19 Co 298/2021- 605

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Pavla Freiberta ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 148/2016-489 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění jen tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala náhrady škody, kterou způsobil Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, Exekutorský úřad Ostrava, se sídlem [adresa] (dále jen„ exekutor“), právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] a.s., v jejíž prospěch měl vymáhat v rámci exekučních řízení plnění od povinných, kteří nehradili dobrovolně pohledávky podle přiznaných exekučních titulů. Exekutor nevyplatil žalobkyni vymožené plnění v případě 67 skončených exekučních řízení a 220 neskončených exekučních řízení. Žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s jednáním exekutora škoda v případě skončených exekučních řízení v celkové výši [částka], v případě neskončených exekučních řízení v celkové výši [částka].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že se exekutor dopustil nesprávného úředního postupu a žalobkyně nárok řádně uplatnila. Dále tvrdila, že jednotlivé nároky, popř. jejich výše, nebyly jednoznačně prokázány. Specifikovala exekuční řízení, ve kterých byly vydány příkazy k úhradě nákladů exekuce (dále jen„ PUNE“). Vyslovila názor, že v případě neukončených exekučních řízení vznikl exekutorovi nárok na odměnu včetně DPH. Tento nárok nelze považovat za škodu, která by mohla byť teoreticky vzniknout žalobkyni, neboť byl uplatněn postup podle § 44b z. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) /dále jen„ e. ř.“ /, podle něhož došlo ke změně exekutora na návrh oprávněného a se souhlasem exekutora, který exekuci vedl. Za této situace náleží původnímu exekutorovi odměna podle příslušného PUNE. V případech, kdy PUNE vydáno nebylo, přísluší exekutorovi podle § 44b odst. 4 e. ř. odměna ve výši, jako by došlo k zastavení exekuce. Případné pozdější rozhodnutí soudního exekutora JUDr. Porostlého o tom, že odměna exekutora se nepřiznává, nemá oporu v uvedeném zákonném ustanovení.

3. Žalobkyně k obraně žalované tvrdila, že k ukončení činnosti u neskončených exekucí došlo zaviněním exekutora, pročež mu podle § 11 odst. 5 vyhlášky č. 330/2001 Sb. odměna nenáleží. Exekutor se výslovně vzdal odměny v rámci dohod, na základě nichž došlo k převzetí neskončených věcí exekutorem JUDr. [příjmení]. Přiznání odměny exekutorovi by bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy. JUDr. [příjmení] rozhodl o nákladech exekutora tak, že mu jejich náhrada nepřísluší.

4. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky [částka] spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

5. Skutková zjištění učiněná na základě rozsáhlého dokazování a popsaná v bodech 8. až 74. rozsudku (na která odvolací soud pro stručnost odkazuje) posoudil soud I. stupně podle § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, odst. 2, § 8 odst. 1, 2 a 3, § 13 odst. 1, odst. 2, § 14 odst. 1, odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a podle § 46 odst. 4, § 46 odst. 5 e. ř. a shledal žalobu z převážné části důvodnou. Při vyčíslení výše škody, kterou žalovaná utrpěla v souvislosti se skončenými exekučními řízeními, vycházel„ z položek, které byly v rámci každé z vyjmenovaných exekucí jako částka určená pro oprávněného výslovně označeny“. Na základě příkazů k úhradě nákladů exekuce dospěl k závěru, že„ náhrada exekutora“ není součástí oprávněně požadované náhrady škody způsobené exekutorem nesprávným úředním postupem při provádění exekuce. Žalobkyni náleží po právu v rámci skončených exekucí částka [částka], v rámci neskončených exekucí částka [částka] a to včetně požadovaných úroků z prodlení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 (správně § 142 odst. 3) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) /zásada úspěšnosti ve sporu/. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí náhradu nákladů řízení v celém rozsahu.

6. Proti vyhovujícímu výroku I. o věci samé a nákladovému výroku III. rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná odvolání. Soudu I. stupně vytkla, že vyšel z neúplných podkladů předložených ze strany žalobkyně (přehled peněžních operací). Opakovala a zdůraznila argumentaci, že v případě neukončených exekučních řízení vznikl exekutorovi nárok na odměnu exekutora a nárok na náhradu hotových výdajů exekutora určenou paušální nebo skutečně vynaloženou částkou a dále DPH. Tyto nároky nemohou být považovány za škodu vzniklou žalobkyni, neboť v daném případě došlo ze strany žalobkyně v součinnosti se soudními exekutory Mgr. [příjmení] a JUDr. [příjmení] k postupu předpokládanému v ust. § 44b e. ř., podle něhož jde o změnu exekutora na návrh oprávněného a se souhlasem exekutora, který vede exekuci. Za této situace náleží exekutorovi odměna dle příslušného příkazu k náhradě nákladů exekuce a to buď ve výši v PUNE uvedené, a pokud nebylo PUNE vydáno, pak ve výši jako by došlo k zastavení exekuce (§ 44b odst. 4 e. ř.). Rozhodnutí JUDr. [příjmení] o tom, že se exekutorovi odměna nepřiznává, nemá oporu v exekučním řádu. Z dokazování provedeného v řízení před soudem I. stupně vyplynulo, že v celkem 35 exekučních řízeních (v součtu částky [částka]) došlo k vydání PUNE exekutorem. V celkem 15 exekučních řízeních nebyla v trestním řízení přiznána žádná částka ([částka]). Ve 170 exekučních řízeních nebyl vydán PUNE, přestože měl být vydán novým exekutorem ve výši, jako by došlo k zastavení exekuce, t. j. ve výši [částka] v každém případě, celkem ve výši [částka]. [příjmení] připadající na odměnu a náklady exekutora v případě neukončených exekucí činí celkem [částka]. V případě skončených exekučních řízení došlo k vydání PUNE v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (povinný [příjmení]), kdy odměna exekutora a náhrada hotových výdajů činí [částka] a v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (povinný [příjmení]), kdy odměna exekutora a náhrada hotových výdajů činí [částka]. V případě insolvence povinného [příjmení] platí úprava obsažená v § 46 odst. 7 e. ř. Soud I. stupně nedostatečně odůvodnil, proč přiznal žalobkyni vzhledem k výsledku insolvenčního řízení celou jistinu. Tedy celkem činí odměna a náhrada hotových výdajů exekutora včetně DPH minimálně částku [částka]. Odměna náleží exekutoru a nikoli oprávněnému. Poukázala přitom na bod 21. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3250/14. Dále namítala, že závěrů soudu I. stupně obsaženého v bodě 88 není patrné, jakým způsobem bylo„ vyvráceno provedeným dokazováním“, že přiznané částky neobsahují náklady exekuce. Závěr ohledně nákladů exekučního řízení je nepřezkoumatelný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popř. změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně coby věcně správného. Poukázala na to, že soud I. stupně provedl ke každé pohledávce celý soubor důkazů, které na sebe vzájemně navazují, společně korespondují a tvoří ucelený logický řetězec. Přehledy peněžních operací jsou přehledy generované z interního systému exekutora a jejich správnost potvrzena stanoviskem exekutorského úřadu JUDr. [příjmení]. Pochybnosti ohledně přehledů nepojala ani insolvenční správkyně. U skončených exekučních řízení nezahrnují částky uvedené ve„ vyrozumění exekutora oprávněnému o zániku pověření exekutora k provedení exekuce“ náklady exekutora (pouze náklady oprávněného v exekuci). Vymožené náklady exekutora ve skončených řízeních si exekutor ponechal a žalobkyně je v rámci tohoto řízení nepožaduje. Ve vztahu k neskončeným řízením opakovala, že ke změně exekutora došlo jeho zaviněním. Odměna mu ve smyslu § 11 odst. 5 vyhlášky č. 330/2001 Sb. nenáleží, nehledě k tomu, že exekutor se odměny v rámci dohod, na základě nichž došlo k převzetí neskončených věcí exekutorem JUDr. [příjmení], výslovně vzdal. Přiznání odměny exekutorovi by bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy. Vyslovila přesvědčení, že nulové náklady příslušející exekutorovi nejsou v rozporu s ust. § 44b e. ř., a to s ohledem na skutečnost, že dle § 44b odst. 4 e. ř. o dosud vzniklých nákladech rozhoduje až nový exekutor. Ten rozhodl tak, že exekutoru náhrada nákladů exekuce nepřísluší. Valnou většinu PUNE, o které opírá žalovaná odvolání, vydal Mgr. [příjmení] v jeden den, odměnu vypočítal ve výši, jako kdyby exekuci řádně dokončil a vymohl celé plnění. Rozhodné jsou jen příkazy vydané novým exekutorem. Hypotetické konstrukce o výši nákladů exekutora označila jednak za nepřípustnou novotu, jednak opětovně odkázala na ust. § 11 odst. 2, odst. 5 vyhlášky č. 330/2001 Sb. K námitkám žalované k výši škody způsobené v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (povinný [příjmení]) namítala, že bylo v řízení prokázáno rozúčtováním a následným potvrzením vydaným Mgr. [příjmení] dne [datum], č j. [číslo], ve kterém zástupce exekutora vyčísluje škodu žalobce na [částka]. Ohledně exekučního řízení vedeného pod. sp. zn. [spisová značka] (povinný [příjmení ]) označila argumentaci žalované za nepřiléhavou vzhledem ke zjištění, že plnění bylo vymoženo ke dni [datum] a insolvenční řízení bylo zahájeno až v roce [rok]. Výše pohledávky vyplývá z listiny„ přehled peněžních operací [číslo], generovaného z interního systému Mgr. [příjmení].

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně v mezích odvoláním dotčených včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., dokazování doplnil a odvolání shledal důvodným pouze částečně.

9. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ úřední osoby“).

10. Podle ust. § 4 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup (odst. 2).

11. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle ust. § 46 odst. 4 věta druhá e. ř., nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel.

13. Podle ustanovení § 46 odst. 5 e. ř. je exekutor povinen vymožené peněžité plnění vést odděleně od vlastních prostředků na zvláštním účtu u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva v České republice.

14. V řízení bylo prokázáno, resp. zůstalo nesporným, že exekutor vymohl pro právního předchůdce žalobkyně v žalobkyní řádně specifikovaných exekučních řízeních plnění, které jí však nikdy nevyplatil. Jedná se o nesprávný úřední postup exekutora dle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk, za který podle tohoto zákona odpovídá stát. Nejedná se o exces, který by odpovědnost státu vylučoval. K této problematice se explicitně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, kde v odůvodnění uvedl, že„ soudní exekutor vymožením peněžních prostředků od povinného prováděl exekuční činnost, při které má postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc a za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb., pokud exekutor oprávněnému nevyplatil částku poté, co ji vymohl a nechal ji zaslat na svůj účet, jedná se o nesprávný úřední postup a nikoli exces z výkonu veřejné moci. Na straně státu se pak jedná o objektivní odpovědnost, které se nemůže zprostit“.

15. Mezi účastníky řízení zůstala spornou výše škody, která vznikla žalované v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem exekutora. Škoda způsobená v souvislosti se skončenými exekučními řízeními 16. Soud I. stupně dospěl na podkladě rozsáhlého dokazování ke správným, jakož i dostatečným skutkovým zjištěním, které též správně posoudil i po stránce právní, uzavřel-li, že žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem exekutora v 67 skončených exekučních řízeních celková škoda ve výši [částka]. Soud I. stupně provedl ke každé exekuci celý soubor důkazů. Stěžejními důkazy, kterými žalobkyně prokázala výši vymoženého plnění, která jí po právu náleží, jsou především jednotlivá„ vyrozumění exekutora oprávněnému o zániku pověření exekutora k provedení exekuce“, jímž exekutor oznamoval oprávněné (právní předchůdkyni žalobkyně), kolik bylo v exekuci vymoženo a kolik z toho činí plnění pro oprávněnou. Obsahem dalších listinných důkazů, a to zejména obsahem exekutorem vydaných PUNE, ze kterých je zřejmé, že částky označené ve vyrozumění exekutora jako„ náklady exekučního řízení“ označují jen tu část nákladů exekuce, která má být vyplacena oprávněné (náhradu nákladů oprávněného) a nikoli již odměnu a náhradu výdajů exekutora, byla vyvrácena námitka žalované, že částky uvedené ve vyrozuměních exekutora měly být poníženy o odměnu a náklady exekutora. Lze shrnout, že obsahem žalobkyní předložených listinných důkazů bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že částky uvedené ve vyrozuměních exekutora již byly o odměnu a náklady exekutora poníženy a měly být žalobkyni vyplaceny. Závěr soudu I. stupně, že„ náhrada exekutora“ (míněno zjevně náklady exekuce ve smyslu § 87 odst. 1 e. ř.) není součástí oprávněně požadované náhrady škody způsobené exekutorem nesprávným úředním postupem při provádění exekuce, je proto správný, byť nutno přisvědčit žalované, že není dostatečně odůvodněn.

17. Oprávněnými neshledal odvolací soud ani námitky žalované ve vztahu k výši škody způsobené v exekučním řízení vedeném exekutorem pod sp. zn. [spisová značka] (povinný [příjmení] [příjmení]). Žalované byl podle odůvodnění rozsudku (viz tabulka v odst. 21 napadeného rozsudku) přiznán nárok v žalované výši, tj. v částce [částka]. Žalovaná namítá, že v rozsahu částky [částka] se nemůže jednat o škodu, neboť na tuto částku byl vydán PUNE. Tuto skutečnost však soud I. stupně při svém rozhodování zjevně zohlednil, neboť postupoval shodně, jak uvedeno shora u ostatních skončených exekucí. Soud I. stupně správně zjistil a v odst. 24 a 26 napadeného rozsudku odůvodnil závěr, že celková částka vymoženého plnění činila [částka], z čehož částka [částka] byla rozpočtena jako přeplatek a po odečtení nákladů exekuce ve výši [částka] činí výše škody [částka]. Z PUNE vydaného v rámci předmětné exekuce odvolací soud zjistil, že exekutor vyčíslil náklady právního zastoupení v exekučním řízení částkou [částka], náhradu hotových výdajů (včetně DPH) částkou [částka], odměnu exekutora (včetně 21 % DPH) částkou [částka], tedy celkem [částka]. Od povinného bylo na náklady exekuce zálohově přijato [částka]. Zjištění o přijetí zálohy pak odůvodňují rozdíl ve výši nákladů exekuce uvedených v potvrzení vydaném Mgr. [příjmení] dne [datum], pod č j. [číslo], a ve výši nákladů exekuce uvedených v PUNE. Z obsahu listinných důkazů je tak patrno, že žalobkyně požadovala náhradu škody v nižší výši, než na jakou jí vznikl nárok.

18. Nedůvodné jsou i námitky žalované ve vztahu k výši škody způsobené v exekučním řízení vedeném exekutorem pod sp. zn. 53 EX 23/10 (povinný [příjmení] [příjmení]). Žalované byla podle odůvodnění rozsudku (viz tabulka v odst. 21 napadeného rozsudku) přiznána škoda v žalované výši [částka]. Žalovaná namítá, že v rozsahu částky [částka] se nemůže jednat o škodu, neboť na tuto částku byl vydán PUNE. Z„ vyrozumění exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] oprávněnému o zániku pověření exekutora k provedení exekuce“ ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že exekutor vyčíslil plnění pro oprávněného v částce [částka] s tím, že plnění je tvořeno jistinou, příslušenstvím, náklady nalézacího řízení a náklady exekučního řízení ve výši [částka]. Z PUNE vydaného exekutorem v daném řízení odvolací soud zjistil, že náklady exekuce byly stanoveny ve výši [částka], náklady oprávněného činí [částka]. Platí tedy to, co bylo uvedeno shora, že částka označená ve vyrozumění exekutora jako„ náklady exekučního řízení“ zahrnuje jen tu část nákladů exekuce, která má být vyplacena oprávněné (náhradu nákladů oprávněné) a nikoli již odměnu a náhradu výdajů exekutora. Náklady exekuce žalobkyně nepožadovala a napadeným rozsudkem jí nebyly přiznány. Při vyčíslení výše škody žalobkyně a potažmo i soud I. stupně zohlednily i částky [částka] a [částka], které byly podle listiny nazvané„ přehled peněžných operací [číslo] zo dňa [datum]“ vypracované exekutorem převedeny na účet oprávněného. Argumentace žalované ustanovením § 46 odst. 7 e. ř. neobstojí, neboť ze zmíněného přehledu peněžních operací vyplývá, že plnění od povinného bylo vymoženo ke dni [datum] a insolvenční řízení týkající se povinného [jméno] [příjmení], vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], bylo zahájeno v roce 2014, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně vzala zaslanou přihlášku pohledávky za povinným zpět, jak je zřejmé z listiny nazvané„ zpětvzetí přihlášené pohledávky“ ze dne [datum]. Žalobkyně si z majetkové podstaty povinného žádného plnění neponechala. Žalobkyni tak nebylo napadeným rozhodnutím přiznáno více, než jí náleží. Škoda způsobená v souvislosti s neskončenými exekučními řízeními 19. Podle § 44b odst. 1 e. ř. Na návrh oprávněného a souhlasí-li s tím exekutor, který vede exekuci, a exekutor, kterého oprávněný označí v návrhu, převezme exekuci exekutor, kterého oprávněný označil v návrhu. Navrhne-li změnu exekutora oprávněný podle § 15 odst. 5, není souhlasu exekutora, který vede exekuci, třeba. Převzetí exekuce není rozhodnutím.

20. Podle § 44b odst. 2 e. ř. Nedojde-li ke změně exekutora podle odstavce 1 a požádá-li oprávněný exekuční soud o změnu exekutora, exekuční soud po vyjádření exekutora, je-li to důvodné, rozhodne, že exekuci bude vést jiný exekutor, kterého navrhne oprávněný, a exekutor, který exekuci dosud vedl, mu věc postoupí. Nedojde-li ke změně exekutora podle odstavce 1 a požádá-li oprávněný exekuční soud o změnu exekutora podle § 15 odst. 5, exekuční soud rozhodne, že exekuci bude vést jiný exekutor, kterého navrhne oprávněný, a exekutor, který exekuci dosud vedl, mu věc postoupí.

21. Podle § 44b odst. 3 e. ř. Účinky původního exekučního návrhu oprávněného zůstávají zachovány.

22. Podle § 44b odst. 4 e. ř. Nový exekutor provede změnu údaje podle § 35b odst. 1 písm. b) a c) v rejstříku zahájených exekucí a rozhodne příkazem k úhradě nákladů exekuce o dosud vzniklých nákladech exekuce. Odměna exekutora, který exekuci dosud vedl, se vypočítá tak, jako by došlo k zastavení exekuce.

23. Podle § 44b odst. 5 e. ř. Náklady exekuce vzniklé v souvislosti se změnou exekutora podle odstavce 1, nejde-li o změnu exekutora podle § 15 odst. 5, nese oprávněný.

24. Podle § 88 odst. 1 e. ř. Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému.

25. Podle § 11 odst. 5 vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, Pokud exekutor nebyl pověřen vedením exekuce nebo pokud oprávnění exekutora zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil, odměna mu nenáleží.

26. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že při změně exekutora určí náklady původního exekutora nový exekutor postupem podle § 88 odst. 1 e. ř., tj. vydáním PUNE. Při rozhodování o odměně původního exekutora musí nový exekutor posoudit i zavinění exekutora ve vztahu k důvodům, pro které zaniklo jeho pověření; vychází přitom zejména z obsahu usnesení o změně exekutora. Proti části PUNE, která určuje výši jeho odměny a náhrady výdajů, může podat původní exekutor námitky (§ 88 odst. 3 e. ř.), neboť je v této části řízení účastníkem, o jehož právech je rozhodováno. Pokud již před změnou exekutora byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce původním exekutorem a nabyl-li již právní moci, může nově pověřený exekutor vymoci tu část, která určovala náhradu skutečných výdajů původního exekutora. Odměna však musí být stanovena novým příkazem; v důsledku změny exekutora došlo totiž ke změně způsobu jejího výpočtu.

27. Vzhledem k obraně žalované, že ve 35 specifikovaných exekučních řízení vydal exekutor PUNE, na základě kterých náleží exekutoru náklady exekuce v celkové výši [částka], doplnil odvolací soud dokazování dotazem na exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], který exekuce převzal. Z údajů doplněných JUDr. [příjmení] odvolací soud zjistil skutečnosti zřejmé z následující tabulky:

28. Z údajů poskytnutých exekutorem JUDr. [příjmení] má odvolací soud za prokázané, že exekutor v žalovanou označených 35 exekučních řízeních sice vydal PUNE, nicméně na těchto PUNE nelze vyznačit právní moc. Exekutor JUDr. [příjmení] k tomu odvolacímu soudu sdělil, že prakticky ve všech spisech absentuje část spisového materiálu z roku 2013 a 2014, což fakticky znemožňuje řádné zjištění právní moci PUNE. Ve spisech dohledal pouze 2 originální doručenky a 8 skenů doručenek povinným. Do tabulky doplnil data, kdy byly příkazy doručeny oprávněnému dle sdělení exekutora. Ve věci exekuce povinného [příjmení] vydal exekutor příkazy dva.

29. Ve všech 35 exekučních řízeních vydal exekutor [příjmení] v souladu se shora citovanými ustanoveními nové PUNE. Z obsahu těchto PUNE odvolací soud zjistil, že je exekutor JUDr. [příjmení] doručil oprávněnému, povinnému i původnímu exekutoru a všechny obsahují doložku právní moci. Pouze z těchto PUNE je tedy nutno vycházet při stanovení výše škody. Přitom pouze ve 4 případech určil exekutor JUDr. [příjmení] náhradu nákladů exekuce původního exekutora vždy částkou [částka] (povinná [příjmení], povinný [příjmení], povinný [příjmení], povinný [příjmení]), v ostatních případech rozhodl tak, že se náklady exekuce původního exekutora neurčují, případně, že činí [částka] s odůvodněním, že exekutor zavinil změnu exekutora. Lze tak shrnout, že pouze ve výše označených 4 exekučních řízeních, ve kterých určil exekutor JUDr. [příjmení] náhradu nákladů exekuce původního exekutora částkou [částka] (tedy celkem v rozsahu částky [částka]), není žalobkyní žalobou uplatněný nárok oprávněný, neboť v tomto rozsahu žalobkyni škoda nevznikla. V ostatních případech byla soudem I. stupně stanovena škoda ve správné výši, neboť v případě, že nenabyly právní moci PUNE vydané původním exekutorem, obsahující vyčíslení skutečných výdajů exekutora, resp. nebyla vyčíslena konkrétní výše nákladů exekuce pravomocným PUNE vydaným novým exekutorem, nelze učinit závěr, že exekutoru vznikl nárok na úhradu nákladů exekuce v konkrétní výši. Závěr odvolacího soudu proto není v rozporu s argumentací obsaženou v bodě 21. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3250/14, na který odvolatelka při odvolacím jednání poukazovala, a ve kterém Ústavní soud konstatoval, že„ soudní exekutor má nárok na úhradu nákladů exekuce zásadně povinným, a to již od okamžiku nařízení exekuce (resp. okamžiku, kdy byl jejím provedením exekučním soudem pověřen), s výjimkou situací, kdy je třeba za v řízení úspěšného účastníka namísto oprávněného považovat povinného (tak by tomu bylo např. tehdy, kdy by exekuce byla zastavena z důvodu spočívajícího na straně oprávněného). Jde-li pak o příkaz k úhradě nákladů exekuce ve smyslu § 88 odst. 1 exekučního řádu, je třeba tento v souladu s výše uvedeným považovat pouze za rozhodnutí, jímž je s ohledem na průběh předmětného exekučního řízení autoritativně určena konkrétní výše nákladů exekuce, nikoli za rozhodnutí, které by teprve zakládalo povinnost povinného k jejich úhradě, neboť tato povinnost povinnému vznikla již nařízením exekuce“.

30. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil jen tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl, jinak v tomto výroku rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

31. Právní moc zamítavého výroku o věci samé (II.) zůstala odvoláním nedotčena (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

32. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné výši, pročež jí odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které tvoří 19 úkonů nezastoupeného účastníka (podání žaloby, 7 x příprava na jednání soudu I. stupně, 6 x účast na jednání soudu I. stupně, vyjádření k odvolání žalované, 2 x příprava na jednání odvolacího soudu, 2 x účast na jednání odvolacího soudu) á [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy celkem [částka].