19 Co 44/2022- 147

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Pavla Freiberta ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o částku [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 20 C 155/2019 - 118, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení, zahájené k odvolání žalobkyně, se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. mění pouze tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak se ve zbývající části tohoto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 Cm 635/1996 dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“).

2. Žalovaná nárok neuznala. Souhlasila s tím, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, tedy konstatovala porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, což shledala přiměřeným zadostiučiněním.

3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení (I.), zamítl žalobu na zaplacení dalších [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] (III.).

4. Soud I. stupně již rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 20 C 155/2019 - 54, jímž byl žalobní návrh zamítnut. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 19 Co 52/2021 - 74 napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že nebyly dány podmínky pro rozhodnutí ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že je třeba postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvat žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně nesprávného úředního postupu v rámci vedlejšího, konkursního, řízení a ohledně incidenčních sporů, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soud například rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 840/2011.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 Cm 635/1996. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 OdpŠk a porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

6. Dále vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 Cm 635/96 (dále„ posuzované řízení“) podána žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] po společnosti [právnická osoba], [IČO]. Po výzvě soudu k odstranění vad a úhradě soudního poplatku byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který byl napaden odporem. Po vrácení přeplatku soudního poplatku dne [datum] bylo řízení dne [datum] přerušeno z důvodu konkursu prohlášeného na majetek žalobkyně. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zrušení konkursu, které nabylo právní moci dne [datum]. Následně byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla žaloba odmítnuta. Právní moc nastala dne [datum].

7. Ohledně vedlejšího řízení vyšel ze zjištění, že u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále„ konkursní řízení“ nebo„ vedlejší řízení“) byl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek žalobkyně ze dne [datum] (nesprávně uvedeno dne [datum]), který byl prohlášen usnesením ze dne [datum]. V průběhu řízení byly činěny úkony za účelem zpeněžení majetkové podstaty, bylo procesně rozhodováno a byly podávány zprávy konkursnímu soudu o činnosti správce konkursní podstaty. Konkurs byl usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

8. Ohledně dalšího vedlejšího sporu vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla u Městského soudu v Praze podána žaloba pod sp. zn. 23 Cm 333/2001 (dále„ incidenční spor“) na vyloučení vysokozdvižného vozíku ze soupisu konkursní podstaty v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby, pro jejich neodstranění byla žaloba odmítnuta usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum].

9. Soud I. stupně posoudil nárok dle § 1, § 2, § 5, § 13 a § 31a OdpŠk, čl. 6 odst. 1 věta prvá a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) a Nejvyššího soudu, například Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Poté dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Ten shledal v průtahu od [datum] do [datum], neboť ze strany soudu ani účastníků nebyl učiněn žádný úkon. Naopak v konkursním řízení a incidenčním sporu neshledal nesprávné úřední postupy, když jednotlivé úkony soudů byly činěny v přiměřených lhůtách a jejich postup byl plynulý. K incidenčnímu sporu poznamenal, že je z hlediska délky konkursního řízení, bez významu.

10. Dále se zabýval formou a rozsahem odškodnění presumované újmy žalobkyně dle § 31a odst. 2 OdpŠk v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, například rozsudkem ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 a judikaturou ESLP, například rozhodnutím ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo]. Rozhodl, že je na místě peněžité zadostiučinění, když řízení bylo vedeno od [datum] do [datum]. Při jeho stanovení vycházel ze základní sazby [částka] 000 Kč/rok, se zkrácením na polovinu za prvé dva roky řízení a dospěl k částce [částka]. Tuto částku podrobil kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Pro složitost, především vedlejšího konkursního řízení, z důvodu zjišťování a zpeněžování majetku v konkursní podstatě, snížil základní částku o 40 %. Pro postup soudu základní částku nemoderoval, když ten byl zohledněn tím, že se konstatování porušení práva v daném případě nejevilo jako dostačující prostředek nápravy. Význam řízení pro žalobkyni shledal nízký s odůvodněním, že předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení peněžité částky, řízení skončilo odmítnutím žaloby bez věcného projednání, žalobkyně byla po celou dobu řízení pasivní. Odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010. K moderaci tedy nepřistoupil. Přiměřené zadostiučinění stanovil ve výši [částka].

11. Dále žalobkyni přiznal úroky z prodlení od [datum] dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když nárok byl dle § 14 odst. 1 OdpŠk uplatněn u žalované dne [datum], šestiměsíční lhůta dle § 15 OdpŠk marně uplynula dnem 8. 9. 2019. Lhůtu k plnění stanovil s ohledem na zákon [číslo] Sb., o rozpočtových pravidlech.

12. Nákladový výrok odůvodnil dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení přiznal za zaplacený soudní poplatek a 7 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“), včetně 21% DPH, ve výši [částka] Lhůtu k plnění stanovil s ohledem na rozpočtová pravidla.

13. Proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. podala žalobkyně včasné odvolání, které vzala podáním ze dne [datum], zpět.

14. Odvolací soud postupem dle § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení zahájené k podání žalobkyně zastavil, neboť o odvolání nebylo dosud rozhodnuto.

15. Včasným odvoláním napadla rozsudek do výroku I. a III. žalovaná. Má za to, že byla nesprávně posouzena otázka významu věci pro žalobkyni. Byť byl učiněn závěr o nízkém významu, především s ohledem na odmítnutí žalobního návrhu a pasivitu žalobkyně. Nadto po prohlášení konkursu v řízení nepokračoval správce konkursní podstaty ani žalobkyně. Uvedené se však nepromítlo do úvah o formě odškodnění. Má za to, že žalobkyni náleží odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, nikoli zadostiučinění v penězích. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že jí náleží odškodnění v penězích, měl by se závěr o nízkém významu řízení promítnout do procentuálního snížení výše zadostiučinění. Navrhla změnu napadeného rozhodnutí s tím, aby byl nárok žalobkyně zamítnut a jí přiznány náklady řízení.

16. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila. Zdůraznila především délku posuzovaného řízení. Namítala, že po 22 letech po ní nebylo možné požadovat bdělost. Nadto za situace, kdy společnost [právnická osoba] prošla konkursem a z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 50 Cm 219/2017 - 33, byla zrušena a vstoupila do likvidace, tedy 3 měsíce před odmítnutím žaloby v posuzovaném řízení. I v případě úspěchu by se tak nedomohla uspokojení své pohledávky, naopak by jí vznikaly další náklady. Upozornila na to, že byla v roce 1996 vyzvána k doplnění žaloby, což učinila, byl vydán platební rozkaz, tedy žaloba byla pro soud zjevně bezvadná. Přesto nebyly po dobu 4 let činěny žádné kroky směřující k projednání věci. [ulice] výzva v roce 2017 k doplnění žaloby již nebyla důvodná. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4739/2009. Navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání podaného oprávněnou osobou napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

18. Soud I. stupně správně posuzoval, zda dotčené řízení bylo skutečně nepřiměřeně dlouhé. Vycházel ze základních kritérií pro posouzení nesprávného úředního postupu tedy, že délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Dle ní je upřednostňován globální pohled na řízení, proto existující průtah jen v určité fázi je tolerován za předpokladu, že celková doba řízení není nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřenou. Nepřiměřeně dlouhými shledává nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Soud I. stupně správně vázal vznik nemajetkové újmy k okamžiku podání žalobního návrhu, tedy ke dni [datum], a tu posuzoval ke dni právní moci konečného rozhodnutí, tedy ke dni [datum]. Následně správně posuzoval délku řízení dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Správně vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, např. Stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010 nebo rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1209/2009 Odvolací soud se však neztotožnil se závěry soudu I. stupně o skutkové a procesní složitosti posuzovaného řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) a že žalobkyně nepřispěla k průtahům v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk). Naopak se ztotožnil se skutkovým zjištěním, že postup orgánů veřejné moci byl zatížen zásadním průtahem (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) a že řízení mělo pro žalobkyni význam pouze dotýkající se její majetkové sféry (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk). Přesto byl učiněn správný závěr, že délka řízení je nepřiměřená, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta prvá, třetí OdpŠk, neboť nic z toho neodůvodňuje, že věc byla skončena po více jak 22 letech. Za dané situace tak správně přistoupil k odškodnění žalobkyně ve formě peněžní dle § 31a odst. 2 o. s. ř., když pouhé konstatování porušení práva neshledal dostatečným zadostiučiněním. Odvolací soud tak hlavní odvolací námitku žalované o nesprávné formě zadostiučinění shledal nedůvodnou.

20. Soud I. stupně se správně dále, vázán právním názorem odvolacího soudu, zabýval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, například rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 840/2011, vedle posuzovaného řízení i řízeními vedlejšími, ohledně nichž bylo posuzované řízení přerušeno, tedy konkursním řízení vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a incidenčním sporem vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 23 Cm 333/2001. V těchto řízeních nebyl shledán nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Odvolací soud k tomu poznamenává, že byť trvalo konkursní řízení vedené na majetek žalobkyně přes 17 let, je uvedená doba adekvátní složitosti řízení. K posouzení jeho složitosti odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2476/15, v němž byl učiněn závěr, že je třeba přihlížet k četnosti a variabilitě přihlášených pohledávek, incidenčních sporů, rozsahu majetkové konkursní podstaty a s tím souvisejícího zpeněžování majetku. V daném případě bylo přihlášeno více věřitelů s pohledávkami cca [částka]. Dle soupisu majetku konkursní podstaty ke dni prohlášení konkursu úpadce nevlastnil nemovitý majetek, hodnota jeho movitého majetku, hotovosti a finančních prostředků na účtu činila cca [částka] a hodnota vlastněných akcí [částka]. Současně byly evidovány pohledávky vůči cca sto fyzickým a právnickým osobám ve výši cca [částka] Odvolací soud poznamenává, že mezi pohledávkami není uvedena pohledávka za společností [právnická osoba] vymáhaná žalobkyní v posuzovaném řízení. V konkursním řízení bylo velké množství pohledávek následně z konkursní podstaty vyloučeno pro jejich nedobytnost nebo promlčení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla schválena konečná zpráva správce konkursní podstaty s tím, že faktické příjmy činily [částka] a k uspokojení pouze šesti věřitelů z toho připadla částka [částka], když například finančnímu úřadu na jeho pohledávku ve výši přes 45 milionů Kč připadlo pouze cca [částka] Odvolací soud poznamenává, že neopakoval dokazování listinami ze spisu sp. zn. [spisová značka], ačkoli z nich dospěl k jiným skutkovým zjištěním, neboť obsah listiny se opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 1109/2010).

21. Odvolací soud s ohledem na délku posuzovaného řízení a na základě zjištění uvedených v bodě 20. tohoto rozsudku stanovil zadostiučinění ze základní sazby ve výši [částka] za rok řízení s polovičním krácením za první dva roky. Za situace, kdy posuzované řízení trvalo 22 let a tři měsíce, činí základní částka [částka]. Soud I. stupně pak dále správně základní částku podrobil kritériím dle § 31a odst. 3 písm. b) e) OdpŠk.

22. Žalovaná v odvolání výslovně nebrojila proti posouzení kritéria složitosti řízení dle § 31a odst. 3 písm. b) Odpšk a následnému snížení o 40 % Odvolací soud se však s tímto právním závěrem neztotožnil. Předmětem posuzovaného řízení byla peněžní částka vymáhaná z dohody o vzájemném vyrovnání. K důkazu byla navržena pouze tato dohoda. Ve věci bylo vydáno několik procesních rozhodnutí, například o zaplacení soudního poplatku, odstranění vad podání dle § 43 odst. 1 o. s. ř., neproběhlo žádné dokazování, žalobní návrh byl odmítnut dle § 43 odst. 2 o. s. ř. Uvedené nesvědčí o procesní ani právní složitosti věci. Řízení probíhalo pouze před soudem I. stupně. Okolnost, že bylo posuzované řízení přerušeno pro vedení složitého konkursního řízení na majetek žalobkyně, v němž nebyl shledán nesprávný úřední postup, se odrazila v nižší výši základní částky za jeden rok trvání řízení. Na rozdíl od soudu I. stupně tak základní částku pro uvedené kritérium nemoderoval.

23. Odvolací soud naopak dospěl k jiným závěrům ohledně posouzení jednání poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, tedy toho, zda přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. K otázce chování poškozeného Nejvyšší soud již v části IV b) Stanoviska, sp. zn. Cpjn 206/2010 uvedl, že chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru, a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o průtahy vedoucí k prodloužení řízení. Na druhou stranu může poškozený, jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení, v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu. Odvolací soud vyšel z § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen„ ZKV“), v němž se stanoví, že prohlášení konkursu má mimo jiné účinek, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce; úpadce může návrh na pokračování v řízení podat jen tehdy, nepodá-li jej správce ve lhůtě určené mu soudem, přičemž v tomto případě úpadce zůstává účastníkem řízení. V daném případě nebylo k návrhu správce konkursní podstaty v posuzovaném řízení pokračováno. Návrh mohl být podán i bez toho, že k uvedenému nebyl vyzván. Za této procesní situace tak mohlo být v řízení pokračováno k návrhu žalobkyně po uplynutí lhůty určené správci konkursní podstaty soudem. Jak bylo výše uvedeno, lhůta nebyla stanovena. Je tak třeba vyjít z toho, že lhůta stanovená soudem pro sdělení procesního stanoviska se zpravidla pohybuje v řádech dní z důvodu procesní ekonomie řízení. Za situace, kdy by se správce konkursní podstaty musel seznámit s posuzovaným řízení, lze za přiměřenou lhůtu pro rozhodnutí o tom, zda pokračovat v posuzovaném řízení, shledat jeden měsíc. I žalobkyně se poté mohla ve stejné lhůtě rozhodnout, zda v posuzovaném řízení pokračovat. Zůstala však nečinná. Jak bylo výše uvedeno, posuzované řízení nebylo shledáno složité, byl navržen jeden důkaz. I při obraně žalovaného lze učinit závěr, že posuzované řízení by mělo skončit do dvou let od jeho zahájení, včetně přezkumu odvolacím soudem. Pokud byl konkurs prohlášen dne [datum] s tím, že právní moc nastala dne [datum], mohlo být k návrhu žalobkyně posuzované řízení skončeno nejpozději do konce dubna 2002 (1 měsíc pro vyjádření správce konkursní podstaty + 1 měsíc pro podání návrhu na pokračování řízení žalobkyní + 2 roky řízení). Řízení však probíhalo dalších 16 let a čtyři měsíce, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o odmítnutí žalobního návrhu. Uvedená doba představuje 73% z celkové doby posuzovaného řízení. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně přistoupil k moderaci základní částky pro uvedené kritérium snížením o 70%.

24. Odvolací soud se neztotožnil ani s posouzením postupu orgánů veřejné moci během řízení dle § 31 odst. 3 písm. d) OdpŠk. Nelze odhlédnut od zásadního průtahu soudu od vrácení soudního poplatku a převedení spisu do oddělení„ C“ do přerušení řízení pro prohlášení konkursu na majetek žalobkyně usnesením ze dne [datum] dle § 14 odst. 1 písm. c) ZKV. Tento ničím neodůvodněný průtah trval přes 3 a půl roku, což v celkové délce řízení představuje 15% Odvolací soud tak přistoupil k moderaci základní částky navýšením o 10%.

25. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně ohledně významu posuzovaného řízení pro žalobkyni dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk. Správně uvedl, že se nejedná o spor, kde je presumován zvýšený význam řízení, který je presumován například ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních nebo osobního stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4450/2016). Na rozdíl od soudu I. stupně však nemá za prokázané okolnosti, které by svědčily pro snížený význam v posuzovaném řízení o peněžní plnění. Lze totiž přisvědčit žalobkyni, že po 22 letech již její zájem na řízení ustal. To především za situace, kdy dle výpisu z obchodního rejstříku byl obchodní podíl společnosti [právnická osoba] od roku 2014 postižen exekučním příkazem a krátce po skončení konkursu na majetek žalobkyně byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 50 Cm 219/2017 – 33 společnost zrušena s likvidací. Doplňování žalobního návrhu a další vedení řízení by tak skutečně vedlo jen k navýšení nákladů řízení. Ztotožňuje se tak se závěrem soudu I. stupně, že pro uvedené kritérium není důvod základní částku moderovat.

26. Za tohoto stavu dospěl odvolací soud k stanovení přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] ([částka] – 70% + 10%). Za správné pak shledal rozhodnutí o příslušenství s ohledem na uplatnění nároku dne [datum] dle § 14 odst. 1 OdpŠk a marnému uplynutí šestiměsíční lhůty pro plnění dle § 15 odst. 1 OdpŠk.

27. Odvolací soud tak napadený vyhovující výrok I. ohledně částky [částka] spolu s příslušenstvím dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, nárok v tomto rozsahu zamítl, a ve zbývající části rozhodnutí jako věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř.

28. S ohledem na změnu ve výroku ve věci samé rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení stanovil za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a za 8 odměn po [částka] dle § 9 odst. odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za osm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT, a to přípravu a převzetí zastoupení, žalobu, podání ze dne [datum], odvolání do rozsudku ze dne [datum], jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum] a vyjádření k odvolání ze dne [datum], 8 paušálních náhrad po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT, 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka] Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů opět s ohledem rozpočtová pravidla, jimiž se žalovaná řídí, a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení