19 Co 231/2020- 186

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Pavla Freiberta a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 15/2020-73, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém meritorním výroku II. co do částky [částka] mění tak, že žalovaná je částku [částka] povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; co do další částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení se napadený rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s 10% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení další částky [částka] spolu s 10% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě podané dne [datum], jíž se žalobce vůči žalovanému státu domáhal zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce [částka] v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 41/2014 (dále jen„ posuzované řízení“), jež bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] a k datu podání žaloby nebylo skončeno.

3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že celková délka trvání posuzovaného řízení není nepřiměřená s ohledem na procesní aktivitu účastníků a jednotlivé úkony soudu, nelze proto shledat odpovědnostní titul.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru o tom, že posuzované řízení zahájil žalobce dne [datum] žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4, jeho předmětem bylo poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku trvání řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 38/2009. Usnesením ze dne [datum] byla vyslovena místní nepříslušnost a věc byla postoupena k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil odvoláním ze dne [datum], věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] a usnesením tohoto soudu ze dne [datum] bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 3. dovolání, věc pak byla po vyjádření žalované předložena dne [datum] dovolacímu soudu, který dovolání zamítl usnesením ze dne [datum]. Toto rozhodnutí žalobce napadl dne [datum] ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum]. V mezidobí bylo vyžádáno meritorní vyjádření žalované, jakož i přílohový spis, v době řízení o ústavní stížnosti pak bylo posuzované řízení přerušeno (usnesením ze dne [datum], pokračováno v něm bylo dne [datum]). Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Proti němu žalobce brojil odvoláním, věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] a rozhodnuto o něm bylo rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce dovolání proti tomuto rozsudku, věc byla předložena dovolacímu soudu dne [datum] a dovolací soud následně rozsudkem ze dne [datum] rozsudek odvolacího soudu zrušil. Odvolací soud následně dne [datum] nařídil jednání na den [datum], při tomto jednání znovu rozhodl. Také proti tomuto rozsudku brojil žalobce dovoláním, které podal dne [datum]. Dne [datum] byl žalobce vyzván k doložení majetkových a výdělkových poměrů ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků, o níž bylo (zamítavě) rozhodnuto usnesením ze dne [datum] a soudní poplatek byl poté dne [datum] zaplacen. K datu rozhodnutí soudu prvního stupně řízení nebylo skončeno a trvalo již po dobu 6 let a 10 měsíců. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum], odmítavé stanovisko žalované je datováno dne [datum].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOdpŠk“), a konstatoval, že tu jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci. Posuzované řízení soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřeně dlouhé, neboť celkem trvalo k datu rozhodnutí již 6 let a 10 měsíců a nebylo ještě definitivně skončeno; tento závěr je zdůrazněn zjištěnými obdobími nečinnosti (2x rozhodování Nejvyššího soudu nejprve po dobu 1 roku a poté po dobu 1 roku a 9 měsíců, dále nečinnost soudu prvního stupně po dobu 4 měsíců na přelomu let 2015 a 2016), která nelze považovat při jejich počtu a rozsahu za ojedinělá. Je proto namístě závěr o existenci nesprávného úředního postupu, z něj plynoucí nemajetková újma na straně žalobce se pak předpokládá a zásadně je namístě odškodnit ji v peněžité formě. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyšel soud prvního stupně ze základní částky [částka] za jeden rok trvání posuzovaného řízení (polovina v prvních dvou letech), tj. celkem [částka] za celou zjištěnou dobu. Tuto částku snižoval o 30 % s ohledem na procesní složitost řízení (bylo rozhodováno na všech úrovních soudní soustavy i u Ústavního soudu, a to jak o dílčí procesní otázce místní příslušnosti, tak i o věci samé). K dalším modifikacím soud prvního stupně nepřistoupil, neboť žalobce činil toliko úkony, které mu procesní předpis umožňoval, nejednal obstrukčně, ale na druhé straně nevyužil možností urychlení řízení (stížnost, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu). Postup rozhodujících soudů byl již zohledněn v úvaze o formě a výši přiměřeného zadostiučinění a význam předmětu posuzovaného řízení byl shledán standardním. Za přiměřenou proto shledal částku [částka], kterou žalobci přiznal včetně zákonného úroku z prodlení od uplynutí zákonné 6měsíční lhůty pro vyřízení nároku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s ohledem na procesní úspěch žalobce (co do základu bylo jeho nároku vyhověno, výše přiznaného plnění záležela na úvaze soudu) podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., právo na náhradu přiznal žalobci a konkrétní částku určil součtem odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) v souvislosti s 5 zjištěnými úkony právní služby, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná.

8. Žalobce napadal zamítavý výrok, a to s argumentací, že výchozí základní částka [částka] za 1 rok řízení již neodpovídá současnému stavu životní úrovně v České republice, když jako spodní hranice rozpětí, v němž je odškodnění určováno, byla tato částka stanovena již před 9 lety. Žalobce dále nesouhlasil ani s tím, že by posuzované řízení bylo složité, neboť nebyly aplikovány cizí právní předpisy ani nebo například prováděno dožádání do jiného státu; k délce řízení přispěl především samotný postup orgánů veřejné moci. Navrhoval proto, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo vyhověno.

9. Žalovaná naproti tomu brojila proti vyhovujícímu výroku a navrhovala, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Tvrdila, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zdůraznila také skutečnost, že v tomto případě se jedná o„ kompenzační řízení na druhou” jehož význam pro žalobce proto velmi výrazně klesá. K prodlužování řízení došlo nikoliv z důvodu nesprávného postupu soudu, nýbrž kvůli procesnímu postupu žalobce, který takto vytváří s nadsázkou řečeno„ průtahové perpetuum mobile“. V té souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2577/2014, podle kterého je třeba se stavět ke kompenzačním nárokům opakovaně uplatňovaným účastníky řízení zdrženlivě, tak aby nedocházelo k možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.

10. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že o podaných odvoláních již dříve pravomocně rozhodl, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 231/2020-103, jímž napadený rozsudek potvrdil. Vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně včetně jím zjištěné celkové délky posuzovaného řízení a shledal správným jeho závěr o nepřiměřenosti trvání tohoto řízení. Za správnou považoval též úvahu soudu prvního stupně o výši základní částky, odlišně však postupoval při její následné modifikaci. S ohledem na procesní složitost řízení snížil základní částku o 20 %, neboť jakkoli procesní předpisy poskytují účastníkům řadu procesních institutů, je třeba na druhé straně počítat s tím, že jejich využití má za následek prodloužení daného řízení. V jednání žalobce odvolací soud důvod pro modifikaci základní částky ve shodě se soudem prvního stupně neshledal, naproti tomu v průtazích přičitatelných soudům ano. S ohledem na zjištěné dílčí průtahy proto přistoupil k navýšení základní částky o 10 %. K další modifikaci (snížení) o 20 % pak odvolací soud přistoupil s ohledem na skutečnost, že se tu jedná o situaci řetězení kompenzačních řízení, což vede ke snížení významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Tento rozsudek byl k dovolání podanému žalobcem předmětem přezkumu dovolacího soudu (a to pouze v rozsahu zamítavého výroku co do částky [částka] s příslušenstvím), který jej v uvedeným rozsahu (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3706/2020-151, a věc vrátil zdejšímu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V rámci tohoto rozsudku dovolací soud shledal neopodstatněnými námitky týkající se nutnosti odlišného posuzování přiměřenosti doby trvání kompenzačního řízení (oproti jiným – běžným – řízením), nedůvodnosti snížení základní částky na polovinu za první dva roky trvání takového řízení, výše roční základní částky [částka] a otázky její valorizace, jakož i námitky týkající se neadekvátního zohlednění průtahů v řízení (zvýšení základní částky o 10 %) a složitosti posuzovaného řízení (snížení základní částky je odůvodněno vedením řízení na více instancích, neboť to obecně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků tohoto přezkumu do dalšího postupu v řízení). Naopak za nesprávný označil dovolací soud závěr odvolacího soudu o počátku posuzovaného řízení (do nějž je třeba započíst i dobu předběžného projednání nároku v trvání nejvýše 6 měsíců), jakož i o konci doby rozhodné pro přiznání uplatněného nároku (pokud posuzované řízení nebylo doposud skončeno, je třeba zásadně zohlednit jeho stav ke dni vydání rozhodnutí, a to i v odvolacím řízení). Jako nesprávný byl posouzen také závěr odvolacího soudu o sníženém významu řízení pro poškozeného, který byl založen pouze na obecné argumentaci žalované, aniž by však vycházel z konkrétních důkazně podložených skutečností.

12. S ohledem na právě uvedené je tedy v současné době předmětem přezkumu odvolacího soudu již jen zamítavý meritorní výrok II. napadeného rozsudku, a to pouze do částky [částka] s příslušenstvím, jakož i akcesorický výrok III. o náhradě nákladů řízení. Současně je nyní odvolací soud vázán právními názory vyslovenými v rozhodnutí dovolacího soudu (§ 226 ve spojení s § 243g odst. 1 o. s. ř.).

13. V tomto rozsahu nyní odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. znovu přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné pouze zčásti.

14. Odvolací soud nejprve ke skutkové stránce věci uvádí, že soud prvního stupně svá skutková zjištění čerpal z řádně provedeného dokazování a jím zjištěný skutkový stav je v zásadě způsobilým podkladem pro rozhodnutí o věci samé. S ohledem na závazný právní názor vyslovený ve výše citovaném rozsudku dovolacího soudu je potřebné pouze dílčí doplnění týkající se jednak období předběžného projednání nároku, který byl předmětem posuzovaného řízení, a jednak období od data vydání napadeného rozhodnutí.

15. Za účelem doplnění skutkových zjištění odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 23 C 41/2014. Odtud je zjištěno, že tam projednávaný nárok byl u žalovaného státu předběžně uplatněn dne [datum] a ze strany Ministerstva spravedlnosti byl vyřízen dne [datum]; následujícího dne byla podána žaloba k soudu. Dále bylo zjištěno, že posuzované řízení bylo s konečnou platností skončeno dne [datum] právní mocí usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2754/2020-278, jímž bylo žalobcem podané dovolání odmítnuto.

16. Takto doplněná zjištění ve spojení se zjištěními, která učinil již soud prvního stupně, pak představují dostatečný podklad umožňující odvolacímu soudu, aby při respektu k závaznému právnímu názoru vyslovenému ve výše citovaném rozsudku dovolacího soudu o uplatněném nároku v úplnosti rozhodl.

17. K právní stránce věci je třeba uvést, že i zde bylo posouzení věci ze strany soudu prvního stupně v zásadě správné, pokud soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení ZOdpŠk a dospěl na tomto základě ke správnému závěru o tom, že základ nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je dán, přičemž s ohledem na okolnosti věci není postačujícím pouhé konstatování porušení práva. S ohledem na uplatněné odvolací námitky, jakož i závazný právní názor vyslovený dovolacím soudem, je nicméně třeba některé dílčí úvahy doplnit, popřípadě částečně modifikovat.

18. Především je třeba korigovat celkovou rozhodnou délku posuzovaného řízení, do níž je vskutku třeba započíst i dobu předběžného projednání nároku, jakož nově i dobu, která uplynula od vydání napadeného rozhodnutí až do úplného skončení posuzovaného řízení. Celkem tak jde o dobu od [datum] do [datum], tedy celkem 7 let a 7 měsíců.

19. Takto zjištěná celková doba trvání posuzovaného řízení nepochybně není přiměřená (ostatně za nepřiměřenou byla v tomto konkrétním případě považována i dříve zjištěná kratší doba), je tedy zjištěn nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 ZOdpŠk. Nemajetková újma na straně žalobce se v tomto případě předpokládá a k jejímu odčinění zásadně není postačující pouhé konstatování porušení práva (§ 31a odst. 2 ZOdpŠk. Výši konkrétní částky peněžitého zadostiučinění pak je namístě určit postupem vycházejícím z ustanovení § 31a odst. 3 ZOdpŠk a související judikatury, shrnuté zejména ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010.

20. S ohledem na nově zjištěnou rozhodnou délku posuzovaného řízení je třeba znovu určit základní částku odpovídající této době. Odvolací soud přitom vychází z roční základní částky [částka], jejíž použití v této věci obstálo i v přezkumu dovolacího soudu; na odůvodnění jeho rozhodnutí (bod 26) lze v tomto směru pro stručnost odkázat. Základní částka za celé posuzované řízení proto činí [částka] (v prvních dvou letech byla započtena v poloviční výši, srov. též bod 25 odůvodnění rozsudku dovolacího soudu).

21. Tuto částku je třeba dále modifikovat, a to zejména s ohledem na kritéria vymezená v ustanovení § 31a odst. 3 ZOdpŠk.

22. Pokud jde o složitost řízení, ta je v daném případě dána jednak tím, že o věci samé bylo rozhodováno na 3 stupních soudní soustavy, což – v souladu s tím, co uvedl dovolací soud (srov. bod 29 odůvodnění jeho rozsudku) – vedlo nutně k prodloužení řízení o dobu nutnou k projednání a vyřízení podaných opravných prostředků (včetně mimořádného – dovolání). V tomto ohledu shledal i dovolací soud jako přiměřené snížení základní částky o 20 %.

23. Dále je však v této souvislosti třeba zohlednit i tu skutečnost, že složitost řízení byla dále zvyšována i tím, že v jeho rámci bylo rozhodováno o otázce místní příslušnosti, a to nejen před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, ale i před soudem dovolacím a dokonce i před Ústavním soudem. Nutnost tohoto rozhodování nelze přičítat soudům, neboť byla vyvolána postupem žalobce, který svou žalobu podal u místně nepříslušného soudu a na jeho příslušnosti po celou dobu trval, což jej vedlo k podání nejen řádných, ale i mimořádných opravných prostředků a dokonce i ústavní stížnosti, aniž by však byl se svou argumentací v kterékoli z fází tohoto přezkumu úspěšný. Tento aspekt procesní složitosti posuzovaného řízení nebyl v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu akcentován, a tedy se ani nestal (nemohl stát) předmětem přezkumu dovolacího soudu. Po zrušení předchozího rozsudku odvolacího soudu však v rámci nově otevřeného odvolacího řízení nic nebrání tomu, aby i tato okolnost byla zohledněna, a to tím spíše, že soud prvního stupně tuto otázku a její vliv na posuzované řízení i na výslednou kompenzaci posuzoval. Odvolací soud pak v této souvislosti považuje za odpovídající snížení základní částky o dalších 20 %.

24. Postup soudů (prodlevy v průběhu řízení) byl již v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu hodnocen zvýšením základní částky o 10 %, což akceptoval rovněž dovolací soud (srov. bod 28 odůvodnění jeho rozsudku), a není tedy důvodu, aby se nyní odvolací soud od tohoto závěru jakkoli odchyloval.

25. Ve shodě se soudem prvního stupně i nyní odvolací soud uzavírá, že sám žalobce se na prodloužení řízení svým jednáním zvlášť nepodílel (nutnost rozhodování o otázce místní příslušnosti je zohledněna již v rámci složitosti řízení), důvod pro další modifikaci tu proto není.

26. Konečně pak je třeba zabývat se otázkou významu předmětu řízení pro žalobce. V návaznosti na odůvodnění rozsudku dovolacího soudu (srov. body 42 a 43) nezbývá než konstatovat, že obecně není význam kompenzačního řízení pro žalobce ani zvýšený, ale ani snížený, nýbrž je třeba jej zásadně považovat za standardní. Samo o sobě„ řetězení“ kompenzačních řízení pak není důvodem pro odepření satisfakce, nejsou-li tu další konkrétní okolnosti, které by svědčily pro závěr o zneužití práva. Takové okolnosti v této věci shledat nelze, neboť posuzované řízení vskutku trvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu, a to nikoli vinou žalobce, nýbrž následkem procesního postupu rozhodujících soudů (zejm. konkrétních zjištěných období jejich nečinnosti). Žalobce přitom není osobou, která by obdobné nároky uplatňovala ve větším rozsahu či způsobem, který by mohl svědčit pro zneužití práva (kupř. by byly kompenzační spory generovány z většího počtu zahajovaných řízení, v nichž by byl navrhovatel převážně neúspěšný, apod.). V této souvislosti proto odvolací soud k další modifikaci základní částky nepřistoupil.

27. Závěrem tedy je, že základní částku [částka] je třeba modifikovat ve výsledku snížením o 30 % (snížení o 2x 20 % z důvodu procesní složitosti dané rozhodováním o místní příslušnosti i o věci samé ve více instancích je kompenzováno 10% zvýšením odůvodněným postupem soudů v posuzovaném řízení) na konečných [částka]. Oproti rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy třeba žalobci přiznat navíc ještě dalších [částka].

28. V souvislosti s požadovaným úrokem z prodlení je nutno vyjít z ustanovení § 15 odst. 1 ZOdpŠk, podle kterého je třeba náhradu vyplatit do 6 měsíců od uplatnění nároku; následujícího dne se stát dostává do prodlení podle ustanovení § 1968 o. z. a je v takovém případě povinen žalobci zaplatit též úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., a to ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. S ohledem na okolnosti nyní řešené věci však nelze konstatovat, že by se žalovaný stát mohl dostat do prodlení ve smyslu výše citované právní úpravy ve vztahu k celé částce [částka], neboť ta žalobci přísluší za celé řízení, jež však nebylo v době předběžného uplatnění nároku (a ani v době uplynutí zákonné 6měsíční lhůty pro výplatu náhrady) skončeno. Nelze proto dovozovat, že by žalovaný stát mohl být v prodlení ohledně té části náhrady, která souvisí s dalším trváním posuzovaného řízení poté, kdy již byl žalobcův nárok předběžně uplatněn. Prodlení lze naopak konstatovat pouze ve vztahu k té části přiznaného zadostiučinění, která se váže k době trvání posuzovaného řízení do předběžného uplatnění žalobcova nároku, neboť jen ohledně této části došlo jak k tomuto uplatnění, tak i k následnému marnému uplynutí zákonné 6měsíční lhůty k plnění.

30. Pro účely určení částky, z níž žalobci náleží též úroky z prodlení, vyšel proto odvolací soud právě z té doby trvání posuzovaného řízení, která byla (mohla být) předběžně uplatněna k datu, kdy se tak skutečně stalo ([datum]), tj. z doby od [datum] do tohoto předběžného uplatnění v trvání celkem 6 let a 4 měsíců. Z této doby byla vypočtena shodným způsobem, jaký je popsán výše (srov. bod 20), základní částka [částka], která byla následně rovněž shodným způsobem (srov. bod 27) modifikována ponížením o 30 % na výsledných [částka]. Pouze z této částky by tedy měly žalobci náležet úroky z prodlení.

31. Vzhledem k tomu, že nyní již je rozhodováno pouze o částce jdoucí nad rámec dříve přiznané části nároku ve výši [částka], je zřejmé, že z této další částky (jdoucí bez jakýchkoli pochybností nad rámec výše vypočtené částky [částka], z níž by žalobci úrok náležet měl) již žalobci žádný další úrok z prodlení náležet nemůže.

32. Pokud jde o lhůtu k plnění, je namístě stanovit ji v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. delší než v základní délce 3 dnů, neboť je třeba zohlednit specifika plnění poskytovaného ze státního rozpočtu, jež vyžaduje více času s ohledem na s tím související formální postupy. Za přiměřenou tak lze považovat pariční lhůtu v trvání15 dnů.

33. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém meritorním výroku II. co do částky [částka] změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) tak, že podané žalobě v tomto rozsahu vyhověl, jinak jej co do částky [částka] (předmětem přezkumu byla již pouze částka [částka] s příslušenstvím) a co do úroku z prodlení z částky [částka] jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

34. S ohledem na změnu napadeného rozhodnutí nyní odvolací soud znovu rozhoduje o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) i soudem dovolacím (§ 243g odst. 1 poslední věta o. s. ř.). Právo na náhradu v tomto případě náleží žalobci podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 o. s. ř., neboť přiznání peněžitého zadostiučinění (byť v nižší částce) je v obdobných případech nutno posuzovat jako plný úspěch. Náklady žalobce v tomto řízení sestávají z odměny jeho zástupce (advokáta) ve výši [částka], tj. po [částka] podle ustanovení § 7 AT (z tarifní hodnoty [částka] podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a/ AT) za celkem 11 úkonů právní služby spočívajících v převzetí věci, sepisu žaloby, sepisu dalšího písemného podání ze dne [datum] k výzvě soudu, sepisu repliky k vyjádření žalovaného (jež je co do své podstaty, funkce i obsahu obdobná předchozímu vyjádření ke stanovisku žalovaného, za účelný proto soud považuje pouze jeden úkon a nikoli samostatně úkony dva), účasti při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum], sepisu odvolání, sepisu vyjádření k odvolání žalované, účasti při jednání odvolacího soudu dne [datum], sepisu dovolání, sepisu dalšího písemného podání ve věci samé po rozhodnutí dovolacího soudu (jakkoli byla tato podání fakticky dvě, datována 24. 9. a [datum], není tu žádný věcný důvod, který by si vyžádal oddělení obou těchto úkonů, a za účelný je proto i zde považován v souhrnu jen úkon jediný) a účast při dalším jednání odvolacího soudu dne [datum]. Ke každému z těchto úkonů náleží advokátovi též paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, tj. celkem ve výši [částka]. K souhrnu těchto částek je dále třeba přičíst 21% DPH, neboť zástupce žalobce je podle předloženého osvědčení registrován coby plátce této daně. Nákladem na straně žalobce jsou pak konečně také zaplacené soudní poplatky za žalobu ve výši [částka] a za dovolání ve výši [částka] Celkem tedy náklady žalobce činí [částka]; tuto částku je třeba zaplatit rovněž ve lhůtě 15 dnů (srov. odůvodnění shrnuté výše pod bodem 32), a to k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení