19 Co 350/2025 - 131

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnictví k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. října 2025, č. j. 15 C 370/2024-106 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je rozestavěná stavba, a pozemku p. č. [hodnota], to vše na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa], katastrální úřad [adresa] (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že žalobkyně požadavek na určení svého vlastnictví k výše uvedeným nemovitostem odůvodnila tím, že žalovaný se jejich vlastníkem stal protiprávně, a to na základě příklepu soudního exekutora ze dne [datum], č. j. [spisová značka], proti němuž se bránila. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka], jímž byl nezákonný příklep potvrzen, podala žalobu pro zmatečnost, o níž zatím nebylo rozhodnuto. Podané dovolání bylo odmítnuto. Žalobkyně zpochybnila postup obecných soudů řešících žaloby, které na podporu svého tvrzeného vlastnictví k předmětným nemovitostem v minulosti podala, a ohrazovala se proti tomu, že byla protiprávně zbavena svého majetku, za který nikdy neobdržela žádné finanční plnění.

3. Žalovaný se bránil tím, že vlastnické právo k dotčeným nemovitostem nabyl platně na základě usnesení o příklepu soudního exekutora [jméno FO], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], přičemž zaplatil nejvyšší podání [částka].

4. Okresní soud zrekapituloval historii vlastnictví předmětných nemovitostí, jak byla popsána v usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a konstatoval, že žalobkyně rozhodnutí Ústavního soudu nepřijala a žalobou se snaží zpochybnit jeho závěry i závěry obecných soudů, které v minulosti nevyhověly jejím žalobám. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že usnesením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] č. j. [spisová značka] byl žalovanému dne [datum] udělen příklep na vydražené nemovitosti: pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je rozestavěná stavba a pozemek p. č. [hodnota], to vše na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa]. Žalobkyně se proti uvedenému postupu bránila, Městský soud v Praze však usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] potvrdil a odvolání žalobkyně odmítl. Nejvyšší soud následně usnesením sp. zn. [spisová značka] odmítl dovolání, jež ve věci bylo podáno.

5. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalobkyně neuvádí žádné relevantní tvrzení, které by zpochybnilo vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem. Podstatou její žaloby je nesouhlas s tím, jak bylo obecnými soudy a Ústavním soudem rozhodnuto v předchozích pravomocně skončených řízeních. Jedinou reálnou možností obrany v případě, kdy exekutor udělil příklep, bylo podání opravného prostředku proti usnesení o příklepu, kteréžto žalobkyně neúspěšně využila. Okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle něhož v řízení o určení vlastnického práva k vydražené nemovité věci nelze zohledňovat případnou nezákonnost postupu soudního exekutora předcházejícího udělení samotného příklepu – tyto námitky jsou relevantní toliko v rámci přezkumu rozhodnutí o příklepu v exekučním řízení, ať již cestou řádného či mimořádného opravného prostředku. Konstatoval též závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v tomto rozhodnutí, že žalobu bývalého vlastníka nemovité věci domáhajícího se určení svého vlastnického práva, která je odůvodněna pouze tvrzením, že žalobce pozbyl vlastnictví na základě nezákonného postupu soudního exekutora předcházejícího udělení příklepu vydražiteli, nelze zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Z toho vyvodil, že žalobkyně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva měla. Dle okresního soudu jí však nesvědčí jakýkoliv titul, pro který by se s úspěchem mohla domoci určení, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí, k nimž vlastnické právo nabyl žalovaný.

6. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšnému žalovanému přiznal proti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

7. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž především namítala, že žalobu podala ihned poté, kdy došlo k zápisu žalovaného jako nového vlastníka do katastru nemovitostí. Novým zápisem byla formálně i fakticky zbavena rodinného majetku. Žalovaný získal majetek na základě nelegální exekuce, kdy příklep byl udělen [datum], ovšem o jejím návrhu na zastavení a odklad exekuce bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze až [datum]. Nejvyšší soud její dovolání odmítl, proti rozhodnutí podala v [datum] ústavní stížnost. O její „žalobě pro zmatečnost proti příklepu“ podané u Městského soudu v Praze dosud není pravomocně rozhodnuto. Zdůraznila, že rozhodnutí soudního exekutora o příklepu, na jeho základě měl získat vlastnictví žalovaný, je neplatné, její žaloba na určení vlastnictví je po právu a má na ní naléhavý právní zájem. Požádala, aby soudy konečně posuzovaly otázku vlastnictví i platnosti smlouvy zástavní v její prospěch a vyjádřila přesvědčení, že vlastníkem pro absolutní neplatnost všech smluv nepřestala být. Rozsudku soudu prvého stupně vytkla nesrozumitelnost a to, že přejímá výsledky řízení, ve kterých většinou nebyla účastníkem řízení. Samostatně a na základě vlastní úvahy nezkoumal platnost tak zásadních smluv, jako je smlouva kupní i zástavní, podle tehdy platných předpisů. Pozastavila se i nad tím, že žádný soud nepřihlížel k možnosti vydržení vlastnictví. Okresní soud nemá v provedeném řízení oporu pro závěr, že jí nesvědčí jakýkoliv titul, pro který by se mohla s úspěchem domoci určení, že je výlučnou vlastnicí sporných nemovitostí a nedostál povinnosti v odůvodnění uvést, které skutečnosti byly dokazováním prokázány. Soud měl jasně uvést, jak ke svým závěrům dospěl, jak jednotlivé důkazy hodnotí i proč nevyhověl všem jejím důkazním návrhům, zejména pokud jde o zkoumání platnosti kupní smlouvy i zástavní smlouvy uzavřené bez jejího souhlasu. Napadený rozsudek pokládá za nepřezkoumatelný i proto, že soud prvního stupně neuvedl žádná zákonná ustanovení, která v rovině právního posouzení na věc použil, přestože předmětem tohoto posouzení měla být řada otázek, zejména platnost několika typů smluv, odstoupení, promlčení, vydržení atd. Určení, že je výlučnou vlastnicí sporných nemovitostí, se domáhá na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově sp. zn. [spisová značka], na jehož základě byla až do [datum] jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání.

8. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobkyně připomněla, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem, protože ochrana vlastnictví je zaručena ústavou, vlastnictví je nepromlčitelné a naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem je dán vždy. Zopakovala, že žalovaný se stal vlastníkem sporných nemovitostí v dražbě na základě příklepu, který v rozporu se zákonem byl udělen dříve, než bylo rozhodnuto o jejích návrzích na zastavení a odklad exekuce. Podezřele ukvapenou exekucí tak „vznikl nový vlastník“, přestože pravomocný rozsudek o jejím vlastnictví nikdy nebyl zrušen. Výkon rozhodnutí byl proveden v rozporu s principy právního státu. V žádném z probíhajících řízení nebylo zrušeno pravomocné rozhodnutí o jejím vlastnictví a nebyla vyvrácena její námitka vydržení. Dne [datum] jí bylo doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. [spisová značka], kterým odvolací soud bez toho, aby vyčkal rozhodnutí o obnově zápisu společnosti [právnická osoba], IČ [IČO] v obchodním rejstříku, jehož se domáhá, potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost proti dražbě a nezákonnému příklepu. Důvodem bylo, že právnická osoba ztratila způsobilost být účastníkem řízení, když zanikla bez nástupce poté, kdy jí byl zabaven majetek, který žalobkyně pokládá za své vlastnictví.

9. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil s napadeným rozsudkem, odkázal na své předchozí vyjádření ve věci a podotkl, že nebyl účastníkem předcházejících řízení, takže se k nim nemůže blíže vyjádřit.

10. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), při nařízeném jednání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se žalobkyně domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), aniž byl vázán důvody, které byly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání důvodným neshledal.

11. Z dokazování doplněného krajským soudem při odvolacím jednání bylo zjištěno, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve věci oprávněné [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa] proti povinné [právnická osoba] v likvidaci, IČ [IČO], sídlem [adresa], vymazaná z obchodního rejstříku dne [datum], za účasti vydražitele [Jméno žalovaného] (v nyní projednávané věci žalovaného), o udělení příklepu na vydražené nemovité věci v exekuci vedené pro vymožení peněžitého plnění, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podané [Jméno žalobkyně] (v projednávané věci žalobkyně), o odvolání [Jméno žalobkyně] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno (výrok I) a [Jméno žalobkyně] byla uložena povinnost zaplatit oprávněné náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce oprávněné. Ve vztahu mezi vydražitelem a [Jméno žalobkyně] bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Z odůvodnění usnesení vyplývá, že napadeným usnesením, jež bylo potvrzeno, soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost, protože povinná byla dne [datum] vymazána z obchodního rejstříku a tím ztratila způsobilost být účastníkem řízení.

12. V nyní projednávané věci odvolací soud v prvé řadě dospěl k závěru, že řízení před okresním soudem nebylo postiženo žádnou zmatečnostní ani jinou podstatnou procesní vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozsudku. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž vyvodil správné právní závěry, byť explicitně neuvedl, jakými právními normami se při posouzení zjištěného skutkového stavu řídil.

13. Stěžejní odvolací námitka žalobkyně, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, není důvodná. Dle ustálené soudní judikatury měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 100/2013). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, v němž uvedl, že „rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Pro závěr, zda je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, současně není určující názor odvolacího soudu; zákon v tomto směru vychází z premisy, že odvolací soud (stejně jako každý jiný vyšší soud) je způsobilý rozpoznat (podle obsahu spisu), zda bylo ve věci rozhodnuto správně, i kdyby rozhodnutí nebylo vůbec zdůvodněno. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu; není-li takový předpoklad splněn, nemůže již z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně obstát, a na druhé straně nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto.“ 14. Z hlediska těchto kritérií odvoláním napadený rozsudek obstojí. Jeho výrok je formulován určitě, jednoznačně a srozumitelně, takže je z něj beze vší pochybnosti patrné, jak okresní soud ve věci rozhodl. V odůvodnění rozsudku, které je v souladu s jeho výrokem, soud prvého stupně účastníkům zpřístupnil skutkové i právní závěry, jež byly pro rozhodnutí významné, a to v rozsahu potřebném pro pochopení jak a proč bylo rozhodnuto, takže žalobkyně byla schopna podat odvolání se všemi potřebnými náležitostmi včetně formulace odvolacích důvodů a odvolací soud má dostatečný podklad pro meritorní přezkum rozhodnutí. Pokud soud prvního stupně z důvodu hospodárnosti neprováděl důkazy pro rozhodnutí zjevně nepodstatné a nadbytečné nebo neprokazoval skutečnosti známé mu z jeho úřední činnosti, postupoval v souladu s § 120 odst. 1 a § 121 o. s. ř.

15. Okresní soud se žalobou věcně zabýval poté, co vyhodnotil, že žalobkyně má na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. Podle § 80 o. s. ř. se totiž určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobkyně ho spatřuje v tom, že by bez tohoto určení bylo ohroženo její vlastnictví. Tvrdí, že její právní postavení se provedením exekuce, které považuje za nezákonné, stalo nejistým, a že žádným z dosud vydaných rozhodnutí nebyl zrušen pravomocný rozsudek o jejím vlastnictví.

16. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k nemovité věci je shrnuta v jeho rozsudku ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1943/2016 takto: „Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k nemovité věci, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1998, sp. zn. 2 Odon 86/97 (uveřejněný pod číslem 58/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2439/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 297/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2187/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3947/2015], a to dále za podmínky, že žaloba směřuje proti osobě (všem osobám), která je nebo má být jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 30 Cdo 620/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4391/2011).“ 17. V katastru nemovitostí je dle vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [číslo] jako vlastník pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je rozestavěná stavba stojící na pozemku p. č. st. [číslo], a pozemku p. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] evidován žalovaný s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Vklad byl proveden dne [datum] podle usnesení soudního exekutora o udělení příklepu – Exekutorský úřad [adresa], č. j. [spisová značka] a potvrzení o zaplacení nejvyššího podání vydražitelem (§ 336l o. s. ř.) - Exekutorský úřad [adresa], č. j. [spisová značka]. Do té doby byla jako vlastník těchto nemovitých věcí vedena v katastru nemovitostí žalobkyně na základě rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto o určení právního vztahu.

18. Pokud se žalobkyně nyní domáhá určení, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, u nichž je jako vlastník veden žalovaný, má na takovém určení naléhavý právní zájem, jak okresní soud správně dovodil.

19. Listinné důkazy provedené okresním soudem prokazují, že usnesením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl ve věci oprávněného [právnická osoba], [adresa], IČ: [IČO], proti povinnému [právnická osoba] v likvidaci, [adresa], IČ: [IČO], ke splnění povinnosti povinného uložené exekučním titulem – usnesení č. j. [spisová značka], který vydal Okresní soud v Trutnově dne [datum] a na základě usnesení o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora č. j. [spisová značka] ze den [datum], které vydal Obvodní soud pro [adresa], udělen žalovanému jako vydražiteli příklep na vydražené nemovitosti – pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je rozestavěná stavba stojící na pozemku p. č. st. [číslo], a pozemek p. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa], a to včetně jejich příslušenství: oplocení, za nejvyšší podání [částka]. Lhůta pro zaplacení nejvyššího podání byla stanovena na dvacet dní s tím, že počíná běžet dnem právní moci usnesení, přičemž se na nejvyšší podání započítává vydražitelem složená jistota. Z odůvodnění usnesení se podává, že soudy v nalézacím řízení o soudním prodeji zástavy, v řízení vedeném na základě určovací žaloby či v řízení o vylučovací žalobě opakovaně a jednoznačně dospěly k závěru, že předmětné nemovité věci jsou ve vlastnictví povinné [právnická osoba] v likvidaci, IČ: [IČO]. V uvedených řízeních bylo prokázáno, že vlastníkem nemovitých věcí se stala povinná a její vlastnické právo nadále trvá bez ohledu na současný stav zápisu v katastru nemovitostí. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne [datum] poté, co bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] potvrzeno a odvolání žalobkyně bylo odmítnuto. Žalovaný doplatil nejvyšší podání ve výši [částka] dne [datum], tedy řádně a včas.

20. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo dovolání povinné [právnická osoba] v likvidaci proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze odmítnuto.

21. Podle § 336l odst. 2 věta prvá o. s. ř. vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu.

22. Podle § 1114 o. z. rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci se vlastnického práva nabývá dnem, který je v něm určen. Není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí.

23. Nabytí vlastnictví udělením příklepu soudního exekutora v dražbě nemovitých věcí je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, jež je vázáno na splnění dvou podmínek. Tou první je nabytí právní moci usnesení o příklepu a druhou podmínkou je zaplacení nejvyššího podání vydražitelem. Obě tyto podmínky žalovaný splnil. Usnesením soudního exekutora mu byl udělen příklep, usnesení nabylo právní moci. Dovolání, jímž bylo rozhodnutí napadeno, bylo odmítnuto a řízení o žalobě pro zmatečnost bylo zastaveno. Protože žalovaný po pravomocném udělení příklepu zaplatil v plné výši a včas nejvyšší podání, nabyl vlastnictví k předmětným nemovitým věcem na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (§ 1114 o. z.).

24. K odvolacím námitkám žalobkyně je třeba připomenout, že v předchozích řízeních, v nichž se domáhala určení, že předmětné nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, navrhovala jejich vyloučení z exekuce nebo uplatňovala svá tvrzená práva v exekučním řízení, nebyla úspěšná a uspět nemůže ani v nyní vedeném řízení, protože v řízení o určení vlastnického práva k vydražené nemovité věci nelze zohledňovat případnou nezákonnost postupu soudního exekutora předcházejícího udělení samotného příklepu – tyto námitky jsou relevantní toliko v rámci přezkumu rozhodnutí o příklepu v exekučním řízení, ať již cestou řádného či mimořádného opravného prostředku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na který okresní soud přiléhavě odkázal).

25. Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno (§ 57 ex. řádu) a nelze ho dosáhnout ani prostřednictvím žaloby o určení vlastnického práva třetí osoby k vydražené věci podané vůči vydražiteli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020).

26. Zmínit lze též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3767/2019, v němž je uvedeno, že „právní prostor, který představuje normativní úprava výkonu rozhodnutí (exekucí), je prostorem autonomním, zcela odděleným od soukromého práva (je právem veřejným), do kterého nelze - již pojmově, resp. proto - vnášet instituty odpovídající soukromoprávní úpravě; uplatnit (k ochraně vlastnického práva) lze naopak jen ty, které toto právo výslovně upravuje, jimiž jsou opravné prostředky proti rozhodnutí o příklepu a tzv. vylučovací žaloba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 520/2017, uveřejněný pod číslem 147/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro nabytí vlastnického práva v exekuční dražbě je totiž rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání (srov. § 69 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve spojení s § 336l odst. 2 o. s. ř.), přičemž žádné jiné skutečnosti – předchozí vady řízení, skutečnost, že povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhající exekuci nevěděl, a ani skutečnost, že dražený majetek podléhal zákonné blokaci – významné nejsou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1943/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3962/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1391/2014).“ 27. Lze tedy uzavřít, že žaloba na určení vlastnického práva k vydražené nemovité věci neslouží k dodatečnému přezkumu postupu v exekučním řízení a není dalším „opravným prostředkem“, jímž by bylo možno po vyčerpání opravných prostředků v exekučním řízení brojit proti nabytí vlastnického práva vydražitelem v exekuční dražbě.

28. Rozsudek, jímž okresní soud žalobu zamítl, je ze shora vyložených důvodů věcně správný. Krajský soud ho proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, neboť i o nich prvostupňový soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci správně rozhodl.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného, který v odvolacím řízení uspěl, tvoří náklady jeho zastoupení advokátem sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), k níž náleží paušální náhrada hotových výdajů 2 x [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše zvýšené o 21 % DPH ve výši [částka]. Žalobkyni proto bylo uloženo nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka]. Tuto částku je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)

Poučení