19 Co 305/2021- 711

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Pavla Freiberta a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2) [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 57 C 98/2016-585, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 57 C 98/2016-624, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobkyně se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti zamítavému výroku o vzájemném návrhu žalovaných [příjmení] napadeného rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím meritorním výroku II. bod 2 co do částky [částka] spolu s úrokem z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá, jinak se v tomto výroku II. a v zamítavém meritorním výroku III. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o vzájemném návrhu žalovaných [příjmení] mění co do částky [částka] s příslušenstvím tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka], jinak se v tomto výroku V. a ve vyhovujícím výroku o vzájemném návrhu žalovaných [příjmení] potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení placených státem částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení placených státem částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem řízení částečně zastavil co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a zamítl žalobu co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok IV.) a zamítl vzájemný návrh žalovaných co do částky [částka] a co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok V.). Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení o žalobě částku [částka] (výrok VI.) a na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku [částka] (výrok VII.) a pokud jde o náklady státu, uložil povinnost k jejich náhradě žalobkyni v částce [částka] (výrok VIII.) a žalovaným (společně a nerozdílně) v částce [částka] (výrok IX.). Konečně pak oběma žalovaným uložil společně a nerozdílně povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] (výrok X.).

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně vůči žalovaným domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to v souvislosti se smlouvou o dílo uzavřenou mezi účastníky dne [datum], jejímž předmětem byla přístavba a nástavba rodinného domu žalovaných na adrese [adresa]. V průběhu výstavby bylo dle tvrzení žalobkyně dohodnuto (co do rozsahu i ceny) provedení dalších (původně nesjednaných) prací, za něž nyní žalobkyně předmětnou částku žádá. Žalovaní v tomto řízení uplatnili vzájemným návrhem svůj nárok na zaplacení částky celkem [částka] s tím, že jde jednak o nárok na vrácení části již zaplacené ceny za práce, které byly žalobkyní účtovány duplicitně, případně které byly účtovány, ačkoli nebyly vůbec provedeny, a jednak o nárok na slevu z ceny díla pro jeho vady.

3. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanými jako objednateli byla uzavřena písemná smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně provést opravu domu žalovaných podle projektové dokumentace. Ve věcech smluvních byl za žalované oprávněn jednat každý z nich, pouze ve věcech technických pak i technický dozor investora. Pokud jde o cenu díla, ta byla sjednána pevnou částkou s odkazem na rozpočet s tím, že ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že tato cena je konečná a vícepráce či méněpráce budou účtovány pouze dle předem odsouhlasených dodatků ke smlouvě. V průběhu stavby docházelo mezi žalobkyní a žalovanými v určitých případech k dohodě o tom, že žalovaní nad rámec původně sjednané ceny uhradí částku vyšší, a to s ohledem na případné ad hoc ujednané změny díla. Takové ujednání bylo nicméně zjištěno toliko ve vztahu k vyvložkování komína (za [částka] bez DPH), vyzdění příčkovek po obvodu podkroví a verandy (za cenu obvyklou, odpovídající [částka] bez DPH), úpravě stavebních otvorů pro okna a dveře (pouze ve sklepě, skladu, chodbě a koupelně, za cenu obvyklou, odpovídající [částka] bez DPH), montáži vnitřních parapetů (za [částka] s DPH), vnitřní omítce stěn Ytong (za cenu obvyklou, odpovídající [částka]), většímu rozsahu zateplení stropu ve sklepě (v rozsahu [částka] bez DPH) a zateplení fasády (v rozsahu 8,19 m2, odpovídající ceně [částka] bez DPH), dále vnější omítce (vč. perlinky a lepidla) na verandu a garáž (pouze v rozsahu 18,5 m2, odpovídajícím ceně [částka] a [částka] bez DPH), lepení ozdobných prvků na fasádu (pouze v rozsahu 25,20 m2 ozdobných prvků a 77,92 m lišt, odpovídajícím obvyklé ceně [částka] a [částka] bez DPH), montáži speciální anténní tašky ([částka] bez DPH), záklopu půdy deskami Superfinch eco ([částka] bez DPH), montáži odvětrávacích tašek Figaro (pouze v rozsahu 3 ks, odpovídajícím částce [částka] bez DPH), provedení vzduchotechniky (za částku [částka] bez DPH), většímu rozsahu lakování tesařských konstrukcí (pouze co do 41,74 m2, odpovídajícím ceně [částka] bez DPH). Ke vzájemnému návrhu žalovaných pak bylo zjištěno, že zhotovení betonové podkladní vrstvy podlahy žalobkyně fakturovala v souladu s dohodnutou smlouvou ([částka]) a kromě toho žalovaným vystavila ještě další fakturu, kterou žalovaným přefakturovala cenu dodaného betonu od svého subdodavatele ([částka]). Na obě tyto faktury žalovaní plnili. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně nedodala určité výslovně sjednané prvky (konkrétně specifické komponenty rozvodů vody a odpadu, jakož i elektroinstalace, ačkoliv za ně vyfakturovala cenu díla ([částka], resp. [částka], obojí bez DPH), kterou žalovaní zaplatili. Zjištěno bylo rovněž nedodání jedné kleštiny (obvyklá cena [částka] bez DPH) a mezikrokevní izolace (odpovídající obvyklá cena by činila [částka] bez DPH, celková částka fakturovaná žalobkyní byla již snížena o [částka] bez DPH). Za položku„ přesun hmot“ byla žalobkyní účtována (a žalovanými uhrazena) celá původně rozpočtovaná částka [částka], ačkoli řadu položek žalobkyně vůbec neprovedla. Dále bylo zjištěno vadné provedení podlahy v prvním nadzemním podlaží, na jejíž opravu (odpovídající sjednané skladbě) by bylo třeba vynaložit částku [částka]; pokud žalovaní vynaložili reálně více, nejde již o cenu obvyklou, navíc si takto od jiného zhotovitele pořídili kvalitativně lepší podlahu. Obdobně ve vztahu ke svislé hydroizolaci nopovou fólií bylo zjištěno, že tato nebyla ze strany žalobkyně dokončena, resp. byla provedena vadně; žalovaní však na opravu této vady vynaložili částku, za níž jiný zhotovitel provedl kvalitativně jiné dílo, přesahující práce nezbytně nutné k samotné opravě. Obvyklá výše nákladů na odstranění zjištěné vady činí [částka]. V souvislosti s vadou hromosvodu soud prvního stupně konstatoval, že konkrétní vada zjištěna nebyla, stejně tak nebylo zjištěno, v čem měla spočívat provedená oprava hromosvodu.

4. Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil vztah mezi účastníky jako smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 a násl. o. z. s tím, že cena byla sjednána pevnou částkou s odkazem na rozpočet podle ustanovení § 2620 odst. 1 o.z. V takovém případě nelze žádat vyšší (jinou) cenu jen s odůvodněním, že žalobkyně vynaložila vyšší (či nižší) náklady, nýbrž výhradně tehdy, pokud to bylo mezi stranami ujednáno. Takové ujednání pak bylo zjištěno pouze ve vztahu k výše zmíněným položkám, za něž proto žalobkyni náleží částka celkem [částka] (vč. DPH a sjednané paušální sazby za zařízení staveniště). Bez významu tu je skutečnost, že částku za vzduchotechniku žalovaní uhradili přímo subdodavateli (plnění vůči třetí osobě je nezbavuje závazku vůči žalobkyni coby zhotoviteli). Naproti tomu ve vztahu k ostatním žalobkyní požadovaným částkám soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť zvláštní ujednání o nich (včetně dopadu na cenu díla) zjištěno nebylo. Pokud na fakturu [číslo] bylo ze strany žalovaných částečně plněno, neměl toto plnění soud prvního stupně za uznání dluhu (i co do neuhrazené částky) podle ustanovení § 2054 odst. 2 o.z., a to s ohledem na doprovodný e-mail, z němž je zřejmá vůle žalovaných tuto část fakturované částky neuhradit. Ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaných hodnotil soud tam uplatněné nároky následovně. Částku zaplacenou za betonovou podlahu nad rámec sjednané ceny za tuto část díla posoudil jako bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2992 o.z. Pokud pak jde o jednotlivé položky, které byly žalovaným ze strany žalobkyně fakturovány (a jimi zaplaceny), avšak nebyly dodány, hodnotil soud prvního stupně tyto nároky jakožto nároky z vadně provedeného díla (§ 2615 o.z.), konkrétně nárok na slevu z ceny díla (§ 2169 o.z.). V rozsahu nedodaných prvků rozvodů vody, odpadu a elektroinstalace je přiměřenou slevou částka, která byla za tyto dílčí položky mezi stranami sjednána, a to včetně paušální sazby za zařízení staveniště, celkem tedy ve výši [částka]. Obdobně byla posouzena sleva za nedodání jedné chybějící kleštiny ([částka]) a mezikrokevní izolace ([částka]). Ve vztahu k vadně provedené podlaze v prvním nadzemním podlaží, jakož i ve vztahu k vadně provedené hydroizolaci nopovou fólií byla přiměřená sleva určena ve výši obvyklých nákladů potřebných na opravu těchto vad (resp. na uvedení díla do bezvadného stavu předpokládaného smlouvou) v částkách [částka] a [částka]. Pokud jde o položku„ přesun hmot“, vyšel soud prvního stupně při určení přiměřené slevy odpovídající nedodaným položkám z poměru jejich ceny vůči celkové ceně díla a uzavřel, že tento nárok je důvodným pouze do částky [částka].

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. samostatně ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku a ve vztahu k nároku uplatněnému vzájemným návrhem. V obou případech přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů žalovaným, kteří byli co do obou těchto dílčích nároků vůči žalobkyni úspěšní ve větším rozsahu. Výši jejich nákladů pak určil součtem odměny jejich zástupce (advokáta) a náhrady jeho hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), jeho cestovních výdajů, 21% DPH a zaplacené zálohy na provedení důkazu; ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaných je jejich nákladem rovněž soudní poplatek. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení placených státem vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. a ve výši nekryté složenými zálohami uložil účastníkům povinnost k jejich náhradě podle poměru jejich úspěchu ve vztahu k celému předmětu řízení. Konečně pak soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost k úhradě doplatku soudního poplatku, který nebyl za jejich vzájemný návrh zaplacen v plné výši.

6. Usnesením ze dne 19. 3. 2021, č. j. 57 C 98/2016-624, soud prvního stupně doplnil odůvodnění napadeného rozsudku o důvody, proč nebyla žalobkyni přiznána celá částka [částka] odpovídající dodaným odvětrávacím střešním taškám nad rámec smlouvy (žalobkyně z tohoto titulu žádala přiznat pouze [částka]).

7. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě strany, tj. žalobkyně i žalovaní.

8. Žalobkyně svým odvoláním brojila proti výrokům III., IV., V., VI., VII., VIII. a IX. napadeného rozsudku. Upozornila na početní chybu obsaženou v odůvodnění týkajícím se vyhovujícího výroku II. napadeného rozsudku (vysvětlenou následně doplněním odůvodnění prostřednictvím opravného usnesení ze dne [datum]) a za nesprávný označila rovněž součet částek přiznaných žalovaným ve výroku IV. napadeného rozsudku (dle žalobkyně má součet činit správně pouze [částka] a nikoli [částka]). Nesprávnost posledně citovaného výroku se pak vzhledem ke vzájemné provázanosti projevuje rovněž v nesprávnosti zamítavého výroku V. Žalobkyně nesouhlasila s výkladem uzavřené smlouvy o dílo provedeným ze strany soudu prvního stupně a zdůraznila, že předmětem smlouvy nebyla kompletní rekonstrukce rodinného domu, nýbrž pouze dodání jednotlivých položek přesně specifikovaných v rozpočtu, přičemž podkladem byl slepý rozpočet předložený žalovanými (včetně požadovaných výměr jednotlivých položek), do nějž nemohla žalobkyně zasahovat, přestože měla přesnou představu o tom, jaké práce bude k dokončení díla nutno provést. Sjednanou cenu pak žalobkyně respektovala a platby nad její rámec požaduje výhradně v souvislosti s požadavky žalovaných na realizaci částí díla odlišně od projektové dokumentace (kupř. úprava stavebních otvorů pro okna) či v případě samostatných objednávek nad rámec díla (kupř. dodávka vzduchotechniky). Nelze proto klást k tíži žalobkyně, že za této situace nevyužila výhradu neúplnosti či nezávaznosti rozpočtu, neboť způsob sestavení rozpočtu žalovanými takovou možnost vylučoval. To ostatně potvrzuje i praxe zavedená mezi účastníky, při níž žalobkyně vystavovala jednak faktury„ řádné“ (pro položky zahrnuté v rozpočtu) a jednak faktury označené„ vícepráce“ (pro práce nad rámec rozpočtu), což bylo akceptováno i žalovanými. Žalobkyně také nemůže odpovídat za obsah projektové dokumentace, kterou jí předložili žalovaní. Ve vztahu k vyhovujícímu výroku o vzájemném návrhu žalovaných žalobkyně zdůraznila, že v něm vůbec nemá být zahrnuta částka [částka], neboť tu nejde o duplicitní požadavek na úhradu téže dodávky, nýbrž o platbu za jinou část díla. Je totiž třeba rozlišovat mezi podkladní podlahovou konstrukcí s tepelnou izolací (za částku [částka]) na straně jedné a provedením betonových podlah (za předmětnou částku [částka]) na straně druhé. O zhotovení této vrchní části betonové nosné podlahy z vláknobetonu byl žalovaný informován svědkem [jméno] [příjmení], a to včetně ceny, s níž žalovaný souhlasil, o všem byl pořízen zápis ve stavebním deníku. Žalobkyně také nesouhlasí s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně, pokud ten nepovažoval za prokázané ty skutečnosti, které vyplynuly pouze ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení], resp. že k prokázání rozhodných skutečností požadoval, aby k té které svědecké výpovědi přistoupil vždy také ještě další důkaz. Soud prvního stupně nepřípustně zúžil jejich postavení na„ děti jednatelky žalobkyně“. Pouze z faktu, že tito svědci jsou zaměstnanci žalobkyně, však nelze dovozovat jejich sníženou věrohodnost. Zejména svědek [jméno] [příjmení] byl stavbyvedoucím, který nesl odpovědnost za průběh stavby a její soulad s projektovou dokumentací a byl po celou dobu informován o všem, co se stavbou souviselo. Je přitom nemyslitelné, aby připustil jakékoli změny stavby bez vědomí investora, neboť by nesl odpovědnost za škodu, která by z takového jednání mohla vzniknout. Obdobný přehled o stavbě měl rovněž sám žalovaný, který jednotlivé změny stavby se žalobkyní sjednával. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by k takovému jednání byl oprávněn technický dozor pan [jméno] [příjmení], nicméně pokud ten byl oprávněn schvalovat fakturaci, pak si nelze představit, že by schválil položky, o kterých by věděl, že nebyly sjednány. Také on přitom nesl s tím spojenou odpovědnost. Pokud jde o fakturu [číslo], tato byla vystavena na částku [částka], z níž bylo zaplaceno [částka]. Rozdíl ve výši [částka] představuje tzv. zádržné. Žalovaní si tedy byli vědomi, že tuto fakturu budou muset uhradit celou. Navíc převzetím oproti podpisu žalovaný odsouhlasil jak výši fakturované částky, tak de facto i objednávku tam účtovaných víceprací. K položce„ nátěr tesařských konstrukcí bílým lakem“ žalobkyně uvedla, že v položkovém rozpočtu byl naceněn pouze jeden nátěr (jedna vrstva) v kuchyni a obývacím pokoji (59,24 m2), na žádost žalovaných však byly provedeny další dvě vrstvy, a nadto byl ve třech vrstvách proveden nátěr též v dalších místnostech (41,74 m2). Soud prvního stupně pak pochybil, pokud zjištěnou plochu nenásobil počtem vrstev provedených nátěrů. K jednotlivým položkám, ohledně nichž nebylo žalobě ze strany soudu prvního stupně vyhověno, pak žalobkyně zdůraznila, že tyto je namístě mít za zjištěné, neboť byly prokázány zejména svědectvím [jméno] [příjmení] a zápisy ve stavebním deníku (založení příčky pod schodištěm a překlad Porotherm, usazení překladů a vyplentování, ocelové rohové lišty k omítkám a vnitřní okenní lišty, vnitřní omítky stěn Ytong, zakrytí oken při nástřiku tesařských konstrukcí, montáž a demontáž lešení), případně i dalšími důkazy (demontáž zábradlí prokazuje navíc též výpověď svědka [jméno] [příjmení], ostatně staré zábradlí nemohlo být součástí projektu, stejně jako jeho demontáž). Stejně tak byly v souvislosti s objednávkou vzduchotechniky provedeny přípomocné práce a objednány byly také práce pod položkou [číslo]„ elektro kpl. bez svítidel“, jdoucí jednoznačně nad rámec rozpočtu a jejich nacenění provedl přímo elektrikář, který dodávku zajistil. Odpovídajícím způsobem pak je třeba navýšit i částku za přesun staveništních hmot. Soud prvního stupně také přehlédl, že v rámci komunikace stran (e-mail z [datum]) bylo dohodnuto odečtení částek [částka] a [částka] bez DPH za nedodaný bojler a čerpadlo, čemuž žalobkyně vyhověla ve faktuře [číslo] a dobropisu č. [číslo]; o totožnou částku byl ponížen rovněž žalobní návrh. Pokud jde o nedodanou mezikrokevní izolaci, nebyla po vzájemné dohodě žalovaným fakturována částka [částka] bez DPH, představující (celou) dohodnutou slevu; nemůže být proto důvodným požadavek žalovaných na zaplacení další částky [částka]. Ve vztahu k vadné podlaze ve druhém nadzemním podlaží žalobkyně připomněla, že v řízení nebylo prokázáno, že by skutečně došlo k demontáži celé skladby této podlahy, nebyla provedena žalobkyní navrhovaná sondáž. Pokud by k takové demontáži došlo, museli by žalovaní řešit otázku nakládání s odpadem (polystyrenbetonem), resp. tato položka by musela být žalovaným ze strany (nového) zhotovitele účtována; to však zjištěno nebylo. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozsudku v uvedených výrocích a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaní se k tomuto odvolání žalobkyně vyjádřili tak, že nesouhlasí s argumentací žalobkyně, podle které si žalovaní objednali pouze dílčí položky výslovně zahrnuté v rozpočtu; předmětem díla byla přístavba a nástavba rodinného domu žalovaných jako taková. Pokud byly ve výkazu výměr pro účely nabídky žalobkyně nesprávné údaje, bylo na žalobkyni, aby na jejich nesprávnost žalované upozornila, stejně jako i na položky, které případně ve slepém rozpočtu žalovaných zahrnuty výslovně nebyly, ač jsou k řádnému dokončení díla nezbytné. Upozornili též na prohlášení samotné žalobkyně obsažené v jejím odvolání, že jako profesionál měla přesnou představu o tom, jaké práce bude k dokončení díla nutno provést. Naproti tomu není povinností žalovaných, aby oni sami měli přesnou představu o rozsahu nezbytných prací, a tato případná neznalost nemůže vést k liberaci žalobkyně z povinnosti upozornit žalované na případné vady či nedostatky předložené projektové dokumentace či nesprávnost dalších pokynů. Nadto žalobkyně v převážném rozsahu požadovala zaplatit (nad rámec sjednané ceny díla) práce zahrnuté do projektové dokumentace a tvořící předmět díla, případně materiál a práce potřebné v odlišném (větším) množství, než žalobkyně původně předpokládala. Nic z toho však neodůvodňuje nárok žalobkyně na zaplacení vyšší ceny díla (jednotlivých položek), než jaká byla mezi stranami sjednána odkazem na rozpočet, u nějž nebyla ze strany žalobkyně uplatněna výhrada neúplnosti. Co do výroků, jimiž bylo žalovaným vyhověno, proto navrhli potvrzení napadeného rozsudku jakožto věcně správného.

10. Žalovaní svým vlastním odvoláním napadli výroky II., V., IX. a X. (správně namísto X. má být VIII., neboť věcně jsou napadány výroky o náhradě nákladů řízení a nikoli o soudním poplatku). Žalovaní nesouhlasí se závěrem soudu o tom, že byla zjištěna pouze jedna chybějící kleština, žalobkyni bylo ze strany žalobců vytýkáno nedodání více kleštin; žalovaní proto trvají na svém nároku ve výši [částka] bez DPH za nedodání celkem čtyř kleštin. Žalovaní nesouhlasí také s hodnocením svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], u nějž je třeba vzít v úvahu jeho příbuzenský vztah k jednatelce žalobkyně, jeho zmocnění k nahlížení do spisu i jeho prohlášení, že se cítí být poškozeným. Pokud soud prvního stupně hodnotil jeho výpověď jako„ v hrubých rysech korespondující“ s dalšími důkazy, jde pouze o obecné konstatování, které není nijak blíže rozvedeno. Právě tento svědek pak byl také jedinou osobou provádějící zápisy do stavebního deníku (který naproti tomu neobsahuje jediný podpis žalovaných), přičemž o některých zápisech vznikly pochyby co do jejich autentičnosti. Vztah tohoto svědka, jakož i dalšího svědka [jméno] [příjmení] (rovněž syn jednatelky žalobkyně) k věci i žalobkyni je pak třeba promítnout do zvláštní obezřetnosti při hodnocení jejich svědeckých výpovědí. Za této situace pak k prokázání určité skutečnosti (zejména dohody o provedení dalších prací nad rámec sjednaného díla) nemůže vést pouhá shoda obou těchto svědků, a to ani ve spojení se zápisem do stavebního deníku (kam zapisoval opět pouze svědek [jméno] [příjmení]). Jakkoli není v zásadě sporu o tom, že jednotlivé položky byly fakticky provedeny, odmítají žalovaní bagatelizaci nedostatku sjednané písemné formy smluvních dodatků, na kterou opakovaně upozorňovali a na níž trvali. Žalovaní hodlali právě touto cestou předejít tomu, že budou provedeny práce, o jejichž ceně by nebyli předem informováni. K otázce obezdění podkroví a verandy příčkovkami Porotherm žalovaní uvedli, že žalobkyně o této položce hovořila jako o„ nezbytně nutné“; pak ale nelze tvrdit, že by šlo o práce nad rámec sjednaného díla. Soud prvního stupně navíc přehlédl nekonzistentnost svědeckých výpovědí [jméno] a [jméno] [příjmení] (jeden hovořil o„ zvyšování krovu“, což druhý odmítal) a zcela pominul účastnickou výpověď žalovaného (který dané řešení považoval za kontraproduktivní z hlediska tepelné izolace střechy). Pokud jde o úpravu stavebních otvorů, lze shodu ve výpovědích svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] považovat za náhodnou, nakolik bylo znalecky zjištěno, že změny se týkaly pouze menšiny otvorů. Ohledně položky„ vnitřní omítka stěn Ytong“ žalovaní popřeli, že by žalovaný ve své výpovědi učinil dohodu o této položce nespornou; pouze demonstroval, jakým způsobem byl ze strany žalobkyně informován o průběhu stavby. Nadto veškeré příčky byly součástí projektové dokumentace, žádné nové nebyly provedeny, a tedy případné větší množství omítky (než bylo žalobkyní původně předpokládáno) nemůže jít k tíži žalovaných. Ve vztahu k odvětrávacím taškám žalovaní připomněli, že žalobkyně se domáhala zaplacení nikoli šesti, nýbrž pouze pěti takových tašek, přičemž rozpočet zahrnoval 3 kusy; nad jeho rámec proto mohou jít pouze dvě tašky a nikoli tři, jak uzavřel soud prvního stupně. V souvislosti s provedením vzduchotechniky žalovaní připomněli, že tato nebyla dokončená, nebyla připojena rekuperační jednotka ani nebylo dodáno ovládání. Vzduchotechniku teprve následně k požadavku žalovaných dokončil svědek [příjmení]. Pokud jde o hromosvod, považují žalovaní za zásadní, že sjednáno bylo rovněž dodání revizní zprávy; bez výchozí revize přitom nelze hromosvod provozovat a zpráva o ní nebyla žalovaným nikdy předána. Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala, že hromosvod řádně provedla (zprávou z výchozí revize), a nikoli na žalovaných, aby prokazovali, v čem konkrétně mělo spočívat pochybení žalobkyně. V souvislosti s hydroizolací žalovaní uvedli, že jakkoli lze připustit, že zvolili kvalitativně jiné řešení oproti původnímu projektu, nelze bez dalšího považovat za určující pouze částku, za kterou se zavázala tuto položku provést žalobkyně. Vzhledem k tomu, že jde o typickou zakrývanou konstrukci, nezbylo žalovaným než odtěžit tolik zeminy, aby se zpřístupnila drenáž a bylo možno ověřit její správnou funkci. V tomto směru je třeba závěry znaleckého posudku revidovat. Pokud se soud prvního stupně zabýval položkou„ přesun stavebních hmot“, pak nesprávně pracoval toliko s položkami, které byly v tomto řízení sporné, a opominul ostatní nerealizované položky zahrnuté v původním rozpočtu, jež dosahují výše [částka]; při započtení této částky se žalovanými uplatněný nárok v částce [částka] jeví v celém rozsahu důvodným. Závěrem pak také žalovaní navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se k tomuto odvolání žalovaných vyjádřila v průběhu nařízeného jednání odvolacího soudu tak, že setrvala na svých stanoviscích prezentovaných již v řízení před soudem prvního stupně a v rámci jí podaného odvolání.

12. Po zjištění, že obě odvolání jsou (až na dále popsanou výjimku) přípustná (§ 202 o.s.ř. a contrario), byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné, odvolání žalovaných je opodstatněné pouze zčásti.

13. Nejprve k procesní stránce věci je nutno uvést, že žalobkyně svým odvoláním výslovně napadala rovněž výrok V. napadeného rozsudku, jímž byl zčásti zamítnut vzájemný návrh žalovaných. V tomto rozsahu je její odvolání subjektivně nepřípustné, neboť žalobkyně jím nemůže (v této konkrétní části, v níž bylo úspěšná) dosáhnout příznivějšího rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. 33 Cdo 825/2000). Odvolacímu soudu proto nezbylo než odvolání žalobkyně v tomto rozsahu podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnout.

14. Dále pak již k věci samé odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil velmi podrobně jak po stránce skutkové (co do provedených důkazů, jejich hodnocení a zjištění z nich učiněných), tak i po stránce právní. Až na několik dále popsaných výhrad není třeba k vyčerpávajícímu odůvodnění napadeného rozhodnutí ničeho dodávat a odvolací soud proto na něj pro stručnost odkazuje. V dalším se pak odvolací soud zaměří již pouze na vypořádání odvolacích námitek účastníků a vysvětlení případného odchylného závěru ve vztahu k některým dílčím položkám.

15. K žalobou uplatněnému nároku na zaplacení jednotlivých položek požadovaných žalobkyní nad rámec sjednané ceny díla ve fakturách za„ vícepráce“ lze ve stručnosti uvést, že soud prvního stupně se zcela správně zabýval otázkou, zda tu jde skutečně o práce, které jsou mimo rámec sjednaného díla a za které by proto mohla žalobkyni náležet od žalovaných další částka jdoucí nad rámec původně sjednané ceny díla. Zcela správně tu vyšel především z uzavřené smlouvy, kterou podrobil výkladu plně v souladu s ustanovením § 555 a § 556 o.z. Neomezil se přitom pouze na výslovný text smlouvy, ale skutečně se zabýval také vůlí účastníků (§ 556 odst. 1 o.z.), své závěry v tomto směru pak podrobně odůvodnil zejména s odkazem na průběh kontraktačního procesu. Ve shodě s jeho závěry potom nelze pochybovat o tom, že skutečnou vůlí žalovaných bylo určení konečné a nepřekročitelné ceny sjednaného díla, což bylo vůči žalobkyni vyjádřeno dostatečně zřetelně, a to zejména i v samotné smlouvě, která byla stranami podepsána. Že tento úmysl žalovaných musel být žalobkyni znám, pak plyne také z toho, že i v průběhu řízení bylo osobami, které v průběhu smluvního vztahu za žalobkyni jednaly (jednatelka žalobkyně, svědek [jméno] [příjmení]), opakovaně uváděno, že takto uzavřená smlouva se ukázala být pro ni nevýhodná, resp. že takto nevýhodnou smlouvu nikdy s jiným objednatelem neuzavřeli. I z toho plyne, že si žalobkyně, resp. osoby za ní jednající, byly důsledků smluvního ujednání vědomy. Tyto důsledky pak jsou jednoznačně určeny ustanovením § 2620 odst. 1 o.z., podle kterého není v takovém případě možno žádat změnu ceny jen proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno.

16. Nelze přitom přitakat argumentaci žalobkyně, že ze strany žalovaných bylo (coby předmět díla) objednáno pouze provedení těch položek a v tom rozsahu, v jakém jsou výslovně popsány v rozpočtu, který tvoří součást uzavřené smlouvy. Předmět díla je totiž ve smlouvě vymezen (čl. I.) jako„ přístavba a nástavba RD [ulice a číslo], [obec a číslo], [část obce]“ v souladu s projektovou dokumentací, na rozpočet je odkazováno toliko v souvislosti s určením ceny díla (čl. III.). Nelze tedy dovozovat, že by předmětem díla bylo kupř. právě jen zhotovení omítek v konkrétní výměře s tím, že pokud bude skutečná výměra stěn větší, zůstane zbývající část neomítnuta. Takový výklad (předkládaný žalobkyní) je zjevně absurdní a nemůže obstát. Je proto třeba vyjít z toho, že jako předmět díla byla sjednána přístavba a nástavba rodinného domu jako taková, tj. uvedení původní stavby do stavu předpokládaného projektovou dokumentací. Bylo v takovém případě vskutku na žalobkyni, aby jakožto profesionál kvalifikovaně určila množství potřebné práce a materiálu a aby na tomto základě určila požadovanou cenu díla, a to tím spíše při vědomí, že tato má být ve smlouvě určena jako konečná. Ostatně sama žalobkyně i v podaném odvolání připouští, že si byla celkového množství prací a materiálu (i mimo položky výslovně zahrnuté ve„ slepém“ rozpočtu a následně i v rozpočtu připojeném ke smlouvě) vědoma. Pokud však tuto svou vědomost nepromítla rovněž do smluvně zakotveného určení ceny díla, nemůže nedostatek své obezřetnosti v tomto směru přenášet na žalované. Důsledky plynoucí z ustanovení § 2620 odst. 1 o.z. jdou totiž v daných souvislostech výhradně na její vrub.

17. Nelze přitom přehlížet ani to, že jednotlivé dílčí položky, jejichž zaplacení se žalobkyně vůči žalovaným domáhá, byly ve své podstatě zahrnuty v rozpočtu, z nějž vycházela sjednaná cena. Ovšem i u položek, u nichž toto přímo konstatovat nelze (zejména kupř. vzduchotechnika), případně u nichž je zřetelný rozdíl ve sjednaném rozsahu předmětných prací (kupř. lakování tesařských konstrukcí i v jiných místnostech, než bylo původně sjednáno), je nutno zdůraznit, že veškeré tyto položky mají jak časovou a místní, tak zejména i věcnou souvislost se zhotovovaným dílem (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1283/16, jakož i tam citovaná judikatura Nejvyššího soudu, která je použitelná i v poměrech nyní účinné právní úpravy), tj. že stále šlo o„ přístavbu a nástavbu“ předmětného rodinného domu a nikoli o jiné dílo.

18. Důsledkem právě uvedeného je, že ustanovení § 2620 odst. 1 o.z. brání v poměrech této věci tomu, aby žalobkyně po žalovaných žádala jakoukoli platbu nad rámec sjednané ceny díla, pokud to nebylo účastníky výslovně sjednáno. Takové ujednání pak musí nezbytně zahrnovat nejen dohodu o tom, že některé položky (výslovně v rozpočtu nezahrnuté či zahrnuté jen v menším rozsahu) budou provedeny navíc (či ve větším rozsahu), ale i dohodu o tom, že za tyto dílčí práce či dodatečný materiál bude také zvlášť (mimo již dohodnutou konečnou cenu celého díla) zaplaceno. Nestačí tedy zjištění, že předmětné práce jako takové žalovaní odsouhlasili (o tom ostatně není sporu), nýbrž je nezbytné, aby také byla dohodnuta (alespoň v obecné rovině, tj. třeba i bez určení konkrétní částky) zvláštní úplata za takové plnění. Za správný je nutno považovat i ten závěr soudu prvního stupně, že nedodržení písemné formy dodatků (srov. čl. VIII. smlouvy, druhý odstavec) sice může působit jejich neplatnost, tu však nelze podle ustanovení § 585 odst. 2 o.z. namítat za situace, kdy podle nich již bylo ze strany žalobkyně plněno (o tom není mezi stranami sporu).

19. V tomto smyslu soud prvního stupně postupoval a provedené dokazování správně zaměřil právě na tyto skutečnosti. Jeho skutková zjištění v tomto směru jsou velmi precizně odůvodněna a odvolací soud na ně ve vztahu k jednotlivým položkám odkazuje.

20. K odvolacím námitkám pak je třeba v obecné rovině uvést, že hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně je řádně odůvodněno a vysvětleno, a to zejména i ve vztahu k hodnocení svědeckých výpovědí [jméno] a [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně velmi podrobně vysvětlil, jaký je jejich vztah k věci a k účastníkům, tj. že jde nikoli jen o zaměstnance žalobkyně ([jméno] [příjmení] byl na předmětné stavbě stavbyvedoucím), ale také o syny její jednatelky. Navíc i sama žalobkyně v podaném odvolání zdůrazňuje jejich případnou odpovědnost, pokud by při stavbě nepostupovali řádně, což rovněž zvyšuje jejich zájem na tom, aby eventuální nesprávný postup nevyšel najevo. Jejich vztah k tomuto sporu je tedy významně užší, než je obvyklé, a i k jejich výpovědím je proto třeba přistupovat s tomu odpovídající mírou obezřetnosti. Ta je pak vyjádřena především tím, že soud prvního stupně v konkrétních případech nepovažoval bez dalšího za dostačující, pokud byla ta která skutečnost potvrzena toliko výpovědí jednoho z těchto svědků. Tento postup považuje i odvolací soud za zcela přiměřený dané situaci a nemá k němu výhrad.

21. K dalším výhradám žalobkyně je pak třeba uvést, že v dané věci není skutečně pochyb o tom, že veškeré sporné položky byly provedeny se souhlasem žalovaného, z toho však nelze bez dalšího dovozovat i jeho souhlas s tím, že za tyto položky budou hrazeny další částky nad rámec sjednané ceny díla. Nic takového pak nelze dovozovat ani z toho, že technický dozor žalovaných na stavbě předmětné položky převzal, resp. jejich provedení stvrdil ve stavebním deníku, neboť ani z toho nelze dovozovat souhlas žalovaných se zvýšením ceny díla (ostatně ani žalobkyně netvrdí, že by byl technický dozor žalovaných k něčemu takovému oprávněn). A konečně ani odsouhlasení faktury ze strany technického dozoru nelze takto vykládat, neboť jeho úlohou nebylo kontrolovat správnost fakturace, nýbrž toliko ověření, že položky tam fakturované byly skutečně v deklarovaném rozsahu provedeny. Ani odtud (a zjevně ani z pouhého převzetí později neuhrazené faktury) tedy nelze dovozovat souhlas žalovaných s úhradou zvýšené ceny díla.

22. K jednotlivým položkám pak lze ve stručnosti uvést, že námitky žalobkyně ve vztahu k položkám zahrnujícím založení příčky pod schodištěm a překlad Porotherm, usazení překladů a vyplentování, ocelové rohové lišty k omítkám a vnitřní okenní lišty, vnitřní omítky stěn Ytong, zakrytí oken při nástřiku tesařských konstrukcí, montáž a demontáž lešení a demontáž zábradlí nelze shledat opodstatněnými, neboť z provedeného dokazování bylo sice zjištěno jejich provedení se souhlasem žalovaného, nikoli však již sjednání zvýšené ceny díla. Nic takového nelze dovozovat ze stavebního deníku, a tedy co do tohoto aspektu stojí případná výpověď svědka [jméno] [příjmení] osamoceně. To platí i ve vztahu k demontáži původního zábradlí, u nějž svědek [jméno] [příjmení] sice potvrdil, že k ní mělo dojít (je to ostatně logické, pokud součástí rozpočtu byla montáž zábradlí nového), neuvedl však, že by to mělo mít jakýkoli dopad na cenu díla. Pokud jde o„ přípomocné práce“ pro vzduchotechniku, pak za zjištěné lze považovat pouze to, že zhotovení vzduchotechniky jako takové bylo objednáno za cenu podle rozpočtu předloženého subdodavatelem, tj. nelze souhlasit se žalobkyní, že by toto ujednání bez dalšího zahrnovalo i další částky v tomto rozpočtu nezahrnuté.

23. V souvislosti s lakováním považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že z hlediska objednatele je lhostejné, kolik vrstev laku je třeba na lakované konstrukce nanést, aby bylo dosaženo požadovaného výsledného efektu; podstatné je pouze to, na jaké ploše je třeba tohoto efektu (tj.„ nalakování“) dosáhnout. Pokud tedy nebyla toliko jedna vrstva laku dostačující, nelze nanesení dalších potřebných vrstev považovat za„ další plochu“, neboť jde stále o lakování jedné a téže plochy. Jinými slovy, pokud bylo v rámci rozpočtu počítáno s nalakováním určité plochy a pokud pak bylo v řízení zjištěno lakování dalších ploch v jiných místnostech, není namístě násobit tyto plochy ještě počtem nanesených vrstev laku. Také znalec ve svém posudku výslovně uvedl, že počet vrstev nátěru v daném případě není nadstandardní. V tomto směru tedy není námitka žalobkyně opodstatněná a soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud žalobkyni přiznal částku odpovídající zjištěné ploše lakování (nad rámec rozpočtu) jen jednou.

24. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že na fakturu [číslo] bylo ze strany žalovaných částečně hrazeno (z celkové fakturované částky [částka] bylo zaplaceno [částka]), pak ani z této skutečnosti nelze dovozovat, že by nutně musel být zaplacen i dosud neuhrazený zbytek. Je totiž nutno zdůraznit, jak to učinil i soud prvního stupně, že účinky uznání dluhu podle ustanovení § 2054 odst. 2 o.z. mohou nastat pouze tehdy, je-li z dalších okolností zřejmé, že předmětným částečným plněním je uznáván i zbytek dluhu. To však v nyní řešené věci konstatovat nelze, neboť žalovaní naopak zřetelně konstatovali svou vůli ve zbytku předmětnou fakturu neuhradit. Je přitom lhostejné, že deklarovaným důvodem mělo být ujednání o zádržném. Je tomu tak mimo jiné i proto, že jednak bylo zádržné ve smlouvě sjednáno v rozsahu 5 % fakturované částky (neuhrazena však zůstala jiná, větší její část) a jednak zaplacení částky„ zádržného“ představuje fakticky jiný dílčí nárok (doplacení zbytku ceny díla po splnění sjednaných podmínek). Nutno k tomu dále konstatovat, že podmínky pro doplacení zádržného byly sjednány tak, že jeho splatnost měla nastat až po předání kompletního díla včetně vyklizení staveniště (čl. IV. smlouvy, druhý odstavec), k čemuž však ze strany žalobkyně nikdy nedošlo. Nadto i kdyby snad měly nastat účinky uznání dluhu ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, zahrnují tyto účinky pouze vyvratitelnou domněnku existence dluhu. To znamená, že za situace, kdy je zjištěno (a to v dané věci bylo), že předmětný dílčí závazek nevznikl, nemůže být povinnost dlužníka (žalovaných) k plnění dovozována pouze ze samotného uznání.

25. K položkám, jejichž úhrada byla žalobkyni vůči žalovaným soudem prvního stupně přiznána, je pak třeba uvést v obecné rovině následující. Jak správně vyložil soud prvního stupně, dodatečnou úhradu nad rámec původně sjednané ceny díla je možno žádat zásadně jen tehdy, pokud se na tom strany dohodly. Taková dohoda se nicméně nemusí týkat pouze položek, které v původním (resp. předpokládaném) rozsahu díla nebyly zahrnuty, nýbrž i takových, o nichž se strany později dohodly, že úhrada za ně bude jiná (vyšší); podrobněji k tomu srov. bod 153 odůvodnění napadeného rozsudku.

26. Dále pak se odvolací soud zabýval jednotlivými položkami, ve vztahu k nimž uplatnili své konkrétní odvolací námitky žalovaní.

27. Pokud jde o obezdění podkroví a verandy příčkovkami Porotherm, je vzhledem k výše uvedenému (pod bodem 25) lhostejné, šlo-li o práce a materiál„ nezbytné“ pro zdárné dokončení díla či nikoli, podstatné je jen to, že (zda) se strany dohodly na provedení této položky a na tom, že za ni bude žalobkyni náležet úplata (nad rámec původně sjednané ceny díla). Z pohledu skutkových zjištění soudu je také nepodstatné, zda je přizdění jedné vrstvy cihel popisováno jako„ zvyšování krovu“ či nikoli, podstatné je pouze to, že oba svědci ([jméno] i [jméno] [příjmení]) se shodli na tom, že další vrstva cihel (nad rámec původně předpokládaného zdiva) se přizdívala, jakož i na tom že za to žalovaný přislíbil zaplatit; jako podpůrný důkaz pak soudu prvního stupně posloužil též korespondující zápis ve stavebním deníku. Ostatně i sám žalovaný tuto dodatečnou vrstvu cihel fakticky nijak nezpochybňuje (a to ani v podaném odvolání). Závěr soudu prvního stupně v tom směru, že k dohodě o této položce došlo a že žalovaní jsou proto povinni zaplatit za ni cenu zjištěnou jako cenu obvyklou, je proto správný.

28. Obdobně také ve vztahu k úpravě stavebních otvorů je namístě vyjít – ve shodě se soudem prvního stupně – ze shodných výpovědí obou svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] i faktického zjištění o tom, že konkrétní stavební otvory mají oproti původnímu projektu jinou velikost. Zejména v této souvislosti pak nelze shodu ve výpovědích obou svědků považovat za„ náhodnou“, jak se snaží tvrdit žalovaní. I v tomto ohledu je tedy rozhodnutí soudu prvního stupně správné.

29. V souvislosti s větším rozsahem vnitřních omítek pak nelze souhlasit s interpretací výpovědi žalovaného, kterou se tento snaží předkládat odvolacímu soudu. Právě z ní je totiž zcela zřetelné, že žalovaný s úhradou omítky navíc souhlasil. Jakkoli se nyní snaží tvrdit, že„ neměl jinou možnost“, nelze tomu přisvědčit. Zejména s ohledem na dlouhodobě prezentovaná stanoviska žalovaných v průběhu celého tohoto řízení je totiž zřejmé, že žalovaní mohli od žalobkyně žádat dokončení díla i bez přislíbení jakékoli dodatečné platby, tj. trvat na respektování vzájemné dohody zakotvené v uzavřené smlouvě o dílo. Pokud takto nepostupovali a naopak dodatečnou platbu za omítky přislíbili, pak je ovšem namístě z této změny vycházet. I v tomto ohledu je bez významu, že (zda) celková plocha omítaných příček a zdí nebyla oproti původnímu projektu změněna (srov. výše pod bodem 25). Také zde tedy není soudu prvního stupně čeho vytknout.

30. Pokud jde o odvětrávací tašky, je třeba přisvědčit žalovaným v tom směru, že sama žalobkyně žádala zaplacení celkem pouze 5 takových tašek, přičemž součástí původního projektu byly 3 kusy. Je přitom evidentní, že požadavek žalobkyně na zaplacení 5 odvětrávacích tašek nemůže být chápán jako 5 tašek„ navíc“, neboť tolik kusů tašek na střeše navíc oproti původnímu projektu není a nikdy nebylo. Naopak, přijatelným vysvětlením je, že tu jde o 5 tašek celkem, tj. pouze o 2 kusy navíc. Za těchto okolností je proto namístě přiznat žalobkyni pouze částku nižší o cenu odpovídající jedné této tašce, tj. o [částka].

31. V otázce vzduchotechniky pak je třeba závěry soudu prvního stupně rovněž korigovat. Podstatné tu totiž je, že podle uzavřené smlouvy (čl. IV.) měla být fakturace prováděna„ po stavebních oddílech“, tj. vždy tehdy, když je dokončena určitá relativně samostatná část díla. Jde tak o ujednání odpovídající ustanovení § 2610 odst. 2 o.z., podle kterého, je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. Za„ provedení“ je přitom i zde nutno považovat„ dokončení“ ve smyslu ustanovení § 2605 o.z., tj. předvedení způsobilosti konkrétního funkčního celku složit svému účelu. V daném případě však – a to soud prvního stupně pominul – k ničemu takovému nedošlo, neboť v řízení bylo zcela jednoznačně zjištěno, že žalobkyně tuto část díla nedokončila (to potvrdil i svědek [jméno] [příjmení] a zejména svědek [příjmení], který následně tuto část díla dokončoval). Nelze proto než uzavřít, že ve vztahu k této položce nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení související části ceny díla, a to ani podle smluvního ujednání a ani podle dispozitivní zákonné úpravy. V tomto rozsahu (tj. do částky [částka], odpovídající sjednané ceně včetně paušální sazby za zařízení staveniště a 10% DPH) je tedy uplatněný nárok nedůvodný.

32. Dále potom v souvislosti s položkami uplatňovanými vzájemným návrhem žalovaných je třeba uvést, že i zde je rozhodnutí soudu prvního stupně v zásadě správné, a to jak co do skutkových zjištění, která odpovídají provedeným důkazům, tak i co do právního posouzení uplatněných nároků. Dílčí korekce bylo nutno učinit toliko ve vztahu k nárokům souvisejícím s vadně provedeným hromosvodem a s položkou„ přesun hmot“, jak bude podrobněji rozvedeno dále.

33. K jednotlivým konkrétním odvolacím námitkám pak je třeba uvést následující.

34. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně týkající se nároku žalovaných na vydání bezdůvodného obohacení v částce [částka]. Žalobkyně argumentovala tím, že tu je třeba rozlišovat mezi podkladní podlahovou konstrukcí s tepelnou izolací (v rozpočtu za částku [částka]) na straně jedné a provedením betonových podlah (za předmětnou částku [částka]) na straně druhé. Ve světle provedených důkazů nicméně nelze s touto konstrukcí souhlasit. Především je evidentní, že – byť by šlo o další betonovou vrstvu, s níž žalobkyně původně nepočítala – stále jde o zhotovování téhož díla. Pro to, aby žalobkyni vznikl nárok na zaplacení požadované částky, by pak muselo být zjištěno, že se na souvisejícím navýšení ceny díla se žalovanými dohodla; to však zjištěno nebylo. Nadto i z předkládané faktury [právnická osoba] je zřejmé, že tu nejde o finální podlahu, nýbrž pouze o podklad, který je„ připraven pro pokládku dalších krytin“, tj. stále o podkladní podlahovou konstrukci, s níž počítá původní rozpočet.

35. Pokud jde o nedodané prvky vodovodní instalace, argumentovala žalobkyně tím, že v rámci komunikace stran bylo dohodnuto odečtení částek [částka] a [částka] bez DPH za nedodaný bojler a čerpadlo, čemuž následně žalobkyně vyhověla ve faktuře [číslo] a dobropisu č. [číslo]. K tomu je třeba uvést, že předmětný dobropis nebyl žalovaným ze strany žalobkyně proplacen, nýbrž byl započten oproti částce fakturované jim ve výše uvedené faktuře, což bylo následně promítnuto do faktury č. [číslo] Ani jedna z obou těchto faktur ([číslo], [číslo]) však nebyla žalovanými zaplacena a tam fakturované částky se proto staly předmětem tohoto řízení. Je potom lhostejné, že (zda) žalobkyně svůj žalobou uplatněný nárok v tomto smyslu (o vystavený dobropis) ponížila či nikoli, neboť přiznány jí byly pouze položky, u nichž soud prvního stupně zjistil, že jsou důvodné (a to bez zohlednění uvedeného zápočtu). Jinými slovy, vystavený dobropis se doposud ve vztazích mezi účastníky žádným reálným plněním (či ponížením plnění, na něž měla druhá strana skutečně nárok) neprojevil. Není proto namístě o tuto částku snižovat zjištěný nárok žalovaných na slevu z ceny díla, odůvodněnou zjištěným nedodáním konkrétních prvků vodovodní instalace (a to včetně těchto dvou položek).

36. V souvislosti s nedodanou mezikrokevní izolací pak žalobkyně uváděla, že mezi stranami byla dohodnuta částka [částka] bez DPH, představující (celou) dohodnutou slevu. Ani zde však nelze argumentaci žalobkyně přisvědčit, neboť nároky z vad díla (jako je i tento) jsou ze své podstaty nároky deliktními, tj. takovými, které vznikají objektivně z protiprávního jednání (porušení smlouvy v podobě vadného plnění) a nikoli na základě dohody stran. Vznikne-li takto účastníkovi právo na slevu z ceny díla, pak toto právo objektivně existuje bez ohledu na to, že je určitá (nižší) sleva poskytnuta, ledaže by se oprávněný tohoto svého práva ve zbývající části vzdal, tj. pokud by druhé straně její dluh prominul ve smyslu ustanovení § 1995 o.z. Takové právní jednání žalovaných však v řízení zjištěno nebylo. Za těchto okolností pak nelze než konstatovat, že pokud byl objektivně zjištěn nárok žalovaných na slevu ve větším rozsahu, než v jakém jim byla doposud poskytnuta, pak je namístě takto uplatněnému nároku vyhovět. Nutno konstatovat, že soud prvního stupně již poskytnutou slevu ve svém rozhodnutí zohlednil, když konstatoval, že nyní uplatněný nárok je i s doposud poskytnutou slevou nižší než částka, která by v daných poměrech představovala přiměřenou slevu vycházející z obvyklých cen nedodané mezikrokevní izolace.

37. Žalovaní naproti tomu nesouhlasili s rozhodnutím soudu ve vztahu k počtu chybějících kleštin. Nelze v tomto směru nicméně pominout, že zejména znaleckým zkoumáním bylo zjištěno nedodání pouze jedné a nikoli více kleštin; v tomto směru je pak lhostejné, že (zda) žalovaní vytýkali žalované nedodání vícero kusů, neboť objektivně zjištěný kvantitativní rozsah řešené vady tomu neodpovídá. V tomto ohledu je tedy rozhodnutí soudu prvního stupně správné a námitkám žalovaných nelze přisvědčit.

38. Pokud dále žalovaní žádali slevu z díla v souvislosti s některými jeho vadně provedenými částmi (a nárok na slevu pak byl konstruován v návaznosti na náklady potřebné k nápravě těchto vad), nebyly shledány důvodnými námitky účastníků ve vztahu k opravě hydroizolace a podlahy ve druhém nadzemním podlaží.

39. V souvislosti s hydroizolací žalovaní argumentovali, že jejich reálné náklady na odstranění (v řízení zjištěné) vady nelze omezit na částku určenou znalcem, neboť v daném případě museli (nad rámec znalcem zohledněných prací) odtěžit tolik zeminy, aby se zpřístupnila drenáž a bylo možno ověřit její správnou funkci. K tomu však nelze než uvést, že zjištěná vada s tímto postupem nijak nesouvisí, neboť žalovaní takto fakticky ověřovali, zda tu je ještě nějaká jiná (další) vada, aniž by ji však zjistili. S tím spojené náklady jdou proto jednoznačně na jejich vrub a po žalobkyni je žádat nemohou. Pokud tedy soud prvního stupně žalovaným přiznal slevu pouze ve výši nákladů, které byly zjištěny jako účelné pro odstranění skutečně zjištěné vady, postupoval zcela správně, neboť žádné další náklady (ať už směřující ke kvalitativně lepšímu výsledku či k prověření, zda tu je či není nějaká další vada) v tomto směru zohledňovat nelze.

40. Pokud jde o vadně zhotovenou podlahu ve druhém nadzemním podlaží, směřovaly námitky žalobkyně k tomu, že v daném případě nedošlo k demontáži celé skladby této podlahy. Žalobkyně však při této argumentaci pomíjí tu podstatnou skutečnost, že toto nebylo nikdy ze strany žalovaných tvrzeno (podle podání ze dne [datum] na č.l. 143 nebyl samotný polystyrenbeton odstraňován, nýbrž jen zarovnán vrstvou liaporu; stejně tak i znalec nepočítal s odstraňováním polystyrenbetonu, který lze doplnit jiným materiálem). Dále žalobkyně pomíjí, že nárok na slevu odůvodňuje již existence samotné vady, tedy není podstatné, zda byla tato vada skutečně konkrétním způsobem odstraněna či nikoli. Takto uplatněná odvolací námitka proto není způsobilá správnost rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru nijak zpochybnit.

41. V souvislosti s vytýkanou vadou hromosvodu považuje odvolací soud za podstatné, že bylo zjištěno vadné provedení hromosvodní soustavy, a to zcela nepochybně zprávou o revizi ze dne [datum], kterou zpracoval revizní technik [jméno] [příjmení]. Z ní je zřetelné, že zvolené jímací zařízení a uspořádání zemnící soustavy neodpovídají příslušné technické normě a rovněž změřené odpory zemniče překračují normové hodnoty (více než čtyřnásobně); výsledkem revizní zprávy je pak závěr, že hromosvodní soustava není z hlediska bezpečnosti schopna provozu. Tento závěr nebyl žalobkyní nijak vyvrácen, přičemž – jak správně podotkli žalovaní – tak mohla učinit zejména předložením vlastní zprávy z výchozí revize, kterou ostatně byla povinna opatřit a předat žalovaným, neboť tato zpráva je podmínkou provozu této části díla. Zjištěno pak je i to, že zjištěné závady byly odstraněny, protože následující revizní zpráva ze dne [datum] je již nezmiňuje a dospívá k závěru, že hromosvodní soustava je z hlediska bezpečnosti schopna provozu. S tím související náklady vynaložené žalovanými pak jsou zjišťovány z přiložených faktur, zahrnujících náklady na první revizní zprávu ([částka] podle faktury [číslo] ze dne [datum]) a náklady na následnou opravu včetně navazující výchozí revize ([částka] podle faktury [číslo] ze dne [datum]). Jakkoli znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že se k těmto konkrétním otázkám a položkám nemůže z pozice své odbornosti kvalifikovaně vyjádřit, nelze bez dalšího dovozovat, že by provedená oprava nebyla potřebná (z předložených revizních zpráv plyne opak) a související náklady účelné. Na rozdíl od prací provedených [právnická osoba] stav s.r.o., u nichž bylo zjištěno, že namísto prosté opravy bylo fakticky zhotoveno kvalitativně jiné dílo, u předmětné hromosvodné soustavy toto konstatovat nelze. Pokud jde o výši takto vynaložených nákladů, nelze bez dalšího dovozovat, že by nešlo o cenu obvyklou. Jednotlivé účtované částky se nejeví být nijak přemrštěnými, zejména s ohledem na celkovou cenu díla a jeho jednotlivých položek. Bez podstatného významu je i ta okolnost, že za první z revizí byla účtována částka [částka], zatímco za následnou částka [částka], neboť nejde o zásadní rozdíl, který nadto může být relevantně odůvodněn dalšími okolnostmi (první zpráva konstatuje vadu a není tedy způsobilým podkladem pro provoz hromosvodní soustavy, navíc cena za ni byla hrazena v hotovosti při převzetí – obě tyto okolnosti mohou nižší cenu první revize relevantně odůvodnit) Z pohledu odvolacího soudu tedy lze uzavřít, že nárok na slevu z ceny díla je odůvodněn i v tomto rozsahu, tj. co do částky [částka], již lze považovat za přiměřenou zjištěné vadě.

42. Konečně pak ve vztahu k položce„ přesun stavebních hmot“ je třeba uvést, že odvolací námitka žalovaných je opodstatněná. Při revizi této položky soud prvního stupně použil postup, který se v jádru jeví přiměřený i odvolacímu soudu. Úvaha soudu prvního stupně má racionální základ, neboť pokud z původně sjednaného předmětu díla nebylo dokončeno vše, nedošlo ani k úplnému vyčerpání položky„ přesun hmot“. Její vyčerpanou část pak lze s určitým zjednodušením odvozovat od poměru ceny za dílčí dodávky, které byly dokončeny, oproti celkové sjednané ceně díla (bez onoho„ přesunu hmot“). Takto odůvodněná úvaha může obstát, související výpočet však nebyl ze strany soudu prvního stupně proveden zcela správně. Soud prvního stupně totiž vskutku opomněl zejména tu část díla, která nebyla žalovanou zhotovena vůbec (a tedy nebyla ani fakturována a nestala se ani předmětem tohoto řízení).

43. Při využití v zásadě správné úvahy soudu prvního stupně a z ní vycházejícího postupu tedy je namístě vyjít z toho, že celková cena díla podle původního rozpočtu činila [částka] bez DPH, tj. bez předmětného„ přesunu hmot“ (za částku [částka] bez DPH) jde o částku celkem [částka] bez DPH. Zaplaceno pak bylo (opět bez předmětné položky) celkem [částka] (jde o souhrn faktur označovaných jako„ řádné“), od čehož je třeba dále odečíst nedodané položky ([částka] za nedodané prvky vodovodní instalace, [částka] za nedodané prvky elektroinstalace, [částka] za nedodanou kleštinu a [částka] za nedodanou mezikrokevní izolaci, vše bez DPH) na konečnou částku [částka]. Jde tak o 74 % celkové ceny díla. Zbývajících 26 % nebylo dodáno, a tedy v tomto rozsahu ani nedošlo k souvisejícímu přesunu hmot; tento podíl z ceny předmětné položky pak odpovídá částce [částka]. Na tomto základě pak lze uzavřít, že pokud žalovaní požadovali vrácení částky [částka], je tento jejich nárok důvodný v celém rozsahu a nikoli pouze v částce [částka] určené soudem prvního stupně.

44. Odvolací soud tedy shrnuje, že oproti soudu prvního stupně má navíc za nedůvodný nárok žalobkyně na zaplacení dílčí ceny za vzduchotechniku ([částka]) a za jednu odvětrávací střešní tašku ([částka]), a to včetně souvisejícího úroku z prodlení; jinak je rozhodnutí soudu prvního stupně o podané žalobě (jak co do vyhovujícího, tak i co do zamítavého výroku) věcně správné. Ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaných pak má odvolací soud takto uplatněné nároky za důvodné navíc ještě ve vztahu k nároku na slevu ve výši [částka] za vadně provedenou hromosvodní soustavu a na soudem prvního stupně nepřiznanou část položky„ přesun hmot“ ve výši [částka]; z těchto částek nebyl úrok z prodlení žádán. Jinak lze i ve vztahu k rozhodnutí o vzájemném návrhu žalovaných považovat napadené rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné.

45. Odvolací soud proto jednak odmítl (§ 218 písm. b/ o.s.ř.) odvolání žalobkyně v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku V. napadeného rozsudku, jednak tento rozsudek částečně změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) ve výroku II. bod 2 tak, že co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá, a ve výroku V. co do částky [částka] tak, že žalobkyně je povinna tuto částku zaplatit žalovaným v obecné pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.; ve zbytku těchto výroků II. a V, jakož i ve zbývajících meritorních výrocích III. a IV. pak byl napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.).

46. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku bylo třeba znovu rozhodnout rovněž o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

47. K náhradě nákladů mezi účastníky navzájem je třeba předeslat, že předmětem tohoto řízení byl jak nárok uplatněný žalobkyní, tak i vzájemný návrh žalovaných. Ve vztahu k oběma těmto nárokům byli žalovaní ve větší míře úspěšní (žalobkyně byla co do svého nároku úspěšná toliko v rozsahu částky [částka], tj. 17,5 % žalované částky, žalovaní byli co do svého nároku úspěšní v rozsahu částky [částka], tj. 58,8 % částky uplatněné vzájemným návrhem), náleží jim proto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrná část náhrady nákladů ve vztahu k oběma těmto nárokům. Vzhledem k tomu, že oba tyto nároky jsou nároky peněžitými a že s ohledem na časově rozdílné uplatnění a jejich pozdější úpravy se celkový předmět řízení v jeho průběhu do určité míry měnil, vyšel odvolací soud při určení náhrady z celkové tarifní hodnoty předmětu řízení v té které jeho fázi a současně vždy též z poměru úspěchu účastníků ve vztahu k ní, tak aby byla vždy zachována potřebná proporcionalita.

48. V první fázi řízení je jeho předmět určen původně žalovanou částkou [částka], z níž byla žalobkyně úspěšná toliko co do [částka], tedy 17,5 %; žalovaným proto náleží náhrada nákladů vzniklých jim v této fázi řízení v rozsahu 65 % (rozdíl mezi mírou úspěšnosti obou stran). Jejich náklady v této fázi jsou tvořeny odměnou jejich zástupce (advokáta) ve výši [částka], tj. po [částka] ([částka] podle ustanovení § 7 AT, sníženo o 20 % a násobeno 2x podle ustanovení § 12 odst. 4 AT s ohledem na společné zastoupení obou žalovaných) za celkem 5 úkonů spočívajících v převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, jednání s protistranou (mediace), účasti při jednání soudu prvního stupně dne [datum] (šlo toliko o přípravu jednání, nebyla projednávána věc sama) a dalším písemném podání ve věci samé. Ke každému z těchto úkonů náleží advokátovi rovněž paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, celkem tedy [částka]. Spolu s 21% DPH (advokát vykonává advokacii jako společník Advokátní kanceláře [příjmení], [právnická osoba], která je registrována coby plátkyně této daně) pak činí náklady vynaložené žalovanými v této fázi řízení [částka], z čehož jim náleží 65 %, tedy [částka].

49. Dále pak podali žalovaní svůj vzájemný návrh, jehož předmětem byla částka [částka]; konečný procesní úspěch žalobců dosáhl k částce [částka], kterou je však třeba snížit o [částka] (v tomto rozsahu byl později původní vzájemný návrh vzat částečně zpět), tj. 66 %. Náhrada jim proto v této souvislosti náleží v rozsahu 32 % Náklady s tím spojené sestávají z odměny advokáta ve výši [částka], tj. po [částka] ([částka] podle ustanovení § 7 AT, zvýšeno pro společné zastoupení podle ustanovení § 12 odst. 4 AT) za celkem 2 úkony spočívající v převzetí zastoupení a sepisu vzájemného návrhu. Ke každému z obou těchto úkonů náleží advokátovi rovněž paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, celkem tedy [částka]. Spolu s 21% DPH pak činí náklady vynaložené žalovanými v této souvislosti [částka], k čemuž je třeba přičíst také soudní poplatek v celkové výši [částka]. Z takto určené částky jim náleží 32 %, tedy [částka].

50. V následující fázi řízení činil jeho předmět celkem [částka], z čehož procesní úspěch žalovaných dosahuje k částce [částka], tedy 77,4 %. I poté, co při ústním jednání dne [datum] došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a zastavení řízení co do částky [částka], míra procesní úspěšnosti žalovaných se nezměnila (předmět řízení nadále činil [částka], úspěch žalovaných [částka]). Za celou tuto část řízení jim proto náleží náhrada v rozsahu 54,8 %. V této fázi řízení jsou náklady žalovaných tvořeny odměnou advokáta ve výši [částka], tj. po [částka] ([částka] podle ustanovení § 7 AT, navýšeno pro společné zastoupení podle ustanovení § 12 odst. 4 AT) za každý z celkem 15 úkonů spočívajících v účasti při jednání soudu prvního stupně dne [datum] (polovina odměny, neboť nebyla projednávána věc sama a byl učiněn toliko pokus o smír, řízení pak bylo přerušeno), dne [datum] (opět poloviční odměna, neboť nedošlo k meritornímu projednání věci, nýbrž toliko pokusu o smír) a ústním jednání dne [datum] (zahájeno ve věci samé; 2 úkony, neboť doba trvání přesáhla 2 hodiny), dalším podání ve věci samé ze dne [datum] (netýká se výhradně jen vzájemného návrhu, nýbrž i žalované částky), účasti při ústním jednání dne [datum] (3 úkony, neboť jednání přesáhlo 4 hodiny) a [datum] (2 úkony, neboť doba trvání přesáhla 2 hodiny), účasti při provedení důkazu před dožádaným Okresním soudem v Třebíči dne [datum], účasti při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum] (5 úkonů, neboť doba trvání přesáhla 8 hodin); za samostatný účelný úkon není považováno sdělení z [datum] v rozsahu pouhých dvou vět (související dopis pak je mimoprocesní odpovědí, nelze jej proto zahrnout do nákladů řízení). Ke každému z těchto úkonů náleží advokátovi rovněž paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, celkem tedy [částka]. Mimoto jsou náklady řízení žalovaných v této fázi tvořeny také cestovními výdaji k úkonu dožádaného Okresního soudu v Třebíči a zpět (§ 13 odst. 5 AT) v částce [částka] odpovídající délce cesty celkem 328 km (tam i zpět) při použití vozidla BMW X5, [registrační značka], s průměrnou (kombinovanou) spotřebou dle technického průkazu 12,9 l benzínu BA 95 na 100 km, při ceně pohonné hmoty [částka] a hodnotě opotřebení použitého vozidla 4,10 Kč/km (obojí podle vyhlášky č. 333/2018 Sb.). V té souvislosti náleží advokátovi rovněž náhrada za promeškaný čas strávený na cestě, a to v částce [částka] (po [částka] podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT za každou z celkem 8 účtovaných započatých půlhodin). Spolu s 21% DPH pak činí náklady vynaložené žalovanými v této souvislosti [částka], z čehož jim náleží 54,8 %, tedy [částka].

51. Následně pak podáním ze dne [datum] došlo k částečnému zpětvzetí vzájemného návrhu žalovaných co do částky [částka] a současně k jeho rozšíření o částku [částka]. Toto podání se tedy týkalo celkového předmětu řízení v částce [částka] (žalovaná částka [částka], celý původní předmět vzájemného návrhu v částce [částka] a jeho rozšíření o [částka]), z čehož úspěch žalovaných dosáhl [částka], tedy 74,3 %; náhrada proto žalovaným náleží toliko v rozsahu 48,6 %. Odměna za tento úkon, jakož i za účast při navazujícím ústním jednání dne [datum] (5 úkonů, neboť doba trvání přesáhla 8 hodin) činí po [částka] ([částka] podle ustanovení § 7 AT, navýšeno pro společné zastoupení podle ustanovení § 12 odst. 4 AT) za každý úkon, celkem tedy [částka]. Ke každému z těchto úkonů náleží advokátovi rovněž paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, celkem tedy [částka]. Spolu s 21% DPH pak činí náklady vynaložené žalovanými v této souvislosti [částka], z čehož jim náleží 48,6 %, tedy [částka].

52. V dalším průběhu řízení pak již byla jeho předmětem celková částka [částka], z čehož byli žalovaní úspěšní co do částky [částka], tedy 76 %; náhrada jim proto přísluší v rozsahu 52 %. V této fázi řízení žalobci složili zálohu na znalecký posudek ve výši [částka]. Dále jsou pak jejich náklady tvořeny opět odměnou advokáta ve výši [částka], tj. po [částka] ([částka] podle ustanovení § 7 AT, zvýšeno pro společné zastoupení podle ustanovení § 12 odst. 4 AT) za celkem 6 úkonů spočívajících v účasti na místním šetření znalce dne [datum] (poloviční odměna, neboť nejde o meritorní jednání ani jednání s protistranou), dalším písemném podání ve věci samé ze [datum], účasti při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne 28. 1: 2021 (3 úkony, neboť doba trvání přesáhla 4 hodiny); žalovanými zmiňované„ doplnění k otázkám z místního šetření“ není obsahem spisu, a nelze je proto posoudit jako účelný úkon právní služby v tomto řízení, obdobně nelze jako účelný hodnotit ani závěrečný návrh, který je sice v písemné podobě založen ve spise, předcházel však jednání dne [datum], kde bylo doplněno dokazování a závěrečný návrh byl přednesen ústně. Ke každému z obou těchto úkonů náleží advokátovi rovněž paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, celkem tedy [částka]. Spolu s 21% DPH pak činí náklady vynaložené žalovanými v této souvislosti [částka], z čehož jim náleží 52 %, tedy [částka].

53. Předmětem odvolání žalovaných byla toliko částka [částka], z níž byli žalovaní úspěšní toliko co do [částka], tj. méně než v rozsahu jedné poloviny; poměrná část náhrady jim proto za tento úkon nenáleží, a to jak za samotné odvolání, tak i za související soudní poplatek.

54. V navazujícím odvolacím řízení již nebyla předmětem řízení částka [částka], ohledně níž byla žaloba částečně vzata zpět a řízení zastaveno při jednání dne [datum]. Předmět řízení je proto nadále určen již jen částkou [částka], z čehož byli žalovaní úspěšní co do částky [částka], tedy 74,7 %; náhrada jim proto přísluší v rozsahu 49,3 %. V této fázi řízení jsou náklady žalovaných tvořeny odměnou advokáta ve výši [částka], tj. po [částka] ([částka] podle ustanovení § 7 AT, navýšeno pro společné zastoupení podle ustanovení § 12 odst. 4 AT) za každý z celkem 3 úkonů spočívajících v písemném vyjádření ve věci samé, účasti při jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum] (poloviční odměna, neboť byl toliko vyhlášen rozsudek). Ke každému z těchto úkonů náleží advokátovi rovněž paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, celkem tedy [částka]. Spolu s 21% DPH pak činí náklady vynaložené žalovanými v této souvislosti [částka], z čehož jim náleží 49,3 %, tedy [částka].

55. Celkem tedy žalovaným náleží náhrada ve výši [částka]. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně (s ohledem na jejich procesní společenství) k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

56. Pokud jde o náhradu nákladů placených státem, vyšel odvolací soud z ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř.) a tyto náklady rozdělil mezi obě strany podle poměru jejich úspěchu v řízení. Vyšel přitom z toho, že předmět řízení činil celkem [částka] (souhrn částek uplatněných žalobou a vzájemným návrhem), z čehož žalobkyně byla úspěšná co do 26 % (ve vztahu k žalobě co do částky [částka], ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaných co do částky [částka]) a žalovaní co do 74 % Náklady řízení placené státem činí celkem [částka], přičemž jde o znalečné podrobněji specifikované pod bodem 279 odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Z této částky je proto žalobkyně povinna zaplatit [částka] a žalovaní (společně a nerozdílně) zbývajících [částka], obojí v obecné pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení