19 Co 101/2022- 179

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Pavla Freiberta a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku II. o věci samé co do částky [částka] s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení placených státem částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25 % ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení další částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků (výrok III.), a žalované uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] (výrok IV.) a k zaplacení náhrady nákladů řízení placených státem ve výši určené samostatným usnesením (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně jakožto poškozená domáhala vůči žalované pojišťovně pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], a to v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum], kdy byla žalobkyně sražena předmětným vozidlem při přecházení vozovky po přechodu pro chodce v ulici [ulice], [obec a číslo]. Žalobkyně při této dopravní nehodě utrpěla závažné zranění, které si vyžádalo náročnou léčbu včetně několika reoperací a jehož nepříznivé následky přetrvávají u žalobkyně dosud.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť měla za to, že veškeré důvodné nároky žalobkyně již byly uhrazeny, když žalobkyně obdržela na náhradě bolestného částku celkem [částka].

4. Soud prvního stupně vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že k výše uvedené dopravní nehodě došlo a že za ni odpovídá řidič předmětného vozidla, ohledně něhož bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované pojišťovny. Dále měl za zjištěné rovněž zranění žalobkyně, průběh jeho léčení, jakož i přetrvávající následky, které byly podrobně popsány ve zpracovaném znaleckém posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Znalec přitom dospěl k závěru, že charakteru zranění, jeho rozsahu a závažnosti, jakož i náročnému způsobu léčení zahrnujícího i 3 následné reoperace odpovídá bolestné určené podle [anonymizováno] k odškodňování nemajetkových újem podle § 2958 o. z., kterou vzalo dne [datum] na vědomí občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), v částce celkem [částka]. Dále znalec posuzoval rovněž přetrvávající následky úrazu, tyto hodnotil rovněž postupem vycházejícím z [anonymizována dvě slova] a dospěl k částce [částka], odpovídající zjištěnému omezení žalobkyně v zapojení do společnosti v rozsahu 2,97 %.

5. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z právní úpravy obsažené v ustanovení § 2958 o. z. a konstatoval, že žalobkyni náleží bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění v rozsahu zjištěném znaleckým posudkem. Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPovRuč“) se na tuto újmu vztahuje povinné pojištění odpovědnosti sjednané u žalované pojišťovny. Žalobkyni proto přiznal náhradu za ztížení společenského uplatnění (v plném rozsahu), jakož i nedoplatek bolestného v částce [částka], obojí včetně požadovaného příslušenství. Ve zbytku pak podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze zčásti, a to v rozsahu srovnatelném se žalovanou. Právo na náhradu proto nepřiznal žádnému z účastníků.

7. Současně soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku za žalobu, a to podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno]“).

8. Konečně pak soud prvního stupně uložil žalované také povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že konkrétní částka náhrady bude určena samostatným usnesením.

9. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému meritornímu výroku II. a akcesorickému výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně odvolání, v němž nesouhlasí s určením konkrétní částky bolestného. Trvá na vyčíslení bolestného podle posudku MUDr. [příjmení], neboť znalec [příjmení] [příjmení], z jehož posudku soud prvního stupně vycházel, nesprávně neaplikoval některé položky, ačkoli to bylo s ohledem na zjištěná zranění žalobkyně namístě. Žalobkyně takto trvala na tom, že v případě zlomenin by mělo být zvlášť hodnoceno také související zhmoždění okolní tkáně, neboť i samotná [anonymizována dvě slova] (jež má doporučující povahu) stanoví, že pro zjištění výsledné hodnoty bolestného je třeba sečíst body odpovídající jednotlivým bolestivým stavům a v jejich rámci i jednotlivým položkám. Tyto jednotlivé položky pak nezahrnují další zranění. Nakolik i sám znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu potvrdil, že při zlomenině kosti dochází vždy také ke zhmoždění okolní tkáně, měl s ohledem na to aplikovat také tyto související položky. Žalobkyni proto náleží také odškodnění za zhmoždění stěny hrudníku (související se zhmožděním plic) v částce [částka] (10 bodů podle položky S202), za podvrtnutí a natažení krční páteře (související se zlomeninou obratle) v částce [částka] (30 bodů podle položky S232), za zhmoždění levého ramene (související se zlomeninou klíční kosti) v částce [částka] (20 bodů podle položky S400) a za zhmoždění jiných a neurčených částí bérce (související se zlomeninou holenní kosti) v částce [částka] (10 bodů podle položky S801). Dále žalobkyně trvala rovněž na tom, že zvlášť by mělo být hodnoceno také bolestné související s intubací v průběhu jednotlivých [anonymizováno], a to s odkazem na položky [anonymizováno] a [anonymizováno] (cizí těleso v hrtanu a v průdušnici), nakolik koneckonců i znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu potvrdil, že se nejedná o fyziologický stav (přesto jej však z pohledu bolestného nijak nehodnotil). V neposlední řadě pak žalobkyně připomněla i psychickou poruchu, která se u ní následkem úrazu rozvinula a žalobkyni dlouhodobě zatěžovala. Není přitom relevantní, že [anonymizována dvě slova] s touto položkou výslovně nepočítá (žalobkyně zde odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1564/20). Žalobkyně svůj nárok v tomto ohledu opřela o nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které pod položkou [anonymizováno] Přílohy [číslo] hodnotí rovněž akutní a stresový [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to v rozmezí 100 až 200 bodů. Vzhledem k dlouhodobému působení této [anonymizováno] žalobkyně žádá odškodnění v úrovni 200 bodů, tj. [částka] (při hodnotě bodu [částka] pro rok [rok]). Argumentaci soudu prvního stupně vycházející z toho, že žalobkyně byla již v minulosti [anonymizována dvě slova], žalobkyně odmítla s tím, že její stav byl v době před nehodou plně kompenzovaný a nárok na související odškodnění nemůže vylučovat; nadto žalobkyně v době před nehodou netrpěla předmětnou posttraumatickou stresovou poruchou, nýbrž jinými obtížemi. Znalec [příjmení] [příjmení] pak tento stav hodnotil pouze v rozsahu ztížení společenského uplatnění, a to jen v rámci položky D240 (zvládání obtíží a jiných psychických nároků) a nadto pouze v nejnižším možném rozsahu 5 %. Konečně pak žalobkyně žádala navýšení bolestného, a to zejména s ohledem na celkovou značnou dobu léčení (53 měsíců), která několikanásobně překročila dobu obvyklou ([číslo] týdnů). V té souvislosti žalobkyně připomněla, že takové navýšení bolestného umožňovala vyhláška č. 440/2001 Sb. v ustanovení § 7 odst. 3, a odkázala na související judikaturu zejména Nejvyššího soudu. Za přiměřené by žalobkyně považovala navýšení na dvojnásobek základního bolestného. Závěrem proto žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že i ohledně částky, která byla soudem prvního stupně zamítnuta, bude žalobě vyhověno, a to včetně souvisejícího příslušenství.

10. Žalovaná se ve svém vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnila, odvolání žalobkyně považuje za nedůvodné a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

11. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné pouze zčásti.

12. Odvolací soud nejprve na tomto místě konstatuje, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel z řádně provedeného dokazování, na jehož základě zjistil skutkový stav věci v rozsahu umožňujícím o ní rozhodnout. Na správná a úplná zjištění soudu prvního stupně proto i odvolací soud pro stručnost odkazuje a sám z nich dále vychází.

13. Takto zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně v zásadě správně hodnotil i po právní stránce. Jeho závěru, že žalobkyni náleží vůči žalované pojišťovně přímý nárok na zaplacení pojistného plnění odpovídající konkrétní částce náhrady za ztížení společenského uplatnění a co do základu (a soudem prvního stupně přiznané částky) i náhrady za vytrpěné bolesti, ostatně ničeho nevytýká ani žádný z účastníků.

14. Odvolací námitky žalobkyně směřují toliko vůči aplikaci (hodnocení) několika dílčích položek vycházejících z aplikace postupu podle [anonymizována dvě slova] a akcentují i nutnost navýšení bolestného na dvojnásobek s ohledem na komplikované a dlouhodobé léčení úrazu. Těmito otázkami se proto odvolací soud zabýval podrobněji.

15. Ve vztahu k aplikaci položek souvisejících dle názoru žalobkyně s utrpěnými zlomeninami je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, který vyšel ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [anonymizováno]. Tento znalec zejména v rámci své výpovědi při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum] vysvětlil, že k pohmoždění měkkých tkání v okolí zlomeniny kosti dochází vždy a zvláštní hodnocení bolestného přichází v této souvislosti v úvahu pouze tehdy, pokud jde o pohmoždění (poranění) nadstandardní (kupř. u otevřené zlomeniny, porušení cévy nebo nervu úlomkem kosti apod.). Tato úvaha má svou vnitřní logiku. Pokud není myslitelná samotná zlomenina kosti bez toho, aby současně došlo také k souvisejícímu poškození okolních měkkých tkání, nedávalo by rozumného smyslu zahrnutí této samostatné položky (jež by se však v takto„ čisté“ podobě nemohla z povahy věci vyskytnout) v rámci [anonymizována dvě slova]. Takový výklad by znamenal, že danou položku (případně i mnoho dalších obdobných položek) nebude možno nikdy použít samostatně, nýbrž vždy výhradně spolu s dalšími souvisejícími položkami. Je-li však v rámci [anonymizována dvě slova] zahrnuta určitá konkrétní položka, je třeba vycházet z toho, že ji lze uplatnit i samostatně, tj. že v souvisejícím bodovém hodnocení je zahrnuto vše, co s tou kterou položkou podle její povahy vždy nutně souvisí. Tak je tomu právě i v případě zlomenin kostí, které se – jak řádně zdůvodnil znalec – zásadně nemohou obejít bez určitého pohmoždění okolních měkkých tkání. Pokud tedy není zjištěno (a to v daném případě nebylo a ani sama žalobkyně to konkrétně netvrdí) pohmoždění, které by svým rozsahem či závažností neodpovídalo prosté zlomenině, pak je vskutku namístě použít pouze položku odpovídající samotné zlomenině. Také odvolací soud se proto s touto úvahou znalce ztotožňuje. Totéž platí obdobně i pro pohmoždění stěny hrudníku, bez něhož není zásadně myslitelné zhmoždění plic, stejně jako i pro žalobkyní uváděné„ podvrtnutí a natažení krční páteře“, které v daném případě není zvlášť zjištěno (zjištěna je zlomenina obratle). V tomto rozsahu tedy nejsou odvolací námitky žalobkyně odůvodněné.

16. Obdobně je třeba jako neopodstatněné hodnotit námitky žalobkyně související s intubací v průběhu [anonymizováno], jež byla nucena podstoupit. I v tomto ohledu znalec [příjmení] [příjmení] řádně vysvětlil, že v daném případě sice nejde o fyziologický stav, nejde však ani o stav, který by byl srovnatelný s průnikem cizího tělesa do hrtanu či průdušnice. Takový stav totiž zahrnuje jednak průnik takového nesterilního cizího tělesa a zejména také navazující bolestivý zákrok při jeho vyjmutí. Naopak v průběhu intubace je do dýchací trubice pacienta zavedena měkká sterilní hadice opatřená balónkem zamezujícím poškození sliznice. Žádné související poranění vzniklé v této souvislosti nebylo v případě žalobkyně zjištěno. Odvolací soud i v tomto ohledu souhlasí se soudem prvního stupně, který přisvědčil znalci [příjmení] [příjmení]. Oba popisované stavy jsou totiž diametrálně odlišné, a není proto namístě v souvislosti s bezproblémově provedenou intubací aplikovat kteroukoli ze žalobkyní uváděných položek.

17. Za důvodnou naopak odvolací soud považuje výhradu týkající se absence hodnocení psychické posttraumatické stresové [anonymizováno], která se u žalobkyně prokazatelně následkem dopravní nehody rozvinula a doznívala podle posudku znalce [příjmení] [příjmení] (vycházejícího z předložených [anonymizována dvě slova]) v roce [rok]. Tento dopad utrpěné dopravní nehody do zdravotního stavu poškozené žalobkyně nelze pominout jen proto, že není v rámci jednotlivých položek obsažených v [anonymizována dvě slova] zahrnut. Odvolací soud v tomto směru shledává přiměřeným postup žalobkyně, která při konstrukci svého nároku vychází z analogické aplikace nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které upravuje odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem. Za potřebné je v této souvislosti uvést, že samo bodové hodnocení u jednotlivých položek je v zásadě obdobné bodovému hodnocení obsaženému v [anonymizována dvě slova] (řada položek je bodově hodnocených zcela shodně, kupř. zlomenina lebeční klenby v [anonymizováno] 3.1 až 3.4 Přílohy [číslo] cit. nařízení a v [anonymizována dvě slova] až [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; některé další položky jsou bodově hodnoceny jen mírně, nikoli však diametrálně odlišně). Pro zachování proporcionality mezi jednotlivými bolestivými stavy lze proto z takto určeného bodového hodnocení vycházet. Je-li pak pro akutní depresivní a stresový [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] pod položkou [anonymizováno] Přílohy [číslo] cit. nařízení stanoveno bodové rozpětí 100 – 200 bodů, souhlasí odvolací soud se žalobkyní i v tom směru, že je namístě aplikovat horní hranici tohoto rozmezí, a to s ohledem na dlouhotrvající trvání takto vzniklé [anonymizována dvě slova], která žalobkyni zatěžovala po dobu 4 let léčení utrpěného úrazu. Předmětných 200 bodů pak odpovídá částce [částka], neboť je třeba vyjít z hodnoty bodu [částka] určené pro rok 2015, kdy se zkoumaná psychická porucha u žalobkyně následkem utrpěné dopravní nehody rozvinula. I tuto částku je pak namístě navýšit o 15 % (shodně jako byly navýšeny i ostatní položky bolestného související přímo s prvotním úrazem) s ohledem na komplikované a dlouhodobé léčení; ve výsledku tak jde o částku [částka].

18. V této souvislosti neobstojí úvaha soudu prvního stupně v tom směru, že žalobkyně byla již v minulosti [anonymizována dvě slova] a zhoršení jejího psychického stavu následkem dopravní nehody bylo znalcem hodnoceno. Dřívější léčení totiž vskutku souviselo s psychickou poruchou jinou a nikoli s posttraumatickou stresovou poruchou, která se u žalobkyně rozvinula právě až následkem předmětné dopravní nehody. Pokud bylo znalcem hodnoceno zhoršení psychického stavu žalobkyně, stalo se tak pouze v souvislosti s trvalými následky dopravní nehody v rámci posouzení ztížení společenského uplatnění, utrpěná psychická újma se však nijak neprojevila v hodnocení bolestného. Takto vzniklý následek dopravní nehody je však třeba hodnotit nikoli jen z pohledu ztížení společenského uplatnění, nýbrž právě i z pohledu bolestného. V daném případě je zřejmé, že u žalobkyně šlo o akutní psychickou reakci na utrpěnou dopravní nehodu a její další následky, která se intenzivně projevovala v průběhu léčení a postupně odeznívala, tj. o relevantní bolest (psychickou), kterou je také třeba takto odškodnit, s čímž ostatně výslovně (na rozdíl od [anonymizována dvě slova]) počítá právě výše citované nařízení vlády.

19. Konečně pak k žalobkyní požadovanému navýšení celkového bolestného na dvojnásobek z důvodu významných komplikací (řada reoperací) a dlouhodobé léčby je třeba uvést, že tato námitka neobstojí. Nutno i zde konstatovat, že znalec při zpracování svého posudku vyšel z postupu předestřeného [anonymizována dvě slova] a jako odůvodněné označil zvýšení bolestného o 15 % z důvodu závažné komplikace, jež je v samotné [anonymizována dvě slova] charakterizována mimo jiné také kupř. potřebou více reoperací. Dlužno k tomu uvést, že již sama nutnost opakované operační léčby s sebou zcela nutně přináší též delší dobu trvání celkové doby léčení. Z pohledu [anonymizována dvě slova] jde proto o postup zcela správný. Nelze přitom přehlédnout, že každá z dílčích reoperací byla v rámci bolestného hodnocena také samostatně.

20. Pokud žalobkyně argumentovala možností vyššího navýšení bolestného podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (včetně související judikatury), nelze tuto argumentaci považovat za přiléhavou. Především je nutno zdůraznit odlišná východiska úpravy odškodnění bolesti a z toho plynoucí odlišné hodnocení bolestného v rámci citované vyhlášky. Nelze přitom přehlédnout, že zejména dříve aplikovaná hodnota jednoho bodu ([částka]) byla výrazně nižší, než jaká je hodnota jednoho bodu vycházející z [anonymizována dvě slova]. Dřívější postup zakotvený v cit. vyhlášce proto vedl k určení nižších základních částek bolestného, které pak bylo třeba významněji zvyšovat v případě komplikací a jiných relevantních mimořádných okolností. Naproti tomu současný algoritmus vycházející z [anonymizována dvě slova] má za ambici vyhovět zákonnému požadavku na plné odčinění utrpěné bolesti (§ 2958 o. z.), k čemuž směřuje mimo jiné i vyšší hodnota bodu vedoucí k vyšším částkám základního hodnocení jednotlivých bolestivých stavů. Jejich případné další navýšení proto nevyžaduje natolik zásadní zásahy, které by vedly (jako v minulosti) k přiznávání dalších násobků základního odškodnění.

21. Lze proto shrnout, že nakolik bylo žalobkyni mimo bolestného za samotný úraz přiznáno též jeho navýšení o 15 % z důvodu dlouhodobé léčby a zvlášť také další bolestné za každou z následných reoperací, jedná se o postup správný a zadostiučinění v celkové konečné výši [částka] (včetně bolestného za posttraumatickou stresovou poruchu) je zjištěným okolnostem přiměřené.

22. Na věci nemůže ničeho změnit ani argumentace žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť v citovaném rozhodnutí se dovolací soud zabýval jinou otázkou, konkrétně navýšením bolestného z důvodu komplikací spojených s nemožností operativní léčby (ústící v nutnost dlouhodobější léčby konzervativní) úrazu. Nešlo ovšem o míru navýšení, nýbrž o tuto možnost jako takovou. V nyní řešené věci přitom k navýšení bolestného (a to v souladu s praxí zavedenou v [anonymizována dvě slova]) došlo.

23. Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že je namístě mimo částky přiznané žalobkyni již rozsudkem soudu prvního stupně vyhovět žalobě i v dalším rozsahu co do částky [částka]. Pokud jde o příslušenství, vychází tu soud z toho, že na výzvu žalobkyně (zahrnující mimo jiné také požadavek na náhradu bolestného) reagovala žalovaná přípisem ze dne [datum]. Tento den je proto třeba považovat za okamžik skončení šetření pojistitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 ZPovRuč, od nějž plyne zákonná 15denní lhůta k výplatě pojistného plnění. Ta potom v daném případě marně uplynula dne [datum], od následujícího dne je proto žalovaná v prodlení podle ustanovení § 1968 o. z., a je tedy povinna zaplatit žalobkyni podle ustanovení § 1970 o. z. rovněž úrok z prodlení, a to ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o věci samé změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ještě částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak je v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

25. S ohledem na změnu napadeného rozsudku rozhoduje nyní odvolací soud znovu i o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Na jejich náhradu má podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. právo žalobkyně, která sice nebyla procesně úspěšná v plném rozsahu žalovaných částek, byla však úspěšná co do základu obou uplatněných dílčích nároků na bolestné a ztížení společenského uplatnění, přičemž konkrétní výše přiznaného plnění byla v obou případech závislá na znaleckém posudku a navazující úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou jejího zástupce (advokáta) ve výši [částka], tj. po [částka] podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“ (tarifní hodnotou je částka [částka], tj. po [částka] ve vztahu ke každému z obou relativně samostatných dílčích nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví v penězích podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a/ AT, srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) za každý z celkem 9 úkonů právní služby spočívajících v převzetí věci, sepisu žaloby, dalším písemném podání ve věci samé ze dne [datum], účasti při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne [datum], dalším podání ve věci samé ze dne [datum] (včetně podání z [datum], neboť není věcného důvodu, aby nebylo možno zahrnout obsah obou těchto podání toliko do jednoho společného), účasti při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum], sepisu odvolání včetně jeho doplnění a v účasti při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Za částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] náleží advokátovi odměna pouze ve výši [částka], neboť předmětem tohoto podání je toliko dílčí nárok na bolestné (jeho část), tarifní hodnotou je proto pouze (jedna) částka [částka]. Doplnění tvrzení ze dne [datum] není považováno za samostatný účelný úkon právní služby, neboť reagovalo na výzvu soudu k doplnění tvrzení, jež měla a mohla být obsažena již v podané žalobě. Samostatným účelným úkonem pak není ani podání ze dne [datum] (průvodní dopis obsahující pouze seznam zasílaných důkazů). Za účast při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum] nenáleží advokátovi odměna, neboť jednání ve věci samé nebylo zahájeno, nýbrž pouze náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 2 AT ve výši poloviny odměny, tj. částka [částka]. Ke každému z výše popsaných 11 účelných úkonů právní služby (včetně jednání dne [datum], byť za něj nenáleží odměna) pak advokátovi náleží rovněž náhrada hotových výdajů, a to v paušální výši po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, celkem tedy [částka]. Souhrn těchto částek je třeba dále navýšit o částku odpovídající 21% DPH, neboť advokát je dle předloženého rozhodnutí registrován coby plátce této daně. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně činí [částka]. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Dále odvolací soud znovu rozhodoval rovněž o náhradě nákladů řízení placených státem. Ty byly v mezidobí soudem prvního stupně správně určeny částkou [částka] (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), odpovídající svědečnému MUDr. [příjmení] ([částka]) a znalečnému MUDr. [anonymizováno] ([částka] a [částka]). Tuto částku je podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna státu nahradit žalovaná, neboť byla v řízení co do základu obou nároků neúspěšná, výše konkrétního plnění přiznaného žalobkyni pak závisela na znaleckých posudcích a úvaze soudu; z hlediska náhrady nákladů řízení proto není částečný procesní neúspěch žalobkyně relevantní. Také zde odvolací soud stanovil povinnost k plnění v obecné pariční lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

27. Konečně pak bylo třeba nově určit též poplatkovou povinnost žalované podle ustanovení § 2 odst. 3 [anonymizováno]. Ve vztahu k poplatku za žalobu je určující, že žalobkyni bylo přiznáno v souhrnu (soudy obou stupňů) celkem [částka], z čehož soudní poplatek podle Pol. 3 písm. b) Sazebníku SOP činí [částka]. Nakolik žalovaná na základě napadeného rozsudku tuto svou povinnost do výše [částka] splnila, zbývá uhradit již pouze doplatek v částce [částka]. Ve vztahu k poplatku za odvolání (odst. 5 cit. ust.) pak platí, že žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná již pouze co do dalších [částka], soudní poplatek je proto určen podle Pol. 3 písm. a) Sazebníku SOP ve výši [částka] Tyto poplatkové povinnosti je třeba splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí podle ustanovení § 7 odst. 1 [anonymizováno].

Poučení