19 Co 4/2022-258

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti, náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. listopadu 2021 č. j. 18 C 36/2018-227 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13 227,70 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10 746 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit článek„ [anonymizována tři slova]“ z webových stránek [webová adresa] a omluvit se se žalobci za šíření nepravdivých tvrzení, a to uveřejněním omluvy na webových stránkách [webová adresa], [webová adresa] a otištěním v [anonymizováno] zpravodaji v následujícím znění:„ [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]„ [anonymizována tři slova]“ [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [rok]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [obec]“ (výrok I). Soud zamítl žalobu i v části, jíž se žalobce po žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy vyjádřené v penězích ve výši 300 000 Kč (výrok II). Žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 36 459,72 Kč do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupkyně žalovaného (výrok III).

2. Okresní soud posoudil věc podle § 81 a násl., § 167, § 2914 a § 2951 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ztotožnil se s argumentací žalovaného, že není ve sporu pasivně věcně legitimován; na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že žalovaný byl za výroky v článku uvedené uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, neboť v tomto řízení se jedná o odpovědnost soukromoprávní a nikoli veřejnoprávní. Okresní soud k tomu připomněl přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž jednání zástupce společnosti (nejde-li o exces) je jednáním společnosti; sám zástupce či zmocněnec společnosti za škodu neodpovídá, účinky a důsledky tohoto jednání se přičítají společnosti. V posuzované věci přitom bylo vyhotovení článku odsouhlaseno na schůzi výboru spolku [anonymizováno] [obec], z. s . Žalovaný byl k jeho sepsání a následné publikaci pouze pověřen, je pod článkem podepsán jako [anonymizována dvě slova], ihned v záhlaví je uvedeno, že píše„ [anonymizována dvě slova]“, používá množného čísla (např.„ nemáme jistotu, nemůžeme, oznámíme“). Okresní soud proto uzavřel, že žalovaný jednal jakožto člen voleného orgánu a tento jeho čin tak zavazuje přímo právnickou osobu. Okresní soud rovněž v souladu s judikaturou posuzoval, zda se žalovaný nedopustil tzv. excesu. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný sledoval zmíněným jednáním uspokojování svých vlastních zájmů, popř. zájmů jiných osob, dovodil, že jednal jménem právnické osoby, jejímž byl v té době zvoleným [anonymizováno], a v její prospěch. Ze strany žalovaného se proto nejednalo o excesivní jednání, které by zakládalo vůči poškozenému jeho osobní odpovědnost za škodu. Nad rámec uvedeného ještě okresní soud doplnil, že samotný petit žalobce tak, jak je formulován, by neměl naději na úspěch, neboť žalovaný nemá přístupová práva k doméně [webová adresa], není jejím vlastníkem, a ani nemá jinou možnost zajistit odstranění předmětného článku na této doméně. Obdobně je tomu ohledně případného zveřejnění omluvy, a to i na doméně [webová adresa], neboť se nejedná o inzertní weby, ale o weby soukromých právnických osob a nelze jim ukládat jakékoliv povinnosti. Taktéž nemůže žalobce požadovat, aby se žalovaný podepisoval pod omluvu jako předseda [anonymizováno] [obec], z. s ., když je žalován jako fyzická osoba. Nadto okresní soud ještě poznamenal, že žalobce neprokázal, že by zveřejnění článků vedlo k nepříjemnostem, které nakonec vyústily zejména v rozvod manželství žalobce, ukončení jeho podnikání v důsledku poklesu tržeb a následné opuštění [územní celek] po téměř 50 letech, jak tvrdil. Naopak jednotlivé„ nepříjemnosti“ byly v rámci řízení zcela zřejmě vyvráceny provedenými důkazy. V rámci rozvodového řízení žalobce vůbec o článku nemluvil, město opustil zcela dobrovolně a odcestoval na několik měsíců do [země] s tím, že si splnil svůj životní sen. V roce 2016 pak dosáhl žalobce dle daňových přiznání dokonce o asi třetinu vyšších příjmů a dokonce i o jednu třetinu vyšších zisků oproti roku předchozímu. V roce 2017 ukončil podnikání proto, že se mu několik měsíců nevěnoval a dobrovolně cestoval po [země]. Žalobce tedy neprokázal jakýkoliv neoprávněný zásah žalovaného, porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby a příčinnou souvislost mezi nimi. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Nesouhlasil s právním názorem soudu prvého stupně, že žalovaný není ve sporu pasivně věcně legitimován. Poukázal na okolnost, že právě do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 A 2/2018 okresní soud řízení přerušil s tím, že zde bude s definitivní platností vyřešena otázka, zda se přestupek stal, a především zda ho spáchal žalovaný, což mělo mít pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Podle přesvědčení žalobce je žalovaný jakožto fyzická osoba autorem článku„ [anonymizována tři slova]“, v němž zveřejnil nepravdivé údaje o žalobci a urazil ho na cti, což bylo potvrzeno jak rozhodnutím [územní celek], jímž byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a/ zákona o přestupcích, tak i odvolací instancí – [anonymizována tři slova] [obec]. Proti těmto rozhodnutím podal žalovaný správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, která byla zamítnuta. V rozhodnutí č. j. 43 A 20/2018-81 (strana 7 bod 31 odůvodnění rozsudku) pak krajský soud uvádí jasný právní názor, ve kterém shledává tvrzení žalovaného, že subjektem jednání byla právnická osoba, za nesprávné i za nedůvodné. Výroky uvedené v článku jsou vůči žalobci jednoznačně difamační, když jej žalovaný označil za„ teroristu“ a uvedl, že důvodem zrušení [anonymizována dvě slova] v [obec] plánovaných na [datum] byla„ lživá kampaň“ vedená mimo jiné žalobcem. Zopakoval, že konání [anonymizována dvě slova] bránil především stav, v němž se nacházela rekultivovaná skládka v lokalitě [příjmení]. K narušení této skládky došlo v průběhu roku 2014, kdy na ní byly v rozporu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění dalších zákonů, navezeny desítky tun vytěžené zeminy, včetně asfaltu ze stavby [anonymizována tři slova] Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát [obec], z tohoto důvodu uložila [anonymizováno] [obec] pokutu ve výši 60 000 Kč. Skutečnost, že žalobce na uvedené porušení zákona upozornil podáním podnětu k České inspekci životního prostředí, případně k jiným orgánům státní správy, či v článcích, které na toto téma publikoval, nelze v žádném případě považovat za vedení„ lživé kampaně“ či dokonce se za projekt„ terorismu“, což žalovaný v článku uvedl. Žalovaný tedy zasáhl do osobnostních práv žalobce tím, že svůj článek zveřejnil na internetu i v lokálním tisku. Dle názoru žalobce pak není správná argumentace okresního soudu v tom směru, že žalovaný nemá pro zveřejnění omluvy přístup k těmto webovým stránkám a ke zpravodaji. Pokud byl schopen své články namířené proti žalobci v těchto médiích prezentovat, neobstojí námitka, že žalovaný není ze své pozice schopen omluvu ve stejném formátu zajistit. Žalobce vyzdvihl, že spoluobčané z [anonymizováno] mu vulgárně nadávali, křičeli na něj jak na ulici, tak i v restauračních zařízeních, byly i pokusy o fyzické útoky vůči jeho osobě. Po zveřejnění článku došlo i k poškození vozidla žalobce a k dalším nepříjemnostem, které dle žalobce nakonec vyústily v rozvod jeho manželství, ukončení podnikání a následné opuštění [územní celek] po téměř padesáti letech; do té doby tam žalobce žil a pracoval. Zopakoval, že vlivem článku došlo i k poklesu tržeb z podnikání, proto byl nucen podnikatelskou činnost ukončit. Žalovaný označoval před veřejností žalobce mimo jiné i za lháře, za člověka, který umí jen škodit, a člověka, který pro město nic neudělal. Cíleně urážlivé jednání žalovaného tedy způsobilo žalobci takovou újmu na osobním životě, že nemajetkové zadostiučinění není v žádném případně dostačující. Samotná omluva totiž není schopna odčinit těžkosti, které žalobci v osobním životě nastaly v přímé souvislosti s jednáním žalovaného; nadto už je to téměř šest let, co článek vyšel. Domáhá se proto i zadostiučinění v penězích, a to v částce 300 000 Kč, která pro žalovaného není likvidační. Článek je navíc i nadále veřejně přístupný. Z uvedených důvodů navrhl žalobce, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žalobě bylo zcela vyhověno.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů, ztotožnil se zcela se závěry okresního soudu uvedenými v rozhodnutí a nadto poznamenal, že případného zadostiučinění se žalobci dostalo dle názoru žalovaného již v důsledku vydání rozhodnutí, jímž byl žalovaný uznán vinným z přestupku, a byla mu za to uložena pokuta 1 000 Kč. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že ze strany žalobce byly také vedeny útoky zaměřené proti žalovanému; jednalo se mimo jiné o články umístěné na stránkách [webová adresa], a to např. článek„ [anonymizováno 5 slov]“, podání zastupitelům ze dne 8. 4. 2018 ve věci nepovolených terénních úprav na [příjmení] a petici za odstoupení žalovaného z [anonymizována dvě slova], ve které žalobce žalovaného označil za„ nepřítele“ a„ hnidopicha“. Žalobce pak neprokázal svá tvrzení, že publikování předmětného článku způsobilo žalobci újmu, kterou tvrdil. I pokud by žalovaný byl pasivně věcně legitimován, pak má za to, že petit je nevykonatelný, jak správně okresní soud dovodil; nadto podle žalovaného není v této věci dán nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a to s ohledem na subsidiaritu tohoto nároku.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z odvolatelem uplatněných odvolacích důvodů stejně jako z důvodů, které v odvolání výslovně uvedeny nebyly (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Zopakoval a doplnil rovněž dokazování čtením listinných důkazů – zápisu ze schůze (č. l. 59), článku z internetu (čl. 78 spisu), bodu 31. rozsudku KS HK č. j. 43 A 2/2018-81 (č. l. 141 spisu) a také doplňující výpovědí žalobce.

6. Ze zápisu ze schůze [anonymizováno] [obec] ze dne 27. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovanému bylo uloženo, aby napsal článek s důvody s tím, že výbor jej odsouhlasí po telefonu a mailu; pak se měl zveřejnit.

7. Pod článkem„ [anonymizována tři slova]“ je podepsán [titul] [jméno] [příjmení], (tehdejší – poznámka soudu) [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Skutečnost, že [titul] [příjmení] napsal článek jménem [anonymizováno] [obec], je uvedena hned v první větě. Článkem bylo oznamováno, že se výbor rozhodl zrušit [anonymizována dvě slova] plánované na sobotu [datum]. Důvodem měla být„ zoufalá a lživá kampaň, kterou vůči [anonymizováno] vedou pánové [příjmení] a [příjmení]. [příjmení] svými pamflety, kterými zásobuje nejen [anonymizována dvě slova] a snaží se lidem vsugerovat, že stavební odpad z dálničních mostů v červenci roku 2013 se rok někde válel a pak si za rok [příjmení] [příjmení] objednal uskladnění tohoto odpadu v [anonymizována dvě slova] [příjmení]“. Dále popisuje, že rozbory prokázaly nezávadnost navážené zeminy atd., a dodává:„ musíme se zkrátka smířit s tím, že jsou mezi námi lidé, kteří nic neumí, v životě zhola nic nedokázali, vyjma jediného – lhát a škodit.“ Znovu je uvedeno, že závod byl zrušen kvůli„ [anonymizováno] a [příjmení]“ a že:„ …nejsme hazardéři a nevyjednáváme s teroristy“.

8. V bodu 31 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 43 A 2/2018-81 se uvádí:„ Krajský soud neshledal důvodnou žalobní námitku, že subjektem deliktního jednání nebyl žalobce jako fyzická osoba, nýbrž že jím byl [anonymizováno] [obec] jako právnická osoba, neboť se jednalo o jeho stanovisko, které bylo odsouhlaseno členy výboru, a žalobce byl k jeho sepsání a publikaci pouze pověřen. Podle závěru krajského soudu není pochyb o tom, že autorem článku byl právě žalobce. Byť obecné zadání článku mohlo směřovat od [anonymizováno] [obec] jako právnické osoby, konkrétní obsah článku již byl dílem žalobce, který také učinil kroky směřující k jeho publikaci. Byl to tedy právě žalobce, který svým jednání naplnil znaky skutkové podstaty přestupku, a zda a do jaké míry jej k tomu pověřila či pohnula jiná osoba, není pro posouzení věci rozhodující“.

9. V doplňující výpovědi učiněné před Krajským soudem v Hradci Králové žalobce uvedl, že pokud mu lidé v [anonymizováno] nadávali a vyhrožovali, bylo to kvůli tomu, že oznámil na Českou inspekci životního prostředí černou skládku a město a dodavatelé kvůli tomu dostali pokutu. Na radnici bylo už tehdy nové vedení a právnička jim doporučila tu pokutu (60 000 Kč) přijmout. Potom muselo být nové stavební povolení na úpravu skládky. Lidé mu nadávali kvůli tomu, že tu věc oznámil, tím se to rozvířilo a [anonymizováno] se nemohly jet. Přestali chodit k němu do obchodu, kde měla i manželka chovatelské potřeby, oba přišli o řadu zákazníků i o tržby. V důsledku toho údajně začaly i spory v jeho manželství. Když článek vyšel, tak asi půl roku mu většina lidí, kteří ho potkali, velmi hrubě nadávala. Lidé fandili [anonymizováno] a nebylo jim to jedno.

10. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován. Pro stručnost odkazuje na správnost odůvodnění rozsudku týkajícího se této problematiky a dodává, že jeho závěrům nasvědčuje i přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4207/2013 ze dne 11. 11. 2015, které lze na daný případ aplikovat, a které vychází i z obecných rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1509/2011 ze dne 3. 10. 201 či sp. zn. 30 Cdo 690/2013 ze dne 25. 4. 2013. V prvně označeném rozhodnutí je uvedeno, že„ zaměstnanci (popř. jiné použité osoby) neodpovídají osobně přímo postižené fyzické osobě, nýbrž jen těm osobám, které je ke své činnosti použily. Z mezí plnění pracovních úkolů či služebních povinností a přímé souvislosti s nimi nevybočuje taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní) účelový vztah k plnění pracovních úkolů či služebních povinností, popř. k výkonu úkolů, jež přímo souvisejí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností. Pouze ve výjimečném případě, kdy by chování použité osoby bylo nutno vzhledem k okolnostem případu kvalifikovat jako vybočení z realizace činnosti zaměstnavatele (používající osoby), byla by postižitelná občanskoprávními sankcemi přímo použitá fyzická osoba. Z činnosti používající osoby však nevybočuje každé chování zaměstnance, který způsobil nemajetkovou újmu na osobnosti dotčené fyzické osoby, a to ani takové, k němuž by došlo např. v důsledku trestného činu, v opilosti apod. Přímá odpovědnost tzv. použité osoby nastupuje (pouze) v případě, kdy způsobila jinému újmu sice v rámci dohodnuté či stanovené činnosti, ale svým jednáním (jímž újmu způsobila) výlučně sledovala zájmy či potřeby vlastní, resp. zájmy nebo potřeby třetích osob, případně jestliže svým jednáním z mezí dohodnuté či stanovené pracovní činnosti excesivně vybočila. Při posuzovaní věcné pasivní legitimace u zásahu do osobnosti člověka a zvažování případného excesivního chování se zdůrazňuje především místní, časový a věcný vztah k plnění činnosti (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2878/2012). Nicméně výčet těchto hledisek je pouze demonstrativní a je třeba zhodnotit všechny okolnosti konkrétního případu, tj. v tomto případě i úsudky a subjektivní názory osoby jednající za společnost. Vedle výše vyložených hledisek je dále určující nazírání skrze věcný (vnitřně účelný) vztah žalovaného ke společnosti“.

12. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že žalovaný, který byl v rozhodné době [anonymizována dvě slova] [obec], z. s., sepsáním (a následným zpřístupněním článku veřejnosti) jednal jménem této společnosti. K sepsání článku byl žalovaný na schůzi výboru tohoto spolku zmocněn a obsah článku byl zmocnitelem odsouhlasen. Jako [anonymizována dvě slova] článkem oznamoval zrušení [anonymizována dvě slova] jménem tohoto spolku; to je zřejmé z použitých obratů i množného čísla, podpisu pod článkem atd. Obsahem článku sledoval žalovaný zájmy tohoto spolku, nikoli zájmy své či třetích osob; z věcného hlediska se tedy případné difamační výroky, resp. obraty v článku použité týkají plnění úkolů právnické osoby. Žalovaný kritické pasáže nepsal z vlastní iniciativy; jejich účelem bylo především oznámení zrušení [anonymizováno] a postesk nad tím, z jakého důvodu se tak děje. Nelze tedy uzavřít, že prezentoval vlastní názor žalovaného na žalobce. Z logiky věci vyplývá, že zmíněné projevy byly činěny v souvislostech, které se bezprostředně týkaly činnosti spolku. Jak správně poznamenal již okresní soud, v kontextu s jinými předloženými články, které psal žalovaný (a kde vystupuje„ sám za sebe“) je zcela evidentní, že jednal jménem [anonymizováno] [obec], z. s., a proto jeho jednání dle § 167 o. z. zavazuje tuto právnickou osobu a nikoli žalovaného. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že skutečnost, že byl žalovaný potrestán v přestupkovém řízení, nemá na občanskoprávní odpovědnost této právnické osoby ve smyslu § 167 a § 2914 o. z. rozhodný vliv. Je sice otázkou, z jakého důvodu žalovaný nepodal proti rozhodnutí krajského soudu ve věci č. j. 43 A 2/2018-81 kasační stížnost, nicméně pro rozhodnutí o nedostatku pasivní věcné legitimace v tomto řízení jeho postoj v řízení správním není rozhodující.

13. Podle přesvědčení odvolacího soudu navíc nebylo prokázáno, že by byla případnými difamačními výroky uvedenými v článku sepsaném žalovaným způsobena žalobci jakákoli osobní újma. Pokud mu obyvatelé [obec]„ nadávali“, případně se k němu chovali jinak nevhodně, pak sám žalobce uvedl, že to nebylo v souvislosti s difamačními výroky, nýbrž proto, že žalobce oznámil České inspekci životního prostředí tzv. černou skládku. Následkem toho byla městu uložena pokuta 60 000 Kč a nekonaly se [anonymizováno] (což z článku sice plyne, ale nejedná se rozhodně o nijak poškozující, nepravdivé nebo difamační výroky). Jinými slovy řečeno, i kdyby článek neobsahoval žádné difamační výroky, které žalobce zmiňuje a které se jej dotkly, následky jím popisované by byly stejné. Podstatou chování obyvatel [obec] totiž byla skutečnost, že žalobce oznámil černou skládku, v důsledku čehož bylo město sankcionováno pokutou a následně byl z tohoto důvodu i odvolán [anonymizováno], nikoliv to, že o žalobci bylo v článku napsáno, že je„ lhář“, případně v souvislosti s ním použito slovo„ terorista“ nebo jiné nevhodné označení. Ani k další tvrzené újmě údajně spočívající v rozvodu manželství či v tom, že se žalobci přestalo dařit v podnikání, evidentně nedošlo následkem případných difamačních výroků a bylo prokázáno, že není ani následkem výše uvedené obecné informace o tom, co žalobce„ způsobil“. Sdělení, publikované v lokálním tisku či na internetových portálech, že kvůli žalobcem oznámené černé skládce byla městu udělena pokuta a nepojede se [anonymizováno], tedy do osobnostních práv žalobce nijak nezasáhlo, jak uvedeno výše, neboť takové sdělení není ani nepravdivé ani difamační. Ostatně z toho důvodu se žalobce ani náhrady nemajetkové újmy nedomáhal. Ze všech uvedených důvodů tedy byl rozsudek okresního soudu ve výroku I jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

14. Změněn však musel být výrok o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 220 o. s. ř.), který vychází z chybné tarifní hodnoty. Podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) se u osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy považuje za tarifní hodnotu nikoli částka požadované či přisouzené peněžité náhrady, nýbrž paušální tarifní hodnota 50 000 Kč (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a z 29. 4. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2060/2020). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vypočtená podle § 7 bodu 5 a. t. tudíž činí 3 100 Kč, nikoliv 9 500 Kč, jak uvedl okresní soud. Zástupkyně žalovaného vykonala v řízení tři úkony právní služby, jak správně uvedl okresní soud, odměna tedy činí 3 x 3 100 Kč. Dále tvoří náklady žalovaného náhrada hotových výdajů 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 a. t.), cestovné 332 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.) a 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak činí náklady žalovaného v řízení před okresním soudem 13 227,70 Kč.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s tím vznikly a které tvoří odměna za dva úkony právní služby po 3 100 Kč – vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu (§ 9 odst. 4 písm. a/, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ a. t.), dále 2x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 a. t.), cestovné osobním vozidlem [anonymizována tři slova], [registrační značka] [číslo], spotřeba 4,87 l [číslo] km, palivo – motorová nafta, cena za 1 l 36,10 Kč, sazba cestovní náhrady za jeden km je 6,47 Kč, celkem 1 281 Kč a náhrada za ztrátu času 8 půlhodin po 100 Kč = 800 Kč dle (§ 14 odst. 3 a. t.), vše povýšeno o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem činí náklady žalovaného v odvolacím řízení 10 746 Kč.

16. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení