodávajících podle této smlouvy, pak odškodňující strana nese odpovědnost ve vztahu k takovému nároku, pouze pokud odškodněná strana odškodňující straně oznámí danou záležitost do 45 dnů od okamžiku, kdy se o ní dozvěděla, v takovém oznámení mají být uvedeny informace, které má odškodněná strana k dispozici a které jsou přiměřeně nezbytné k tomu, aby odškodňující strana mohla posoudit odůvodněnost případného nároku. Z článku 10.3.1 smlouvy podle názoru soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že v případě zjištění skutečnosti, která by i jen mohla zakládat vznik nároku na náhradu škody podle smlouvy z titulu porušení záruk, pak je nutno takovouto záležitost notifikovat ve 45denní lhůtě běžící od okamžiku, kdy se o této záležitost odškodněná strana dozvěděla. Uzavřel, že předmětný článek smlouvy nepoužívá pojmy, kterými žalobce argumentoval při zdůvodňování, proč byla notifikace učiněna až 25. listopadu 2019, jako je kvalifikovaná a odůvodněná notifikace. Takový výklad článku 10.3.1. smlouvy je v rozporu s účelem smluvního ujednání. Z pohledu tohoto ujednání je nepodstatné, kdy se žalobce dozvěděl o skutečné výši škody, nýbrž pro notifikaci je podstatná pouze jeho vědomost o skutečnosti, která by vznik škody mohla i jenom zakládat. Soud prvního stupně proto na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobce tvrzené vady včas nenotifikoval ve smyslu smluvního ujednání obsaženého v čl. 10.3.1 smlouvy o převodu akcií a z toho důvodu nemá právo na jakoukoli náhradu škody, která by těmito „vadami“ mohla vzniknout. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a v případě, že ho potvrdí, aby změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaným nepřizná žádnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů z důvodů hodných zvláštního zřetele.

6. Odvolatel namítá, že závěr soudu prvního stupně o vědomosti kupujícího o vadách akcií je jednak nesprávný (z více důvodů), jednak nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně nezohlednil, že (i) porušení záruk bylo úmyslné, a (ii) v jednání prodávajících nespatřoval porušení jejich prohlášení/záruk dle smlouvy. Pokud by zamlčené informace měl kupující při vyjednávání o koupi akcií společnosti, nabídl by za akcie mnohem nižší cenu nebo by koupi vůbec nerealizoval. To však soud prvního stupně nezohlednil a namísto ochrany oprávněných zájmů kupujícího poskytl ochranu prodávajícím. Soud prvního stupně neprovedl žádné navržené důkazy o vědomém či úmyslném porušení prohlášení/záruk prodávajícími. Kupujícímu i po koupi akcií chyběly zásadní údaje k prudce se zhoršujícím finančním výsledkům společnosti, jejíž ekonomické výsledky se po koupi namísto očekávané a prezentované) EBITDA blízké hodnotě 100 mil. Kč blížily nulovému zisku. Po nevysvětleném 1,5měsíčním „výpadku“ generálního ředitele [Anonymizováno] na podzim 2018 potřeboval kupující zjistit, v čem tkví problém, objednal externí forenzní audit u společnosti [Anonymizováno] a teprve na základě analytického posudku společnosti [Anonymizováno] ze 14. listopadu 2019 zjistil skutečnosti, které promítl do dopisu ze dne 25. listopadu 2019, jímž uplatnil vady akcií. V kontextu dané věci odvolatel jako kupující namítl, že soud prvního stupně nezohlednil (i) zákonné povinnosti žalovaných jako prodávajících upozornit kupujícího na vady věci, o nichž prodávajících ví, a naproti tomu (ii) zákonem vyžadovaný standard obvyklé péče na straně kupujícího, když kupující v této věci prováděl due diligence a nechal si garantovat vlastnosti akcií prostřednictvím řady prohlášení ve smlouvě, a tedy naplnil nároky kladené na něj zákonem, nicméně při obvyklém prověřování nemohl s ohledem na zpřístupněné informace a podklady předmětné vady odhalit. Kdyby se žalobce prokazatelně dozvěděl, že spolupráce s [Anonymizováno] neprobíhá, pak by od této pouhé vědomosti o neprobíhající spolupráci s [Anonymizováno] neběžela smluvní 45denní lhůta k oznámení vad akcií. Z dílčí informace o neexistenci spolupráce s [Anonymizováno] totiž žalobce nemohl ihned uzavřít, že tím někdo, někdy, nějak, něčím porušil smlouvu, ani že mu z toho vznikl nějaký nárok vůči (některým či všem) žalovaným. A tyto informace neměl žalobce dříve než dne 14. listopadu 2019. Pokud žalobci zaniklo právo včas notifikovat „nespolupráci“ s [Anonymizováno] někdy v březnu 2019, pak mu až doručením analýzy [Anonymizováno] dne 14. listopadu 2019 vzniklo právo včas notifikovat u ostatních kvalifikovaných zjištění porušení a z toho plynoucích vad, které mu zaniklo až 45 dnů poté po dni 14. listopadu 2019. Jelikož žalobce tato „ostatní“ kvalifikovaná zjištění porušení a z toho plynoucí vady oznámil žalovaným dopisem jim doručeným dne 29. listopadu 2019, pak tak žalobce učinil včas a jeho nárok na slevu z kupní ceny nezanikl. Upozornil na tři zákonné výluky dle § 2898, § 2112 a § 2103 o. z. umožňují oznámit vady i po 45denní lhůtě. Právní důvody pro přiznání slevy z kupní ceny za vadné akcie nejsou jediným možným právním základem nároku žalobce. Závěrem navrhl, že pokud by se soud neztotožnil s právní argumentaci žalobce ohledně přiznání žalovaného nároku z titulu slevy z kupní ceny, resp. z titulu nároku na náhradu ztráty za vady akcií podle smlouvy, pak žalobce navrhl, aby zvážil možnost přiznání žalované částky též z titulu náhrady škody, nadto způsobené úmyslně.

7. Žalovaní 1. a 2. k odvolání uvedli, že k porušení záruk ze smlouvy nedošlo a žalobcem tvrzené skutečnosti nemůžou být vadami akcií. Žalobce vytvořil žalobou nepřehlednou a účelovou konstrukci porušení záruk ze strany žalovaných postavenou na úmyslném zatajování určitých informací. Předmětná žaloba byla jen jedním z „nátlakových“ nástrojů žalobce, jak dosáhnout snížení jím nabídnuté ceny za akvírované akcie. Žalobce v procesu akvizice disponoval týmem odborných poradců, ať již ekonomických ([Anonymizováno], [Anonymizováno]), tak právních (advokátní kancelář [Anonymizováno], nyní působící pod názvem [právnická osoba]., která je personálně propojena s žalobcem), tak i dalších poradců z řad fyzických osob. Žalobce po provedení due diligence snížil svoji původní tzv. indikativní nabídku o 172 miliónů Kč a předložil prodávajícím finální nabídku (v prosinci 2018). Následně v lednu 2019 proběhlo mj. jednání za účelem prezentace obchodních výsledků roku 2018. Z prezentace „Výsledky 2018“ jasně vyplývalo nesplnění business plánu roku 2018 a pokles ukazatele EBITDA, a to jak na celkových výsledcích, tak i na výsledcích segmentu retail. Přitom např. podle informací uvedených v Informačním memorandu hrubý zisk [Anonymizováno] v roce 2017 pocházel z 80% z retailu a v prezentaci Výsledky 2018 bylo uvedeno, že segment retail klesá a EBITBA je nižší než v roce 2017 a o 25% nižší než byl plán roku 2018. Žalobci tedy byly naprosto transparentně ukázány trendy v jednotlivých segmentech. Pokud by pro žalobce byl ukazatel EBITDA rozhodující pro stanovení kupní ceny, potom by musel reagovat a kupní cenu snížit. Nic takového se nestalo a naopak, žalobce požadoval změnu konstrukce kupní ceny na fixní. Obchodní model [právnická osoba] a SK nebyl a stále není postaven na spolupráci s jedním dodavatelem a s [Anonymizováno] nebyla sjednána žádná forma exkluzivity nebo snad dlouhodobé garance cenových podmínek. Všichni zájemci (včetně žalobce) byli informováni minimálně ve dvou dokumentech (Informační memorandum ze dne 31. srpna 2018 a report advokátní kanceláře [Anonymizováno] ze dne 16. listopadu 2018 nazvaný „Limited Vendor Legal Due Diligence Report“) o tom, že smlouvy s dodavateli (=zvláštní bonusové podmínky) jsou sjednávány zpravidla na období jednoho roku a že jsou často neformální. Podmínky obchodování s dodavateli se tedy v průběhu času měnily a nikdy nikdo žalobci (nebo jinému zájemci) negarantoval, že by podmínky obchodování s některým dodavatelem měly zůstat neměnné po nějakou delší dobu. Permanentní změny cenových podmínek s dodavateli, změny dodavatelů a každoroční období vyjednávání nových podmínek s dodavateli nejsou vadou akcie, naopak se fakticky jedná o vlastnost akcie. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Žalovaní 3. až 6. k odvolání uvedli, že žalobce před uzavřením smlouvy disponoval informacemi o vlivu obchodní spolupráce s [Anonymizováno] a způsobu účtování o technickém zhodnocení pronajatého majetku na hospodářské výsledky v roce 2018, právě tak jako věděl o pokračující snaze opětovného vyjednání výhodných „akčních obchodních podmínek“ s [Anonymizováno]. Následný právní závěr soudu prvního stupně o tom, že „jelikož o těchto skutečnostech byl žalobce informován před uzavřením smlouvy, nelze je z tohoto důvodu považovat za vady akcií a vyvozovat z nich závěry ve smyslu uzavřené smlouvy“, je zcela důvodný, a to i v kontextu výslovných smluvních záruk, jichž se dovolává žalobce. Žalobce již před uzavřením smlouvy věděl (byl aktivně výslovně informován žalovanými), že smluvní podmínky s dodavateli jsou uzavírány pravidelně pouze na období jednoho roku. Žalobce již před uzavřením smlouvy věděl (byl aktivně výslovně informován žalovanými), že cenové podmínky s dodavateli jsou běžně sjednávány pouze v rámci e-mailové komunikace. Žalobce již před uzavřením smlouvy věděl (byl aktivně výslovně informován žalovanými), že rámcové smlouvy s [Anonymizováno] jsou uzavřeny na dobu neurčitou. Žalobce již před uzavřením smlouvy věděl (byl aktivně výslovně informován žalovanými), že platnost e-mailem sjednaných bonusových a slevových obchodních podmínek (dále také jen „akční obchodní podmínky“) [Anonymizováno] je nestandardně omezena na období do 30. června 2018 a že obchodní cenové podmínky z roku 2017 již nejsou platné. Žalobce již před uzavřením smlouvy věděl (byl aktivně výslovně informován žalovanými), že hospodářské výsledky v roce 2018 jsou, jako ostatně každý rok, ovlivněny i dodavatelskými bonusy, přičemž že [Anonymizováno] byl jejich významným přispěvatelem (výslovně uveden nákup značky [Anonymizováno] v akci dodavatele 6/2018 a následný každoměsíční prodej). Žalobce již před uzavřením smlouvy věděl (byl aktivně výslovně informován žalovanými), že vyjednávání o nových „akčních cenových podmínkách“ nejsou do uzavření smlouvy ukončena. Zároveň žalobce věděl, že jsou pro případ neúspěchu jednání s [Anonymizováno] zvažovány konkrétní značky k náhradě. S ohledem na to navrhli, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal, že jsou dány taxativní důvody pro jeho zrušení z důvodu jako nepřezkoumatelnosti.

10. Ačkoliv soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvádí, že žalobou došlou soudu 13. července 2020 se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení žalované částky v celkové výši 280 138 645 Kč, kdy po jednotlivých žalovaných se domáhal zaplacení po žalovaném 1. ve výši 115 136 983,095 Kč s příslušenstvím, po žalovaném 2. zaplacení částky 44 822 183,20 Kč s příslušenstvím, po žalovaném 3. zaplacení částky 36 137 885,205 Kč s příslušenstvím, po žalovaném 4. zaplacení částky 67 233 274,80 Kč s příslušenstvím, po žalované 5. zaplacení částky 11 205 545,80 Kč s příslušenstvím a po žalovaném 6. zaplacení částky 5 602 772,90 Kč s příslušenstvím, napadeným rozsudkem rozhodl o uložení povinnosti [Jméno žalované A] zaplatit žalobci částku [tel. číslo], 95 Kč s příslušenstvím, [tituly před jménem] [Anonymizováno] povinnost zaplatit žalobci částku 44 822 183,20 Kč s příslušenstvím, [Jméno zmocněnce B] povinnost zaplatit žalobci částku 36 137 885,220 kč s příslušenstvím, [Jméno zmocněnce C] povinnost zaplatit žalobci částku 67 233 274,80 Kč s příslušenstvím, [Anonymizováno] povinnost zaplatit žalobci částku 11 205 545,80 Kč příslušenstvím a [Jméno zmocněnce E] povinnost zaplatit žalobci částku 5 602 772,96 příslušenstvím (výrok I.). Bylo tak rozhodnuto o nároku v jiné výši, než byla požadována žalobcem, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by soud prvního stupně v průběhu řízení před soudem prvního stupně rozhodoval o změně žaloby či částečném zpětvzetí žaloby.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

14. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

15. Podle § 558 odst. 1 o. z. v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.

16. Podle § 574 o. z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba (odstavec 1). Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (odstavec 2).

19. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu či Nejvyššího soudu musí obecné soudy při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (nález Ústavního soudu ze dne 23.11.2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, či rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2804/2024, ze dne 17. 12. 2024).

21. Převod vlastnického práva k podílům či akciím v obchodních korporacích je vedle převodu obchodního závodu jednou z forem akvizic obchodních korporací. Smlouva o prodeji a koupi 100% akcií ve společnosti ze dne 9. února 2019, kterou se žalovaní jako prodávající zavázali žalobci jako kupujícímu převést vlastnické právo k akciím a žalobce se zavázal akcie od prodávajících nabýt a zaplatit dohodnutou kupní cenu sjednanou v čl. 3.2 smlouvy, vykazuje podle svého obsahu znaky kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Jeví se, že tato smlouva mohla být uzavřena mezi žalobcem jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanými jako nepodnikateli (§ 419 o. z.). Jejich postavení se proto s ohledem na jejich znalosti nebo hospodářské postavení může výrazně lišit. Ochrana slabší strany je přitom jedním ze základních principů soukromého práva, na jejichž základě je občanský zákoník postaven.

22. Žalovaní 1. a 2. tvrdí, že smlouvou převáděli svoje vlastnické právo k akciím společnosti jako svému majetku. Je-li tomu tak, pak je nutné optikou ochrany slabší strany nahlížet na uzavřenou smlouvu a při výkladu dotčených ujednání smlouvy volit výklad pro spotřebitele nejpříznivější. To však soud prvního stupně neučinil a ani učinit nemohl, když ani nezjistil na základě provedeného dokazování obsah přílohy č. 2 smlouvy stanovící jednotlivé záruky prodávajících.

23. Prohlášení o vlastnostech akcií/podílů ve smlouvách o jejich převodu jsou častá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016). Nejvyšší soud totiž ustáleně judikuje, že bez takových prohlášení by převodce prakticky neodpovídal za stav jmění společnosti, tj. třeba nesoulad mezi účetnictvím a reálným stavem že zkrátka stav jmění společnosti se nepromítá do zákonných vlastností podílů na nich, byť by šlo o podíly jediné či téměř 100%. Proto si vše musí účastníci sjednat smluvně (Husták, Z., Sedláček, T.: Poznámky k uplatňování práv z vad při koupi podílu obchodní korporace z pohledu právní praxe, Obchodněprávní revue, č. 2/2016, str. 39 – 46; Čech, P., Flídr, J.: Garance účetní závěrky při převodu podílu ve společnosti, Soukromé právo, 5/2017, str. 2 – 10).

24. V dané věci smluvní strany do smlouvy zahrnuly ujednání o vadách akcií a nároku na slevu z ceny v případě výskytu ve smlouvě popsaných vad, včetně způsobu určení výše takové slevy (čl. 9.1 smlouvy ve spojení s přílohou č. 2 smlouvy a čl. 10 smlouvy). Taková ujednání zákon nevylučuje. Při zachování principu smluvní volnosti je možné dohodou ve smyslu § 2095 o. z. upravit podmínky, za nichž je plnění, které je předmětem kupní smlouvy, považováno za vadné. Není vyloučena ani dohoda o nárocích z takto vymezeného vadného plnění, a to včetně způsobu určení výše slevy. Právo na slevu z ceny přitom je třeba uplatnit způsobem, který předpokládá § 2106 a násl. o. z. v návaznosti na § 1921 a násl. o. z.

25. Akcie jako účastnický cenný papír v sobě inkorporuje podíl ve společnosti. Podíl je přitom z obecného pohledu věcí, konkrétně věcí nehmotnou movitou (ostatně věcí je i samotný cenný papír). Není proto důvodu, aby nemohlo být uvažováno o vadě takto prodávané věci. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 5452/2008 či rozsudku ze dne 26. března 2014 sp. zn. 29 Cdo 938/2012 dovodil, že si lze sjednat určité vlastnosti akcie, resp. závodu. Přípustnost takového prohlášení ve smlouvách o převodu podílu či akcií byla i několikrát potvrzena Nejvyšším soudem (srov. např. rozsudky ze dne 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1109/2015; ze dne 26. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 938/2012, nebo usnesení ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2427/2011). Ty jsou zpravidla obsaženy v příslušné kupní smlouvě jako tzv. „prohlášení a záruky“ nebo „záruky“.

26. Podle slovního obsahu žalobce měl poprvé notifikovat vady oznámením o uplatnění nároku ze smlouvy o koupi akcií ze dne 25. listopadu 2019, v němž měl uplatnit nároky z porušení záruk podle čl. 10.3.1 smlouvy o prodeji akcií na základě žalobci dostupných informací, které podle žalobce zakládají porušení prohlášení prodávajících podle smlouvy. Ve smyslu čl. 9.1 ve spojení s přílohou č. 2 smlouvy je dle žalobce vadou to, že společnost si již v únoru 2018 byla vědoma, že je rozsah slev, respektive bonusů, získaných od společnosti [Anonymizováno] po červnu 2018 neudržitelný, kdy [Anonymizováno] navrhla pro další spolupráci nižší rozsah slev nebo bonusů. V reakci na návrh nových podmínek [Anonymizováno] pak společnost tuto spolupráci zastavila bez racionálního důvodu, což vedlo k tomu, že prodávající měli nadhodnotit ukazatel EBITDA společnosti ve finančním roce 2018 o finanční efekt slev, respektive bonusů, od kteréhožto ukazatele se pak odvíjela kupní cena za převod akcií podle smlouvy o prodeji akcií. Došlo tak k porušení další záruky prodávajících podle čl. 6.1 smlouvy o převodu akcií zajistit, aby společnost pokračovala jako tzv. going concern v souladu s běžným průběhem jejího podnikání konzistentním s předchozí praxí. Porušením je i to, že účetní závěrky společnosti a společností ve skupině nedávají věrný a poctivý obraz finanční situace společnosti a společnosti ve skupině, když společnost neúčtovala správně o technickém zhodnocení na pronajatém majetku a jeho opravných položkách, kdy účelově tvořila a rozpouštěla opravené položky k tomuto majetku a nevytvořila rezervy spojené s rizikem nutnosti vrácení dodavatelských bonusů, které získala v rozporu s dodavatelskou smlouvou uzavřenou se společností [Anonymizováno]. Následně měl žalobce notifikovat vady oznámením o uplatnění nároku ze smlouvy ze dne 21. února 2020, v němž měl zdůraznit nadhodnocení ukazatele EBITDA, dále nepokračování společnosti jako going concern a úmyslné zatajení dalších rozhodných skutečností.

27. Spornému článku 9.1 smlouvy zakotvujícímu záruky prodávajících ve spojení s přílohou č. 2 smlouvy, jejíž porušení žalobce tvrdí a které má být důvodem vzniku práva na slevu z ceny akcií podle čl. 10.1 smlouvy, rovněž jako dalším relevantním článkům smlouvy však každá ze stran přikládá poněkud jiný význam. Je proto nutné postupem odpovídajícím § 555 a násl. o. z. obsah jejich sporného právního jednání vyložit, aby mohl přijmout závěr, zda žalobci jím uplatněné právo na slevu z ceny akcií vzniklo, či nikoli. Pokud soud prvního stupně zjistí, že smlouva byla uzavřena se spotřebiteli, je třeba použít výklad pro spotřebitele příznivější, neboť při uzavírání smlouvy nevystupovali jako podnikatelé jednající v rámci své podnikatelské činnosti. Takový postup ostatně předpokládá judikatura Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudek ze dne 10. února 2021, sp. zn. 32 Cdo 2688/2019, v němž Nejvyšší soud s odkazem na svou dřívější ustálenou judikaturu dovodil, že vyložit právní úkon (právní jednání) je třeba nejen tehdy, není-li jednoznačně jazykově vyjádřen, ale také tehdy, pokud jej účastníci v průběhu řízení interpretují odlišně. Takový výklad je potřeba provést ve vztahu ke všem rozhodným ujednáním ve smlouvě včetně např. čl. 10.2 omezující odpovědnost prodávajících a dále výluk z omezení odpovědnosti uvedených v čl. 10.2.5 v důsledku podvodu, úmyslného protiprávního jednání nebo hrubé nedbalosti na straně prodávajících.

28. V poměrech posuzované věci je stěžejní zdůraznit, že závěr o tom, co bylo ujednáno ve smlouvě, lze přijmout vždy jen po výkladu provedeném dle pravidel § 555 an. o. z. Soudní praxe je ustálena v přístupu, že pro výklad je určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa jejímu adresátovi a kterou je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61//2017, uveřejněné pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (v právní teorii srov. např. TICHÝ, L. in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. § 1 až 654. Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo MELZER, F. in: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu tam citovanou).

29. Pokud soud prvního stupně činí skutková zjištění o tom, co bylo ve smlouvě slovně ujednáno, lze vyjít z vnějšího projevu (objektivního významu užitých slov) tehdy, pokud je jejich význam jednoznačný a současně alespoň jedna strana smlouvy (účinně) netvrdí, že skutečná vůle stran byla odlišná. Tento přístup stran vnějšího projevu (objektivního významu užitých slov) je odůvodněn tím, že výrazy použité ve smlouvě jsou vždy základním hlediskem, ze kterého by měl výklad vycházet. Pokud strany použijí ve smlouvě určitý výraz, chtějí mu dát pravidelně i jeho obvyklý význam. Výrazy použité ve smlouvě obvykle vyjadřují skutečnou vůli jednajících stran a korespondují významu, který by s nimi spojila rozumná osoba v postavení stran [shodně Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 556 56].

30. Příslušná tvrzení (a důkazy k jejich následnému prokázání) ve vztahu ke zjištění úmyslu jednajícího (§ 556 odst. 1 o. z.) lze zjistit prostřednictvím poučení uděleného dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jehož předmětem je výzva k doplnění tvrzení ve vztahu k příslušnému (konkrétnímu) slovnímu spojení či výrazu, aby bylo uvedeno, jaký byl úmysl každé ze smluvních stran (vyjádřený v takto zachyceném slovním spojení či výrazu), a zda a kdy byl tento úmysl druhé smluvní straně znám anebo musela o něm vědět, včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž tak bude zřejmé, s tím, že po takto doplněných tvrzeních je účastník povinen označit důkazy k jejich prokázání.

31. V rámci smlouvy je sjednán velmi podrobný institut úpravy práv z vadného plnění, a to v rámci článku 10 (strany 24 – 29 smlouvy), v jehož bodě 10.1.1 je obsaženo ujednání ve znění: „Smluvní strany se dohodly, že záruky prodávajících ve vztahu ke Společnosti, Dceřiným společnostem a/nebo Akciím uvedeným v příloze č. 2 představují jakost Akcií ve smyslu § 2095 Občanského zákoníku a případné porušení záruk na základě toho, že jsou nepravdivé, se považuje za vadu akcií ve smyslu § 2099 a násl. Občanského zákoníku, přičemž náhrada poskytnutá v souladu s tímto čl. 10.1 se považuje za jediný způsob nápravy příslušné vady ve smyslu § 2106 a 2107 Občanského zákoníku, která budou nahrazena ustanoveními této Smlouvy.“ Z obsahu slov lze dovodit, že požadavek žalobce na poskytnutí přiměřené slevy z (kupní) ceny odpovídá právu z vadného plnění (§ 1922, § 2169 odst. 3 o. z.), neboť je založen na skutkovém tvrzení (v rámci žaloby), že žalovaní nepravdivě poskytli žalobci informace o předmětu plnění, v příčinné souvislosti s čímž je tato sleva (z již zaplacené částky kupní ceny) požadována.

32. Je nutné připomenout, že zákonnou odpovědnost za vady (správně práva z vadného plnění) lze ve smlouvě upravit odlišně (tj. odlišně od výslovné dikce o. z.), což znamená, že strany se mohou dohodnout na vyloučení či limitaci práv z vadného plnění. Nicméně je třeba zohlednit, že smlouva mohla být uzavřena mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanými jako nepodnikateli. Na základě toho je třeba dovodit, v jakém rozsahu jsou v rámci článku 10 smlouvy obsažena ujednání platná a v jakém rozsahu (případně) nikoliv (viz shora citovaná ustanovení § 574, § 580, § 586 a § 588 o. z.). Z pohledu těchto ujednání pak požadavek žalobce na poskytnutí přiměřené slevy z (kupní) ceny soud prvního stupně neposuzuje. Pokud soud prvního stupně z pohledu těchto smluvních ujednání (tedy co do podstaty konkrétního dispozitivního právního předpisu ve smyslu § 1 odst. 2 o. z.) požadavek žalobce neposuzoval, aniž by dovodil a přezkoumatelně vyložil, z jakého důvodu je aplikovat nelze, je jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

33. Závěr o nepřezkoumatelnosti rozsudku z tohoto důvodu je odůvodněn posouzením, jež Nejvyšší soud dovodil např. v rozsudku ze dne 30. července 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013, dle kterého, pokud nejde o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své úvahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03). Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníků řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013, nález Ústavního soudu ze dne 1. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 963-974, marg. č. 22-23). V odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku musí soud při právním posouzení věci poukázat na konkrétní právní předpis, ze kterého právní posouzení dovozuje. Pokud soud nedostojí této zásadě, je rozhodnutí nepřezkoumatelné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 2418/99). Přitom zákonem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) vyžadované náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku stran právního posouzení věci nemohou spočívat v pouhém odkazu (výčtu) právních předpisů či příslušných pravidel chování, jichž bylo soudem v rozsouzené věci užito, ale je nezbytné také v důvodech rozhodnutí vyložit právně kvalifikační úvahu tak, aby bylo zřejmé, která konkrétní právní pravidla chování a z jakých důvodů byla na zjištěný skutkový stav použita (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2023, sp. zn. 22 Cdo 478/2022). S ohledem na námitky odvolatele stran závěrů o tom, co bylo ujednáno, je zřejmé, že rozsudku soudu prvního stupně přezkoumatelný není.

34. Dále je nutné připomenout, že je třeba rozlišovat mezi právem z vadného plnění a zárukou za jakost (§ 2113 o. z.). Prodávající má plnit řádně (mj. v požadované jakosti) a včas, a to již podle zákona. Neplní-li tak, je dána odpovědnost za vady. Naproti tomu záruka za jakost je situace, kdy prodávající nejenže má plnit řádně, ale současně se nad rámec zákona zavazuje, že ta věc bude mít požadované vlastnosti i po určitou dobu, kdy už tu věc má kupující. U převodu akcií/podílu půjde zpravidla o odpovědnost za vady. Je však nutné posoudit, zda záruka prodávajících uvedená v čl. 3.10.1 přílohy č. 2 smlouvy stanovící, že „podnikání každé koncernové společnosti je provozováno v rámci běžného a obvyklého podnikání s předpokladem dalšího trvání společnosti (going concern)“ není zárukou za jakost.

35. V bodě 10.3 smlouvy je sjednán postup při uplatnění slevy (tj. nároku na slevu z kupní ceny; srov. bod 10.1.4 a bod 1.1 smlouvy vymezující na straně 7 smlouvy pojem „Sleva“), včetně mechanismu, jakým způsobem je třeba právo uplatnit, jaký musí být jeho obsah atd.). Bod 10.3.1 totiž obsahuje ujednání, dle něhož „Ve vztahu k jakékoliv záležitosti, která představuje nebo by zakládala nebo mohla zakládat jakýkoli nárok Smluvní strany („Odškodněná strana“) vůči druhé Smluvní straně („Odškodňující strana“) vyplývající ze Záruky nebo Slibu odškodnění prodávajících podle této Smlouvy: a) Odškodňující strana nese odpovědnost ve vztahu k takovému nároku pouze, pokud Odškodněná strana oznámí Odškodňující straně danou záležitost do 45 dnů od okamžiku, kdy se o ní dozvěděla (v tomto oznámení budou uvedeny informace, která má Odškodněná strana nebo případně Koncernová společnost k dispozici a které jsou přiměřeně nezbytné k tomu, aby odškodňující strana mohla posoudit odůvodněnost případného nároku), b) Odškodněná strana záležitost projedná se Odškodňující stranou, c) Odškodněná strana učiní veškerá přiměřená jednání za účelem zmírnění jakékoli ztráty, která jí nebo členu koncernu odškodněné strany vznikne v souvislosti se záležitostí zakládající příslušný nárok.“ 36. Žalobce v odvolání tvrdí, že „objednal externí forenzní audit u společnosti [Anonymizováno] a teprve na základě analytického posudku společnosti [Anonymizováno] ze dne 14. listopadu 2019 zjistil skutečnosti, které promítl do dopisu ze dne 25. listopadu 2019, jímž uplatnil vady akcií.“ Dále odvolatel namítá, že „pokud žalobci zaniklo právo včas notifikovat „nespolupráci“ s [Anonymizováno] někdy v březnu 2019, pak mu až doručením analýzy [Anonymizováno] dne 14. listopadu 2019 vzniklo právo včas notifikovat u ostatních kvalifikovaných zjištění porušení a z toho plynoucích vad, které mu zaniklo až 45 dnů poté po dni 14. listopadu 2019. Žalobce tvrdí, že tato „ostatní“ kvalifikovaná zjištění porušení a z toho plynoucí vady oznámil žalovaným dopisem jim doručeným dne 29. listopadu 2019, pak se jeví, že tak učinil včas a jeho nárok na slevu z kupní ceny nezanikl. Dle obsahu slov žalobce dále upozornil na tři zákonné výluky dle § 2898, § 2112 a § 2103 o. z. umožňující oznámit vady i po 45denní lhůtě.

37. Soud prvního stupně se však posouzením toho, zda a popř. kdy byly uvedeny „informace, která má Odškodněná strana nebo případně Koncernová společnost k dispozici a které jsou přiměřeně nezbytné k tomu, aby odškodňující strana mohla posoudit odůvodněnost případného nároku,“ a dále tím, zda „Odškodněná strana záležitost projednala s Odškodňující stranou“ a zda „Odškodněná strana učinila veškerá přiměřená jednání za účelem zmírnění jakékoli ztráty, která jí nebo členu koncernu odškodněné strany vznikne v souvislosti se záležitostí zakládající příslušný nárok“ nezabýval. Nezabýval se ani tím, zda uvedení informací, projednání záležitosti a učinění veškerých přiměřených jednání za účelem zmírnění ztrát bylo nutnou podmínkou pro splatnost požadované slevy dle písm. (a), či nikoliv, tedy tím, jaký byl v tomto ohledu úmysl jednajících tak, jak bylo podrobně výše vyloženo (§ 556 odst. 1 o. z.). Je totiž zřejmé, že pokud vůlí smluvních stran bylo vázat poskytnutí slevy dle písm. (a) na uvedení informací, která má Odškodněná strana nebo případně Koncernová společnost k dispozici a které jsou přiměřeně nezbytné k tomu, aby odškodňující strana mohla posoudit odůvodněnost případného nároku, a tyto by uvedeny nebyly, s tím, že dle této vůle mělo jít o nutnou podmínkou pro splatnost slevy z důvodu vady předmětu plnění [dle bodu 10.3 písm. a) smlouvy], pak by splatnost (požadované slevy) nenastala. Shodně tak v případě projednání záležitosti s „Odškodňující stranou“ a učinění veškerých přiměřených jednání za účelem zmírnění jakékoli ztráty, pokud by k projednání záležitosti nedošlo anebo by nedošlo k učinění veškerých přiměřených jednání [dle bodu 10.3 písm. b), c) smlouvy], pak by splatnost požadované slevy nenastala.

38. Případná je též námitka odvolatele týkající se nezkoumání účelnosti jednotlivých úkonů právní služby, za jejichž vykonání byla přiznána žalovaným náhrada nákladů řízení. Je povinností soudu účelnost (z hlediska uplatňování práva) každého z vykonaných úkonů posoudit, protože jen za účelně vykonané úkony právní služby lze přiznat náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

39. Další vadou řízení způsobující nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, je skutečnost, že ačkoliv soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že „důkazy provedené ve vztahu ke včasnosti notifikace vad jakožto základní podmínce pro vznik nároku na slevu z kupní ceny akcií postačovaly k rozhodnutí ve věci, soud proto z důvodu hospodárnosti další účastníky navržené důkazy neprováděl“, v odůvodnění rozsudku uzavřel, že „namítané vady akcií nelze považovat za vady akcií a vyvozovat z nich nároky ve smyslu uzavřené smlouvy.“ V této souvislosti soud prvního stupně například dovodil, že „stav smluvního vztahu se společností [Anonymizováno] nelze považovat za vadu převáděných akcií“ a že „metodika účtování o technickém zhodnocení pronajatého majetku byla opakovaně schválena žalobcem a jeho auditorem, takže ani způsob účtování o této související opravné položce nelze považovat za vadu akcií.“ Soud prvního stupně tak přezkoumával porušení záruk prodávajících ve vztahu ke společnosti zakotveným v čl. 9.1 smlouvy a vyjmenovaným v příloze č. 2 smlouvy, aniž by tuto přílohu č. 2 provedl k důkazu a z této přílohy zjistil konkrétní obsah těchto záruk.

40. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

41. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat posouzením věci z výše vytčených hledisek. Nejprve si ujasní, co je předmětem řízení, a každé rozhodné ujednání smlouvy vyloží výkladem uvedeným v § 555 a násl. o. z., kdy úmysl stran konfrontuje s textem jednotlivých rozhodných ujednání smlouvy, tak jak bylo výše vysvětleno. Následně opětovně posoudí splnění předpokladů pro vznik nároku na slevu z kupní ceny prodaných akcií a včasnost jeho uplatnění. V rámci dokazování neopomine rozhodnout o dalších důkazních návrzích vznesených účastníky v průběhu řízení. Tyto důkazy následně zhodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlédne ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Své závěry přitom srozumitelně a dostatečně odůvodní tak, aby jeho rozhodnutí bylo přehledné a přezkoumatelné v rámci případného odvolacího řízení. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

42. Nesporným mohou být jen konkrétní skutkové okolnosti, které jsou pokladem příslušného právního posouzení, nikoliv tedy právní posouzení, např. že byla uzavřena smlouva (srov. Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2006, sp. zn. 32 Odo 32/2005, ze dne 28. března 2007, sp. zn. 29 Odo 312/2005, nebo ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2084/2007. Ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. soudu zakazuje v odůvodnění rozsudku opisovat provedené důkazy. Skutkový závěr může obstát jen tehdy, pokud je založen na logickém hodnocení důkazu (z něhož je zjištěno) – tomu např. neodpovídá skutkové zjištění učiněné z jednostranného právního jednání činěného vůči nepřítomné osobě (např. dopisu, emailu, prezentace, sdělení z dataroomu) o tom, že jeho adresátovi byla (v tomto jednostranném právním jednání) uvedená skutečnost známa, není-li zároveň učiněno zjištění o tom, že takové právní jednání adresátovi (osobě oprávněné jej zastupovat) i došlo (§ 570 odst. 1 o. z.).

Poučení