19 Co 34/2022-152

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 250 000 Kč s příslušenstvím a omluvu k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. října 2021 č. j. 3 C 23/2020-87 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 250 000 Kč a zveřejnit v [anonymizováno] deníku a v [anonymizováno] deníku omluvu tohoto znění:„ [titul] [jméno] [příjmení] se omlouvá panu [příjmení] za lživé vyjádření, že mně nebylo uhrazeno nic. To jsem uvedl, abych zvýhodnil [anonymizováno] [obec], které zastupoval můj známý advokát [titul] [jméno] [příjmení], proto se [příjmení] veřejně omlouvám“ (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě podané dne 3. 2. 2020, v níž žalobce tvrdil, že se žalovaný v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 14 C 281/2011 neřídil pokyny žalobce, a popsal, v čem spatřuje pochybení, kterých se měl žalovaný dopustit v tomto řízení v rámci zastupování žalobce. Žalovanému dále vytýkal, že mu neoznámil ukončení jeho zastoupení a nezajistil mu jiného zástupce. O ukončení zastoupení se žalobce dozvěděl až v květnu 2017, kdy žalovanému po zpětvzetí žaloby v této věci volal a žalovaný jej odbyl, že má přerušenou advokacii a ukončil s ním spolupráci. Nevrátil mu listiny a své služby vyúčtoval až v roce 2017. Nejvíce se však žalovaný provinil, když na výzvu soudkyně [příjmení] sdělil, že žalobce mu ničeho nezaplatil. Dle žalobce tak žalovaný úmyslně zneužil psychickou nemoc žalobce ve prospěch protistrany a žalobce v důsledku toho utrpěl těžké psychické útrapy, 16. 6. 2014 při odvozu do psychiatrické léčebny i poranění rukou od pout, byl trestně stíhán, obžalován, trpěl bolestmi svalů, kloubů, brněním v rukou z psychosomatických příčin. Trpěla i jeho rodina, hlavně dnes již zesnulá manželka, které se po žalobcově převozu na psychiatrii zhoršil její stav.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odmítal tvrzení, že by jednal proti zájmům žalobce, naopak ho zastupoval odpovědně a je přesvědčen, že výsledek řízení byl pro žalobce příznivý. Po uzavření dohody s protistranou žalovaný žalobci sdělil, že jej dál nemůže zastupovat, žalovaný nepožadoval zajištění jiného zástupce. Mezi jeho právním zastupováním a tvrzenou újmou žalobce neshledával příčinnou souvislost. Vznesl též námitku promlčení žalobou uplatněných nároků.

4. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázáno, že dne 20. 4. 2011 [anonymizována dvě slova] [obec] podalo proti žalobci žalobu, jíž se domáhalo zaplacení 31 414 Kč s příslušenstvím, věc byla vedena před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 14 C 281/2011. Žalobce udělil žalovanému plnou moc pro toto řízení dne 8. 3. 2011. On sám byl aktivním účastníkem řízení, účastnil se nařízených jednání, nahlížel do spisu i do řízení sám aktivně zasahoval svými podáními. Podáním ze dne 21. 12. 2015 žalovaný sdělil soudu, že ukončuje právní zastoupení žalobce, neboť přerušil výkon advokacie. Řízení i poté pokračovalo a podáním z 23. 6. 2017 vzalo [anonymizována dvě slova] [obec] žalobu zcela zpět s odůvodněním, že i když nedošlo k úplnému vypořádání nároků žalobce, chce zpětvzetím ukázat dobrou vůli a také se vzdává práva na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 29. 6. 2017 č. j. 14 C 281/2011-369 okresní soud přes nesouhlas žalovaného řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 7. 2017 č. j. 26 Co 210/2017-407 bylo usnesení okresního soudu ve výroku I. o zastavení řízení potvrzeno a ve výroku II. o nákladech řízení zrušeno a věc byla okresnímu soudu vrácena v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby se zabýval tím, zda žalobce ke zpětvzetí žaloby o zaplacení 14 273,40 Kč přistoupil z toho důvodu, že žalovaný jeho nárok splnil či nikoli, a poukázal též na to, že žaloba byla z části 17 140,60 Kč pravomocně zamítnuta. V podání ze dne 13. 11. 2017 žalobce prostřednictvím zástupce [titul] [příjmení] soudu sdělil, že částka vyfakturovaná žalovaným byla z účtu žalobce č. [bankovní účet] žalovanému zaplacena na jeho účet. Dopisem ze dne 21. 12. 2017 sdělil žalovaný soudu k jeho předchozímu dotazu, že žalobce na vyfakturovanou částku 22 930 Kč ničeho neuhradil. Usnesením ze dne 16. 2. 2018 č. j. 14 C 281/2011-438, které bylo žalobci prostřednictvím jeho tehdejšího zástupce doručeno 5. 3. 2018, okresní soud rozhodl znovu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a obsah podání žalovaného z 21. 12. 2017 zmínil v odůvodnění. Usnesením ze dne 31. 5. 2018 č. j. 26 Co 104/2018-461 odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. 11. 2018 č. j. 14 C 281/2011-479 bylo opětovně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 3. 2019 č. j. 26 Co 9/2019-506 bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že [anonymizována dvě slova] [obec] je povinno zaplatit žalobci na nákladech řízení před okresním soudem 42 149,20 Kč a na nákladech řízení před odvolacím soudem 1 710 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že„ Sazba mimosmluvní odměny byla odvolacím soudem určena dle § 7 a další nároky dle § 13 odst. 3 a 4 a § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen AT). To, v jaké výši ve skutečnosti žalovaný (v tomto řízení žalobce – pozn. okresního soudu) zaplatil náklady [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] na základě faktur jimi vystavených v souvislosti se zastupováním, je právně irelevantní.“ Ve spise je platební doklad [právnická osoba] svědčící o tom, že dne 8. 11. 2017 žalobce uhradil na účet [bankovní účet] částku 16 210 Kč, dále stvrzenka vystavená žalovaným dne 1. 6. 2011, dokládající přijetí zálohy 5 000 Kč od žalobce a faktura žalovaného z 19. 7. 2017, v níž žalobci vyúčtoval právní zastoupení ve věci sp. zn. 14 C 281/2017 ve výši 22 930 Kč. Dne 26. 3. 2018 byla z účtu [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] převedena částka 16 210 Kč ve prospěch účtu žalobce č. [bankovní účet].

5. Žalovaný okresnímu soudu vysvětlil, že zastoupení žalovaného ukončil, protože přerušil výkon advokacie. Po uzavřené dohodě s protistranou žalobci sdělil, že už ho dál zastupovat nemůže, a doporučil mu, aby si našel někoho jiného. Žalobce trval na tom, aby žalovaný v zastupování pokračoval, na což žalovaný nepřistoupil. Vyúčtování provedl až v roce 2017, když to žalobce požadoval, byl si však jistý, že mu žalobce za zastupování nic nezaplatí. Žalovaný ví, že řízení sp. zn. 14 C 281/2011 dále probíhalo a nakonec došlo ke zpětvzetí žaloby. V té době žalobce žalovaného dvakrát navštívil v kanceláři na [anonymizováno] [obec] a přesvědčoval ho, aby jej dál zastupoval, nesmířil se s odmítnutím, sděloval, že na něho podá stížnost na různé instituce. Pak ho navštívil znovu a požadoval po něm 2 milióny Kč. Žalovaný mu řekl, že mu nic nezaplatí, a následovala žaloba ve věci sp. zn. 5 C 271/2018 Okresního soudu v Jičíně. Zálohu žalovaný žalobci vrátil v době, kdy ho navštěvoval na úřadě a kdy argumentoval tím, že ho musí zastupovat, protože od něj přijal zálohu. Když žalovaný v březnu 2018 dodatečně zjistil, že byla proplacena i částka 16 210 Kč, rovněž dal pokyn, aby tato částka byla žalobci vrácena. Vzhledem k přerušení advokátní praxe ponechal v chodu podnikatelský účet, aby na něj mohly docházet nějaké dodatečné platby, např. z exekucí. Protože pohyb na tomto účtu byl minimální a spravovala ho bankovní poradkyně, neprověřoval v době odpovědi na dotaz soudu ve věci sp. zn. 14 C 281/2011, jestli žalobce platbu provedl či nikoliv, neboť byl přesvědčen o tom, že částka uhrazena není. Když potom v březnu 2018 zjistil, že platba přece jen přišla, okamžitě ji žalovanému vrátil. Neměl zájem na tom, aby měl nějaké žalobcovy peníze, protože si byl vědom toho, že žalobce mění své názory a postoje. Uvedená tvrzení žalovaného v řízení nebyla zpochybněna. Žalobce nenavrhl k prokázání svých tvrzení přes poučení soudu provedení žádných důkazů a k nařízenému jednání se poté bez omluvy nedostavil, soud jej proto neměl možnost výzvami a poučením vést k nápravě.

6. Vzhledem k tvrzení žalobce, že mu újma na zdraví vznikla jednak a) postupem nebo i nečinností žalovaného v řízení, při vyúčtování služeb nebo při obstarávání dalšího advokáta, tedy v době, kdy zastoupení žalobce žalovaným v řízení vedeném před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 14 C 281/2011 ještě trvalo, tedy v době od 8. 6. 2011 do 21. 12. 2015, jednak b) nepravdivým sdělením soudu ze dne 21. 12. 2017, že žalobce mu nic za právní služby neuhradil, okresní soud s odkazem na § 3079 odst. 1 o. z. námitku promlčení nároku žalobce posuzoval jednak dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále obč. zák.), a jednak dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále o. z).

7. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci se soud prvního stupně nejprve zabýval důvodností námitky promlčení vznesené žalovaným. Žalobou uplatněné nároky posoudil zčásti podle § 100 odst. 1 a § 106 odst. 1 a 2 obč. zák., zčásti podle § 609 věta prvá, § 610 věta prvá, § 612, § 619 odst. 1 a 2, § 629 odst. 1 a § 636 odst. 1 až 3 o. z. Uzavřel, že právo na odčinění újmy na zdraví, jehož se žalobce v tomto řízení domáhá, se promlčuje. Jak obč. zák., tak i o. z. pro případy náhrady újmy na zdraví stanovily pouze jednu promlčecí dobu nebo lhůtu, která má subjektivní charakter, s tím, že okolnosti rozhodné pro počátek jejího běhu zahrnují vědomost poškozeného o škodě a osobě povinné k její náhradě.

8. Ve vztahu k počátku běhu subjektivní lhůty běžící žalobci k uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví okresní soud dospěl k závěru, že žalobce byl o činnosti žalovaného v řízení informován, a pokud mu konání nebo nekonání žalovaného jako jeho zástupce působilo duševní útrapy, tedy další nemajetkovou újmu na zdraví, věděl o všech skutkových okolnostech, z nichž mohl vyvodit svůj závěr o této újmě a škůdci, prakticky okamžitě. Subjektivní promlčecí doba dle obč. zák. byla dvouletá, tatáž lhůta dle o. z. je tříletá. Jestliže zastoupení žalobce žalovaným skončilo 21. 12. 2015 a žaloba byla podána 3. 2. 2020, je evidentní, že řízení bylo zahájeno nikoliv v tříleté lhůtě od naposled vykonaného (nebo nevykonaného) úkonu právní služby, ale až po jejím uplynutí, a došlo proto k promlčení nároku. Došlo-li k promlčení nejmladšího nároku na odškodnění újmy na zdraví dle o. z., tím spíš jsou promlčeny nároky starší a nároky posuzované dle obč. zák., dle něhož byla promlčecí doba kratší. Protože žalovaný promlčení v řízení namítl, nelze tyto nároky žalobci přiznat. Vzhledem k tomuto závěru se soud již nezabýval posuzováním splnění dalších předpokladů pro vznik povinnosti žalovaného tuto nemajetkovou újmu odčinit.

9. Pokud žalobce tvrdil, že mu nemajetková újma byla způsobena nepravdivým sdělením žalovaného soudu z 21. 12. 2017, dospěl okresní soud k závěru, že v této části žaloby k promlčení případného nároku žalobce na náhradu této újmy nedošlo. Žalobce žalobu podal 3. 2. 2020, tedy ještě před uplynutím tří let od okamžiku, kdy se sdělení žalovaného dostalo soudu, a i od data 5. 3. 2018, kdy se o jeho obsahu žalobce dozvěděl. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta počala běžet 6. 3. 2018 a do podání žaloby 3. 2. 2020 ještě neuběhla. Soud proto zkoumal, zda jsou splněny další zákonem požadované předpoklady odpovědnosti žalovaného. Protože ke škodnému jednání žalovaného mělo dojít až v roce 2017, kdy již žalovaný nebyl zástupcem žalobce a nebyl mezi nimi žádný smluvní vztah, vyloučil soud možnosti aplikace § 2913 o. z. a § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. V úvahu podle něho nepřichází ani ustanovení § 2909 o. z., neboť provedené dokazování nesvědčí o úmyslném jednání žalovaného proti dobrým mravům, ani ustanovení § 2950 o. z., protože sdělení z 21. 12. 2017 nebylo poskytováno za odměnu ani s prokázaným vědomím, že podávanou informací může žalovaný žalobci způsobit újmu. Proto okresní soud tento žalobní nárok posoudil podle § 2910 o. z. ve spojení s § 2956 o. z. a s § 2958 o. z. Konstatoval, že žalovaný skutečně dne 21. 12. 2017 soudu podal sdělení o nezaplacení faktury, aniž by prověřil stav svého účtu, a bez přiměřených důvodů spoléhal na svoji intuici, že žalobce mu nic zaplatit nechce a nezaplatí. Takové jednání jistě nebylo správné, nejde však o přímé porušení povinnosti stanovené zákonem. I pokud by však bylo možno dovodit, že žalovaný svým nepravdivým sdělením porušil zákonnou povinnost, neshledal okresní soud naplněnými předpoklady odpovědnosti žalovaného, a to ani újmy, ani příčinné souvislosti mezi porušením zákonné povinnosti a tvrzenou újmou. Žalobce sice v žalobě a jejích doplněních popisoval svoje duševní útrapy, jeho líčení se však vztahovalo k celému soudnímu řízení vedenému pod sp. zn. 14 C 281/2011 a vyústilo k požadavku zadostiučinění ve výši 250 000 Kč a omluvy. Přes písemné poučení soudu neoznačil jediný důkaz, jímž by existence duševních útrap v tom kterém období byla prokázána, tím spíš duševních útrap vyvolaných právě sdělením žalovaného z 21. 12. 2017. K jednání ve věci se žalobce bez omluvy nedostavil, soud jej proto nemohl ani dodatečně vést k tomu, aby tento nedostatek napravil. Navíc nelze přehlédnout, že o obsahu sdělení žalovaného z 21. 12. 2017 se žalobce dozvěděl nejdříve 5. 3. 2018 ze soudního rozhodnutí, avšak již 26. 3. 2018, tedy po třech týdnech, se obsah sdělení stal pravdivým, protože žalovaný žalobci zaplacených 16 210 Kč vrátil. Zpráva žalovaného z 21. 12. 2017 navíc neměla pro řízení ve věci sp. zn. 14 C 281/2011 žádný význam a byla lehce vyvratitelná, protože žalobce měl k dispozici bankovní doklad o odeslání peněz žalovanému, který také soudu obratem 14. 3. 2018 předložil. Protože chybně podaná zpráva žalovaného z 21. 12. 2017 byla podána soudu a nikoliv přímo žalobci, soud ji zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí, které bylo pak žalobci doručeno, aniž by se věnoval odstranění rozporu nastalého mezi sdělením žalovaného, že žalobce nezaplatil, s předchozím sdělením žalobce z 13. 11. 2017, že zaplatil. Vyvstává tak i otázka, zda tvrzené žalobcovy duševní útrapy nevyvolalo spíše než zpráva žalovaného odůvodnění soudního rozhodnutí, což taktéž zpochybňuje existenci příčinné souvislosti mezi eventuálním porušením zákonné povinnosti žalovaného a tvrzenými útrapami žalobce. Okresní soud proto uzavřel, že žalobce zákonem požadované předpoklady k náhradě nemajetkové újmy v řízení neprokázal, žalovanému proto nelze uložit povinnost k odčinění nemajetkové újmy vyplacením zadostiučinění ani omluvou. Žalobce se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, soud mu proto nemohl poskytnout poučení o neunesení důkazního břemene a jeho následcích a ani možnost napravit tuto situaci dalším dokazováním. Za tohoto stavu nezbylo než žalobu žalobce v celém rozsahu zamítnout.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § l42 odst. l o. s. ř., přičemž v řízení úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

11. Žalobce v podaném odvolání předně namítl, že k jednání ve věci nebyl obeslán. Popřel, že by mu žalovaný osobně oznámil ukončení jeho zastoupení. Podle žalobce tudíž jeho zastoupení žalovaným nadále trvá, a proto nepřichází v úvahu promlčení žádného ze žalobou uplatněných nároků. Dostatečným důkazem o trvání zastoupení je koneckonců faktura vystavená žalovaným v roce 2017. Pokud by snad měly být v otázce promlčení pochybnosti, žalobce nepodal žalobu dříve z toho důvodu, že byl hlavně v roce 2018 ovlivněn léky, které mu byly podávány přes jeho nesouhlas v „ koncentráku [obec]“, po odeznění jejichž účinků si teprve uvědomil, že za vše může žalovaný. Vysvětlení žalovaného ohledně jeho omylu ve vztahu k platbě žalobce označil za dětinské výmluvy. Dále se žalobce podrobněji vyjádřil k některým okolnostem řízení ve věci sp. zn. 14 C 281/2011, které označil za komedii, a vyslovil přesvědčení, že věc projednávající soudkyně a žalovaný chtěli žalobce psychicky zničit, aby už nepodával žádná odvolání. Vyslovil přesvědčení, že žalovaný porušil v souvislosti s jeho zastupováním řadu ustanovení zákona o advokacii, přičemž zdůraznil, že na jeho psychický stav měla neblahý vliv zejména okolnost, že žalovaný soudu zapřel žalobcem provedenou úhradu právních služeb. Žalobce se dále obšírně vyjádřil k jeho zkušenostem s dalšími jej zastupujícími advokáty a se soudci Okresního soudu v Jičíně, kteří spory mezi žalobcem a těmito osobami projednávali. Vyslovil přesvědčení, že soudci advokátům nadržují, což se stalo i v předložené věci. Soud tak nerespektoval čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. K odvolání žalobce připojil stejnopis jím podané ústavní stížnosti na„ advokátního šmejda podporovaného ČAK“ [titul] [jméno] [příjmení] s tím, že všechny tam uvedené argumenty lze vztáhnout i na žalovaného, a další listiny, k nimž se odvolací soud vyjádří níže. Na výzvu soudu k doplnění odvolání o náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 o. s. ř. žalobce reagoval podáním, v němž shrnul již uplatněné odvolací námitky. Byť žalobce neuvedl konkrétní odvolací návrh, z odvolání a jeho doplnění je zřejmé, že se domáhá změny rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

12. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil a z účasti u jednání před odvolacím soudem se omluvil.

13. Odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) a obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a), c), e), f) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto při nařízeném jednání přezkoumal jím napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání opodstatněným neshledal.

14. Odvolací soud nejprve ověřil, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí zmatečnostními vadami vyjmenovanými v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně dalšími vadami řízení ve smyslu § 219a o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v to počítaje i vady řízení tvrzené žalobcem.

15. Námitku žalobce, že věc rozhodovala soudkyně vyloučená z jejího projednávání a rozhodnutí pro podjatost, odvolací soud neshledal opodstatněnou. Žalobce se totiž v odvolání pouze obecně vyjádřil k postupu soudců Okresního soudu v Jičíně ve všech před ním žalobcem vedených řízeních, přičemž vyslovil přesvědčení, že právě s ohledem na jeho osobu tito soudci zásadně straní žalovaným. Jedná se tak o výtku nesměřující vůči konkrétnímu jednání věc projednávající soudkyně, ale obecně proti všem soudcům Okresního soudu v Jičíně projednávajícím věci žalobce, která vyloučení konkrétního soudce z projednávání a rozhodnutí jemu přidělené věci přivodit nemůže. Důvodem k vyloučení soudce navíc nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.) Odvolacímu soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že žalobce takto vedl či vede řadu řízení zejména proti advokátům, kteří ho v minulosti zastupovali, což žalobce koneckonců sám potvrzuje.

16. Další vadou řízení tvrzenou žalobcem je okolnost, že nebyl k jednání před soudem prvního stupně řádně předvolán. Podle údajů vyplněných doručujícím orgánem na doručence zásilky obsahující předvolání žalobce k jednání před Okresním soudem v Jičíně nařízenému na 18. 10. 2021 v 12.30 hodin a vyjádření žalovaného k žalobě (č. l. 79) však byla tato zásilka vložena do žalobcem užívané domovní nebo jiné schránky dne 16. 8. 2021. Doručenka je veřejnou listinou, tzn., není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (§ 50f odst. 3 o. s. ř.). Proto byl žalobce usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2022 č. j. 19 Co 34/2022-118 vyzván k označení důkazů, jimiž hodlá vyvrátit domněnku pravdivosti údajů vyznačených na doručence předmětné soudní zásilky doručujícím orgánem. Současně byl poučen, že zůstane-li k této výzvě nečinný, případně nepodaří-li se mu jím navrženými důkazy vyvrátit domněnku pravdivosti údajů vyznačených doručujícím orgánem, bude odvolací soud při posouzení důvodnosti jeho odvolací námitky, že nebyl o konání jednání před Okresním soudem v Jičíně dne 18. 10. 2021 v 12.30 hodin řádně vyrozuměn, vycházet z údajů vyznačených na doručence zásilky doručujícím orgánem. Žalobce na tuto výzvu odvolacího soudu reagoval podáním ze dne 3. 3. 2022 (č. l. 122), v němž uvedl, že žádné důkazy prokazující okolnost, že mu nebyla předmětná zásilka vložena do domovní schránky, předložit nemůže. Odvolací soud tudíž vadu řízení spočívající v nedostatku řádného předvolání žalobce k jednání před soudem prvního stupně neshledal.

17. Jiné než shora popsané vady řízení žalobce netvrdil a tyto nebyly shledány ani úřední činností odvolacího soudu.

18. Žalobce dále soudu prvního stupně vytýkal, že učinil nesprávná skutková zjištění, že žalovaný žalobce již v prosinci 2015 informoval o ukončení jeho zastoupení a že žalovaný podal Okresnímu soudu v Jičíně nepravdivou zprávu ohledně úhrady provedené žalobcem pouze z toho důvodu, že tehdy řádně neprověřil platby na jeho účet. Odvolací soud proto ověřil, zda skutková zjištění obsažená v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku odpovídají obsahu důkazů provedených soudem prvního stupně, a současně ověřil i to, zda tento soud přihlédl ke všem tvrzením a důkazům, které správně měl vzít v úvahu. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy, které poté vyhodnotil způsobem zcela odpovídajícím požadavkům § 132 až § 135 o. s. ř. Jeho skutková zjištění a z nich vyvozené skutkové závěry proto považuje odvolací soud za správné. Soud prvního stupně taktéž správně uzavřel, že pokud se žalobce nedostavil k jednání, připravil se o možnost být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen o nutnosti označit důkazy potřebné k prokázání jeho sporných tvrzení. K tomu odvolací soud dodává, že byť nebyl oprávněn k důkazům uplatněným v odvolání v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. přihlížet, žalobce žádné takové důkazy v odvolání neoznačil, ani je nepřipojil. Skutečnosti uvedené v listinách, které žalobce připojil k odvolání (ústavní stížnost podaná žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021 č. j. 21 Co 80/2021-117, důklady o platbách advokátce [titul] [příjmení], článek žalovaného v blíže neoznačeném denním tisku, usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20, psychiatrické zprávy ze dne 29. 3. 2018 a z 12. 4. 2018 a podání žalobce ve věci sp. zn. 14 C 281/2011), se totiž skutečností dokazovaných a zjištěných v tomto řízení nijak netýkají. I kdyby tomu snad tak bylo, s ohledem na okolnost, že všechny tyto listiny byly předloženy odvolacímu soudu v rozporu se zákazem novot zakotveným v § 205a písm. f) o. s. ř., by k nim odvolací soud nemohl nijak přihlédnout. Odvolací soud tudíž uzavírá, že soud prvního stupně provedl řádně všechny relevantní důkazy, na jejichž základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci nedoznal v odvolacím řízení žádných změn, odvolací soud plně odkazuje na precizní a přehledný popis skutkového stavu věci provedený v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

19. Odvolací soud neshledal žádné pochybení ani v právním posouzení věci provedeném soudem prvního stupně, s nímž beze zbytku souhlasí. Soud prvního stupně se důsledně zabýval právním posouzením projednávané věci jak ve vztahu k námitce promlčení vznesené žalovaným, tak ve vztahu k otázce, zda žalovaný porušil nějakou právní povinnost a zda je případně mezi tímto porušením a tvrzenou újmou žalobce příčinná souvislost. Odvolací soud proto i ohledně právního hodnocení věci odkazuje na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. S ohledem na odvolací námitky žalobce současně vyzdvihuje správnost závěru soudu prvního stupně, že k ukončení právního zastoupení žalobce žalovaným došlo prokazatelně nejpozději dne 21. 12. 2015, kdy bylo oznámení o ukončení právního zastoupení žalobce žalovaným zasláno soudu. Ani odvolací soud přitom nemá rozumný důvod pochybovat o okolnostech ukončení zastoupení ve vztahu mezi účastníky, jak je popsal žalovaný. Proto považuje za zcela správné i závěry přijaté soudem prvního stupně ohledně promlčení případného nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, kterou mu měl žalovaný způsobit postupem v řízení sp. zn. 14 C 281/2011. Ve vztahu k nově uplatněnému tvrzení žalobce, že promlčecí lhůtu k podání žaloby zmeškal ze zdravotních důvodů, pak odvolací soud dodává, že jakákoli okolnost nastalá na straně žalobce, která není v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného (typicky např. ujišťování, že nárok bude uspokojen dobrovolně), je pro posouzení důvodnosti námitky promlčení bezvýznamná. Stejně tak odvolací soud plně přisvědčuje závěru soudu prvního stupně, že sdělení žalovaného soudu, že mu žalobce nezaplatil vyúčtovanou odměnu za zastupování, nemá znaky protiprávnosti, neboť to nemohlo mít ve smyslu § 142 a násl. o. s. ř. žádný význam pro rozhodnutí soudu o žalobci přiznané náhradě nákladů řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 14 C 281/2011 (jak i výslovně uvedl krajský soud ve svém usnesení ze dne 22. 3. 2019 č. j. 26 Co 9/2019-509), přičemž žalovaný krátce po zjištění omylu, jehož se v informaci poskytnuté soudu dopustil, žalobci jím zaplacenou odměnu za zastupování vrátil. Je přitom zcela nerozhodné, zda se tak stalo z účtu, na který byla platba žalobce zaslána, nebo z jiného účtu, neboť rozhodné je pouze to, že žalovaný žalobci všechny platby za jeho právní zastoupení vrátil. V těchto souvislostech považuje odvolací soud na nezbytné zdůraznit, že žalovaný nejen fakticky poskytl žalobci svoje právní služby v řízení sp. zn. 14 C 281/2011 zadarmo, ale docílil i úspěchu žalobce v tomto řízení, když v době jeho zastupování byla žaloba zčásti zamítnuta a po jeho ukončení byla žaloba vzata zcela zpět z důvodů shledaných soudem na straně [anonymizována dvě slova] [obec]. Za zmínku též stojí odvolacímu soudu z úřední činnosti známý předmět a výsledek řízení vedeného před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 3 C 263/2020, v němž se žalobce domáhá po žalovaném náhrady škody spočívající v jemu zaplacené záloze na právní služby 16 210 Kč na jeho účet, částce 15 630 Kč zaplacené advokátům [příjmení] a [příjmení] a 6 000 Kč na cestovném k nim (uhrazených v době od 21. 8. 2017 do 4. 10. 2017), a to jen do výše žalovaných 29 000 Kč. Škodu měl žalovaný žalobci způsobit tím, že jej jako advokát dle procesní plné moci ze dne 8. 6. 2011 v době od 1. 6. 2011 do 31. 12. 2015 nesprávně zastupoval v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 14 C 281/2011. Soud prvního stupně žalobu rozsudkem ze dne 22. října 2021 č. j. 3 C 263/2020-34 zamítl, když vzal za prokázáno, že žalovaný následně sám vrátil žalobci veškeré jím zaplacené zálohy na svoji odměnu advokáta a jinak od něj žádné jiné plnění nepřijal, tj. žalobce mu ve výsledku za poskytnuté právní služby nic nezaplatil, a že v jeho zastupování žalobce jinak nebylo nikdy shledáno žádné pochybení. Žalobce proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž nebylo dosud odvolacím soudem rozhodnuto. Předmět a dosavadní průběh tohoto řízení však dokládá, že žalobce zřejmě v důsledku svého psychického onemocnění trpí utkvělou představou, že mu žalovaný způsobil v souvislosti se zmíněným řízením majetkovou i nemajetkovou újmu, ačkoli pro toto svoje tvrzení nepředložil v žádném z jím vedených řízení žádné důkazy a soudy provedené důkazy svědčí spíše o opaku.

20. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšnému žalovanému v něm žádné nevznikly.