19 Co 261/2025 - 119

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bydlištěm [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 172 010 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. června 2025 č. j. 14 C 239/2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění ve výroku I tak, že žaloba o zaplacení částky 146.650 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 14,75 % ročně od 26. 4. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 56.277,10 Kč a před krajským soudem ve výši 30.081 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 146.650 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 146.650 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu zamítl v části o zaplacení částky 25.360 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25.360 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení a o zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 172.010 Kč od 10. 4. 2024 do 25. 4. 2024 (výrok II). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55.731,13 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (výrok III).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud konstatoval, že žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 172.010 Kč s úroky z prodlení od 10. 4. do zaplacení s tvrzením, že zastupovala žalovaného ve věci stanovení výživného pro zletilé dítě, mezi účastníky přitom nebyla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb. Žalobkyně převzala zastoupení dne 26. 11. 2019 na základě písemně udělené plné procesní moci ažalovanému následně poskytla jí vyjmenované právní úkony právní služby. Žalobkyně po ukončení řízení provedla vyúčtování, v němž požadovala po žalovaném zaplacení odměny ve výši 12.380 Kč za každý poskytnutý úkon právní služby, za odvolání žádala poloviční sazbu. Ke každému úkonu právní služby žádala paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč. Ve vyúčtování zúčtovala žalovaným uhrazenou zálohu 12.000 Kč. Žalovaný odmítl jí vyúčtovanou částku uhradit, a to i po výzvě zaslané advokátem žalobkyně před podáním žaloby. Žalobkyně vyloučila, že by se dohodla se žalovaným o tom, že částka 12.000 Kč bude odměnou žalobkyně za celé právní zastoupení. Žalovaný potvrdil, že se na konci roku 2019 obrátil na žalobkyni se žádostí o poskytnutí právních služeb ve sporu o výživném. Bylo mu v té době 19 let, byl student a nebyl výdělečně činný. Tvrdil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na převzetí právního zastoupení, v návaznosti na což žalobkyně vystavila žalovanému na svoji odměnu fakturu ze dne 7. 1. 2020 na částku 12.000 Kč. Žalovaný tuto částku vnímal jako odměnu za zastupování v celém soudním řízení, nikoliv jako zálohu. Vystavenou fakturu žalobkyni řádně uhradil. V té době neměl o ceně právních služeb povědomí a výše odměny takto účtovaná žalobkyní mu přišla adekvátní. V průběhu zastupování v předmětném soudním řízení žalobkyně žalovanému nikdy nesdělila, že by jí měl hradit jakoukoli jinou či další odměnu, natož odměnu vypočítanou podle advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně žalovanému tyto podmínky poskytnutí právních služeb při převzetí právního zastoupení sdělila, žalovaný by poskytnutí právních služeb za těchto podmínek nezvolil. Žalovaný poukázal na okolnost, že advokát je vůči klientovi ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli, což mu ukládá povinnost, aby klienta o výši a způsobu výpočtu příslušné odměny advokátem výslovně a předem informoval. Žalovaný žalobkyní uplatněný nárok označil též za rozporný s dobrými mravy. Uvedl, že v polovině roku 2023 mezi účastníky došlo k ukončení právního zastoupení pro názorové rozdíly na kvalitu služeb poskytovaných žalobkyní žalovanému v související kauze. Dále poukázal na to, že žalobkyně po něm požadovala uhradit primárně náhradu nákladů soudního řízení, které jsou však vždy přiznány klientovi a nikoli advokátovi. Přiznanou náhradu nákladů soudního řízení žalovanému jeho otec navíc nikdy neuhradil. Pokud by soud považoval žalobkyní uplatněný nárok za důvodný, žalovaný namítl rovněž promlčení části uplatněného nároku.

3. Po provedeném dokazování okresní soud o skutkovém stavu věci uzavřel, že žalobkyně v postavení advokátky poskytovala žalovanému právní služby ve věci vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Z rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne 23. 3. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 10. 11. 2022 bylo zjištěno, že soud uložil žalovanému [jméno FO] povinnost přispívat žalobci [Jméno žalovaného] na jeho výživu částkou 17.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2018 a zaplatit mu nedoplatek na výživném ve výši 743.500 Kč ve čtyřech po sobě jdoucích splátkách. Žalovanému [jméno FO] bylo dále uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 152.160 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30.950 Kč k rukám jeho advokátky do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z tarifní hodnoty 1.020.000 Kč (pětinásobek ročního plnění) a odměna za jeden úkon právní služby činila 12.380 Kč. Fakturou ze dne 5. 3. 2024 s termínem splatnosti 9. 4. 2024 žalobkyně žalovanému vyúčtovala odměnu za poskytnutou právní pomoc ve věci výživného pro zletilého syna ve výši 184.010 Kč s tím, že částka 12.000 Kč byla zaplacena klientem, k úhradě zbývala částka 172.010 Kč. Žalobkyně v předmětném řízení vykonala pro žalovaného následující úkony právní služby: - převzetí zastoupení, porada s klientem - [datum], - účast na jednání před soudem – [datum], - účast na jednání před soudem – [datum], - účast na jednání před soudem – [datum], - písemné podání soudu – závěrečný návrh – [datum], - účast na jednání před krajským soudem – [datum], - sepsání návrh na uzavření smíru – [datum], - účast na jednání před soudem – [datum], - účast na jednání před soudem – [datum], - písemné podání soudu – vyjádření žalobce – [datum], - účast na jednání před soudem – [datum], - písemné podání soudu – odvolání – [datum], - účast na jednání před krajským soudem – [datum].

4. Odměna za právní zastoupení včetně paušálních náhrad tak činila celkem 158 650 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni zálohu 12.000 Kč. Právní moc rozhodnutí ve věci [spisová značka] nastala dnem 16. 1. 2023. Žaloba byla podána dne 7. 8. 2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení. Nebylo prokázáno, že se žalobkyně a žalovaný dohodli o tom, že částka 12.000 Kč bude odměnou žalobkyně za právní zastoupení žalovaného v celém řízení ve věci stanovení výživného. Žalovaná dohodu o právním zastoupení v celém řízení za částku 12.000 Kč vyloučila a jestliže nebyl zjištěn shodný projev vůle žalobkyně a žalovaného, pak soud neměl za prokázanou existenci smlouvy účastníků, jejímž obsahem by byl závazek žalobkyně zastupovat žalovaného v průběhu celého řízení o určení výživného za odměnu 12.000 Kč.

5. Takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud posoudil nejprve podle § 609 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že příkaz byl žalobkyní – advokátkou – splněn dnem právní moci rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka], tj. dnem 16. 1. 2023. Vykonání činnosti, k níž se advokátka jako příkazník zavázala (poskytnout právní pomoc při uplatňování nároku na výživné zletilého dítěte) je způsobem zániku příkazu, příkaz se tedy nesplnil prováděním jednotlivých úkonů právní služby, ale provedením celé činnosti spočívající v právní službě při uplatňování uvedeného nároku. Právo na odměnu vzniklo advokátce zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. splněním. Příkaz nemohl být splněn dříve, než nabylo právní moci rozhodnutí v řízení o nároku klienta. K tomu okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4319/2011. Žaloba byla podána dne 7. 8. 2024, tudíž před uplynutím tříleté promlčecí lhůty.

6. Samotný hmotněprávní vztah účastníků okresní soud posoudil jako příkazní smlouvu podle § 2430 a násl. o. z. Žalobkyně vykonávala činnost advokátky, příkazní smlouva byla proto podřízena zákonu o advokacii. Podle § 22 odst. 1 zákona o advokacii se advokacie vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. Způsob určení odměny a náhrad advokáta, případně i jejich výši stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V § 1 odst. 1 advokátního tarifu se stanoví, že odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem (smluvní odměna), a není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. V daném případě nebylo prokázáno, že mezi účastníky existovala ústní či písemná smlouva o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení. Žalobkyně – advokátka – poskytovala žalovanému právní služby v letech 2019 až 2022. Ve světle ustanovení § 4 o. z. nemohl žalovaný s rozumem průměrného člověka očekávat, že odměna advokátky bude činit 12.000 Kč za celé řízení. Žalobkyně se po žalovaném domáhá odměny ve výši dle advokátního tarifu, tudíž nelze uzavřít, že tento postup je v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalovaný poukázal na ustanovení § 5 odst. 1 o. z., soud vzal za prokázané, že žalobkyně při právním zastoupení žalovaného jednala s náležitou znalostí a pečlivostí, o čemž dobrým způsobem vypovídá výsledek sporu ve věci sp. zn. [spisová značka], neboť žalovaný v něm byl převážně úspěšný a byla mu přisouzena náhrada nákladů řízení, kterou měl neúspěšný účastník zaplatit podle § 149 odst. 1 k rukám advokátky. Výrok rozhodnutí soudu o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena k rukám advokáta, představuje určení platebního místa, nositelem přisouzeného práva je však vždy jím zastoupený účastník. V souzené věci byla žalobkyně – advokátka – v rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] určena platebním místem pro přijetí náhrady nákladů řízení, jež náležela žalovanému. Bylo její povinností provést vyúčtování odměny, což řádně provedla. Jelikož žalovaný nerespektoval ve věci sp. zn. [spisová značka] rozhodnutí soudu a náhradu nákladů řízení k rukám advokátky nezaplatil, tomuto stavu odpovídá obsah provedeného vyúčtování. K tíži žalobkyně nemůže jít skutečnost, že se žalovaný nedomáhal výkonu rozhodnutí za účelem vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení ve sporu sp. zn. [spisová značka]. Okresní soud proto žalobě částečně vyhověl, když měl za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dvanáct úkonů právní služby, z nich jeden za poloviční sazbu 6.190 Kč, a ke každému úkonu právní služby náležela paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Dva požadované úkony právní služby, a to žalobu a podání ze dne 22. 10. 2022 žalobkyně neučinila, v tomto rozsahu proto byla žaloba částečně zamítnuta. Povinnost k náhradě úroků z prodlení byla žalovanému uložena v návaznosti na termín uvedený v písemné výzvě k zaplacení. Ve větším rozsahu příslušenství pohledávky byla žaloba taktéž zamítnuta.

7. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně činila celkem 79.615,90 Kč a podle poměru úspěchů žalobkyně a žalovaného 85 % : 15 % soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 70 % celkové výše jejích nákladů řízení, tj. částku 55.731,13 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Žalovaný podal odvolání proti výroku I a na něm závislém nákladovém výroku III rozsudku. Namítal, že soud nezjistil úplně skutkový stav věci, neboť neprovedl jím navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Řízení je podle něj také postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítal, že soud v napadeném rozsudku zcela pominul pro řízení podstatné skutečnosti vyplývající z provedených důkazů a vůbec je neučinil součástí svých úvah. Rozsudek je tak podle něho dokonce nepřezkoumatelný, neboť soud se nevypořádal s tím, proč nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů. K tomu odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 283/2000, z jehož závěrů dovozoval, že došlo k narušení rovného postavení účastníků a soud zatížil své rozhodování projevem libovůle. Zopakoval, že v roce 2019 byla mezi účastníky uzavřela dohoda o podmínkách zastupování, podle níž žalobkyni bude za právní zastoupení ve sporu o výživném uhrazena odměna ve výši 12.000 Kč. Úvaha soudu, že pokud žalobkyně poskytovala žalovanému právní služby v letech 2019 až 2022, nemohl žalovaný s rozumem průměrného člověka očekávat, že odměna advokátky bude činit 12.000 Kč za celé řízení, je zcela nepřípadná, neboť soud fakticky dovozuje, že žalovaný již v roce 2019 musel vědět, jak dlouho bude řízení trvat, a že odměna ve výši 12.000 Kč je nepřiměřeně nízká, což je absurdní závěr. V roce 2019 mu bylo teprve 19 let, byl studentem a o náročnosti zastupování v soudním řízení a ceně poskytovaných právních služeb neměl žádné povědomí. Při převzetí právního zastoupení byla mezi stranami sjednána dohoda, že žalobkyni za ně bude ve sporu o výživné uhrazena odměna ve výši 12.000 Kč. Na tuto odměnu vystavila žalobkyně fakturu [hodnota] ze dne 7. 1. 2020, jíž mu byla účtovaná „odměna za právní zastoupení o zvýšení výživného pro nezletilého syna“, což jednoznačně prokazuje obsah dohody mezi účastníky o výši sjednané odměny a potvrzuje obsah ústně uzavřené dohody. Okresní soud se s obsahem této faktury vůbec nevypořádal a pominul zcela i důvod jejího vystavení. Žalobkyně při převzetí právního zastoupení sdělila žalovanému pouze to, že za zastupování v řízení o výživném žalovaný uhradí žalobkyni částku 12.000 Kč. Tomu odpovídá i obsah vystavené faktury. Žalovanému není jasné, jak jinak by měl být její obsah vyložen. Žalobkyně sice v průběhu řízení účelově tvrdila, že vystavená faktura byla pouze zálohová, nicméně faktura zákonné náležitosti zálohové faktury nesplňuje, když je v ní uvedeno „uhrazeno zálohou: 0 Kč“. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobkyně je v dané věci podnikatelem, zatímco žalovaný je spotřebitelem, takže právní vztah mezi nimi podléhá rovněž ustanovením spotřebitelského práva. Poukázal na ustanovení § 1811 odst. 1 o. z. o povinnosti podnikatele sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy celkovou cenu zboží nebo služby a způsob jejího výpočtu. Okresní soud se však v napadeném rozsudku problematikou spotřebitelského práva vůbec nezabýval a tuto část námitek žalovaného zcela pominul. V průběhu řízení pak nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno a ani nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by snad žalovaného informovala o jiné ceně poskytovaných právních služeb, než na jakou mu vystavila fakturu ve výši 12.000 Kč. Žalovanému výše odměny požadovaná a účtovaná žalobkyní dle této faktury připadala adekvátní, a to mimo jiné i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně uvedla, že řízení bude ukončeno poměrně rychle. Žalovaný odkázal též na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. 33 Cdo 642/2024, v němž se Nejvyšší soud vyslovil k povinnostem advokáta jako profesionála ve vztahu ke klientovi jako slabší smluvní straně. Podle žalovaného je tedy evidentní, že v daném případě byla uzavřena dohoda o odměně za zastupování v řízení ve výši 12.000 Kč. Nárok na odměnu vypočítanou podle advokátního tarifu ve výši 12.680 Kč za jediný úkon právní služby žalobkyně účelově uplatnila až po ukončení právního zastoupení. Závěry okresního soudu tak nemají oporu v provedeném dokazování a pomíjejí žalovaným uvedené skutečnosti. Žalovaný zdůraznil, že v průběhu zastupování v soudním řízení trvajícím několik let po něm žalobkyně nikdy nepožadovala nad rámec již uhrazených peněz účtovaných fakturou č. [hodnota] žádnou další platbu a ani mu nesdělila, že odměna bude vypočtena dle advokátního tarifu jako mimosmluvní odměna. Žalobkyně až teprve v návaznosti na názorové rozdíly a ukončení právního zastoupení zaslala žalovanému dne 26. 7. 2023 e-mail, v rámci kterého mu sdělila, že požaduje náklady soudního řízení ve výši 183.110 Kč, a to aniž by se zmínila o již dříve uhrazené odměně 12.000 Kč, což pouze dokládá, že se v daném případě nejednalo o žádnou zálohu. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném uhradit primárně náhradu nákladů soudního řízení, které byly přisouzeny žalovanému ve věci sp. zn. 13 C 261/2019. Tyto náklady jsou však vždy přiznány klientovi a advokát nemá na náhradu nákladů soudního řízení nárok. Závěr soudu, že obsah provedeného vyúčtování odpovídá stavu, když žalovaný nerespektoval rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] a náhradu nákladů řízení k rukám advokátky nezaplatil, je proto nepřípadný. Následně žalobkyně dne 14. 11. 2023 vystavila žalovanému fakturu č. [hodnota] na částku 183.110 Kč, kterou vyúčtovala náhradu nákladů soudního řízení dle rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 23. 2. 2022 a KS-HK sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 11. 2022, ačkoli jí tento nárok nesvědčil. Na žádost žalovaného o vysvětlení a osobní projednání věci žalobkyně vůbec nereagovala a poté žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze 14. 12. 2023. Žalovaný na ni řádně reagoval podáním ze dne 22. 1. 2024, v němž vysvětlil žalobkyni svůj pohled na celou záležitost. Žalobkyně přípisem ze dne 29. 2. 2024 fakturu na náhradu nákladů soudního řízení stornovala, avšak dne 15. 3. 2024 byla žalovanému doručena nová faktura č. [hodnota] ze dne 5. 3. 2024 znějící již na částku 172.010 Kč s tím, že je požadována z titulu odměny za poskytnutou právní pomoc. Žalobkyně až v této faktuře označila žalovaným uhrazenou částku 12.000 Kč jako zálohu. Rozpis úkonů právní služby připojený k faktuře byl nelogický a obsahoval chyby a žalobkyně jej vystavila bez jakéhokoli zdůvodnění. Proto ji žalovaný přípisem ze dne 2. 4. 2024 opětovně odmítl, nadále požadoval vysvětlení postupu žalobkyně a nevylučoval možné smírné ukončení věci, avšak žalobkyně namísto toho prostřednictvím svého právního zástupce dne 9. 4. 2024 zaslala žalovanému další předžalobní upomínku. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce přípisem ze dne 24. 4. 2024 uplatněný nárok v plném rozsahu odmítl, v reakci na což mu právní zástupce žalobkyně dne 25. 7. 2024 zaslal sdělení, v rámci kterého bylo předloženo upravené vyúčtování poskytnutých právních služeb, ve kterém došlo k opravě žalovaným označených chyb, nicméně na argumentaci žalovaného reagováno nebylo. I přes reakci prostřednictvím zástupce žalovaného přípisem ze dne 29. 8. 2024 byla podána žaloba. Z uvedeného sledu události je zjevné, že žalobkyně postupovala i zcela nekoncepčně a snažila se účelově konstruovat situaci tak, aby za její činnost nebyla hrazena sjednaná smluvní odměna, ale odměna mimosmluvní dle advokátního tarifu, která je pro žalobkyni podstatně výhodnější. Podle přesvědčení žalovaného tomuto jednání žalobkyně nelze poskytovat právní ochranu, neboť je v rozporu s dobrými mravy, tím spíše v situaci, kdy žalobkyně jako profesionál a advokát se dovolává sjednání advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, aniž by vůči žalovanému splnila své povinnosti vyplývající z ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele. Pokud by mělo být dovozováno, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení odměny uplatněné v tomto soudním řízení, pak nárok na odměnu za úkony právní služby provedené v období od 26. 11. 2019 do 16. 8. 2021 je již promlčen. K tomu žalovaný poukázal na § 619 odst. 1 o. z., podle něhož jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. V daném případě takový okamžik nastal v okamžiku, kdy byl úkon právní služby vykonán, a to ve vztahu ke každému úkonu samostatně. Odkaz soudu na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4319/2011 není v tomto případě přiléhavý, neboť posuzuje situaci, kdy nebyl sjednán okamžik vzniku nároku na zaplacení odměny. V daném případě však z plné moci udělené žalovaným žalobkyni dne 26. 11. 2019 mimo jiné vyplývá, že odměnu je žalovaný povinen zaplatit, kdykoli mu bude vyúčtována. Z obsahu plné moci je tedy zřejmé, že nárok na zaplacení odměny mohl být uplatněn kdykoli poté, co byl úkon právní služby poskytnut. Pokud soud navíc dospěl k závěru, že v daném případě nebyla žádná smlouva o poskytování právních služeb uzavřena, byla žalobkyně oprávněna vyúčtovat odměnu za poskytnuté právní služby kdykoli, nikoli tedy až k okamžiku zániku příkazu, jak nesprávně dovodil okresní soud. Okresní soud se však obsahem plné moci ve vztahu k posouzení žalovaným uplatněné námitky promlčení opět vůbec nezabýval, i v tomto ohledu je proto jeho rozsudek nesprávný. Žalovaný se dále vymezil proti závěru okresního soudu, že pokud žalobkyně dohodu o právním zastoupení v celém řízení za částku 12.000 Kč vyloučila, pak soud neměl za prokázanou existenci smlouvy účastníků s tímto obsahem. Upozornil, že byl poučen soudem dle ustanovení § 118a o. s. ř. a v rámci svého vyjádření ze dne 15. 5. 2025 k důkazu označil svědeckou výpověď své matky [jméno FO], která byla přítomna na schůzce mezi žalobkyní a žalovaným, na níž se řešilo právní zastoupení žalovaného. Okresní soud navrženou svědeckou výpověď neprovedl, čímž zatížil rozhodnutí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí věci. Nejednalo se totiž o žádný z případů, kdy soud nemusí provést navrhované důkazy, jak jsou vymezeny v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1765/2021. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba se i co do zaplacení částky 146.650 Kč s příslušenstvím zamítá, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalovaného před soudy obou stupňů.

9. Žalobkyně ve vyjádření k žalobě zásadně odmítla tvrzení žalovaného, že mezi stranami byla sjednána odměna ve výši 12.000 Kč za celé řízení, které trvalo řadu let. Žalobkyně vždy uváděla, že částka 12.000 Kč byla poskytnuta a přijata jako záloha. Pro žalobkyni je nepřijatelné dovozovat, že za víceleté zastupování a řadu úkonů právní služby by měla být odměna advokáta paušálně omezena na částku, která ani zdaleka neodpovídá advokátnímu tarifu, a tento postup žalovaného považuje za ryze účelový. Ani skutečnost, že žalovaný má postavení spotřebitele, nemění právní posouzení věci. Mezi účastníky nedošlo ke sjednání smluvní odměny, a proto žalobkyně správně vyúčtovala odměnu dle příslušných ustanovení advokátního tarifu. Soud prvního stupně v těchto souvislostech správně odkázal na § 4 o. z., podle něhož žalovaný nemohl oprávněně očekávat, že mu právní zastoupení po dobu několika let bude poskytnuto za částku 12.000 Kč. Žalobkyně zopakovala, že žalovaný byl od počátku seznámen se způsobem stanovení odměny dle advokátního tarifu a s tímto postupem výslovně souhlasil. Jeho současné tvrzení je pouze účelovým pokusem vyhnout se úhradě řádně poskytnutých právních služeb a jeho jednání je v zásadním rozporu s principem poctivosti a dobrých mravů. Soud prvního stupně stejně tak správně uzavřel, že žalobou uplatněný nárok není promlčen. Pokud soud neprovedl žalovaným navržený výslech jeho matky, podle žalobkyně je tento důkaz nadbytečný, neboť již samotný obsah spisu a výpovědi účastníků dostatečně prokazují, že k uzavření smlouvy o pevné odměně nedošlo. Současně nelze opomenout skutečnost, že by se jednalo o osobu blízkou žalovanému, která by zcela jistě dle přesvědčení žalobkyně měla zájem na výsledku sporu v jeho prospěch. Žalobkyně navrhla, aby byl odvoláním napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen.

10. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), d) e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal jím napadenou část rozsudku soudu prvního stupně při nařízeném jednání, a to z i důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Po zopakování části důkazů provedených soudem prvního stupně a doplnění dokazování v rozsahu přípustném v odvolacím řízení (§ 205a o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

11. Odvolací soud nejprve přezkoumal, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí některou ze zmatečnostních vad vyjmenovaných v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně jinou vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž by v odvolacím řízení nemohla být zjednána její náprava. V těchto souvislostech se zabýval předně otázkou nepřezkoumatelnosti předloženého rozsudku, na kterou poukazoval žalovaný. Přestože shledal procesní pochybení soudu prvního stupně jak v rámci prováděného dokazování, tak v rámci sestavení jeho skutkových závěrů, na němž založil své právní posouzení věci, dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně není třeba zrušit pro nepřezkoumatelnost. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, jak je tomu v přezkoumávané věci, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je totiž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí dovolací důvody, k čemuž v předložené věci s ohledem na obsah a kvalitu podaného odvolání bezpochyby došlo. V řízení před soudem prvního stupně tak sice trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak jedná se o vady, ohledně nichž za odvolacího řízení mohla být zjednána náprava (viz § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a contrario).

12. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně odvolací soud činí závěr, že skutková zjištění popsaná v odůvodnění jeho rozsudku sice odpovídají obsahu jím provedených konkrétních důkazů, ale v odůvodnění rozsudku absentují skutková zjištění, která se podávají z řady listinných důkazů provedených při jednání před soudem prvního stupně konaném dne 30. 4. 2025. Soud prvního stupně tedy sice provedl všechny listinné důkazy navržené žalovaným k jím tvrzeným skutečnostem, avšak z části těchto důkazů neučinil žádná skutková zjištění. V důsledku tohoto jeho procesního pochybení nemůže obstát jako správný ani jím zjištěný skutkový stav věci. Odvolací soud proto tyto důkazy zopakoval, přičemž z nich učinil následující zjištění:

13. Z faktury vystavené žalobkyní žalovanému dne 7. 1. 2020 se splatností 21. 1. 2020 č. [hodnota] se podává tento text: „Fakturujeme Vám za dodané služby: právní zastoupení o zvýšení výživného pro nezletilého syna. Celkem k úhradě: 12.000 Kč. Uhrazeno zálohou: 0, zbývá uhradit: 12.000 Kč“.

14. E-mailovým podáním ze dne 26. 7. 2023 žalobkyně reaguje na rozhodnutí žalovaného, které se týká ukončení jejího právního zastoupení v exekučním řízení. Současně žalobkyně žalovanému sděluje, že v dané situaci požaduje náklady soudního řízení ve výši 183.110 Kč do tří dnů od doručení tohoto přípisu s tím, že tyto náklady soudního řízení mu budou vyplaceny v návaznosti na probíhající exekuční řízení.

15. Fakturou vystavenou dne 14. 11. 2023 č. [hodnota][Anonymizováno]žalobkyně žalovanému fakturovala náhradu nákladů soudního řízení dle rozsudku OS-HK sp. zn. [spisová značka] ze dne 23. 3. 2022, KS-HK sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 11. 2022, celkem k úhradě 183.110 Kč, uhrazeno zálohou 0 Kč, zbývá uhradit 183.110 Kč. Dopisem ze dne 4. 12. 2023 odeslaným žalobkyni doporučeně dne 5. 12. 2023 žalovaný předmětnou fakturu vrací, neboť byla vystavena neoprávněně. Konstatuje znalost žalobkyně, že v případě náhrady nákladů soudního řízení je advokát pouze platebním místem, náklady soudního řízení však vždy náležejí klientovi. Na tyto částky proto žalobkyně není oprávněna vystavovat žalovanému jakoukoli fakturu. Mezi účastníky ostatně ani neexistuje žádná dohoda o tom, že by si žalobkyně mohla náhradu nákladů řízení ponechat. Navíc je žalobkyni dobře známo, že na náhradu nákladů soudního řízení [jméno FO] žalovanému neuhradil ani korunu. Nic v tomto ohledu nebylo vymoženo ani v rámci exekučního řízení, v němž žalobkyně žalovaného ostatně rovněž zastupovala. Jakékoli nárokování finančních prostředků z titulu náhrady nákladů řízení je tedy zjevně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný dále uvádí, že při převzetí právního zastoupení mu byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku v celkové výši 12.000 Kč, kterou mu byla účtována odměna za „právní zastoupení o zvýšení výživného pro nezletilého syna“, a žalovaný proto důvodně předpokládal, že se jedná o jedinou odměnu, která mu bude v souvislosti s tímto řízením účtována, popř. že ohledně případné další odměny bude uzavřena mezi účastníky dohoda. O žádné jiné odměně nad rámec částky 12.000 Kč se však nebavili. Žalovaný dále hodnotí úroveň právních služeb žalobkyně, s nimiž nebyl spokojen. Konstatuje, že i přes ne zcela vhodný způsob komunikace ze strany žalobkyně má zájem celou situaci vyřešit a uzavřít smírně, za účelem čehož je připraven žalobkyni osobně navštívit v její advokátní kanceláři, aby záležitost osobně v klidu probrali. Žádá o sdělení návrhu termínu.

16. Z přípisu [Jméno advokáta A] v zastoupení žalobkyně ze dne 14. 12. 2023 žalovanému se podává, že se jedná o předžalobní upomínku – výzvu k úhradě částky 183.110 Kč. Je odkazováno na vyúčtování provedené fakturou č. [hodnota]. Žalovaný je vyzván k její úhradě do 31. 1. 2024 s tím, že se současně jedná o mimosoudní výzvu k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení. Současně je žalovaný vyzván k náhradě nákladů klienta spojených s vymáháním pohledávky ve výši celkem 16.081 Kč.

17. Z dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] [Jméno advokáta A] z 22. 1. 2024 odvolací soud zjistil, že se jedná o reakci na předžalobní upomínku ze dne 14. 12. 2023. [tituly před jménem] [jméno FO] oznamuje, že jeho klient s uplatněným nárokem nesouhlasí a neuznává ho ani zčásti, k čemuž poukazuje na předešlé události, jak vyplývají ze shora popsaných důkazů provedených odvolacím soudem. Opakuje, že při převzetí právního zastoupení v předmětném řízení byla žalobkyni žalovaným uhrazena odměna v souvislosti se zastupováním v řízení ve výši 12.000 Kč, o žádné jiné odměně nad rámec této částky nebyla uzavřena mezi účastníky jakákoli dohoda, když klient logicky vycházel z toho, že uhrazená částka odpovídá odměně za zastupování v celém řízení. Klient tedy považuje mandantkou uplatněný nárok na zaplacení náhrady nákladů soudního řízení za neoprávněný, má však stále zájem na smírném dořešení celé věci a je připraven se v této věci i osobně sejít. Očekává stanovisko žalobkyně do 31. 1. 2024.

18. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 29. 2. 2024 se podává, že jím žalobkyně žalovanému oznamuje, že v návaznosti na jeho námitky týkající se požadavku na zaplacení soudem přisouzených nákladů soudního řízení mu v příloze zasílá storno faktury č. [hodnota], storno je připojeno.

19. Fakturou ze dne 5. 3. 2024 splatnou dne 9. 4. 2024 č. [hodnota] žalobkyně vyfakturovala žalovanému za dodané služby: odměna za poskytnutou právní pomoc ve věci výživného pro zletilého syna (viz příloha), 15 úkonů ve věci s odpočtením 12.000 Kč složené zálohy ze dne 3. 2. 2020, celkem k úhradě 172.010 Kč, uhrazeno zálohou 0, zbývá uhradit 172.010 Kč. Připojeno je vyúčtování nákladů právního zastoupení za celkem 15 úkonů včetně dat jejich provedení, z toho 14 v sazbě 12.680 Kč a 1 v sazbě 6.490 Kč, celkem 184.010 Kč – 12.000 Kč zaplaceno klientem. Pod vyúčtováním je připojena věta „Celkem je na nákladech právního zastoupení advokáta [Jméno advokáta A] vyúčtováno 172.010 Kč“.

20. Z dopisu žalovaného žalobkyni ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že jím žalovaný odmítl vystavenou fakturu č. [hodnota] s tím, že ji obdržel po stornu předešlé faktury překvapivě bez jakéhokoli odůvodnění a bez reakce na jeho předchozí přípisy. Ani s jejím vystavením nesouhlasí a tímto ji vrací, přičemž opakuje již dříve uplatněné argumenty včetně svého postavení spotřebitele. Žalobkyni dále vytýká, že všechny úkony měla údajně provést 24. 2. 2023 a že závěrečná věta vztahující se k [Jméno advokáta A] je absurdní. Způsob jednání žalobkyně žalovaný považuje za rozporné s poctivým obchodním stykem, tím spíše, že takto jedná advokát se svým klientem. Znovu opakuje zájem celou záležitost vyřídit smírně.

21. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně konaném 30. 4. 2025, při němž byly provedeny všechny účastníky do té doby předložené listinné důkazy, tzn. důkazy popsané v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a důkazy provedené odvolacím soudem s výše popsanými zjištěními, se dále podává, že žalované straně bylo dáno poučení o tom, že na základě dosud provedených důkazů není prokázaná dohoda uzavřená mezi účastníky týkající se placení odměny za právní zastoupení. Žalovaný v soudem stanovené lhůtě navrhl doplnění dokazování o jeho účastnický výslech a výslech jeho matky [jméno FO]. Soud prvního stupně však při dalším jednání dne 2. 6. 2025 provedl pouze výslech žalovaného a poté dokazování ukončil.

22. Soud prvního stupně neprovedením žalovaným navrženého důkazu výslechem jeho matky nejen že nezjistil úplně skutkový stav věci, ale taktéž zatížil řízení závažnou procesní vadou spočívající v porušení práv žalovaného, která současně mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

23. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem, vypořádat s provedenými důkazy i s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, jakož je třeba i zdůvodnit, proč určitý účastníkem navržený důkaz nebylo třeba provést. Jinými slovy, rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud důkazním návrhům vzneseným účastníky řízení nevyhoví, pak musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ skutkových zjištění. V opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2610/11, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, nebo ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07).

24. Nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces. Výjimečné situace, v nichž lze i pochybení soudu spočívající v opomenutí důkazu z ústavněprávních hledisek akceptovat, mohou nastat v případě důkazních návrhů nemajících k projednávané věci žádnou relevanci, jež nemohou vést k objasnění skutečností a otázek, podstatných pro dané řízení, resp. mohou být dokonce i výrazem „zdržovací“ procesní taktiky (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14, či ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/14).

25. Žalovaný navrhl výslech jeho matky poté, co byl soudem poučen o důsledcích neunesení důkazního břemene jeho tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí právní služby žalobkyní žalovanému za smluvní odměnu 12 000 Kč. Tento návrh odůvodnil tvrzením, že jeho matka byla této dohodě osobně přítomna. Evidentně se tak nejednalo o důkazní návrh nemající žádnou relevanci k projednávané věci, ale naopak o důkaz vztahující se ke skutečnostem podstatným pro řízení. Odvolací soud proto odstranil vadu řízení před soudem prvního stupně spočívající v neprovedení tohoto důkazu tím, že dokazování doplnil svědeckým výslechem matky žalovaného [jméno FO]. Z něho zjistil, že žalovaný s ní v roce 2019 bydlel ve společné domácnosti a svědkyně ho jako studenta živila. Otec mu neplatil žádné výživné a nebylo ani stanoveno soudem. Před maturitou se syn rozhodl, že bude pokračovat ve studiu na soukromé vysoké škole – audiovizuální tvorba a potřeboval na to peníze, které svědkyně neměla. Už byl zletilý, a tak požádal otce o platby výživného. Ten ho několikrát odmítl, a tak spolu s kamarádkou koncipientkou sepsali žalobu k soudu. Když otec odmítl takto uplatněný nárok uznat, bylo žalovanému jasné, že si musí také vzít advokáta. Někdo jim doporučil žalobkyni, společně navštívili její kancelář. Ukázali jí žalobu a řekli jí všechny okolnosti. Ona říkala, že to nebude složité, že výživné běžně zastupuje a že to bere. Domluvili se, že jim pak pošle fakturu na 12 000 Kč, tu poslala a oni ji uhradili. Se žalovaným s ní dohadovali všechno společně, protože bylo jasné, že odměnu bude platit svědkyně, protože žalovaný nevydělával. Pak probíhala ta soudní jednání, žalovaný spor vyhrál a on nebo žalobkyně pak podali návrh na exekuci k jí doporučenému exekutorovi. Jednalo se o doplatek výživného necelý milion Kč. Otec žalovaného měl uloženo hradit ho ve 4 splátkách a první asi na 180 tisíc Kč skutečně poslal, pak ale platit přestal. Otec poté na syna podal žalobu asi na snížení výživného. Syn už se sám rozhodl, že ho bude zastupovat [tituly před jménem] [jméno FO], ale ta mu pak vypověděla plnou moc a tím jejich spolupráce skončila. Plnou moc mu vypověděla pár dní před jednáním, oni nevěděli důvod a bylo komplikované narychlo shánět jiného právníka. Exekučně pak nebylo vymoženo nic, protože otec žalovaného [jméno FO] v tom prostě umí chodit. Snad mu byla zabavena zbraň a přišel o řidičák, možná něco málo vymoženo bylo. Žalovaný už pak nechtěl tu exekuci vést, protože mu byl jakýkoli kontakt s otcem nepříjemný. Svědkyně neví o tom, že by syn z těch peněz přiznaných v řízení o výživné vymohl jiné než jí uvedené částky. Syn s ní ještě žije ve společné domácnosti. Školu skončil vloni, založil si firmu, ale nemá vzhledem k jeho oboru žádné stabilní příjmy. Svědkyně ho částečně živí, nájem jí neplatí, na služby také nepřispívá. Po vysvětlení soudem, jakým způsobem se stanovuje odměna podle advokátního tarifu, svědkyně uvedla, že při jednání v kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO] jim nebylo nic takového vysvětleno a o nějakém tarifu slyší poprvé. Žalobkyně předpokládala, že to nebude složité, a chtěla za tu službu odměnu 12 000 Kč. Ani svědkyně, ani žalovaný tehdy neměli žádné zkušenosti se soudy a nevěděli, jak tyto odměny fungují a v jakých sazbách se pohybují. Neměli potřebu si to ověřovat, protože žalobkyně si prostě stanovila odměnu 12 000 Kč a oni o tom nepochybovali. Žalobkyně potom nechtěla žádné další peníze. Když převzala zastoupení syna k té žalobě otce, poslala si fakturu na 20 tisíc Kč. Pak měli se synem nějaké nedorozumění, že to nestihl zaplatit včas. Ona mu pak vypověděla plnou moc, víc o tom svědkyně neví. K dotazu zástupce žalobkyně svědkyně uvedla, že se zástupcem žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] o svém výslechu nemluvila. Naposledy ho viděla někdy v letech 2023-2024, kdy ji zastupoval v jejím majetkovém sporu s otcem žalovaného. Syn si jeho zastoupení ve věci žaloby [tituly před jménem] [jméno FO] domlouval sám. Po upomenutí zástupce žalobkyně svědkyně potvrdila, že zástupce žalovaného viděla na chodbě okresního soudu, když počítala s tím, že bude vyslechnuta na synův návrh jako svědkyně. Zástupce žalobkyně poté uvedl, že před jednáním okresního soudu se spolu žalovaný, [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně bavili nejméně 15 minut. Svědkyně bezprostředně reagovala sdělením, že je svéprávná a nepotřebuje se o své výpovědi s někým bavit, protože ví, jak to bylo.

26. Odvolací soud neshledal žádný důvod, pro který by měl svědkyni [jméno FO] považovat za nevěrohodnou. Jedná se o matku žalovaného, takže je samozřejmě třeba mít v patrnosti, že by zřejmě neměla zájem soudu sdělit skutečnosti, které by ho mohly poškodit, což ale bez dalšího neopodstatňuje závěr, že by v jeho zájmu vypovídala nepravdivě. Svědkyně popsala událost, jejíž průběh byl pro řízení podstatný, způsobem, který odpovídá tvrzením žalovaného uplatňovaným konzistentně již v jeho korespondenci se žalobkyní předcházející zahájení tohoto řízení, při níž nemohl předpokládat budoucí soudní spor, a při výpovědi působila přesvědčivě a věrohodně. Soud proto její výpovědi přisoudil stejnou váhu jako ostatním v řízení provedeným důkazům.

27. Po zopakování důkazů provedených soudem prvního stupně, z nichž tento soud bezdůvodně neučinil žádná skutková zjištění, a po doplnění dokazování výslechem svědkyně [jméno FO] odvolací soud znovu zhodnotil důkazy provedené soudy obou stupňů, a to jak jednotlivě, tak v jejích vzájemných souvislostech (§ 132 o. s. ř.). Na rozdíl od soudu prvního stupně poté dospěl k závěru, že žalovaný unesl důkazní břemeno svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k ujednání o smluvní odměně za právní službu, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému, ve výši 12 000 Kč. Tuto skutečnost dotvrzuje nejen výpověď svědkyně [jméno FO], která se jednání mezi účastníky o převzetí právního zastoupení ve věci výživného žalovaného od jeho otce [Jméno žalovaného] přímo aktivně účastnila, ale skutkovou verzi uplatňovanou konzistentně žalovaným v podstatě od prvního okamžiku, kdy vůči němu žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení odměny za její zastupování nad rámec částky 12 000 Kč, přesvědčivě prokazuje též faktura č. [hodnota] vystavená žalobkyní pro žalovaného dne 7. 1. 2020. Vzhledem k datu vystavení plné moci 26. 11. 2019 faktura časově odpovídá uzavření dohody o zastoupení. Ve faktuře je vyfakturováno „právní zastoupení o zvýšení výživného pro nezletilého syna“, přičemž je vyfakturována částka 12 000 Kč, a to nikoli jako záloha. Skutkovou verzi žalobkyně, podle níž nebyla uzavřena žádná dohoda o výši její odměny za zastoupení žalovaného, vyvrací i její vlastní jednání vůči žalovanému po pravomocném ukončení řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] o stanovení výživného pro žalovaného. Žalovaná mu totiž nejprve nevyúčtovala mimosmluvní odměnu podle advokátního tarifu, ale požadovala po něm zaplacení částky, která byla žalovanému přisouzena jako náhrada nákladů řízení spojených s jeho právním zastoupením žalobkyní. Až na základě korespondence zástupců obou účastníků, z níž bylo zřejmé, že žalovaný si opatřil na obranu proti uplatněnému nároku zastoupení, žalobkyně změnila postoj tak, že začala žádat odměnu podle advokátního tarifu. Odvolací soud sice přisvědčuje konstatování soudu prvního stupně, že odměna 12 000 Kč za zastoupení v řízení trvajícím více než dva roky evidentně neodpovídá rozsahu poskytnutých služeb, avšak smluvním ujednáním byli účastníci vázání. Nabízí se logické vysvětlení, a to že žalobkyně na počátku řízení neočekávala takovýto vývoj sporu mezi žalovaným a jeho otcem, a proto si sjednala smluvní odměnu ve výši 12 000 Kč, která i podle poznatků odvolacího soudu odpovídá rozsahu služeb poskytnutých advokátem klientovi v jednodušších sporech o výživné, v nichž soud zpravidla rozhodne po 1–2 jednáních. Poté však žalobkyně zřejmě zanedbala péči o svá práva a vlastní chybou následně neiniciovala navýšení takto původně sjednané výše odměny. Takovéto opomenutí advokáta však nelze za situace, kdy smlouva s klientem o konkrétní výši smluvní odměny byla evidentně uzavřena, napravovat požadavkem na zaplacení mimosmluvní odměny podle počtu advokátem provedených úkonů.

28. Se zřetelem k výše popsanému odvolací soud výrok I rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu i ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 146.650 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok I). S ohledem na tento výsledek odvolacího řízení odvolací soud považuje za nadbytečné zabývat se otázkou, zda by byl žalobou uplatněný nárok v případě jeho věcné opodstatněnosti promlčen či nikoli.

29. S ohledem na výsledek odvolacího řízení se žalovaný stal plně úspěšným účastníkem řízení před soudy obou stupňů, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tedy žalobkyni tíží povinnost nahradit mu v těchto řízeních vynaložené náklady. Odvolací soud zvažoval, zda s ohledem na okolnost, že žalovanému byl v nalézacím řízení přiznán nárok na náhradu nákladů řízení vůči protistraně v celkové výši 183.110 Kč, neobstojí tato skutečnost jako důvod zvláštního zřetele hodný, pro který by měl žalovaný nést jím vynaložené náklady řízení ze svého. Odvolací soud dospěl k závěru, že důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. není dán, neboť jednak žalobkyně ani netvrdila, že by součástí ujednání účastníků o odměně za její zastoupení byl nárok na přeúčtování těchto nákladů žalobkyni v rámci její odměny (tzv. přísudek), a jednak odvolací soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi matky žalovaného i vysvětlení jeho zástupce při jednání před odvolacím soudem, z nichž vyplývá, že otec žalovaného je osobou, jejíž způsob života a jednání činí všechny exekuce vůči němu marnými. Vychází tedy z toho, že žalovaný náklady řízení, jejichž náhrada mu byla přiznána vůči jeho otci v řízení, v němž ho zastupovala žalobkyně, nevymohl. Proto nepovažuje za nemravné, že z ní žalovaný žalobkyni ničeho neposkytl. Neshledal proto žádný důvod, pro který by žalobkyně neměla žalovanému nahradit náklady, které vynaložil v tomto řízení v souvislosti se svojí obranou proti jí nedůvodně uplatněnému nároku.

30. Advokát žalovaného vykonal řízení před okresním soudem pět úkonů právní služby se sazbou odměny 8.020 Kč (§ 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu): převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření (odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí honoruje oba tyto spolu související úkony jedinou odměnou), účast na jednání před soudem dne 30. 4. 2025, vyjádření žalovaného po koncentraci ze dne 15. 5. 2025 a účast na jednání před soudem dne 2. 6. 2025. Poloviční odměna (§ 11 odst. 2f advokátního tarifu) pak náleží za účast zástupce žalovaného při vyhlášení rozhodnutí dne 11. 6. 2025. Na paušálních náhradách hotových výdajů spojených s těmito úkony právní služby náleží advokátovi žalovaného za úkony provedené v roce 2024 2x 300 Kč a za úkony provedené v roce 2025 4x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném v okamžiku provedení těchto úkonů). K součtu těchto částek 46.510 Kč náleží daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž je zástupce žalovaného plátcem (§ 37 odst. 3 o. s. ř.), tedy částka 9.767,10 Kč. Žalobkyni proto byla uložena povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení před okresním soudem 56.277,60 Kč (výrok II).

31. Nárok žalovaného na náhradu nákladů odvolacího řízení se opírá vedle § 142 odst. 1 o. s. ř. o § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Jeho advokát v něm vykonal dva úkony právní služby při odměně 6 980 Kč za úkon, a to podání písemného odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 11. 2025 při tarifní hodnotě 146.650 Kč. Za účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 27. 11. 2025 náleží odměna v poloviční výši, tedy 3.490 Kč. Ke všem třem úkonům právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů v sazbě 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K součtu těchto částek 18 800 Kč (17 450 + 1 350) náleží daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 3.948 Kč. Žalovaný dále musel zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 7.333 Kč. Žalobkyni proto bylo uloženo nahradit žalovanému součet těchto částek ve výši 30.081 Kč (výrok II).

32. Určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.