19 Cmo 46/2022 - 71

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka, v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 4 ECm 1/2021-48 ze dne 12. července 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 24 684 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 400 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 1.9.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V bodě II. výroku rozhodl soud takto: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 77 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.“ 2. Z odůvodnění rozhodnutí / odst.1 / se podává, že svůj nárok odůvodnil žalobce tvrzením, že dne 13. 9. 2019 uzavřel se žalovanou Smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] / společnost [právnická osoba]. / a dále stejného dne Smlouvu o finančním vypořádání ze smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. Předmětem smlouvy o převodu podílu byl úplatný převod podílu ve společnosti [právnická osoba]., žalovaná měla nabýt podíl o velikosti 20 % ve společnosti [právnická osoba]. a druhý nabyvatel, [Anonymizováno], měl nabýt podíl ve společnosti o velikosti 30 %. Podmínky zaplacení kupní ceny za převod podílu byl upraven ve Smlouvě o finančním vypořádání ze smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. Žalovaná neuhradila část kupní ceny za převod podílu ve společnosti ve výši žalobní částky. Příslušenství představovalo zákonný úrok z prodlení ze žalobní částky ode dne následujícího splatnosti dle smlouvy o převodu podílu.

3. Z odůvodnění rozhodnutí / odst.2/ dále vyplývá, že žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce zanikl započtením smluvní pokuty. Žalobce dle žalované porušil povinnosti ze Smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., proto žalovaná započetla pohledávku na zaplacení smluvní pokuty ve výši žalobní částky s částí pohledávky žalobce na zaplacení zbývající části kupní ceny za převod podílu.

4. Jak dále vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, žalobce vznesl námitku neplatnosti započtení pohledávky žalované.

5. V odstavci 6,7,8 odůvodnění soud rekapituloval zjištění, ve vztahu k nároku žalobce učiněná na základě provedeného dokazování a ze shodného tvrzení účastníků.

6. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 9. 2019 soud zjistil, že žalobce jako převodce převedl na žalovanou 20% podíl ve společnosti [právnická osoba]. s tím, že převod podílu byl sjednán jako úplatný a veškeré podmínky včetně výše a splatnosti byly upraveny dohodou o finančním vypořádání. Ze smlouvy o převodu soud rovněž zjistil, že účastníkem smlouvy o převodu byl na straně nabyvatele také [Anonymizováno], který od žalobce nabyl podíl ve společnosti o velikosti 30 %. Z čl. 2 a 3 Smlouvy o finančním vypořádání ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 9. 2019 soud zjistil, že kupní cena za převod podílu byla dohodnuta v celkové výši 6 250 000 Kč, že žalovaná se zavázala z celé kupní ceny zaplatit částku ve výši 2 500 000 Kč s tím, že splatnost druhé splátky byla dne 31. 8. 2020. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná byla povinna uhradit žalobci dle smlouvy o převodu ve znění smlouvy o vypořádání do 31. 8. 2020 částku ve výši 2 500 000 Kč a že do dne 31. 8. 2021 uhradila žalobci částku ve výši 2 100 000 Kč, dále bylo mezi účastníky nesporné, že do dne 31. 8. 2020 neuhradila žalovaná žalobci částku ve výši 400 000 Kč. Z dopisu žalobce žalované ze dne 24. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalobní částky, žalovaná učinila nesporným, že dopis obdržela.

7. Dále soud v odstavci 11,12,13,14 vymezil zjištění, učiněná z provedeného dokazování ve vztahu k tvrzením o zániku předmětné pohledávky žalobce započtením. 8. „Z čl. IV. odst. 1 písm. f/ smlouvy o převodu soud zjistil, že žalobce prohlásil, že společnost vykonávala a vykonává podnikatelskou činnost podle svých nejlepších znalostí v souladu s platnými právními předpisy ČR a že podstatným způsobem neporušila žádná práva třetích osob ani žádnou smlouvu či dohodu, které je společnost stranou a že neexistují žádné skutečnosti nebo okolnosti, které by případně mohly vést k ukončení smlouvy významné pro podnikatelskou činnost společnosti. Z čl. IV. odst. 1 písm. g/ smlouvy o převodu soud zjistil, že žalobce prohlásil, že společnost neuzavřela žádné úvěrové smlouvy nebo smlouvy o půjčce jako věřitel nebo dlužník, ani úvěr či půjčku neposkytla, neposkytla žádné záruky, ručení ani jiné zajištění závazků vlastních či třetích stran. Z čl. IV. odst. 1 poslední věty smlouvy o převodu soud zjistil, že pro případ, že by se kterékoliv z prohlášení žalobce dle čl. IV. smlouvy o převodu ukázalo jako nepravdivé, žalobce se zavázal zaplatit nabyvatelům za každé jednotlivé porušení smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč, která náleží nabyvatelům v poměru jejich nabytých podílů. Z listiny uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná uplatnila vůči žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 400 000 Kč, a to dle čl. IV. odst. 1 písm. f/ smlouvy o převodu ve výši 200 000 Kč s odůvodněním, že společnost nevykonávala svoji činnost v souladu s platnými právními předpisy, protože opakovaně porušila svoji informační povinnost stanovenou zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a dále žalovaná uplatnila vůči žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. IV. odst. 1 písm. g/ smlouvy o převodu ve výši 200 000 Kč s odůvodněním, že společnost s žalobcem údajně uzavřela smlouvu o zápůjčce v celkové výši 3 790 000 Kč, jejíž existenci žalovaná popírá, žalobce učinil nesporným, že nárok na smluvní pokutu obdržel. Z listiny Zápočet vzájemných pohledávek ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná započetla svoji pohledávku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 000 Kč, která vznikla v souladu s čl. IV. odst. 1 smlouvy o převodu s částí pohledávky na zaplacení druhé splátky kupní ceny za nabytý podíl, žalobce učinil nesporným, že zápočet obdržel.“ 9. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že žalovaná k výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že nepravdivost prohlášení ve Smlouvě o převodu obchodního podílu spočívala v tom, že žalobce v pozici jednatele společnosti porušil informační povinnost stanovenou § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, když neinformoval příslušný úřad práce o tom, že uzavřel pracovní poměr s celkem 14 zaměstnankyněmi z [Anonymizováno], jimž bylo na základě požadavku společnosti uděleno pracovní povolení. Žalobce tím vystavil společnost riziku udělení pokuty ve výši 100 000 Kč za každý přestupek a dále riziku, že nedojde k prodloužení pracovních povolení. Dále žalobce zamlčel své vklady do majetku, které nebyly účtovány jako nevratné. A on sám je za nevratné nikdy nepovažoval, jinak by je nyní žalobou nepožadoval po společnosti zpět.

10. Z odůvodnění rozhodnutí je dále zřejmé, že z nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 23 C 233/2020-83 soud zjistil, že společnosti [Anonymizováno] byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3 790 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.

11. Po provedeném dokazování učinil soud /v odstavci 22, 23 odůvodnění/ skutkový závěr o tom, že „Účastníci uzavřeli dne 13. 9. 2019 smlouvu o převodu podílu, na jejímž základě převedl žalobce na žalovanou 20% podíl ve společnosti [Anonymizováno]. Veškeré podmínky včetně výše a splatnosti kupní ceny za převod podílu byly upraveny Smlouvou o vypořádání. Žalovaná byla povinna uhradit žalobci dle smlouvy o převodu ve znění smlouvy o vypořádání do 31. 8. 2020 částku ve výši 2 500 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobci do dne 31. 8. 2021 částku ve výši 2 100 000 Kč. Žalovaná do dne 31. 8. 2020 neuhradila žalobci částku ve výši 400 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě zbývající části kupní ceny za převod podílu. Žalovaná uplatnila vůči žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 400 000 Kč, a to v důsledku toho, že žalobce učinil ve smlouvě o převodu nepravdivá prohlášení [čl. IV. odst. 1 písm. f) a g) smlouvy o převodu] a nárok na zaplacení smluvní pokuty započetla s částí pohledávky na zaplacení žalobní částky. Žalobce vznesl námitku neplatnosti započtení pohledávky žalované.“ 12. Soud v odůvodnění odkázal dále na související právní úpravu, danou ustanovením § 207, § 209 zákona č. 90/2012 Sb., § 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb. / o.z. /, poukázal dále na skutečnost, že žalovaná nesporovala, že žalobci náleží částka 400 000 Kč jako doplatek kupní ceny, a zabýval se otázkou, zda pohledávka žalobce vůči žalované zanikla započtením pohledávky na zaplacení smluvní pokuty z důvodu porušení prohlášení čl. IV odst. 1 písm. f/, g/ Smlouvy o převodu obchodního podílu za situace, že žalobce vznesl námitku relativní neplatnosti započtení.

13. V odstavci 33 odůvodnění se soud zabýval otázkou porušení čl. IV. odst. 1 písm. f/ Smlouvy o převodu obchodního podílu. Uvedl, že žalovaná porušení prohlášení žalobce, jež by dle jejího přesvědčení zakládalo její nárok na smluvní pokutu, spatřuje v tom, že žalobce nepravdivě prohlásil, že společnost v době jeho jednatelství jednala v souladu s právními předpisy. V dané souvislosti soud zdůraznil, že „Dané ustanovení však pokračuje spojkou ‚a‘, kdy následuje další část věty ‚a že podstatným způsobem neporušila žádná práva třetích osob ani žádnou smlouvu či dohodu, které je společnost stranou a že neexistují žádné skutečnosti nebo okolnosti, které by případně mohly vést k ukončení smlouvy významné pro podnikatelskou činnost společnosti.‘. Současně tedy musí být naplněna další podmínka, a to, že by společnost podstatným způsobem porušila práva třetích osob, smlouvu či dohodu, které je společnost stranou. Žalovaná již neuvádí žádná tvrzení, že by podstatným způsobem byla porušena práva třetích osob či smlouva či dohoda, které je společnost stranou, což vyplývá z čl. IV. odst. 1 písm. f/ smlouvy o převodu.“ 14. Pokud jde o namítané nepravdivé prohlášení žalobce ve vztahu k čl. IV. odst. 1 písm. g/ dané smlouvy, v tomto směru soud s odkazem na probíhající řízení sp. zn. 23 C 233/2020, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde žalobce žaluje společnost o 3 790 000 Kč a nepravomocně mu bylo vyhověno, konstatoval, že prokázání existence pohledávky žalované na zaplacení smluvní pokuty by vyžadovalo obsáhlé dokazování. Aby pohledávka byla způsobilá k započtení, musí být jistá, určitá, musí jít o pohledávku, o níž není rozumných pochyb. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.9.2020 soud dovodil, že započtení je neplatné, neboť jednostranné započtení ze strany žalované odporovalo ustanovení § 1987 odst. 2 o.z., přičemž žalobce vznesl námitku neplatnosti dle § 586 o.z.

15. Protože shledal nárok žalobce důvodným, soud žalobě vyhověl. Zákonný úrok z prodlení přiznal žalobci s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1970 o.z., ode dne následujícího od splatnosti zbývající části ceny za převod obchodního podílu.

16. O nákladech řízení soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

17. Žalovaná ve včas podaném odvolání, v němž navrhovala změnu rozsudku ve smyslu zamítnutí žaloby, vyjádřila přesvědčení o tom, že obě její pohledávky na smluvní pokutu jsou určité a způsobilé k započtení. Namítá, že předložila řadu důkazů k prokázání svých tvrzení, především v podání ze dne 12.6.2022.

18. Ve svém odvolání odvolatelka poukázala na skutečnost, že žalobce ve smlouvě učinil nepravdivá prohlášení o tom, že společnost vykonávala svoji činnost v souladu s platnými právními předpisy. A rovněž účelově zamlčel, že společnost [právnická osoba]. se žalobcem uzavřela smlouvu o zápůjčce, společnosti byla nepravomocně uložena povinnost zaplatit žalobci 3 790 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení / žalobce v průběhu řízení měnil argumentaci /. Dle žalované je podstatné, že je nutno klást důraz na vědomí žalobce o poskytnutých finančních prostředcích společnosti a jeho vůli získat po převodu obchodního podílu tyto finanční prostředky zpět. Vůle žalobce vždy byla finanční prostředky společnosti [právnická osoba]. poskytnout s tím, že na straně společnosti [právnická osoba]. je povinnost je vrátit. Tuto informaci žalobce při podpisu dané smlouvy vědomě zamlčel.

19. Soudu prvního stupně odvolatelka vytýká, že postupoval v rozporu s ustálenou praxí Nejvyššího soudu, když nezjišťoval vůli smluvních stran. Namítá, že z jazykového výkladu nejde v čl. IV. odst. 1, písm. f / smlouvy o převodu obchodního podílu o kumulativní ujednání. A smysl a účel ustanovení čl. IV. odst. 1 písm. g/ smlouvy o převodu obchodního podílu byl, aby závazky společnosti nebyly zkreslovány vědomě nepravdivým prohlášením.

20. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že soud správně dospěl k závěru, že údajné pohledávky žalované nejsou způsobilé k započtení ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 obč. zák. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Je přesvědčen, že nemůže být pochyb o tom, že posuzování údajné pohledávky žalované by řízení o prakticky nesporné pohledávce žalobce neúměrně prodloužilo, neboť by nad rámec předložených důkazů ze strany žalované bylo nezbytné posuzovat i projevy vůle stran ve smlouvě a další důkazy nezbytné k posouzení souladu nároku na smluvní pokutu s dobrými mravy. Návrh smlouvy byl předložen žalovanou a musí být vykládán k její tíži.

21. Jinak žalobce souhlasí s tím, že předmětné ustanovení smlouvy je potřeba nahlížet jako celek a ne každé jednání či opomenutí společnosti, kterým by došlo k porušení právního předpisu, je bez dalšího porušením čl. IV, odst. 1 písm. f/ smlouvy o převodu obchodního podílu. V kontextu celého prohlášení je zřejmé, že nedopadá na jakákoliv jednání nebo opomenutí společnosti, ale pouze ta, jejichž rozpor s právními předpisy či smluvním ujednáním by mohl významně ohrozit další provozování podnikatelské činnosti společnosti. Navíc smluvní pokuta nebyla řádně uplatněna, není zřejmé, o jaké okolnosti se opírá.

22. Dále, žalobce trvá na tom, že prohlášení není nepravdivé. Závazek vůči společnosti ve výši 3,79 mil Kč byl řádně vedený v účetnictví a o existenci tohoto závazku žalovaná věděla již před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu. Žalobce toto prohlášení vnímal tak, že se vztahuje k případným závazkům vůči třetím osobám, o nichž v účetnictví nebyla žádná zmínka, a nikoliv také k účetně evidovaným vkladům žalobce do majetku společnosti.

23. Závěrem žalobce zdůraznil, že jakýkoli pokus o sankcionování žalobce ze strany žalované za to, že se domáhá vrácení toho, co do majetku společnosti [právnická osoba]. v dobré víře vložil, je nutno hodnotit jako vysoce nemravné.

24. Při jednání před odvolacím soudem účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích, žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila přesvědčení o tom, že je třeba použít jazykový výklad daného textu smlouvy, má za to, že ani jedna z námitek žalobce nebránila započtení. Uvádí, že v mezidobí došlo k posunu. V pravomocném rozsudku ve vztahu k sumě požadované žalobcem po společnosti, Městský soud v Praze, jako soud odvolací, v rozsudku č. j. 53 Co 372/2002-110 ze dne 15. prosince 2022 vyjádřil právní názor o tom, že ve skutečnosti šlo o půjčku. Pokud by bylo potřeba vést k této otázce dokazování, je na místě rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, neboť následné řízení by nepřesáhlo rozsah jednoho jednání.

25. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce namítal, že žalovaná desinterpretuje závěry rozsudku soudu prvního stupně, o němž hovoří. Připomíná, že soud prvního stupně v té věci označil vložené peníze za vklad, odvolací soud pak vyšel z nesporných tvrzení a uzavřel, že jde o půjčku. Je zřejmé, že na to soudy mají rozdílné názory. Žalobce uvádí, že danou sumu vložil z důvodu výstavby rekonstrukce pobočky v [Anonymizováno], tuto otázku by bylo možno doložit pomocí svědeckých výslechů. Namítá rovněž hledisko dobrých mravů, pokud by mu mělo jít k tíži, že požaduje vrácení jím vložených prostředků. Žalované nic nebrání tomu, aby se domáhala svého nároku po zaplacení soudního poplatku, přitom v dané věci nevznesla ani vzájemný návrh a není důvod, aby se soud touto otázkou, kdy jde o skutkové posouzení, zabýval v předmětném řízení. Současně doplňuje, že po právní moci rozsudku, který předkládal právní zástupce žalované, byl vyveden majetek ze společnosti [Anonymizováno] a společnost převedena na [Anonymizováno]. Dále doplňuje, že oba účastníci smlouvy na straně nabyvatelů, pan [Anonymizováno] a paní [Anonymizováno] před uzavřením smlouvy věděli o vkladu pana [Anonymizováno]. Dále, i v řízení proti panu [Anonymizováno] bylo započtení soudem označeno jako bez právních účinků, kdy bylo započteno nezapočitatelné.

26. K dotazu člena senátu, [Anonymizováno], zda listiny, označené jako Uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty a Zápočet vzájemných pohledávek, jež jsou datovány dnem 31.8.2020, došly najednou či postupně, žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že došly najednou, připomíná, že namítal, že nebylo řádně započteno. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že není přesně schopna to doložit, ale předpokládá, má za to, že to bylo zasláno najednou. Závěrem při jednání odvolacího soudu žalovaná prostřednictví svého právního zástupce uvedla, že pokud jde o zápočet a vyúčtování smluvní pokuty, listiny byly doručeny současně, nic ale nebránilo zápočtu, často se v praxi tak děje, bývá to dokonce i na jedné listině, není třeba aplikovat přehnaný formalismus. Započtení dle přesvědčení žalované bylo účinné. Pokud jde o spor o zaplacení sumy 3 790 000 Kč, toto prokazování by nebylo složité, původně byla tato suma žalována jako půjčka a v průběhu sporu žalobce měnil svá skutková tvrzení.

27. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce závěrem uvedl, že suma byla zaúčtována jako půjčka, což vyplývá z účetní závěrky, kterou měla žalobkyně k dispozici jako společník i jako nabyvatel obchodního podílu. Doplňuje dále, že pokud se ujednání týkalo porušení předpisů při podnikání, tak to, co je vytýkáno, bylo marginální porušení. Přitom dané ustanovení mířilo na to, pokud by došlo z důvodu porušení předpisů k závažných dopadům na společnost. Takové dopady nenastaly, šlo marginální porušení, nevznikla žádná škoda. Navíc nešlo o porušení povinnosti jednatele, něco zanedbala účetní.

28. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ust. §§ 212, 212a o.s.ř., a po provedeném jednání / § 214 odst. 1 o.s.ř. /, v jehož rámci provedl dokazování listinami, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

29. Soud správně uzavřel, že nárok žalobce, jenž žalobce odvíjí od Smlouvy o finančním vypořádání, je důvodný. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud rovněž správně uzavřel, že pohledávka žalobce na zaplacení doplatku ceny za obchodní podíl, nezanikla započtením.

30. V odvolacím řízení odvolatelka zpochybňuje závěr soudu o tom, že pohledávka žalobce nezanikla započtením 31. Podle ustanovení § 1987 zákona č. 89/2012 Sb. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. / odst. 1/. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není / odst. 2/.

32. V daném případě odvolací soud dospívá k závěru, že obě protipohledávky, jak byly žalovanou uplatněny k započtení, vyžadují komplikované dokazování, nelze je považovat za pohledávky zřejmé a nesporné, tedy jak konstatoval soud, nelze je považovat za pohledávky, o kterých není rozumných pochyb. Odvolací soud konstatuje, že ve smyslu dikce ustanovení § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. jde o pohledávky nejisté.

33. Žalovaná svůj nárok na smluvní pokutu vůči žalobci odvozuje od článku IV, odstavce 1 písm. f/ g/ Smlouvy o převodu obchodního podílu, uzavřené dne 13.9.2019 mezi žalobcem jako převodcem a žalovanou, jako jedním z nabyvatelů / dalším nabyvatelem byl Pavel Franclík /.

34. Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že soud by musel zkoumat společný úmysl smluvních stran, pokud jde o ujednání článku IV. odstavec 1 písm. f/, g/ Smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13.9.2019. Z dokazování Smlouvou o převodu obchodního podílu, jak bylo provedeno před odvolacím soudem, vyplynulo, že žalovaná v době uzavření smlouvy již byla společníkem společnosti [právnická osoba]., a to v rozsahu 50% obchodního podílu. Vyjdeme-li z předpokladu, že žalovaná z titulu svého angažmá ve společnosti v pozici společníka měla přístup k dokladům společnosti, musel by být zkoumán společný úmysl stran při formulaci prohlášení v čl. IV. odst. 1 písm. g/ z toho hlediska, zda se toto prohlášení případně týká jen právních vztahů, v ujednání / prohlášení / typově vymezených, jež nejsou společníkům seznatelné z účetnictví. Žalobce v tomto směru uvádí, že dané ustanovení vnímal tak, že se vztahu k případným závazkům vůči třetím osobám, o nichž v účetnictví nebyla žádná zmínka.

35. Rovněž je třeba říci, že i ve vztahu k článku IV. odst. 1, písm. f/ smlouvy má každý z účastníků řízení tvrdí něco jiného, pokud jde o výklad daného ujednání / prohlášení /. Soud bez dalšího učinil v odstavci 33 závěr, že dané ujednání / prohlášení / musí být naplněno kumulativně, aniž by bylo zřejmé, jak, jakým výkladem k danému závěru dospěl. V daném ujednání ale nejde jen o to, zda společným úmyslem stran bylo to, že okolnosti, sjednané v prohlášení, mají kumulativní povahu, a tedy musí být naplněny současně, ale jde i o to, jaký byl úmysl stran při sjednané formulaci „výkon podnikatelské činnosti“. Tento pojem nebyl pro účely článku IV. odst. 1 písm. f / ve smlouvě definován. Bylo by nutné vyložit, zda se dané ujednání vztahuje na samotný výkon podnikatelské činnosti, tedy přímo na realizaci toho konkrétního podnikání či se vztahuje na veškeré právní jednání a podobně. Vyložit by bylo nutné i sousloví „ neporušit podstatným způsobem.“ Jistě se dané ujednání nebude vztahovat na každou, zjednodušeně řečeno, „ lapálii“, každopádně by bylo nutno příslušné pojmy vyložit.

36. K tomu odvolací soud doplňuje, že jestliže smlouva/ v popsaném rozsahu / neobsahuje výslovná ujednání / či definice pojmů/, je třeba předmětná ujednání vyložit za použití výkladových pravidel, daných ustanovením § 555 odst. 1 a § 556 zákona č. 89/2012 Sb. A možno v dané souvislosti uvést, že aplikací daných zákonných ustanovení se zabývá judikatura Nejvyššího soudu ČR / např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 5749/2017 ze dne 5.12.2019, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 ze dne 31.10.2017 / rovněž judikatura Ústavního soudu ČR i komentářová literatura / komentáře k příslušným ustanovením v rámci komentářů k občanskému zákoníku.

37. Např. lze odkázat na právní větu, jak vysvítá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 61/2017 : „ Pro výklad adresovaného právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího, která byla nebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem / např., objektivním významem užitých slov/. Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil / kdy se stal perfektním/. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího / § 556 odst. 1 věta první o.z./, postupuje soud podle pravidla, vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o.z. /“ 38. K otázce interpretace smluv lze mimo jiné rovněž akcentovat odstavec 24 komentáře k ustanovení § 556 , obsaženého v publikaci: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 2292 s., v němž se odkazuje na stanovisko Ústavního soudu, podle něhož „doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy“ (II. ÚS 571/06, III. ÚS 14/06 či IV. ÚS 128/06). Ve vztahu k nové právní úpravě se k tomuto závěru přihlásil i Nejvyšší soud, který dříve preferoval jazykové vyjádření právního jednání před vůlí jednajícího (k tomu dále v části VII).“ 39. Odvolací soud rovněž odkazuje na odstavec 20 uvedeného komentáře, kde se praví: „Smlouvy jsou založeny na konsenzu smluvních stran, pro určení významu každého smluvního ujednání je proto rozhodující, jaký význam tomuto ujednání zamýšlely dát samotné smluvní strany. Význam smluvních ujednání se proto posuzuje podle společného úmyslu smluvních stran.“ 40. V poměrech dané věci lze v daném směru uzavřít, že existence protipohledávek žalované by vyžadovala složité dokazování, když ani samotný text příslušných ujednání smlouvy bez dalšího nemůže být východiskem pro závěr, že by v souvislosti s žalovanou popsanými okolnostmi / popsané porušení prohlášení / vůbec mohl vzniknou nárok na smluvní pokutu.

41. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9.9.2020. Zde se v odstavci 36 odůvodnění praví: „Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení /projev vůle dlužníka pasivní pohledávky/ účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli /srov. § 570 a násl. o. z./, je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání /k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z./.“ 42. V odstavci 37 odůvodnění se praví: „ Ze shora popsaných závěrů se podává, že český zákonodárce upravil likviditu aktivní pohledávky jakožto hmotněprávní předpoklad započtení; není-li aktivní pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení zákonu a je zpravidla /relativně/ neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání /jednostranného započtení/, účinky započtení nenastanou /pasivní pohledávka nezanikne/.

43. Z odstavce 38 odůvodnění se podávají závěry: „Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce /věřitel pasivní pohledávky/ námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná /aktivní/ pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením /v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí/ zánik žalobou uplatněné /pasivní/ pohledávky.“ 44. Z odstavce 39 odůvodnění pak vyplývá stanovisko, že pohledávka jistá a určitá ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní / započítávaná / pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění / prokázání / této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné / pasivní / pohledávce.

45. V daném případě se žalobce dovolal neplatnosti započtení, započítávaná pohledávka je nejistá ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. / zákon č. 89/2012 Sb., účinky započtení zde nenastaly, žalobou uplatněná pohledávka žalobce započtením nezanikla.

46. Pokud soud prvního stupně žalobě vyhověl a požadovanou sumu s příslušenstvím, představovanou nedoplatkem ceny za převod obchodního podílu žalobci přiznal, nelze tomuto postupu vytknout pochybení. Nárok žalobce je po právu. Na tomto závěru nemění ničeho okolnost, že soud v odstavci 33 prakticky dospěl k závěru, že jelikož nebyly naplněny podmínky v prohlášení v čl. IV. odst. 1 písm. f/ Smlouvy o převodu obchodního podílu, nárok na smluvní pokutu nevznikl. Bez toho ovšem, že by došlo k výkladu daného ujednání a bez toho, že by soud zkoumal společný úmysl smluvních stran, nelze ve vztahu k danému ujednání činit jakékoli závěry. Leda ten, že nárok na smluvní pokutu, jenž žalovaná od daného ujednání odvíjí, je nejistý a neurčitý a tedy nezapočitatelný.

47. Současně lze uvést, že i kdyby, obecně vzato, byla dána situace, že by protipohledávky nevyžadovaly složité dokazování, nebyly by nejisté nebo neurčité, taková situace zde ale není, tak rovněž platí, že nelze započítat nesplatnou pohledávku proti splatné, k takovému právnímu jednání se nepřihlíží / usnesení NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1534/2018 ze dne 29.8.2018 /. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na dikci ustanovení § 1987 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.

48. Z dokazování před odvolacím soudem vyplynulo, že Listiny, označené jako „Uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty“ a dále „ Zápočet vzájemných pohledávek“, adresované [Anonymizováno] [Jméno žalobce], jsou datovány shodným datem, a to 31.8.2020. Pokud žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila přesvědčení o tom, že nebrání zápočtu, pokud jsou takové listiny doručeny současně, že se to často v praxi děje a oba akty bývají dokonce na jedné listině, tak je třeba říci, že aby smluvní pokuta byla splatná na základě výzvy k jejímu zaplacení, musí uplynout lhůta bez zbytečného odkladu. Jinak řečeno, pokud byly obě listiny doručeny současně, jak žalobce tvrdí, a žalovaná rovněž uvádí, přičemž argumentuje v prospěch takového postupu, smluvní pokuta nebyla v době / současného / doručení zápočtu ještě splatná. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1534/2018 ze dne 29.8.2018/ poukazuje na svou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, „podle níž úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž by předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky, takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003 (uveřejněné pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3327/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3662/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015]. Uvedené závěry se uplatní i za nové úpravy občanského zákoníku platné a účinné od 1. 1. 2014, neboť platí /srov. § 1982 o. z./, že účinek zániku závazku nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení, přičemž nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro … /srov. komentář k § 1982 v ASPI a též C.H.Beck Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část /§ 1721 – 2054/, 1. vydání, 2014, str. 1132 až 1134).“ 49. Tedy, pokud obě listiny, Uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty a Zápočet vzájemných pohledávek, datované dnem 31.8.2020, byly žalobci doručeny současně, jak uvedli oba účastníci při jednání odvolacího soudu, tak pohledávka na zaplacení smluvní pokuty v době učiněného zápočtu nebyla splatná, a tedy nebyla započitatelná ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.

50. Tedy ani v souvislosti se započtením nesplatné pohledávky pohledávka žalobce nemohla zaniknout.

51. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

52. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů, představovaných náklady právního zastoupení: 2x odměna advokáta za úkon právní služby po 9 900 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, 21% DPH v částce 4 284 Kč. Celkem 24 684 Kč.

Poučení