19 Co 1433/2021-137

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro 100 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 8. 2021, č. j. 7 C 94/2021-93, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 630 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částku 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 28 798 Kč (výrok II.). Okresní soud takto rozhodl o nároku žalobce na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako nároku na zadostiučiněné vyjádření v penězích za nemajetkovou újmu žalobce způsobenou chováním žalované spočívajícím ve vulgárních a nepravdivých výrocích žalované, které uskutečnila v rámci internetové diskuze u článků publikovaných na internetu a informujících a kritizujících chování žalobce, který umístil fyzické zábrany na svůj pozemek, který je užíván jako část fotbalového hřiště v obci [obec]. Žalobce se zejména ohrazuje proti podle jeho názoru vulgárnímu označení své osoby jako„ prudiče“ či osoby, která„ prudí“ a osoby„ kterou baví dělat zlou krev“. Nepravdivými byly výroky žalované, že žalobce dříve v [obec] podnikal jako realitní makléř, dále že v okolí úmyslně skupuje užívané pozemky typy cest či výjezdů a následně za ně požaduje při prodeji nepřiměřenou cenu, dále je nepravdivé tvrzení, že žalobce při koupi pozemku od svědka [příjmení] (předmětného pozemku, na který žalobce umístil fyzické zábrany a který je součástí fotbalového hřiště) použil nátlak či dokonce vydírání. Dále vyčítá žalované, že při těchto výrocích uvedla bydliště žalobce a ve spojení s ostatními výše uvedenými výroky motivovala ostatní diskutující k užití vulgárních výrazů či k výzvám k fyzické likvidaci žalobce v těchto internetových diskuzích. Žalovaná tedy rozpoutala takovou diskuzi a ta spustila negativní reakce veřejnosti vůči žalobci, když konkrétně šlo o dva případy, a to dehonestující připomínky určitých osob při pohybu žalobce v obci. Žalovaná připustila, že je autorkou předmětných výroků, nebylo však její motivací poškozovat čest či dobré jména žalobce, ale pouze realizovala své právo na svobodu projevu a publikovala svůj subjektivní hodnotící úsudek o chování žalobce. Poukazuje na to, že to byl právě žalobce, kdo svým protiprávním jednáním spočívajícím v zabudování sloupků do veřejného prostranství – fotbalového hřiště způsobil, že došlo k následné medializaci této události. Pokud se žalobkyně zúčastnila internetové diskuze reagující na publikaci novinářských článků popisujících toto protiprávní jednání žalobce, tak zčásti opakovala či parafrázovala skutečnosti v těchto článcích uvedené, případně uváděla skutečnosti, které znala od osob, kterým důvěřovala a byla přesvědčena o jejich pravdivosti. Okresní soud vyzval žalovanou k označení důkazů k prokázání pravdivosti jejích výroků o chování žalobce spočívající v úmyslných nákupech užívaných pozemků typu cest či výjezdů a následné požadavky při prodeji těchto pozemků na nepřiměřenou cenu, dále k jejímu tvrzení o užití nátlaku či vydírání žalobce při koupi předmětného pozemku od svědka [příjmení]. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalované se nepodařilo prokázat pravdivost těchto tvrzení, zhodnotil tyto výroky jako nepravdivé. Okresní soud následně činil závěr o existenci zásahu ze strany žalované, který by byl objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu u žalobce, spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě včetně závěru, zda se jedná o zásah oprávněný či neoprávněný. Okresní soud shrnul závěry konstantní soudní judikatury k těmto otázkám a ohodnotil nejen samotné vytýkané jednání žalované, ale toto hodnotil v kontextu s dalšími okolnostmi, jak vyplynuly z provedeného dokazování. Okresní soud uzavřel, že žalovaná sice neprokázala pravdivost svých tvrzení, ale ve svých výrocích vycházela jednak z publikovaných novinářských článků, jednak z informací, které kolovaly obcí. Ta byla přesvědčena o jejich pravdivosti. Také dosah jejích výroků označil okresní soud jako značně malý. Žalovaná žádnou z internetových diskuzí nezahájila a zapojila se do nich až v jejich průběhu. Okresní soud je přesvědčen, že její výroky nebyly motivována záměrem znevážit osobu žalobce. Dále poukázal i na časové souvislosti, když v době rozhodování soudu uplynula delší doba od uskutečnění kritizovaných výroků, žalobce vyčkával s podáním žaloby déle než 2 a půl roku. Okresní soud tedy zvážil povahu kritizovaných výroků, jejich obsah a formu, postavení a chování kritizované osoby, dále kdo a jak výrok pronesl a kdy tak učinil a dospěl k závěru, že žalovaná nepřekročila únosnou míru kritiky žalobce. Použila přiměřenou nikoliv excesivní formu a vycházela ze zcela reálných podkladů. Okresní soud uzavřel, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. Učinil dále alternativní závěr, že i kdyby takový zásah bylo možné shledat, pak jeho intenzita neodůvodňuje žalobcem požadovanou satisfakci ve formě finančního plnění.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, rozsudek napadá v plném rozsahu a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, eventuálně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce nesouhlasí s posouzením věci okresním soudem, trvá na tom, že výroky žalované na jeho adresu představují nepřípustný zásah do jeho práv na ochranu osobnosti a žalobci z tohoto důvodu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Okresní soud si nepočínal objektivně a nestranně, naopak bez dostatečných důvodů se přiklonil na stranu žalované, dokonce překročil svou roli a při interpretaci obrany žalované dospívá k závěrům jdoucím nad rámec obrany samotné žalované. Žalobce je přesvědčen, že mu nelze klást k tíži, jaké právní prostředky k ochraně svých práv zvolil a jakých konkrétních nároků se v tomto řízení domáhá. Volba příslušného nároku spadá plně do jeho kompetence a nevyužitím ostatních prostředků nijak nedává najevo, že by se jich do budoucna vzdával. Stále poukazuje na to, že sám není osobou veřejně známou a tudíž zde neexistuje důvod, aby byl nucen snášet vyšší míru kritiky, než kterákoliv jiná soukromá osoba. Žalovaná neprokázala pravdivost svých tvrzení, dopustila se tudíž nepravdivých výroků na adresu žalobce, které jsou způsobilé zasáhnout do jeho osobnostních práv. Žalovaná se nemůže bránit pouhým odkazem na svobodu projevu, její kritika na adresu žalobce není kritikou věcnou, konkrétní a přiměřenou. Některé její výroky mohou hraničit až s vulgárností (označení žalobce za„ prudiče“) či křivým obviněním z trestného činu (použití výrazu vydírání). Tyto výrazy nelze považovat za nutné k dosažení jakéhokoliv legitimního cíle. Žalovaná naopak žalobce vykreslovala jako osobu působící soustavně problémy jiným, která vyvolává„ zlou krev“ a získává nepřiměřené obohacením pochybným či nedovoleným způsobem na hranici trestného činu. Trvá na tom, že výroky žalované na adresu žalobce přispěly k radikalizaci celé diskuze směrem k jeho osobě, která vyústila až ve výzvy k fyzickému napadení žalobce. Jeho požadavek na zaplacení částky 100 000 Kč jako finanční satisfakce je důvodný a přiměřený.

3. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 81 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

6. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

8. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

9. Odvolací soud shledal potřebu doplnit provedené dokazování z následujících důvodů. Žalovaná se bránila tím, že svými výroky reagovala na protiprávní jednání žalobce spočívající v zabudování sloupků do jeho pozemku, které je součástí fotbalového hřiště. Z obsahu spisu vyplynulo, že toto jednání žalobce bylo předmětem soudního rozhodování téhož soudu prvního stupně, ale takové rozhodnutí nebylo součástí předmětného soudního spisu a ani ohledně takového rozhodnutí okresní soud neučinil žádné výslovné skutkové závěry. Odvolací si proto od Okresního soudu ve [obec] vyžádal tato příslušná rozhodnutí. Z usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 18. 5. 2018, č. j. 7 C 152/2018-39 zjistil, že toto usnesení bylo vydáno ve věci žalobkyně obce Přešťovice proti žalovanému [jméno] [příjmení] ve věci ochrany rušené držby. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto tak, že bylo uloženo žalovanému zdržet se provádění stavby oplocení na pozemku parcelní [číslo] ostatní plocha – sportoviště a rekreační plocha v katastrálním území Přešťovice, který je v držbě žalobkyně (výrok I.), dále mu bylo uloženo odstranit stavbu plotových sloupků na tomto pozemku (výrok II.), a dále mu bylo uloženo zdržet se vnikání na tento pozemek (výrok III.). Výroky IV. a V. bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. S tímto rozhodnutím souvisí usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2018, č. j. 7 Co 887/2018-70, které nabylo právní moci dne [datum], kterým bylo rozhodováno ve věci odvolání proti výše uvedenému usnesení a usnesení bylo ve výrocích I., II. a III. potvrzeno, odvolání proti výroku V. bylo odmítnuto a výrok IV. byl změněn. Z těchto listinných důkazů vyplývá pravdivost tvrzení žalované užité v rámci její obrany, že svými výroky reagovala na předchozí jednání žalobce, které bylo uvedenými rozhodnutími shledáno protiprávním jako nepřípustné rušení pokojné držby.

10. Po tomto doplnění dokazování odvolací soud uzavírá, že skutkové okolnosti věci byly zjištěny v dostatečné míře, neshledal žádná pochybení při provádění dokazování a hodnocení důkazů okresním soudem.

11. Při hodnocení předmětných výroků žalované je třeba odlišovat mezi výroky skutkovými a výroky hodnotícími. U skutkových výroků je třeba zkoumat zejména jejich pravdivost, přiměřenost se zkoumá zejména u výroků hodnotících. Naopak hodnotící výroky jsou vždy pravdivé, neboť vyjadřují přesvědčení mluvčího o tématu, ke kterému se vyjadřuje.

12. První skupinou předmětných výroků žalované jsou výroky hodnotící, a to výroky, kterými žalobkyně vyjadřovala svůj názor na motivaci žalobce k výše uvedenému protiprávnímu jednání. Jde konkrétně o výroky, kterými žalobce označila za osobu záměrně vyvolávající konflikty (označení žalobce jako„ prudiče“, označení jednání žalobce„ prudí“ či obdobné vyjádření, že žalobce baví vyvolávat„ zlou krev“). Při posouzení těchto výroků je třeba zvážit povahu a význam použitých výrazů„ prudič“ a„ prudit“. Z veřejně dostupných internetových příruček českého jazyka vyplývá, že sloveso prudit je archaickým výrazem pocházejícím ze staršího jazyka s významem„ jitřit, dráždit“. Tento výraz se přeneseně používá v obecném jazyce ve smyslu„ otravovat či obtěžovat“. Výraz prudič v obecném jazyce označuje hanlivým způsobem člověka, který„ otravuje, unavuje, štve druhé, často různými připomínkami a požadavky“ (viz Wikislovník: https://cs.wiktionary.org/wiki). Obdobně web Čeština 2.0 uvádí význam slova prudič jako otravný nebo provokující člověk. Z výše u vedeného vyplývá, že termín prudit či prudič nejsou výrazy vulgárními, pocházejí ze starší češtiny a jsou užívání v češtině obecné jako hanlivý výraz. Význam termínů obecné češtiny lze považovat za skutečnosti obecně známé, jež nemusí být předmětem dokazování.

13. Žalovaná tedy vyjádřila svůj názor na motivaci žalobce k předmětnému protiprávnímu jednání tak, že toto činí bez vážného důvodu, svévolně, s motivací bezdůvodně činit problémy. Užila na adresu žalobce označení nikoliv vulgární, ale termín z obecné češtiny (tzn. nespisovný), výraz hanlivý s určitou mírou expresivity. Je přirozené, že při kritickém výroku je použit na adresu kritizované osoby výraz hanlivý. Použití neutrálního či pochvalného označení kritizované osoby není v souladu s cílem kritiky. Podle názoru odvolacího soudu použití termínu„ prudič“ či„ prudit“ je užití odůvodněně hanlivého výrazu, tedy kritického výrazu s určitou mírou expresivity. Nejedná se ani o vulgární výraz, ani o výraz na hranici vulgarity, jak to posuzuje žalobce. Použitý výraz má svůj smysl a význam v tom, že poukazuje na svévolnost a bezdůvodnost kritizovaného jednání. Odvolací soud uzavírá, že tyto hodnotící výroky nelze považovat za zjevně nepřiměřené smyslu a účelu kritiky použité žalovanou na adresu žalobce v rámci veřejné diskuze o veřejné otázce, když protiprávní jednání žalobce spočívající v protiprávním a svévolném umístění překážek na fotbalovém hřišti je bezpochyby věcí veřejnou a legitimním předmětem veřejné debaty.

14. Žalobcem kritizovaný výrok žalované, který označuje za nepravdivý, tedy že žalobce měl v minulosti v [obec] podnikat jako realitní makléř, nelze v žádném případě posoudit jako výrok způsobilý zasáhnout do pověsti či cti kterékoliv fyzické osoby, žalobce nevyjímaje. Realitní makléř je totiž běžným povoláním, jehož, byť nepravdivé užití v souvislosti s jakoukoliv osobou, nemůže přivodit jeho újmu na cti či pověsti. Realitní makléř není a priori zavrženíhodnou profesí. Ostatně v současnosti lze těžko shledat existenci určité profese, která by sama o sobě byla zavrženíhodná a její užití ve spojení s jakoukoliv osobou bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv (na rozdíl od minulosti, kdy existovala opovrhovaná zaměstnání typu ras či kat). Z obsahu celého znění výroku je patrné, že jde o výrok vystihující kontext, nikoliv o výrok mající za cíl dehonestaci žalobce. Obdobně to platí o námitce žalobce, že žalobkyně měla uvést žalobcovo bydliště. Nic takového v žalobcem konkrétně vymezených výrocích žalované nelze nalézt, pokud má žalobce na mysli část jejího výroku, že žalobce„ pochází tady ze vsi“, pak jde opět o uvedení kontextu, v žádném případě označení jeho bydliště, neboť tento výrok se ani současného bydliště netýká, ale hovoří o původu žalobce. Ani tento výrok není způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, tím méně do jeho bezpečnosti.

15. Výrok žalované, že žalobce úmyslně kupuje užívané pozemky typu cest či vjezdů a následně požaduje při jejich prodeji nepřiměřenou cenu, je výrokem skutkovým, jehož pravdivost se žalované nepodařilo v řízení prokázat, je třeba jej považovat za nepravdivý. Obsahem tohoto výroku je tvrzení o existenci agresivní obchodní praktiky žalobce, žalobce je tímto výrokem nepravdivě kritizován za jednání, které obecně lze považovat za jednání amorální a problematické, a to jednání spekulativního charakteru, kdy dochází k využití či zneužití zvláštní povahy určitého pozemku k nepřiměřenému zisku. Podle názoru odvolacího soudu se jedná o výrok, který je způsobilý zasáhnout do osobnostní sféry žalobce. Totéž platí o dalších výrocích žalované, že žalobce měl využít nátlaku či vydírání při koupi předmětného pozemku od svědka [příjmení]. Jedná o skutkový výrok, jehož pravdivost byla v řízení vyvrácena, jde tedy o výrok nepravdivý, mající obdobný charakter jako výrok předchozí, tedy jde o výrok způsobilý zasáhnout do osobnostní sféry žalobce. Pokud žalovaná užila ve svém výroku termín„ vydírání“, nelze souhlasit s argumentací žalobce, že by jej tím obvinila z konkrétního trestného činu. Tento termín sice označuje jednu ze skutkových podstat trestného činu, současně ale jde o obecně užívaný výraz, který je synonymem dalšího žalovanou užitého výrazu – nátlak. Z kontextu výroku žalované vyplývá, že tato neměla v úmyslu obvinit žalobce z konkrétního trestného činu, ale výraz vydírání použila v obecném mimoprávním smyslu jako synonymum nátlaku.

16. Odvolací soud považuje za správný, odůvodněný a přiměřený postup a závěry okresního soudu, který hodnotil kontext předmětných výroků. Za nejpodstatnější okolnost musí odvolací akcentovat skutečnost, že žalovaná svými výroky reagovala na předchozí protiprávní jednání žalobce, který zasáhl do pokojné držby tím, že na svém pozemku, který je součástí fotbalového hřiště, instaloval zábrany. Důsledkem jednání žalobce byla medializace tohoto bezpochyby mediálně atraktivního případu. Důsledkem medializace a jevem s tím souvisejícím byla existence veřejné debaty mimo jiné formou komentářů široké veřejnosti k novinářským článkům zabývajícím se tímto jednáním žalobce. Okresní soud správně uzavírá, že žalovaná nevyvolala žádnou z těchto debat, vstoupila až do probíhajících debat. Řada ostrých a expresivních výrazů dalších diskutujících na adresu žalobce byla obsažena v příspěvcích, které byly učiněny ještě před vstupem žalované do těchto diskuzí. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že výrokům žalované nelze připisovat důsledky, které jí připisuje žalobce a totiž, že žalovaná svými výroky rozpoutala diskuzi či vyvolala ostré výroky dalších diskutujících či podílela se na spuštění negativních reakcí ve formě kritických komentářů spoluobčanů při pohybu žalobce v obci. Z provedených důkazů lze odůvodněně učinit závěr, že negativní reakce spoluobčanů vůči žalobci byly způsobeny především jeho protiprávním jednáním a následnou medializací, když vliv kritických výroků žalované na jeho adresu jsou v tomto kontextu velmi malý, až zanedbatelný. Při posouzení kontextu jsou tedy podstatné následující okolnosti. Žalovaná ve svých výrocích reagovala na předchozí protiprávní jednání žalobce, dopad jejích výroků na veřejnou diskuzi a na postoj veřejnosti vůči žalobci byl velice malý, nelze shledat motivaci žalované poškodit žalobce, ale šlo o její právo účastnit se veřejné diskuze. Posledním aspektem je uplynutí dlouhé doby od uskutečnění sporných výroků do doby podání žaloby a rozhodování soudů. Odvolací soud nesouhlasí s okresním soudem při hodnocení kontextu pouze v tom, že přikládá podstatně nižší důležitost skutečnosti, že žalovaná opakovala nepravdivé skutkové výroky na adresu žalobce a domnívala se, že jsou pravdivé, protože je slyšela od důvěryhodných osob. Tato skutečnost je důležitá pouze ve vztahu k motivaci žalobkyně nezpůsobit primárně újmu žalobci, subjektivní přesvědčení mluvčího však nemůže znamenat jeho zásadní vyvinění ve vztahu k případným důsledkům nepravdivých výroků, neboť každý má odpovědnost za své výroky a měl by se ujistit o skutečném stavu věcí, než užije kritiku na adresu druhého.

17. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žádným z předmětných výroků nedošlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce. Podle názoru odvolacího soudu k tomu došlo nepravdivými výroky o agresivních obchodních praktikách žalobce (nákup pozemků typu cest a výjezdů a následné požadavky na nepřiměřenou cenu při prodeji) a tvrzení o užití nátlaku či vydírání žalobcem při nabytí předmětného pozemku. Avšak intenzitu tohoto zásahu musí odvolací soud hodnotit jako nízkou, která neodůvodňuje požadavek na odčinění vzniklé nemajetkové újmy ve formě finančního plnění, ať již v jakékoliv částce. Shledaná intenzita zásahu zejména s ohledem na výše zmíněný kontext předmětných výroků vede odvolací soud k závěru, že vzniklá nemajetková újma žalobce je poměrně malá a k jejímu odčinění by postačovaly mírnější prostředky (konstatování porušení práva či omluva). Okresní soud správně poukazuje na to, že volba mezi jednotlivými nároky na odčinění nemajetkové újmy není na soudu, ale na poškozeném a tudíž uplatněný nárok na finanční satisfakci lze buď přiznat v plné výši, snížit či zamítnout, ale nelze jej nahradit uložením jiné formy satisfakce, než kterou žalobce požaduje. Jestliže žalobce v tomto řízení uplatnil pouze nárok na finanční satisfakci a odvolací soud dospěl k závěru, že mu takový nárok nepřísluší, napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, které svědčí straně žalované. Soud uložil žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 630 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za právní zastoupení ve výši 6 200 Kč v rozsahu dvou úkonů právní služby (písemné vyjádření k odvolání a za účast právního zástupce žalované u odvolacího jednání) v sazbě 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále s tím související dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč ve výši 600 Kč. Dále náleží náhrady související s cestou právního zástupce žalované ze sídla advokátní kanceláře ve [obec] k odvolacímu soudu do Českých Budějovic a zpět. První položkou je náhrada za ztrátu času v trvání dvou hodin, tedy 4 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 400 Kč. Dále přísluší cestové ve výši 758,94 Kč, částka se skládá z náhrady za ujetou vzdálenost ve výši 564 Kč (120 ujetých kilometrů při sazbě 4,70 Kč za ujetý kilometr podle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), dále náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 194,94 Kč (120 ujetých kilometrů, kombinovaná spotřeba vozidla užitého k jízdě 4,5 litru motorové nafty na 100 km podle technického průkazu, cena jednoho litru motorové nafty podle výše uvedené vyhlášky 36,10 Kč). Poslední položkou je 21 % DPH.

Poučení