19 Cmo 41/2022 - 162

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozen [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení 9 900 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 80 Cm 99/2020-133 ze dne 21. dubna 2022 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 900 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z této částky od 5. 2. 2020 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 1.253.186,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „ Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet zdejšího soudu na náhradu nákladů svědečného částku 2 107 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.“ 2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že svůj nárok, jak o něm soud rozhodl v bodě I. výroku, žalobce uplatnil žalobou, došlou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 5.2.2020. Svůj nárok žalobce odůvodnil tvrzením, že dne 9.8.2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o převodu 100 % obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], kupní cena za převod byla sjednána ve výši 66 000 000 Kč. V rámci kupní ceny byla sjednána řada záruk za prodávajícím / žalovaným / deklarovaný ekonomický stav společnosti. Následně se ukázalo, že řada prohlášení žalovaného, v zárukách obsažená, byla nepravdivá nebo zavádějící. Žalobce žalovaného vyzval k nápravě tohoto stavu ve formě poskytnutí slevy z kupní ceny v přiměřené výši představující 15 % uhrazené kupní ceny, přičemž má za to, že ve skutečnosti by měl nárok na slevu ve vyšší výši, žalovaná částka nevychází z reálného konkrétního výpočtu, ale zakládá se na kritériu přiměřenosti a procesní opatrnosti. Slevu v této výši považuje za přiměřenou. / odst. 1 odůvodnění /.

3. V odstavci 2 odůvodnění soud popsal tvrzená žalobce takto: „Záruky sjednané v předmětné smlouvě o převodu obchodního podílu byly porušeny, co se týče výše kontokorentního úvěru, licenčních práv, seznamu uzavřených smluv, personální agendy společnosti a ochrany osobních údajů. Rozvedl, že mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím byla dne 9. 8. 2018 uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k podílu na společnosti o velikosti 100 % ze žalovaného na žalobce, a to za kupní cenu 66 000 000 Kč. V čl. 2.1 smlouvy si účastníci ujednali, že kvalita podílu bude odpovídat podmínkám smlouvy a všem prohlášením a/nebo zárukám žalovaného uvedeným ve smlouvě včetně přílohy č. 2 smlouvy. V čl. 6.1 smlouvy bylo dohodnuto, že před uzavřením smlouvy nebude žalobce provádět právní ani jiný audit společnosti, jelikož v tomto směru poskytne žalovaný žalobci záruky ohledně stavu společnosti, potažmo podílu. V čl. 6.2 smlouvy je obsaženo prohlášení žalovaného, kterým se zavázal, že veškeré záruky žalovaného budou ke dni podpisu smlouvy (9. 8. 2018) pravdivé, přesné, úplné a nikoli zavádějící a že žalobci nezamlčel žádné podstatné skutečnosti související se společností, podílem či samotnou transakcí. Bylo zde dále sjednáno, že pokud by byl stav opačný, a to byť pouze v případě jediné záruky žalovaného, byly by dány podmínky pro postup podle čl. 8 smlouvy, který by za předpokladu dodržení podmínek stanovených v tomto článku zakládal nárok na satisfakci spočívající v právu na odstranění vady nebo na slevu z kupní ceny nebo práva na odstoupení od smlouvy, a to pro případ každého jednotlivého porušení záruk žalovaného. Žalobce zdůraznil, že akceptoval požadavek na neprovedení právního, účetního, daňového ani jiného auditu společnosti, když tyto audity měly nahrazeny poskytnutím těchto záruk, jak vyplývá též z čl. 6.1 smlouvy a z čl. 1.2 přílohy č. 2 smlouvy. Žalobce tudíž spoléhal v dobré víře na pravdivost, úplnost a správnost záruk poskytnutých žalovaným.“ 4. Dále z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce dále tvrdil, že s ohledem na množství a závažnost porušení záruk měl za to, že záměrem žalovaného od počátku bylo uvést žalobce v omyl ohledně skutečného stavu společnosti a s tím související hodnoty podílu, aby žalovaný docílil prodeje podílu žalobci a ze žalobce vylákal kupní cenu, kterou žalobce akceptoval výlučně s ohledem na deklarovaný stav společnosti ze strany žalovaného. První porušení záruk žalobce zjistil několik týdnů po uzavření dané smlouvy.

5. V odstavci 4, 5, 6, 7, 8 odůvodnění rozsudku soud rekapituloval tvrzení žalobce, jimiž popsal jednotlivá prohlášení žalovaného v zárukách a jejich porušení ze strany žalovaného. Jednalo se o prohlášení ve vztahu ke kontokorentnímu úvěru u banky, ve vztahu k licenčním právům, právům a oprávněním k provozování obchodní činnosti, ve vztahu k seznamu uzavřených smluv, ve vztahu k personální agendě, ve vztahu k ochraně osobních údajů.

6. V odstavci 9 odůvodnění se praví: „Žalobce následně shrnul, že smlouva o převodu 100% podílu ve společnosti [právnická osoba] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena v režimu kupní smlouvy podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (NOZ), ve smyslu ust. § 2095 NOZ si ve smlouvě sjednali speciální vlastnosti podílu, kterými je nutno rozumět veškeré sjednané záruky žalovaného, které žalovaný žalobci ve smlouvě poskytl, přičemž každé jednotlivé porušení záruk znamená, že podíl nemá některou z dohodnutých (vymíněných) vlastností, potažmo je v takovém případě ve smyslu ust. § 2095 NOZ předmět převodu vadný. Jelikož tyto vady měl podíl již v okamžiku přechodu nebezpečí škody na věci na žalobce, vznikla tak žalobci podle ust. § 2100 odst. 1 NOZ práva z vadného plnění, přičemž byla naplněna všechna kritéria pro vznik těchto práv (existence vady, její oznámení, určitá míra protiprávnosti jednání prodávajícího, jenž vadu způsobil). Žalobce se za použití ust. § 1925 NOZ domáhá přednostně práv z vadného plnění. Dále je žalobce oprávněn zvolit si jeden z příslušných nároků podle ust. § 2106 a 2107 NOZ, z nichž si žalobce zvolil právo na přiměřenou slevu z kupní slevy, o čemž žalovaného informoval. Žalobce v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5452/2008 k možnosti sjednat ve smlouvě o převodu obchodního podílu vlastnosti obchodního podílu, kdy na takto vymíněné vlastnosti obchodního podílu lze aplikovat úpravu odpovědnosti za vady zboží. Dále argumentoval navazujícími rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 1109/2015 a 29 Cdo 1365/2013 s tím, že tato rozhodnutí jsou aplikovatelná i za účinnost nového občanského zákoníku. Dále k přiměřenosti slevy z kupní ceny argumentoval rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR z 26. 7. 2017 33 Cdo 4940/2016, z něhož vyplývá, že rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, takže výše slevy závisí na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, nezbytnosti osobní účasti nabyvatele při odstraňování vad, omezení, případně vyloučení možnosti užívání předmětu koupě, omezené využití obvyklých funkčních a dalších vlastností předmětu koupě a že přiměřenost slevy z kupní ceny je otázkou právní, nikoli znaleckou. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 558/2016 z 20. 10. 2016, podle kterého lze za faktickou vadu věci (předmětu kupní smlouvy) považovat nedostatek jejích vlastností, které vzhledem k obsahu smlouvy a prohlášení prodávajícího o vlastnostech měla věc mít. Odkázal dále na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (32 Odo 956/2002, 33 Odo 557/2004, 33 Cdo 2641/2012) s tím, že podle ustálené soudní praxe soudu a komentářové literatury závisí výše slevy z kupní ceny ve smyslu § 597 odst. 1 občanského zákoníku na povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci na snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav věci a dalších obdobných hlediscích. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26. 6 2019, 33 Cdo 4442/2018, kde z důvodu, že převodce neupozornil na vytčenou vadu, ale opakovaně nabyvatele ujistil, že věc vady nemá, a tato prohlášení se následně ukázala jako nepravdivá, byla nabyvateli vadné věci přiznána sleva z kupní ceny ve výši 35 % z kupní ceny, přičemž byla kromě uvedených kritérií zohledněna taktéž existence výslovných prohlášení převodce v dané věci. Žalobce potažmo argumentoval, že v daném případě jsou rozhodujícími faktory pro stanovení oprávněnosti nároku žalobce na slevu z kupní ceny a její výše existence výslovných prohlášení převodce, která garantují stav převáděné věci, a jejich porušení, povaha a rozsah vad vzhledem ke sjednané kupní ceně, ztráta času nabyvatele v souvislosti s odstraňováním těchto vad a nezbytnost jeho osobní účasti při odstraňování vad, náklady na odstranění vad, snížení tržní ceny vadné věci v důsledku existence vad a budoucí omezení v plnohodnotném užívání vadné věci, omezení využití obvyklých funkčních, estetických a dalších vlastností. V daném případě byla naplněna všechna tato kritéria, takže má žalobce nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny. Pokud pak jde o její výši, žalobce požaduje slevu ve výši 15 % z kupní ceny, což je dle žalobce vzhledem k tomu, že kupní cena obchodního podílu činila 66 000 000 Kč, výše slevy přiměřená okolnostem daného případu, nejde o přehnaně stanovený nárok, nýbrž o nárok stanovený racionálně a zdrženlivě. Vynaložené množství času, energie a finančních nákladů ode dne uzavření smlouvy do doby podání žaloby je zcela neadekvátní okolnostem, které jej vedly k uzavření smlouvy, s tím, že kupní cena podílu byla od počátku jednání mezi účastníky sjednána právě s ohledem na opakovaná ujištění žalovaného o stavu společnosti, který žalovaný garantoval prostřednictvím záruk poskytnutých ve smlouvě. Výlučně z tohoto důvodu byl žalobce ochoten za podíl zaplatit požadovanou kupní cenu 66 000 000 Kč. V důsledku nepoctivého jednání žalovaného, který žalobci úmyslně uvedl nepřesné, neúplné, nepravdivé a jinak zavádějící skutečnosti ohledně stavu společnosti, žalobce nabyl podíl ve společnosti, která byla po všech stránkách zanedbaná, špatně řízená a z těchto důvodů vystavená řadě rizik, která přetrvávají i do budoucna. Takovéto nepoctivé jednání při uzavírání smlouvy ze strany žalovaného nemůže požívat právní ochrany a naopak je nutno poskytnout právní ochranu žalobci, který byl takto jednáním žalovaného poškozen. S ohledem na neodstranitelnost některých vad je navíc zřejmé, že navzdory veškeré snaze žalobce o nápravu stavu současná hodnota společnosti, respektive podílu, nedosahuje výše kupní ceny, kterou žalobce uhradil. Z těchto důvodů je požadovaná výše slevy z kupní ceny zcela přiměřená.“ 7. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že vznesený nárok je nedůvodný. V odstavci 11, 12, 13, 14 odůvodnění soud rekapituloval vyjádření žalovaného k žalobě takto: „Žalovaný učinil nesporným, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2018 uzavřena předmětná smlouva o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba] Zdůraznil, že prodeji podílu předcházela jednání mezi účastníky, kdy žalobce o získání podílu ve společnosti usiloval několik let, kdy se pokoušel ovládnout golfový mediální prostor v České republice a žalovanému opakovaně předkládal nabídky za jeho podíl ve společnosti, není pravdou, že převod nabízel žalovaný. Teprve, když žalobce žalovanému nabídl za převod adekvátní cenu, žalovaný návrh akceptoval a došlo k uzavření smlouvy. Žalobce na uzavření smlouvy vyvíjel značný tlak s ohledem na blížící se golfovou sezónu. Ačkoli se žalobce prezentuje jako zkušený obchodník, přistupoval k této transakci velmi hekticky a míra jeho ověřování stavu společnosti se žalovanému jevila jako neobvykle nízká, když žalovaný žalobci nabídl provedení odpovídajícího „due diligence“ před transakcí, ale snaha získat subjekt s vysílací licencí byla natolik urgentní, že žalobce od tohoto postupu odstoupil a postupoval bez řádného prověření stavu společnosti. Byl to žalobce, kdo navrhl obsah smlouvy a její ustanovení, na která nyní v žalobě poukazuje. Podle žalovaného žalobce smlouvu uzavíral s úmyslem rychle nakoupit a následně prostřednictvím různých slev a dalších praktik získat zpět podstatnou část kupní ceny, čemuž odpovídají kroky žalobce v průběhu poslední doby, kdy přicházel s různými částkami údajného nároku. Připustil, že se vyskytly určité nesrovnalosti, avšak žalovaný se nebránil součinnosti při jejich řešení a vyřešil je. Odmítl, že by z jeho strany došlo k porušení poskytnutých záruk podle smlouvy, že byly sjednány tak, jak tvrdil žalobce, učinil nesporným, jelikož učinil nesporným obsah smlouvy včetně přílohy č. 2 k ní, obsahující sjednané záruky. K otázce výše kontokorentního úvěru tvrdil, že se jedná o zjevný rozpor ve vnímání situace, kdy podle žalovaného nedošlo k porušení záruky podle čl. 13.2 ve spojení čl. 14.1 přílohy č. 2 ke smlouvě s [právnická osoba], u které měla společnost tři účty, přičemž zůstatek na těchto účtech v součtu byl pod 10 000 000 Kč, díky čemuž nedošlo k porušení příslušné záruky. Žalovaný připustil určitá pochybení, pokud jde o licence, kterými společnost disponovala, tyto nedostatky však žalovaný odstranil a společnost žalobci uhradila náklady v této souvislosti vzniklé. K záruce týkající se seznamu uzavřených smluv žalovaný potvrdil, že i zde byla zjištěna určitá pochybení, ale došlo k jejich nápravě a společnost vypořádala žalobci náklady. Připustil, že existovaly písemně uzavřené smlouvy neuvedené v tomto seznamu, ty však byly žalobci při předání společnosti fyzicky předány, viz předávací protokol obsahující seznam smluv společnosti – šanon „Náklady“. O všech smluvních vztazích byl žalobce předem informován a upozorněn na několika osobních jednáních. Dále připustil, že existovaly smlouvy ústně uzavřené, které nebyly v seznamu uvedeny, ty ale byly fakticky plněny, takže vzhledem k tomuto jejich faktickému plnění byl žalobce rovněž o těchto smlouvách informován. Pokud jde o seznam uzavřených smluv, žalovaný připustil, že existovala v seznamu neuvedená smlouva s [právnická osoba], avšak částku připadající na tuto smlouvu žalovaný poté, co její existenci ověřil, uhradil žalobci 17. 4. 2019 částkou 113 600 Kč.“ 8. Dále je z odůvodnění zřejmé, že k otázce personální agendy se žalovaný vyjádřil tak, že „žalobce věděl, kteří konkrétní zaměstnanci pro společnost pracují, a byl v předstihu zpraven o výši jejich mezd včetně jejich zvýšení. Přílohou smlouvy o převodu obchodního podílu je seznam zaměstnanců, ve kterém jsou uvedeni správně všichni zaměstnanci včetně výše jejich odměn v aktuální výši. Osob pracujících pro společnost bylo pouze šest (tři v pracovním poměru a tři na základě příkazní smlouvy), žalobce tuto otázku nadhodnocuje, nedošlo tedy k žádnému porušení příslušné záruky. K tvrzení žalobce, že v důsledku navýšení mezd zaměstnanců došlo ke zkreslení účetních výkazů, uvedl žalovaný, že toto není pravdou, účetní výkazy podávaly pravdivý a skutečný obraz pro dobu, pro kterou byly sestaveny, pokud by byly sestavovány k datu pozdějšímu, změny by se v účetnictví promítly. Argumentaci, že ohledně spolupracující osoby [Jméno] existovaly dvě rozporuplné smlouvy, označil žalovaný za bezpředmětou, jelikož s tímto pracovníkem byla spolupráce ukončena.“ / odst. 15 odůvodnění /.

9. Pokud jde o zpracovávání osobních údajů a nakládání s nimi, tak způsob, jakým společnost s osobními údaji nakládala, nemohl mít žádný vliv na hodnotu společnosti. S ohledem na malý počet zaměstnanců nebyla nutná implementace evropského předpisu do vnitřních předpisů, s osobními údaji se nakládalo standardním způsobem, rozsah zpracovávaných osobních údajů byl minimální. Otázka zpracování osobních údajů nebyla řešena [právnická osoba]. / odst. 16 odůvodnění/.

10. Z odstavce 17 odůvodnění vyplývá, že „Odkazy žalobce na rozhodovací praxi soudů, respektive judikaturu Nejvyššího soudu ČR, označil žalovaný za nepřípadné a označenou judikaturu za nepoužitelnou na daný případ. Dále argumentoval tím, že byl připraven poskytnout potřebnou součinnost a v případě doložení konkrétních skutečností se nebránil některé věci kompenzovat, o čemž svědčí to, že několik položek dobrovolně kompenzoval, nicméně, jelikož žalobce v tomto směru poskytoval součinnost minimální a žalovaného od chodu společnosti odstavil, nebylo ani možné se na případném odstranění stavu podílet. Tvrdil, že nedostatek součinnosti ze strany žalobce byl veden výlučně úmyslem vyvíjet na žalovaného psychologický nátlak, aby byl přístupnější k poskytnutí slevy podstatně vyšší, než je reálně zdůvodnitelné. Byl to tedy naopak žalobce, který porušil čl. 8.4 smlouvy, když žalovanému neposkytl potřebnou součinnost a podklady pro to, aby mohl objektivně posoudit jednotlivé, byť se průběžně měnící požadavky žalobce. Poukazoval na vágnost vyčíslení žalované částky a na to, že žalobce původně požadoval slevu ve výši 50 %, touto žalobou nyní ve výši pouze 15 %, což podle žalovaného dokládá, že se vyčíslení slevy neopírá o relevantní skutečnosti.“ 11. Odůvodnění rozhodnutí obsahuje shrnutí argumentace ze strany žalovaného / odst. 18/. Žalovaný zejména namítá, že tvrzení žalovaného jsou neoprávněná a neprokázaná. Stav společnosti, až na drobné výjimky, které žalovaný následně kompenzoval, odpovídal informacím, které žalobce obdržel v rámci předsmluvních jednání. Pokud jde o expozici u [právnická osoba], tak důkazem: potvrzením banky ze dne 2. 4. 2019, bylo prokázáno, že prostým součtem částek ohledně stavu na třech účtech u banky je nutno dospět k závěru, že vůči bance měla společnost ke dni 31. 8. 2018 celkovou bilanci nižší než 10 000 000 Kč. Správný výklad ujednání ve smlouvě je ten, že žalovaný přijal ve smlouvě závazek předat společnost ve stavu, kdy k jejímu vypořádání s bankou měla stačit částka nižší než 10 000 000 Kč, což se stalo. Pokud jde o licenční práva, žalovaný připustil, uvedl soud, „že v této oblasti nebyla společnost v naprostém souladu s licenčními vysílacími podmínkami, tuto záležitost však dořešil a poplatky spojené s úpravou licence společnost uhradila, stejně tak jako náklady na právní zastoupení. Tato agenda nezasáhla do chodu společnosti. Společnost má nadále licenci k provozu programu [právnická osoba] prodlouženou do roku 2035. Již skutečnost, že tato licence byla v červnu 2021 bez problémů ze strany [právnická osoba] prodloužena, dokazuje, že nedošlo k žádnému žalobcem tvrzenému poškození vztahů společnosti k uvedenému úřadu. Pokud jde o seznam smluv, setrval žalovaný na argumentaci, že ten byl zpracován řádně, tvrdil, že nebylo mezi stranami ujednáno, že by veškeré smlouvy musely být uzavírány v písemné podobě, skutečnost, že spolupráce s některými subjekty probíhala na základě e-mailové nebo ústní dohody, je dokladovatelná tím, že od těchto subjektů přicházely platby nebo jim naopak byly platby odesílány. V případě [právnická osoba] A [právnická osoba] žalovaný svoje administrativní opomenutí napravil a částky kompenzoval, což žalobce i připouští. Ve zbytku je pak nutno zohlednit specifika společnosti mající charakter tzv. rodinné firmy, kdy vztahy s partnery byly budovány na osobní úrovni přímo se žalovaným, v této souvislosti však žalobce na nabídku žalovaného, že je připraven pomoci s kontakty na příslušné osoby, již žalobce nereflektoval a žalovaného od společnosti odstavil. Argumentoval, že nebylo v rámci dokazování prokázáno důkazy navrženými žalobcem, že by se smluvní agenda nacházela v jiném, než deklarovaném stavu.“ 12. Pokud jde o personální agendu, žalovaný namítal, že žalobce účelově konstruuje údajný značný zásah do hospodaření společnosti skrze navýšení odměn spolupracovníků. Ke dni převodu (1. 9. 2018) měla společnost ovšem pouze čtyři spolupracovníky, z nichž dvě osoby zůstaly a dvě odešly, a to bez dopadu na společnost.

13. Pokud jde o zpracování osobních údajů, tak nová právní úprava ochrany osobních údajů nabyla účinnosti 24. 5. 2018, tedy těsně před převodem obchodního podílu na žalobce, i ze strany [právnická osoba] bylo avizováno, že první rok její účinnosti bude shovívavý, z tohoto důvodu nelze dovozovat žádné porušení poskytnuté záruky.

14. Poté, co soud rekapituloval žalobní tvrzení a vyjádření žalovaného k nim, v odstavci 20 a 21 vymezil důkazy, jež provedl k návrhu jednotlivých účastníků, poté konstatoval zjištění, z provedeného dokazování učiněná.

15. V odstavci 22 odůvodnění popsal zjištění, učiněná z předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu : „ Ze smlouvy o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba] z 9. 8. 2018 uzavřené mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena ve smyslu ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ) ve spojení s ust. § 208 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (ZOK). Předmětem smlouvy je převod vlastnického práva ke 100% podílu na společnosti, jehož kvalita bude odpovídat podmínkám a zárukám prodávajícího podle této smlouvy za ve smlouvě uvedenou kupní cenu a za sjednání dalších podmínek sjednaných ve smlouvě. Podle čl. 4.1 smlouvy byla sjednána kupní cena ve výši 66 000 000 Kč. Z čl. 6 této smlouvy soud zjistil, že prodávající (žalovaný) zde prohlásil, že si je vědom, že kupující (žalobce) neprovádí právní ani jiný audit společnosti a při svém záměru uzavřít tuto smlouvu a realizovat transakci spoléhá na záruky prodávajícího poskytnuté v této smlouvě a jejích přílohách a obsah mimořádné účetní závěrky společnosti vyhotovené k 31. 7. 2018, čl. 8 smlouvy pak upravuje následky porušení záruky s tím, že kupující do 30 dnů ode dne, kdy zjistí, že došlo k porušení záruky, přičemž pod pojmem záruka prodávajícího je míněno ve smyslu výkladu pojmů smlouvy podle čl. 1 smlouvy kterékoli prohlášení a/nebo záruka prodávajícího uvedené ve smlouvě a v její příloze č. 2, předloží prodávajícímu oznámení. Podle čl. 8.2 smlouvy je v případě porušení záruky prodávajícího kupující oprávněn požadovat, aby prodávající odstranil porušení záruky a/nebo jeho následky, pokud jsou odstranitelné, a to v přiměřené lhůtě stanovené kupujícím, nejpozději do 60 dnů od okamžiku, kdy se prodávající o porušení záruky dozví, a prodávající je povinen požadavek ve lhůtě splnit. Pokud prodávající porušení záruky a/nebo jeho následky v této lhůtě neodstraní nebo pokud je porušení nebo jeho následky neodstranitelné, bude tato skutečnost znamenat snížení hodnoty podílu a kupující bude oprávněn požadovat slevu z kupní ceny. Podle čl. 8.3 bude odpovědnost prodávajícího za porušení záruky odpovídajícím způsobem omezena v případech uvedených v bodech 8.3.1–8.3.4 tohoto bodu. Přílohou č. 2 smlouvy je pak výčet záruk prodávajícího. Podle čl. 4.6 se prodávající zaručil, že společnost provozuje svoji podnikatelskou činnost v souladu s platnými právními předpisy a s péčí řádného hospodáře, disponuje veškerými potřebnými právy a oprávněními, zejména všemi licencemi a povoleními k provozování její obchodní činnosti v souladu se společenskou smlouvou a údaji zapsanými v obchodním rejstříku. V čl. 4.8 se prodávající zaručil, že účetnictví společnosti je řádně vedeno v souladu s příslušnými předpisy a poskytuje ve všech hledech věrný a poctivý přehled o stavu společnosti, přičemž mimořádná účetní závěrka je přílohou č. 4 smlouvy o převodu podílu a tato závěrka souhlasí s účetními knihami a obchodními dokumenty společnosti a podává ve všech ohledech věrný a poctivých přehled o hospodářské situaci společnosti. V čl. 4.9 se prodávající zaručil, že společnost nemá žádné závazky s výjimkou těch, které jsou evidovány v účetnictví společnosti a jsou zřejmé z mimořádné účetní závěrky. V čl. 4.10 se zaručil, že společnost včas a řádně plní své závazky, není v úpadku a ani jí úpadek nehrozí. Čl. 8 záruk prodávajícího dle přílohy č. 2 ke smlouvě o převodu podílu pak upravuje oprávnění k podnikání, přičemž podle čl. 8.1 prodávající poskytl záruku, že společnost obdržela veškeré licence, povolení, souhlasy a oprávnění, které jsou právními předpisy vyžadovány k činnosti společnosti. Podle čl. 8.2 poskytl prodávající záruku, že společnost se nedopustila porušení žádného z povolení, souhlasů, licencí nebo oprávnění uvedených v zárukách prodávajícího, které by mohlo vést k odvolání, zrušení, neprodloužení, omezení nebo zúžení těchto povolení, souhlasu a oprávnění. Čl. 9 těchto záruk prodávajícího dle přílohy č. 2 ke smlouvě o převodu podílu pak pojednává o smlouvách, přičemž v čl. 9.1 se prodávající zaručil, že společnost neuzavřela (písemně nebo ústně) jiné smlouvy, než které jsou uvedeny v seznamu smluv, prodávající zde prohlásil, že v seznamu smluv vyjmenoval veškeré smlouvy, kterých si je vědom, nebo kterých by si být vědom měl. V bodě 9.3 se prodávající zaručil, že veškeré smlouvy uzavřené společností byly sjednány za podmínek obvyklých v obchodním styku a v podnikatelském odvětví, ve kterém společnost vykonává svoji činnost. V bodě 9.4 pak prodávající poskytl záruku, že společnost plní veškeré své povinnosti vyplývající ze smluv uvedených v seznamu smluv řádně a včas. Bod 10 záruk podle přílohy č. 2 ke smlouvě o převodu podílu pak pojednává o účetních výkazech, kdy v bodě 10.1 se prodávající zaručil, že účetní výkazy včetně účetní závěrky za rok 2017 společnosti podávají pravdivý a správný obraz finanční situace o stavu kapitálu společnosti a dále, že ode dne, ke kterému byla zpracována mimořádná účetní závěrka (31. 7. 2018), nedošlo k žádné nepříznivé změně v hospodaření a majetku společnosti. V bodě 11 této přílohy č. 2 pak prodávající poskytl v bodě 11.1 záruku, že společnost nemá jiné dluhy než ty, které jsou věrně reflektovány v účetních výkazech společnosti a které vznikly v rámci obvyklého provozu podnikatelské činnosti společnosti a že společnost nemá žádné dluhy po splatnosti. Podle čl. 14 této přílohy č. 2 pak v bodě 14.1 poskytl prodávající záruku, že společnost neuzavřela žádnou smlouvu o úvěru nebo zápůjčce nebo obdobnou dohodu o poskytnutí finančních prostředků, vyjma smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 27. 1. 2014 mezi společností a [právnická osoba], přičemž celková výše nesplacené části kontokorentního úvěru ke dni účinnosti nepřesáhne částku 10 000 000 Kč. V bodě 16 této přílohy č. 2 pak prodávající poskytl záruky ohledně práv duševního vlastnictví a licencí, konkrétně v bodě 16.4 poskytl záruku, že společnosti je řádným držitelem licence k provozování televizního vysílání programu [právnická osoba], v bodě 16.5 že je řádným držitelem licence k provozování televizního vysílání programu [právnická osoba], přičemž v bodě 16.6 poskytl záruku, že licenční podmínky podle těchto licencí udělených společnosti [právnická osoba] jsou společností řádně a včas plněny a neexistuje žádná skutečnost, která by mohla zavdat příčinu odebrání těchto licencí nebo kterékoli z nich ani žádná skutečnost, v důsledku které by společnost pozbyla právo k těmto licencím před uplynutím doby jejího trvání nebo v důsledku které by toto právo mohlo být jakkoli omezeno. V čl. 16.7 poskytl prodávající záruku, že společnost je řádným držitelem licence [právnická osoba] pro období do 31. 12. 2018 pro území České a Slovenské republiky, Maďarska a Rumunska, v čl. 16.8 záruku, že společnost je řádným držitelem licence PGA Tour pro období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 pro území České a Slovenské republiky exkluzivně a pro území Maďarska a Rumunska neexkluzivně. V bodě 16.9 poskytl záruku, že je společnost řádným držitelem licence PGA Championship pro roky 2018–2021 pro území České a Slovenské republiky exkluzivně.“ 16. V odstavci 23 jsou uvedena zjištění soudu, vyplývající z korespondence žalobce vůči žalovanému, ze dne 12.12.2018 a 8.3.2019, jednalo se o oznámení vad, výzvu k poskytnutí slevy z ceny, výzvu k nápravě. Zjištění, učiněná z dalších provedených důkazů soud popsal v odstavci 24, 25,26,27,28.

17. V odstavci 29 odůvodnění soud konstatoval: „Provedeným dokazováním soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo vícero způsoby k porušení záruk sjednaných ve smlouvě o převodu obchodního podílu uzavřené se žalobcem jako nabyvatelem 9. 8. 2018.“ 18. Je zřejmé, že soud shledal porušení záruky, související s kontokorentním úvěrem. Žalovaný se zavázal, že celková suma kontokorentu nepřesáhne 10 000 000 Kč, záruka se netýkala celkové bilance, je bezvýznamné, že společnost měla kladný zůstatek na dalších dvou účtech.

19. Další porušení záruk se týkalo potřebných práv a oprávnění, uvedl soud, zejména licencí a povolení k provozování obchodní činnosti Bylo přitom prokázáno, že vysílání dlouhodobě neodpovídalo stanoveným licenčním podmínkám, když nebylo dodržováno stanovené vysílací schéma. Žalovaný dále zaručil, že společnost je řádným držitelem licence Golf Channel pro území České republiky, Slovenské republiky, Maďarska a Rumunska, přičemž, jak bylo prokázáno, oprávnění vysílat program Golf Channel na území Rumunska nevyplývá ze smlouvy uzavřené 1. 1. 2011 se společností [právnická osoba] ve znění jejího dodatku č. 1 z 1. 1. 2013 a dodatku č. 2 z 1. 1. 2016 (smlouva z 1. 1. 2011 uzavřená mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] včetně dodatků). „Pokud žalovaný k otázce licenčních práv argumentoval, že připouštěl od počátku, že v této oblasti nebyla společnost ve stoprocentním souladu s licenčními vysílacími podmínkami, nicméně, že uhradil poplatky spojené s úpravou licence i náklady na právní zastoupení vynaložené v této souvislosti, že tato agenda nezasáhla do chodu společnosti, že žalobce tuto problematiku účelově zveličuje a že je v této souvislosti podstatné, že společnost má nadále licenci k provozu programu Golf Channel, navíc prodlouženou do roku 2035, pak soud ve vztahu k hodnocení, zda došlo k porušení poskytnutých záruk, soud neshledává tuto argumentaci relevantní.“ / odst. 32 odůvodnění/ 20. Další porušení záruk spočívalo v tom, že ač v seznamu smluv, měly být vyjmenovány všechny smlouvy, kterých si žalovaný byl vědom nebo kterých si vědom měl být, tak bylo prokázáno, že v tomto seznamu nebyly uvedeny všechny smlouvy uzavřené písemně nebo ústně a zároveň nebyly žalobci předloženy některé smlouvy zde uvedené /k patnácti různým subjektům/. Pokud žalovaný v této souvislosti argumentoval, že nebylo mezi účastníky smlouvy o převodu obchodního podílu sjednáno, že by všechny smlouvy musely být uzavírány v písemné podobě a že o existenci smluv uzavřených ústně se žalobce dozvěděl díky tomu, že společnosti byly poukazovány platby na jejich základě prováděné, popřípadě tím, že společnost poukazovala platby subjektům, s nimiž byly tyto smlouvy ústně. Přímo v definici této záruky se počítalo se smlouvami ústně uzavřenými, tudíž ty měly být v seznamu smluv rovněž vypočteny. To se nestalo, jak sám žalovaný svým vyjádřením potvrdil. Tím, že nebyly některé smlouvy uvedeny v seznamu smluv, došlo k porušení rovněž záruky podle čl. 4.6 přílohy č. 2 smlouvy deklarující, že společnost vykonává svoji podnikatelskou činnost s péčí řádného hospodáře.

21. V rámci odstavce 33 odůvodnění soud předestřel mimo jiné výčet smluv, jež v seznamu chybí. Uvedl rovněž, že „Seznam uzavřených smluv neodpovídal skutečnosti rovněž, pokud jde o smlouvu o vzájemném poskytnutí služeb z 16. 7. 2018 mezi společností [právnická osoba] a [tituly před jménem] [Jméno], právním zástupcem žalovaného, navíc tato smlouva byla uzavřena v podobě zcela nestandardně výhodné pro jmenovaného advokáta, což představovalo zároveň porušení záruky podle čl. 9.3 přílohy č. 2 smlouvy deklarující, že veškeré smlouvy byly sjednány za podmínek obvyklých v obchodním styku.“ Soud v rámci popisu zjištění ve vztahu k existenci, respektive začlenění smluv do seznamu, uvedl: „Skutečnost, že nebyla uzavřena smlouva s operátorem v Maďarsku, byla prokázána výslechem svědka [Jméno].“ / podrobný výčet obsažen v odstavci 33 odůvodnění/.

22. Další porušení záruk spočívala dle zjištění soudu v tom, že přes garanci, že účetní výkazy včetně účetní závěrky za rok 2017 společnosti podávají pravdivý a správný obraz finanční situace a stavu kapitálu společnosti a že ode dne zpracování mimořádné účetní závěrky / 31.7.2018/ nedošlo k žádné nepříznivé změně v hospodaření a majetku společnosti, tak „těsně před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu byly navýšeny mzdy a odměny spolupracujících pracovníků, přičemž z toho vyplývající náklady společnosti tudíž nebyly zahrnuty v účetních výkazech a v účetní závěrce za rok 2017. Zároveň ohledně spolupracovníka [Jméno] existovaly dvě rozporuplné platné příkazní smlouvy z téhož dne, jedna uzavřená na dobu určitou a druhá na dobu neurčitou, což mělo za následek problémy způsobené žalobci při ukončování spolupráce s uvedeným spolupracovníkem. Jak vyplynulo z výslechu svědka [Jméno], šlo o to, že antidatovaná smlouva datovaná 1. 6. 2018 na dobu neurčitou měla nahradit téhož dne datovanou předchozí smlouvu na dobu určitou, přičemž ta měla být skartována, k čemuž však nedošlo. Důsledkem toho byla existence obou těchto smluv datovaných ve stejný den vedle sebe s rozporuplným obsahem. Tím došlo zároveň k porušení záruky podle čl. 4.6 přílohy č. 2 smlouvy ohledně péče řádného hospodáře.“ Za irelevantní pro závěr o porušení závěr v daném směru soud považoval argumentaci žalovaného, že problém odměn je zveličený, neboť s předmětnými pracovníky byla ukončena spolupráce, respektive se ve třech případech jednalo o externisty s dvouměsíční výpovědní lhůtou.

23. Porušením záruk jsou i nedostatky v nakládání s osobními údaji, kdy nebyla včas provedena nezbytná implementace nařízení Evropského parlamentu a rady EU 2016/679. žalovaný připustil, že nová právní úprava ochrany osobních údajů nabyla účinnosti v květnu 2018 (před převodem obchodního podílu), ale že ze strany [právnická osoba] bylo avizováno, že první rok účinnosti této změny bude shovívavý, proto dle žalovaného není možno dospět k závěru o porušení záruk v tomto směru. Soud toto stanovisko žalovaného nesdílí. / odst. 36 odůvodnění /.

24. Poté, co soud shrnul učiněná zjištění a předestřel své skutkové závěry, odkázal na související právní úpravu, danou ustanovením § 1925, § 2079 odst. 1, § 2095, 2099 odst. 1, § 2100 odst. 1, § 2106, § 2107 zákona č. 89/2012 Sb.

25. Své závěrečné hodnocení dané věci soud shrnul v odstavci 44, 45, 46 odůvodnění takto: „V daném případě má soud na základě shora uvedeného za to, že jsou splněna veškerá kritéria oprávněnosti nároku na slevu z kupní ceny a stanovení její výše. Soud přitom vycházel ze závěrů obsažených v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR k této problematice, a to 33 Cdo 4940/2016 z 26. 7. 2017, 33 Cdo 558/2016 z 20. 10. 2016, 33 Cdo 1878/2010 z 25. 4. 2012 a 33 Cdo 4442/2018 z 26. 6. 2019, 29 Cdo 5452/2008 z 26. 10. 2010, 29 Cdo 1109/2015 z 9. 9. 2015 a 29 Cdo 1365/2013 z 28. 4. 2015, přičemž závěry posledních tří citovaných rozhodnutí jsou aplikovatelné i za účinnosti nového občanského zákoníku. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že je možné, aby si strany ve smlouvě o převodu obchodního podílu sjednaly konkrétní vlastnosti tohoto obchodního podílu (podniku, společnosti, o jejichž obchodní podíl jde). Na takovéto dohodnuté (vymíněné) vlastnosti obchodního podílu (k němu příslušejícího podniku) lze aplikovat právní úpravu odpovědnosti za vady zboží (rozhodnutí 29 Cdo 5452/2008). Rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1365/2013 dále řeší otázku, že pokud ve smlouvě převodce učinil prohlášení týkající se majetkových a právních poměrů společnosti, zavázal se nabyvateli převést obchodní podíl (akcie), který bude těmto prohlášením odpovídat. Další citovaná rozhodnutí se týkají přiměřenosti slevy z kupní ceny, přičemž výše slevy podle těchto rozhodnutí musí být posouzena v každém konkrétním případě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména podle povahy a rozsahu vad vzhledem k ceně, nezbytnosti osobností účasti nabyvatele při odstraňování vad, omezení, popřípadě vyloučení možnosti užívání předmětu koupě v průběhu oprav včetně omezeného užití obvyklých a funkčních vlastností. Dále v rozhodnutí 33 Cdo 4940/2016 Nejvyšší soud ČR vyslovil právní názor, že přiměřenost slevy z kupní ceny je otázkou právní, nikoli znaleckou. Podle ustálené rozhodovací praxe soudu a komentářové literatury je tedy kritériem pro stanovení výše slevy z kupní ceny povaha a rozsah vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, další možný způsob a rozsah užívání věci, cena nutných oprav věci a další obdobná hlediska. Z těchto rozhodnutí tedy vyplývá, že pro stanovení oprávnění nároku na slevu z kupní ceny a její výše jsou rozhodující kritéria existence výslovných prohlášení převodce, která garantují stav převáděné věci, a jejich porušení, povaha a rozsah vad vzhledem ke sjednané kupní ceně, ztráta času nabyvatele v souvislosti s odstraňováním vad, nezbytnost jeho osobní účasti při odstraňování vad, náklady na odstranění vad, snížení tržní ceny vadné věci v důsledku existence vad a budoucí omezení v plnohodnotném užívání vadné věci, omezení využití obvyklých užitných, funkčních, estetických a dalších vlastností. Soud dospěl na základě zhodnocení zjištěného skutkového stavu k závěru, že tato kritéria jsou v daném případě naplněna, jelikož shora popsaná porušení záruk poskytnutých žalovaným jako převodcem v rámci kupní smlouvy o převodu 100% obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] představují vadu (podle ujednání ve smlouvě každé jednotlivé porušení některé ze sjednaných záruk představuje vadu), přičemž, jak je popsáno shora, v daném případě bylo porušeno několik záruk, a to vícero způsoby. To představuje vadu převáděné věci (obchodního podílu) ve smyslu ust. § 2095 a 2099 odst. 1 NOZ. Bylo zjištěno provedeným dokazováním, že žalovaný ve smlouvě o převodu obchodního podílu poskytl žalobci záruky, které měly garantovat stav (kvalitu) převáděného obchodního podílu (společnosti), přičemž tyto záruky se ukázaly být v několika shora popsaných případech nepravdivými, převáděný obchodní podíl tedy neměl vymíněné vlastnosti, byl tedy vadný ve smyslu shora uvedených ustanovení NOZ. Z tohoto důvodu reálný stav společnosti neodpovídal sjednané kupní ceně, která byla sjednána ve výši 66 000 000 Kč právě na základě předpokladu pravdivosti poskytnutých záruk. Dále bylo dokazováním zjištěno a potvrzoval to i žalovaný, který ve svých vyjádřeních závažnost zjištěných vad bagatelizoval, že nápravě vadného stavu musel žalobce věnovat značné množství času, k čemuž by nedošlo, kdyby převáděný obchodní podíl disponoval vymíněnými vlastnostmi. V souvislosti s tím navíc vznikaly žalobci další náklady. Soud má dále zato, že s ohledem na neodstranitelnost některých vad, konkrétně ve vztahu k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, mohlo dojít ke zhoršení reputace společnosti, což může negativně ovlivnit její budoucí podnikání. V důsledku vad obchodního podílu představovaných nedostatkem jeho vymíněných vlastností spočívajícím v nepravdivosti poskytnutých záruk, vynaložené množství času, energie a finančních nákladů v souvislosti s nápravou tohoto skutečného stavu společnosti znamená její neadekvátní stav jako předmětu převodu dle uzavřené smlouvy ve vztahu k zaplacené kupní ceně, která byla ve smlouvě o převodu obchodního podílu sjednána ve výši 66 000 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, jednak, že žalobce má nárok na slevu z kupní ceny podle smlouvy o převodu obchodního podílu ve smyslu ust. §§ 2095, 2099 odst.1, 2100 odst. 1, 2106 a 2007 NOZ. Zároveň má soud za to, že vzhledem k počtu případů porušení poskytnutých záruk a jejich závažnosti, jak shora popsáno, je požadovaná výše slevy, představující 15 % ze zaplacené kupní ceny, přiměřená. Pokud v této souvislosti žalovaný argumentoval tím, že tato výše má být nepodložená vzhledem k tomu, že původně žalobce po žalovaném požadoval slevu z kupní ceny v podstatně vyšší výši, pak soud shledává tuto argumentaci irelevantní, jelikož může být jen ve prospěch žalovaného, že žalobce následně žalobou uplatnil slevu pouze ve výši 15 % z kupní ceny. Jak uvedeno, soud s ohledem na shora popsaná zjištění takto stanovenou výši slevy pokládá za přiměřenou a nikterak přemrštěnou, když, jak vyplývá ze shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, může případná sleva z kupní ceny podle okolností případu dosáhnout výše podstatně vyšší. Soud tedy shledal nárok žalobce na slevu z kupní ceny včetně jeho uplatněné výše za oprávněný, proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.“ 26. O nákladech řízení soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

27. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhoval zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný, není zřejmé, na základě jakých úvah soud dospěl ke svému rozhodnutí.

28. Ve svém odvolání žalovaný shrnul obsahovou strukturu odůvodnění rozsudku s tím, že „ toliko na jedné straně rozsudku, konkrétně pod odst. 44-45 lze nalézt právní hodnocení, byť dle názoru žalovaného chybné.“ 29. Odvolatel dále poukázal na odstavec 24 odůvodnění, z něhož dle jeho názoru není zřejmé, jaká zjištění soud vlastně učinil z upozornění [právnická osoba]. Pokud se týká nedodržení programové skladby, na kterou byla společnost [právnická osoba] upozorněna v září 2018, toto žalovaný nesporoval a náklady spojené s úpravou licence / odměna právního zástupce i poplatky [Jméno] / uhradil, soud nicméně v odstavci 32 nesprávně uzavírá, že činnost žalovaného, spočívající v refundaci nákladů spojených s odstraněním porušení, je irelevantní. Dle přesvědčení žalovaného „je v rozporu s uzavřenou smlouvou, ale i elementární logikou, když je de facto sankcionován 2x“. Žalovaný se neztotožňuje se závěrem soudu, že pokud v souladu se smlouvou o převodu obchodního podílu odstranil závadný stav, nemá tato skutečnost vliv na případné právo druhé smluvní strany požadovat slevu.

30. Pokud jde o stav účtů u banky, jak se o tom pojednává v odstavci 25,30 odůvodnění, zde má žalovaný za to, že soud v daném směru neučinil dostatečná skutková zjištění a neprovedl navržené důkazy. Neprovedl ani výslech [tituly před jménem] [Jméno], jenž byl navrhován jak žalobcem, tak žalovaným. Žalovaný namítá, že „žalobce ani netvrdil, tím méně, že by prokázal, že by bylo nutné k uzavření pozic společnosti u banky použít částku vyšší než 10 mil. Kč. Proto je nutné uzavřít, že žalovaný v souladu se zásadami poctivosti splnil, k čemu se zavázal a žalobce v tomto směru důkazní břemeno neunesl a napadený rozsudek není věcně správný.“ 31. V dané souvislosti žalovaný poukázal na skutečnost, že soud 1. stupně do svých skutkových zjištění zjevně nesprávně zahrnul žalovaným předložené potvrzení banky ze dne 2.4.2019, kde byl stav účtů – produktů rekapitulován ke dni 31.8.2018 takto: - čerpání úvěru dle úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] – stav účtu [č. účtu] vedený v USD – ekvivalent 11.759.436,99 Kč (tedy mínus 11.759.436,99 Kč) - kladný zůstatek účtu č. [č. účtu] vedený v EUR (22.512,54), kursem ČNB ze dne 31.8.2018 tato částka činí 579.360,-Kč (plus 579.360,-Kč) - kladný zůstatek účtu č. [č. účtu] v částce 1.854.434,39 Kč (plus 1.854.434,39 Kč).

32. V této souvislosti žalovaný poukázal na skutečnost, že již v závěrečném návrhu uváděl, že bilance společnosti vůči bance byla 9,3 mil, tedy podstatně nižší než 10 mil Kč. Přitom pro smluvený stav by dle žalovaného postačovalo přesunutí finančních prostředků z jednoho účtu na druhý. Žalovaný namítá, že za použití formalistického přístupu je mu soudem fakticky vyčítáno, že společnost zanechal ve stavu, který lépe vyhovoval plynulému provozu / volné disponibilní zdroje /. „Formalistický přístup soudu 1. stupně je rovněž v rozporu s obvyklou praxí na trhu, tzv. „cash free, debt free“ stavu, v jakém jsou v rámci obdobných transakcí společnosti prodávány.“ 33. Dále svou odvolací argumentaci žalovaný soustředil na personální agendu a stav společnosti, jak se o nich pojednává v odstavci 26,28,34, 36 odůvodnění.

34. Namítal především, že „soud prvního stupně nehodnotil vztah údajného zvýšení odměn v jednotlivých případech v porovnání k celkovým mzdovým nákladům, hospodářským výsledkům společnosti, či hodnotě transakce jako takové. Žalovaný i v závěrečném návrhu pro přehlednost popsal personální stav společnosti ke dni uzavření smlouvy, aby bylo patrné, v kontextu, jaké situace se žalobce domáhá údajného porušení.“ 35. Dále odvolatel soud vytýkal, že neučinil skutková zjištění z výslechu svědka [právnická osoba], jak byl proveden při jednání dne 11.11.2021, nýbrž toliko z tvrzení žalobce. Svědek vypověděl, že jeho odměňování se odvíjelo od délky přenosů, přičemž interně měl s žalovaným dohodnutou tzv. hodinovou sazbu. Rovněž potvrdil, že mimo jeho osoby ve společnosti zůstal toliko pan [Jméno]. Údaje o angažmá svědka tedy korespondují s údaji, které měl žalobce k dispozici před uzavřením smlouvy a nemohly mít dopad, tím méně způsobit porušení záruky ohledně stavu společnosti. „Z výpovědi samotného svědka soud 1. stupně žádné relevantní skutkové zjištění neučinil, resp. učinil nesprávné, neboť o navýšení mzdy/odměny v daném případě nešlo a rozhodnutí soudu 1. stupně je založeno na nesprávném skutkovém zjištění.“ 36. Ve vztahu k výslechu svědka [Jméno] odvolatel uvedl, že svědek popsal situaci, která může nastat ve společnostech, v nichž působí maximálně 10 osob, v tzv. rodinných firmách. Dle odvolatele „Zřejmě skutečně došlo k tomu, že původně byla uzavřena smlouva na dobu určitou, která byla nahrazena smlouvou na dobu neurčitou, která ji měla nahradit.“ K tomu odvolatel doplnil, že dle svědka k tomu došlo začátkem června 2018 a zdůraznil, že „ Obě tyto smlouvy se však obsahově překrývají a věc byla uzavřena dohodou. I pokud by se žalobce v září/říjnu 2018 rozhodl ukončit s p. [Jméno] spolupráci, tak fakticky by byl smluvní vztah ukončen ke konci roku bez ohledu na typ trvání smlouvy. Z provedeného dokazování, což soud 1. stupně vůbec nezohlednil, vyplynulo, že z původních zaměstnanců/spolupracovníků OSVČ působili ve společnosti k 1.9.2022, toliko 3 osoby: svědek [Jméno] (pracuje u společnosti dodnes), - svědek [Jméno] – ukončen dohodou ke konci roku 2018, tedy stejně jako v případě výpovědi nebo doběhu smlouvy na dobu určitou, pan [Jméno] – působí dodnes. Nelze tedy úspěšně uzavřít, že by žalovaný porušil záruky dané žalobci a pokud ano, tak v marginálním rozsahu. Hodnocení soudu 1. stupně v odst. 33 je tak nepřiléhavé.“ 37. Dále se odvolatel s odkazem na odstavec 31,32,33 odůvodnění zabýval otázkou licencí a smluv. Jednak namítal, že soud při hodnocení skutkových zjištění nevycházel z provedeného dokazování, ale z tvrzení žalobce. Přitom „samotné tvrzení žalobce, že některé smlouvy nedohledal, samo o sobě neznamená, že neexistovaly.“ 38. K tomu odvolatel doplnil, že pokud jde o zahraniční vysílání, v této oblasti často probíhá spolupráce na základě ústní dohody a písemné smlouvy se „dohání“ následně. „S ohledem na skutečnost, že žalovaný nemá jak jinak prokázat existenci smluv se zahraničními operátory, navrhnul, aby soud uložil žalobci předložit výpis účtu, ze kterého by bylo patrné, že smlouvy ke dni převodu podílu existovaly a byly plněny. S tímto důkazním návrhem se soud 1. stupně nijak nevypořádal.“ 39. Dále odvolatel namítal absenci úvah soudu o tom, proč došel k závěru o nevýhodnosti smlouvy mezi společností a jejím tehdejším právním zástupcem. Dále namítal, že soud opomněl vyhodnotit výpověď svědka [Jméno] v tom směru, že vysílání jak v Maďarsku, tak v Rumunsku probíhalo, a až následně bylo ukončeno pro ekonomickou nevýhodnost. Smlouva mezi společností a zahraničními operátory zjevně existovala, byť ne v písemné podobě. Existenci smluv, které písemně uzavřeny nebyly, mohly doložit výpisy z účtu společnosti, ze kterých by platby vůči /od partnerů byly patrné. Odvolatel podotýká, že ze svědectví svědka [Jméno] plyne že „žalovaný nebyl nikdy vyzván/ požádán, aby využil osobních vazeb na příslušné osoby u zákazníků k zajištění hladkého pokračování spolupráce. Žalobce naopak bezprostředně po prodeji žalovaného od chodu společnosti zcela odstřihnul a věnoval se toliko mapováním údajných pochybení, aby se domohl slevy z kupní ceny. Pokud se jedná o smlouvy vypočtené v odstavci 33 odůvodnění, tak z podstatné části žalovaný po ověření náklady spojené s jejich realizací/ukončením uhradil, což se však do skutkových zjištění soudu 1. stupně nepromítlo.“ 40. Pokud jde o otázku GDPR, žalovaný ve svém odvolání tvrdil, že společnost nezpracovávala jiné údaje, než svých zaměstnanců, spolupracovníků a partnerů z titulu plnění právních, potažmo smluvních povinností. Dále uvedl: „Žalovaný si není vědom toho, že by učinil cokoliv týkající s GDPR nesporné.“ 41. Odvolatel shrnul, že soud 1. stupně na základě provedeného dokazování učinil nesprávná skutková zjištění, některé navržené důkazy neprovedl, a z části vyšel z tvrzení žalobce, aniž by k nim vedl dokazování, což představuje porušení ustanovení § 132 o.s.ř.

42. Soudu odvolatel dále vytýká, že vedl řízení v rozporu s ustanovením § 118 odst. 2 o.s.ř., rovněž nepoučil účastníky ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Dále odvolatel namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Uvedl: „Žalobce po celou dobu řízení nekvantifikoval, jaké slevy se domáhá ve vztahu k jednotlivým tvrzeným porušením, a ani napadený rozsudek toto vadu žaloby neodstraňuje, tudíž je nepřezkoumatelný, když není zřejmé, které tvrzené vadě soud 1. stupně přisoudil jakou závažnost.“ 43. Dále odvolatel namítal, že od žalobce nikdy neobdržel předžalobní výzvu k úhradě uplatněné částky, není zřejmé, na základě, čeho soud přiznal žalobci právo na úrok z prodlení od 5.2.2020, když žalovaný předžalobní výzvu neobdržel a žaloba mu byla doručena o 2 měsíce později, ještě Obvodním soudem pro Prahu 6.

44. Dále odvolatel namítal, že judikatura / odvolatelem v odvolání vymezená / na niž soud odkazuje, je pro danou věc nepoužitelná. Pokud jde o jeden z uvedených judikátů, a to usnesení sp. zn. 33 Cdo 4940/2016, tak toto se týká spotřebitelské věci a faktických vad bytu, odvolatel uvádí, že pokud soud konstatuje, že „přiměřenost slevy se odvíjí od: - kupní ceny /nesporná skutečnost/- snížení funkčních vlastností /netvrzeno/ - estetické hodnoty /neaplikovatelné/ - způsob a rozsah užívání /netvrzeno a pro danou věc obtížně aplikovatelné/ - cena nutných oprav /vyčíslené byly žalovaným uhrazeny/“ a soud 1. stupně v návaznosti na to uzavírá, že vyšel z porušení prohlášení, když vycházel ze stavu převáděné věci, jejich porušení, povahy a rozsahu vad vzhledem ke sjednané kupní ceně, ztrátě času žalobce v souvislosti s odstraňováním vad, nezbytnost jeho osobní účasti při odstraňování vad, náklady na odstranění vad, snížení tržní ceny vadné věci v důsledku existence vad a budoucí omezení v plnohodnotném užívání vadné věci, omezení využití obvyklých užitných, funkčních, estetických a dalších vlastností, tak žalovaný tvrdí, že k těmto skutečnostem dokazování vedeno nebylo.“ 45. Odvolatel v dané souvislosti namítá, že v odstavci 45 odůvodnění se soud omezil na hodnocení, že kupní cena byla stanovena v návaznosti na kvalitu záruk, přitom není zřejmé, jak soud k takovému závěru dospěl. Za nesprávný považuje odvolatel závěr soudu, že žalobce musel odstraňování vad věnovat značné množství času a vznikly mu s tím spojené náklady, tento závěr není založen na přezkoumatelném skutkovém zjištění.

46. Za spekulativní označil odvolatel závěr soudu o neodstranitelné reputační vadě ve vztahu k [právnická osoba], když daný závěr není založen na žádných důkazech. „Společnost i přes pochybení spíše formálního charakteru nadále vysílání provozuje a spekulace o zhoršení reputace vůči úřadu je pak zcela nepatřičná.“ 47. Nepřezkoumatelný pak je dle odvolatele závěr soudu ve vztahu k uplatněné slevě, jestliže soud s odkazem na neaplikovatelnou judikaturu poukazuje na to že sleva mohla být vyšší.

48. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. §§ 212, 212a o.s.ř., a bez provedení jednání / § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. /, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.

49. Podle ustanovení § 2106 zákona č. 89/2912 Sb., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady na dodání nové věci bez vady nebo dodání chybějící věci, b) na odstranění vadou opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní věci nebo d) odstoupit od smlouvy. / odst. 1/. Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady, neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny nebo může od smlouvy odstoupit. / odst. 2/. Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle ust. § 2107. / odst. 3/.

50. Podle ust. § 2107 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., je-li vadné plnění nepodstatným porušení smlouvy, má kupující právo na odstranění vady anebo na přiměřenu slevu z kupní ceny.

51. V dalším odvolací soud odkazuje na právní úpravu, příhodně citovanou soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí.

52. V daném případě se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 9 900 000 Kč / s příslušenstvím/, coby slevy z kupní ceny za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. Kupní cena byla sjednána ve výši 66 000 000 Kč, takovou cenu mezi účastníky má 100% obchodní podíl, toto tedy je cena bezvadného plnění.

53. Soud z provedeného dokazování / důkaz Smlouvou o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba], článek 8.2.3 / mimo jiné zjistil, že „v případě, že Prodávající Porušení záruky a/ nebo jeho následky neodstraní ve lhůtě dle čl. 8.2.1 Smlouvy, nebo jsou-li Porušení záruky či jeho následky neodstranitelné, bude taková skutečnost znamenat snížení hodnoty Podílu nebo Společnosti a Kupující bude oprávněn požadovat na Prodávajícím slevu z kupní ceny.“ / článek 8.2.3 smlouvy /.

54. Vyjdeme-li z toho, že obecně má sleva ve své podstatě představovat to, o co je předmět převodu v důsledku vad znehodnocen, pak ovšem z odůvodnění rozsudku nevyplývá kvantifikace újmy, způsobené jednotlivými tvrzenými vadami, jednotlivými porušeními záruk. Není zřejmé, jaký dopad na hodnotu obchodního podílu mělo to, které případné porušení záruk / porušení prohlášení v zárukách učiněné /.

55. Jinak ovšem je třeba uvést, a to platí obecně, že jestliže žalovaný tu, kterou vadu odstranil, nemá již žalobce nárok na slevu z ceny, jež by se jinak od dané vady odvíjela.

56. Dále, jednou z uváděných vad jsou chyby v inventuře smluv. Pokud se jedná o smlouvy, které jsou uvedeny v inventuře, ale žalobce je „ nemůže najít“, tak soudem musí být žalovanému umožněno prokázat existenci smluv. Případně, pokud jsou v seznamu uvedeny smlouvy, jež jsou uzavřeny v ústní formě, rovněž k těmto smlouvám je třeba žalovanému umožnit vést dokazování. A je třeba říci, že sama o sobě skutečnost, že některá smlouva / fyzicky / chybí, nemůže být základem pro závěr, že žalovaný nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Pokud smlouva existuje, ale není v inventuře uvedena, pak je třeba kvantifikovat, jaký dopad na hodnotu / kvalitu / obchodního podílu má uvedená skutečnost. Muselo by se objasnit / a primárně tvrdit /, o jak významnou smlouvu např. s dopadem na ekonomiku, hospodaření / podnikání / společnosti [právnická osoba] jde, v čem by byla situace významně jiná, pokud by smlouva na seznamu byla. Jaký dopad na hodnotu podílu, potažmo společnosti tato skutečnost má.

57. Lze uzavřít, že kromě toho, že procesní postup soudu vykazuje vady v podobě skutkových závěrů, jež vycházejí z neúplného dokazování a jež z principu mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Je třeba říci, že odůvodnění rozhodnutí neskýtá východiska pro závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny ve výši 15%. Není zřejmé, ve vztahu k čemu / počet porušení bez dalšího nemůže být kritériem /, soud hodnotí slevu za přiměřenou, nikoliv přemrštěnou, jak uvádí soud v odstavci 46 odůvodnění /. Aktuálně nejsou objasněna jednotlivá porušení záruk / např. otázka prokázání existence těch kterých jednotlivých smluv, rovněž je evidentní, že se soud nezabýval argumentací žalovaného ve vztahu ke stavu účtů společnosti, o obchodní podíl v níž se jedná. Jinak řečeno: soud se nijak nevypořádal s argumentací žalovaného, jejímž vyzněním je, že bilance vůči bance byla taková, že ve spojení s kladnými zůstatky na účtech by na uhrazení dluhu / kontokorentu / nebylo třeba více než 10 000 000 Kč. Není zřejmé, jaký dopad na hodnotu obchodního podílu může mít popsaná bilance vůči bance / čerpaný kontokorent více než 10 000 000 Kč, kladné zůstatky na účtech, jež ve výsledné sumě převyšují částku čerpaného úvěru nad 10 000 000 Kč.

58. Možno v dané souvislosti doplnit, že pokud např. soud argumentuje skutečností, že těsně před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu byly navýšeny mzdy a odměny spolupracujících pracovníků, a z toho vyplývající náklady tedy nebyly zohledněny v účetních výkazech a v účetní závěrce za rok 2017, tak není samo o sobě zřejmé, o jak významné porušení záruk se jedná, soud se nijak nezabýval otázkou, jaký dopad má popsaná skutečnost na hodnotu, s případným dopadem na „ kvalitu“ obchodního podílu. Ani není zřejmé, jak vážné a zásadní problémy při ukončení spolupráce s [Jméno] žalobci vznikly, a jaký dopad na kvalitu či hodnotu obchodního podílu mělo toto porušení záruky, jež soud podřazuje pod porušení péče řádného hospodáře. A to platí v případě všech uváděných porušení. Ve všech těchto případech není prokázán dopad porušení na hodnotu obchodního podílu /o kolik se případným porušením těch kterých záruk obchodní podíl znehodnotil.

59. Pokud v rámci rekapitulace žalobních tvrzení soudem je v odstavci 1 odůvodnění rozsudku uvedeno, že žalovaná částka nevychází z reálného konkrétního výpočtu, ale zakládá se na kritériu přiměřenosti a procesní opatrnosti, tak nezbývá než konstatovat, že sama žaloba vykazuje nedostatečná skutková tvrzení, jež mají odůvodnit uplatněný nárok. V rámci žalobních tvrzení absentuje kvantifikace dopadů porušení jednotlivých prohlášení v zárukách na hodnotu obchodního podílu. Nelze se bez dalšího odvolávat na „ přiměřenost“, i argumentace přiměřeností musí mít konkrétní obsah. Teprve poté, co budou prokázaná porušení záruk a prokázán dopad těchto porušení na hodnotu obchodního podílu, se lze zabývat otázkou, zda je přiměřená žalobou požadovaná sleva z ceny. Nezbývá než konstatovat, že nepřezkoumatelnost daného rozsudku má základ v nedostatečných skutkových tvrzení žalobce.

60. Pokud se soud zabývá otázkou GDPR, nijak se nesoustředil na reálný dopad zjištěné situace na hodnotu obchodního podílu či hodnotu /chod /společnosti.

61. Tedy, pokud soud hovoří o přiměřenosti 15 % slevy vzhledem k počtu porušení záruk a jejich závažnosti, jedná se nepřezkoumatelný závěr. Není objasněna závažnost porušení jednotlivých prohlášení v zárukách s dopadem na /hodnotu obchodního podílu, potažmo společnosti. Soud se soustředil na zjištění, jimiž má být prokázána existence porušení záruk, aniž by vyhodnotil dopad těchto porušení na hodnotu obchodního podílu, případně na jeho, možno říci kvalitativní složky / ve výsledku vždy s dopadem na hodnotu/. Pokud soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že „reálný stav společnosti neodpovídal sjednané kupní ceně, která byla sjednána ve výši 66 000 000 Kč právě na základě předpokladu pravdivosti poskytnutých záruk“, tak ale z obsahu odůvodnění rozhodnutí nelze učinit závěr o tom, že porušením záruky odpovídající je právě 15% sleva z ceny, respektive jakákoli konkrétní sleva.

62. Pokud se v odstavci 45 odůvodnění mimo jiné praví: „ Soud má dále zato, že s ohledem na neodstranitelnost některých vad, konkrétně ve vztahu k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, mohlo dojít ke zhoršení reputace společnosti, což může negativně ovlivnit její budoucí podnikání. V důsledku vad obchodního podílu představovaných nedostatkem jeho vymíněných vlastností spočívajícím v nepravdivosti poskytnutých záruk, vynaložené množství času, energie a finančních nákladů v souvislosti s nápravou tohoto skutečného stavu společnosti znamená její neadekvátní stav jako předmětu převodu dle uzavřené smlouvy ve vztahu k zaplacené kupní ceně, která byla ve smlouvě o převodu obchodního podílu sjednána ve výši 66 000 000 Kč.“, tak nelze než konstatovat, že jde o v podstatě „abstraktní“ pojmy, jejichž obsah nelze přezkoumat a vyhodnotit. Na základě jakých zjištění a na základě jakých údajů má soud za to, že mohlo dojít ke zhoršení reputace / v čem by to spočívalo / a vůči komu / vůči Radě pro rozhlasové a televizní vysílání ?/, aby to mohlo ohrozit budoucí podnikání společnosti. Pokud jde o sousloví: „vynaložené množství času, energie a finančních nákladů v souvislosti s nápravou“… tak pokud tyto pojmy nejsou naplněny reálným obsahem, nejde o přezkoumatelný závěr.

63. Pokud soud v daném směru doplňuje, že „ jak vyplývá ze shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, může případná sleva z kupní ceny podle okolností případu dosáhnout výše podstatně vyšší, jedná se o poněkud „ nepřehlednou“ úvahu, jež v poměrech dané věci / absence konkrétních tvrzení rozhodných skutečností ze strany žalobce a ve výsledku skutkově neobjasněná věc ze strany soudu / nemůže mít relevantní vyústění.

64. A lze doplnit, že rozsudek soudu prvního stupně neobsahuje přezkoumatelný, respektive jakýkoli závěr ve vztahu k datu, od něhož byl přiznáno příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Z obsahu rozhodnutí / bod I. výroku, odstavec 1 odůvodnění / je pouze zřejmé, že soud ve výroku přiznal úrok z prodlení od téhož dne, kdy soudu došla žaloba.

65. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto novém řízení je soud vázán prezentovanými názory odvolacího soudu / 226 odst. 1 o.s.ř. /. V řízení případně nově vydaný rozsudek musí svým obsahem vyhovět ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř.