19 Cmo 14/2022 - 190

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka, v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 144/2020-175 ze dne 17. února 2022 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto: „Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu obchodního podílu o velikosti 3,28% ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], spojeného s právem užívat byt č. [Anonymizováno] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, I. kategorie, situovaný v domě na adrese [adresa], se zamítá.“ V bodech II. a III. výroku rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že tak soud rozhodl po projednání věci a provedeném dokazování poté, co původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 22 C 228/2018-102 ze dne 12. září 2019 ve znění usnesení č. j. 22 C 228/2018-125 ze dne 27. dubna 2020 zrušil Městský soud v Praze usnesením č. j. 25 Co 173,174/2020-138 ze dne 30. června 2020 z důvodu věcné nepříslušnosti a věc postoupil soudu prvního stupně /Městskému soudu v Praze, obchodnímu úseku/.

3. Svůj nárok, jak je vymezen ve výroku soudu prvního stupně, žalobce odůvodnil tvrzením, že jeho matka, [Anonymizováno], se v první dekádě tohoto století rozhodla převést většinu svého majetku na své tři děti: žalobce, žalovanou /svou dceru/ a dalšího syna, [adresa]. Mezi všemi těmito zúčastněnými bylo ujednáno, že [Anonymizováno] dostane finanční prostředky na zakoupení nemovitosti, žalovaná dostane nemovitost, a to rekreační objekt evidenční číslo [Anonymizováno] s pozemkem, a žalobce dostane byt, respektive obchodní podíl. Žalovaná i [Anonymizováno], bratr žalobce, dostali slíbené, na žalobce obchodní podíl matka nepřevedla, neboť žalobce se rozváděl a matka měla obavy, že by se obchodní podíl stal součástí společného jmění žalobce s jeho manželkou. Žalobce tvrdí, konstatoval soud, že matka s vědomím všech svých dětí o veškerých podmínkách této transakce, převedla obchodní podíl na žalovanou s tím, že jakmile pominou důvody, pro které tento obchodní podíl nebyl na žalobce převeden, /bude provedeno majetkové vypořádání žalobce s jeho manželkou, popřípadě nejpozději po smrti matky, žalovaná za stejných podmínek převede obchodní podíl na žalobce/. Krátce po smrti matky žádal žalobce po žalované převedení obchodního podílu, tato uzavření smlouvy stále odkládala, žalobce byt v té době nepotřeboval, proto nenaléhal. K poslední výzvě žalovaná přislíbila převod uskutečnit, ale začala si klást podmínky. S převodem za částku 500 000 Kč žalobce souhlasil, žalovaná ale neustále měnila svá stanoviska a k převodu nedošlo.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala, že na její straně neexistuje povinnost k převodu, matka účastníků nestanovila při převodu obchodního podílu na její osobu jakoukoliv podmínku, za které by obchodní podíl převáděla, ani následně ji tuto povinnost nestanovila. Ani ve smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 6. září 2007 není žádná taková povinnost sjednána. Pokud jde o výzvy žalobce, na ty reagovala liknavě, neboť si byla vědoma skutečnosti, že žádnou takovou povinnost, ať již morální, či právní, nemá. Žalovaná namítá promlčení, neboť důvody, pro které matka neměla na žalobce obchodní podíl převést, pominuly v roce 2012, v době žaloby tedy uplynula tříletá promlčecí lhůta. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena v roce 2007, matka zemřela v roce 2015 a přestože rozvodové řízení bylo uzavřeno, matka ji ani jednou k převodu obchodního podílu na žalobce nevyzvala. Pokud by matka skutečně chtěla, aby žalovaná obchodní podíl na žalobce převedla, jistě by ještě za svého života vyvinula v tomto směru aktivitu.

5. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud ve shodě s původně rozhodujícím Obvodním soudem pro Prahu 8 zaujal /v odstavci 4 odůvodnění svého rozhodnutí/ stanovisko k pravomoci českých soudů za situace, že žalobce je německý státní příslušník. Shledal, že tato je dána.

6. V odstavci 5 odůvodnění soud konstatoval: „Dále soud v rámci ekonomie řízení vycházel z důkazů provedených v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 22 C 228/2018, zejména výslechů svědků /[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/, za výslovného souhlasu zúčastněných stran.“ 7. V odstavci 6 odůvodnění soud uvedl: „Účastníci učinili nesporným /§ 120 odst. 4 o. s. ř./, že [Anonymizováno] byla jejich matkou /dále jen ‚matka‘/, že dne 11. října 2015 zemřela. Poslední dny svého života strávila v sanatoriu [právnická osoba]. ve [Anonymizováno], jehož financování bylo zajištěno z prostředků za pronájem bytu. Rovněž nesporné tvrzení bylo, že matka převedla v roce 1991 na žalovanou nemovitost číslo evidenční [Anonymizováno], stavba pro rodinnou rekreaci, stojící na pozemku parcelní číslo [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [Anonymizováno], a bratr účastníků [Anonymizováno] od matky obdržel před více než dvaceti lety částku 50 000 Kč na koupi jeho domu. Tyto skutečnosti byly potvrzeny i důkazy /usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 1. 2016, č. j. 27 D 1805/2015-42, výpovědí svědka [Anonymizováno]./“ 8. Poté soud vymezil své skutkové závěry, vycházející z provedeného dokazování. Pokud jde o smlouvu o převodu obchodního podílu, tak je zřejmé, že valná hromada společnosti, konaná dne 15. prosince 2005, vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu na žalovanou. [Anonymizováno] jako převodce a žalovaná jako nabyvatelka podepsaly dne 6. září 2007 Smlouvu o převodu obchodního podílu, na základě které byl obchodní podíl bezúplatně převeden na žalovanou. Smlouva je jednostránková, obsahuje pouze předmět smlouvy, to, že jde o bezúplatný převod, že nabyvatelka přistupuje ke společenské smlouvě a že právní účinky nastávají dnem doručení smlouvy společnosti.

9. V odstavci 9 odůvodnění soud popsal skutková zjištění, jak vyplývají ze svědeckých výpovědí svědkyně [Anonymizováno], manželky žalobce, přičemž manželé již žijí 15 let odděleně, dále svědka [Anonymizováno], syna žalobce. Soud konstatoval, že „oba svědci uvedli, že matka chtěla převést za svého života veškerý svůj majetek na své tři děti, přičemž žalobci chtěla darovat obchodní podíl, tento však z důvodu probíhajícího rozvodového řízení a souvisejícího vypořádání společného jmění žalobce a jeho manželky převedla na žalovanou s žádostí, aby jej převedla po rozvodu na žalobce. „Uvedeným svědkům soud uvěřil.“ V této souvislosti soud odkázal na věk svědka /vnuka/. Pokud jde o výslech dalšího svědka, soud uvedl: „Svědek [Anonymizováno] /sourozenec účastníků/ vypověděl, že o podmínkách převodu obchodního podílu na žalovanou mu jeho matka nic neříkala. Rovněž uvedl, že žalovaná byla jediná, kdo se o matku starala, a proto nepovažuje za udivující, že byl obchodní podíl na žalovanou převeden. /prokázáno svědeckou výpovědí [Anonymizováno]/. I tomuto svědkovi soud uvěřil, když dovodil, že se jeho osoby převod bytu netýkal, tudíž se o osud obchodního podílu nestaral.“ 10. V odstavci 10 odůvodnění soud poukázal na skutečnost, že manželství žalobce nebylo rozvedeno, avšak v roce 2012 byla dokončena odluka /zaniklo společné jmění manželů/. Dále soud poukázal na nikým nesporované tvrzení žalobce, že podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu nebyl přítomen.

11. Dále soud s odkazem na dikci ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. shledal, že věc se bude řídit zákonem č. 513ú1991 Sb., obchodním zákoníkem.

12. S odkazem na dikci ustanovení § 115 obch. zák. uzavřel, že Smlouva o převodu obchodního podílu splňovala zákonné předpoklady a předmětný obchodní podíl byl řádně převeden na žalovanou.

13. K žalobcem uplatněnému nároku soud uvedl, že „Svědci sice vypověděli, že matka účastníků chtěla bezplatně převést ještě za svého života žalobci Obchodní podíl, ale neučinila tak z obavy, aby se nestal součástí společného jmění manželů s ohledem na probíhající rozvodové řízení žalobce, a proto jej převedla na žalovanou smlouvou ze dne 6. září 2007 dle ust. § 115 obch. zák. Tento projev vůle se ale váže k roku 2005 /jak vypověděla manželka žalobce, kdy s tchýní naposledy hovořila/ event. na přelomu století /jak vypověděl vnuk, tehdy jedenáctiletý/. Popisovaný projev vůle se ale mohl za dobu od přelomu tisícíletí, potažmo od roku 2005, resp. od převodu Obchodního podílu do její smrti, změnit. Pokud by matka chtěla poté, co pominuly důvody, pro které tento Obchodní podíl nebyl na žalobce převeden /bude provedeno majetkové vypořádání žalobce s jeho manželkou tj. v roce 2012/ mohla tak vyvinout na žalovanou nátlak, aby tak učinila a převedla za stejných podmínek Obchodní podíl na žalobce. K tomu nedošlo, matka žádnou aktivitu za svého života k převodu Obchodního podílu neučinila. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Soud má dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu /např. 27 Cdo 4808/2017 ze dne 26. března. 2019 nebo 33 Cdo 827/2019 ze dne 26. listopadu 2019/ zjišťovat skutečnou vůli /úmysl/ smluvních stran a u toho přihlížet ke všem /zjištěným/ okolnostem souvisejícím s převodem obchodního podílu. Zkoumání skutečné vůle stran však není časově neomezené. Lze konstatovat, že k převodu Obchodního podílu došlo 6. září 2007, žaloba byla podána u soudu dne 10. října 2018. Objektivní desetiletá promlčecí lhůta ve smyslu ust. § 408 obch. zák. /odst. 1/ bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet/, tudíž uplynula dne 6. září 2017, když běh této lhůty započal převodem Obchodního podílu. Tvrzené důvody, pro které nebyl Obchodní podíl převedený na žalobce, pominuly již v roce 2012, kdy byla dokončena majetková rozluka s jeho /stále ještě/ manželkou, jak žalobce tvrdí. Matka zemřela [Anonymizováno]. I kdyby byla zachována čtyřletá promlčecí lhůta ve smyslu ust. § 397 obch. zák., počítaná buď od rozluky /zde by rovněž uplynula/ či od smrti matky, uplynula již objektivní desetiletá lhůta, a proto soud žalobu zamítl.“ 14. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí dále zaujal v odstavci 17 a 18 odůvodnění stanovisko k otázce podmínky podle ustanovení § 36 občanského zákoníku. Uvedl: „Nad rámec uvedeného soud uvádí, že údajnou povinnost uloženou matkou účastníků žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy o převodu Obchodního podílu dne 6. září 2007 není možno posoudit jako podmínku podle ust. § 36 obč. zák., neboť podmínkou podle citovaného ust. obč. zák. je nejistá budoucí skutečnost, na jejímž splnění závisí vznik, změna či zánik práva či povinnosti. Ukončení rozvodového řízení případně smrt matky účastníků však není nejistou budoucí skutečností, neboť je zřejmé, že tyto skutečnosti nastanou, pouze však není jasné kdy. Předložená a podepsaná smlouva je jednoduchá, jednostránková, neobsahující ani podmínku dožití. I kdyby se však přesto jednalo o podmínku, příp. jiné vedlejší ujednání ve smlouvě ze dne 6. září 2007, s ohledem na obligatorní písemnou formu smlouvy o převodu obchodního podílu /§ 115 odst. 3 obch. zák./ nebyla dodržena písemná forma takového ujednání, neboť toto se na listině obsahující Smlouvu o převodu obchodního podílu ze dne 6. září 2007 nenachází, a proto je takové ujednání podle ust. § 40 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatné, tedy nemá očekávané následky.“ 15. Ve vztahu k věcnému posouzení soud se z odstavce 19 odůvodnění rozhodnutí podává: „Pokud by soud zkoumal skutečnou vůli stran při uzavírání smlouvy, pak vzhledem k smrti převodkyně, tuto vůli nelze zcela postavit na jisto, když vyslechnutí svědci byli přítomni hovorům o převodu Bytu s velikým časovým odstupem či v nezralém věku.“ 16. Soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věcí tomuto soudu k dalšímu řízení, žalobce namítal nesprávnost posouzení otázky promlčení nároku, jež byla hlavním důvodem pro zamítnutí nároku. Tento důvod uvádí soud v poslední větě odstavce 16 odůvodnění rozsudku, a sice, že již uplynula objektivní desetiletá promlčecí lhůta. V dané souvislosti žalobce zdůraznil: „já se svým návrhem nedomáhám zrušení či neplatnosti smlouvy ze dne 6.9.2007. Tuto smlouvu nenapadám, proto nemůže být jako počátek promlčecí lhůty stanoven datum jejího uzavření. Toto datum je pro posouzení mého nároku z hlediska promlčení zcela irelevantní. Já se svým návrhem se domáhám splnění povinností, kterou má matka uložila mé sestře - žalované v souvislosti s rozdělováním svého majetku mezi děti, sestra tak měla učinit po ukončení mého rozvodového řízení v Německu /v daném případě po ukončení našeho majetkového vyrovnání/ nejpozději po smrti naší matky.“ 18. Z obsahu odvolání je dále zřejmé, že žalobce má za to, že v daném případě platí tříletá promlčecí doba. Za situace, že matka zemřela dne 11. 10. 2015 a žalobce svůj nárok uplatnil žalobou u soudu dne 10. 10. 2018, je tříletá promlčecí lhůta zachována. Šlo o osobní závazek žalované vůči matce a žalobci, proto je třeba aplikovat občanský zákoník, i když vlastní smlouva o převodu obchodního podílu podléhá předpisům obchodního práva.

19. Dále žalobce rekapituloval obsah svědeckých výpovědí svědkyně Monika Bouda, manželky žalobce, a svědka [Anonymizováno], syna žalobce, učiněných při jednání dne 5. 9. 2019, s tím, že důkaz čtením obou výpovědí později provedl i Městský soud v Praze při jednání dne 10. 2. 2022. K obsahu výpovědi svého syna uvedl žalobce, že synovi bylo v době úmrtí babičky /matky žalobce/, již 26 let, tedy nebyl nezralého věku, jak soud uvádí v odstavci 19 odůvodnění. Dále žalobce uvedl, že pokud soud poukazoval na to, že matka mohla na žalovanou vyvinout nátlak, aby obchodní podíl žalobci převedla, tak matka byla ze „staré školy“, tak tím, že dceři uložila obchodní podíl později na žalobce převést, věc považovala za uzavřenou, dceři věřila.

20. Z výpovědi svědka [Anonymizováno], jak ji odvolatel rekapituloval, se mimo jiné podává, že svědka babička informovala, že učinila tři pořízení: byt měl jít otci, chata žalované a třetí syn měl dostat peníze na nákup nemovitosti. Z rekapitulace vyplývá mimo jiné tento text: „k dotazu, zda ví, jak babička naložila s podílem v obchodní společnosti, ke kterému náleží právo nájmu bytu, uvedl: „Vím o tom, že to převedl na sestru formou svěřeneckého vztahu, bylo to totiž v době rozvodu rodičů. Babička si nebyla jistá, jestli by to nespadlo do rozdělovaného majetku mezi manželi, proto to převedla sestře otce, že to bude po její smrti nebo po skončení rozvodu převedeno na otce. O tom jsme s babičkou hovořili i před její smrtí.“ 21. Dále žalobce ve svém odvolání uvedl, že nezpochybňuje, že smlouva o převodu obchodního podílu byla ověřena písemně s ověřenými podpisy a následně byla předložena společnosti [právnická osoba]. Nezpochybňuje, že smlouva je platná. Žalobce má ale za to, že „neexistuje žádný důvod, aby takto stanovené podmínky s povinnostmi pro účastníky vztahu musely mít písemnou formu. Projev vůle matky - stanovení povinnosti žalované po slnění podmínek převést na mne obchodní podíl - je úkonem samostatným a zcela nezávislým na smlouvě o převodu obchodního podílu. Proto se na tento právní úkon nevztahují stejné podmínky platnosti jako na uvedenou smlouvu, tedy nutnost písemné formy.“ Žalobce v dané souvislosti odkázal na dikci ustanovení § 546, 559, 560 zákona č. 89/2012 Sb., na zásadu, vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu ČR, a sice, že při posuzování platnosti právních úkonů je třeba upřednostňovat výklad, který vede k platnosti právního úkonu, než výklad, který vede k jeho neplatnosti, jsou-li možné oba.

22. Žalobce se dále výslovně odvolal do výroku o nákladech řízení, namítá, že soud přiznal advokátce žalovaného odměnu za účast na jednání dne 12. 9. 2019. Tohoto jednání, kde došlo jen k vyhlášení rozhodnutí, se dle protokolu z jednání advokátka nezúčastnila.

23. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání poukázala na skutečnost, že žalovaný po celou dobu tvrdí, že matka účastníků převedla obchodní podíl ve společnosti [adresa] na žalovanou s tím, že jakmile pominou důvody, pro které podíl nebyl převeden na žalobce, tedy po rozvodu manželství žalobce, avšak nejpozději po smrti matky účastníků, převede žalovaná podíl na žalobce. Nicméně žalovaná po celou dobu sporu uvádí, že jí matka při převodu obchodního podílu ani později neuložila žádnou povinnost, smlouva o převodu obchodního podílu neobsahuje žádnou podmínku či jiné ujednání, ze kterého by vyplynulo, že by matka zavázala žalovanou k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu se žalobcem. To ostatně žalobce netvrdí, pouze uvádí, že mu matka během jejich rozhovorů měla podíl slibovat.

24. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku jako věcně správného a precizně odůvodněného.

25. Odvolací soud přezkoumal odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř. bez nařízení jednání /§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř./ a neshledal předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu.

26. Soud uzavřel, že nárok je promlčen, současně dovodil, že se v daném případě se ve smlouvě o převodu obchodního podílu nemůže jednat podmínku dle § 36 občanského zákoníku. Uvedl rovněž, že s odstupem nelze vůli stran při uzavírání smlouvy postavit najisto.

27. Odvolací soud úvodem konstatuje, že žalobce netvrdí, že v předmětné písemné smlouvě o převodu obchodního podílu byla sjednána podmínka, nýbrž uvádí, že mimo tuto smlouvu bylo sjednáno, že za určitých podmínek, až tyto nastanou, převede žalovaná /sestra žalobce/ žalobci obchodní podíl.

28. Z kontextu, v němž pojem „podmínka“ žalobce používá, je zřejmé, že tímto pojmem není myšlena podmínka ve smyslu ustanovení § 36 občanského zákoníku, nýbrž jde o vymezení předpokladů, za nichž dle tvrzení žalobce má dojít k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu mezi žalovanou a žalobcem. Žalobce pojem „podmínka“ používá jako ekvivalent pojmu předpoklad. Toto se např. vyskytuje i ve spojení „podmínky platnosti“, jež rovněž bylo žalobcem použito v textu.

29. O podmínku rozkládací či rozvazovací ve smyslu ustanovení § 36 občanského zákoníku tedy nejde.

30. Dále, žalobce ani netvrdí, respektive to výslovně popírá, že svůj nárok opírá o písemné znění písemné smlouvy o převodu obchodního podílu, uzavřenou mezi svou matkou a svou sestrou /žalovanou/. Žalobce rovněž netvrdí, že se žalovanou uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí o převodu předmětného obchodního podílu.

31. K odůvodnění rozhodnutí soudu je třeba uvést, že není objasněn titul, na základě něhož byl nárok uplatněn, není zřejmé, zda a jak vzniklo právo, o němž soud říká, že je promlčené, tedy není objasněno, kdy, a z jakého jednání koho, jaká povinnost vznikla.

32. Kromě toho, že musí být objasněno, jaký titul je základem uplatněného nároku, aby věc mohla být soudem projednána, nárok posouzen, včetně namítaného promlčení, a o něm rozhodnuto, tak je třeba říci, že okolnost, jaký konkrétní nárok, opírající se o konkrétní titul, je předmětem sporu, musí být zřejmá již proto, aby v řízení vydané rozhodnutí zakládalo překážku věci rozhodnuté.

33. Pokud ale není zřejmé, o jaké a kdy konkrétně vzniklé právo se jedná, dokud není definován okamžik, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, nelze ani činit závěry o tom, kdy se takové právo promlčelo. Jen pro doplnění lze podotknout, že pokud soud shledal, že žádné právo žalobci dle písemné smlouvy o převodu obchodního podílu nesvědčí, ostatně z této písemné smlouvy o převodu obchodního podílu se žalobce nároku nedomáhá, není seznatelné, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že promlčecí lhůta /avšak ve vztahu k jakému nároku?/ započala v daném případě běžet dne 6. září 2007, tedy dnem uzavření této smlouvy.

34. Pokud soud hovoří o tom, že s odstupem nelze zkoumat skutečnou vůli stran při uzavírání smlouvy, tak pokud má soud na mysli vůli při uzavírání smlouvy o převodu obchodního podílu, tak samotný převod není nikým, ani žalobcem, zpochybňován. V řízení bylo prokázáno, že byla platně a účinně uzavřena nepodmíněná /při absenci podmínky rozvazovací či odkládací/ smlouva o převodu obchodního podílu a že na základě ní žalovaná obchodní podíl nabyla. Sám akt převodu není zpochybňován, aby bylo třeba zkoumat vůli stran. Z ničeho ani nevyplývá, že by šlo o simulovaný právní úkon, není to ani tvrzeno. V tomto směru není důvod zkoumat vůli stran, tato byla zjevná a nepochybná.

35. Žalobce se však domáhá, aby žalovaná tento obchodní podíl převedla na něj. A v tomto směru musí být v řízení objasněn titul, o nějž svůj nárok žalobce opírá. Případné promlčení musí být posuzováno vzhledem ke konkrétnímu právu s přihlédnutím k počátku běhu promlčecí lhůty.

36. Podle ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb. je promlčecí lhůta čtyřletá, počátek lhůt u práv vymahatelných u soudu je upraven v ustanovení § 391 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. v případě, že se jedná o práva, na něž daný zákon /obchodní zákoník/ vůbec dopadá. Právní úpravou promlčení, včetně počátku běhu promlčecí lhůty /a její maximální délky dle § 408, pokud by na úvahy dle § 408 obch. zák. byl vůbec prostor/, aktuálně není třeba podrobně rozebírat, neboť zatím není objasněno, jak řečeno výše, o jaké právo, o jaký titul, žalobce svůj nárok opírá, a není objasněno, od kdy promlčecí lhůta započala v daném případě běžet, pokud se tak stalo.

37. Dále odvolací soud doplňuje, že pokud se snad žalobce předmětnou žalobou domáhá nahrazení projevu vůle, je třeba, aby součástí petitu bylo znění konkrétní smlouvy, jež by měla být rozhodnutím soudu /nahrazením projevu vůle/ uzavřena. Vzhledem k tomu, že není zřejmé, čeho se žalobce svou žalobou domáhá, bude na soudu, aby postupem dle § 43 o. s. ř. činil kroky k odstranění vad žaloby.

38. S ohledem na skutečnost, že zatím není objasněn titul, na základě něhož se žalobce domáhá po žalované svého nároku, není třeba aktuálně hodnotit poněkud nejasné vyznění části odůvodnění, kde soud na jednu stranu /v odstavci 9/ říká, že svědkům uvěřil. To, aniž by je ovšem sám vyslechl. Nicméně soud měl za prokázáno, že matka obchodní podíl na žalovanou z důvodu probíhajícího rozvodového řízení a souvisejícího vypořádání společného jmění žalobce a jeho manželky, převedla se žádostí, aby jej po rozvodu převedla na žalobce. V odstavci 15 pak soud mimo jiné uvádí, že „ Popisovaný projev vůle se ale mohl za dobu od přelomu tisícíletí, potažmo od roku 2005, resp. od převodu Obchodního podílu do její smrti, změnit. Pokud by matka chtěla poté, co pominuly důvody, pro které tento Obchodní podíl nebyl na žalobce převeden /bude provedeno majetkové vypořádání žalobce s jeho manželkou tj. v roce 2012/ mohla tak vyvinout na žalovanou nátlak, aby tak učinila a převedla za stejných podmínek Obchodní podíl na žalobce. K tomu nedošlo, matka žádnou aktivitu za svého života k převodu Obchodního podílu neučinila.“ 39. Lze jen v tomto směru shrnout, že soud učinil skutkové závěry z věrohodných výpovědí svědků, jak byly jejich výpovědi zachyceny v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8, pak ale, aniž by tyto skutkové závěry byly zpochybněny zjištěními, učiněnými na základě jiných důkazů, své závěry sám zpochybnil.

40. Odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ k dalšímu řízení. V tomto novém řízení je soud vázán prezentovanými právními názory odvolacího soudu /§ 226 odst. 1 o. s. ř./.

Poučení