19 Co 31/2022- 344

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] a soudce Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 52/2020 – 301, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalované do vyhovujících výroků o věci samé I. a III. rozsudku soudu I. stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o věci samé II. a IV. potvrzuje.

III. V nákladovém výroku V. se rozsudek mění jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak se potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum], a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku /výrok I./; zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] /výrok II./; uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku /výrok III./; zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] do [datum] do [datum] /výrok IV./ a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího právního zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku /výrok V./.

2. Rozhodl tak v řízení zahájeném podáním došlém soudu dne [datum] o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) způsobenou žalobkyni vedením trestního řízení před Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zproštěním obžaloby. Žalovaná částka se sestává z částky [částka], představující v trestním řízení vynaložené náklady na obhajobu; z částky [částka], představující přiměřené zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání a částky [částka], představující přiměřené zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s tím, že v rámci mimosoudního projednání věci přiznala žalobkyni částku [částka] na vynaložené náklady na obhajobu a poskytla jí omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání. K nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního stíhání nedošlo.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované podáním ze dne [datum], doplněné k výzvě žalované podáním ze dne [datum]. Žalovaná vyplatila dne [datum] žalobkyni náhradu nákladů trestního řízení v částce [částka] a za nezákonně vedené trestní stíhání poskytla žalobkyni pouze omluvu.

5. Dále soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování skutkový závěr podrobně popsaný v bodech 14 - 20 odůvodnění napadeného rozsudku, zejména pak, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle ust. § 341 odst. 1 trestního zákoníku a přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle ust. § 348 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla podána na žalobkyni a spoluobžalovaného [jméno] [příjmení] obžaloba. Soud I. stupně dále zjistil samotný průběh celého trestního řízení vedeného převážně Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. [spisová značka], který obnášel mimo jiné opakované rozhodování soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Poprvé byl dne [datum] vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, kterým byli oba spoluobvinění uznáni vinnými. Odsuzující rozsudek byl dne [datum] odvolacím soudem zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení s tím, že výslechy učiněné před švýcarským soudem nebyly provedeny v souladu se zákonem. Obhájcům nebylo umožněno klást nové dotazy, proto protokoly nelze číst jako důkaz, shodně soud neměl číst jako důkaz listinu„ prohlášení příjemkyně darovaných embryí, neboť souhlas soudce k poskytnutí informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, od zdravotnického zařízení, byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2499/14. Podruhé bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem Okresním soudem v Kroměříži dne [datum], který byl opět k odvolání zrušen dne [datum] a věc soudu vrácena s tím, že soud nesplnil veškeré pokyny odvolacího soudu a dále jej odvolací soud zavázal provést další dokazování a zhodnocení provedených důkazů. Dne [datum] byl vyhlášen Okresním soudem v Kroměříži opět odsuzující rozsudek, který byl k odvolání dne [datum] Krajským soudem v [obec], pobočka ve [obec], zrušen a obžalovaní byli zproštěni obžaloby podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, tj. z důvodu, že skutek není trestním činem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Řízení probíhalo i ve styku s cizími orgány, konkrétně švýcarskými, a to na základě dožádání, zejména výslech svědků soudem v Basileji ve Švýcarské konfederaci, následně opakovaný výslech svědků před tímto švýcarským soudem za přítomnosti stran řízení, nakonec výslech svědků ze zahraničí uskutečněný na základě videokonference. Uskutečnilo se 9 porad žalobkyně s právní zástupkyní ve věci trestního stíhání (dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). V době, kdy Policie ČR navštívila reprodukční kliniku a následně získala zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, nastaly u této psychické problémy, neboť nechtěla zveřejnit informace, jak byly počaty její děti. Žalobkyně navštěvovala psychologickou ambulanci pro úzkostné a depresivní stavy, užívá antidepresiva. Od roku 2018 má panické ataky. O jejím trestním stíhání věděli lidé z blízkosti jejího bydliště, kde Policie ČR činila vyšetřování; ucházela-li se o zaměstnání, byla na případné trestní stíhání dotazována; o svém trestním stíhání musela říci rodičům (při druhém odsuzujícím rozsudku). Měla vztah se spoluobžalovaným [příjmení] (proti němuž bylo vedeno řízení i jako vůči uprchlému), který byl v průběhu trestního stíhání ve Švýcarsku, v důsledku trestního stíhání se rozhodla, že za ním neodcestuje a zůstane v České republice. Setkávali se pouze minimálně, vztah nevydržel. Žalobkyni byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 17 Co 112/2020-201, přiznána částka [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené zrušeným souhlasem soudce k poskytnutí informace, k níž se váže povinnost mlčenlivosti.

6. Zjištěný skutkový stav po právní stránce posuzoval soud I. stupně podle ust. §§ 1, 3, 5, 8, 14, 15, 31 a 31a OdpŠk.

7. Nárok žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu shledal soud I. stupně nad rámec plnění žalované oprávněným co do částky [částka]. Tato částka se sestává z odměn a hotových výdajů za úkony právní služby spočívající v 7 poradách (ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) v celkové výši [částka] (7 x [částka]), z rozdílu odměn za účast u výslechu svědků v zahraničí v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), z rozdílu náhrady za promeškaný čas strávený cestou do Basileje a zpět ve výši [částka], z náhrady nákladů na ubytování právní zástupkyně v Basileji ve výši [částka], z náhrady stravného při cestě do Basileje ve výši [částka], dále z cestovného ve výši [částka] (cesta z [obec] do Basileje a zpět) a ve výši [částka] (11 x cesta z [obec] do [obec] a zpět, 1 x cesta z [obec] do [obec] a zpět). Sazbu odměny zvýšil na trojnásobek pouze u úkonů, které probíhaly u příslušných orgánů ve Švýcarsku dle švýcarských procesních předpisů. Zvýšení odměny na trojnásobek důvodným neshledal u úkonů učiněných ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Soud I. stupně nepřiznal náhradu nákladů za úkony učiněné před zahájením trestního stíhání žalobkyně a dále za nahlížení do spisu uskutečněné dne [datum] s odůvodněním, že za účelně vynaložený úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) se považuje v případě, že se nejedná o nutnou obhajobu, pouze prostudování spisu při skončení vyšetřování; za úkony - návrhy na doplnění dokazování s tím, že za tyto úkony týkající se pouze dokazování odměna nenáleží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004); za úkony označené jako dotaz na matriky, na velvyslanectví, vyhledávání důkazů, neboť se nejedná o úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu a ani nesměřují vůči orgánu činnému v trestním řízení, nýbrž vůči třetím osobám; za úkon označený žalobkyní jako sdělení soudu ze dne [datum], neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu; za úkony označené jako ústavní stížnost (zdravotní dokumentace) a ústavní stížnost (zahájení) s tím, že se jedná o náklady řízení, které mohly být uplatněny v řízení před Ústavním soudem postupem dle ust. § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a za úkon - poradu uskutečněnou dne [datum], když této předcházela porada dne [datum] před výslechem žalobkyně a následovala po ní porada dne [datum], kdy náklady na obě tyto porady byly soudem shledány účelně vynaloženými. Po částečném zastavení řízení co do částky [částka] tedy přiznal soud I. stupně žalobkyni částku [částka] včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z již žalovanou přiznané částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl (výrok II.).

8. Nárok žalobkyně na náhradu újmy za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení shledal soud I. stupně oprávněným co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení /výrok III./a výrokem IV. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Závěr odůvodnil zjištěním, že řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 5 let a 1 měsíc. Posouzením kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk dovodil, že rozhodnutí nebylo vydáno v přiměřené lhůtě, pročež žalovaná odpovídá podle § 13 OdpŠk za škodu tímto žalobkyni způsobenou. Při vyčíslení výše škody vyšel s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze základní částky [částka] (za první dva roky z částky poloviční) a dospěl tak k základní částce [částka], kterou modifikoval snížením o 20 % za skutkovou a procesní složitost (rozsáhlé dokazování, spolupráce s cizími justičními a jinými orgány, zajišťování překladů a tlumočení) a o 15 % za to, že řízení opakovaně probíhalo na 2 stupních soudní soustavy a současně zvýšením o 15 % za postup soudů v řízení (procesní pochybení, nerespektování pokynů odvolacího soudu) a o 20 % za zvýšený význam řízení pro žalobkyni (řízení žalobkyni citelně zasáhlo).

9. Nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání shledal soud I. stupně oprávněným co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení /výrok III./a výrokem IV. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Vyšel ze zjištění, že trestní stíhání mělo dopad na zdravotní stav žalobkyně, zejména na její psychické zdraví. Částečně došlo k zásahu i do pracovní sféry žalobkyně, kdy v důsledku vedeného trestního řízení mohlo být ztíženo její uplatnění na trhu práce. Dopad do rodinného života spočívající v rozpadu vztahu neměl soud I. stupně za prokázaný, zejména pak okolnost, že k narušení vztahu došlo v příčinné souvislosti s vedeným trestním řízením. Zdůraznil, že již před zahájením trestního stíháními měli partneři rozdílná bydliště, jejich vztah tak nemohl být již intenzivní. Uzavřel, že za zásah do zdravotní a pracovní sféry trvající přes 5 let, kdy byla žalobkyně ohrožena trestem odnětí svobody až na 3 roky, náleží žalobkyni zadostiučinění v penězích. Žalovanou poskytnutá omluva není dostačující. Za nezákonně vedené trestní stíhání dle obecných představ spravedlnosti a slušnosti shledal zadostiučinění ve výši [částka], přičemž současně zkonstatoval, že tvrzená nemajetková újma spočívající ve zhoršení zdravotního stavu byla vyvolána také zpřístupněním zdravotnické dokumentace (za toto jednání byla odškodněna žalobkyně v samostatném řízení). Samotné trestní stíhání mohlo mít na vzniku újmy podíl maximálně poloviční. Nález Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 2175/16, kterým žalobkyně dokládala přiměřenost výše odškodnění, označil soud za nepřípadný.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšné žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 % z celkové částky [částka], t. j. na částku [částka]. Podrobný výpočet uvedl v bodě 51 až 53 rozsudku.

11. Proti zamítavým výrokům o věci samé /II. a IV./ a nákladovému výroku /V./ rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně.

12. Co se týče nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu soudu I. stupně zejména vytkla, že měla být přiznána jejich náhrada i ve vztahu k úkonům, které právní zástupkyně učinila před zahájením trestního stíhání, neboť i tyto vznikly v souvislosti s nezákonným trestním stíháním (porada s klientem dne [datum], vyjádření ze dne [datum]). Dále brojila proti nepřiznání náhrady za úkon spočívající v nahlížení do spisu dne [datum] a s tím související náhrady cestovného. Argumentovala nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18, ze dne [datum], kde tento soud uvedl, že úkon nahlížení do spisu má být považován za samostatný úkon, za který náleží žalobkyni náhrada podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) ve spojení s ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Nahlížení do spisu již v průběhu vyšetřování je úkon, který byl vykonán k řádnému výkonu obhajoby. Navíc pokud by advokát učinil nahlížení až při skončení vyšetřování, vyžádalo by si to delší studium v rozsahu nejméně dvou úkonů. K zamítnutí nároku na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s podanou ústavní stížností zdůraznila výjimečnost přiznání náhrady nákladů řízení Ústavní soudem. Vyslovila názor, že § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu není možno aplikovat na podání ústavní stížnosti v neoprávněně vedeném trestním řízení. Nesprávný je závěr soudu I. stupně i ve vztahu k návrhům na doplnění dokazování, které měly být považovány za úkony podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, tedy návrh ve věci samé s tím, že návrhy ze dne [datum], [datum] a [datum] byly účelné k prokázání neviny žalobkyně a vyvracení tvrzení orgánů činných v trestním řízení. Soudem I. stupně měla být přiznána náhrada i za úkon sdělení soudu ze dne [datum], který byl učiněn na výzvu soudu. Žalobkyně v tomto sdělení měla uvést, zda se bude účastnit zahraničního výslechu svědků a součástí sdělení byly i otázky, které mají být svědkům položeny. Soud I. stupně dále pochybil, pokud za úkon účelně vynaložený v souvislosti s obhajobou neuznal dotaz na matriku, velvyslanectví a Ministerstvo zahraničních věcí, neboť se jedná úkon podle ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu, který právní zástupce činí dle ust. § 89 odst. 2 trestního řádu pro získání důkazů, které byly následně v řízení uplatněny. Rozporovala i neuznání porady uskutečněné dne [datum] jakožto účelně vynaloženého nákladu vzniklého v souvislosti s obhajobou. Zdůraznila, že se jednalo o počátek trestního řízení, což si vyžádalo zvýšenou četnost porad ohledně návrhů na dokazování. Obsahem porady byly konkrétní návrhy na doplnění dokazování a další postup v obstarání důkazů. Za nesprávný označila závěr soudu o nenavýšení odměny až na trojnásobek za odvolání ze dne [datum], [datum] a [datum]. Zdůraznila, že odvolání byla časově náročným úkonem, měla cca 10 stran, reagovala na vady rozhodnutí, procesní pochybení soudu, rozpory mezi důkazy, vyjádření k zahraničním výslechům. K sepisu bylo nutné nastudovat i právní předpisy a mezinárodní smlouvy, se kterými se běžně nepracuje. Závěrem zdůraznila, že smyslem rozhodnutí soudu I. stupně měla být náhrada nákladů, které žalobkyně reálně uhradila na právní zastoupení v trestním řízení, tedy všech úkonů, které právní zástupkyně činila za úplatu s tím, že soud I. stupně měl vyloučit jen ty úkony, kterou byly zřejmě neúčelné či jejichž náhrada je v rozporu s dobrými mravy.

13. Ve vztahu k rozhodnutí o nemajetkové újmě vzniklé žalobkyni nepřiměřenou délkou trestního řízení žalobkyně namítala, že soud I. stupně nezdůvodnil výši základní částky [částka], když dle žalobkyně měla být stanovena nikoliv na dolní hranici dané stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, nýbrž měla být na horní hranici, tj. v částce [částka], která odráží skutečnost, že se jednalo o trestní řízení a doba 5 let je v případě trestního řízení již dlouhou dobou trvání řízení. Žalobkyně byla osobou netrestanou, řízení mělo dopad do osobního života a to zejména po zdravotní stránce a rodinných vztahů. Současně podotkla, že částky ve stanovisku by měly být navýšeny o 20% inflaci, neboť takto stanovil Nejvyšší soud rozmezí před více než 10 lety. [příjmení] neměla být za první dva roky krácena, neboť žalobkyně byla zproštěna obžaloby pro důvod, že skutek není trestným činem, tedy řízení nemělo vůbec probíhat. Řízení bylo od počátku protiprávní a lze tak datovat vznik průtahů již od jeho počátku. Rozporovala i snížení o 20 % s tím, že věc nebyla skutkově složitá a uvádí-li soud procesní složitost danou spoluprací se zahraničními orgány, pak tyto úkony soudu byly nadbytečné, neboť řízení nemělo vůbec probíhat. Pokud soud další snížení o 15 % zdůvodnil skutečností, že řízení probíhalo na dvou stupních opakovaně, pak tato okolnost byla dána pochybením na straně soudu, proto by neměla jít k tíži žalobkyně, naopak žalobkyně byla opakovaně nucena podávat opravné prostředky a čelit opakovaně odsuzujícímu rozsudku.

14. Ve vztahu k rozhodnutí o nemajetkové újmě vzniklé žalobkyni nezákonně vedeným trestním stíháním žalobkyně namítala, že přiznanou výši vnímá jako pouze symbolickou, nikoliv jako dostatečnou. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3271/20 ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18 ze dne [datum], podle nichž nemá být zadostiučinění pouze symbolické. Rozporovala základní částku stanovenou na [částka], ale i následné ponížení na polovinu s odkazem na již odškodněnou újmu z neoprávněného zásahu do zdravotnické dokumentace s tím, že odškodněna byla pouze částkou [částka]. Poukázala na kritéria k posouzení náhrady nemajetkové újmy obsažená v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2290/2007. Zdůraznila, že byla ohrožena trestem odnětí svobody, měla obavu, že jí bude zrušeno pobytové oprávnění, trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, negativní dopad do jejího osobního života byl dostatečně prokázán zejména v oblasti psychického zdraví a na to navázané další potíže se zažíváním, padání vlasů apod. Doplnila, že trestní řízení bylo zahájeno na základě oznámení správního orgánu poté, co v řízení o udělení přechodného pobytu uvedla, že děti byly počaty po umělém oplodnění, neboť správní orgán se domníval, že děti mohly být zneužity tím, že jim do rodného listu byla zapsána cizí osoba. Na základě toho došlo k prověřování jak okolností početí dětí, tak i soužití partnerů. Z uvedeného dovodila, že nepřispěla k zahájení trestního stíhání a byla nezákonně stíhána pro skutek, který se týkal citlivých osobních a rodinných záležitostí žalobkyně.

15. Závěrem žalobkyně rozporovala i výpočet náhrady nákladů řízení s tím, že jí měl soud I. stupně nahradit i úkony, které činila v souvislosti s návrhem na osvobození od soudních poplatků, a to bez ohledu na fakt, že osvobození nebylo žalobkyni přiznáno. Soud I. stupně nesprávně zhodnotil jako neúčelné úkony - poradu konanou dne [datum] a doplnění skutkových dne [datum]. Na poradě byl konzultován další postup a soud I. stupně neměl učinit závěr o neúčelnosti porady, aniž by se dotázal žalobkyně na její obsah. Skutková tvrzení byla doplňována v návaznosti na procesní postup žalované, která částečně plnila v průběhu řízení a rovněž na výzvu soudu. Proto konstatování soudu I. stupně, že skutková tvrzení měla být obsažena již v žalobě, je v daném případě nesprávné. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Proti vyhovujícím výrokům o věci samé /I. a III./ rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná tzv. blanketní odvolání, které vzala podáním ze dne [datum] zpět. Rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobkyní napadených výroků navrhla žalovaná potvrdit coby věcně správný.

17. Odvolací soud postupem podle § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení o odvolání žalované do vyhovujících výroků o věci samé I. a III. zastavil.

18. Ve vztahu k žalobkyní napadeným výrokům přezkoumal odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil a odvolání žalobkyně shledal pouze částečně opodstatněným ve vztahu k nákladovému výroku. Ke škodě žalobkyně představující vynaložené náklady obhajoby 19. Podle ust. § 31 odst. 1 OdpŠk stát nahradí poškozenému náklady řízení, které jím byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, na nápravu nesprávného úředního postupu.

20. Úkony, na které se vztahuje náhrada podle shora citovaného ustanovení, musí jednak splňovat požadavek účelnosti a jednak přímo směřovat ke zrušení nezákonného rozhodnutí, v daném případě k vydání zprošťujícího rozsudku. Účelnost se hodnotí s přihlédnutím k okolnostem v době, kdy byly vynaloženy (blíže Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 30 Cdo 4870/2014).

21. Výše náhrady škody se dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk omezuje výší mimosmluvní odměny podle zvláštního předpisu, tj. dle advokátního tarifu.

22. Z uvedeného vyplývá, že se nehradí automaticky veškeré náklady na obhajobu, které vynaložil poškozený v souvislosti s trestním řízením, popř. skutečná škoda představující náklady na právního zástupce vynaložené, nýbrž soud v kompenzačním řízení zkoumá účelnost úkonu právní služby a zda vykonaný úkon právní služby mohl mít efekt na odstranění nezákonného rozhodnutí, což se posuzuje dle okolností daného případu. Oba uvedené požadavky jsou odrazem příčinné souvislosti mezi škodou a škodnou událostí.

23. Soud I. stupně posuzoval mezi účastníky sporné náklady obhajoby a odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožnil.

24. Jde-li o náhradu za úkony právní služby, které byly učiněny před zahájením trestního stíhání, odvolací soud uvádí, že tyto úkony nelze mít za úkony směřující k odstranění nezákonného rozhodnutí, neboť to v době jejich učinění nebylo nezákonné rozhodnutí dosud vydáno.

25. Pokud jde o úkon nahlížení do spisu dne [datum], včetně náhrady cestového vzniklé v souvislosti s tímto úkonem, je si odvolací soud vědom judikatury Ústavního soudu prezentované např. nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17, ze dne [datum], nicméně současně nahlížení do spisu uskutečněné na počátku trestního řízení, učiněné v návaznosti na podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, považuje odvolací soud za úkon uskutečněný na základě ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, tj. v rámci převzetí a přípravy obhajoby a současně činěný v souvislosti s jiným úkonem, a to podanou stížností. Odvolací soud rovněž podotýká, že žalobkyni byla přiznána náhrada za úkon podání stížnosti, ale i následný úkon nahlížení do spisu uskutečněná dne [datum] s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, což se odvolacímu soudu jeví jako dostatečné.

26. K náhradě nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s obhajobou ve vztahu k úkonu podání ústavní stížnosti ze dne [datum] a ze dne [datum] se odvolací soud zcela ztotožnil s argumentací soudu I. stupně. Podle ust. § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto nebyla přiznána. Současně podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2019 Cpjn 31/2014 publikované pod R 111/2016 náklady právního zastoupení účastníka v řízení o ústavní stížností, kterou se domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, nejsou škodou ve smyslu ust. § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk, za niž by odpovídal stát. Zákon o Ústavním soudu dává možnost přiznat účastníkům náklady řízení a umožňuje-li procesní předpis náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu z jakéhokoli důvodu nepřiznal, není možné, aby se účastník řízení domáhal náhrady nákladů takového řízení cestou žaloby proti státu z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci. Tento postup shledal ústavně konformní i sám Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 375/08. Z tohoto pohledu nelze mít náklady vzniklé v souvislosti s podáním ústavní stížnosti, na základě které došlo k zrušení nezákonného rozhodnutí, za škodu dle na ust. § 31 odst. 2 OdpŠk. V případě, že ústavní stížnost směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, tj. nepřicházelo v úvahu přiznání náhrady nákladů řízení v řízení o ústavní stížnosti, činí odvolací soud závěr, že nebyly náklady vzniklé v souvislosti s tímto úkonem vynaloženy účelně právě s ohledem na zkonstatovanou zjevnou nedůvodnost stížnosti.

27. Úkony označené jako návrh na doplnění dokazování učiněné dne [datum] v rámci přípravného řízení a dne [datum], [datum] v rámci řízení před soudem jsou ve shodě se soudem I. stupně považovány za úkony týkající se pouze dokazování, za něž odměna v zásadě nenáleží (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Lze se ztotožnit s citovaným rozhodnutím, že se jedná se o důkazy, které mohly být soudu předloženy při hlavním líčení nebo při skončení přípravného řízení. Postupné zakládání návrhů na doplnění dokazování nelze mít za účelně vynaložený úkon mající přímý vliv na vydání zprošťujícího rozsudku, neboť k odstranění nezákonného rozhodnutí by vedly i v případě, pokud by byly předloženy při hlavním líčení.

28. Sdělení zástupkyně žalobkyně soudu ze dne [datum] neobsahuje„ podrobný sepis otázek, které mají být svědkům položeny“, z textu podání ani nevyplývá, že by takový dokument byl přílohou podání. Podání proto nelze považovat za návrh ve věci samé. Odvolací soud se tedy neztotožnil s odvolatelkou, že se jedná o úkon podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

29. Pokud jde o úkony dotaz na matriku, velvyslanectví a ministerstvo zahraničních věcí odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v tom směru, že nepředstavují škodu ve smyslu ust. § 31 OdpŠk a nejedná se o žádný úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu. Tento úkon není ani úkonem, který by byl svou povahou a účelem blízký úkonům uvedeným v odst. 1 nebo v odst. 2 ust. § 11 advokátního tarifu. Ostatně pokud odvolatelka uvádí, že by měl být přiznán s odkazem na ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu, již nespecifikuje, kterému v ust. § 11 odst. 1), 2) advokátního tarifu jsou právě tyto úkony svoji povahou a účelem nejblíže. 30. [příjmení] učiněná v termínu [datum] byla soudem I. stupně správně shledána jako již neúčelná, neboť se dne [datum] uskutečnila porada a následovala po ní porada ze dne [datum], přičemž obě tyto porady byly soudem shledány jako účelné a náklady na ní nahrazeny. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně, že účelně vynaložená byla toliko náhrada na konání porad dne [datum] a dne [datum], a to i v situaci kdy se jednalo o počátek trestního řízení s tím, že argument odvolatelky, že dne [datum] proběhlo nahlížení do spisu a bylo potřeba konzultovat obsah spisu a zajištění důkazů na podporu obhajoby soud uvádí, že tak mohlo být činěno již v rámci porad uskutečněných dne [datum] a dne [datum]. Zhodnocení přiměřenosti četnosti porad soudem I. stupně bylo tedy shledáno správným.

31. Žalobkyně požaduje navýšení odměny za podaná odvolání až na trojnásobek za obsahovou náročnost, která se promítla do časové náročnosti. K tomu odvolací soud uvádí, že mimořádná obtížnost spočívá zejména v použití cizího práva nebo cizího jazyka, popř. vykonával-li úkony advokát v době mimo běžnou pracovní dobu (tj. uskutečnily ve dne pracovního volna či večerních hodinách), nebo je-li možné vzhledem k okolnostem shledat výjimečnou časovou náročnost. Odvolací soud uzavírá, že rozsah odvolání nemá za mimořádný, nebyly tvrzeny ani žádné mimořádné okolnosti v souvislosti s podáním odvolání, námitky proti rozhodnutí soudu I. stupně také nevybočovaly z běžného standardu argumentace v odvolání, navíc v jednotlivých odvoláních se opakuje argumentace a vyskytují se v nich zcela identické pasáže, proto důvod pro mimořádné navýšení odměny odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal. K nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení 32. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci v řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

33. Soud I. stupně vycházel při stanovení výše zadostiučinění z dostatečně a správně zjištěného skutkového stavu, který právně hodnotil v souladu s výše citovaným ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Při vyčíslení základní částky odškodnění vycházel z částky [částka] za rok řízení (první dva roky z částky poloviční) v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Podrobně se pak soud I. stupně věnoval jednotlivým kritériím a své úvahy řádně popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

34. Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře opakovaně dovodil, že základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozenému vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Náhrada nemajetkové újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty v právním postavení poškozeného, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. např. Rc 58/2011). Zadostiučinění nemá ve vztahu ke státu sankční charakter (srov. např. rozsudek ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3936/2010, usnesení ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3157/2013). Vzhledem k výše uvedeným zásadám považuje odvolací soud odškodnění přiznané soudem I. stupně za odškodnění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy.

35. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani odvolací námitky. Hlavním kritériem při stanovení základní částky je celková doba řízení. Pouze v případě, že je délka řízení násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, lze přiznanou částku stanovit v horní hranici intervalu 15 000 – [částka] (viz stanovisko NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010). Ze správného zjištění soudu I. stupně vyplývá, že na délce řízení se podílela zejména jeho složitost daná potřebou spolupráce s cizozemskými justičními a jinými orgány. Délku řízení tak nelze označit za násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat.

36. K otázce vlivu inflace na přiznané zadostiučinění se Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře již opakovaně vyjádřil, přičemž dovodil, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak vyvarovat se mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2184/2020). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). V rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2632/2020 Nejvyšší soud připomněl, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu ESLP ze dne [datum], věc Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 72). Důvodnou neshledal odvolací soud ani (ničím nezdůvodněnou) argumentaci žalobkyně nepřiměřeně dlouhým kompenzačním řízením, neboť kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhým neshledává. K argumentu žalobkyně, že řízení nelze při závěru trestního řízení, že popsaný skutek není trestným činem, označit za skutkově složité, odvolací soud uvádí, že tento závěr byl učiněn právě až na základě provedeného dokazování, resp. takový závěr bez provedení dokazování učinit nelze.

37. Lze shrnout, že částka přiznaná soudem I. stupně se jeví odvolacímu soudu vzhledem ke konkrétním okolnostem případu způsobilou splnit svou kompenzační funkci ve smyslu § 31a odst. 2 věta druhá OdpŠk. K nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním 38. Soud I. stupně dospěl na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu ke správným skutkovým zjištěním ohledně následků nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře žalobkyně. V tomto směru lze pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se odvolací soud ztotožňuje.

39. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že "bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu." 40. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk "zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo." 41. Nejvyšší soud ve své judikatuře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) dovodil, že kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Zajisté je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kriteria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je proto úkolem soudů, aby v každém jednotlivém řízení k tvrzení účastníků (a případným důkazním návrhům) toto zjišťovaly. Vedle toho je třeba podle § 31a odst. 2 OdpŠk při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně). [příjmení] jimi ale také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

42. K potřebě prokazování nemajetkové újmy Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 dovodil, že„ újma musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli jiná osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tak o notorietu, kterou dokazovat netřeba.“ 43. K potřebě zohlednění důvodů, pro něž bylo trestní řízení zastaveno, resp., pro které byl obžalovaný zproštěn obžaloby, se vyjádřil i Ústavní soud, když uzavřel, že "každé trestní stíhání ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění "liché", což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem" (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, N 108/49 SbNU 567, § 33).

44. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 Nejvyšší soud dovodil, že„ .. Hledisko způsobené nemajetkové újmy je zpravidla nejintenzivněji naplněno tehdy, jestliže je vydán zprošťující rozsudek pro důvody uvedené v § 226 písm. a) a b) tr. řádu (tedy že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nebo že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).“ 45. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. září 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 zaujal stanovisko, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.“ 46. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba stanovit částku, která je způsobilá současně plnit svoji kompenzační funkci, ale není přitom„ extrémní“ a vymykající se smyslu a účelu dané právní úpravy (srov. např. nálezy Ústavního soudu s. zn. III. ÚS 1320/10, IV. ÚS 1572/11).

47. Posuzované trestní řízení trvalo 5 let a 1 měsíc. Žalobkyně byla stíhána za přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 tr.z. a přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 věta prvá tr.z., za což jí hrozil trest odnětí svobody až na 3 roky. Zproštěna obžaloby byla z důvodu, že označený skutek není trestným činem. Trestním stíháním bylo zasaženo do soukromého a rodinného života; zasáhlo do zdravotní a pracovní sféry. Žalovaná porušení práva konstatovala a žalobkyni se omluvila.

48. Jelikož žalobkyně neoznačila (a ani odvolacímu soudu není znám) případ, který se v podstatných znacích shoduje s projednávanou věcí, provedl odvolací soud srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy.

49. V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 129/2017 bylo přiznáno poškozenému za nezákonné trestní stíhání částka [částka]. Řízení trvalo 2 roky; poškozený byl stíhán za trestný čin zpronevěry; hrozil mu trest odnětí svobody až 10 let; v souvislosti s trestním stíháním trpěl psychickými problémy, jeho rodinný život byl rozvrácen, v důsledku trestního stíhání přicházel o zakázky. Škůdce neposkytl konstatování porušení práva či omluvu. Společnými znaky obou případů je dopad na psychický stav poškozeného, zásah do osobního života. V posuzovaném případě sice trvalo řízení podstatně déle, nicméně poškozené hrozil podstatně nižší trest a žalovaná jí již poskytla odškodnění ve formě omluvy za nezákonně vedené trestní stíhání.

50. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 28 C 266/2016-122 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 14 Co 314/2018-149 bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka]. Poškozený byl stíhán pro přečin křivé výpovědi a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 1, 2 písm. a) tr. z., za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 3 let. Trestní stíhání trvalo 10 měsíců. Ze strany kolegů poškozeného docházelo k negativním reakcím a rovněž jeho případ byl dáván jako odstrašující případ pro ostatní členy akademické obce. Po dobu trestního stíhání byla omezena znalecká činnost poškozeného na působišti. Také o jeho trestním stíhání věděly další osoby a subjekty pohybující se v okruhu znalců. Tímto byla narušena a poškozena dobrá pověst žalobce a jeho vážnost v jeho profesi, tedy došlo k zásahu do jeho osobnostních sfér profesního života. V posuzovaném případě hrozila žalobkyni stejná trestní sazba; trestní stíhání trvalo podstatně déle, na druhé straně ve srovnávaném případě došlo k silnějšímu zásahu do osobnosti poškozeného vzhledem k tomu, že byl členem akademické obce.

51. Specifikem daného případu je skutečnost, že citelný zásah do osobní sféry žalobkyně byl již zohledněn v rámci odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání zvýšením základní částky o 20%. Soud I. stupně správně zohlednil zjištění, že žalobkyní tvrzená nemajetková újma spočívající ve zhoršení jejího psychického stavu byla vyvolána rovněž zařazením zdravotní dokumentace žalobkyně do trestního spisu, za což byla v rámci jiného řízení odškodněna částkou [částka]. Lze shrnout, že omluvu ze strany žalované coby § 31a odst. 2 OdpŠk uznávané formy zadostiučinění spolu s finanční náhradou ve výši [částka] považuje rovněž odvolací soud shodně se soudem I. stupně za dostatečnou satisfakci vzniklé nemajetkové újmy žalobkyně. K výroku o nákladech řízení 52. Odvolací soud považuje na rozdíl od soudu I. stupně 2 úkony právní služby – návrh na osvobození od soudních poplatků a odvolání proti zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků za účelně vynaložené úkony právní služby. Proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení o částku [částka] vyšší (86 % z částky [částka] za 2 půl úkony právní služby + 2 x režijní paušál).

53. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích o věci samé II. a IV. podle § 219 o. s. ř. coby věcně správný potvrdil; v nákladovém výroku V. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak ho postupem dle § 219 o. s. ř. coby věcně správný potvrdil.

54. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 3, § 146 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla neúspěch pouze v nepatrné části ve vztahu k nákladovému výroku. Se zpětvzetím jejího odvolání žalobkyni žádné náklady nevznikly. Proto jí soud přiznal na podkladě § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu výdajů [částka] za účast na jednání odvolacího soudu v plné výši.

Poučení