19 Co 183/2025 - 95

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [adresa] proti žalovanému: [žalovaný], IČ [číslo] sídlem [adresa] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [adresa] o neplatnost výpovědi z nájmu k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. února 2025, č. j. 7 C 133/2024-72 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovanému se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 6.541 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že výpověď žalovaného ze dne [datum] z nájmu garáže v budově čp. [číslo] v [adresa] ulici ve [adresa] je neplatná (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II).

2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se domáhal určení, že výpověď žalovaného ze dne [datum] z nájmu garáže v budově č. p. [číslo] (požární zbrojnice) v [adresa] ulici ve [adresa] je neplatná. Žalobce je nájemcem bytu v požární zbrojnici a byt mu byl přidělen v roce [číslo], kdy garáž užíval od začátku spolu s bytem a platil za ni nájemné. Sloužila mu především k uskladnění věcí. V roce [číslo] žalobce se žalovaným uzavřeli samostatnou nájemní smlouvu na garáž z důvodu potřeby zvýšení nájemného. Nedošlo však k oddělení garáže od bytu. Tyto prostory spolu souvisí a mají být užívány společně. V garáži si žalobce umístil klimatizační jednotku, která slouží i k vytápění a ventilaci bytu. Žalobce byt získal s ohledem na svou činnost v dobrovolném hasičském sboru, kterou vykonával bez nároku na odměnu i řadu let poté. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a tvrdil, že garáž netvoří součást ani příslušenství bytu, neboť neslouží k uspokojování bytových potřeb. Byt byl žalobci přidělen na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne [datum] a garáž užívá jako nebytový prostor na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobce užívá od [datum] byt v požární zbrojnici a garáž, která se nachází v přízemí požární zbrojnice pod bytem a která je určena ke garážování vozidla. Za užívání garáže platil žalobce od roku [číslo] měsíčně částku [částka] a později [částka]. Žalobce s žalovaným následně v únoru [číslo] uzavřeli nájemní smlouvu k užívání garáže za účelem parkování automobilu na dobu neurčitou. V roce [číslo] žalobce naistaloval v garáži klimatizaci. Žalovaný dne [datum] písemně vypověděl nájem garáže. Předmětem sporu v posuzované věci je otázka, zda žalovaný platně vypověděl nájem garáže. Je proto nezbytné posoudit právní povahu garáže, když žalobce namítá, že garáž má být užívána společně s bytem. Pokud by tomu tak bylo, pak by žalobce mohl garáž užívat na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne [datum] a pozdější uzavření nájemní smlouvy by na toto užívání nemělo žádný vliv. S ohledem na datum rozhodnutí o přidělení bytu, současně s nímž začal žalobce užívat předmětnou garáž, okresní soud věc posuzoval podle příslušných ustanovení z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Vyložil, že příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány (§ 121 odst. 2 obč. zák.). Příslušenství bytu je třeba odlišovat od obecného vymezení pojmu příslušenství věci (§ 121 odst. 1 obč. zák.). Zatímco pojmovým znakem příslušenství věci je, že jde o věc v právním slova smyslu (o samostatný předmět občanskoprávního vztahu), která má ve vztahu k věci hlavní povahu věci vedlejší, je u příslušenství bytu situace odlišná, neboť příslušenství bytu není samostatným předmětem právního vztahu. Řídí se proto režimem právního vztahu k bytu, k němuž náleží. Jsou to jednak vedlejší místnosti nacházející se v bytě, jako je např. předsíň, komora nebo koupelna, jednak prostory, které se nacházejí mimo byt, např. sklep, dřevník či kolna. Společné těmto místnostem a prostorám je jejich účelové určení, tj. to, že mají sloužit k tomu, aby byly užívány s bytem. Příslušenství bytu proto musí sloužit k bydlení. Není-li tomu tak, nemůže mít určitá místnost či prostor povahu příslušenství bytu. Garáž, i když je umístěna ve stejném domě jako byt a je spolu s bytem užívána, není příslušenstvím bytu, neboť neslouží k uspokojování potřeby bydlení. Naopak jejím účelem je garážování motorových vozidel. Garáž proto není příslušenstvím bytu podle § 121 odst. 2 obč. zák. To ostatně vyplývá i z toho, že garáž byla zákonodárcem považována za samostatný předmět občanskoprávních vztahů. Nejprve se jednalo o místnost nesloužící k bydlení podle § 196 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 30. 4. 1990, později o nebytový prostor podle § 1 písm. a) zákona o nájmu nebytových prostor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2340/99, a ze dne 10. 7. 2003, sp. zn. 26 Cdo 450/2003, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 623/2005). Okresní soud proto dospěl k závěru, že není-li garáž příslušenstvím bytu, pak žalobci nevzniklo právo osobního užívání garáže (později právo nájmu s ohledem na transformaci podle § 871 odst. 1 obč. zák.) současně se vznikem práva osobního užívání bytu v požární zbrojnici na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne [datum] a dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne [datum]. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce garáž fakticky užíval od převzetí bytu v [datum] a že za ni platil měsíčně určitou částku. Podstatné však je, že žalobce garáž užíval až do [datum] bez platného právního důvodu, když garáž se neřídila právním režimem bytu, neboť není jeho příslušenstvím. K napravení tohoto neformálního stavu a nastolení souladu mezi faktickým užíváním a užíváním podle práva došlo až uzavřením nájemní smlouvy dne [datum]. Právní režim užívání garáže žalobcem se proto řídí touto nájemní smlouvou a zákonem o nájmu nebytových prostor. Žalobce s žalovaným si v nájemní smlouvě nesjednali žádný zvláštní výpovědní důvod. Nájem byl současně sjednán na dobu neurčitou. Uplatní se proto § 10 zákona o nájmu nebytových prostor (§ 3028 odst. 3 o. z.), podle kterého pronajímatel může nájem uzavřený na dobu neurčitou vypovědět písemně bez udání důvodu. Žalovaný nájem garáže vypověděl písemně dne [datum]. Výpověď je proto platná. Na platnost výpovědi nájmu garáže nemá žádný vliv to, jakým způsobem žalobce garáž užíval (mj. k uskladnění věcí a od roku [číslo] k umístění klimatizační jednotky sloužící i k vytápění bytu, kterou si zde zřídil až po uzavření nájemní smlouvy). To, že si žalobce nainstalovanou klimatizační jednotkou zajišťoval odpovídající jinak nedostatečné vytápění bytu, může kompenzovat jinak, např. žádostí o snížení nájmu nebo požadavkem u pronajímatele o zajištění odpovídajícího vytápění. Primárním účelem garáže totiž ze své podstaty je garážování vozidla a za tímto účelem byla žalobci pronajata, čehož si žalobce musel být vědom. Faktický způsob užívání garáže žalobcem proto nemůže změnit její právní povahu ze samostatného předmětu právních vztahů na příslušenství bytu. Okresní soud nesouhlasil s žalobcem v tom, že by výpověď nájmu garáže žalovaným byla v rozporu s dobrými mravy. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce získal právo k užívání bytu v požární zbrojnici za své zásluhy v dobrovolném hasičském sboru a že i poté byl řadu let v dobrovolném hasičském sboru činný. Byť tedy nájem garáže s touto činností zprostředkovaně souvisí, nedotýká se jeho výpověď nijak samotného bydlení žalobce v bytu požární zbrojnice. Žalobce tak i nadále může byt užívat. Od užívání bytu však nelze odvozovat právo užívat garáž. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době provedení úkonu ve výši celkem [částka].

3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání. K jeho odůvodnění uvedl, že byl v dobré víře, když garáž spolu s bytem převzal, a považoval garáž za přiměřenou kompenzaci stavu, kdy byt zcela postrádá jakýchkoli prostor k uložení věcí, jejichž užívání se s užíváním bytu obvykle váže. Tak je tomu u sportovních potřeb a různých potřeb obvyklých pro běžné bydlení a život. Byt je přístupný po úzkém schodišti a garáž je jediným místem sloužícím k uskladnění věcí nájemce. To, že garáž byla převzata spolu s bytem, potvrdili dostatečně vydané výměry nájemného a mohli k tomu být slyšeni navržení svědci. Podle názoru žalobce soud nesprávně zhodnotil záležitost propojených sítí, komplexního vytápění a udržování obyvatelnosti bytu klimatizací umístěnou v garáži se souhlasem pronajímatele. Garáž i byt jsou napojeny na jeden rozvod elektřiny a klimatizační jednotka slouží oběma prostorům. V tomto speciálním případě, z důvodu absence úložných prostor a propojení elektro sítě a topení, je nutné garáž považovat za příslušenství bytu. Prostor je sice nazván garáží, ale s ohledem na místní podmínky funguje spíše jako komora, sklep. I kolaudační rozhodnutí posuzuje prostor jako propojený do jednoho celku. Pokud jde o uzavření nájemní smlouvy ohledně garáže, tu žalobce uzavřel po sdělení, že je nutné zvýšit úhradu, jinak že žalovaný nájem (bytu) vypoví. Nájemní smlouva je neurčitá, v objektu není jen jedna garáž, resp. není možné takto označený prostor nepochybně identifikovat. Celé vyúčtování bylo vedeno společně, sítě garáže a bytu nejsou odděleny, nedocházelo k rozúčtování. Žalobce nikdy nesouhlasil s oddělením garáže, nechtěl přijít o bydlení a na druhou stranu mu nevadilo zvýšení úhrady. Pokud jde o argument s povolením klimatizace jako způsobu údržby prostoru bytu i prostoru označeného jako garáž, bylo věcí žalovaného, že tento způsob vytápění i po formálním oddělení povolil. Situace reagovala na plíseň v bytě a neschopnost prostor v nezateplené stavbě dostatečně vytopit. Teprve klimatizace zajistila takový stav, kdy obytné místnosti přestaly plesnivět. Žalovaný přitom při povolení klimatizace věděl, kam budou instalovány klimatizační jednotky, a o tom, že tímto způsobem vytápění bude celý prostor propojen. Soud posoudil nesprávně i další souvislosti, zejména bezplatné trvalé celoživotní nasazení žalobce v hasičském sboru. Osobní účast žalobce byla v dřívějších dobách, kdy nebyla k dispozici mobilní telefonní síť ani dostatečný přístup k náhradním dílům hasičské techniky, kterou bylo potřeba opravovat a udržovat, ačkoli byla stará, naprosto nepostradatelná pro splnění účelu hasičského sboru. Nyní, kdy je žalobce invalidní, má pohybové potíže a je odkázán na použití motorového vozidla, které nebude moci parkovat v blízkosti bytu, jde o podstatný rozpor s dobrými mravy. Pro žalovaného nepředstavuje garáž žádnou výjimečnou hodnotou. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů odvolacího řízení s tím, že rozsudek okresního soudu považuje za správný.

5. Odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou k němu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.). Odvolání bylo sice podáno opožděně (§ 204 o. s. ř.), ovšem okresní soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] prominul žalobci zmeškání lhůty k podání odvolání. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení (§§ 212, 212a o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodným.

6. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Dle § 121 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), příslušenstvím bytu byly vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány.

8. Dle § 1 písm. a) zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 30. 12. 2002 (dále „zákon o nájmu nebytových prostor“), se tento zákon vztahoval na nebytové prostory, jimiž jsou místnosti nebo soubory místností, které podle rozhodnutí stavebního úřadu jsou určeny k jinému účelu než k bydlení; nebytovými prostory nejsou příslušenství bytu, ani společné prostory domu.

9. Dle § 10 č. 116/1990 Sb., zákona o nájmu nebytových prostor, mohl být nájem uzavřen na dobu neurčitou, jsou pronajímatel i nájemce oprávněni vypovědět smlouvu písemně bez udání důvodu, není-li dohodnuto jinak.

10. Odvolací soud se ve věci samé ztotožňuje se skutkovými a právními závěry okresního soudu a odkazuje v tomto směru na odůvodnění napadeného rozhodnutí. S ohledem na odvolací námitky žalobce dodává následující.

11. Základní spornou otázkou ve věci je, zda v době, kdy žalobci byl přidělen byt v hasičské zbrojnici, byla garáž, ohledně které žalovaný vypověděl žalobci nájem, příslušenstvím tohoto bytu. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že předmětná garáž není příslušenstvím bytu, neboť nejde o prostor určený k tomu, aby byl s bytem užíván. V rozhodnutí o přidělení bytu žalobci ze dne [datum] je byt specifikován jako byt sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství v 1. poschodí domu čp. [číslo] v [adresa] ulici ve [adresa]. Na toto rozhodnutí o přidělení bytu navazoval zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne [datum], ve kterém je byt specifikován jako byt sestávající z 2 pokojů, kuchyně, chodby, neobytné vstupní haly, komory, WC a koupelny. Z rozhodnutí o přidělení bytu a z dohody o odevzdání a převzetí bytu je jednoznačné, které prostory byly určeny, aby byly s bytem užívány (chodba, neobytná vstupní hala, komora, WC a koupelna). Z těchto listin nemohl žalobce dovozovat, že součástí bytu je garáž, která se nacházela v přízemí objektu, nikoliv v 1. poschodí, a to ani za situace, kdy žalobci bylo prakticky od počátku užívání bytu umožněno užívat i garáž, která je uváděna zvláštní částkou v evidenčním listu. Dle krajského soudu nešlo o užívání bez právního důvodu, ale na základě ústní, popř. konkludentní dohody, neboť žalobce za užívání garáže platil a žalovaný toto plnění přijímal a proti užívání garáže žalobcem se nevymezoval. Už z označení tohoto prostoru jako „garáže“ je patrno, že od počátku šlo o prostor určený ke garážování vozidla, a to i v případě, že byl částečně využíván i ke skladování věcí, jak už to u garáží běžně bývá. Žalovaný nesporoval, že užívání garáže bylo žalobci umožněno ještě dříve, než byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva ze dne [datum], proto se krajský soud ztotožňuje s tím, že výslech svědků navrhovaných žalobcem k prokázání této skutečnosti je nadbytečný. Ústní, popř. konkludentní dohoda účastníků ohledně užívání garáže žalobcem byla nahrazena písemnou nájemní smlouvou ze dne [datum], kterou žalovaný pronajal žalobci garáž za účelem parkování automobilu. Nelze akceptovat námitku žalobce, že nájemní smlouva je neurčitá, když v objektu čp. [číslo] jsou tři garáže, neboť garáž je specifikována i výměrou [číslo] m2 a účastníkům smlouvy bylo nepochybně jasné, o jaký prostor se jedná, když se podle smlouvy dlouhá léta chovali. Účel nájmu byl ve smlouvě jasně specifikován (parkování vozidla) a žalobce nenamítal, že by šlo o prostor určený k jinému účelu. Okresní soud proto správně uzavřel, že předmětná garáž je od počátku určena ke garážování (parkování) vozidla.

12. S ohledem na dobu přidělení bytu okresní soud správně postupoval podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.) a osvětlil rozdíl mezi příslušenstvím věci dle § 121 odst. 1 obč. zák. a příslušenstvím bytu dle § 121 odst. 2 obč. zák. Citoval i na věc dopadající judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2340/99, ze dne 10. 7. 2003, sp. zn. 26 Cdo 450/2003 a ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 623/2005), ze které je jednoznačné, že příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostoty určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Je-li byt určen k bydlení, je logické, že stejnému účelu musí sloužit i příslušenství bytu. Garáž je určena ke garážování vozidel, a nikoliv k tomu, aby byla užívána s bytem.

13. Od počátku užívání bytu žalobcem nebyla proto garáž v přízemí hasičské zbrojnice příslušenstvím bytu. Zásahy, které byly v tomto prostoru během jeho užívání provedeny (např. instalace klimatizace), nemohly následně charakter garáže změnit a „dodatečně“ z ní učinit příslušenství bytu. To, že by garáž měla být příslušenstvím bytu, který byl přidělen žalobci rozhodnutím ze dne [datum], rozhodně neplyne ani ze spisu stavebního úřadu, z něhož je patrno, že i ve stavební dokumentaci je tento prostor označován jako garáž (nikoliv sklad apod.) a je zde uvedeno, že stavba požární zbrojnice obsahuje mj. byt domovníka 2 +1 a garáž (neuvažuje tedy s prostorem garáže jako s příslušenstvím bytu). To, že projekt požární zbrojnice měl vycházet z toho, že se jedná o jeden stavební prostor, jak uvádí žalobce, nemůže mít na posouzení rozsahu příslušenství bytu vliv, neboť jistě nelze usuzovat na to, že celý prostor požární zbrojnice by byl příslušenstvím bytu. Znalecký posudek navrhovaný žalobcem je tak nadbytečný, když ani problematika případného propojení sítí nemůže změnit skutečnost, že garáž není příslušenstvím bytu. V rámci tohoto řízení nemůže soud řešit otázky týkající se užívání bytu, žalovaný má povinnosti pronajímatele bytu, které ho stíhají i po vypovězení nájmu garáže.

14. Okresní soud taktéž správně dovodil, že od uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum] se právní režim užívání garáže žalobcem řídil touto nájemní smlouvou a v té době účinným zákonem č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Žalovaný vypověděl nájem garáže v souladu se smlouvou a zákonem shora, když v tomto směru žalobce žádné konkrétní námitky nevznesl.

15. Krajský soud přisvědčuje napadenému rozhodnutí i v tom, že nelze dospět k závěru, že by výpověď nájmu garáže byla v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení § 2 odst. 3 a § 8 o. z. zakazující výkon práva v rozporu s dobrými mravy patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení, zda je právní jednání v rozporu s dobrými mravy, závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, jemuž zákon dává širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí v souladu s pravidly ekvity přihlíželo ke všem okolnostem posuzovaného případu (viz přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4855/2007, a řadu dalších rozhodnutí). Úsudek soudu o rozporu výkonu práva s dobrými mravy musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2710/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2160/2007), aniž by však bylo možno výslovně formulovat obecné řešení této otázky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3891/2013). Zásluhy žalobce v dobrovolném hasičském sboru žalovaný nijak nezpochybňoval, proto je výslech svědků, které žalobce v tomto směru navrhoval, nadbytečný. Právě s ohledem na působení žalobce v hasičském sboru byl žalobci předmětný byt přidělen. Předmětem řízení není užívání samotného bytu. Nelze dovodit, že pro tyto minulé zásluhy žalobce by byla v rozporu s dobrými mravy výpověď týkající se garáže. Takový výklad by byl v rozporu s ochranou vlastnického práva žalovaného. Je běžné, že nájemníci bytů nemají současně od pronajímatele zajištěno parkování vozidla a jsou nuceni parkovat na veřejně dostupných pakovacích místech, proto ani to, že žalobce v případě výpovědi nebude moci parkovat v garáži či před garáží (jak uvádí), nemůže způsobit rozpor výpovědi s dobrými mravy. Žalobce na jedné straně tvrdí, že je invalidní a je pro něj problém docházet z veřejně dostupného parkovacího místa, ale zároveň poukazuje na okolnost, že byt je přístupný po úzkém schodišti. Protože má zájem nadále byt užívat, je zřejmé, že je obtížnějšího přístupu do bytu schopen, z čehož lze dovodit i jeho schopnost docházet do něho z parkovacího místa mimo objekt, v němž je byt umístěn. Jak již bylo uvedeno shora, v důsledku instalace klimatizace se nemohla povaha garáže dodatečně změnit na příslušenství bytu. Skutečnost, že k instalaci došlo se souhlasem žalovaného, nečiní výpověď z nájmu garáže rozpornou s dobrými mravy, neboť žalobce si musel být vědom toho, že klimatizaci instaluje do pronajatých prostor.

16. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že rozsudek okresního soudu je ve výroku I věcně správný, a proto jej v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto podle výsledku řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení. Odvolací soud má za to, že v daném případě byly splněny podmínky dle § 150 o. s. ř. k tomu, aby žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně přiznána. Žalovaný po mnoha letech přistoupil k výpovědi z nájmu garáže za situace, kdy dal žalobci souhlas s instalací klimatizace, kterou byly řešeny i problémy s kvalitou (resp. nekvalitou) užívaného bytu. To může přivodit obtíže, které bude nutno ve spolupráci obou účastníků řešit. Žalobce měl snahu těmto obtížím předejít, navrhoval kompromisní řešení, které žalovaný nepřijal. S přihlédnutím k okolnostem shora, k osobním poměrům žalobce i jeho výše uváděným zásluhám v hasičském sboru má odvolací soud za to, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné k tomu, aby žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně přiznána. Žalovanému jako městu odepření práva na náhradu nákladů řízení ve výši cca [částka] nezpůsobí neodčinitelný následek. Odvolací soud proto výrok II rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovanému vůči žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně (výrok II).

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení. Aplikace § 150 o. s. ř. v odvolacím řízení již není na místě, neboť žalobce měl zvážit důvodnost svého odvolání. V průběhu odvolacího řízení byl učiněn zástupcem žalovaného 1 úkon právní pomoci (účast u jednání odvolacího soudu), za který přísluší odměna dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT) ve výši 3.700 Kč a paušální náhrada dle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč. Náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT činí 600 Kč. Dále hradil žalovaný jízdné právního zástupce k jednání odvolacího soudu, když bylo ujeto 80 km vozidlem o průměrné spotřebě dle technického průkazu 6,8 litru benzinu na 100 km, o ceně dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 35,80 Kč za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí 0,8 x 6,8 x 35,80, tj. 194,80 Kč. Paušální náhrada 5,80 Kč za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 AT a vyhláškou č. 475/2024 Sb.) činí 464 Kč. Žalovaný na jízdném celkově vynaložil částku 658,80 Kč, ze které požadoval nahradit 656 Kč. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 5.406 Kč (3.700 + 450 + 600 + 656 Kč). Daň činí 1.135 Kč. Žalobci proto byla uložena povinnost nahradit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. náklady odvolacího řízení ve výši 6.541 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalovaného.