19 CO 286/2021 - 225

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců JUDr. Jiřího Škopka a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č. j. 11 C 22/2020-138 ze dne 21. července 2021, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.M., advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.M., advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 11 C 22/2020-138 ze dne 21. 7. 2021 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se v dané věci domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] nazvané„ rámcová smlouva o skladování“. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované k užívání skladovou plochu o výměře [číslo] m ve skladovací hale na adrese [adresa], a to od [datum] za částku [částka] a náklady za služby ve výši [částka] měsíčně. Nájemní smlouva byla ukončena neformálně, ústním sdělením bývalého jednatele žalované ke dni [datum]. Na základě uzavřené smlouvy vyúčtovala žalobkyně dne [datum] fakturou [číslo] nájemné za uvedenou skladovací plochu za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaná však dopisem ze dne [datum] odmítla tuto vyfakturovanou částku uhradit s tím, že uvedenou smlouvu považuje za neplatnou. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky prostřednictvím podané žaloby, když na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nijak nereagovala.

3. Žalovaná s nárokem žalobkyně nesouhlasila, když sice potvrdila, že dne [datum] došlo k podpisu smlouvy nazvané„ rámcová smlouva o skladování“, tuto smlouvu však žalovaná považuje za zdánlivé právní jednání, neboť z ní není patrné, o jakou konkrétní smlouvu se jedná a jakou právní úpravou se řídí. V dané smlouvě není ani určitým způsobem definována skladovací plocha a tedy předmět nájemního vztahu a nejsou v ní vymezeny základní práva a povinností stran. Kromě toho žalovaná poukázala na to, že žalobkyně není vlastníkem nemovitostí a sama nemůže s předmětnou nemovitostí nakládat. Uvedla, že skladovací prostor nikdy nebyl žalované předán a žalovaná jej nikdy nevyužila. V průběhu odvolacího řízení pak uplatnila námitku, že jednatelé obou společností při podpisu smlouvy dohodli, že smlouvu musí odsouhlasit majitel žalované, k čemuž však nedošlo. Dovolává se neplatnosti smlouvy s tím, že žalobkyni ani nemohlo vzniknout právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná skladovací prostor nikdy neužívala.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl nejprve rozsudkem č. j. 11 C 22/2020-96 ze dne 18. 11. 2020, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tento rozsudek byl na základě podaného odvolání žalovanou usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 32/2021-118 ze dne 18. 3. 2021 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem pro vrácení věci bylo to, že k náležitému objasnění skutkového stavu je potřeba provést podrobnější dokazování než které bylo dosud provedeno soudem prvního stupně. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil zjistit obsah uzavřené smlouvy ze dne [datum], když tento obsah přes provedené dokazování zůstal vnitřně rozporný a nebylo zcela patrné, jakým způsobem se účastníci vztahu dohodli. Po tomto vrácení věci odvolacím soudem doplnil soud prvního stupně dokazování, když vyslechl svědky [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Podrobně se zabýval obsahem uzavřené smlouvy a vycházel ze všech provedených důkazů v průběhu řízení. Po písemném uzavření smlouvy bylo žalovanou žalobkyni sděleno, že majitel žalované [právnická osoba] a.s. s touto smlouvou nesouhlasí a odmítl ji podepsat. Toto sdělil jednatel žalované jednateli žalobkyně. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], jednatel žalobkyně, při svém výslechu uvedl, že smlouvu za žalobkyni podepisoval on a za žalovanou [příjmení] [příjmení], který mu při podpisu říkal, že vše bude muset ještě projednat se šéfem (majitelem žalované [právnická osoba] a.s.). Smlouvu podepsali a teprve následně Ing. [příjmení] sdělil, že majitel žalované, [právnická osoba] a.s. s touto smlouvou nesouhlasí. Soud prvního stupně při posuzování smlouvy vycházel z toho, že smlouva byla písemně uzavřena jednateli obou společností a žalovaná je tak touto smlouvou, kterou soud posoudil jako smlouvu o podnájmu, vázána. Z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno. I proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Praze.

5. Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 19 Co 286/2021-179 ze dne 27. 1. 2022 shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně a posuzoval obsah uzavřené smlouvy mezi účastníky. Vycházel přitom z opakovaných výslechů zástupců obou účastnických stran, které jednaly o uzavření smlouvy. Dospěl k závěru, že obsah vůle obou účastnických stran při sjednávání smlouvy byl dostatečným způsobem prokázán a upřesněn. Současně odvolací soud zopakoval důkaz rámcovou smlouvou na skladování, kterou písemně uzavřeli jednatelé obou společností dne [datum] a zaměřil se především na články VI bod 1 a VII bod 5, 6 této smlouvy. Odvolací soud zjistil, že předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované k pronájmu skladovací plochu, včetně sociálního zařízení, kuchyňky a kanceláře o celkové ploše [číslo] m, přičemž skladovací hala se nachází na adrese [adresa]

4. V bodě VII odst. 5, 6 smlouvy smluvní strany výslovně prohlásily, že si smlouvu přečetly a s jejím obsahem bez výhrad souhlasí a je projevem jejich svobodné, vážné a určité vůle upravit nově vzniklé závazkové vztahy mezi nimi. Účastníci se dohodli, že jakékoliv změny a doplňky této smlouvy mohou být učiněny pouze písemnou formou, a to oboustranně odsouhlasenými písemnými dodatky k této smlouvě. V návaznosti na toto ustanovení pak odvolací soud posuzoval obsah smlouvy uzavřené mezi jednateli obou společností, když smlouva byla podepsána jednatelem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a jednatelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., MBA. Odvolací soud dovodil, že jednatelé obou společností se dohodli na poskytnutí skladovací plochy k provozování obchodní činnosti žalované. Smlouvu pak posoudil jako smlouvu o podnájmu v souladu s ustanovením § 2215 a násl. o. z. Z provedeného dokazování i odvolací soud uzavřel, že na obsahu smlouvy se oba jednatelé dohodli a obsah pak vtělili do písemné formy této smlouvy. Pokud jde o námitku žalované, že jednatel žalované zástupci žalobkyně sdělil, že smlouvu musí odsouhlasit ještě majitel žalované, tedy [právnická osoba] a.s., vycházel odvolací soud z článku VII bod 6 této smlouvy, podle kterého jakékoliv změny a doplňky smlouvy mohou být učiněny pouze písemnou formou, a to oboustranně odsouhlasenými písemnými dodatky k této smlouvě. Je nepochybné, že písemně uzavřít smlouvu za žalovanou mohl její jednatel [příjmení] [příjmení], což učinil podpisem dne [datum] Odvolací soud tak posuzoval, zda se obě účastnické strany mohly dohodnout na odkládací podmínce, že účinnost smlouvy nastane až poté, co bude odsouhlasena [právnická osoba] a.s. Oba jednatelé při svém výslechu uvedli, že o potřebě odsouhlasení [právnická osoba] a.s. jednali, přičemž Ing. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] sdělil, že vše bude muset ještě projednat se šéfem. Následně pak bylo žalobkyni sděleno, že majitel žalované se smlouvou nesouhlasí. Podle odvolacího soudu ovšem písemné znění smlouvy možnost tohoto odkladu schválení [právnická osoba] a.s. neobsahuje, a protože smlouva, která byla posouzena jako smlouva podnájemní, tuto odkládací podmínku neobsahuje, nemohl odvolací soud k tomuto vyjádření přihlédnout. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 564 o. z. týkající se formy jednání, kdy obsah právního jednání lze změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě. Vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje. S ohledem na článek VII bod 6 smlouvy odvolací soud dovodil, že odkládací podmínku odsouhlasení smlouvy majitelem žalované lze sjednat jen písemným dodatkem. K tomu v dané věci nedošlo a odkládací podmínka tak nebyla naplněna. Podle odvolacího soudu nelze k jakékoliv ústní dohodě jednatelů obou společností o nutnosti schválení smlouvy majitelem žalované [právnická osoba] a.s. přihlížet. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudkem ze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

6. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze si včas podala dovolání žalovaná, přičemž jeho přípustnost opřela o ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání bylo odůvodněno tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které mají být dovolacím soudem vyřešeny jinak a při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaná nesouhlasila s posouzením otázky řádného uzavření smlouvy, respektive akceptací smlouvy z její strany a dovolává se zdánlivosti takovéhoto právního jednání jednak z důvodu nedostatku vážnosti její vůle k jejímu uzavření a jednak z důvodu neurčitosti smluvního typu, jemuž má odpovídat. Smlouva je neurčitá i s ohledem na rozdílné úmysly obou smluvních stran při jejím uzavření. Odvolacímu soudu vytkla, že nevzal na zřetel její skutečnou vůli (nájemní smlouvu), která se lišila od úmyslu žalobkyně (skladovací či podnájemní smlouvu). Smlouvu považuje za neurčitou i z důvodu nedostatečného vymezení předmětu závazku v jejím písemném textu. Nesouhlasila ani s úvahou odvolacího soudu, že nelze přihlížet k ústní dohodě jednatelů účastnic o nutnosti schválení smlouvy [právnická osoba] a.s. Poukázala na to, že podle judikatury Nejvyššího soudu má nedodržení smluvené formy dohody o změně smlouvy za následek toliko relativní neplatnost dotčeného právního jednání a nikoliv jeho neplatnost absolutní. Žalobkyně se však relativní neplatnosti v dané věci nedovolala. Smlouva tak dosud nevyvolala zamýšlené právní účinky, neboť nebyla splněna stranami, byť ústně sjednaná odkládací podmínka, podle níž se k její účinnosti vyžaduje schválení jmenovanou společností. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu jednání.

7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, přičemž nedovodil tuto přípustnost podle § 237 o. s . ř pro řešení otázek neurčitosti smlouvy, jež měla být zapříčiněna rozdílnými úmysly smluvních stran a nedostatečným vymezením předmětu podnájmu. V tomto směru poukázal na ustálenou judikaturu, od které se odvolací soud při posuzování otázky určitosti a neurčitosti smlouvy neodchýlil. Z podrobně rozvedených důvodů v odůvodnění odvolání dospěl k závěru, že vymezení předmětu závazku obsažené ve smlouvě nelze považovat za neurčité s následkem zdánlivosti dotčeného právního jednání. Naproti tomu dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky právních následků nedodržení smluvené formy u dohody o změně právního jednání, jak předpokládá ustanovení § 564 věta za středníkem o. z. Nejvyšší soud ČR odkázal na ustanovení § 564 o. z. a § 582 o. z. a poukázal na související judikaturu, a to rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4167/2008 z 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 451/2013 z 10. 2. 2015 a sp. zn. 33 Cdo 2453/2018 z 26. 6. 2019. Současně poukázal i na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1264/11 z [datum] Nejvyšší soud ČR zastává názor, že z uvedené judikatury lze vycházet i v poměrech současné právní úpravy, která je obsažena v ustanoveních § 564 věty za středníkem, § 579 odst. 1, § 582 a § 586 o. z. Dovolací soud konstatuje, že i v poměrech současné právní úpravy platí, že písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně), není-li včas namítána její relativní neplatnost. V dané projednávané věci bylo zjištěno, že posuzovanou smlouvu podepsali tehdejší jednatelé obou účastnic, přičemž jednatel žalované předal její fotokopii jednateli žalobkyně s tím, že smlouvu musí ještě schválit„ majitelka“ žalované, konkrétně [právnická osoba] a.s. Následně pak žalovaná žalobkyni sdělila, že smlouva nebyla jmenovanou společností (dodatečně) schválena. Jedná se o odkládací podmínku, která nebyla sice ujednána v písemné formě, ale došlo k jejímu k ústnímu ujednání jednateli obou společností. Dovolací soud s ohledem na ustanovení § 564 o. z. a související judikaturu zaujal jiný právní názor, než vyslovil odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku a uzavřel, že písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou, není-li včas namítána její relativní neplatnost. Nedodržení dohodnuté formy pro její změnu a doplnění má za následek toliko relativní neplatnost dotčeného právního jednání, přičemž právní jednání, u něhož je dán důvod tzv. relativní neplatnosti se považuje za platné, dokud oprávněná osoba neplatnost nenamítne (§ 586 odst. 2 o. z.). K námitce neplatnosti tak soud může přihlédnout pouze k námitce oprávněné osoby, přičemž v posuzované věci žádná z účastnic, podle obsahu spisu, neplatnost příslušné změny smlouvy neuplatnila. Podle právního názoru dovolacího soudu je tak nutno vycházet z toho, že odkládací podmínka sjednaná ústní formou mezi jednateli obou společností byla sjednána platně. Z tohoto důvodu posoudil dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení. Vyjádřený právní názor dovolacího soudu je pak pro odvolací soud závazný ve smyslu § 243g odst. 1 věta první o. s. ř. Z těchto důvodů byl také rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 286/2021-179 ze dne 27. 1. 2002 zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. S ohledem na závazný právní názor vyslovených rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. 26 Cdo 1230/2022-211 ze dne 19. 7. 2022 přezkoumal Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně a který byl náležitě popsán v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 286/2021-179 ze dne 27. 1. 2022. Zjištěný skutkový stav však právně posuzoval v návaznosti na závazný právní názor Nejvyššího soudu České republiky vyjádřený v odůvodnění jeho rozsudku č. j. 26 Cdo 1230/2022-211 ze dne 19. 7. 2022. V průběhu řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky právního vztahu byla platně uzavřena dne [datum] smlouva o podnájmu, jejímž předmětem byl pronájem skladovací plochy o výměře [číslo] m ve skladovací hale na adrese [adresa] za částku [částka] a náklady za služby ve výši [částka] měsíčně. V průběhu dokazování bylo rovněž dostatečně prokázáno, že po písemném uzavření smlouvy došlo ústní formou k jejímu doplnění o tzv. odkládací podmínku ve smyslu § 564 o. z. To bylo řádně zjištěno výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], což byli v době uzavření smlouvy jednatelé obou společností. Při svém výslechu dne [datum] při jednání soudu prvního stupně svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], uvedl, že při podpisu smlouvy se domníval, že skladovací prostory by byly výhodné i pro [právnická osoba] a.s., což je majitel žalované, ovšem tato společnost uzavření smlouvy neodsouhlasila. O tom informoval zástupce žalobkyně. Toho informoval i o tom, že bez podpisu mateřské [právnická osoba] nemohla smlouva vzejít platnost. Skutečnost, že [právnická osoba] odmítla smlouvu odsouhlasit, sdělil zástupci žalobkyně. Od počátku celého jednání také zástupci žalobkyně říkal, a to již při prvním jednání, že smlouvu musí odsouhlasit a podepsat majitel žalované [právnická osoba] a.s. To nakonec potvrdil i výslech jednatele žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že při podpisu smlouvy mu pan [příjmení] říkal, že bude muset ještě vše projednat se šéfem a podepsali pouze kopie smlouvy. Následně mu pan [příjmení] sdělil, že šéf smlouvu nepodepsal a jednání byla ukončena. Z uvedeného lze dovodit, že po písemném uzavření smlouvy byl ústní formou sjednán její dodatek, a to odkládací podmínka do schválení uzavřené smlouvy majitelem žalované. Odkládací podmínka byla dohodnuta platně i přesto, že byla učiněna pouze ústní formou, a to s ohledem na právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem České republiky Odvolací soud proto uzavřenou smlouvu ze dne [datum] hodnotí jako smlouvu sice platnou, ale nikoliv účinnou, neboť nebyla splněna odkládací podmínka dohodnutá ústně mezi jednateli obou [právnická osoba]. [příjmení], Ph.D., [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Na základě tohoto právního posouzení pak odvolací soud znovu ve věci rozhodoval o podaném odvolání žalované. Současně vycházel ze zjištění z obsahu spisu, že relativní neplatnost právního jednání – sjednání odkládací podmínky ústní formou – nikdo nenamítl. Při právním posouzení vycházel odvolací soud z ustanovení § 564, § 582 a § 586 o. z. v návaznosti na již shora citovanou konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. V této souvislosti lze odkázat i na komentář občanského zákoníku k příslušným zákonným ustanovením od doc. JUDr. [jméno] [příjmení], CSc.

10. Podle § 564 o. z., vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

11. Podle § 582 odst. 2 o. z., není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítá.

14. Protože došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodoval odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Jedná se o náklady řízení, které účastníkům vznikly v souvislosti s prvním rozhodováním soudu prvního stupně o podané žalobě, v souvislosti s prvním řešeným odvoláním a znovu před jednáním soudu prvního stupně. V této fázi řízení byla žalovaná zcela úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že v této fázi řízení učinil právní zástupce žalobkyně 12 úkonů právní služby, které specifikoval ve svém podání na č. l. 133 až 134 spisu. Odvolací soud přezkoumal účelnost uvedených úkonů a dospěl k závěru, že všechny tyto úkony byly učiněny důvodně a odpovídají obsahu spisu. Jedná se o převzetí věci, včetně právní konzultace, odůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu, konzultace s klientem před prvním jednáním, čtyři jednání u soudu, přičemž jedno z těchto jednání přesáhlo časový rámec dvou hodin, doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu, písemný závěrečný návrh bez přítomnosti u jednání, podání odvolání a další závěrečný návrh bez jednání u soudu. Za těchto 12 úkonů právní služby náleží žalované odměna v celkové výši [částka], když z tarifní hodnoty [částka] představuje odměna za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 6 advokátního tarifu částku [částka]. Právní zástupce žalované má nárok i na paušální náhradu hotových výdajů za těchto 12 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, což představuje částku [částka]. Dále má právní zástupce žalované nárok na jízdné z místa sídla advokátní kanceláře v [obec] za klientem v [obec] ve dnech [datum] a [datum], k jednání před soudem prvního stupně z [obec] do [obec] a zpět ve dnech [datum], [datum] a [datum], a dále jízdné k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět dne [datum]. Toto jízdné bylo specifikováno právním zástupcem žalované na č. l. 34 spisu a odpovídá předloženému technickému průkazu od vozidla právního zástupce žalovaného a vyhlášce o cestovních náhradách [číslo] Sb. (pro rok 2020) a [číslo] 2020 Sb. (pro rok 2021). Celkem tak jízdné ke dvěma konzultacím s klientem v [obec] představuje částku [částka] a ke dvěma jednáním u soudu prvního stupně v [obec] ve výši [částka]. V souvislosti s těmito jízdami má právní zástupce žalované nárok na náhradu za ztrátu času podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu v celkové výši [částka]. Dále pak vzniklo právnímu zástupci žalované jízdné k jednání odvolacího soudu v [obec] ve výši [částka] a jízdné k dalšímu jednání u soudu prvního stupně v [obec] dne [datum] ve výši [částka]. Náhrada za ztrátu času v těchto případech pak činí částku [částka]. Žalovaná má nárok i na 21% DPH z těchto částek a na zaplacený soudní poplatek z podaného odvolání ve výši [částka], takže odvolacím soudem byly vypočteny náklady řízení žalované v celkové výši [částka]. Žalovaná ve své specifikaci uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši [částka] a tyto náklady řízení jí byly odvolacím soudem přiznány. Bylo proto rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně tuto částku [částka] k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

15. Současně bylo povinností soudu rozhodnout o nákladech odvolacího řízení, které spočívají v nákladech druhého odvolacího řízení, nákladech řízení dovolacího a opětovně o nákladech odvolacího řízení. I v tomto případě postupoval odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla i v odvolacím řízení plně úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení se sestávají z odměny právního zástupce žalované za 4 úkony právní služby, což představuje podané odvolání, účast u odvolacího jednání dne [datum], podání dovolání a účast u odvolacího jednání dne [datum]. Za tyto 4 úkony právní služby má právní zástupce žalované nárok na odměnu ve výši [částka] ([částka] × 4 úkony) a na paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] (4 × [částka]). Právní zástupce žalované uplatnil nárok i na cestovné k ústnímu jednání odvolacího soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět, což představuje jízdné v návaznosti na předložený technický průkaz od vozidla (č. l. 22 spisu) a vyhlášku č. 511/2021 Sb. [částka]. Právnímu zástupci žalované vznikl nárok i na náhradu za ztrátu času podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu za 20 půlhodin, tedy v celkové výši [částka] Náklady řízení žalované za úkony učiněné právním zástupcem žalované a jízdné a za ztrátu času, tak představuje částku [částka] 21% DPH z této částky (osvědčení o registraci plátce DPH je založeno ve spise) činí [částka] a i na toto DPH má právní zástupce žalované podle § 137 odst. 1 o. s. ř. nárok. Kromě toho má žalovaná nárok i na zaplacený soudní poplatek z podaného dovolání ve výši [částka], takže celkové náklady odvolacího řízení žalované byly odvolacím soudem vypočteny částkou [částka]. Bylo proto rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení tuto částku [částka] k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).