19 Co 202/2025 - 150

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 347.523,50 Kč k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. března 2025, č. j. 11 C 283/2023-117 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje, a to ve výroku II v tom znění, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 74 583,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 27.025 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s tím, že společnost [právnická osoba] měla pohledávku za žalovaným a tuto pohledávku postoupila na [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný poté uzavřel dne [datum] s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodu o uznání dluhu a splátkách, kterou uznal existenci tohoto závazku ve výši [částka] a zavázal se uhradit [tituly před jménem] [jméno FO] celkem částku [částka], a to v měsíčních splátkách po [částka] počínaje měsícem únorem 2014 a ve třech mimořádných splátkách splatných [datum], [datum] a [datum]. Žalovaný uhradil v době od [datum] do [datum] na dluh celkem [částka]. Poté žalovaný přestal svůj dluh splácet. Tím porušil dohodu o uznání dluhu a dohodu o splátkách, proto se celý zůstatek pohledávky dle čl. 3.2. dohody o uznání dluhu a dohody o splátkách stal splatným. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o úpadku společnosti [právnická osoba]., na kterou byl prohlášen konkurz. V rámci insolvenčního řízení bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze z [datum], č. j. [spisová značka] určeno, že smlouva o postoupení pohledávek, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] s [tituly před jménem] [jméno FO] a která se týkala mimo jiné pohledávky za žalovaným, je neúčinná. [tituly před jménem] [jméno FO] byla uložena povinnost vydat společnosti [právnická osoba] pohledávky za žalovaným. Insolvenční správce společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel se žalobcem [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou bylo na žalobce postoupeno právo na vrácení pohledávek od [tituly před jménem] [jméno FO]. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo specifikováno, že pohledávkou, která má být [tituly před jménem] [jméno FO] vrácena žalobci, je i předmětná pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které odeslal insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Žalovaný ani poté na dluh nic neuhradil. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že podle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a insolvenčním správcem společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla postoupena pohledávka za žalovaným, ale pohledávka za [tituly před jménem] [právnická osoba]. Toto vyplývá i z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek. Pokud se v dodatku uvádí, že pojem Pohledávky, jak byl uveden ve smlouvě, zahrnuje i Pohledávky za dlužníky, jedná se o zdánlivé ujednání ve smyslu § 551 a násl. občanského zákoníku, ke kterému se nepřihlíží. Právo přiznané na základě zákona § 239 odst. 4 insolvenčního zákona nelze smluvně postoupit, protože institut postoupení pohledávky se vztahuje jen na změnu věřitele z určitého závazku (smluvního jednání). Teprve po vydání pohledávky ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] mohl insolvenční správce společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] postoupit pohledávky na žalobce. Žalovaný dále uvedl, že uznání dluhu není právním titulem pohledávky, ale je jím původní právní titul – nehrazené pohledávky. Dále namítal, že pohledávky za žalovaným z neuhrazených faktur jsou promlčené. Oznámení o postoupení pohledávky nekoresponduje se smlouvou o postoupení pohledávky. Oznámení o postoupení pohledávky měl učinit poslední známý věřitel žalovaného [tituly před jménem] [právnická osoba] a nikoliv [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný uvedl, že nenamítá neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, ale to, že jejím obsahem bylo postoupení jiné pohledávky než žalované pohledávky za žalovaným. Dále namítal, že insolvenční soud a věřitelský výbor neudělili souhlas s postoupením žalované pohledávky, přičemž bez tohoto souhlasu je postoupení pohledávky dle § 289 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinné. Na základě rozsudku Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudku Vrchního soudu v Praze z [datum], č. j. [spisová značka] náleží plnění žalovaného z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty úpadce společnosti [právnická osoba] Majetkem, který ušel z majetkové podstaty dlužníka společnosti [právnická osoba] je pohledávka ve stavu, němž se nacházela ke dni účinnosti postoupení. V daném případě žalovaný po postoupení část pohledávky uhradil. Proto je nutné posoudit, v jaké části dluh žalovaného zanikl.

3. Okresní soud měl za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný dlužil společnosti [právnická osoba]. celkem částku [částka]. Tyto pohledávky byly smlouvou z [datum] postoupeny na [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dne [datum] uzavřeli žalovaný a [tituly před jménem] [právnická osoba] dohodu o uznání dluhu a dohodu o splátkách. V ní bylo konstatováno, že [tituly před jménem] [právnická osoba] nabyl v důsledku postoupení od společnosti [právnická osoba] pohledávky za žalovaným v celkové výši [částka] (dále ve smlouvě označeno pojmem Pohledávka). Žalovaný uznal co do důvodu a výše tento svůj závazek vůči [tituly před jménem] [právnická osoba] v celkové výši [částka] a zavázal se uhradit [tituly před jménem] [jméno FO] celkem [částka] ve lhůtě 3 let, a to ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem únor 2014 a ve třech mimořádných splátkách ve výši [částka] splatných k [datum], [datum] a [datum]. Ve smlouvě bylo uvedeno, že dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou dvou po sobě jdoucích splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, nastává bez dalšího splatnost celého zůstatku Pohledávky, tj. pohledávky ve výši [částka]. Dále zde bylo ujednáno: „V případě, že Dlužník bude Hrazenou pohledávku řádně splácet a nedojde tak k naplnění podmínek dle ustanovení čl. 3.2. této dohody, vzdává se Věřitel svého nároku na úhradu příslušenství Pohledávky a rovněž rozdílu mezi výší Pohledávky a výší Hrazené pohledávky.“ Žalovaný po uznání dluhu postupně uhradil z dluhů, které původně dlužil společnosti [právnická osoba]., [částka]. Krajský soud v [adresa], pobočka v [adresa] vydal dne [datum] rozsudek č. j. [spisová značka], kterým ve výroku VII. určil, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi [tituly před jménem] [právnická osoba] a společností [právnická osoba] je neúčinná dle § 240 z. č. 182/2006 Sb. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze z [datum], č. j. [spisová značka]. U Obvodního soudu pro [adresa] byl pod sp. zn. [spisová značka] veden spor, ve kterém žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] po žalovaném [tituly před jménem] [jméno FO] požadoval zaplacení částky [částka]. K odůvodnění žaloby uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudkem Vrchního soudu v Praze z [datum], č. j. [spisová značka] bylo určeno, že sedm smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi dlužníkem [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [právnická osoba] je právně neúčinných. V důsledku toho bylo požadováno zaplacení částky [částka]. V průběhu tohoto řízení do řízení vstoupila na místo původního žalobce společnost [právnická osoba]., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení byl schválen smír, kterým se [tituly před jménem] [právnická osoba] zavázal zaplatit společnosti [právnická osoba]. částku [částka]. V rámci insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba] požádal insolvenční správce dne [datum] o souhlas se zpeněžením pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím za dlužníkem [tituly před jménem] [právnická osoba] z titulu nároku na vydání plnění z neúčinných právních úkonů, které náleží do majetkové podstaty. S tímto postupem vyjádřili souhlas dva členové věřitelského výboru. Insolvenční soud poté rozhodnutím z [datum] udělil insolvenčnímu správci [tituly před jménem] [jméno FO], souhlas ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu, a to pohledávky za [tituly před jménem] [právnická osoba] ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu nároku na vydání plnění z neúčinných právních úkonů. Žalobce uzavřel s [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek, kterou na žalobce postoupil pohledávku specifikovanou v článku II.2 jako pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím za dlužníkem [tituly před jménem] [právnická osoba] z titulu nároku na vydání plnění z neúčinných právních úkonů. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa] z [datum], č. j. [incidenční spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze z [datum], č. j. [spisová značka] bylo určeno, že sedm smluv uzavřených mezi společností [právnická osoba] a [tituly před jménem] [právnická osoba] je neúčinných. Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Dne [datum] uzavřel žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tímto dodatkem doplnili článek II.2 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tak, že součástí postupované pohledávky je právo insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] na vrácení pohledávek od [tituly před jménem] [právnická osoba] za dlužníky, mezi kterými je uvedený i žalovaný, a jsou sepsány jednotlivé faktury. Nakonec je uvedeno: „Smluvní strany pro vyloučení pochybností uvádějí, že pojem Pohledávka, tak jak byl uveden ve Smlouvě, zahrnuje i Pohledávky za dlužníky, a tedy že i Pohledávky za dlužníky jsou rovněž postoupeny na Postupníka za podmínek stanovených touto Smlouvou.“ Dne [datum] sepsal [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] dopis žalovanému – oznámení o postoupení pohledávky. V něm žalovanému oznamuje, že pohledávka [tituly před jménem] [právnická osoba] za žalovaným vyplývající mimo jiné z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne [datum] byla postoupena na žalobce. Toto oznámení bylo doručeno žalovanému v listopadu 2023. Okresní soud uzavřel, že postupovaný dluh byl v tomto dopise dostatečně označen. I v době tohoto oznámení se stále jednalo o dluh žalovaného vůči [tituly před jménem] [právnická osoba]. Na toho byly postoupeny původní pohledávky společnosti [právnická osoba]. za žalovaným. I poté, co bylo soudem rozhodnuto, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [právnická osoba] je neúčinná, nedošlo ve smyslu § 236 odst. 1 insolvenčního zákona k zneplatnění této smlouvy a [tituly před jménem] [právnická osoba] byl stále věřitelem žalovaného. Pokud tedy byla [tituly před jménem] [jméno FO] postupovaná pohledávka označena jako pohledávky [tituly před jménem] [právnická osoba] za žalovaným, byla označena správně a dostatečně určitě. Přitom byla specifikována i dalšími údaji, a to dohodou o uznání dluhu a dohodou o splátkách z [datum]. I z e-mailu zástupkyně žalovaného ze dne [datum] vyplývá, že žalovanému bylo zřejmé, jaká pohledávka byla na žalobce postoupena. [tituly před jménem] [jméno FO] byl na základě neúčinnosti oprávněn s pohledávkami za žalovaným nakládat. Byl oprávněn je postoupit na žalobce a jelikož byl oprávněn je postoupit, byl také oprávněn dlužníkovi – žalovanému oznámit, že pohledávka byla postoupena na žalobce. Proto není důvodná námitka žalovaného, že oznámení pohledávky mohl učinit jen [tituly před jménem] [právnická osoba] a nikoliv [tituly před jménem] [jméno FO]. Jelikož došlo ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. k řádnému oznámení žalovanému, že pohledávka za ním byla postoupena na žalobce, nepřísluší žalovanému ve smyslu judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022) namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky a její neexistenci. Dle tohoto rozhodnutí se citované právní závěry se uplatní v poměrech vycházejících jak z úpravy o. z., tak obč. zák. (srov. § 524 a násl. obč. zák. a úpravu § 1879 a násl. o. z., která ve vztazích postupitele, postupníka a dlužníka zachovala principy dřívější právní konstrukce). S ohledem na tyto závěry nebylo rozhodné, že k postoupení nyní žalovaných pohledávek nedal souhlas věřitelský výbor a insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba], což by byl dle § 289 odst. 1 insolvenčního zákona důvod pro neúčinnost, neboť soud k této okolnosti nemohl při rozhodování přihlížet. Okresní soud neshledal, že by žalovaná pohledávka byla promlčená. K promlčení nedošlo s ohledem na ustanovení § 2053 o. z. a § 2054 odst. 2 o. z. Žalovaný uzavřel dohodu o uznání dluhu. I kdyby byla tato dohoda neplatná, tím, že dluh zčásti hradil, došlo ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. k uznání dluhu a s ohledem na tuto skutečnost není žalovaná pohledávka promlčená. Jelikož žalovaný uhradil na dluh [částka] jen [částka] a zbytek částky uhrazen nebyl, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku [částka]. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, proto okresní soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka]. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek [částka] a náklady spojené se zastoupením advokátem [částka]. Náklady advokáta tvoří jeho odměna [částka] za 5 úkonů právní služby po [částka] (stanoveno dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.- dále jen AT za úkony: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) předžalobní výzva 3) žaloba, 4) účast u jednání [datum], 5) účast u jednání dne [datum]), 4 x paušální náhrada hotových výdajů po [částka] (stanoveno dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do [datum]), 1 paušální náhrada hotových výdajů po [částka] (stanoveno dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od [datum]) a DPH [částka].

4. Proti rozsudku okresního soud podal žalovaný včasné odvolání. K jeho odůvodnění uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že společnost [právnická osoba] měla pohledávky za žalovaným v celkové výši [částka] a že tyto pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [tituly před jménem] [právnická osoba]. Tyto pohledávky představují dlužné plnění vyúčtované na základě 22 faktur splatných v období [datum] až [datum]. Žalovaný souhlasí i s tím, že následně s [tituly před jménem] [právnická osoba] uzavřel dohodu o uznání dluhu, kterou uznal postoupené pohledávky a zavázal se dluh uhradit [tituly před jménem] [jméno FO] ve splátkách, přičemž takto uhradil [částka]. Je nesporné, že s [právnická osoba] bylo zahájeno insolvenční řízení a usnesením Krajského soudu v [adresa] z [datum] byl na tuto společnost prohlášen konkurz a že rozsudkem Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa], č. j. [incidenční spisová značka] ze dne [datum], který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum], byla určena neúčinnost mimo jiné Postupní smlouvy mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný rovněž souhlasí se skutkovým zjištěním, že dne [datum] byla mezi žalobcem na straně postupníka a insolvenčním správcem [právnická osoba] na straně postupitele uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Žalovaný ovšem nesouhlasí se zjištěním soudu prvního stupně, že Smlouvou o postoupení pohledávek bylo na žalobkyni postoupeno právo na vrácení pohledávek od [tituly před jménem] [jméno FO]. Z čl. III odst. 1 ve spojení s čl. II Smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že předmětem postoupení byla pohledávka za panem [tituly před jménem] [právnická osoba] ve výši [částka] z titulu „nároku na vydání plnění z neúčinných právních úkonů“, jak byly uvedeny v rozsudku Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa], č. j. [incidenční spisová značka] ze dne [datum], který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. V rámci vymezení postupované pohledávky se dále v čl. II Smlouvy o postoupení pohledávek odkazuje na soudní spor o zaplacení [částka] vedený mezi insolvenčním správcem dlužníka a [tituly před jménem] [právnická osoba] u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Skutkové zjištění soudu prvního stupně ohledně předmětu postoupení tak zcela odporuje obsahu Smlouvy o postoupení pohledávek. Poprvé se o postoupení „práva na vrácení pohledávky“ hovoří v dodatku č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek. Z čl. 1.2 dodatku č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek vyplývá, že předmětem doplnění Smlouvy o postoupení pohledávek je, že „Součástí Pohledávky je taktéž právo Postupitele na vrácení pohledávek od [tituly před jménem] [právnická osoba]“ mimo jiné za žalovaným. Žalovaný dodává, že k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek došlo poté, co věřitelský výbor a insolvenční soud schválili prodej (postoupení) pohledávky za [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka] z titulu nároku na vydání plnění z neúčinných právních úkonů. Insolvenční správce [právnická osoba] nežádal věřitelský výbor ani insolvenční soud o odsouhlasení prodeje (postoupení) jakékoliv jiné pohledávky. Žalobce v soudním sporu o zaplacení [částka] vedeném mezi insolvenčním správcem [právnická osoba] a [tituly před jménem] [právnická osoba] u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] uzavřel s [tituly před jménem] [právnická osoba] smír, podle kterého se [tituly před jménem] [jméno FO] zavázal žalobci uhradit částku [částka]. Žalovaný souhlasí se zjištěním soudu, že mu bylo doručeno oznámení insolvenčního správce [právnická osoba] o postoupení pohledávky [tituly před jménem] [právnická osoba] za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky vyplývá, že na základě smlouvy mezi insolvenčním správcem [právnická osoba] a žalobcem byla postoupena pohledávka [tituly před jménem] [právnická osoba] za žalovaným z titulu Dohody o uznání dluhu. Žalovaný nesouhlasí ani s právními závěry soudu prvního stupně. Rozsudek zcela postrádá vysvětlení, jak společnost [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovaným z titulu Dohody o uznání dluhu. Soud prvního stupně nemá jasno v tom, co mělo být předmětem Smlouvy o postoupení pohledávek, tedy zda došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba] za [tituly před jménem] [právnická osoba] z titulu nároku na vydání plnění z neúčinných právních úkonů, nebo práva na vrácení pohledávek od [tituly před jménem] [právnická osoba] za žalovaným, nebo pohledávky [tituly před jménem] [právnická osoba] za žalovaným z titulu Dohody o uznání dluhu. Soud prvního stupně tápe i v posouzení otázky, kdo byl věřitelem pohledávky z titulu Dohody o uznání dluhu za žalovaným v době oznámení o postoupení pohledávky, tzn. zda jím byl [tituly před jménem] [právnická osoba], společnost [právnická osoba] nebo žalobce. Žalovaný má za to, že i důvod, pro který je údajně nerelevantní skutečnost, že k postoupení žalované pohledávky nedal souhlas insolvenční soud a věřitelský výbor, neobstojí. Společnost [právnická osoba] nikdy nenabyla pohledávku za žalovaným z titulu Dohody o uznání dluhu. Podle § 236 insolvenčního zákona není neúčinností právního úkonu dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Pokud není možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Podle § 239 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. V důsledku rozhodnutí soudu o neúčinnosti Postupní smlouvy mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO] vznikla [tituly před jménem] [právnická osoba] povinnost vydat do majetkové podstaty [právnická osoba] plnění z Postupní smlouvy mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO]. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] se soud zabýval vymezením, co představuje plnění do majetkové podstaty dlužníka v případě neúčinnosti postupní smlouvy a uvedl, že: „Majetkem, který v důsledku neúčinné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dlužníkem coby postupitelem ušel z majetkové podstaty dlužníka a který coby dlužníkovo plnění z takového (neúčinného) právního úkonu náleží právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, do majetkové podstaty dlužníka (§ 239 odst. 4 věta první insolvenčního zákona), je postoupená pohledávka. Úvaha odvolacího soudu by za této situace byla správná, jen kdyby ke dni vydání napadeného rozhodnutí ([datum]) postoupená pohledávka stále existovala (ve stavu, v němž se nacházela ke dni účinnosti postoupení).“ V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud je majetkem, který v důsledku neúčinné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dlužníkem coby postupitelem ušel z majetkové podstaty dlužníka, postoupená pohledávka, která před právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhověl odpůrčí žalobě, zanikla dohodou o narovnání uzavřenou mezi dlužníkovým dlužníkem a postupníkem, nebo tím, že ji dlužníkův dlužník splnil (uhradil) postupníku, je osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo osoba, která z něho měla prospěch, povinna poskytnout za takovou pohledávku do majetkové podstaty rovnocennou náhradu. Rovnocennou náhradou za postoupenou pohledávku přitom není nominální výše této pohledávky, nýbrž její obvyklá (tržní) hodnota v době účinnosti postoupení. Pokud budou právní závěry Nejvyššího soudu aplikovány na posuzovaný případ, je třeba dojít k závěru, že pokud by ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neúčinnosti postupní smlouvy mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], tj. ke dni [datum], pohledávky za žalovaným existovaly ve stavu, v němž se nacházely ke dni účinnosti postoupení na [tituly před jménem] [jméno FO], tj. ke dni [datum], vznikla by [tituly před jménem] [jméno FO] povinnost do majetkové podstaty [právnická osoba] vrátit tyto pohledávky z titulu neuhrazených plnění vyúčtovaných na základě 22 faktur splatných v období [datum] až [datum]. Tak tomu ovšem v daném případě v důsledku uzavření dohody o uznání dluhu nebylo. Uzavřením dohody o uznání dluhu totiž došlo ke změně obsahu závazku, když se původní závazek žalovaného k úhradě jednotlivých pohledávek vyúčtovaných na základě faktur vystavených [právnická osoba] zrušil a nahradil závazkem novým. Dohoda o uznání dluhu představuje novaci ve smyslu § 1902 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že pohledávky za žalovaným, jak byly postoupeny na základě postupní smlouvy mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neúčinnosti postupní smlouvy mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO] zanikly a byly nahrazeny závazkem žalovaného podle dohody o uznání dluhu, vznikla [tituly před jménem] [jméno FO] povinnost vydat do majetkové podstaty [právnická osoba] rovnocennou náhradu za neúčinnou postupní smlouvu mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], tj. (mimo jiné) obvyklou (tržní) hodnotu pohledávky za žalovaným v době účinnosti postoupení. Vzhledem k tomu, že společnosti [právnická osoba] nenáleželo jiné právo, než na rovnocennou náhradu za neúčinnou postupní smlouvu mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], tj. obvyklou (tržní) hodnotu pohledávky za žalovaným v době účinnosti postoupení, nemohla převést více práv, než sama měla, a nemohla tedy na žalobce převést (postoupit) pohledávku za žalovaným z titulu dohody o uznání dluhu. [právnická osoba] nenabyla v důsledku rozhodnutí o neúčinnosti postupní smlouvy mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO] pohledávku za žalovaným, a to ani z titulu neuhrazených plnění vyúčtovaných na základě oněch 22 vystavených faktur, tím méně z titulu dohody o uznání dluhu. Žalovaný dále zpochybňuje argumentaci soudu prvního stupně, že neudělení souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru [právnická osoba] s postoupením pohledávky za žalovaným z titulu dohody o uznání dluhu není relevantní. Ustanovení § 289 odst. 1 insolvenčního zákona představuje speciální právní úpravu, kterou se musí postupitelé, se kterými je vedeno insolvenční řízení, vždy řídit. Smyslem § 289 odst. 1 insolvenčního zákona je omezit insolvenčního správce ve svévolné dispozici s majetkovou podstatou dlužníka. Pokud by úvaha soudu prvního stupně obstála, došlo by tím k aprobaci situace, kdy insolvenční správci budou postupovat pohledávky bez vědomí insolvenčního soudu a věřitelského výboru a postupníci takto postoupených pohledávek budou moci vůči dlužníkům z takto postoupených pohledávek vymáhat plnění. Soudní judikatura, na kterou soud prvního stupně odkazuje, dle žalovaného není relevantní ve vztahu k posuzované věci. Žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, ale tvrdí, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobce nenabyl pohledávku za žalovaným z titulu dohody o uznání dluhu, nýbrž pouze pohledávku za [tituly před jménem] [jméno FO] z titulu nároku na vydání plnění z neúčinných právních úkonů. V daném případě byl pro žalovaného posledním známým věřitelem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud by skutečně došlo k postoupení pohledávky [tituly před jménem] [jméno FO] za žalovaným, musel by postoupení pohledávky žalovanému oznamovat [tituly před jménem] [jméno FO]. Postoupení pohledávky žalovanému ovšem oznamoval insolvenční správce [právnická osoba] Ten by ale žalovanému mohl oznámit pouze postoupení pohledávky [právnická osoba] za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému doručeno, nekoresponduje se smlouvou o postoupení pohledávky. V daném případě tedy k řádnému oznámení o postoupení pohledávky žalovanému nedošlo. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 712/2024 ze dne 30. 4. 2024, ke změně v osobě věřitele může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky. V odkazovaném rozhodnutí soud dospěl k závěru, že pokud prokazuje postupník ve sporu s dlužníkem svoji aktivní legitimaci existencí smlouvy o postoupení pohledávky (když soudy dospěly k závěru, že dlužníku nebylo postoupení řádně oznámeno postupitelem), pak je namístě, aby soudy platnost takové smlouvy o postoupení pohledávky posoudily. Pokud se tedy obecné soudy mají zabývat platností postupní smlouvy v případech, kdy postoupení pohledávky nebylo dlužníkovi řádně oznámeno, pak má žalovaný za to, že tím spíše by se soudy měly zabývat obsahem postupní smlouvy v posuzovaném případě, kdy sice žalovanému bylo oznamováno postoupení pohledávky [tituly před jménem] [jméno FO] z titulu dohody o uznání dluhu, ale insolvenčním správcem [právnická osoba], který není smluvní stranou tvrzeného právního titulu postupované pohledávky, tj. dohody o uznání dluhu, a je osobou odlišnou od posledního známého věřitele žalovaného, tj. [tituly před jménem] [právnická osoba]. Žalovaný navrhl, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že rozsudek je podpořen konstantní judikaturou, která již v minulosti opakovaně dovodila, že otázku, zda byla pohledávka skutečně postoupena a zda bylo postoupení platné, lze řešit pouze ve vztahu mezi postupitelem a postupníkem – přičemž uvedené je také důvodem, proč postupitel nemusí prokazovat dlužníkovi, že k převodu pohledávky došlo. Při řádném oznámení postupitele o postoupení pohledávky již není otázka řádného přechodu pohledávky relevantní. Žalobce odkázal na judikaturu vztahující se k této otázce a zdůraznil, že judikatura je v otázkách námitek dlužníka vůči platnosti smlouvy o postoupení zcela konstantní po mnoho let. Námitky vůči platnosti smlouvy o postoupení by žalovanému náležely pouze v případě, kdy by nedošlo k řádnému oznámení postupitele o postoupení pohledávky. Žalobce zdůraznil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno, a to prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Doručení oznámení o postoupení pohledávky pak potvrdil i sám žalovaný e-mailem ze dne [datum]. Žalobce dále uvedl, že byť se žalovaný odvolává na rozhodnutí NS ČR [spisová značka], interpretace tohoto rozhodnutí by měla být jiná, než jak ji žalovaný prezentuje. Výše uvedený judikát se výslovně zmiňuje o tom, že v souladu s § 236 odst. 2 insolvenčního zákona není možné vydat do majetkové podstaty původní plnění, kterým byl převod pohledávky, pokud tato pohledávka zanikla dohodou o narovnání či pokud ji dlužník splnil. Žalobce však podotýká, že žalovaný chybně interpretuje předmětné uznání závazku žalovaného, neboť toto uznání závazku má v daném případě toliko charakter utvrzení stávajícího závazku, a nejedná se tak o zánik starého závazku a vznik nového. Je tak patrné, že výše uvedený judikát potvrzuje argumentaci žalobce, že v souladu s § 236 odst. 2 insolvenčního zákona mohlo dojít k navrácení pohledávky zpět do vlastnictví společnosti [právnická osoba], neboť se jednalo o původní plnění, které bylo možné do majetkové podstaty vydat, aniž by bylo nutné zabývat se náhradním plněním – jednalo se o pohledávku, která nezanikla ani dohodou o narovnání a ani vlivem jejího splnění, přičemž v mezidobí došlo k pouhému utvrzení této pohledávky. Pohledávka tak mohla být a také byla navrácena do majetkové podstaty společnosti [právnická osoba] a insolvenční správce byl oprávněn ji postoupit a o tomto postoupení žalovaného i řádně vyrozumět. Soud prvního stupně se podle žalobce dostatečně pečlivě zabýval problematikou postoupení dané pohledávky a problematikou jejího řádného oznámení. Své závěry rovněž dostatečně odůvodnil.

6. Odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§§ 201 a 204 o. s. ř.). Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení (§§ 212, 212a o. s. ř.) a zopakoval listinné důkazy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne [datum], uznáním dluhu a dohodou o splátkách ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Odvolání neshledal důvodným.

7. Z obsahu spisu je patrno, že žalovaný dlužil společnosti [právnická osoba]. celkem částku [částka], přičemž mezi účastníky není sporné, že šlo o dluhy dle faktur za období od roku 2011 do roku 2012. Závazky žalovaného vůči původnímu věřiteli tak byly založeny smlouvami uzavřenými před [datum]. Tyto pohledávky [právnická osoba]. vůči žalovanému byly smlouvou ze dne [datum] postoupeny na [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dne [datum] uzavřeli žalovaný a [tituly před jménem] [právnická osoba] dohodu o uznání dluhu a dohodu o splátkách. Z této listiny bylo odvolacím soudem zjištěno, že je v ní konstatováno, že [tituly před jménem] [právnická osoba] nabyl v důsledku postoupení od společnosti [právnická osoba] pohledávky za žalovaným v celkové výši [částka], a to dle faktur, kterou jsou konkretizovány (dále ve smlouvě označeno pojmem pohledávka). Žalovaný uznal co do důvodu a výše tento svůj závazek vůči [tituly před jménem] [právnická osoba] v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit [tituly před jménem] [jméno FO] celkem [částka] ve lhůtě 3 let, ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem únor 2014 a ve třech mimořádných splátkách ve výši [částka] splatných k [datum], [datum] a [datum]. Ve článku 3.2. bylo ujednáno, že dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou dvou po sobě jdoucích splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, nastává bez dalšího splatnost celého zůstatku pohledávky, včetně příslušenství. V čl. 3.3. bylo ujednáno, že v případě, že dlužník bude hrazenou pohledávku řádně splácet a nedojde tak k naplnění podmínek dle ustanovení čl. 3.2. této dohody, vzdává se věřitel svého nároku na úhradu příslušenství pohledávky a rovněž rozdílu mezi výší pohledávky a výši hrazené pohledávky.

8. Žalovaný má za to, že došlo k zániku původního závazku dle neuhrazených faktur z let 2011 až 2012 a ke vzniku nového závazku z dohody o uznání dluhu. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Judikatura vychází z toho, že podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se dosavadní právní předpisy použijí i pro změnu či zánik závazku založeného smlouvou uzavřenou před 1. 1. 2014, byť ke změně či zániku závazku došlo až za účinnosti nové právní úpravy, tj. o. z. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3141/2020). Podle dosavadních předpisů se v takovém případě bude řídit i výklad dotčeného právního jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1056/2020). Jak bylo uvedeno shora, závazky žalovaného vůči původnímu věřiteli byly založeny smlouvami uzavřenými před 1. 1. 2014, proto pro změnu či zánik těchto závazků je nutno použít občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dohodu o uznání dluhu a dohodu o splátkách mezi žalovaným a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] je nutno považovat za dohodu o změně vzájemných práv a povinností ve smyslu § 516 obč. zák., ze které nevyplývá, že by úmyslem stran bylo, že má dosavadní závazek žalovaného zaniknout. Mezi stranami bylo sjednána toliko nová splatnost závazku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 399/2005 „nové ujednání smluvních stran o termínu splatnosti znamená sice zánik povinnosti dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, nikoliv však zánik jeho povinnosti plnit; mění se jen jednotlivá práva a povinnosti v existujícím právním vztahu.“ Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, na které odkazoval žalovaný u odvolacího jednání, neplyne, že dohodou o splátkách dochází ke zrušení původního závazku, ale pouze to, že tato dohoda může být důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. právě s ohledem na sjednání nového termínu splatnosti. Smluvní strany se ve smyslu § 574 obč. zák. dále dohodly, že věřitel se vzdá za podmínek sjednaných v článku 3.

2. části svého nároku. Zároveň však bylo výslovně ujednáno, že v případě, že tyto podmínky nebudou naplněny, nastává splatnost celé původní pohledávky. Žalovaný nesporuje, že podmínky čl. 3.2. dohody nesplnil, když po uznání dluhu postupně uhradil ve splátkách [částka], ale nehradil mimořádné roční splátky. Písemné uznání dluhu je pak způsobem zajištění původního závazku, nikoliv způsobem jeho zániku.

9. Se společností [právnická osoba] bylo zahájeno insolvenční řízení a usnesením ze dne [datum] byl na tuto společnost prohlášen konkurz. Krajský soud v [adresa], pobočka v [adresa] rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] ve výroku VII. určil, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi [tituly před jménem] [právnická osoba] a společností [právnická osoba] je neúčinná dle § 240 z. č. 182/2006 Sb. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Ve smyslu § 236 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ) neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost, proto smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO] se nestala neplatnou, ale v insolvenčním řízení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Žalovaný poukazuje na rozhodnutí ve věci [spisová značka], podle něhož „je-li majetkem, který v důsledku neúčinné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dlužníkem coby postupitelem ušel z majetkové podstaty dlužníka, postoupená pohledávka, která před právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhověl odpůrčí žalobě, zanikla dohodou o narovnání uzavřenou mezi dlužníkovým dlužníkem a postupníkem nebo tím, že ji dlužníkův dlužník splnil (uhradil) postupníku, je osoba v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn, nebo osoba, která z něho měla prospěch, povinna poskytnout za takovou pohledávku do majetkové podstaty rovnocennou náhradu.“ Tento závěr o poskytnutí rovnocenné náhrady lze dle názoru odvolacího soudu vztáhnout v tomto konkrétním případě pouze na částku [částka], kterou žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] uhradil před právní mocí rozsudku, kterým bylo vyhověno odpůrčí žalobě. Tato částka není předmětem tohoto řízení, když byla předmětem řízení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] vedeného proti [tituly před jménem] [jméno FO]. V rozsahu žalované částky však s ohledem na shora uvedené závěry o tom, že uznáním dluhu a dohodou o splátkách ze dne [datum] nedošlo k zániku původního závazku, nelze závěr o poskytnutí rovnocenné náhrady akceptovat. Shora citované rozhodnutí 29 ICdo 24/2018 konstatuje, že „majetkem, který v důsledku neúčinné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dlužníkem coby postupitelem ušel z majetkové podstaty a který coby dlužníkovo plnění z takového (neúčinného) právního úkonu náleží právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, do majetkové podstaty dlužníka (§ 239 odst. 4 věta první insolvenčního zákona), je postoupená pohledávka.“ Je proto nedůvodná i námitka žalovaného, že vzhledem k tomu, že společnosti [právnická osoba] nenáleželo jiné právo než na rovnocennou náhradu za neúčinnou postupní smlouvu mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], tj. na obvyklou (tržní) hodnotu pohledávky za žalovaným v době účinnosti postoupení, nemohla převést více práv, než sama měla. V nesplaceném rozsahu náležela pohledávka za žalovaným do majetkové podstaty úpadce a mohla být postoupena.

10. V rozsahu, ve kterém pohledávka úpadce vůči žalovanému nezanikla plněním [tituly před jménem] [právnická osoba], je tedy tato pohledávka majetkem, který náležel právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, do majetkové podstaty společnosti [právnická osoba], jejímž insolvenčním správcem byl [tituly před jménem] [jméno FO]. Po právní moci rozsudku, kterým bylo vyhověno odpůrčí žalobě, tj, v době, kdy pohledávka úpadce vůči žalovanému v nesplaceném rozsahu náležela do majetkové podstaty úpadce, zaslal insolvenční správce žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Doručení tohoto oznámení před podáním žaloby žalovaný nezpochybňuje, má však za to, že nejde o řádné oznámení postoupení předmětné (tj. žalované) pohledávky. Z písemného oznámení o postoupení pohledávky bylo odvolacím soudem zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako insolvenční správce společnosti [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že pohledávka [tituly před jménem] [právnická osoba] za ním, vyplývající mimo jiné z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne [datum], byla postoupena novému věřiteli, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenčním správcem společnosti [právnická osoba], a společností [právnická osoba] s tím, že postoupením pohledávek se věřitelem předmětných pohledávek za žalovaným stala společnost [právnická osoba]. Dle názoru odvolacího soudu bylo tímto žalovanému řádně oznámeno postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, žalobci. Odvolací soud by samozřejmě za přehlednější považoval, pokud by oznámení obsahovalo i sdělení o výsledku řízení o odpůrčí žalobě, aby bylo jednoznačné, že oznámení se týká pohledávky spadající do majetkové podstaty společnosti [právnická osoba], ale i bez tohoto sdělení je z obsahu oznámení patrné, jaká pohledávka byla postoupena. Odkaz na pohledávku [tituly před jménem] [jméno FO] dle uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne [datum] není označením titulu pohledávky, ale dostatečnou konkretizací, o jaké nezaplacené faktury se jedná, aby žalovaný mohl identifikovat, co bylo postoupeno. Žalovanému tak muselo být zřejmé, jakých jeho dluhů se oznámení dotýká. Oznámení o postoupení pohledávky nemohl žalovanému zaslat [tituly před jménem] [jméno FO], který nebyl účastníkem smlouvy o postoupení pohledávky a nemohl již s ohledem na vyhovění odpůrčí žalobě s pohledávkou nakládat. Žalovaný ani netvrdil, že by v důsledku chybějí informace o výsledku odpůrčí žaloby plnil nadále [tituly před jménem] [jméno FO].

11. Protože došlo ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. k řádnému oznámení postoupení pohledávky, žalovanému ve smyslu judikatury citované soudem prvního stupně nepřísluší namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky či její neexistenci. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi přijal závěr, že okolnost platnosti smlouvy o postoupení pohledávky není rozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. V takovém případě dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky a jeho závazek zaniká splněním postupníkovi, i když smlouva o postoupení pohledávky neexistuje (z jakéhokoli důvodu). Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky, je totiž právní skutečností, se kterou právo pojí vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi. Pokud tedy žalovaný namítá, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávky mezi [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenčním správcem společnosti [právnická osoba] a společností [právnická osoba] ze dne [datum] není pohledávka vymáhaná v tomto řízení, neboť byla postoupena jiná pohledávka vůči [tituly před jménem] [jméno FO], namítá fakticky neexistenci smlouvy o postoupení žalované pohledávky. Tato námitka žalovanému z důvodu zaslaného oznámení o postoupení pohledávky nepřísluší a obsah předmětné smlouvy o postoupení pohledávek, včetně jejího dodatku č. 1 není pro rozhodnutí ve věci relevantní. Ze stejného důvodu je ve vztahu k žalovanému nerozhodné, zda k postoupení této pohledávky dal souhlas insolvenční soud a věřitelský výbor. Pokud není na místě v tomto řízení hodnotit, co bylo předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, není možno se zabývat tím, zda k postoupení pohledávek byl či nebyl dán souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru. I pokud by tento souhlas nebyl dán a postoupení by bylo ve smyslu § 289 odst. 12 IZ neúčinné, nemá to dopad (stejně jako v případě neexistence smlouvy o postoupení pohledávky) na povinnost žalovaného plnit žalobci na základě oznámení o postoupení pohledávky.

12. Odvolací soud se taktéž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na písemné uznání dluhu co do důvodu a výše ze dne [datum] nedošlo k promlčení pohledávky, neboť před podáním žaloby neuplynula desetiletá promlčecí lhůta běžící ode dne, kdy uznání dluhu došlo.

13. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná. Žalovaný z původního dluhu ve výši [částka] zaplatil částku [částka], takže nezaplacena zůstala částka [částka], ze které byla žalována částka [částka]. Lhůtu splatnosti stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty nejsou důvody s ohledem na dobu vzniku dluhu i skutečnost, že žalovaný nedodržel splátky dle dohody z roku 2014.

14. Soud prvního stupně nepochybil, když o nákladech řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení. S ohledem na chybějící sdělení o výsledku řízení o odpůrčí žalobě v oznámení o postoupení pohledávky by přicházela do úvahy aplikace § 150 o. s. ř. a částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci, pokud by žalobce požadoval náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobce však požadoval náhradu nákladů řízení před okresním soudem za právní zastoupení pouze v rozsahu 5 úkonů právní služby, když nepožadoval náhradu za písemná vyjádření ani za dobu, o kterou přesáhla jednání u okresního soudu dvě hodiny. Okresní soud v odůvodnění výroku o nákladech řízení správně uvedl, že náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení ve výši [částka], tj. činí celkem [částka], avšak chybou v psaní byla výše nákladů řízení ve výroku II rozsudku uvedena částkou [částka], [částka]. Splatnost náhrady nákladů řízení a platební místo byly okresním soudem stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 věta prvá a § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen s tím, že ve výroku II se tak stalo po opravě písařské chyby, tj. náklady řízení před okresním soudem byly vyčísleny částkou [částka].

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku odvolacího řízení. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení, konkrétně za 2 úkony právní pomoci (1. písemné vyjádření k odvolaní žalovaného, 2. účast u jednání odvolacího jednání). Dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od [datum] (dále jen AT) činí odměna za jeden úkon právní pomoci podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT částku [částka]. Paušální náhrada nákladů dle § 13 odst. 4 AT činí [částka] za úkon. Odměna včetně paušálu činí za dva učiněné úkony právní pomoci celkem částku [částka]. Dle § 13 odst. 1 AT žalobci přísluší náhrada cestovních výdajů právního zástupce k jednání odvolacího soudu dne [datum], když bylo ujeto 256 km vozidlem o průměrné spotřebě 6 litru benzinu na 100 km, o ceně dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši [částka] za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí 2,56 x 6 x 35,80, tj. [částka]. Paušální náhrada [částka] za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 AT a vyhláškou č. 475/2024 Sb.) činí [částka]. Žalobce na cestovném celkově vynaložil částku [částka]. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka [částka] ([částka] + [částka]). Daň činí [částka]. Žalovanému proto byla uložena povinnost nahradit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. náklady odvolacího řízení ve výši [částka], které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce.

Poučení