Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

19 Co 299/2011

Rozhodnuto 2011-09-08

Právní věta

Zákon (§ 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.) výslovně stanoví, že poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Vznikl-li proto poškozenému nárok na plnění z garančního fondu vůči Kanceláři pojistitelů, avšak poškozený jako postupitel ve smlouvě o postoupení této pohledávky výslovně uvedl, že jde o pohledávku vůči konkrétní pojišťovně (pojistiteli), postupníku takovouto cesí vůči uvedené pojišťovně žádný nárok nevznikl.

Citované zákony (33)

Rubrum

Pojištění a nárok na plnění Zákon (§ 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.) výslovně stanoví, že poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Vznikl-li proto poškozenému nárok na plnění z garančního fondu vůči Kanceláři pojistitelů, avšak poškozený jako postupitel ve smlouvě o postoupení této pohledávky výslovně uvedl, že jde o pohledávku vůči konkrétní pojišťovně (pojistiteli), postupníku takovouto cesí vůči uvedené pojišťovně žádný nárok nevznikl.

Výrok

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svobodové a soudců JUDr. Ludmily Sladkovské a Viktora Kuči ve věci žalobce SERVIS NICA, s.r.o., IČ 25955837, se sídlem Hradec Králové, Smetanovo nábřeží 942, zast. Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti žalovanému Česká kancelář pojistitelů, IČ 70099618, se sídlem Praha 5, Štefánikova 248/32, zast. Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Radnická 14/16, Brno, adresa k doručování Londýnská 59, Praha 2 o zaplacení 11.437 Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 111 C 312/2009-77 ze dne 17.2.2011

Odůvodnění

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I m ě n í tak, že žaloba o zaplacení 9.531 Kč s příslušenstvím se z a m í t á .

Poučení

Okresní soud výrokem I shora označeného rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 9.531 Kč s tamtéž specifikovaným úrokem z prodlení. Výrokem II žalobu zamítl ohledně částky 1.906 Kč s příslušenstvím. Výrokem III uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení 12.295 Kč. Vzal za prokázáno, že dne 22.11.2007 došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo Fiat Seicento 1.1, RZ 2H7 9413 ve vlastnictví poškozeného V B. Škoda byla způsobena přestupkem řidiče vozidla Dacia Logan Combi 1.4, RZ MI 932BS M S, státním příslušníkem Slovenské republiky. Jednalo se o řidiče, který nemusel uzavřít hraniční pojištění na území České republiky při řízení cizozemského vozidla. Poškozený V B uplatnil dne 10.12.2007 svůj nárok na náhradu způsobené škody vůči žalovanému, jenž pověřil vyřízením škodní události Kooperativu pojišťovnu a.s., která poškozenému poskytla náhradu škody vzniklé přímým poškozením vozidla. Žalobou uplatněný nárok je nákladem na zapůjčení náhradní vozidla žalobcem poškozenému v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Poškozený po zapůjčení vozidla na 20 dnů žalobci zaplatil 12.282 Kč za 12 dnů včetně pevných nákladů za amortizaci, neboť žalobce mu poskytl slevu za 8 dnů a nájemné žádal pouze za dobu odpovídající přiměřené době opravy. Poškozený poté smlouvou ze dne 24.7.2008 postoupil svoji pohledávku na žalobce. Okresní soud vzal dále za prokázáno, že poškozený, který bydlel v době dopravní nehody na malé vsi, poškozené vozidlo nezbytně potřeboval spolu s manželkou především pro dojíždění do zaměstnání. Výše uplatněného nároku za jeden den poskytnuté služby poškozenému nebyl žalovaným sporován a rovněž soudu se jevil jako přiměřený, když bylo vycházeno po dohodě s poškozeným z ceníku žalobce. Při posouzení přiměřenosti délky opravy vozidla poškozeného okresní soud přihlédl k obsahu dokladu o výpočtu skutečné škody na poškozeném vozidle společností KPM Asistance s.r.o. předloženému žalovaným, podle něhož byla potřebná délka opravy poškozeného vozidla 8 pracovních dní. Za přiměřenou dobu opravy včetně víkendu tedy soud považoval 10 dnů. Poté, kdy dospěl k závěru o platnosti smlouvy o postoupení pohledávky, přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů za zapůjčení vozidla v rozsahu 10 dnů, naopak nárok odpovídající 2 dnům zapůjčení považoval za nedůvodný. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu se žalobou od uplynutí 3 měsíců poté, co žalobce nárok na zaplacení u žalovaného požadoval. Nárok jako takový okresní soud posoudil jako nárok na náhradu škody a žalobci ho přiznal podle § 420 odst. 1 ve spojení s § 442 odst. 2 obč. zák. Povinnost žalovaného plnit žalobci opřel dále o § 9 odst. 1 z.č. 168/1999 Sb., podle něhož je poškozený oprávněn uplatnit svůj nárok na plnění dle § 6 zákona u příslušného pojistitele nebo u České kanceláře pojistitelů (dále též Kanceláře), jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24 zákona a, o § 24 odst. 2 písm. e) téhož zákona, podle něhož poskytuje Kancelář z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla na území České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění. Žalovaný podal odvolání proti výroku I rozsudku. Prvoinstančnímu soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Měl za to, že rozsah plnění poskytnutého dosud zástupcem odpovědnostní pojišťovny škůdce je v souladu s platnou právní úpravou, zejm. s § 415 a § 442 obč. zák., a poškozenému byly uhrazeny všechny oprávněné nároky. Žalobcem požadovaná částka již není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a vznik těchto nákladů spočívá výlučně v zaviněném jednání a postupu žalobce. Poškozený neprokázal účelnost denního používání vozidla, když za dobu nájmu bylo najeto pouze v průměru 17km/den a domácnost poškozeného v době nájmu náhradního vozidla disponovala i dalším vlastním vozidlem. Postup, kdy by poškozenému byly nahrazeny i takto vynaložené náklady, by byl zjevně v rozporu s dobrými mravy i ustálenou judikaturou. V této souvislosti odkázal žalovaný na nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2221/07 s tím, že mechanická aplikace výlučné faktické doby nájemného a pominutí zjevného nehospodárného poměru mezi výší škody a výši nájemného je typickým případem, který má na mysli toto rozhodnutí. Žalovaný dále poukázal na to, že již v řízení před okresním soudem namítal neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, neboť od vlastního nájemného je třeba odečíst tzv. pevné náklady. Žalobce je sice v žalobě správně od nájemného odečetl, nicméně poškozený ve smlouvě o postoupení pohledávky postupuje částku celou, tj. 12.282 Kč bez odpočtu pevných nákladů ve výši 845 Kč, a postupuje tak pohledávku, která je zčásti neexistentní. Tato skutečnost podle přesvědčení žalovaného činí smlouvu o postoupení pohledávky neurčitou, a tudíž absolutně neplatnou. Neurčitost smlouvy o postoupení pohledávky se vztahuje i k předmětu smlouvy, tj. označení pohledávky, neboť žalovaný ani v bodě I smlouvy uvedená Kooperativa pojišťovna, a.s. nejsou pojistitelem vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba bude zamítnuta v plném rozsahu. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného vyslovil přesvědčení, že mu měla být přiznána celá žalovaná částka, neboť doba 12 dnů je dobou obvyklou k opravě vozidla poškozeného V B. Přesto žalobce akceptuje, že mu byl přiznán nárok na náhradu půjčovného pouze za dobu 10 dní. Měl za to, že v řízení byla prokázána příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a nutností vynaložení nákladů na půjčení náhradního vozidla poškozeným. Poškozený se rozhodně nechoval nehospodárně, pokud si na nezbytně nutnou dobu, tj. na dobu opravy svého poškozeného vozidla, půjčil vozidlo náhradní, a to za denní v místě a čase obvyklou sazbu půjčovného. Poškozený ani žalobce nijak rozsah škody, vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou, svým chováním nezvýšili. Byla zjištěna nutnost zapůjčení náhradního vozidla, neboť poškozený automobil užívala zejména manželka poškozeného k dojíždění do zaměstnání mimo jejich bydliště, když s ohledem na rozdílnou pracovní dobu nebylo možné, aby s poškozeným užívali pouze jedno vozidlo společně. Žalobce vyslovil přesvědčení, že pohledávku od poškozeného nabyl na základě platně a účinně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, neboť skutečnost, že část postoupené pohledávky je neexistentní, nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost smlouvy o postoupení pohledávky jako celku. Žalobce v těchto souvislostech odkázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ohledně postoupení pohledávek, podle nichž k řádnému postoupení pohledávky dojde, pokud to odpovídá vůli smluvních stran. Žalovanému tak nepříslušní posuzovat oprávněnost úkonu postupitele a postupníka a je vůči němu relevantní pouze úprava oznámení o postoupení pohledávky, popř. prokázání smlouvy o postoupení pohledávky. Podle žalobce tedy sám dlužník není oprávněn namítat neplatnost či neúčinnost smlouvy o postoupení pohledávky jakožto právního úkonu, učiněného mezi postupitelem a postupníkem. Ze všech těchto důvodů nechť je rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I a III potvrzen. Odvolání bylo podáno včas, subjektem k němu oprávněným a obsahuje způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal jím napadený výrok I prvoinstančního rozhodnutí, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 205 odst. 2, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání žalovaného poté shledal opodstatněným. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného vztahující se k otázce platnosti smlouvy o postoupení v řízení uplatněné pohledávky. Zopakoval důkaz smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi V B jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 24.7.2008. Z bodu I a II smlouvy zjistil, že postupitel postoupil postupníkovi za úplatu 12.282 Kč peněžitou pohledávku vůči pojistiteli vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena, tedy vůči pojišťovně Kooperativa, a.s. se sídlem Praha 1, Templová 747. Výše pohledávky činí 12.282 Kč a je vyjádřením ceny za půjčení náhradního vozidla Škoda Fabia Combi RZ 2H1 0585 po dobu opravy na svém vlastním vozidle, tedy po dobu od 7.1.2008 do 26.1.2008. Podle smlouvy postupitel pojistné plnění vůči pojišťovně řádně a včas specifikoval a uplatnil. K tomu odvolací soud provedl důkaz dopisem V B adresovaným Kooperativě, pojišťovně, a.s. ze dne 24.7.2008, z jehož obsahu bylo zjištěno, že V B oznamuje tomuto subjektu, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze 24.7.2008 postoupil na obchodní společnost SERVIS NICA, s.r.o. pohledávku, kterou má za touto pojišťovnou v souvislosti s pojistnou událostí – dopravní nehodou ze dne 22.11.2007, která byla způsobena provozem vozidla, jehož odpovědnost za škodu byla touto společností pojištěna. Z dopisu žalované České kanceláře pojistitelů V B ze dne 19.12.2007 odvolací soud dále zjistil, že v souvislosti s nehodou dne 22.11.2007 potvrzuje žalovaný příjem podání týkajícího se této škodné události s tím, že jejím zpracováním byla pověřena členská pojišťovna, kterou je Kooperativa, pojišťovna a.s. Po zhodnocení obsahu shora popsaných důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky mezi žalobcem a V B uzavřená dne 24.7.2008 je sice platným právním úkonem splňujícím náležitosti předepsané v § 524 obč. zák., avšak je postupována pohledávka vůči jinému dlužníkovi, než proti žalovanému, která se navíc opírá o jiný hmotněprávní základ než v tomto řízení uplatněná pohledávka. Ze znění § 524 odst. 1 obč. zák., podle něhož věřitel může svou pohledávku bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, lze dovodit obligatorní obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky, k nimž patří vedle vlastního označení účastníků identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě – tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem a aby mezi smluvními stranami nevznikaly pochybnosti o tom, jaká pohledávka, jak a kdy byla postoupena (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4156/2010, sp. zn. 32 Cdo 363/2009, sp. zn. 32 Odo 1242/2005). Protože jde o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je smlouva zaznamenána, a není postačující stav, kdy je smluvním stranám jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to jinak z právního úkonu samého objektivně seznatelné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 1535/2006). V přezkoumávané věci byla postupovaná pohledávka identifikována dostatečně určitě přímo v textu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2008, a to tak, že se jedná o pohledávku postupitele V B vůči dlužníku pojišťovně Kooperativa, a.s. jako pojistiteli vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda na základě pojistné události – dopravní nehody ze dne 22.11.2007. Smlouva tedy obsahuje přesné označení dlužníka, popis skutečností, na nichž se zakládá. Smlouva obsahuje též právní důvod vzniku pohledávky, kterým je nárok na plnění vůči pojistiteli osoby, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, tedy nárok dle § 9 a § 6 z.č. 168/1999 Sb. K platnosti smlouvy o postoupení pohledávky zákon sice nevyžaduje, aby v ní byl uveden právní důvod vzniku pohledávky, ani aby v ní byla uvedena právní kvalifikace postupované pohledávky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.32 Cdo 4156/2010). Pokud ovšem byla postupovaná pohledávka v písemné smlouvě o postoupení pohledávky specifikována takto přesně, pak je třeba vycházet z obsahu této listiny se všemi z toho vyplývajícími důsledky. V takovém případě je však opodstatněn závěr, že šlo o pohledávku jinou (lhostejno, zda existující), než kterou žalobce uplatnil proti žalovanému v tomto řízení. Vycházeje z obsahu vůle obsaženého v textu listiny, v prvé řadě je postupována pohledávka vůči Kooperativě, pojišťovně, a.s. Česká kancelář pojistitelů jako žalovaný je přitom samostatnou právnickou osobou, rozdílnou od pojišťoven a zřízenou zákonem (§ 18 odst. 1 z.č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů). Není přitom právně významné, zda ve smlouvě označená pojišťovna je či není členem České kanceláře pojistitelů nebo zda Kancelář Kooperativu, pojišťovnu, a.s. pověřila vyřízením případu podle § 24 odst. 11 citovaného zákona. Postupovaná pohledávka byla ve smlouvě co do právního důvodu určená jako nárok na pojistné plnění proti pojistiteli. Předmětem řízení je však nárok na plnění z tzv. garančního fondu za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona (§ 24 odst. 1, odst. 2 písm. b) z.č. 168/1999 Sb.). Jde o dvě rozdílné pohledávky, které se liší již důvody a předpoklady svého vzniku. Pohledávka na pojistné plnění proti pojistiteli vzniká (mimo jiné) v případě pojistné události a za existence vztahu pojištění, který vzniká uzavřením pojistné smlouvy (§ 3 odst. 1 z.č. 168/1999 Sb.). V takovém případě má poškozený právo uplatnit svůj nárok na náhradu škody (viz. § 6 zákona č. 168/1999 Sb.) přímo u pojistitele (§ 9 z.č. 168/1999 Sb.). Pohledávka proti Kanceláři jako nárok na plnění z garančního fondu ovšem vzniká za podmínek uvedených v § 24 zákona, přičemž v projednávané věci tak, že škoda byla způsobena provozem cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla na území České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění (§ 24 odst. 1 písm. e/ zákona). Citovaný zákon přitom v ustanovení § 9 oba tyto nároky rozlišuje, neboť stanoví, že poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Souhrnně řečeno nárok poškozeného na plnění proti pojišťovně podle § 6, § 9 z.č. 68/1999 Sb. je pohledávkou rozdílnou od pohledávky představující nárok poškozeného na plnění z garančního fondu podle § 24 ve spojení s § 9 citovaného zákona, a to co do právního důvodu, tedy co do skutečností, které mají právní význam pro vznik pohledávky. Pokud žalobce uplatňuje nárok na plnění z garančního fondu podle § 24 ve spojení s § 9 z. č. 168/1999 Sb. a přitom svoji aktivní legitimaci dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávky, kterou měl – podle jejího obsahu – nabýt pohledávku spočívající v nároku proti pojišťovně na plnění podle § 6 a § 9 citovaného zákona, pak neprokázal, že by se tímto postoupením podle § 524 obč. zák. stal nabyvatelem pohledávky v řízení uplatněné a že by mu podle hmotného práva náleželo právo proti žalovanému na peněžité plnění, jehož se v řízení domáhá. Žalobce po předestření shora popsaného právního názoru odvolacího soudu předložil dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky z 24.7.2008 uzavřený dne 18.8.2011 mezi V B a žalobcem. Jedná se o důkaz, jehož provedení v odvolacím řízení je přípustné dle § 205a odst. 1 písm. f) o.s.ř., a proto ho odvolací soud provedl. Z obsahu této listiny zjistil, že v ní uvedené smluvní strany v ní „v zájmu právní jistoty uvádějí, že předmětem postoupení je pohledávka – nárok na plnění z garančního fondu vůči České kanceláři pojistitelů ve smyslu § 6 odst. 2, § 9 a § 24 odst. 2 písm. e) z.č. 168/1999 Sb.“. Obsah této listiny však nemůže na shora uvedeném právním názoru odvolacího soudu nic změnit, neboť postupovaná pohledávka byla v textu smlouvy ze dne 24.7.2008 identifikována dostatečně určitě tak, že se jedná o pohledávku postupitele vůči pojistiteli vozidla, kterým byla způsobena škoda na základě pojistné události. Jak bylo shora vysvětleno, nárok na plnění z garančního fondu vůči České kanceláři pojistitelů je nárokem co do právního důvodu zcela odlišným. Odvolací soud nevylučuje, že smluvním stranám bylo jasné, jaká pohledávka je postupována, z textu listiny však vyplýval jiný obsah projevu vůle, než jaký je vyjádřen v dodatku smlouvy uzavřeném dne 18.8.2011. Jeho uzavření tedy nemůže na právním hodnocení věci ničeho změnit, neboť dodatek se týká jiné pohledávky, než která byla objektivně seznatelná ze smlouvy o postoupení pohledávky z 24.7.2008. Odvolací soud nepřehlédl ani námitku žalobce, že dlužník není oprávněn namítat neplatnost či neúčinnost smlouvy o postoupení pohledávky jakožto právního úkonu, učiněného mezi postupitelem a postupníkem. V tomto směru mu lze přisvědčit, neboť ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná, když dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky – týkající se osoby oprávněné přijmout plnění – i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4892/2008 a sp. zn. 21 Cdo 3341/2010). V přezkoumávané věci však postupitel postoupení pohledávky žalovanému vůbec neoznámil, neboť notifikační úkon učinil vůči jinému subjektu, a to Kooperativě, pojišťovně, a.s. (viz dopis ze dne 24.7.2008). Závěr okresního soudu o tom, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2008 se stal žalobce nabyvatelem pohledávky, kterou uplatnil v tomto řízení, proto není správný. Pohledávka na plnění z garančního fondu podle § 9 ve spojení s § 24 z.č. 168/1999 Sb. vůči žalované dosud náleží postupiteli V B, kterého žalovaná dopisem z 19.12.2007 jasně instruovala tak, že škodní událost v souvislosti s nehodou dne 22.11.2007 zaevidovala a jejím zpracováním pověřila Kooperativu, pojišťovnu, a.s. jako svoji členskou pojišťovnu. Žalobce nemůže svoji aktivní legitimaci v tomto řízení dovodit ani na základě existence notifikačního úkonu postupitele V B vůči žalovanému, který by taktéž postačoval jako právní skutečnost, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, a to nehledě na obsah smlouvy o postoupení pohledávky. Okresní soud měl proto z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobu zamítnout jako celek. Se zřetelem k výše uvedenému odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek okresního soudu ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnit tak, že žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že nesdílí ani závěr prvoinstančního soudu o tom, že v žalobě uplatněný nárok je přímým nárokem na náhradu škody podle § 420 odst. 1 obč. zák., který by zakládal místní příslušnost na výběr danou podle § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Nárok pojištěnce na plnění z garančního fondu vůči České kanceláři pojistitelů totiž není nárokem z odpovědnosti za škodu, neboť odpovědnostní vztah vzniká mezi poškozeným a škůdcem. Zákon v tomto případě dává poškozenému právo domáhat se žalobou, aby Česká kancelář pojistitelů ze speciálního garančního fondu pro takovéto případy zákonem vymezené nahradila škodu za osobu, která je za škodu odpovědná. Nejde proto o právo na náhradu škody, ale o originární právo, založené právním předpisem. V těchto souvislostech odkazuje odvolací soud např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25Cdo 1277/2003. V něm uvedené závěry se vztahují k závazku pojistitele nahradit poškozenému škodu za svého pojištěnce (na místo něho) podle § 6, § 9 z.č. 168/1999 Sb., lze je však bezesporu vztáhnout i na plnění z garančního fondu podle § 24, § 9 téhož zákona. Současně se změnou prvoinstančního rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a současně o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a 2 o.s.ř.). V důsledku úplného zamítnutí žaloby se žalovaný stal plně úspěšným účastníkem řízení před soudy obou stupňů, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byla přiznána náhrada jím vynaložených nákladů. V řízení před okresním soudem se jedná o odměnu advokáta za řízení v jednom stupni v sazbě 9.250 Kč (§ 3 vyhl. č. 484/2000 Sb.), k níž náleží 5x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.- převzetí zastoupení, sepis vyjádření a účast u tří jednání soudu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 20%, jejímž je zástupce žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), celkem o 12.900 Kč. Náhrada cestovních výdajů a ztráty času advokáta činí v souvislosti s jízdami ke třem jednáním při vzdálenosti sídla advokáta od sídla soudu 170 km na vzdálenosti celkem 1.020 km, sazbě základní náhrady 3,70 Kč/km, průměrné spotřebě vozidla advokáta 7,81 l benzínu Natural na 100 km a ceně paliva 31,60 Kč/l na základní náhradě 3.774 Kč a za spotřebované pohonné hmoty 2.517 Kč, celkem 6.291 Kč. Náhrada za ztrátu času v rozsahu celkem 25 půlhodin po 100 Kč činí 2.500 Kč. K součtu těchto částek 8.791 Kč náleží DPH 20%, celkem tak činí výše nákladů vynaložených na dopravu zástupcem žalovaného10.549 Kč. Náklady řízení žalovaného před okresním soudem tak činí 23.449 Kč. Předmětem odvolacího řízení byla jistina 9.513 Kč, z níž činí odměna dle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. 9.000 Kč, k ní náleží 2 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady právního zastoupení tak činí po připočtení daně z přidané hodnoty v sazbě 20% ve výši 1.920 Kč celkem 11.520 Kč. Na jízdném ze sídla advokáta k jednání před odvolacím soudem a zpět náleží za celkem 230 ujetých km při sazbě základní náhrady za 1 km 3,70 Kč, ceně paliva 31.60 Kč/l a průměrné spotřebě vozidla dle technického průkazu použitého vozidla RZ 4J1 7824 7,83 l benzínu Natural na 100 km na základní náhradě 851 Kč a na nákladech na palivo 569 Kč. Na dopravu tedy celkem bylo vynaloženo 1.420 Kč a po připočtení náhrady šesti půlhodin strávených jízdou v sazbě 100 Kč činí náhrada cestovních výdajů a ztráty času 2.020 Kč. Po připočtení daně z přidané hodnoty v sazbě 20% ve výši 404 Kč činí cestovné celkem 2.424 Kč. K součtu shora uvedených částek je třeba připočítat soudní poplatek z odvolání 600 Kč. Náklady odvolacího řízení žalovaného tedy činí 14.544 Kč. Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě stanovené v § 160 odst. 1 o.s.ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení:

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.