19 Cmo 55/2022 - 154

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele]., IČO [IČO navrhovatele] sídlem [Adresa navrhovatele] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: č. 1/ [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] č. 2/ [Jméno advokáta D], narozený [Datum narození advokáta D] bytem [Adresa advokáta D] č. 3/ [Jméno advokáta E], narozený [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] č. 4/ [Jméno advokáta F]., IČO [IČO advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] zastoupený advokátem [Jméno advokáta G] sídlem [Adresa advokáta G] č. 5/ [Jméno advokáta H]., IČO [IČO advokáta H] sídlem [Adresa advokáta H] č. 6/ označený jako [Jméno advokáta I]., IČO [IČO advokáta I] sídlem [Adresa advokáta I] č. 7/ označený jako [Jméno advokáta J]., IČO [IČO advokáta J] sídlem [Adresa advokáta J], doručovací číslo: [Anonymizováno] č. 8/ [Jméno advokáta K]., IČO [IČO advokáta K] sídlem [Adresa advokáta K] č. 9/ [Jméno advokáta L]., IČO [IČO advokáta L] sídlem [Adresa advokáta H] č. 10/ označený jako [Jméno advokáta M]., IČO [IČO advokáta M] sídlem [Adresa advokáta J] č. 11/ [Jméno advokáta N]., IČO [IČO advokáta N] sídlem [Adresa advokáta N] č. 12/ [Jméno advokáta O]., IČO [IČO advokáta O] sídlem [Adresa advokáta O] č. 13/ [Jméno advokáta P]., IČO [IČO advokáta P] sídlem [Adresa advokáta P] č. 14/ [Jméno advokáta Q]., IČO [IČO advokáta Q] sídlem [Adresa advokáta Q] č. 15/ [Jméno advokáta R]., IČO [IČO advokáta R] sídlem [Adresa advokáta H] č. 16/ [Jméno advokáta S]., IČO [IČO advokáta S] sídlem [Adresa advokáta S] č. 17/ [Jméno advokáta T]., IČO [IČO advokáta T] sídlem [Adresa advokáta H] o vyloučení [Jméno advokáta U], [Jméno advokáta V], [Anonymizováno] z funkce člena statutárního orgánu účastníka č. 4/, o nařízení předběžného opatření, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 68 Cm 46/2022-74 ze dne 24. srpna 2022 ve znění usnesení č. j. 68 Cm 46/2022-96 ze dne 6. září 2022 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Návrh na nařízení předběžného opatření, aby [Jméno advokáta B], dat. nar. [Datum narození advokáta B], bytem [Adresa advokáta B], je povinen zdržet se výkonu funkce předsedy představenstva společnosti [Jméno advokáta F]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO], a to do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu na vyloučení [Jméno advokáta U] z funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací projednávaného v řízení sp. zn. 68 Cm 46/2022, se zamítá.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Navrhovatel je povinen zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a to a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ 2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že návrh na nařízení předběžného opatření, podaný v řízení v dané věci, se opíral o tvrzení, že [Jméno advokáta B] se dopouští závažných pochybení při výkonu funkce. Pochybení souvisí s doplácením daní týkajících se pivovarských společností. Dále se v návrhu praví, že dozorčí rada společnosti [Jméno advokáta F]. podala za [Jméno advokáta F]. proti [Anonymizováno] obdobnou žalobu.

3. Soud v odstavci 2 odůvodnění vymezil další tvrzení navrhovatele, obsažená v jeho návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že „navrhovatel poukazuje na skutečnost, že obdržel dopis představenstva společnosti [Jméno advokáta F]. datovaný 22. 7. 2022, podepsaný [Anonymizováno], jenž obsahuje návrhy rozhodnutí valné hromady společnosti [Jméno advokáta F]. Podle návrhu představenstva se má mj. hlasovat o tom, zda má společnost [Jméno advokáta F]. zaplatit poplatek za žalobu na náhradu škody ve výši 207.258.500 Kč, kterou proti [Anonymizováno] údajně podala dozorčí rada; rovněž se má hlasovat o zaplacení poplatku za další dvě žaloby údajně podané dozorčí radou [Jméno advokáta F]. na náhradu škody proti dalším dvěma osobám, přičemž jednou z nich je [tituly před jménem] [adresa] /aktuálně člen dozorčí rady [Jméno advokáta F]., dříve člen představenstva/. Má se tedy hlasovat o třech žalobách dozorčí rady podaných proti třem různým osobám, přičemž každá žaloba je na částku 207.258.500 Kč, a v souvislosti s těmito žalobami má jít o otázku, zda se mají platit tři soudní poplatky, každý ve výši cca 3,6 mil. Kč. Navrhovatel poukázal na jednoznačný střet zájmů [Jméno advokáta U] se zájmy společnosti [Jméno advokáta F]. s tím, že na jedné straně mu hrozí soudní uložení povinnosti zaplatit 207.258.500 Kč s příslušenstvím a na straně druhé se obrací na akcionáře s návrhem na rozhodnutí per rollam ohledně té samé soudní věci, přičemž podklady, podobu onoho návrhu a způsob hlasování určil z titulu své funkce on sám. Navrhovatel dospěl k tomu, že tento střet zájmů má logické vyústění v návrhu představenstva, který je neurčitý a nedostatečně podložený - je ve zjevném rozporu s § 418 odst. 2 písm. c/ ZOK. V návrhu představenstva se nejen potenciální, ale existující střet zájmů konkrétně projevuje už tím, že se navrhuje hlasování per rollam, což je v daném případě způsob naprosto nevhodný, potlačující práva akcionářů /… bod 13.f/, navíc jde o návrh zcela nedostatečně podložený /viz výše bod 13.b/, neurčitý/… bod 13./ opožděný /… bod 13.d/ a představuje pokus o ovlivnění akcionářů skrze osočování navrhovatele /… bod 13.e/ ze strany [Jméno advokáta U] jako osoby, které se má týkat hlasování. Absence oznámení o možném střetu představuje jednoznačné a závažné porušení [Jméno advokáta U] při výkonu jeho funkce.“ 4. V odůvodnění rozhodnutí soud dále odkázal na související právní úpravu a uvedl, že „návrhu na vydání předběžného opatření možné vyhovět jen tehdy, pokud navrhovatel prokáže potřebu zatímní úpravy poměru účastníků a současně osvědčí skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Tyto skutečnosti jsou osvědčeny tehdy, pokud se jeví alespoň jako pravděpodobné.“ 5. V dané souvislosti soud uvedl, že předběžné opatření je svou povahou prozatímním rozhodnutím a nesmí předjímat rozhodnutí ve věci samé. V daném případě však je navržené předběžné opatření formulováno nepřípustným způsobem, kdy šíří svého zásahu do poměrů obchodní korporace nedovoleně přebírá roli meritorního rozhodnutí. Návrh postrádá alespoň druhový výčet jednání, jehož se má [Jméno advokáta B] zdržet. Z obecné formulace i z vylíčení skutkového stavu se pouze podává, že svou funkci nemá vykonávat v rámci dotčené korporace vůbec. Návrh navíc neobsahuje popis činností vztažených k jednotlivým skutkovým tvrzením obsaženým v návrhu.

6. Ve vztahu k osvědčení nároku, jako jednomu ze základních předpokladů pro vyhovění návrhu soud v odstavci 8 odůvodnění uvedl: „Soud uvádí také další důvody, pro něž shledává zásah do vnitřních poměrů funkční obchodní společnosti v daném případě za problematický. Hlavním navrhovatelem udaným důvodem, jenž má ospravedlnit jím zvolený charakter předběžného opatření, je tzv. střet zájmů v osobě účastníka [Jméno advokáta U] - jeho vlastních zájmů a zájmů společnosti, representovaný událostmi, které zakládají samostatný žalobní nárok. U vědomí toho, že navrhovatel tento materiální nedostatek argumentačně opírá především o formální pochybení orgánu dotčené společnosti /neurčitost, nepodloženost, opožděnost návrhu představenstva ze dne 3. 8. 2022 při nevhodné formě hlasování/, soud zdůrazňuje, že jsou způsobilá stát se předměty zvláštních /úžeji konstruovaných/ řízení a eventuálně v jejich rámci vydaných předběžných opatření, jako je tomu např. v řízení o nicotnosti, neplatnosti rozhodnutí valné hromady, nehledě na to, že o téže materii, tj. o nesprávném postupu při doplácení daní týkajících se tzv. pivovarských společností, již navrhovatel podal /jak tvrdil i osvědčil/ v zájmu společnosti [Jméno advokáta F]. žalobu o náhradu škody způsobenou porušením péče řádného hospodáře.“ 7. Soud v daném směru /v odstavci 9 shrnul/, že „z vylíčení skutkového stavu se podává, že žalobce má k dispozici jiné vhodnější prostředky /např. vážící se k již zahájenému řízení, anebo s vazbou na budoucí řízení, kde okruh osob není výslovně limitován a právo podat návrh není omezeno žádnou lhůtou/, které nevedou k tak intenzivnímu zásahu do vnitřních poměrů společnosti, natož ještě formou prozatímního, tj. důkazně nerigorizovaného, rozhodnutí.“ 8. Dále soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na možnost, že by délka řízení přesáhla 3 roky, a tedy by zatímní úprava v podobě navrženého předběžného opatření byla přísnější restrikcí, „nežli jakou, coby důsledek pravomocného meritorního rozhodnutí, dovoluje přijmout zákon.“ Soud doplnil, že „tento předběžný zákaz kopírující svou podstatou rozhodnutí o vyloučení člena statutárního orgánu dle ust. § 63 odst. 1 z.o.k. dokonce přesáhnout toto právní normou stanovené maximální časové rozpětí.“ 9. V odstavci 11 odůvodnění rozhodnutí soud výslovně akcentoval hledisko proporcionality, a akcentoval rovněž hledisko minimalizace zásahu státu do sféry obchodních korporací a zdůraznil, že „není zajisté úmyslem zákonodárce, aby zřídil v podobě předběžného opatření rozsah práv jednomu z účastníků zjevně překračující rozsah oprávnění daný zákonem v řízení o neplatnosti, s nímž se argumentace v návrhu na nařízení předběžného opatření ponejvíce shoduje.“ 10. V odstavci 12 odůvodnění uvedl: „V neposlední řadě pak soud poukazuje krom převahy formálních nedostatků v popisu jednání [Jméno advokáta U] na to, že i materiální důvody pro nařízení předběžného jsou oproti žalobě na náhradu škody spíše podpůrného charakteru, přičemž úzká výseč věcné kritiky chování [Jméno advokáta U] ve funkci statutárního orgánu se soustřeďuje převážně okolo nesprávností návrhu představenstva ze dne 22. 7. 2022, s jehož nedostatky souvisejí v prvé řadě typově jiná řízení. Navrhovatel krom těchto pochybení dále poukazuje na reálné nebezpečí ovlivnění akcionářů, u kterých však - jakožto u osob participujících kvalifikovanou formou na podnikání - nutno předpokládat obvykle právní vědomí rolového minima a minimálně pak v souladu s ustanovením § 4 o.z. /není-li prokázán opak/ rozum průměrného člověka se schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností na pozadí zásady poctivosti a zákonnosti.“ 11. Soud návrh zamítl, přičemž dále podotkl: „Pokud by [Jméno advokáta B] jednal ke škodě společnosti a ve svém jednání pokračoval, zakládá tím pro sebe následek v podobě odpovědnosti za porušení loajality a péče řádného hospodáře vůči konkrétní obchodní společnosti.“ 12. Ve vztahu k bodu II. výroku soud odkázal na ustanovení § 4 odst. 1 písm. h/ zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou 5 Sazebníku poplatků tohoto zákona.

13. Ve včas podaném odvolání, učiněném podáním, datovaným dnem 5. 9. 2022, navrhovatel navrhoval změnu rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření.

14. Ve svém odvolání navrhovatel vyjádřil přesvědčení o tom, že v řízení dle ustanovení § 63 zákona č. 90/2012 Sb. lze předběžným opatřením uložit zdržet se výkonu funkce, přičemž omezení se může týkat celého výkonu funkce, není třeba postihovat jen některé aspekty výkonu funkce. A s odkazem na závěry, obsažené v usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 439/21 nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že navržené předběžné opatření směřuje k témuž jako návrh ve věci. Člen statutárního orgánu, jemuž je předběžným opatřením uložena povinnost zdržet se výkonu funkce ke konkrétní společnosti, se může stát i za trvání předběžného opatření členem jiné společnosti. Navíc, i členovi s pozdrženou funkcí předběžným opatřením, mohou plynout benefity spojené s touto funkcí. Odvolatel považuje za logické, že „dochází-li k porušování povinnosti při výkonu funkce, dojde předběžným opatřením k dočasnému ‚pozdržení‘ dalšího výkonu funkce.“ 15. Dále odvolatel vyjádřil přesvědčení o tom, že je na místě zdržení se výkonu funkce v navrženém rozsahu, navrhovatel doložil závažná pochybení [Jméno advokáta U], jenž Návrhem představenstva /dopis ze dne 22. 7. 2022/ navrhl hlasování valné hromady per rollam ze zásadními nedostatky. Jednal přitom ve vlastní věci ve střetu zájmů, který se projevil i osočováním navrhovatele v daném dopise. Návrh na hlasování per rollam je v daném případě nevhodný, potlačující práva akcionářů, navíc jde o návrh nedostatečně podložený, neurčitý opožděný, a představuje pokus o ovlivnění akcionářů skrze osočování navrhovatele ze strany [Jméno advokáta U] jako osoby, jako osoby, které se má týkat hlasování /respektive hlasování má proběhnout ohledně zaplacení soudního poplatku. Jde o to, že se má na základě naprosto nedostatečných a vadných podkladů rozhodovat o tom, zda se na základě žalob podaných dozorčí radou [právnická osoba] bude soudně vymáhat částka třikrát 207 milionů Kč po třech různých osobách /formálně se má dle Návrhu představenstva rozhodovat o placení soudních poplatků, nicméně nezaplacení soudního poplatku má za následek skončení příslušných soudních řízení/ a zda se mají vynaložit náklady na zaplacení soudních poplatků ve výši třikrát 3,6 milionu Kč, což má dopad do majetkové situace společnosti [právnická osoba] /a tedy i hodnoty akcií vlastněných navrhovatelem. [Jméno advokáta B] má navíc z titulu své funkce přístup k dokumentům, které mohou být významné při vedení předmětných soudních řízeních o žalobách, podaných dozorčí radou. [Jméno advokáta B] jedná ve střetu zájmů se zájmy společnosti [právnická osoba], aniž by došlo k realizaci postupu dle § 54 ZOK, a nezjednal nápravu /ač ji bylo třeba zjednat/.

16. V odstavci 20, 21 odvolání pak navrhovatel podrobně popsal, v čem má střet zájmů [Jméno advokáta U] spočívat a zdůraznil, že [Anonymizováno] ve své funkci může ovlivňovat kroky společnosti, [právnická osoba] týkající se jeho osobně a toho zjevně využívá. Navrhovatel rovněž doplnil, že na nedostatky Návrhu představenstva, o němž mělo hlasování per rollam proběhnout, navrhovatel upozornil dopisem ze dne 16. 8. 2022.

17. Ve svém odvolání odvolatel dále uváděl /odst. 26/ že „i kdyby se snad připustilo, že navrhované předběžné opatření by bylo příliš omezující /jakkoli navrhovatel takový názor nezastává/, soud má možnost nařídit předběžné opatření v rozsahu užším, než navrhovaném: v takovém případě návrhu částečně vyhoví a ve zbytku zamítne, nejde o důvod pro zamítnutí celého návrhu.“ Dle navrhovatele soud nesprávně argumentuje, pokud uvádí: že „ve finálním návrhu na nařízení předběžného opatření soud postrádá alespoň druhový výčet jednání, jehož se má [Jméno advokáta B] zdržet, z obecné formulace i z vylíčeného skutkového stavu se pouze podává, že svou funkci nemá vykonávat v rámci dotčené korporace vůbec.“ 18. V odstavci 34 odvolání navrhovatel rekapituloval pochybení a v souvislosti s tím nezjednání nápravy. Jde a/ o pochybení, uvedená v podání ze dne 19. 8. 2022, učiněná v souvislosti s návrhem ze dne 22. 7. 2022 na rozhodnutí valné hromady per rollam, pochybení, uváděná v části 2.2. až 2.4 podání navrhovatele ze dne 3. 8. 2022 - např. pochybení, týkající se nezakládání různých dokumentů do sbírek listin, c/ pochybení, uvedené v podání ze dne 19. 8. 2022 ohledně neoznámení střetu zájmů dle § 54 ZOK, pochybení uvedené v části 2.5. podání navrhovatele ze dne 3. 8. 2022 - problematika tzv. doplácení daní.

19. Popsané důvody navrhovatel rozvinul v odstavci 35 -37: Pochybení [Jméno advokáta U], jednajícím ve střetu zájmů by sice mohla být napadena v rámci řízení o neplatnosti valné hromady, „jenže to by předně muselo k přijetí nějakého usnesení valné hromady dojít, což se stát nemusí.“ Proti [Anonymizováno] byla sice podána žaloba na náhradu škody v souvislosti s problematikou tzv. doplácení daní, nicméně totéž pochybení mu je vytýkáno i v daném řízení dle § 63 ZOK. Řízení o vyloučení z funkce a případná žaloba na náhradu škody jsou rovnocenné.

20. Odvolatel rozhodnutí soudu prvního stupně vytýká, že je založeno na nesprávném právním posouzení věci. Rovněž mu vytýká, že pokud jde o střet zájmů, zabýval se pouze střetem zájmů v souvislosti s pozvánkou na valnou hromadu, ale nezabýval se již porušením ustanovení § 54 ZOK, které ukládá možnost střetu zájmů bez zbytečného odkladu oznámit představenstvu jako takovému a kontrolnímu orgánu. Soudu dále vytýká, že nepřihlédl spolupůsobení [Jméno advokáta U] a dozorčí rady [právnická osoba], která je rovněž ve střetu zájmů, jak na to navrhovatel poukazoval v odstavci 19 a 20 v podání ze dne 19. 8. 2022.

21. Dále odvolatel označil argumentaci soudu délkou řízení ve věci za nepřiléhavou. Jednak je délka řízení především v rukou soudu, jednak kritériem pro nařízení předběžného opatření je otázka, zda je dána potřeba zatímně upravit poměry účastníků, potencionální délka řízení není hlediskem.

22. Navrhovatel je přesvědčen, že jestliže osvědčil, že došlo k různorodému porušení povinností při výkonu funkce, je zdejší řízení nejvhodnější k tomu, aby byl předběžným opatřením výkon funkce „pozdržen“. I kdyby byl obecně správný závěr soudu, že by se o úžeji specifikovaném předběžném opatření dalo uvažovat v rámci případných jiných zvláštních řízení, kdy patrně by mělo jít o řízení o náhradu škody proti [Anonymizováno], či případné potencionální řízení o neplatnosti valné hromady, nelze proto uzavřít, že ve zdejším řízení není dána potřeba zatímně upravit poměry účastníků. Předmětné opatření musí souviset s předmětem řízení, odvolatel nesouhlasí se stanoviskem soudu, které řízení je pro popsané předmětné opatření vhodnější. Navrhovatel má za to, že popsaná pochybení [Jméno advokáta U] ukazují, že [Jméno advokáta B] není schopen ani ochoten vykonávat funkci v souladu s právními předpisy, a proto je třeba výkon jeho funkce ve společnosti [právnická osoba] předběžným opatřením omezit /pozdržet/.

23. Ve svém odvolání odvolatel dále soudu vytýkal bagatelizování možného ovlivnění ostatních akcionářů odkazem na jejich schopnost používat rozum a v odstavci 60, 61 odvolání zdůraznil: „Rozumný akcionář si snad může povšimnout, že tzv. Návrh představenstva na hlasování per rollam ohledně podaných žalob učinila jedna z osob, proti které žaloby směřují. Tím si ale takový akcionář nepomůže, protože na rozdíl od [Anonymizováno] není v pozici, kdy by si mohl plně vyhodnotit, jak postupovat. Tak například není vůbec zřejmé, jaké hlasování je v zájmu akcionáře společnosti [právnická osoba]: [Anonymizováno] může mít zájem jak na tom, aby se zaplacení poplatku neodsouhlasilo /pokud byla žaloba podána tak, že má vysokou šanci na úspěch/ tak na tom, aby se zaplacení poplatku za žalobu odsouhlasilo /je-li žaloba např. podána tak, že nemůže mít šanci na úspěch, protože pak dojde k založení překážky věci pravomocně rozsouzené/. Navrhovatel zde připomíná, že ve svém dopisu ze dne 16. 8. 2022 /příloha č. 28 podání ze dne 19. 8. 2022/ si vyžádal v souvislosti s hlasováním o podaných žalobách řadu informací /zajímal se o obsah podaných žalob, zda osoba podávající žalobu k tomu vůbec měla pověření, zda dozorčí rada vůbec zjistila, že by žalované osoby způsobily škodu apod., a přitom se mu ze strany představenstva nedostalo ničeho. Napadené usnesení je nesprávné: odkaz na ‚rozum akcionáře‘ nemůže být důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření.“ 24. Své odvolání navrhovatel doplnil podáním, datovaným dnem 2. 11. 2022. Poukázal zde na jedno, dle svého přesvědčení závažné pochybení členů statutárního orgánu společnosti [právnická osoba], jedním z nich bylo nesvolání valné hromady v zákonné lhůtě 6 měsíců pro účely schválení účetní závěrky pro předchozí účetní období. Následně, pozvánkou, datovanou 14. 10. 2022 došlo ke svolání valné hromady s termínem konání 16. 11. 2022, tj. po uplynutí šestiměsíční lhůty. Porušení povinnosti svolat valnou hromadu včas nicméně došlo. V příslušné pozvánce na valnou hromadu se uvádí, že předchozí účetní období mělo trvání od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2022, i při tomto počítání došlo k porušení lhůty.

25. Účastník č. 1/, [Jméno advokáta B], ve svém vyjádření k odvolání, datovaném dnem 1. 11. 2022, navrhoval potvrzení napadeného usnesení soudu prvního stupně. Úvodem vyjádřil přesvědčení o tom, že i v případě rozhodování o předběžném opatření v souvislosti s ustanovením § 63 ZOK by mělo být zvažováno, zda návrh podle ustanovení § 63 ZOK není aktem zneužití práva, kterému tak nemůže být poskytnuta právní ochrana. Tím spíše za situace, pokud je navrhovatelem akcionář, který je účasten různých akcionářských sporů. V této souvislosti účastník č. 1/ odkazuje na závěry, vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1767/2020 ze dne 27. 5. 2021.

26. Účastník č. 1/ je přesvědčen, že v daném případě již z tvrzení navrhovatele je zřejmé, že o zneužití práva se jedná. Tvrzení se totiž vyznačují zjevnou nepřiměřeností mezi mírou závažnosti tvrzených porušení /pokud se vůbec o porušení jedná/ a mírou tvrdosti požadované sankce. „To, že společnost [Jméno advokáta F]. /[Anonymizováno]/ byla prý kupříkladu několik měsíců v prodlení se založením účetní závěrky do sbírky listin, jistě není přiměřeným důvodem pro to, aby tato společnost, jejíž hodnota je vyšší než miliarda korun, byla kompletně zbavena svého managementu, a to na maximální možnou dobu tří let. Stejně tak je nepřiléhavé rozsáhle argumentovat jakýmsi nedůvodným zaplacením daní, ke kterému mělo dojít někdy v roce 2017, tedy zcela mimo časový rámec ust. § 63 ZOK v současném znění, respektive § 65 ZOK v předchozím znění. Zcela zjevné je pak zneužití ze strany společnosti [právnická osoba]. /[Anonymizováno]/ z podání, ve kterém tato společnost navrhuje vydání předběžného opatření, když tam je vyloučení pana [Anonymizováno] odůvodňováno zejména jakýmisi technickými korporátními nuancemi v souvislosti se svolávanou valnou hromadou, jejichž tvrzenou nesprávnost má společnost [Anonymizováno] možnost uplatňovat v příslušném korporátním sporu. Již z těchto skutečností je tak zřejmé, že společnost [Anonymizováno], která není schopna přesvědčit ostatní akcionáře k odvolání pana [Anonymizováno] a dalších osob z představenstva společnosti [Anonymizováno], se snaží dosáhnout tohoto cíle /či jím alespoň hrozit/ způsobem, který je předvídán pro zcela jiné situace“ /odstavec 8, 9 vyjádření/.

27. Dále účastník č. 1/ s odkazem na komentář k § 63, obsažený ve 3. vydání Zákona o obchodních korporací, komentáři, autorů Šuk, P., Štenglová, I., Havel B. a dalších C.H.Beck 2020 /a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1831/2021 ze dne 30. 3. 2022/, zdůraznil, že dle české právní doktríny a judikatury může být takový rasantní zásah státní moci do soukromoprávních poměrů odůvodněn jen veřejným zájmem, respektive ochranou veřejného pořádku. Z tvrzení navrhovatele a jím předložených listin veřejný zájem ani náznakem nevyplývá, natož aby byl osvědčen. Pokud např. navrhovatel společnosti [Anonymizováno] vyčítá zaplacení státu více, než činil dluh, tak jde o porušení v opačném gardu, než v jakém je spatřováno porušení veřejného zájmu. V odstavci 10 až 17 svého vyjádření účastník č. 1/ podrobně rozebíral otázku veřejného zájmu a možnost jeho dopadu na daný případ. Účastník č. 1/ je přesvědčen, že navrhovateli se nepodařilo osvědčit vážný zájem na věci samé ani důvodnost nároku ve věci samé.

28. Dále se účastník č. 1/ soustředil na otázku prokázání potřeby zatímní úpravy s tím, že i zde je důležité hledisko veřejného zájmu.

29. V oddíle A, v odstavci 23 vyjádření k odvolání se praví, že „pan [Anonymizováno] vybudoval během své profesní kariéry společně s ostatními společníky a spolupracovníky na ruinách tehdejších státních pivovarů prosperující obchodní uskupení v hodnotě, převyšující miliardu korun. Během tohoto přibližně 30 letého období si pan [Anonymizováno] a další členové představenstva společnosti [Anonymizováno] vybudovali zcela mimořádnou důvěru, a to jak ze strany obchodních partnerů /bank, leasingových společností, dodavatelů, odběratelů/, tak ze strany více než 1 000 zaměstnanců, které společnost nepřímo /prostřednictvím ovládaných společností/ zaměstnává.“ 30. Účastník č. 1/, [Jméno advokáta B] je přesvědčen, že „to, že v minulosti mohlo dojít k nějakému drobnému pochybení /a je zatím věcí šetření, zda k němu vůbec došlo a zda je přičitatelné společnosti [Anonymizováno], resp. členům jejího statutárního orgánu/, spočívající např. v tom, že společnost [Anonymizováno] včas nedodala do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrku, jistě nezakládá důvodný veřejný zájem na tom, aby byl vyloučen z výkonu funkce člena statutárního orgánu.“ 31. V oddíle B se účastník č. 1/ argumentačně soustředil na hledisko zájmu společnosti, jež dle jeho názoru musí být svou váhou poměřováno s hlediskem veřejného zájmu.

32. Účastník č. 1/ úvodem odkázal na dikci ustanovení § 64 odst. 2 ZOK, kde je výslovně uvedeno, že pokud by vyloučení dotčené osoby mohlo vést k poškození zájmů dotčené společnosti, může soud od vyloučení upustit, a zdůraznil, že dotčená zákonná úprava reflektuje všeobecný empirický poznatek, že valná hromada doslova stojí a padá na svém statutárním orgánu. Výkon funkce takovou osobou je pro obchodní partnery resp. věřitele společnosti faktickou zárukou, že smluvní závazky budou plněny. Markantní je tento jev v bankovní praxi, která je více než jinde založena na důvěře a kde banky dají na „obličej“, který danou společnost řídí. V rámci procesu schvalování úvěru osoba, podepisující žádost o úvěr, hraje srovnatelnou roli jako obsah vlastní žádosti o úvěr. Účastník č. 1/, [Jméno advokáta B] je ve vztahu ke společnosti [Anonymizováno] a dalším společnostem této skupiny oním „obličejem“, na němž závisí budoucnost celé skupiny. Pokud by v důsledku intervence státu dotčený „obličej“ ze společnosti zmizel a bude ze společnosti odstraněna osoba, na které celý byznys stál, může tato skutečnost vést více či méně rychle k úpadku jinak zdravé společnosti. Veřejný zájem státu na ochraně věřitelů bude tím poškozen.

33. Dále účastník č. 1/ poukázal rovněž /v odstavci 28, 29/ na poněkud neurčité zákonné a společenstevní vymezení funkce předsedy představenstva a tedy navrhovaná nemožnost výkonu funkce předsedy představenstva společnosti [Anonymizováno] by i v ryze praktické rovině způsobovala společnosti [Anonymizováno] mimořádné těžkosti. Pokud je stiženo neplatností nerespektování zákazu, daného případným předběžným opatřením, nebylo by nikdy postaveno najisto, zda je jednání společnosti [Anonymizováno] coby mateřské společnosti platné, typicky, pokud by představenstvo jednalo dvěma členy představenstva /a jedním z nich by byl [Jméno advokáta B]/. Nikdy by nebylo postaveno najisto, zda účastník č. 1/ funkci předsedy představenstva fakticky nevykonává. V dané souvislosti účastník č. 1/ předestřel úvahu, že „je mimořádně pozoruhodné, že takový krok společnost [Anonymizováno] coby tvrzený akcionář společnosti [Anonymizováno] vůbec soudu navrhuje. Společnost [Anonymizováno] jako tvrzený nabyvatel akcií od [tituly před jménem] [Anonymizováno] /coby předchozího dlouholetého akcionáře společnosti [Anonymizováno]/ by si všech těchto skutečností a souvislostí měla být velmi dobře vědoma. Jako jediné plausibilní vysvětlení se jeví, že jde toliko o vyvíjení neodvoleného nátlaku, který má sloužit k tomu, aby ostatní akcionáři společnosti [Anonymizováno] či samotná společnost [Anonymizováno] - ve snaze zabránit destrukci celé skupiny - v nějaké podobě odkoupily podíl společnosti [Anonymizováno] za jí nadiktovanou cenu.“ Dle účastníka č. 1/ podání návrhu dle ustanovení § 63 ZOK a na vydání předběžného opatření je zneužitím práva, kdy návrhy jsou podány k jinému účelu, než je právem předvídán.

34. Dle účastníka č. 1/ je zřejmé, že proti mimořádně slabému veřejnému zájmu na zatímní úpravu poměrů společnosti [Anonymizováno] stojí mimořádně silný zájem společnosti [Anonymizováno] a jí ovládaných společností na tom, aby se k takové úpravě nepřistupovalo. 35. „Z výše uvedeného načrtnutí legitimních zájmů, které jsou v sázce, velmi jasně vyplývá, že žádná objektivní potřeba pro zatímní úpravu poměrů společnosti [Anonymizováno], spočívající v tom, že pan Kuropata nebude moci do skončení řízení vykonávat funkci předsedy představenstva společnosti HSK, není dána. Z tvrzených pochybení se žádný silný veřejný zájem na státní intervenci do autonomie společnosti [Anonymizováno] nepodává a naopak životním zájmem společnosti [Anonymizováno] je, aby pan [Anonymizováno] coby „obličej“ celé skupiny fungoval tak jako dosud. Vyhovění předběžnému opatření by naopak znamenalo, že veřejný zájem by dostal „na frak“.

36. Své vyjádření k odvolání doplnil účastník č. 1/ svým podáním, datovaným dnem 24. 11. 2022, v jehož úvodu se podrobně zabýval možností nařízení předběžného opatření v řízení dle ustanovení § 63 ZOK a s odkazem na § 74 a § 102 o. s. ř. zaujal stanovisko, že akcionář se podaným návrhem nepřípustně vměšuje do cizího právního poměru, neboť jako akcionář nemá žádný právní poměr ve vztahu k členu statutárního orgánu.

37. Dále se zabýval možnou aplikací ustanovení § 12 z.ř.s. na daný případ a prezentoval názor, že odvolací soud není funkčně příslušný k vydání předběžného opatření bez návrhu.

38. K odvolání navrhovatele doplnil, že je bezcenná argumentace usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 439/21, neboť z daného rozhodnutí vyplývá, že Ústavní soud odmítl proti předběžnému opatření zasáhnout. A doplnil, že Ústavní soud bezpočtukrát deklaroval, že není strážcem zákonnosti, ale strážcem ústavnosti. Dále účastník č. 1/ přisvědčil argumentaci soudu, že povinnosti, ukládané předběžným opatřením a meritorním rozhodnutím, by se zásadně neměly překrývat. Dále namítá, že pokud společnosti [Anonymizováno] tak velmi záleží na tom, aby byly včas a bezezbytku plněny povinnosti vůči obchodnímu rejstříku, nic jí nebránilo podat rejstříkovému soudu podnět k zahájení řízení dle § 105a a násl. zákona č. 304/2013 Sb. Dále účastník č. 1/ přitakal argumentaci soudu, jež se týká přísnosti a potenciální délky trvání navrhovaného předběžného opatření. Dále, dle účastníka č. 1/ „navržený obsah předběžného opatření je zcela nepřiměřený tvrzenému porušení povinností /lhostejno zda prokázaných a přičitatelných panu [Anonymizováno]/. Není jednoduše spravedlivé, aby kupříkladu za tvrzené nezaložení listiny do Sbírky listin do obchodního rejstříku následovala /a to bez jakékoli předchozí výzvy ke zjednání náprav/ sankce v podobě vyloučení z výkonu funkce, a to na dobu neurčitou. Takto vydané předběžné opatření by bylo ve zřejmém rozporu se zásadou přiměřenosti, kterou se rozhodování o předběžném opatření řídí.“ 39. Účastník č. 1/ závěrem zdůraznil, že je na akcionářích, aby v případě skutečného porušení povinností ze strany zmocněnce, majících dopad na akcionáře, vzali v potaz a z jeho funkce ho odvolali či jej znovu nezvolili. „Státní moc však v právním státě nemůže vůli akcionářů v takovém případě nahrazovat.“ 40. K odvolání se rovněž vyjádřila společnost [Jméno advokáta P]., IČO [IČO advokáta P], a navrhovala potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správného. Jednak má za to, že vydání navrženého opatření by společnost [právnická osoba]. a další ovládané společnosti mimořádně poškodilo, přitom navrhovateli ani společnosti [právnická osoba]. nepochybně žádná újma nařízením předběžného opatření nevznikne. Naopak nařízením předběžného opatření vznikne újma společnosti dalším dceřiným společnostem. 41. [Jméno advokáta P]. označila za pravděpodobné, že mezi navrhovatelem a obchodní korporací je dán soutěžní vztah, kdy navrhovatel „je na první pohled pouhou projektovou společností, která sama o sobě žádnou podnikatelskou činnost nevykonává a je jen nástrojem těch osob, kteří za ni jednají. Jednou z takových osob je právní zástupce [Jméno navrhovatele]. advokát [tituly před jménem] [Anonymizováno] /jak je zřejmé i z přítomného řízení/, který je však též dlouholetým právním zástupcem konkurenční pivovarské skupiny, známé jako [právnická osoba] /viz např. záhlaví rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2459/2020/.“ 42. V daném směru účastník [právnická osoba] doplnila, že obě pivovarské skupiny soupeří v zásadě na stejném trhu, respektive soutěží o smluvní vztahy s týmiž obchodními partnery /typicky s obchodními řetězci/. Pokud by bylo vyhověno návrhu a pivovarnická skupina kompletně či částečně zbavena svého managementu, bylo by lze očekávat, že důvěra obchodních partnerů, pro něž jsou osoby v managementu [Jméno advokáta F]. garanty smluvních závazků, těžce poškozena. Bylo by obtížné pokračovat v dosud nastavených právních vztazích, respektive vstupovat do nových. Uprázdněné místo by pak mohlo být obsazeno skupinou [právnická osoba].

43. Dále jde ještě o rovinu hledání strategického partnera, kdy celá skupina [Jméno advokáta F]. hledá strategického partnera, kdy všechny její [Anonymizováno] /[adresa]/ byly ze stávajících společností /[Jméno advokáta I]., [Jméno advokáta J]. a [Anonymizováno]./ vloženy jako vklady do nově založené společnosti [právnická osoba]., a tyto stávající společnosti sfúzovaly /k 1. 9. 2022, jak je zřejmé z obchodního rejstříku/ do Společnosti [Jméno advokáta P]. /dříve [Anonymizováno]/ Poradenská skupina [právnická osoba]. oslovuje potenciální zájemce z celého světa. Přitom „potencionální zájemci přirozeně reagují velmi citlivě na jakékoli /byť i třeba jinak zanedbatelné/ indicie nestandardnosti v projektu, do kterého zvažují investovat.“ Pokud by bylo návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno, lze se důvodně obávat, že „v důsledku toho by celý dosavadní pracný a nákladný proces hledání strategického investora mohl zkrachovat.“ 44. V daném směru [Jméno advokáta P]. doplnila, že navrhovatel o běžícím procesu výběru strategického partnera dobře ví, ostatně pivovarská skupina [právnická osoba] /aktuálně vlastněná čínskou skupinou [Anonymizováno]/ taktéž dlouhodobě hledá investora. „Pokud se tyto skutečnosti dají do souvislosti s tím, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] se jako zástupce navrhovatele snaží vprostřed rozběhnutého procesu hledání strategického investora - dosáhnout v přítomném řízení kompletního vyřazení managementu [Jméno advokáta F]. a všech ostatních pivovarských společností a zároveň tentýž [tituly před jménem] [Anonymizováno] zastupuje jinou pivovarskou skupinu, která se také snaží najít strategického investora, najednou začne vše do sebe zapadat. Je totiž zjevné, že pokud na tak malém trhu, jako je Česká republika, jsou v jednom okamžiku ve stejném oboru dvě řádově srovnatelné nabídky na strategickou investici do pivovarnictví, pak je mezi nimi soutěžní vztah.“ 45. [Jméno advokáta P]. má dále za to, že navržené předběžné opatření je materiálně nevykonatelné, když je navrhováno, aby se [Jméno advokáta B] zdržel výkonu funkce předsedy představenstva. „Úprava akciového práva v zákoně o obchodních korporací /v současném znění/ výkon funkce předsedy představenstva prakticky vůbec neupravuje /snad je s výjimkou ust. § 44 odst. 3 ZOK, který stanoví rozhodující hlas předsedy kolektivního orgánu v případě rovnosti hlasů, což však reálně na otázku, co předseda představenstva může přesně činit, neodpovídá/. Obdobně jsou na tom stanovy [Jméno advokáta F]. , které v čl. 5.3. pouze stanoví, že představenstvo si volí předsedu představenstva, a pak v čl. 7.1., že předseda představenstva může jednat za společnost samostatně.“ 46. [Jméno advokáta P]. má za to, že obsah výkonu funkce předsedy představenstva je prakticky neurčitelný, resp. neodlišitelný od výkonu funkce člena představenstva. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3631/2010 účastník č. 13/ uvedl, že návrhu na nařízení předběžného opatření s neurčitelným obsahem zdržení se nelze vyhovět, neboť nelze připustit, aby bylo vydáno předběžné opatření, které bude pro neurčitost jeho obsahu materiálně nevykonatelné.

47. Závěrem [Jméno advokáta P]. poukázala na nepoctivost postupu ze strany navrhovatele, kdy navržené předběžné opatření má potenciál způsobit skupině [Jméno advokáta F]. a [Anonymizováno] obrovskou škodu, tito poškození by se však ve vztahu navrhovateli žádné náhrady škody nikdy nedomohli, neboť pravděpodobně ani nemá žádný majetek.

48. K odvolání se rovněž vyjádřila společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], jež tvrdí, že je akcionářem společnosti [Jméno advokáta F]. s tím, že podle § 7 odst. 1 z.ř.s. má být přibrána do řízení jako účastník. Má za to, že pravdivost výroku, že se v přítomném řízení jedná i o právech a povinnostech [právnická osoba]. nejlépe vynikne na posouzení stavu, do kterého by se [právnická osoba]. dostala, pokud by návrhu ve věci samé bylo vyhověno a pan [Jméno advokáta B] byl vyloučen z výkonu své funkce člena představenstva [Jméno advokáta F].

49. Ve svém vyjádření společnost [právnická osoba]. uváděla, že jako akcionář by byla poškozena tím, že by společnost [Jméno advokáta F]. byla bez profesionálního managementu /statutárních orgánů/, neboť [Anonymizováno]. nemá ani zaměstnance na vedoucích pozicích a všechnu výkonnou činnost zajišťují právě členové představenstva. [právnická osoba]. si je vědoma, že rozhodnutí o vyloučení člena statutárního orgánu neznamená, že by daná fyzická osoba nemohla působit v jiném orgánu společnosti, např. v dozorčí radě. „[právnická osoba]. by však vůči svým akcionářům a obchodním partnerům jen těžko vysvětlovala situaci, že u ní v dozorčí radě působí člověk, který byl pro své porušení povinností člena statutárního orgánu soudem vyloučen z funkce, což je běžně spojováno se spácháním trestného činu.“ 50. Dále společnost [právnická osoba]. předestřela argumenty na podporu svého tvrzení, že návrh na vyloučení členů statutárního orgánu představuje případ zneužití práva s nepoctivým úmyslem. Kromě odkazu na konkurenční postavení společnosti [právnická osoba]. a společnosti [právnická osoba]., jejímž předsedou představenstva je [Jméno advokáta B], a na okolnost, že společnost [právnická osoba]. hledá klíčového investora, kdy soudní zásah do jejích poměrů by narušil důvěru potenciálních investorů, poukázala společnost [právnická osoba]. na skutečnost, že „navrhovatel koupil akcie [právnická osoba]. od jednoho z bývalých manažerů [Jméno advokáta F]. [tituly před jménem] [Anonymizováno], přičemž v preambuli smlouvy o koupi akcií se výslovně hovoří o koupi ze spekulativních důvodů s tím, že navrhovatel bude na [Jméno advokáta F]. a její akcionáře vyvíjet nátlak na odkup akcií za vysokou cenu a výtěžek z takové činnosti si pak obě strany mezi sebou rozdělí.“ 51. Dále společnost [právnická osoba]. argumentovala principem přiměřenosti a subsidiarity, odkázala přitom na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008, což pro daný případ dle společnosti [právnická osoba]. znamená, že „použití sankce ve formě předběžného opatření zakazující panu [Anonymizováno] výkon funkce v [Jméno advokáta F]. je na místě jen tehdy, pokud nelze jinak a v nejnižší míře dostačující účelu - tzv. princip ultima ratio. Jak rovněž vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 474/07 ze dne 27. 9. 2007, „Nelze uplatňovat donucovací instituty státní moci v případech, kdy lze téhož účelu dosáhnout bez donucení.“ 52. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

53. Podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

54. Podle ust. § 102 odst. 3 o. s. ř. věta in fine, ustanovení § 75, 75a, §75b, § 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b/ až d/, § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

55. Ve smyslu ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

56. Podle ustanovení § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení /vydání/ usnesení soudu prvního stupně.

57. Tedy obecně platí, že k tvrzení o nových skutečnostech, jež nastaly po vydání rozhodnutí, nelze přihlížet.

58. Z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření je zřejmé, že je podáván z důvodu potřeby zatímní úpravy mezi účastníky. Obecně platí, že má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, osvědčen nárok ve věci samé, rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby k zatímní úpravě, vždy se přitom musí jednat o současné naplnění kumulativních zákonných předpokladů pro vyhovění tomuto návrhu. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření by v zásadě nemohlo být vyhověno, byť druhý z předpokladů by došel svého naplnění.

59. Pokud jde o otázku osvědčení nároku ve věci samé, tak dosavadní ustálená judikatura /a nyní v podstatě již - ve svém důsledku - i aktuální právní úprava § 75c o. s. ř./, setrvává na tezi, že při posuzování nároku žalobce musí být osvědčeno, že žalobce může být s rozumnou pravděpodobností ve věci úspěšný.

60. Ovšem kromě popsaných zákonných předpokladů, musí být rovněž naplněno hledisko proporcionality. Obecně je třeba na návrh na nařízení předběžného opatření pohlédnout optikou toho, zda zásah do práv žalovaného /účastníka/, učiněný předběžným opatřením, není ve zjevném nepoměru ve vztahu k žalobcem /navrhovatelem/ uplatněnému a osvědčenému nároku ve věci samé, respektive zda nařízením předběžného opatření nedojde k nezhojitelnému porušení základního práva žalovaného /účastníka/.

61. Dále, v rámci rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření pochopitelně nelze předjímat rozhodnutí ve věci samé, a proto není prostor pro hodnocení věcného nároku.

62. V poměrech dané věci odvolací soud shledává, aniž by předjímal rozhodnutí ve věci samé, že nárok ve věci není osvědčen, kdy ani v rovině tvrzení nelze uzavřít, že „s rozumnou pravděpodobností“ bude navrhovatel ve věci úspěšný. Jak v podstatě správně argumentoval soud a zaznělo i v odvolacím řízení, přiměřenou „odpovědí“ na vady při svolávání valné hromady, včetně namítaného střetu zájmů s tím souvisejícího, je, obecně vzato, návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Otázku nezaložení listiny do Sbírky listin upravují příslušná ustanovení zákona č. 304/2012 Sb. a primárně ji řeší rejstříkový soud. Je-li společnosti způsobena rozhodnutím managementu v souvislosti s plněním daňové povinnosti finanční újma, tak i kdyby byl v příslušném soudním řízení shledán vznik škody a odpovědnost za ni ze stran managementu, bez dalšího to nemůže důvodem pro tak razantní zásah soudu do soukromých poměrů obchodní korporace, jako je vyloučení člena statutárního orgánu z funkce. Primárně jde o věc obchodní korporace, respektive jejích akcionářů. Navíc i zde je zásadní hledisko proporcionality: výše finanční újmy /škody/ v kontextu majetkových poměrů společnosti.

63. Uplatněný nárok ve věci vyznívá /z hlediska osvědčení nároku pro účely řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření/ jako rozporný se zásadou proporcionality /poměřeno tvrzené pochybení managementu versus navrhovatelem učiněný návrh na odvolání členů představenstva z funkce/, tedy nárok ve věci není osvědčen. Již proto je třeba návrh na nařízení předběžného opatření jako nedůvodný zamítnout. Lze jen doplnit, že pokud nárok ve věci není osvědčen, pojmově nemůže být dána potřeba jakékoliv zatímní úpravy v souvislosti s navrženým předběžným opatřením ani není třeba zabývat se dalšími hledisky a návrh je třeba zamítnout.

64. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že návrh na nařízení předběžného opatření byl podán v řízení o vyloučení [Jméno advokáta U], [Jméno advokáta V] a [Anonymizováno] z funkce člena statutárního orgánu. V kontextu této situace ani není zřejmé, ochranu jakých práv navrhovatel sleduje svým návrhem na nařízení předmětného předběžného opatření, co je adresným důvodem pro takový typ zatímní úpravy, pokud se návrh týká [Jméno advokáta U] v jeho výkonu funkce předsedy představenstva. Takže nezbývá než konstatovat, že ani není prokázána potřeba navržené zatímní úpravy. Současně lze říci, že navržené předběžné opatření by v případě jeho nařízení představovalo naprosto nepřiměřený zásah do poměrů společnosti a bylo by tedy rovněž rozporné se zásadou proporcionality. A lze doplnit, i když s ohledem na neosvědčení nároku je daná otázka bez významu, respektive je poněkud „akademická“ že navržený návrh, na předběžné opatření ani nekoresponduje s vytýkanými pochybeními, není navrhována konkrétní zatímní úprava ve vztahu k něčemu co dle navrhovatele konkrétně „hrozí“ a takovou zatímní úpravu vyžaduje.

65. Soud návrh na nařízení předběžného opatření hodnotil z řady hledisek, přičemž se závěry, jež z odůvodnění jeho rozhodnutí vysvítají, lze souhlasit a odvolací soud se k nim v rámci odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě hlásí. Soudu prvního stupně jen nelze přisvědčit ve stanovisku, že vyhověním danému návrhu na nařízení předběžného opatření by soud předjímal rozhodnutí ve věci samé. Je třeba říci, že až případné vyhovující rozhodnutí ve věci by mělo dopad na výkon funkce [Jméno advokáta U] /a dalších v návrhu ve věci uvedených členů představenstva/ v obchodních korporacích, v podobě zákazu výkonu funkce. Navíc v předběžném opatření, jak bylo pojato, ani nemělo jít o zákaz výkonu funkce člena statutárního orgánu.

66. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

67. Pro řešení otázky účastenství společnosti [právnická osoba]., a rovněž otázky účastenství dalších, již neexistujících subjektů bude procesní prostor v řízení před soudem prvního stupně.

68. Pokud jde o zástupčí oprávnění za společnost [Jméno advokáta F]. v daném řízení, odvolacímu soudu došla plná moc ze dne 25. 10. 2022 udělená advokátovi [Jméno advokáta G] za společnost [Jméno advokáta F]. [tituly před jménem] [Anonymizováno], předsedou dozorčí rady [Jméno advokáta F].

Poučení